Neregistrovaný uživatel

Smutný příběh se šťastným koncem
Tímto bych chtěla oslovit všechny příznivce japonského plemene TOSA INU a sdělit tak své nepříjemné zkušenosti s chovatelskou stanicí Jamo Super z Rožďalovic a paní Janou Modráčkovou.
V září 2004 jsem navštívila výše zmíněnou chovatelskou stanici s úmyslem pořídit si štěňátko Tosy.
Paní Modráčková byla vcelku přívětivá a ochotná zodpovědět veškeré dotazy týkající tohoto plemene. I její psi se zdály být v pořádku. Její fenka byla březí, a tak jsem složila zálohu na štěňátko.
Když se štěňátka narodila chtěla jsem je jako 4 týdenní vidět a vybrat si ze jednu ze dvou fenek k odběru. Jaké pro mne bylo překvapení, když mi byly fenky ukázány ze dvou metrové vzdálenosti a ještě k tomu v náručí chovatelky s připomínkou „Nesahat, nedotýkat se! Která se Vám líbí?“ dosti mne takovýto přístup překvapil, ale nakonec jsem si vybrala fenku jménem Daria.
Nastal den D a já se vypravila pro štěňátko k odběru. Při příjezdu jsme byli zavedeni do malé místnosti, kde byl stolek se dvěmi židlemi a na něm připravené papíry a vedle igelitová taška s reklamními a info materiály. Následovala dlouhá přednáška o tom co mám a co nemám, předložení kupní smlouvy, ve které bylo pár zarážejících vět, např. „Velmi důležité! Stále sledovat vývoj kostry a nohou štěněte. V případě jakýchkoliv změn kontaktovat chovatele, ne veterinárního lékaře!...“ jakoby snad paní chovatelka znala anatomii a růstovou problematiku lépe než veterinární lékař ?! Postupem času mi byl důvod jejího uvažování jasný, co kdyby se o vadách z jejího vrhu dozvěděl někdo jiný, ztratila by její stanice tak na popularitě a nikdo by o takováto štěňata neměl zájem?
Myslela jsem, že budu moci vidět celý vrh, ale chovatelka odešla do místnosti a přinesla mi fenku se slovy „Tak tady ji máte!“ Při kontrole dosti nečitelného tetovacího čísla jsem však zjistila, že je to ta druhá fena. Proběhla výměna.
Daria v den odběru 4.12. vážila něco kolem 6 kg a měla se k světu.
Den před štědrým večerem 23.12. jsem si však všimla, že štěňátko stále „učůrává“ velmi malé loužičky. Příznaky vypadaly podobně jako u zánětu močových cest a tak jsem ihned jela k veterináři. Při vyšetření se zjistila vysoká hodnota bílkovin a moč v krvi. U krevních testů byla naměřená velmi vysoká UREA 36,1 mmol/l (hodnota pro normál je 9,0 mmol/l) –akutní selhání ledvin. Vánoce a nový rok jsme trávili na veterinární klinice kam jsme každý den dojížděly. 27.2. se stav fenky ještě více zhoršil, byla malátná a apatická, nechtěla vůbec přijímat potravu a ani pít. UREA byla 32,2 mmol/l což je opravdu hodnota životu ohrožující. Její váha byla pouhých 14 kg. Stále jsem však nechtěla boj na uzdravení vzdát. Bylo nutné začít s infuzemi. Avšak stav se stále nelepšil a vidina uzdravení bez trvalých následků mizela. Po dohodě a na základě doporučení veterinárního lékaře jsme se rozhodly 2.3. pro ethanasii.
Po celou dobu jsem byl a s paní Modráčkovou v kontaktu a podávala jí informace
o zdravotním stavu fenky.
Jaké však bylo překvapení, když jsem chtěla domluvit náhradu. Bylo mi nabídnuto, že v červnu by měla mít štěňata její druhá fena, já jsem však nechtěla tak dlouho čekat na nové štěně a navíc nebyla žádná záruka, že fena zabřezne a jestli se vůbec nějaká čubinka narodí,
a tak jsem požádala o vrácení finanční částky. Jaké však bylo překvapení, když mi bylo odpovězeno, že na tuto domluvu přistoupí pouze v případě, když podepíši dohodu
o mlčenlivosti z jakého důvodu jsem o štěně přišla. Má odpověď zněla: „To mám říkat, že mi ji přejelo auto?“ argumenty paní „chovatelky“ byly takové, že bych ji tímto mohla poškodit
a měla by problémy s prodejem štěňat do budoucna.
Až do této doby jsem vůbec ani nepomyslela na vinu z její strany. Prostě jsem to brala jako osudovou smůlu a mohlo se to stát komukoliv jinému. Jen jsem nabyla dojmu, že paní Modráčková má příjmy ze štěňátek jako hlavní přísun peněz a na ničem jiném, než na prodeji ji nezáleží. V této době nárokuji jak finanční náhradu za uhynulé štěně, tak náklady za veterinární činnost spojené s léčbou. A věřte, že se nejedná o malou částku…
Fenku jsem nechala pohřbít na zvířecím hřbitově v pražských Bohnicích, kam nyní už jezdím s novým zdravým štěňátkem Ajdou z chovatelské stanice Valdek. V den, kdy malá Daria odešla do psího nebe jsem se totiž obrátila na Molloss Club o kterém mě nikdy paní Modráčková neinformovala. Tímto bych chtěla velmi poděkovat panu Trochtovi, kterému jsem se dovolala a ochotně mi podal informace, kdo by mohl mít v České republice štěňátka. Ihned jsem telefonovala Vargovým a ještě týž den jsem si jela pro štěňátko. Ajda se narodila 5.12. (tj. den, kdy jsem si přivezla Dariu) a dnes váží 35 kg! Na klubové výstavě v Mladé Boleslavi jsme obdrželi ocenění velmi nadějná 1 a již teď se těšíme na Mezinárodní výstavu, která bude na stejném místě v září.
Všem ostatním chovatelům přeji hodně štěstí a chovatelských úspěchů!
Dagmar Zelenková
zelenkova@mozart-praha.cz
V Praze dne 7.6.2004
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Smutný příběh se šťastným koncem
Tímto bych chtěla oslovit všechny příznivce japonského plemene TOSA INU a sdělit tak své nepříjemné zkušenosti s chovatelskou stanicí Jamo Super z Rožďalovic a paní Janou Modráčkovou.
V září 2004 jsem navštívila výše zmíněnou chovatelskou stanici s úmyslem pořídit si štěňátko Tosy.
Paní Modráčková byla vcelku přívětivá a ochotná zodpovědět veškeré dotazy týkající tohoto plemene. I její psi se zdály být v pořádku. Její fenka byla březí, a tak jsem složila zálohu na štěňátko.
Když se štěňátka narodila chtěla jsem je jako 4 týdenní vidět a vybrat si ze jednu ze dvou fenek k odběru. Jaké pro mne bylo překvapení, když mi byly fenky ukázány ze dvou metrové vzdálenosti a ještě k tomu v náručí chovatelky s připomínkou „Nesahat, nedotýkat se! Která se Vám líbí?“ dosti mne takovýto přístup překvapil, ale nakonec jsem si vybrala fenku jménem Daria.
Nastal den D a já se vypravila pro štěňátko k odběru. Při příjezdu jsme byli zavedeni do malé místnosti, kde byl stolek se dvěmi židlemi a na něm připravené papíry a vedle igelitová taška s reklamními a info materiály. Následovala dlouhá přednáška o tom co mám a co nemám, předložení kupní smlouvy, ve které bylo pár zarážejících vět, např. „Velmi důležité! Stále sledovat vývoj kostry a nohou štěněte. V případě jakýchkoliv změn kontaktovat chovatele, ne veterinárního lékaře!...“ jakoby snad paní chovatelka znala anatomii a růstovou problematiku lépe než veterinární lékař ?! Postupem času mi byl důvod jejího uvažování jasný, co kdyby se o vadách z jejího vrhu dozvěděl někdo jiný, ztratila by její stanice tak na popularitě a nikdo by o takováto štěňata neměl zájem?
Myslela jsem, že budu moci vidět celý vrh, ale chovatelka odešla do místnosti a přinesla mi fenku se slovy „Tak tady ji máte!“ Při kontrole dosti nečitelného tetovacího čísla jsem však zjistila, že je to ta druhá fena. Proběhla výměna.
Daria v den odběru 4.12. vážila něco kolem 6 kg a měla se k světu.
Den před štědrým večerem 23.12. jsem si však všimla, že štěňátko stále „učůrává“ velmi malé loužičky. Příznaky vypadaly podobně jako u zánětu močových cest a tak jsem ihned jela k veterináři. Při vyšetření se zjistila vysoká hodnota bílkovin a moč v krvi. U krevních testů byla naměřená velmi vysoká UREA 36,1 mmol/l (hodnota pro normál je 9,0 mmol/l) –akutní selhání ledvin. Vánoce a nový rok jsme trávili na veterinární klinice kam jsme každý den dojížděly. 27.2. se stav fenky ještě více zhoršil, byla malátná a apatická, nechtěla vůbec přijímat potravu a ani pít. UREA byla 32,2 mmol/l což je opravdu hodnota životu ohrožující. Její váha byla pouhých 14 kg. Stále jsem však nechtěla boj na uzdravení vzdát. Bylo nutné začít s infuzemi. Avšak stav se stále nelepšil a vidina uzdravení bez trvalých následků mizela. Po dohodě a na základě doporučení veterinárního lékaře jsme se rozhodly 2.3. pro ethanasii.
Po celou dobu jsem byl a s paní Modráčkovou v kontaktu a podávala jí informace
o zdravotním stavu fenky.
Jaké však bylo překvapení, když jsem chtěla domluvit náhradu. Bylo mi nabídnuto, že v červnu by měla mít štěňata její druhá fena, já jsem však nechtěla tak dlouho čekat na nové štěně a navíc nebyla žádná záruka, že fena zabřezne a jestli se vůbec nějaká čubinka narodí,
a tak jsem požádala o vrácení finanční částky. Jaké však bylo překvapení, když mi bylo odpovězeno, že na tuto domluvu přistoupí pouze v případě, když podepíši dohodu
o mlčenlivosti z jakého důvodu jsem o štěně přišla. Má odpověď zněla: „To mám říkat, že mi ji přejelo auto?“ argumenty paní „chovatelky“ byly takové, že bych ji tímto mohla poškodit
a měla by problémy s prodejem štěňat do budoucna.
Až do této doby jsem vůbec ani nepomyslela na vinu z její strany. Prostě jsem to brala jako osudovou smůlu a mohlo se to stát komukoliv jinému. Jen jsem nabyla dojmu, že paní Modráčková má příjmy ze štěňátek jako hlavní přísun peněz a na ničem jiném, než na prodeji ji nezáleží. V této době nárokuji jak finanční náhradu za uhynulé štěně, tak náklady za veterinární činnost spojené s léčbou. A věřte, že se nejedná o malou částku…
Fenku jsem nechala pohřbít na zvířecím hřbitově v pražských Bohnicích, kam nyní už jezdím s novým zdravým štěňátkem Ajdou z chovatelské stanice Valdek. V den, kdy malá Daria odešla do psího nebe jsem se totiž obrátila na Molloss Club o kterém mě nikdy paní Modráčková neinformovala. Tímto bych chtěla velmi poděkovat panu Trochtovi, kterému jsem se dovolala a ochotně mi podal informace, kdo by mohl mít v České republice štěňátka. Ihned jsem telefonovala Vargovým a ještě týž den jsem si jela pro štěňátko. Ajda se narodila 5.12. (tj. den, kdy jsem si přivezla Dariu) a dnes váží 35 kg! Na klubové výstavě v Mladé Boleslavi jsme obdrželi ocenění velmi nadějná 1 a již teď se těšíme na Mezinárodní výstavu, která bude na stejném místě v září.
Všem ostatním chovatelům přeji hodně štěstí a chovatelských úspěchů!
Dagmar Zelenková
zelenkova@mozart-praha.cz
V Praze dne 7.6.2004
Je to smutný co se všechno vyskytuje za "chovatele".
Tak držím palečky s novým štěnátkem.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Smutný příběh se šťastným koncem
Tímto bych chtěla oslovit všechny příznivce japonského plemene TOSA INU a sdělit tak své nepříjemné zkušenosti s chovatelskou stanicí Jamo Super z Rožďalovic a paní Janou Modráčkovou.
V září 2004 jsem navštívila výše zmíněnou chovatelskou stanici s úmyslem pořídit si štěňátko Tosy.
Paní Modráčková byla vcelku přívětivá a ochotná zodpovědět veškeré dotazy týkající tohoto plemene. I její psi se zdály být v pořádku. Její fenka byla březí, a tak jsem složila zálohu na štěňátko.
Když se štěňátka narodila chtěla jsem je jako 4 týdenní vidět a vybrat si ze jednu ze dvou fenek k odběru. Jaké pro mne bylo překvapení, když mi byly fenky ukázány ze dvou metrové vzdálenosti a ještě k tomu v náručí chovatelky s připomínkou „Nesahat, nedotýkat se! Která se Vám líbí?“ dosti mne takovýto přístup překvapil, ale nakonec jsem si vybrala fenku jménem Daria.
Nastal den D a já se vypravila pro štěňátko k odběru. Při příjezdu jsme byli zavedeni do malé místnosti, kde byl stolek se dvěmi židlemi a na něm připravené papíry a vedle igelitová taška s reklamními a info materiály. Následovala dlouhá přednáška o tom co mám a co nemám, předložení kupní smlouvy, ve které bylo pár zarážejících vět, např. „Velmi důležité! Stále sledovat vývoj kostry a nohou štěněte. V případě jakýchkoliv změn kontaktovat chovatele, ne veterinárního lékaře!...“ jakoby snad paní chovatelka znala anatomii a růstovou problematiku lépe než veterinární lékař ?! Postupem času mi byl důvod jejího uvažování jasný, co kdyby se o vadách z jejího vrhu dozvěděl někdo jiný, ztratila by její stanice tak na popularitě a nikdo by o takováto štěňata neměl zájem?
Myslela jsem, že budu moci vidět celý vrh, ale chovatelka odešla do místnosti a přinesla mi fenku se slovy „Tak tady ji máte!“ Při kontrole dosti nečitelného tetovacího čísla jsem však zjistila, že je to ta druhá fena. Proběhla výměna.
Daria v den odběru 4.12. vážila něco kolem 6 kg a měla se k světu.
Den před štědrým večerem 23.12. jsem si však všimla, že štěňátko stále „učůrává“ velmi malé loužičky. Příznaky vypadaly podobně jako u zánětu močových cest a tak jsem ihned jela k veterináři. Při vyšetření se zjistila vysoká hodnota bílkovin a moč v krvi. U krevních testů byla naměřená velmi vysoká UREA 36,1 mmol/l (hodnota pro normál je 9,0 mmol/l) –akutní selhání ledvin. Vánoce a nový rok jsme trávili na veterinární klinice kam jsme každý den dojížděly. 27.2. se stav fenky ještě více zhoršil, byla malátná a apatická, nechtěla vůbec přijímat potravu a ani pít. UREA byla 32,2 mmol/l což je opravdu hodnota životu ohrožující. Její váha byla pouhých 14 kg. Stále jsem však nechtěla boj na uzdravení vzdát. Bylo nutné začít s infuzemi. Avšak stav se stále nelepšil a vidina uzdravení bez trvalých následků mizela. Po dohodě a na základě doporučení veterinárního lékaře jsme se rozhodly 2.3. pro ethanasii.
Po celou dobu jsem byl a s paní Modráčkovou v kontaktu a podávala jí informace
o zdravotním stavu fenky.
Jaké však bylo překvapení, když jsem chtěla domluvit náhradu. Bylo mi nabídnuto, že v červnu by měla mít štěňata její druhá fena, já jsem však nechtěla tak dlouho čekat na nové štěně a navíc nebyla žádná záruka, že fena zabřezne a jestli se vůbec nějaká čubinka narodí,
a tak jsem požádala o vrácení finanční částky. Jaké však bylo překvapení, když mi bylo odpovězeno, že na tuto domluvu přistoupí pouze v případě, když podepíši dohodu
o mlčenlivosti z jakého důvodu jsem o štěně přišla. Má odpověď zněla: „To mám říkat, že mi ji přejelo auto?“ argumenty paní „chovatelky“ byly takové, že bych ji tímto mohla poškodit
a měla by problémy s prodejem štěňat do budoucna.
Až do této doby jsem vůbec ani nepomyslela na vinu z její strany. Prostě jsem to brala jako osudovou smůlu a mohlo se to stát komukoliv jinému. Jen jsem nabyla dojmu, že paní Modráčková má příjmy ze štěňátek jako hlavní přísun peněz a na ničem jiném, než na prodeji ji nezáleží. V této době nárokuji jak finanční náhradu za uhynulé štěně, tak náklady za veterinární činnost spojené s léčbou. A věřte, že se nejedná o malou částku…
Fenku jsem nechala pohřbít na zvířecím hřbitově v pražských Bohnicích, kam nyní už jezdím s novým zdravým štěňátkem Ajdou z chovatelské stanice Valdek. V den, kdy malá Daria odešla do psího nebe jsem se totiž obrátila na Molloss Club o kterém mě nikdy paní Modráčková neinformovala. Tímto bych chtěla velmi poděkovat panu Trochtovi, kterému jsem se dovolala a ochotně mi podal informace, kdo by mohl mít v České republice štěňátka. Ihned jsem telefonovala Vargovým a ještě týž den jsem si jela pro štěňátko. Ajda se narodila 5.12. (tj. den, kdy jsem si přivezla Dariu) a dnes váží 35 kg! Na klubové výstavě v Mladé Boleslavi jsme obdrželi ocenění velmi nadějná 1 a již teď se těšíme na Mezinárodní výstavu, která bude na stejném místě v září.
Všem ostatním chovatelům přeji hodně štěstí a chovatelských úspěchů!
Dagmar Zelenková
zelenkova@mozart-praha.cz
V Praze dne 7.6.2004
Tak to je velice smutné, je videt že tu šlo jenom o peníze! Paní Vám přinesla jinou fenku než ste si vybrala? A pak ste jí řekla že to není ona? Jinak at se Vaše pejskovi daří
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak to je velice smutné, je videt že tu šlo jenom o peníze! Paní Vám přinesla jinou fenku než ste si vybrala? A pak ste jí řekla že to není ona? Jinak at se Vaše pejskovi daří
no upřímně...většině profesionálních chovatelů jde pouze o peníze. Já bych to zas až tak neodsuzovala, zvlášť když je to opravdu pouze jejich jediný zdroj příjmů....
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
no upřímně...většině profesionálních chovatelů jde pouze o peníze. Já bych to zas až tak neodsuzovala, zvlášť když je to opravdu pouze jejich jediný zdroj příjmů....
zastanu se "profesionálních" chovatelů. Těch, kterří by měli chov psů jako jediný zdroj příjmů, je minimum!!! Naopak většina chovatelů s vyhlášenými stanicemi, jsou mimo jiné úspěšnými podnikateli či mají norální zaměstnání, které je živí. Většina z nich chová ze záliby a ne pro peníze! Tohle často nechápou lidé, kteří nikdy nechovali na chovné feně či psu. Dám Vám příklad, jak "výdělečné" je to např. u labradorů. Pořídila jsem si za 10000 pejska. Ten je teď ve svých 2 a půl letech chovný a může tedy krýt "za peníze" a "vydělávat", jak by si někteří mysleli. Opak je pravdou. Kromě pořizovací ceny psa, přičtěte měsíčně 1500,- za kvalitní krmení (Pro plan - superprémiovkami krmí většina známých chovatelů), tento rok dám jen za výstavní poplatky kolem 6000,- ( a to do zahraničí jedeme jen 1x),1000,-mějen letos stály zkoušky, totéž loni. Pejskovi kupujeme zvěř k výcviku, dummy a jiné výcvikové pomůcky. Cenově kolem 2000,- ročně. To sou jen ty nejzákladnější výdaje. 1700 stál RTG DKK. Pejsek kryl zatím jen jednou za poplatek 5000,- ! Tak co, myslíte, že VYDĚLÁVÁM?????? Pokud chci, aby si mého psa majitelé fen ke krytí vybírali, pak je nutné mít dost výstaních úspěchů a zkoušek. U našeho plemene je obrovská konkurence a početnost, že nějakého alíka, který má jednu zkoušku a dvě výstavy, si nikdo nikdy nevybere.
Totéž platí o chovných fenách. Pokud chovatel chce nakrýt zahraničním psem, cena za krytí je i 1000,- Euro!!! To máte přes 30 000,- Kč. Plus všechny další výdaje za kvalitní krmení, veterinární péči, výstavy a zkoušky a pomůcky. Po narození štěňat, je musí nechat očkovat, odčervit, vydání PP a zápis do plem. knihy taky něco stojí atd. Když se Vám pak ve vrhu narodí 8 štěňat a prodáte je za 10 000,- (dráž jsou labradoři neprodejní, protože je jich hodně a hodně je i množitelů bezpapíráků, kterým nelze cenově konkurovat, jelikož mají minimální výdaje - nakryjí bezpapírovým alíkem od souselů - zadara, krmí zbytky, nějaké RTG, výstavy, zkoušky a poplatky je netrápí).
Poctivý chovatel, který se vsým psům maximálně věnuje po stránce výcvikové, výstavní, zdravotní atd. na prodeji štěňat nevydělá, či vydělá minimálně, spíš je rád, že neprodělá a že alespoň hospodaří s "nulou" - tedy že alespoň pokryje náklady. Takového chovatele snadno poznáte
když jste jen trošku inteligentní a všímaví a rozeznáte ho od množitele.
Paradoxně jediní, kteří jsou schopni na stěňatech vydělat, bývají právě množitelé pezpapíráků....
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
zastanu se "profesionálních" chovatelů. Těch, kterří by měli chov psů jako jediný zdroj příjmů, je minimum!!! Naopak většina chovatelů s vyhlášenými stanicemi, jsou mimo jiné úspěšnými podnikateli či mají norální zaměstnání, které je živí. Většina z nich chová ze záliby a ne pro peníze! Tohle často nechápou lidé, kteří nikdy nechovali na chovné feně či psu. Dám Vám příklad, jak "výdělečné" je to např. u labradorů. Pořídila jsem si za 10000 pejska. Ten je teď ve svých 2 a půl letech chovný a může tedy krýt "za peníze" a "vydělávat", jak by si někteří mysleli. Opak je pravdou. Kromě pořizovací ceny psa, přičtěte měsíčně 1500,- za kvalitní krmení (Pro plan - superprémiovkami krmí většina známých chovatelů), tento rok dám jen za výstavní poplatky kolem 6000,- ( a to do zahraničí jedeme jen 1x),1000,-mějen letos stály zkoušky, totéž loni. Pejskovi kupujeme zvěř k výcviku, dummy a jiné výcvikové pomůcky. Cenově kolem 2000,- ročně. To sou jen ty nejzákladnější výdaje. 1700 stál RTG DKK. Pejsek kryl zatím jen jednou za poplatek 5000,- ! Tak co, myslíte, že VYDĚLÁVÁM?????? Pokud chci, aby si mého psa majitelé fen ke krytí vybírali, pak je nutné mít dost výstaních úspěchů a zkoušek. U našeho plemene je obrovská konkurence a početnost, že nějakého alíka, který má jednu zkoušku a dvě výstavy, si nikdo nikdy nevybere.
Totéž platí o chovných fenách. Pokud chovatel chce nakrýt zahraničním psem, cena za krytí je i 1000,- Euro!!! To máte přes 30 000,- Kč. Plus všechny další výdaje za kvalitní krmení, veterinární péči, výstavy a zkoušky a pomůcky. Po narození štěňat, je musí nechat očkovat, odčervit, vydání PP a zápis do plem. knihy taky něco stojí atd. Když se Vám pak ve vrhu narodí 8 štěňat a prodáte je za 10 000,- (dráž jsou labradoři neprodejní, protože je jich hodně a hodně je i množitelů bezpapíráků, kterým nelze cenově konkurovat, jelikož mají minimální výdaje - nakryjí bezpapírovým alíkem od souselů - zadara, krmí zbytky, nějaké RTG, výstavy, zkoušky a poplatky je netrápí).
Poctivý chovatel, který se vsým psům maximálně věnuje po stránce výcvikové, výstavní, zdravotní atd. na prodeji štěňat nevydělá, či vydělá minimálně, spíš je rád, že neprodělá a že alespoň hospodaří s "nulou" - tedy že alespoň pokryje náklady. Takového chovatele snadno poznáte
když jste jen trošku inteligentní a všímaví a rozeznáte ho od množitele.
Paradoxně jediní, kteří jsou schopni na stěňatech vydělat, bývají právě množitelé pezpapíráků....
Tak to možná na tom nevydělají,jenomže proč to kříží jen tak pro radost, co ti amateři!! Proč to všichni dělají je to zbytečný jen se podívejte kolik je tu stanic se zlatými retrívry no 90 nezdá se Vám to moc, každý to kříží jak se mu to zlíbí(tedy né všichni, nikoho poctivýho urazit nechci).Není to už normální a to že si chci pořídit štěně a majitelka řekne že když nechceme štěnata (nechtělibychom štěnata, tak je lepší kastrace)tak máme smůlu, jak to může říct když jsou fene 2 měsíce!! Neví jestli ta fena může mít štěnata.
Pak bych tu mohla zmínit Zlatýho retrívra Alexe (nejak ze zeleného předmestí) ten který pořád vyhrává, taky pěknej amatér na štěnata, si mysleli že má psa šampiona tak to prodá, asi prodal ale co z toho bylo!! Štěnata pekný ale pejký bastardi co se přidá na kráse ubere na povaze v tom to případe- povaha ZL se úplne vymykala. Když nekdo dává štenata měl by být ochotný poradit atd. a né jako většina !!
Tak jenom bych chtěla aby to lidi tolik nekřížily!!!!!!!!!!! Zaltý retrívry sem měla ráda jenomže kvůli tomu co lidi dělají už si to nepořídím, jejich povaha je totiž už úplne jiná!!Martina
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
zastanu se "profesionálních" chovatelů. Těch, kterří by měli chov psů jako jediný zdroj příjmů, je minimum!!! Naopak většina chovatelů s vyhlášenými stanicemi, jsou mimo jiné úspěšnými podnikateli či mají norální zaměstnání, které je živí. Většina z nich chová ze záliby a ne pro peníze! Tohle často nechápou lidé, kteří nikdy nechovali na chovné feně či psu. Dám Vám příklad, jak "výdělečné" je to např. u labradorů. Pořídila jsem si za 10000 pejska. Ten je teď ve svých 2 a půl letech chovný a může tedy krýt "za peníze" a "vydělávat", jak by si někteří mysleli. Opak je pravdou. Kromě pořizovací ceny psa, přičtěte měsíčně 1500,- za kvalitní krmení (Pro plan - superprémiovkami krmí většina známých chovatelů), tento rok dám jen za výstavní poplatky kolem 6000,- ( a to do zahraničí jedeme jen 1x),1000,-mějen letos stály zkoušky, totéž loni. Pejskovi kupujeme zvěř k výcviku, dummy a jiné výcvikové pomůcky. Cenově kolem 2000,- ročně. To sou jen ty nejzákladnější výdaje. 1700 stál RTG DKK. Pejsek kryl zatím jen jednou za poplatek 5000,- ! Tak co, myslíte, že VYDĚLÁVÁM?????? Pokud chci, aby si mého psa majitelé fen ke krytí vybírali, pak je nutné mít dost výstaních úspěchů a zkoušek. U našeho plemene je obrovská konkurence a početnost, že nějakého alíka, který má jednu zkoušku a dvě výstavy, si nikdo nikdy nevybere.
Totéž platí o chovných fenách. Pokud chovatel chce nakrýt zahraničním psem, cena za krytí je i 1000,- Euro!!! To máte přes 30 000,- Kč. Plus všechny další výdaje za kvalitní krmení, veterinární péči, výstavy a zkoušky a pomůcky. Po narození štěňat, je musí nechat očkovat, odčervit, vydání PP a zápis do plem. knihy taky něco stojí atd. Když se Vám pak ve vrhu narodí 8 štěňat a prodáte je za 10 000,- (dráž jsou labradoři neprodejní, protože je jich hodně a hodně je i množitelů bezpapíráků, kterým nelze cenově konkurovat, jelikož mají minimální výdaje - nakryjí bezpapírovým alíkem od souselů - zadara, krmí zbytky, nějaké RTG, výstavy, zkoušky a poplatky je netrápí).
Poctivý chovatel, který se vsým psům maximálně věnuje po stránce výcvikové, výstavní, zdravotní atd. na prodeji štěňat nevydělá, či vydělá minimálně, spíš je rád, že neprodělá a že alespoň hospodaří s "nulou" - tedy že alespoň pokryje náklady. Takového chovatele snadno poznáte
když jste jen trošku inteligentní a všímaví a rozeznáte ho od množitele.
Paradoxně jediní, kteří jsou schopni na stěňatech vydělat, bývají právě množitelé pezpapíráků....
Plně souhlasím s příspěvkem nade mnou.
Jsem chovatelkou už pátý rok a na chovu , pokud se mu člověk věnuje , chce dovézt novou krev .. atd. se prostě vydělat nedá a jsem jenom ráda , pokud pokryju alespoň částečné náklady.Jinak do práce nechodím , mám inlaidní důchod a doma si přivydělávám domácí prací , kterou mám na svou obživu.Rozhodně nežiji z peněz za psy !
Když zpočítám jenom výstavy : ročně me vyjdou na takových 15 - 20.000 určitě.To nepočítám krmení (Purina Pro Plan , Eukanuba , Nutrience a Acana) , poplatky za očkování , odčervovadla , nákup výbavy pro odchovy , poplatky za svody a bonitace , zkoušky rentgeny.
Mám vzácné a málopočetné plemeno King Charles španěl.Dovezla jsme dvě štěňata z Německa , která mě přišla celkově (i s cestou) na 70.000 KČ ! Pokud jedu krýt do zahraničí , tak se platí v EU , na naše poměry to dělá kolem 20 - 40.000 KČ za krytí ! a co když teprve fena nezabřezne ? Tak nemám ani štěňata ani peníze.Jinak štěňata se běžně prodávají dle kvality od 8 - 15.000 KČ.
Takže chov psů s PP je prodělěčná činnost , nedá se na ní opravdu zbohatnout ani si přivydělat.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak to možná na tom nevydělají,jenomže proč to kříží jen tak pro radost, co ti amateři!! Proč to všichni dělají je to zbytečný jen se podívejte kolik je tu stanic se zlatými retrívry no 90 nezdá se Vám to moc, každý to kříží jak se mu to zlíbí(tedy né všichni, nikoho poctivýho urazit nechci).Není to už normální a to že si chci pořídit štěně a majitelka řekne že když nechceme štěnata (nechtělibychom štěnata, tak je lepší kastrace)tak máme smůlu, jak to může říct když jsou fene 2 měsíce!! Neví jestli ta fena může mít štěnata.
Pak bych tu mohla zmínit Zlatýho retrívra Alexe (nejak ze zeleného předmestí) ten který pořád vyhrává, taky pěknej amatér na štěnata, si mysleli že má psa šampiona tak to prodá, asi prodal ale co z toho bylo!! Štěnata pekný ale pejký bastardi co se přidá na kráse ubere na povaze v tom to případe- povaha ZL se úplne vymykala. Když nekdo dává štenata měl by být ochotný poradit atd. a né jako většina !!
Tak jenom bych chtěla aby to lidi tolik nekřížily!!!!!!!!!!! Zaltý retrívry sem měla ráda jenomže kvůli tomu co lidi dělají už si to nepořídím, jejich povaha je totiž už úplne jiná!!Martina
Asi myslíte Alexe od hradu Veveří. Osobně ho neznáma nevím nic o jeho povaze. Máte pravdu, že chov. stanic s GR je hodně. Je to prostě módní plemeno, s tím nic nenaděláme. Dokud se lidem bude líbit, pak bude i nabídka. Taky se mi to někdy nelíbí, ale prostě je oblíbený. Jinak záleží vždy jen na majiteli feny, jakého krycího psa si vybere. Zodpovědný chovatel se zkušenostmi se nedívá jen na výstavní úspěchy, ale bere v potaz také zdraví a povahu. A to nejen otce štěňat, ale také jeho rodičů a prarodičů. Zajímá se také o odchovy po daném plemeníkovi. Tedy jak jsou na tom jeho dřívější štěňata zdravotně, povahově a exterierově. Prostě co po svém otzci podědila. Genetika je složitá a je známo, že ikdyž je pes či fena mnohonásobný šampion s DKK 0/0, můžou na své potomky předávat špatnou genetickou výbavu a štěňata jsou pak nemocná, agresivní a nepěkná. Chovná Kvalita chovného jedince se pozná až poté, co už po nich jsou nějaká štěňata. Je spousta šampionů, kteří ale dávají průměrná či podprůměrná štěňata.
Z toho všeho vyplívá, že chovu se musí trochu rozumět. Vybírat se musí s rozumem a chaldnou hlavou a s velkou zadpovědností. Tohle ale bohužel často chybí většině začínajících chovatelů, kteří mají svou první fenu a kteřéí si ani nenechají poradit od zkušených poradců chovu... Chov retrieverů je volný, není regulovaný, tudíž poradce chovu nemůže vpodstatě do výběru krycího psa moc zasahovat. Vše je na majiteli chovné feny.
Je pak i na budoucím majiteli štěňátky, jakého chovatele si vybere a co si zjistí o rodičích budoucího štěněte... I to chce čas, chladnou hlavu a zodpovědnost...
Já bych se při nákupu feny o případné kastraci ani nezmiňovala. Je to vaše věc, jestli budete chtít chovat či ne. Je klidně možné, že fena ani do chovu uznaná nebude a pak je lepší ji nechat vykastrovat, než mít zbytečné starosti. A je to lepší, než se pak uchýlit k množení bezpapíráků... Chápu chovatele, že by rádi většinu svých odchovů viděli po výstavách a v chovu, ale nutit vám to nemůžou. Jsou stanice, které jsou natolik vyhlášené, že si skutečně majitele svých štěňat vybírají a dávají přednost lidem, kteří chtějí chodit na výstavy a chovat. I to chápu. Ale těch tolik není...
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
zastanu se "profesionálních" chovatelů. Těch, kterří by měli chov psů jako jediný zdroj příjmů, je minimum!!! Naopak většina chovatelů s vyhlášenými stanicemi, jsou mimo jiné úspěšnými podnikateli či mají norální zaměstnání, které je živí. Většina z nich chová ze záliby a ne pro peníze! Tohle často nechápou lidé, kteří nikdy nechovali na chovné feně či psu. Dám Vám příklad, jak "výdělečné" je to např. u labradorů. Pořídila jsem si za 10000 pejska. Ten je teď ve svých 2 a půl letech chovný a může tedy krýt "za peníze" a "vydělávat", jak by si někteří mysleli. Opak je pravdou. Kromě pořizovací ceny psa, přičtěte měsíčně 1500,- za kvalitní krmení (Pro plan - superprémiovkami krmí většina známých chovatelů), tento rok dám jen za výstavní poplatky kolem 6000,- ( a to do zahraničí jedeme jen 1x),1000,-mějen letos stály zkoušky, totéž loni. Pejskovi kupujeme zvěř k výcviku, dummy a jiné výcvikové pomůcky. Cenově kolem 2000,- ročně. To sou jen ty nejzákladnější výdaje. 1700 stál RTG DKK. Pejsek kryl zatím jen jednou za poplatek 5000,- ! Tak co, myslíte, že VYDĚLÁVÁM?????? Pokud chci, aby si mého psa majitelé fen ke krytí vybírali, pak je nutné mít dost výstaních úspěchů a zkoušek. U našeho plemene je obrovská konkurence a početnost, že nějakého alíka, který má jednu zkoušku a dvě výstavy, si nikdo nikdy nevybere.
Totéž platí o chovných fenách. Pokud chovatel chce nakrýt zahraničním psem, cena za krytí je i 1000,- Euro!!! To máte přes 30 000,- Kč. Plus všechny další výdaje za kvalitní krmení, veterinární péči, výstavy a zkoušky a pomůcky. Po narození štěňat, je musí nechat očkovat, odčervit, vydání PP a zápis do plem. knihy taky něco stojí atd. Když se Vám pak ve vrhu narodí 8 štěňat a prodáte je za 10 000,- (dráž jsou labradoři neprodejní, protože je jich hodně a hodně je i množitelů bezpapíráků, kterým nelze cenově konkurovat, jelikož mají minimální výdaje - nakryjí bezpapírovým alíkem od souselů - zadara, krmí zbytky, nějaké RTG, výstavy, zkoušky a poplatky je netrápí).
Poctivý chovatel, který se vsým psům maximálně věnuje po stránce výcvikové, výstavní, zdravotní atd. na prodeji štěňat nevydělá, či vydělá minimálně, spíš je rád, že neprodělá a že alespoň hospodaří s "nulou" - tedy že alespoň pokryje náklady. Takového chovatele snadno poznáte
když jste jen trošku inteligentní a všímaví a rozeznáte ho od množitele.
Paradoxně jediní, kteří jsou schopni na stěňatech vydělat, bývají právě množitelé pezpapíráků....
Sice máte částečně pravdu,ale argument kolik vás stojí krmení a péče o psa...To platí i majitel křížence,který z něj nikdy žádný zisk mít nebude.Také tím nikde neargumentuje...Ještě jsem neslyšela,že by si majitel voříška stěžoval,kolik ho ten pes stojí peněz.Má ho,protože ho chtěl a počítá s tím,že ho péče bude něco stát.Majitelé čistokrevných chovných zvířat naopak stále lamentují,jak je chov drahý a nevýnosný,kdyby to ale byla pravda,tak by to nedělali a měli psa také jen pro radost.Nikoho nechci odsuzovat,chraň bůh.Jen si myslím,že pokud se někdo chovu cíleně věnuje,tak nějaký,i když malý zisk má,nikdo nebude chovat s prodělkem,to je nesmysl.Samozřejmě různí množitelé mají zisky větší-částečně,odpadají různé poplatky,na druhou stranu ale za štěňata zase méně utrží.Ale nezdá se mi,když si chovatel do nákladů na chov počítá i to,co sežere jeho fena.Jí každý pes,i ten,který se k chovu nepoužívá!!! Dále si myslím,že pokud se vám nelíbil přístup chovatelky,měli jste se obrátit na klub hned na začátku,možná jste si s jeho pomocí mohli ušetřit spoustu trápení(možná taky ne).
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Sice máte částečně pravdu,ale argument kolik vás stojí krmení a péče o psa...To platí i majitel křížence,který z něj nikdy žádný zisk mít nebude.Také tím nikde neargumentuje...Ještě jsem neslyšela,že by si majitel voříška stěžoval,kolik ho ten pes stojí peněz.Má ho,protože ho chtěl a počítá s tím,že ho péče bude něco stát.Majitelé čistokrevných chovných zvířat naopak stále lamentují,jak je chov drahý a nevýnosný,kdyby to ale byla pravda,tak by to nedělali a měli psa také jen pro radost.Nikoho nechci odsuzovat,chraň bůh.Jen si myslím,že pokud se někdo chovu cíleně věnuje,tak nějaký,i když malý zisk má,nikdo nebude chovat s prodělkem,to je nesmysl.Samozřejmě různí množitelé mají zisky větší-částečně,odpadají různé poplatky,na druhou stranu ale za štěňata zase méně utrží.Ale nezdá se mi,když si chovatel do nákladů na chov počítá i to,co sežere jeho fena.Jí každý pes,i ten,který se k chovu nepoužívá!!! Dále si myslím,že pokud se vám nelíbil přístup chovatelky,měli jste se obrátit na klub hned na začátku,možná jste si s jeho pomocí mohli ušetřit spoustu trápení(možná taky ne).
Já ale nelamentuji, že mě to stojí hodně a rozhodně NEMÁM PSA S PP a CHOVNEHO psa proto, že počítám s tím, že budu vydělávat. Mám ho PRO RADOST. Stejně jako ti, kteří mají jen voříška!!!!! Neznamená to, že když jsem si pořídila psa s PP a uchovnila ho, že jsem od začátku počítala s tím, že bude chovný a bude vydělávat. Psa s PP jsem si pořídila proto, že jsem chtěla mít záruku, že si kupuju plemeno které chci a že znám rodiče atd. Nikdy jsem nepočítala s tím, že budem chodit na výstavy. Chtěla jsem jen psa pro rodinu a pro radost. Až když jsme zkusili jen ze zvědavosti jednu výstavu, začalo nás to bavit a zjistili jsme že se pejsek líbí. Také jsme začali se základním výcvikem (to by měl každý) a dál se začal nabalovat záchranářský výcvik, který baví mě i psa, zkoušky poslušnosti atd. Prostě jsme do tohob spadli ale v plánu to nebylo. A jelikož je pejsek hezký a šikovný, řekli jsme si, že by nebylo špatné mít po něm štěňátka. Tak jsme udělali ještě RTG kyčlí a nechali ho uchovnit! Vše bylo náhodné a neplánované a nikdo mi nemohl od začátku s jitotou zaručit, že štěně, které si kupuji, vůbec někdy do chovu bude vhodné!!!!!
Jen jsem souhrně uváděla co vše dohromady stojí - a krmení tam prostě patří!!!! Když si to pročtete pozorně, zjistíte, že to je nic oproti tomu, co stojí poplatky - chovatelské, v klubu, za výstavy a zkoušky, za veterinární osvědčení před výstavou atd. To vše nemusí majitel který nemá chovného psa vynaložit!!!!
A proč si myslíte, že by člověk, který chová na chovných jedincích, nemohl chovat také jen tak PRO RADOST? To nemyslíte vážně!!!! Psi jsou pro většinu lidí velký koníček a mají jiné zaměstnání, které je živí a ani nepočítají s tím, že by měli zisk z chovu. Naopak svůj chov dotují z rodinného rozpočtu!!! Prostě milují psy, chtějí např. dovézt a zpopulárnit u nás nové plemeno, dělají vše pro propagaci a zdárný chov a rozvoj plemene. A to nestojí jen peníze, ale mnohdy jsou i členy klubů, kde zastávají funkce sekretářů, matrikářů, poradců chovu, výcvikářů, tvoří zpravodaje, podílí se na přípravě výstav a zkoušek a to vše většinou ZDARMA nebo jen za pokrytí např. nákladů za telefon a ve svém volném čase!!!! Tohle taky obyčejný majitel a množitel bezpapíráka nedělá!!!! Nedělají to pro zisk, lae PRO RADOST a dobrý pocit, že dělají něco pro plemeno, které milují a chovají!!!!
Proč by měl člověk, který chová psy s PP automaticky chovat proto, že počítá s výděkem? Jak píšete kdyby chov nebyl výnosný, tak by to nedělali??!!! To taky myslíte vážně?????
Uvědomte si, že nikdo z chovatelů NELAMENTUJE jen tak sám od sebe, aby ukázal, jaký je chudák!!!!! Všechny tyhle diskuse jsou vždy na popud lidí, jako jste vy, kteří když se dozví, že má někdo chovatelskou stanici, tak se ptají dotyčného, jestli na tom vydělá a skutečně si naivně myslí, že je to výnosný byznys!!! Chovatel se jen brání a neustále dokola a do zblbnutí vysvětluje lidem vašeho typu, jak to s chovem je! Kdyby se lidé tak blbě neptali a nezáviděli, pak by chovatelé v tichosti chovali a nikde by neventilovali, kolik je to stojí. Nemají to zapotřebí. CHOVAJÍ protože je to baví. Prostě každý koníček něco stojí a chovatelé s prodělečností počítají - jinak by to nedělali. Samozřejmě je přirozené, že se snaží prodělat co nejméně...Když budete skákat padákem nebo dělat jiný sport či koníček, taky počítáte s tím, že to něco stojí a budete to dělat, protože Vás to baví.A taky se budete snažit snížit náklady na minimum avšak ne na úkor kvality!
Samozřejmě je pravda, že jsou mezi chovateli papírových psů i ti, kteří již od začátku koupí plemeno psa, o němž ví, že se za něj hodně utrží a od začátku chtějí vydělávat! Takové chovatele ale snadno poznáte, pokud jste jen trochu inteligentní. Jsou to ti, kteří rychle uchovní psa či fenu. Absolvují nejnutnější zkoušky a výstavy a dál je na těchto akcích nepotkáte, protože to je pro ně zbytečný výdaj navíc. Fenu nakryjí nejlevnějším psem co se najde (rozhodně ne v zahraničí), většinou kryjí psem kterého sami vlastní - což je nestojí nic, krmí nejlevnějším krmením, psy ošidí kde se a jak se dá a za štěně si účtují nehorázné sumy (často i vyšší, než poctivý chovatel, jehož náklady na chov jsou vyšší a který např. kryje zahraničním pse a tudíž by si mohl oprávněně účtovat víc).
Ale i mezi chovateli bezpapíráků jsou lidí poctiví, kteří své psy nijak nešidí, dokonce s nimi jezdí po voříškijádách, dělají všechny zkoušky, které může pes bez PP absolvovat, skáčou agility, dělají záchranařinu, canisterapii atd. Ti mají zrovnatak vysoké náklady jako ti chovatelé papíráků. Ale bohužel takových je hodně málo!!!!
Chci závěrem říct totéž, co jste měla pochopit z prvního příspěvku: a sice, že lidé jsou různí a že i mezi chovateli papíráků i bezpapíráků se najdou lidé nepoctiví a hamižní, kteří vše dělají jen s vidinou zisku. Ale na obou stranách jsou lidé poctiví, pro které jsou psi životním koníčkem, láskou a náplní a kteří vše dělají PRO RADOST a nehledí na zisky. Nemůžeme všechny házet do jednoho pytle, ale těch, kteří by chovali psy s PP jen pro peníze a ne pro radost, je málo!! Ale jsou....
NIkdy jsem neslyšela žádného chovatele psů s PP, že by si sám od sebe stěžoval, kolik ho to stojí!!!! Naopak mnohdy před svým okolím tají, kolik je stojí např. jeden výjezd na zahraniční výstavu, protože kdyby tohle slyšel nějaký nezapálený nepejskař, významně by si zaťukal na čelo a řekl, že je blázen, že dá tolik za nějakou "blbou výstavu". Jsem z těch méně majetných, ale místo toho, abych letos jela k moři, spokojím se s Kokořínskem pod stanem a to, co ušetříme, investujeme do naší letošní jediné a poslední "zahraniční" výstavy na slovensko, která nás přijde téměř na 5000,- a to máme jen skromné ubytování...