Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.123.110
Jsem pes Juan. Ležím si tu v kotci, nemám co dělat, tak si jen tak přemýšlím. Je jasná noc. Budou Vánoce. O Vánocích se prý dějí zázraky. Jééé, tamhle je Sirius, to je prý naše hvězda, psí hvězda Sirius. O Vánocích se prý plní přání. Každý nějaké má. Já taky. Hvězdo hvězdičko splň mi přáníčko. No ne, já jsem hotový básník, to jsem o sobě ani nevěděl. Asi to bude těmi Vánoci. Tak já si tedy budu taky něco přát. Velkou kost a piškoty...?! Ne, ne radši chci páníčka. Zavírám oči a už to vidím. Přichází člověk, ostatní kotce mine a jde přímo ke mě. Pohladí mě a povídá. "Juane, já jsem Tvůj nový páníček a odvedu Tě k sobě domů". A tam doma je velká zahrada, kde se můžu prohánět, a v domečku na mě čeká mistička, piškoty a krásná, voňavá kost. A postel tu je a peřiny !!!! Peřina, páni tu já miluju. Neměl jsem život vždycky lehký, ale byly i krásné chvíle.
Narodil jsem se mamince, německé ovčačce. Tátu neznám, nebydlel s námi. Máma to měla těžký. Měli jsme málo jídla, já jsem rostl jako z vody a potřeboval jsem pořádně jíst. Ta bída, co jsme s mámou zažili, je na mě prý vidět dodnes. Měl jsem nedostatek vitamínů a bílkovin, přišel jsem do útulku jako kostřička potažená kůží
Pak přišlo lepší období. Přišel človíček, vzal si mě domů a představte si, on tam měl peřiny. Doma, to je jiné, než se toulat hladový po ulicích. Domov, to jsou lidi, plná miska, pohlazení, procházky. To je doma. Když jsem zůstal doma sám, abych se nebál, vlezl jsem vždycky páníčkovi do peřin. Já vím, nedělá se to, ale byl jsem ještě malý a ty peřiny byly tak měkoučké a tak voněly páníčkem. To byl krásný život.
Ale pak to příšlo. Jak jsem vyrůstal z toho štěněcího věku, přestal se mě páníček všímat, už jsem nebyl ta malá roztomilá kulička, a nakonec mě vyhodil ven. Jak já jsem se bál. Bylo mi teprve půl roku, sice jsem vypadal jako dospělák, ale dušičku jsem měl dětskou. Byl jsem sám, ve dne, v noci, hladový, zima mi byla a móóóc jsem se bál. Nebyl tu páníček a peřina, do které bych se schoval, ani máma, která by mě zahřála.
Až jednou mě nějací lidé chytili a někam odvlekli. Strachy jsem se počůral. Ale nakonec to docela dobře dopadlo. Dostal jsem se do útulku. Po útulcích jsem již rok a půl. Mám svoji boudu, misku a tady jsou i hodné tety. Rok a půl, to je skoro celý můj život. Já bych tak moc chtěl svého páníčka. A peřinu.
Jednou, když jsem se zrovna venčil, jsem si všimnul takového domečku na kolečkách. Bydlí v něm hlídač. Koukám, koukám, dveře jsou otevřené. To je něco pro mě. To musím hned prozkoumat. Nakouknul jsem dovnitř. Nebudete tomu věřit, byla tam postel a ... peřina. Neodolal jsem a vlítnul tam. Jéé to byla slast. Celý jsem se do ní zavrtal. Pak si pro mě přišli. Jak já vyváděl a plakal, nechtěl jsem teplý pelíšek opustit. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem měl domov, páníčka i tu peřinu. Vzpomněl jsem si na dětství.
No moc mi to nepomohlo, že jsem se bránil. Vytáhli mě z postele a šup do kotce. Tety se omluvily a ani jsem nedostal nařezáno. Hlídačovi pak vyprávěly můj příběh a nakonec se ani on nezlobil. Dokonce se se mnou přišel pomazlit a přinesl mi piškoty. Ještě tu peřinu prosím! Tu mi ale nedal.
Tety tady v útulku mě mají rády, nechat si mě tu ale nemohou. Říkají o mě, že mám krasné dlouhé tlapky a jak dobře umím chodit na vodítku a jak jsem chytrý. No a já se hned předvádím. Ukážu jim, jak jim umím dát tlapky kolem krku a blbnu a blbnu. Tety na mě prý dávají nějaký inzerát. Hledají mi nový domov. Píšou, že jsem velmi temperamentní, miluji společnost, rád lítám, ale neutíkám, a jsem kastrovaný. Prý bych byl vhodný k nějaké fence jako společník. Jé to bych tedy bral. Páníčka a ještě kámošku.
Ještě by tam měli napsat, že nejsem takový postelový pes, jak by se zdálo. Já miluji zahradu, lítání venku, ale doma to mám taky rád, to kvůli těm peřinám.
Inzerát, inzerát, já si podám svůj inzerát a pošlu ho tam, nahoru, ke psí hvězdě Sírius.
Milá hvezdičko, posílám Ti svoje přáníčko. Tady dole na Zemi, čekám já, 2 letý pes Juan, na svého páníčka. Ale pozor, já chci páníčka napořád, já už nechci být vyhozen. Páníčka napořád, jiného mi neposílej !!!
A kam? No přece k tetám do útulku Malý Jenííkov.
utulekmalyjenikov.estranky.cz
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.167.4
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jsem pes Juan. Ležím si tu v kotci, nemám co dělat, tak si jen tak přemýšlím. Je jasná noc. Budou Vánoce. O Vánocích se prý dějí zázraky. Jééé, tamhle je Sirius, to je prý naše hvězda, psí hvězda Sirius. O Vánocích se prý plní přání. Každý nějaké má. Já taky. Hvězdo hvězdičko splň mi přáníčko. No ne, já jsem hotový básník, to jsem o sobě ani nevěděl. Asi to bude těmi Vánoci. Tak já si tedy budu taky něco přát. Velkou kost a piškoty...?! Ne, ne radši chci páníčka. Zavírám oči a už to vidím. Přichází člověk, ostatní kotce mine a jde přímo ke mě. Pohladí mě a povídá. "Juane, já jsem Tvůj nový páníček a odvedu Tě k sobě domů". A tam doma je velká zahrada, kde se můžu prohánět, a v domečku na mě čeká mistička, piškoty a krásná, voňavá kost. A postel tu je a peřiny !!!! Peřina, páni tu já miluju. Neměl jsem život vždycky lehký, ale byly i krásné chvíle.
Narodil jsem se mamince, německé ovčačce. Tátu neznám, nebydlel s námi. Máma to měla těžký. Měli jsme málo jídla, já jsem rostl jako z vody a potřeboval jsem pořádně jíst. Ta bída, co jsme s mámou zažili, je na mě prý vidět dodnes. Měl jsem nedostatek vitamínů a bílkovin, přišel jsem do útulku jako kostřička potažená kůží
Pak přišlo lepší období. Přišel človíček, vzal si mě domů a představte si, on tam měl peřiny. Doma, to je jiné, než se toulat hladový po ulicích. Domov, to jsou lidi, plná miska, pohlazení, procházky. To je doma. Když jsem zůstal doma sám, abych se nebál, vlezl jsem vždycky páníčkovi do peřin. Já vím, nedělá se to, ale byl jsem ještě malý a ty peřiny byly tak měkoučké a tak voněly páníčkem. To byl krásný život.
Ale pak to příšlo. Jak jsem vyrůstal z toho štěněcího věku, přestal se mě páníček všímat, už jsem nebyl ta malá roztomilá kulička, a nakonec mě vyhodil ven. Jak já jsem se bál. Bylo mi teprve půl roku, sice jsem vypadal jako dospělák, ale dušičku jsem měl dětskou. Byl jsem sám, ve dne, v noci, hladový, zima mi byla a móóóc jsem se bál. Nebyl tu páníček a peřina, do které bych se schoval, ani máma, která by mě zahřála.
Až jednou mě nějací lidé chytili a někam odvlekli. Strachy jsem se počůral. Ale nakonec to docela dobře dopadlo. Dostal jsem se do útulku. Po útulcích jsem již rok a půl. Mám svoji boudu, misku a tady jsou i hodné tety. Rok a půl, to je skoro celý můj život. Já bych tak moc chtěl svého páníčka. A peřinu.
Jednou, když jsem se zrovna venčil, jsem si všimnul takového domečku na kolečkách. Bydlí v něm hlídač. Koukám, koukám, dveře jsou otevřené. To je něco pro mě. To musím hned prozkoumat. Nakouknul jsem dovnitř. Nebudete tomu věřit, byla tam postel a ... peřina. Neodolal jsem a vlítnul tam. Jéé to byla slast. Celý jsem se do ní zavrtal. Pak si pro mě přišli. Jak já vyváděl a plakal, nechtěl jsem teplý pelíšek opustit. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem měl domov, páníčka i tu peřinu. Vzpomněl jsem si na dětství.
No moc mi to nepomohlo, že jsem se bránil. Vytáhli mě z postele a šup do kotce. Tety se omluvily a ani jsem nedostal nařezáno. Hlídačovi pak vyprávěly můj příběh a nakonec se ani on nezlobil. Dokonce se se mnou přišel pomazlit a přinesl mi piškoty. Ještě tu peřinu prosím! Tu mi ale nedal.
Tety tady v útulku mě mají rády, nechat si mě tu ale nemohou. Říkají o mě, že mám krasné dlouhé tlapky a jak dobře umím chodit na vodítku a jak jsem chytrý. No a já se hned předvádím. Ukážu jim, jak jim umím dát tlapky kolem krku a blbnu a blbnu. Tety na mě prý dávají nějaký inzerát. Hledají mi nový domov. Píšou, že jsem velmi temperamentní, miluji společnost, rád lítám, ale neutíkám, a jsem kastrovaný. Prý bych byl vhodný k nějaké fence jako společník. Jé to bych tedy bral. Páníčka a ještě kámošku.
Ještě by tam měli napsat, že nejsem takový postelový pes, jak by se zdálo. Já miluji zahradu, lítání venku, ale doma to mám taky rád, to kvůli těm peřinám.
Inzerát, inzerát, já si podám svůj inzerát a pošlu ho tam, nahoru, ke psí hvězdě Sírius.
Milá hvezdičko, posílám Ti svoje přáníčko. Tady dole na Zemi, čekám já, 2 letý pes Juan, na svého páníčka. Ale pozor, já chci páníčka napořád, já už nechci být vyhozen. Páníčka napořád, jiného mi neposílej !!!
A kam? No přece k tetám do útulku Malý Jenííkov.
utulekmalyjenikov.estranky.cz
Juane - kdybych mohla, už bys nový domov měl. Takhle mi nezbývá než držet Ti palce,
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.35.151
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Juane - kdybych mohla, už bys nový domov měl. Takhle mi nezbývá než držet Ti palce,
Už zase bulím, ale nemůžu si vzít každého nešťastného psa, a to mě mrzí. Držím palce, ať se stane zázrak a objeví se slušnej páníček
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.139.168
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Už zase bulím, ale nemůžu si vzít každého nešťastného psa, a to mě mrzí. Držím palce, ať se stane zázrak a objeví se slušnej páníček
no já taky ,držím palce
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.104.10
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
no já taky ,držím palce
Taky bulim..... Milý Juane, strašně moc Ti držím palce! Já už mám velkou smečku, tak si Tě nemohu vzít..... ale věřím, že přání se splní a budeš mít toho nej nej páníka a i s peřinou... Hodně štěstí!!!
Lucka
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.38.205
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Taky bulim..... Milý Juane, strašně moc Ti držím palce! Já už mám velkou smečku, tak si Tě nemohu vzít..... ale věřím, že přání se splní a budeš mít toho nej nej páníka a i s peřinou... Hodně štěstí!!!
Lucka
Jéééžíš, už nás bulí docela hodně....
Taky mám jednoho takového, jako jsi ty. Měl štěstí, že jsme se potkali... Přeji ti totéž.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.135.217
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jéééžíš, už nás bulí docela hodně....
Taky mám jednoho takového, jako jsi ty. Měl štěstí, že jsme se potkali... Přeji ti totéž.
Milý Juane,
taky ti přeju moc moc štěstíčka, abys narazil na ty správné páníky a dostal se do nového bezva domova
. Přeju to i všem tvým kamarádům v útulku a nejen tam. Ta bezmoc, že nemůžu pomoc všem, mě tak trápí!!!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.27.16
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jéééžíš, už nás bulí docela hodně....
Taky mám jednoho takového, jako jsi ty. Měl štěstí, že jsme se potkali... Přeji ti totéž.
slzí nás fakt dost, teď jen aby zaslzel také někdo, kdo si ho bude moci vzít