Nevím si rady při výchově - prosím poraďte!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý večer všem,
prosím nekamenujte mne! Mám tříměsíční štěně a asi mám naprosto špatný postup při výchově…nevím si rady.... Obecně postupuji tak, že hartusím „fuj“ při negativní činnosti a vydatně chválím + odměňuji pamlsky při správné činnosti. Někdy mám však pocit, že to prostě nefunguje a říkám fuj tisíckrát na jednu činnost a je to stále stejné….a pak graduje můj hlas ,abych dosáhla svého ..
Jedna taková modelová situace... Potřebovali jsme se přesunout autem - já+štěndo. Podotýkám, že to nebylo poprvé...ale situace se spíše zhoršuje. Dám ho na zadní sedačky + kšíry - pochválím, že tam je - vyjedu štěně se pořád sápe dopředu...zamotává se do kšír...po desátém zastavení během dvou kilometrů první ústupek...sundám kšíry, aby si neublížilo a snažím se ho udržet na zadních sedačkách...tj. zastavuji po každých sto metrů...situace graduje..já jsem čím dál tím více hysterická...nemůžu přeci ustoupit (jinak si pejsek bude myslet, že si se mnou může orat...je to tak všech příručkách, ne?)....po dalším asi desátém zastavení už fakt ztrácím nervy..na místo určení nedojedeme a vracím se domů se psem běhajícím po autě. Takže jsem situaci naprosto nezvládla - pes ze mě má srandu, křičela jsem na něj.. Asi jsem neměla podcenit navykání na auto…potřebujeme opravdu často jezdit a moc nemám příležitost, abychom jeli v dvou lidech a mohla jsem ho lépe zvykat..
Ještě s tím souvisí další věc - tj. kousání. Neustále bere útokem moje ruce a nohy, vyskakuje i po obličeji. Postupuji tak, že řeknu fuj...když přestane, tak chválím a dávám pamlsek...jenže on většinou nepřestává a tak situace opět graduje ...já zvyšuji hlas..fuj se stává stále silnější a pesan se zakusuje se stále větší vervou. Když ukončím hru či mazlení (v případě, že kouše), tak na mne začne skákat a zakusovat se ještě více…v podstatě si vymáhat pozornost. V autě dnes to samé...neustále jsem ho usazovala na sedačku a pochválila, ale on se zase zpětně zakusoval do mé ruky......takže cesta zpátky nakonec probíhala tak, že mne pesan bral útokem, pokud jsem potřebovala ho udržet na jednom místě. Po našem výletu mám do krve rozkousané ruce a nervy v kýblu.
Nezvládla jsem to, stydím se za sebe. On ze mě má srandu a ještě z něho tímto způsobem vychovám nerváka.. Nechci ztratit jeho důvěru….Doufám, že ještě není pozdě vše zachránit. Zkušení pejskaři, prosím, poraďte mi, jak vychovávat. Rady, že jsem si psa neměla pořizovat jsou liché.... Jsem odhodlána to vše dělat správně, ale nějak nevím jak..
Moc děkuji!

Víte po letitých zkušenostech,možná mě někteří odsoudí...Jedno dobře odstupňované citlivé plácnutí udělá víc užitku než křik a hysterie.Viz.když vás kouše-jemně plesknu-pak fuj.A jdu od něj.Žádný pamlsek,pochvala.Zlobilo,trest,nevšímám si ho dál..Fakt se mi to osvědčilo a štěndo velmi rychle pochopí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Víte po letitých zkušenostech,možná mě někteří odsoudí...Jedno dobře odstupňované citlivé plácnutí udělá víc užitku než křik a hysterie.Viz.když vás kouše-jemně plesknu-pak fuj.A jdu od něj.Žádný pamlsek,pochvala.Zlobilo,trest,nevšímám si ho dál..Fakt se mi to osvědčilo a štěndo velmi rychle pochopí.

Ještě zkuste postupovat,tak jak vám velí instinkt-špatně se to vysvětluje..příručky velmi s rezervou!!!Kousne mě-bolí to,plesk!samo s citem!!V autě přivázat nevšímat ,nechválit.Nechat ho on si zvykne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý večer všem,
prosím nekamenujte mne! Mám tříměsíční štěně a asi mám naprosto špatný postup při výchově…nevím si rady.... Obecně postupuji tak, že hartusím „fuj“ při negativní činnosti a vydatně chválím + odměňuji pamlsky při správné činnosti. Někdy mám však pocit, že to prostě nefunguje a říkám fuj tisíckrát na jednu činnost a je to stále stejné….a pak graduje můj hlas ,abych dosáhla svého ..
Jedna taková modelová situace... Potřebovali jsme se přesunout autem - já+štěndo. Podotýkám, že to nebylo poprvé...ale situace se spíše zhoršuje. Dám ho na zadní sedačky + kšíry - pochválím, že tam je - vyjedu štěně se pořád sápe dopředu...zamotává se do kšír...po desátém zastavení během dvou kilometrů první ústupek...sundám kšíry, aby si neublížilo a snažím se ho udržet na zadních sedačkách...tj. zastavuji po každých sto metrů...situace graduje..já jsem čím dál tím více hysterická...nemůžu přeci ustoupit (jinak si pejsek bude myslet, že si se mnou může orat...je to tak všech příručkách, ne?)....po dalším asi desátém zastavení už fakt ztrácím nervy..na místo určení nedojedeme a vracím se domů se psem běhajícím po autě. Takže jsem situaci naprosto nezvládla - pes ze mě má srandu, křičela jsem na něj.. Asi jsem neměla podcenit navykání na auto…potřebujeme opravdu často jezdit a moc nemám příležitost, abychom jeli v dvou lidech a mohla jsem ho lépe zvykat..
Ještě s tím souvisí další věc - tj. kousání. Neustále bere útokem moje ruce a nohy, vyskakuje i po obličeji. Postupuji tak, že řeknu fuj...když přestane, tak chválím a dávám pamlsek...jenže on většinou nepřestává a tak situace opět graduje ...já zvyšuji hlas..fuj se stává stále silnější a pesan se zakusuje se stále větší vervou. Když ukončím hru či mazlení (v případě, že kouše), tak na mne začne skákat a zakusovat se ještě více…v podstatě si vymáhat pozornost. V autě dnes to samé...neustále jsem ho usazovala na sedačku a pochválila, ale on se zase zpětně zakusoval do mé ruky......takže cesta zpátky nakonec probíhala tak, že mne pesan bral útokem, pokud jsem potřebovala ho udržet na jednom místě. Po našem výletu mám do krve rozkousané ruce a nervy v kýblu.
Nezvládla jsem to, stydím se za sebe. On ze mě má srandu a ještě z něho tímto způsobem vychovám nerváka.. Nechci ztratit jeho důvěru….Doufám, že ještě není pozdě vše zachránit. Zkušení pejskaři, prosím, poraďte mi, jak vychovávat. Rady, že jsem si psa neměla pořizovat jsou liché.... Jsem odhodlána to vše dělat správně, ale nějak nevím jak..
Moc děkuji!

No, pokusila bych se Vám poradit. Pokud máte zájem, můžete mi napsat na mail. Monika monika.zabkova@seznam.cz

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
určitě mu neustupujte. pokud v autě nepomůžou kšíry (chyba je, že jste ho z nich pustila), dejte jej do přepravky. myslím, že v ní bude mít víc pohodlí.
ohledně kousání, když vás kousne, prostě ho kousněte taky. nebo mu jednu plácněte. na to ještě žádné štěně neumřelo . knížky je třeba brát trochu s rezervou. ono se těžko radí na dálku, výchova štěňat je vcelku specifická a co platí na jedno štěně, nemusí platit na druhé. možná by bylo nejlepší navštívit nějaký cvičak se skušenýma lidma, ti vám asi poradí nejvíc. ono ani základní výcvik není naškodu

Moc často používáte slovo fuj-vy to řeknete desetkrát a když to ani pak nepomůže, tak zasáhnete-to je chyba. Není dobré řikat štěněti nějaký povel vícekrát, vždy si musíte být jistá, že když povel neposlechne, tak ho můžete ihned usměrnit.Příklad: pes je ve větší vzdálenosti, něco někde žere, vy to nechcete. Jdete k němu a celou dobu řvete fuj. To je špatně. Pes si pak navykne, že na první povel nesmí poslechnout. Lepší přijít co nejblíže, pak říct fuj a když neposlechne, tak zasáhnout. Stejné je to i s přivoláním-pokud si nejste jistá že pes poslechne je lepší ho nevolat a dojít si pro něj. V autě mu stáhněte kšíry tak, aby nedosáhl moc dopředu a nevšímejte si ho, brzo zjistí, že mu to neni nic platné. Vy pokaždé zastavujete a pejsek dosáhne svého-vy se mu věnujete, tak proč by to nedělal pořád dokola...Mnoho zdaru...A co je to vlastně za plemeno?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý večer všem,
prosím nekamenujte mne! Mám tříměsíční štěně a asi mám naprosto špatný postup při výchově…nevím si rady.... Obecně postupuji tak, že hartusím „fuj“ při negativní činnosti a vydatně chválím + odměňuji pamlsky při správné činnosti. Někdy mám však pocit, že to prostě nefunguje a říkám fuj tisíckrát na jednu činnost a je to stále stejné….a pak graduje můj hlas ,abych dosáhla svého ..
Jedna taková modelová situace... Potřebovali jsme se přesunout autem - já+štěndo. Podotýkám, že to nebylo poprvé...ale situace se spíše zhoršuje. Dám ho na zadní sedačky + kšíry - pochválím, že tam je - vyjedu štěně se pořád sápe dopředu...zamotává se do kšír...po desátém zastavení během dvou kilometrů první ústupek...sundám kšíry, aby si neublížilo a snažím se ho udržet na zadních sedačkách...tj. zastavuji po každých sto metrů...situace graduje..já jsem čím dál tím více hysterická...nemůžu přeci ustoupit (jinak si pejsek bude myslet, že si se mnou může orat...je to tak všech příručkách, ne?)....po dalším asi desátém zastavení už fakt ztrácím nervy..na místo určení nedojedeme a vracím se domů se psem běhajícím po autě. Takže jsem situaci naprosto nezvládla - pes ze mě má srandu, křičela jsem na něj.. Asi jsem neměla podcenit navykání na auto…potřebujeme opravdu často jezdit a moc nemám příležitost, abychom jeli v dvou lidech a mohla jsem ho lépe zvykat..
Ještě s tím souvisí další věc - tj. kousání. Neustále bere útokem moje ruce a nohy, vyskakuje i po obličeji. Postupuji tak, že řeknu fuj...když přestane, tak chválím a dávám pamlsek...jenže on většinou nepřestává a tak situace opět graduje ...já zvyšuji hlas..fuj se stává stále silnější a pesan se zakusuje se stále větší vervou. Když ukončím hru či mazlení (v případě, že kouše), tak na mne začne skákat a zakusovat se ještě více…v podstatě si vymáhat pozornost. V autě dnes to samé...neustále jsem ho usazovala na sedačku a pochválila, ale on se zase zpětně zakusoval do mé ruky......takže cesta zpátky nakonec probíhala tak, že mne pesan bral útokem, pokud jsem potřebovala ho udržet na jednom místě. Po našem výletu mám do krve rozkousané ruce a nervy v kýblu.
Nezvládla jsem to, stydím se za sebe. On ze mě má srandu a ještě z něho tímto způsobem vychovám nerváka.. Nechci ztratit jeho důvěru….Doufám, že ještě není pozdě vše zachránit. Zkušení pejskaři, prosím, poraďte mi, jak vychovávat. Rady, že jsem si psa neměla pořizovat jsou liché.... Jsem odhodlána to vše dělat správně, ale nějak nevím jak..
Moc děkuji!

Zadavatelka:
Děkuji moc za odpovědi! Plácnutí – myslíte tedy rukou nebo je lepší něčím jiným např. novinami či bačkorou? Plesknout raději po zadku nebo po tlamě? Kousnutí do ucha už jsem také dnes v zoufalství poprvé praktikovala..
Máte pravdu, asi si takto vymáhá pozornost.
Co se týče kšír, tak ho klidně nechám přivázaného…jen se bojím, aby se mu něco nestalo, protože se pořád motá a zamotává do pásu i kšír…Přepravka není ideální, protože nemám tak velké auto…
Ten příklad venku je naprosto přesný. On totiž pořád něco žere a křičím fuj a běžím k němu. Zkusím praktikovat Vaše rady.
Asi mám doma pěkný kvítko 
Na cvičák se chystám. Už mám vyhlídnutou školku pro štěňata. Jen čekám, až bude mít alespoň deset dní po třetím očkování.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Víte po letitých zkušenostech,možná mě někteří odsoudí...Jedno dobře odstupňované citlivé plácnutí udělá víc užitku než křik a hysterie.Viz.když vás kouše-jemně plesknu-pak fuj.A jdu od něj.Žádný pamlsek,pochvala.Zlobilo,trest,nevšímám si ho dál..Fakt se mi to osvědčilo a štěndo velmi rychle pochopí.

Není co odsuzovat. Surové zacházení v chovu psů nemá své místo, ale přiměřený trest ano. Šelmy v přírodě si taktéž své postavení v hierarchii smečky získávají tvrdostí a důrazem. Takže jestliže člověk mající psa nechce být až za psem, tak jej musí prostě usměrňovat. Jeden můj známý říká, že psa raději v mládí několikrát ztrestá a pak má celý život klid člověk i pes, než aby měl nevychovaného psa, celý život s ním protrpěl a psovi se to také nebude líbit, když nebude znát mantinely co si může dovolit, takže bude trpět i pes. Nakonec takoví nevychovaní psi bohužel často končí v útulcích, protože jejich majitelé je prostě nezvládají. Podmínkou použití parforsního (donucovacího) způsobu výcviku je to, že trest musí následovat bezprostředně po "činu". Výchova psa stylem "POJĎ KE MĚ, JESTLI CHCEŠ" je úplně pasé, výchova by měla být stylem "MUSÍŠ".

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka:
Děkuji moc za odpovědi! Plácnutí – myslíte tedy rukou nebo je lepší něčím jiným např. novinami či bačkorou? Plesknout raději po zadku nebo po tlamě? Kousnutí do ucha už jsem také dnes v zoufalství poprvé praktikovala..
Máte pravdu, asi si takto vymáhá pozornost.
Co se týče kšír, tak ho klidně nechám přivázaného…jen se bojím, aby se mu něco nestalo, protože se pořád motá a zamotává do pásu i kšír…Přepravka není ideální, protože nemám tak velké auto…
Ten příklad venku je naprosto přesný. On totiž pořád něco žere a křičím fuj a běžím k němu. Zkusím praktikovat Vaše rady.
Asi mám doma pěkný kvítko 
Na cvičák se chystám. Už mám vyhlídnutou školku pro štěňata. Jen čekám, až bude mít alespoň deset dní po třetím očkování.

Proboha, nepleskat!!!!!!!!!!!!!! To je zásadní hloupost. Copak se psi ve smečce navzájem pleskají? Bít psa je naprostý nesmysl, naučíte ho jenom bát se vaší ruky a preventivně po ní chňapnout. S tímhle vám na cvičáku asi také moc neporadí. Nezlobte se, ale celé je to podle mého názoru vztaté za velmi špatný konec. Vy se rozčilujete, zvyšujete hlas, opakujete povely mnohokrát...... .
Pokud vás pejsek okusuje, odveďte jeho pozornost na hračku, kterou může okusovat podle libosti. Pokud vás kousne moc, doporučuju nahlas vypísknout vysokým hlasem a okamžitě ukončit hru. To je pro něj srozumitelné.
Co se týká povelů - on je malinký a nezná je, jak by je mohl znát? Nejdřív mu musíte v klidu a vlídně vysvětlit, co po něm vlastně chcete, pak ho motivovat za správné chování hlasem, případně pomazlením a pamlskem. Připravte se na to, že mu se správným provedením povelů budete muset ještě dlouho radit.
Pokud nemáte tak velké auto na přepravku, stačí prostorná krabice s vysokými stranami. Ale přepravka je lepší, má z ní výhled.
Na psa nikdy nekřičte, nereagujte emotivně. Komunikace se psem musí fungovat na srozumitelném systému, to je ano nebo ne. Tím, jak zvyšujete hlas, on stupňuje inteznitu okusování....., vy ho k tomu přímo motivujete. Pořád je nejdůležitější váš klid, jinak je to o ničem. Naučte se trošku psovsky, bez toho to fakt nepůjde.
Pokud budete křičet a pleskat a používat násilí, skončíte špatně. A odnese to bohužel pes.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka:
Děkuji moc za odpovědi! Plácnutí – myslíte tedy rukou nebo je lepší něčím jiným např. novinami či bačkorou? Plesknout raději po zadku nebo po tlamě? Kousnutí do ucha už jsem také dnes v zoufalství poprvé praktikovala..
Máte pravdu, asi si takto vymáhá pozornost.
Co se týče kšír, tak ho klidně nechám přivázaného…jen se bojím, aby se mu něco nestalo, protože se pořád motá a zamotává do pásu i kšír…Přepravka není ideální, protože nemám tak velké auto…
Ten příklad venku je naprosto přesný. On totiž pořád něco žere a křičím fuj a běžím k němu. Zkusím praktikovat Vaše rady.
Asi mám doma pěkný kvítko 
Na cvičák se chystám. Už mám vyhlídnutou školku pro štěňata. Jen čekám, až bude mít alespoň deset dní po třetím očkování.

Nebojte, vy to zvládnete. Na cvičák určitě běžte, oni vám poradí a navíc se pejsek vydovádí s ostatníma.
On je ještě malej, ale je potřeba už teď mu ukázat, kdo je pánem. Už cvičte základní povely a hlavně přivolání, snažte se ho motivovat na hračku, kterou mu nebudete normálně nechávat. Nám se osvědčil balónek na šňůrce, on ze začátku nebude mít asi moc zájem, ale mně se podařilo mýho psa na ten míček "zbláznit" a on teď na za něj udělá cokoliv. Můžete motivovat i na mlsky, ale když je pes nažranej, tak na ty mlsky necvičí až tak moc ochotně.
A k tomu kousání, já sem svýho psa vždy pleskla rukou přes čumák, ale jen trošku a on brzo pochopil, že kousat do mě nesmí (hlavně se držte a nekřičte na něj, jednou výrazně řekněte fuj a když nepřestane, tak ho plácněte a pak ho ignorujte).
Ale na některý psy se musí trochu tvrděj, např. ho položit, ale to si myslím, že se dělá až u větších psů, kteří jsou opravdu nezvladatelní, ten váš je přeci ještě škvrně .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proboha, nepleskat!!!!!!!!!!!!!! To je zásadní hloupost. Copak se psi ve smečce navzájem pleskají? Bít psa je naprostý nesmysl, naučíte ho jenom bát se vaší ruky a preventivně po ní chňapnout. S tímhle vám na cvičáku asi také moc neporadí. Nezlobte se, ale celé je to podle mého názoru vztaté za velmi špatný konec. Vy se rozčilujete, zvyšujete hlas, opakujete povely mnohokrát...... .
Pokud vás pejsek okusuje, odveďte jeho pozornost na hračku, kterou může okusovat podle libosti. Pokud vás kousne moc, doporučuju nahlas vypísknout vysokým hlasem a okamžitě ukončit hru. To je pro něj srozumitelné.
Co se týká povelů - on je malinký a nezná je, jak by je mohl znát? Nejdřív mu musíte v klidu a vlídně vysvětlit, co po něm vlastně chcete, pak ho motivovat za správné chování hlasem, případně pomazlením a pamlskem. Připravte se na to, že mu se správným provedením povelů budete muset ještě dlouho radit.
Pokud nemáte tak velké auto na přepravku, stačí prostorná krabice s vysokými stranami. Ale přepravka je lepší, má z ní výhled.
Na psa nikdy nekřičte, nereagujte emotivně. Komunikace se psem musí fungovat na srozumitelném systému, to je ano nebo ne. Tím, jak zvyšujete hlas, on stupňuje inteznitu okusování....., vy ho k tomu přímo motivujete. Pořád je nejdůležitější váš klid, jinak je to o ničem. Naučte se trošku psovsky, bez toho to fakt nepůjde.
Pokud budete křičet a pleskat a používat násilí, skončíte špatně. A odnese to bohužel pes.

Tak s tím nesouhlasím. Tohle je cesta leda tak k tomu, vychovat si neposlušného psa. Psi se ve smečce opravdu nepleskají. Ale, podle vašeho zdravého rozumu, myslíte si, že se motivují "odváděním pozorností na hračku, pomazlením nebo pamlskem"??? Nezlobte se na mě, ale tohle je myšlení 10-ti letého dítěte. Smečka, a to nejen ta psí, je vždy o nadřazenosti a podřízenosti. Podívejte se, jak si vynucují dominantní psi svoji nadřazenost - vrčení, kousání. Asi jste nikdy neviděla žádný dokument o divokých šelmách v přírodě. Nikdo tady nenabádá k násilí, ale k rozumnému výcviku. Znám psy, kteří byli zkažení surovým zacházením. Ale neznám jediného psa, který by byl zkažen při rozumném parforsním výcviku. Takže žádná hysterie.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak s tím nesouhlasím. Tohle je cesta leda tak k tomu, vychovat si neposlušného psa. Psi se ve smečce opravdu nepleskají. Ale, podle vašeho zdravého rozumu, myslíte si, že se motivují "odváděním pozorností na hračku, pomazlením nebo pamlskem"??? Nezlobte se na mě, ale tohle je myšlení 10-ti letého dítěte. Smečka, a to nejen ta psí, je vždy o nadřazenosti a podřízenosti. Podívejte se, jak si vynucují dominantní psi svoji nadřazenost - vrčení, kousání. Asi jste nikdy neviděla žádný dokument o divokých šelmách v přírodě. Nikdo tady nenabádá k násilí, ale k rozumnému výcviku. Znám psy, kteří byli zkažení surovým zacházením. Ale neznám jediného psa, který by byl zkažen při rozumném parforsním výcviku. Takže žádná hysterie.

Tohle není cesta, jak vychovat psa, ale cesta, jak ho zmást a ztratit jeho důvěru. Ve smečce probíhá výchova. Nikoli rozumný parfozní výcvik. Je to o komunikaci, ne o násilí. Násilí je poslední argument, když ty lepší došly. Nezlobím se na vás, určitě ne, ale není to myšlení 10-ti letého dítěte, je to jenom elementární logika. Srozumitelně vysvětlit požadavek a vést psa pohodovou cestou k jeho splnění. Postavení ve smečce se získává klidem, přehledem a hlavou, síla je na posledním místě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý večer všem,
prosím nekamenujte mne! Mám tříměsíční štěně a asi mám naprosto špatný postup při výchově…nevím si rady.... Obecně postupuji tak, že hartusím „fuj“ při negativní činnosti a vydatně chválím + odměňuji pamlsky při správné činnosti. Někdy mám však pocit, že to prostě nefunguje a říkám fuj tisíckrát na jednu činnost a je to stále stejné….a pak graduje můj hlas ,abych dosáhla svého ..
Jedna taková modelová situace... Potřebovali jsme se přesunout autem - já+štěndo. Podotýkám, že to nebylo poprvé...ale situace se spíše zhoršuje. Dám ho na zadní sedačky + kšíry - pochválím, že tam je - vyjedu štěně se pořád sápe dopředu...zamotává se do kšír...po desátém zastavení během dvou kilometrů první ústupek...sundám kšíry, aby si neublížilo a snažím se ho udržet na zadních sedačkách...tj. zastavuji po každých sto metrů...situace graduje..já jsem čím dál tím více hysterická...nemůžu přeci ustoupit (jinak si pejsek bude myslet, že si se mnou může orat...je to tak všech příručkách, ne?)....po dalším asi desátém zastavení už fakt ztrácím nervy..na místo určení nedojedeme a vracím se domů se psem běhajícím po autě. Takže jsem situaci naprosto nezvládla - pes ze mě má srandu, křičela jsem na něj.. Asi jsem neměla podcenit navykání na auto…potřebujeme opravdu často jezdit a moc nemám příležitost, abychom jeli v dvou lidech a mohla jsem ho lépe zvykat..
Ještě s tím souvisí další věc - tj. kousání. Neustále bere útokem moje ruce a nohy, vyskakuje i po obličeji. Postupuji tak, že řeknu fuj...když přestane, tak chválím a dávám pamlsek...jenže on většinou nepřestává a tak situace opět graduje ...já zvyšuji hlas..fuj se stává stále silnější a pesan se zakusuje se stále větší vervou. Když ukončím hru či mazlení (v případě, že kouše), tak na mne začne skákat a zakusovat se ještě více…v podstatě si vymáhat pozornost. V autě dnes to samé...neustále jsem ho usazovala na sedačku a pochválila, ale on se zase zpětně zakusoval do mé ruky......takže cesta zpátky nakonec probíhala tak, že mne pesan bral útokem, pokud jsem potřebovala ho udržet na jednom místě. Po našem výletu mám do krve rozkousané ruce a nervy v kýblu.
Nezvládla jsem to, stydím se za sebe. On ze mě má srandu a ještě z něho tímto způsobem vychovám nerváka.. Nechci ztratit jeho důvěru….Doufám, že ještě není pozdě vše zachránit. Zkušení pejskaři, prosím, poraďte mi, jak vychovávat. Rady, že jsem si psa neměla pořizovat jsou liché.... Jsem odhodlána to vše dělat správně, ale nějak nevím jak..
Moc děkuji!

Muzete napsat, co to je za plemeno?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle není cesta, jak vychovat psa, ale cesta, jak ho zmást a ztratit jeho důvěru. Ve smečce probíhá výchova. Nikoli rozumný parfozní výcvik. Je to o komunikaci, ne o násilí. Násilí je poslední argument, když ty lepší došly. Nezlobím se na vás, určitě ne, ale není to myšlení 10-ti letého dítěte, je to jenom elementární logika. Srozumitelně vysvětlit požadavek a vést psa pohodovou cestou k jeho splnění. Postavení ve smečce se získává klidem, přehledem a hlavou, síla je na posledním místě.

To ovšem nevylučuje, že ve smečce je síla použita. Neslučuji se s vaší tezí, že síla je na posledním místě. A to etologii a sociální chování zvířat už nějaký čas studuji. Bohužel je v naší společnosti mnoho lidí, kteří když slyší že někdo při výcviku používá i tresty, tak si hned představují tyrana se železnou tyčí, klackem s hřebíky, nebo s bičem . Podobně jako vy pod pojmem trest vidíte hned brutální násilí. Viděla jste někdy jak se zachová fenka, když ji štěně nechce dát pokoj? Já mnohokrát a jako trest to tedy považuji. "Postavení ve smečce se získává klidem, přehledem a hlavou, síla je na posledním místě - to máte asi na mysli lidskou "smečku" , viďte? Skutečné chování zvířat, zejména těch volně žijících, je mnohem tvrdší, než si jej my lidé často snažíme idealizovat. To není elementární logika, to je filozofie - určitý typ myšlení, já bych to nazval mírového myšlení. Skutečnost je ovšem úplně někde jinde...
PS.: já jsem ve výcviku svých psů vždy použil nějaký ten trest. Jak mi potom vysvětlíte, že jsem nikdy neměl psa "zmateného" a se "ztracenou důvěrou"? Asi náhoda, co já vím

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak s tím nesouhlasím. Tohle je cesta leda tak k tomu, vychovat si neposlušného psa. Psi se ve smečce opravdu nepleskají. Ale, podle vašeho zdravého rozumu, myslíte si, že se motivují "odváděním pozorností na hračku, pomazlením nebo pamlskem"??? Nezlobte se na mě, ale tohle je myšlení 10-ti letého dítěte. Smečka, a to nejen ta psí, je vždy o nadřazenosti a podřízenosti. Podívejte se, jak si vynucují dominantní psi svoji nadřazenost - vrčení, kousání. Asi jste nikdy neviděla žádný dokument o divokých šelmách v přírodě. Nikdo tady nenabádá k násilí, ale k rozumnému výcviku. Znám psy, kteří byli zkažení surovým zacházením. Ale neznám jediného psa, který by byl zkažen při rozumném parforsním výcviku. Takže žádná hysterie.

No právě, psi ve smečce si dají nahubu....a to kolikrát docela dost....novinka?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý večer všem,
prosím nekamenujte mne! Mám tříměsíční štěně a asi mám naprosto špatný postup při výchově…nevím si rady.... Obecně postupuji tak, že hartusím „fuj“ při negativní činnosti a vydatně chválím + odměňuji pamlsky při správné činnosti. Někdy mám však pocit, že to prostě nefunguje a říkám fuj tisíckrát na jednu činnost a je to stále stejné….a pak graduje můj hlas ,abych dosáhla svého ..
Jedna taková modelová situace... Potřebovali jsme se přesunout autem - já+štěndo. Podotýkám, že to nebylo poprvé...ale situace se spíše zhoršuje. Dám ho na zadní sedačky + kšíry - pochválím, že tam je - vyjedu štěně se pořád sápe dopředu...zamotává se do kšír...po desátém zastavení během dvou kilometrů první ústupek...sundám kšíry, aby si neublížilo a snažím se ho udržet na zadních sedačkách...tj. zastavuji po každých sto metrů...situace graduje..já jsem čím dál tím více hysterická...nemůžu přeci ustoupit (jinak si pejsek bude myslet, že si se mnou může orat...je to tak všech příručkách, ne?)....po dalším asi desátém zastavení už fakt ztrácím nervy..na místo určení nedojedeme a vracím se domů se psem běhajícím po autě. Takže jsem situaci naprosto nezvládla - pes ze mě má srandu, křičela jsem na něj.. Asi jsem neměla podcenit navykání na auto…potřebujeme opravdu často jezdit a moc nemám příležitost, abychom jeli v dvou lidech a mohla jsem ho lépe zvykat..
Ještě s tím souvisí další věc - tj. kousání. Neustále bere útokem moje ruce a nohy, vyskakuje i po obličeji. Postupuji tak, že řeknu fuj...když přestane, tak chválím a dávám pamlsek...jenže on většinou nepřestává a tak situace opět graduje ...já zvyšuji hlas..fuj se stává stále silnější a pesan se zakusuje se stále větší vervou. Když ukončím hru či mazlení (v případě, že kouše), tak na mne začne skákat a zakusovat se ještě více…v podstatě si vymáhat pozornost. V autě dnes to samé...neustále jsem ho usazovala na sedačku a pochválila, ale on se zase zpětně zakusoval do mé ruky......takže cesta zpátky nakonec probíhala tak, že mne pesan bral útokem, pokud jsem potřebovala ho udržet na jednom místě. Po našem výletu mám do krve rozkousané ruce a nervy v kýblu.
Nezvládla jsem to, stydím se za sebe. On ze mě má srandu a ještě z něho tímto způsobem vychovám nerváka.. Nechci ztratit jeho důvěru….Doufám, že ještě není pozdě vše zachránit. Zkušení pejskaři, prosím, poraďte mi, jak vychovávat. Rady, že jsem si psa neměla pořizovat jsou liché.... Jsem odhodlána to vše dělat správně, ale nějak nevím jak..
Moc děkuji!

Pekny vecer, precitala som si diskusiu. Nehnevajte sa, damy, ale to, co som sa tu docitala, ma sokovalo. Bit trojmesacne stena, resp. pritvrdit a zvalit ho na chrbat... achjo. Zadavatelku prosim, aby este pockala, nez zacne tieto metody uplatnovat. Neviem, s kolkymi psami prisli pisatelky do styku, resp. kolko psov vychovavaju. Co sa tyka cvicakov, tiez nie su vsetky dobre. Zial, na mnohych cvicakoch su \"tiezcvicitelia\", ktori si myslia, ze pes iba \"musi\". Pes musi CHCIET! Kedysi, ked som este robila sluzobnu kynologiu, by som pri psovi, ktory pracuje preto, ze \"MUSI\", neprezila. Moj pes skocil do vystrelu, pretoze mi CHCEL pomoct, nie preto, ze MUSEL. Keby musel, nebol by to urobil.
Ale vratme sa k problemu: zadavatelka ma problem so stenatom. Nepise nic o plemene. Ale aj trojmesacne stena stredoaziata nemoze byt takym problemom, aby ho este fyzicky nezvladla. Nie bitim, ale jednoducho odtlacit. Suhlasim s tym, ze zadavatelka zbytocne nasadzuje emocie a zbytocne vydava povely. Treba vydat JEDEN povel a trvat na jeho splneni. Takisto neustupovat stenatu v aute. Bud prepravka, alebo upevnit tak, aby si neublizilo, ale nezastavovat. Stena pochopi, ze nebude po jeho... Proste, doslednost, doslednost a znovu doslednost. Inak psa nevychovate. Ak ho budete bit, naucite ho len bat sa Vasej ruky a Vasej pritomnosti. Mam 5 psov (4 zachranenych z ulice, postrelenych, tyranych atd.) a na ziadneho nepotrebujem vztiahnut ruku. Ak je zle, staci mierne zvysit hlas. S tyranou fenou mam dokonca urobene skusky na plny pocet bodov (samozrejme, obranu necvicim), kde bolo najviac ocenovane to, s akou radostou plni fena povely. Odviest pozornost stenata od neziaducej cinnosti je normalne. Neviem, preco si dama, ktora na dany prispevok reagovala, mysli, ze su to vyplody 10-rocneho dietata. Zadavatelka by hlavne nemala stracat nervy. Pes to vyciti okamzite a zneistie.
Vyzera to tak, ze zase sa diskusia rozdeli na dva tabory. Ja osobne by som zadavatelke odporucala kontaktovat niekoho, kto by jej UKAZAL, ako sa k stenatu spravat - ale nie donucovanim a bitkou, prosim. Raz vidiet je vzdy lepsie ako stokrat citat. A cvicak... No, je pravda, ze by sa tam stena vyblaznilo s inymi psami, ALE: treba zistit, o aky cvicak sa jedna. Tam, kde psov "vyvesuju" a hadzu o zem, pripadne skrtia, by som nesla. Najskor sama, pozriet sa, ako to tam chodi, a potom pripadne so stendom. Drzim palce, hlavne nestracat nervy :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak s tím nesouhlasím. Tohle je cesta leda tak k tomu, vychovat si neposlušného psa. Psi se ve smečce opravdu nepleskají. Ale, podle vašeho zdravého rozumu, myslíte si, že se motivují "odváděním pozorností na hračku, pomazlením nebo pamlskem"??? Nezlobte se na mě, ale tohle je myšlení 10-ti letého dítěte. Smečka, a to nejen ta psí, je vždy o nadřazenosti a podřízenosti. Podívejte se, jak si vynucují dominantní psi svoji nadřazenost - vrčení, kousání. Asi jste nikdy neviděla žádný dokument o divokých šelmách v přírodě. Nikdo tady nenabádá k násilí, ale k rozumnému výcviku. Znám psy, kteří byli zkažení surovým zacházením. Ale neznám jediného psa, který by byl zkažen při rozumném parforsním výcviku. Takže žádná hysterie.

Také souhlasím, že odvádět pozornost hračkou není to nej. Pes to může brát jako odměnu. Pokaždé, když začne kousat dostane hračku !
Pokud odvádím pozornost, tak jen oddaluji vyřešení problému.
Měli jsme štěně velkého plemene a ten kousal hlavně do nohou. Byli jsme začátečníci a tak jsme se nechali okusovat, ale pak jsem si řekla " A dost !" a popadla našeho malého výtečníka za krkem a doslova mu zasyčela do ksichtíku " NESMÍŠ ". A pěkně vztekle! Od té doby se mých nohou nedotknul.
Další kousal docela ostře do rukou a chňapal. To už jsme věděli jak na něj. Prostě jsme mu chytli čumáček a lehce zmáčkli. A zase - v obličeji výhružný tón a Nesmíš! nebo Nekousej apod.
Prostě si vyjasnit pravidla. Nic víc !
V autě jsem štěně dala na vodítko a to uvázala o opěrku jeli jsme. Už uměl povel "Sedni", tak to bylo jednoduší. Do ničeho se nezaplétal, měla jsem ho pod kontrolou a nakonec byl pochválen až do nebe !

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pekny vecer, precitala som si diskusiu. Nehnevajte sa, damy, ale to, co som sa tu docitala, ma sokovalo. Bit trojmesacne stena, resp. pritvrdit a zvalit ho na chrbat... achjo. Zadavatelku prosim, aby este pockala, nez zacne tieto metody uplatnovat. Neviem, s kolkymi psami prisli pisatelky do styku, resp. kolko psov vychovavaju. Co sa tyka cvicakov, tiez nie su vsetky dobre. Zial, na mnohych cvicakoch su \"tiezcvicitelia\", ktori si myslia, ze pes iba \"musi\". Pes musi CHCIET! Kedysi, ked som este robila sluzobnu kynologiu, by som pri psovi, ktory pracuje preto, ze \"MUSI\", neprezila. Moj pes skocil do vystrelu, pretoze mi CHCEL pomoct, nie preto, ze MUSEL. Keby musel, nebol by to urobil.
Ale vratme sa k problemu: zadavatelka ma problem so stenatom. Nepise nic o plemene. Ale aj trojmesacne stena stredoaziata nemoze byt takym problemom, aby ho este fyzicky nezvladla. Nie bitim, ale jednoducho odtlacit. Suhlasim s tym, ze zadavatelka zbytocne nasadzuje emocie a zbytocne vydava povely. Treba vydat JEDEN povel a trvat na jeho splneni. Takisto neustupovat stenatu v aute. Bud prepravka, alebo upevnit tak, aby si neublizilo, ale nezastavovat. Stena pochopi, ze nebude po jeho... Proste, doslednost, doslednost a znovu doslednost. Inak psa nevychovate. Ak ho budete bit, naucite ho len bat sa Vasej ruky a Vasej pritomnosti. Mam 5 psov (4 zachranenych z ulice, postrelenych, tyranych atd.) a na ziadneho nepotrebujem vztiahnut ruku. Ak je zle, staci mierne zvysit hlas. S tyranou fenou mam dokonca urobene skusky na plny pocet bodov (samozrejme, obranu necvicim), kde bolo najviac ocenovane to, s akou radostou plni fena povely. Odviest pozornost stenata od neziaducej cinnosti je normalne. Neviem, preco si dama, ktora na dany prispevok reagovala, mysli, ze su to vyplody 10-rocneho dietata. Zadavatelka by hlavne nemala stracat nervy. Pes to vyciti okamzite a zneistie.
Vyzera to tak, ze zase sa diskusia rozdeli na dva tabory. Ja osobne by som zadavatelke odporucala kontaktovat niekoho, kto by jej UKAZAL, ako sa k stenatu spravat - ale nie donucovanim a bitkou, prosim. Raz vidiet je vzdy lepsie ako stokrat citat. A cvicak... No, je pravda, ze by sa tam stena vyblaznilo s inymi psami, ALE: treba zistit, o aky cvicak sa jedna. Tam, kde psov "vyvesuju" a hadzu o zem, pripadne skrtia, by som nesla. Najskor sama, pozriet sa, ako to tam chodi, a potom pripadne so stendom. Drzim palce, hlavne nestracat nervy :)

Vážená dámo ze SVK, nejprv malá prosba, jestliže si pod pojmem trest představujete vyvěšování psa, házení s ním o zem nebo jeho škrcení, tak vás snažně prosím, to psa opravdu NETRESTEJTE!!! Jak už zde na diskuzi bylo zmíněno, někteří lidé si za slůvkem trest představují neuvěřitelné věci, až mi z vašich myšlenek běhá mráz po zádech (jako byste s tím měla osobní zkušenosti). Jestli jste z diskuze tak vyšokovaná jak píšete, vezměte si prosím prášek, ať to s vámi nešlehne, abysme vás ještě neměli na svědomí, když už jsou někteří z nás takoví tyrani. To, že někdo při výchově psa použije donucení ještě neznamená, že ho mlátí! A nebo dokonce celý život! To si očividně totiž myslíte, škoda že to je tak trochu vedle. A výplody 10-ti letého dítěte byly myšleny na to, že psi, nebo šelmy ve volné přírodě, k získání svého postavení ve smečce nepoužívají výchovu odváděním pozornosti na hračku, pomazlením nebo pamlskem. Takto si šelmy postavení ve skupině opravdu nevydobývají. Tak příště prosím nevytrhávejte věty z kontextu, stačí, že už to dělají naši politici, nemusí se to tahat sem na ifaunu. Děkuji

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To ovšem nevylučuje, že ve smečce je síla použita. Neslučuji se s vaší tezí, že síla je na posledním místě. A to etologii a sociální chování zvířat už nějaký čas studuji. Bohužel je v naší společnosti mnoho lidí, kteří když slyší že někdo při výcviku používá i tresty, tak si hned představují tyrana se železnou tyčí, klackem s hřebíky, nebo s bičem . Podobně jako vy pod pojmem trest vidíte hned brutální násilí. Viděla jste někdy jak se zachová fenka, když ji štěně nechce dát pokoj? Já mnohokrát a jako trest to tedy považuji. "Postavení ve smečce se získává klidem, přehledem a hlavou, síla je na posledním místě - to máte asi na mysli lidskou "smečku" , viďte? Skutečné chování zvířat, zejména těch volně žijících, je mnohem tvrdší, než si jej my lidé často snažíme idealizovat. To není elementární logika, to je filozofie - určitý typ myšlení, já bych to nazval mírového myšlení. Skutečnost je ovšem úplně někde jinde...
PS.: já jsem ve výcviku svých psů vždy použil nějaký ten trest. Jak mi potom vysvětlíte, že jsem nikdy neměl psa "zmateného" a se "ztracenou důvěrou"? Asi náhoda, co já vím

Nemohu o sobě tvrdit, že etologii studuji. Také se o to snažím a hlavně se snažím zabývat se jejím uplatňováním v praxi.
Podle toho, co tady bylo napsáno získávám názor, že je to celé zbytečná diskuse. Síla ve smečce je používána přiměřeně vedoucím jedincem. Je používána tak, aby vychovávala s usměrňovala podřízené.
My tady nepíšeme ale o parfozním výcviku, my se tady doufám snažíme o základní výchovu 3 měsíčního štěněte. Hračka jako výměna za ruku není odměnou, když se to správně provede, ale vysvětlení - do toho se kousat může a do ruky ne. Přitvrdit povalením - to snad ne. Pořád tady mluvíte o síle, autoritě a trestu - kde je vysvětlovací a motivační fáze?
Docela by mě zajímalo, jak byste s touhle formou komunikace se psem zvládali třeba 80 kg asiata.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemohu o sobě tvrdit, že etologii studuji. Také se o to snažím a hlavně se snažím zabývat se jejím uplatňováním v praxi.
Podle toho, co tady bylo napsáno získávám názor, že je to celé zbytečná diskuse. Síla ve smečce je používána přiměřeně vedoucím jedincem. Je používána tak, aby vychovávala s usměrňovala podřízené.
My tady nepíšeme ale o parfozním výcviku, my se tady doufám snažíme o základní výchovu 3 měsíčního štěněte. Hračka jako výměna za ruku není odměnou, když se to správně provede, ale vysvětlení - do toho se kousat může a do ruky ne. Přitvrdit povalením - to snad ne. Pořád tady mluvíte o síle, autoritě a trestu - kde je vysvětlovací a motivační fáze?
Docela by mě zajímalo, jak byste s touhle formou komunikace se psem zvládali třeba 80 kg asiata.

Síla ve smečce je používána přiměřeně vedoucím jedincem. Je používána tak, aby vychovávala s usměrňovala podřízené. to je pravda. Jenže smečka sama o sobě není konzistentní útvar, sociální uspořádání v ní se mění - přibývají noví jedinci, ať už z vnějšího prostředí nebo narozením, jiní umírají a na jejich místo ve skupině se snaží dostat ostatní. Vedoucí jedinec není na pořád. Proto si myslím že je mylné tvrzení, že psi ve smečce používají jen motivační působení. Možná tam v nějaké formě je, ale že jedinci mezi sebou o výhodnější postavení ve skupině nesoupeří za použití donucovacích prostředků, tak to mi opravdu nemůžete namluvit. Pořád tady mluvíte o síle, autoritě a trestu - kde je vysvětlovací a motivační fáze? to že při výcviku je použit rozumný a nebrutální trest ještě neznamená, že se výcvik psa nezakládá na vysvětlování. Víte, to je přesně to oč tu jde. Stále nechápete, že když někdo použije trest ve výcviku, tak to neznamená, že používá jen a jen tresty a nic jiného. Když už trest, tak až na posledním místě! Jestliže někdo použije parforsní výcvik, neznamená to, že je to 100 % výcviku! Ten tvoří zanedbatelné procento, důležitější metody jsou hravé, povzbuzovací, kontrastní a napodobovací. Mě jen přijde absurdní když tady někdo tvrdí, že donucování se se psem dělat nesmí, že je pak zmatený a že to nedělají ani sama zvířata ve smečce. A jestli se jedná o tříměsíční štěně, pak je na výcvik ještě čas. Do cca 6 měsíců se mladý pes navyká na jméno, na obojek a vodítko a hlavně čistotě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vážená dámo ze SVK, nejprv malá prosba, jestliže si pod pojmem trest představujete vyvěšování psa, házení s ním o zem nebo jeho škrcení, tak vás snažně prosím, to psa opravdu NETRESTEJTE!!! Jak už zde na diskuzi bylo zmíněno, někteří lidé si za slůvkem trest představují neuvěřitelné věci, až mi z vašich myšlenek běhá mráz po zádech (jako byste s tím měla osobní zkušenosti). Jestli jste z diskuze tak vyšokovaná jak píšete, vezměte si prosím prášek, ať to s vámi nešlehne, abysme vás ještě neměli na svědomí, když už jsou někteří z nás takoví tyrani. To, že někdo při výchově psa použije donucení ještě neznamená, že ho mlátí! A nebo dokonce celý život! To si očividně totiž myslíte, škoda že to je tak trochu vedle. A výplody 10-ti letého dítěte byly myšleny na to, že psi, nebo šelmy ve volné přírodě, k získání svého postavení ve smečce nepoužívají výchovu odváděním pozornosti na hračku, pomazlením nebo pamlskem. Takto si šelmy postavení ve skupině opravdu nevydobývají. Tak příště prosím nevytrhávejte věty z kontextu, stačí, že už to dělají naši politici, nemusí se to tahat sem na ifaunu. Děkuji

Já jsem si přečetla taky hodně knížek o postavení psa ve smečce, o chování psů ve volné přírodě, o parfozním výcviku atd.
Napíšu vám, jak to beru já. Pejsek musí umět základní povely, prostě poslechne sedni, lehni, ke mně, místo, tak, že o tom nepřemýšlí a udělá to. (I když zrovna naše bíglička povel ke mě dost zvažuje.)
No a dál s ní jednám jako s dítětem, které to na mě zkouší, co si může dovolit a jak dlouho vydržím zlobení. Nekřičím, trvám na svém, nenechám si skákat po hlavě , nedopustím, abych byla od štěněte okousaná. Ale učím ho, co ještě může - to jsem milá, mám radost, že si hrajeme. Kouše hodně - tak mu to tedy důrazně sdělím, nekřičím, nebiju, ale štěně moc dobře pozná, kdy je konec srandy. Prostě jako dítě. To taky normální člověk ani netýrá, ani nenechá dělat, co chce. Zvlášť když by si mohlo ublížit, sobě nebo druhým.
Jako váš pejsek v autě. Když jedete s dítětem - tak ho zajistíte tak, aby se mu nic nemohlo stát a pak se věnujete řízení, abyste se nezabili oba. Co vám brání, abyste totéž nedělala se psem? Dítě musí poslechnout a pejsek ne? Já mám za psa odpovědnost, aby se mu nic nestalo a pes musí vědět, že ho mám ráda a věří mi. Zatím se nám to daří.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý večer všem,
prosím nekamenujte mne! Mám tříměsíční štěně a asi mám naprosto špatný postup při výchově…nevím si rady.... Obecně postupuji tak, že hartusím „fuj“ při negativní činnosti a vydatně chválím + odměňuji pamlsky při správné činnosti. Někdy mám však pocit, že to prostě nefunguje a říkám fuj tisíckrát na jednu činnost a je to stále stejné….a pak graduje můj hlas ,abych dosáhla svého ..
Jedna taková modelová situace... Potřebovali jsme se přesunout autem - já+štěndo. Podotýkám, že to nebylo poprvé...ale situace se spíše zhoršuje. Dám ho na zadní sedačky + kšíry - pochválím, že tam je - vyjedu štěně se pořád sápe dopředu...zamotává se do kšír...po desátém zastavení během dvou kilometrů první ústupek...sundám kšíry, aby si neublížilo a snažím se ho udržet na zadních sedačkách...tj. zastavuji po každých sto metrů...situace graduje..já jsem čím dál tím více hysterická...nemůžu přeci ustoupit (jinak si pejsek bude myslet, že si se mnou může orat...je to tak všech příručkách, ne?)....po dalším asi desátém zastavení už fakt ztrácím nervy..na místo určení nedojedeme a vracím se domů se psem běhajícím po autě. Takže jsem situaci naprosto nezvládla - pes ze mě má srandu, křičela jsem na něj.. Asi jsem neměla podcenit navykání na auto…potřebujeme opravdu často jezdit a moc nemám příležitost, abychom jeli v dvou lidech a mohla jsem ho lépe zvykat..
Ještě s tím souvisí další věc - tj. kousání. Neustále bere útokem moje ruce a nohy, vyskakuje i po obličeji. Postupuji tak, že řeknu fuj...když přestane, tak chválím a dávám pamlsek...jenže on většinou nepřestává a tak situace opět graduje ...já zvyšuji hlas..fuj se stává stále silnější a pesan se zakusuje se stále větší vervou. Když ukončím hru či mazlení (v případě, že kouše), tak na mne začne skákat a zakusovat se ještě více…v podstatě si vymáhat pozornost. V autě dnes to samé...neustále jsem ho usazovala na sedačku a pochválila, ale on se zase zpětně zakusoval do mé ruky......takže cesta zpátky nakonec probíhala tak, že mne pesan bral útokem, pokud jsem potřebovala ho udržet na jednom místě. Po našem výletu mám do krve rozkousané ruce a nervy v kýblu.
Nezvládla jsem to, stydím se za sebe. On ze mě má srandu a ještě z něho tímto způsobem vychovám nerváka.. Nechci ztratit jeho důvěru….Doufám, že ještě není pozdě vše zachránit. Zkušení pejskaři, prosím, poraďte mi, jak vychovávat. Rady, že jsem si psa neměla pořizovat jsou liché.... Jsem odhodlána to vše dělat správně, ale nějak nevím jak..
Moc děkuji!

Já v tomhle používám takový třífázový systém. Aby si pes nemyslel, že budu jenom donekonečna říkat fuj a když si z toho nebude nic dělat, tak vyhraje. Já teda neříkám fuj, ale "ne". Poprvé řeknu normálně "Ne!" Když nereaguje, řeknu výhrůžným tónem takové prodloužené "NÉÉÉÉÉ" a když nereaguje ani na to, tak už následuje nějaký fyzický inzult, plácnutí, hození klíčů do jeho blízkosti, nebo si ho jenom podám a z blízka mu promlouvám do očí (to je jim obzvláště nepříjemné). Stačilo párkrát a už ví, že když neposlechne, bude následovat něco horšího, takže dojdeme maximálně k tomu druhému stupni, což je taková poslední výhrůžka a na tu už zareaguje vždycky. A pak samozřejmě následuje pochvala, ale když poslechne hned napoprvé, tak je pochvala o to větší a nadšenější.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem si přečetla taky hodně knížek o postavení psa ve smečce, o chování psů ve volné přírodě, o parfozním výcviku atd.
Napíšu vám, jak to beru já. Pejsek musí umět základní povely, prostě poslechne sedni, lehni, ke mně, místo, tak, že o tom nepřemýšlí a udělá to. (I když zrovna naše bíglička povel ke mě dost zvažuje.)
No a dál s ní jednám jako s dítětem, které to na mě zkouší, co si může dovolit a jak dlouho vydržím zlobení. Nekřičím, trvám na svém, nenechám si skákat po hlavě , nedopustím, abych byla od štěněte okousaná. Ale učím ho, co ještě může - to jsem milá, mám radost, že si hrajeme. Kouše hodně - tak mu to tedy důrazně sdělím, nekřičím, nebiju, ale štěně moc dobře pozná, kdy je konec srandy. Prostě jako dítě. To taky normální člověk ani netýrá, ani nenechá dělat, co chce. Zvlášť když by si mohlo ublížit, sobě nebo druhým.
Jako váš pejsek v autě. Když jedete s dítětem - tak ho zajistíte tak, aby se mu nic nemohlo stát a pak se věnujete řízení, abyste se nezabili oba. Co vám brání, abyste totéž nedělala se psem? Dítě musí poslechnout a pejsek ne? Já mám za psa odpovědnost, aby se mu nic nestalo a pes musí vědět, že ho mám ráda a věří mi. Zatím se nám to daří.

A ještě mám jednu radu, kterou mi dala jedna stará paní, se kterou jsem byla v lázních. Když chcete, aby vám pes rozuměl, tak mu VŠECHNO říkejte a nestarejte se, jestli rozumí slovům. Každou větu říkáte jinak a pes slovům nerozumí, ale ví, co myslíte vážně, co je ještě legrace. Kdy hrozí nebezpečí a kdy jste v pohodě. Pozná, že teď říkáte něco, co znamená, že nepůjde s vámi a je v klidu. Neví, že jdete k lékaři, ale ví, že tam s vámi nemůže. Mluvte jako na dítě, opravdu to funguje, psi jsou chytřejší než se zdá. Jedno nebezpečí hrozí - že vás budou mít lidé za blázna.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý večer všem,
prosím nekamenujte mne! Mám tříměsíční štěně a asi mám naprosto špatný postup při výchově…nevím si rady.... Obecně postupuji tak, že hartusím „fuj“ při negativní činnosti a vydatně chválím + odměňuji pamlsky při správné činnosti. Někdy mám však pocit, že to prostě nefunguje a říkám fuj tisíckrát na jednu činnost a je to stále stejné….a pak graduje můj hlas ,abych dosáhla svého ..
Jedna taková modelová situace... Potřebovali jsme se přesunout autem - já+štěndo. Podotýkám, že to nebylo poprvé...ale situace se spíše zhoršuje. Dám ho na zadní sedačky + kšíry - pochválím, že tam je - vyjedu štěně se pořád sápe dopředu...zamotává se do kšír...po desátém zastavení během dvou kilometrů první ústupek...sundám kšíry, aby si neublížilo a snažím se ho udržet na zadních sedačkách...tj. zastavuji po každých sto metrů...situace graduje..já jsem čím dál tím více hysterická...nemůžu přeci ustoupit (jinak si pejsek bude myslet, že si se mnou může orat...je to tak všech příručkách, ne?)....po dalším asi desátém zastavení už fakt ztrácím nervy..na místo určení nedojedeme a vracím se domů se psem běhajícím po autě. Takže jsem situaci naprosto nezvládla - pes ze mě má srandu, křičela jsem na něj.. Asi jsem neměla podcenit navykání na auto…potřebujeme opravdu často jezdit a moc nemám příležitost, abychom jeli v dvou lidech a mohla jsem ho lépe zvykat..
Ještě s tím souvisí další věc - tj. kousání. Neustále bere útokem moje ruce a nohy, vyskakuje i po obličeji. Postupuji tak, že řeknu fuj...když přestane, tak chválím a dávám pamlsek...jenže on většinou nepřestává a tak situace opět graduje ...já zvyšuji hlas..fuj se stává stále silnější a pesan se zakusuje se stále větší vervou. Když ukončím hru či mazlení (v případě, že kouše), tak na mne začne skákat a zakusovat se ještě více…v podstatě si vymáhat pozornost. V autě dnes to samé...neustále jsem ho usazovala na sedačku a pochválila, ale on se zase zpětně zakusoval do mé ruky......takže cesta zpátky nakonec probíhala tak, že mne pesan bral útokem, pokud jsem potřebovala ho udržet na jednom místě. Po našem výletu mám do krve rozkousané ruce a nervy v kýblu.
Nezvládla jsem to, stydím se za sebe. On ze mě má srandu a ještě z něho tímto způsobem vychovám nerváka.. Nechci ztratit jeho důvěru….Doufám, že ještě není pozdě vše zachránit. Zkušení pejskaři, prosím, poraďte mi, jak vychovávat. Rady, že jsem si psa neměla pořizovat jsou liché.... Jsem odhodlána to vše dělat správně, ale nějak nevím jak..
Moc děkuji!

Zajimava debata,ale taky se pridam - myslim si,ze jste na nej moc mekka.Budu tady asi za tyrana,ale me muj pes jako stene chnapl po obliceji jednou.A chytl takovou facku,az sletel z postele.A svete div se - uz to nikdy neudelal a kupodivu,ac je to temer pitbul,je to jedno z nejvyrovnanejsich psisek siroko daleko. :-) Klidne trestejte - ale primerene (vim,ze moje reakce nebyla adekvatni). impact

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já v tomhle používám takový třífázový systém. Aby si pes nemyslel, že budu jenom donekonečna říkat fuj a když si z toho nebude nic dělat, tak vyhraje. Já teda neříkám fuj, ale "ne". Poprvé řeknu normálně "Ne!" Když nereaguje, řeknu výhrůžným tónem takové prodloužené "NÉÉÉÉÉ" a když nereaguje ani na to, tak už následuje nějaký fyzický inzult, plácnutí, hození klíčů do jeho blízkosti, nebo si ho jenom podám a z blízka mu promlouvám do očí (to je jim obzvláště nepříjemné). Stačilo párkrát a už ví, že když neposlechne, bude následovat něco horšího, takže dojdeme maximálně k tomu druhému stupni, což je taková poslední výhrůžka a na tu už zareaguje vždycky. A pak samozřejmě následuje pochvala, ale když poslechne hned napoprvé, tak je pochvala o to větší a nadšenější.

Podívejte se na stránky Psí škola Falco, napiště svůj problém a pan Dostál vám všechno vysvětlí, event. vás pozve k sobě a ukáže a poradí. Ale pokud máte takové nervy ze psího miminka, tak bude hůř až přijde do puberty. Držím palce a někdy pomůže se uklidnit a pes se uklidní taky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zajimava debata,ale taky se pridam - myslim si,ze jste na nej moc mekka.Budu tady asi za tyrana,ale me muj pes jako stene chnapl po obliceji jednou.A chytl takovou facku,az sletel z postele.A svete div se - uz to nikdy neudelal a kupodivu,ac je to temer pitbul,je to jedno z nejvyrovnanejsich psisek siroko daleko. :-) Klidne trestejte - ale primerene (vim,ze moje reakce nebyla adekvatni). impact

Pri nezadouci cinnosti (kousani) psovi chytnete cumak, otocte ho k sobe, kouknete mu pekne z blizka do oci a durazne mu reknete NESMIS. Pokud ho pustite a on bude pokracovat, chytte ho za kuzi na krku, zvednete ho, zatrepte s nim a znova mu zopakujte NESMIS. Pokud nezabere ani to, odvedte ho na misto, zavrete za nim dvere a pustte ho treba za 5 minut. Bez biti a bez hysterie. impact

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pri nezadouci cinnosti (kousani) psovi chytnete cumak, otocte ho k sobe, kouknete mu pekne z blizka do oci a durazne mu reknete NESMIS. Pokud ho pustite a on bude pokracovat, chytte ho za kuzi na krku, zvednete ho, zatrepte s nim a znova mu zopakujte NESMIS. Pokud nezabere ani to, odvedte ho na misto, zavrete za nim dvere a pustte ho treba za 5 minut. Bez biti a bez hysterie. impact

No a do tretice. Mam to totiz z mobilu omezeny. :-) Na ty ksiry bych si vzala pomocnika, kterej by sedel vedle prcka a naucil ho tam sedet. Nebo trenujte aj kdyz auto stoji. 5 minut tam posedte, ukazte mu, jak se ma chovat (resp. udrzte ho tam v sede a v klidu) a pak si bezte hrat. :-) impact

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý večer všem,
prosím nekamenujte mne! Mám tříměsíční štěně a asi mám naprosto špatný postup při výchově…nevím si rady.... Obecně postupuji tak, že hartusím „fuj“ při negativní činnosti a vydatně chválím + odměňuji pamlsky při správné činnosti. Někdy mám však pocit, že to prostě nefunguje a říkám fuj tisíckrát na jednu činnost a je to stále stejné….a pak graduje můj hlas ,abych dosáhla svého ..
Jedna taková modelová situace... Potřebovali jsme se přesunout autem - já+štěndo. Podotýkám, že to nebylo poprvé...ale situace se spíše zhoršuje. Dám ho na zadní sedačky + kšíry - pochválím, že tam je - vyjedu štěně se pořád sápe dopředu...zamotává se do kšír...po desátém zastavení během dvou kilometrů první ústupek...sundám kšíry, aby si neublížilo a snažím se ho udržet na zadních sedačkách...tj. zastavuji po každých sto metrů...situace graduje..já jsem čím dál tím více hysterická...nemůžu přeci ustoupit (jinak si pejsek bude myslet, že si se mnou může orat...je to tak všech příručkách, ne?)....po dalším asi desátém zastavení už fakt ztrácím nervy..na místo určení nedojedeme a vracím se domů se psem běhajícím po autě. Takže jsem situaci naprosto nezvládla - pes ze mě má srandu, křičela jsem na něj.. Asi jsem neměla podcenit navykání na auto…potřebujeme opravdu často jezdit a moc nemám příležitost, abychom jeli v dvou lidech a mohla jsem ho lépe zvykat..
Ještě s tím souvisí další věc - tj. kousání. Neustále bere útokem moje ruce a nohy, vyskakuje i po obličeji. Postupuji tak, že řeknu fuj...když přestane, tak chválím a dávám pamlsek...jenže on většinou nepřestává a tak situace opět graduje ...já zvyšuji hlas..fuj se stává stále silnější a pesan se zakusuje se stále větší vervou. Když ukončím hru či mazlení (v případě, že kouše), tak na mne začne skákat a zakusovat se ještě více…v podstatě si vymáhat pozornost. V autě dnes to samé...neustále jsem ho usazovala na sedačku a pochválila, ale on se zase zpětně zakusoval do mé ruky......takže cesta zpátky nakonec probíhala tak, že mne pesan bral útokem, pokud jsem potřebovala ho udržet na jednom místě. Po našem výletu mám do krve rozkousané ruce a nervy v kýblu.
Nezvládla jsem to, stydím se za sebe. On ze mě má srandu a ještě z něho tímto způsobem vychovám nerváka.. Nechci ztratit jeho důvěru….Doufám, že ještě není pozdě vše zachránit. Zkušení pejskaři, prosím, poraďte mi, jak vychovávat. Rady, že jsem si psa neměla pořizovat jsou liché.... Jsem odhodlána to vše dělat správně, ale nějak nevím jak..
Moc děkuji!

Zadavatelka:
Vidím, že je to téma docela kontroverzní... Kam se přiklonit? S tím kousáním je to opravdu těžké. Např. přijdeme z venku a on už ví, kam si má sednout a že přijde utírání ťapek...ok vše provede. Při utírání ťapek, ale začne chňapat po rukou a teď babo raď...Důrazně řeknu fuj - pustí - pochválím, ale jde do toho znovu. Dokončit to prostě musím, ale většinou s těmito problémy.
Nebo přijde a okusuje mojí židli, řeknu fuj - pustí - pochválím hodně, ale on se začne pouštět do mých rukou..nohou, skáče na mne...odstračím ho s povelem "dolu", ale tím ho více vyprovokuji a on se s vervou pouští do kousání. Teď jsem začala dělat to, že ho odnesu do jeho pelechu a chvíli ho v té místnosti zavřu.. Většinou dokonce vydrží v pelíšku a když přijdu potom otevřít, tak tam stále leží. Příště ale začne kousat úplně stejně. Možná, že při trpělivosti by toto mohlo časem fungovat.. Jen nevím, jak to potom dělat venku...v autě apod...tam ho těžko někam odnesu a jeho útoky s spíše stupňují.
Někdo tu radil, že psa v autě připoutává za vodítko za opěrku. Dnes jsem to praktikovala a je to opravdu lepší. Karabinka od vodítka se v postroji otáčí, tak se nezamotá a navíc je tak připoutání v podstatě zvrchu, takže se mu to nemotá do ťapek. Jeli jsme ale ve dvou, tak jsem seděla s ním vzadu a zvykala ho...
Jinak s ním hraju různě - většinou na přetahování...hračka ho baví chvilku a pak zjistí, že to co hýbe hračkou a tahá je moje ruka a pustí se do ní. Vyměňuji ruku za hračky.apod...taky již vyzkoušeno...
Učíme zatím sedni, přivolání, pusť....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No a do tretice. Mam to totiz z mobilu omezeny. :-) Na ty ksiry bych si vzala pomocnika, kterej by sedel vedle prcka a naucil ho tam sedet. Nebo trenujte aj kdyz auto stoji. 5 minut tam posedte, ukazte mu, jak se ma chovat (resp. udrzte ho tam v sede a v klidu) a pak si bezte hrat. :-) impact

Koukám, že mezitím přibyla podobná rada, kterou jsem dnes praktikovala. Učila jsem ho sedět či ležet, ale taky s útoky na moje ruce....Nicméně plánuji, že budu vyjíždět každý den alespoň na pět minut (i když nebude žádná plánovaná cesta), abych ho to naučila..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka:
Vidím, že je to téma docela kontroverzní... Kam se přiklonit? S tím kousáním je to opravdu těžké. Např. přijdeme z venku a on už ví, kam si má sednout a že přijde utírání ťapek...ok vše provede. Při utírání ťapek, ale začne chňapat po rukou a teď babo raď...Důrazně řeknu fuj - pustí - pochválím, ale jde do toho znovu. Dokončit to prostě musím, ale většinou s těmito problémy.
Nebo přijde a okusuje mojí židli, řeknu fuj - pustí - pochválím hodně, ale on se začne pouštět do mých rukou..nohou, skáče na mne...odstračím ho s povelem "dolu", ale tím ho více vyprovokuji a on se s vervou pouští do kousání. Teď jsem začala dělat to, že ho odnesu do jeho pelechu a chvíli ho v té místnosti zavřu.. Většinou dokonce vydrží v pelíšku a když přijdu potom otevřít, tak tam stále leží. Příště ale začne kousat úplně stejně. Možná, že při trpělivosti by toto mohlo časem fungovat.. Jen nevím, jak to potom dělat venku...v autě apod...tam ho těžko někam odnesu a jeho útoky s spíše stupňují.
Někdo tu radil, že psa v autě připoutává za vodítko za opěrku. Dnes jsem to praktikovala a je to opravdu lepší. Karabinka od vodítka se v postroji otáčí, tak se nezamotá a navíc je tak připoutání v podstatě zvrchu, takže se mu to nemotá do ťapek. Jeli jsme ale ve dvou, tak jsem seděla s ním vzadu a zvykala ho...
Jinak s ním hraju různě - většinou na přetahování...hračka ho baví chvilku a pak zjistí, že to co hýbe hračkou a tahá je moje ruka a pustí se do ní. Vyměňuji ruku za hračky.apod...taky již vyzkoušeno...
Učíme zatím sedni, přivolání, pusť....

Me porad prijde zcestny ten system pochvaly. Reknete fuj a kdyz prestane, tak ho pochvalite? To bych nedelala. Proste reknete fuj a jak prestane, utirejte packy dal. Pochvalte ho, az mu utrete vsechny packy. S tou zidli taky - fuj a nevsimat si ho. S hrackou - taha za hracku, tak si hrajete. Zacne chnapat po ruce - fuj, znova - zatrepat s nim, znova - tak si holt hrat nebudem. impact

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka:
Vidím, že je to téma docela kontroverzní... Kam se přiklonit? S tím kousáním je to opravdu těžké. Např. přijdeme z venku a on už ví, kam si má sednout a že přijde utírání ťapek...ok vše provede. Při utírání ťapek, ale začne chňapat po rukou a teď babo raď...Důrazně řeknu fuj - pustí - pochválím, ale jde do toho znovu. Dokončit to prostě musím, ale většinou s těmito problémy.
Nebo přijde a okusuje mojí židli, řeknu fuj - pustí - pochválím hodně, ale on se začne pouštět do mých rukou..nohou, skáče na mne...odstračím ho s povelem "dolu", ale tím ho více vyprovokuji a on se s vervou pouští do kousání. Teď jsem začala dělat to, že ho odnesu do jeho pelechu a chvíli ho v té místnosti zavřu.. Většinou dokonce vydrží v pelíšku a když přijdu potom otevřít, tak tam stále leží. Příště ale začne kousat úplně stejně. Možná, že při trpělivosti by toto mohlo časem fungovat.. Jen nevím, jak to potom dělat venku...v autě apod...tam ho těžko někam odnesu a jeho útoky s spíše stupňují.
Někdo tu radil, že psa v autě připoutává za vodítko za opěrku. Dnes jsem to praktikovala a je to opravdu lepší. Karabinka od vodítka se v postroji otáčí, tak se nezamotá a navíc je tak připoutání v podstatě zvrchu, takže se mu to nemotá do ťapek. Jeli jsme ale ve dvou, tak jsem seděla s ním vzadu a zvykala ho...
Jinak s ním hraju různě - většinou na přetahování...hračka ho baví chvilku a pak zjistí, že to co hýbe hračkou a tahá je moje ruka a pustí se do ní. Vyměňuji ruku za hračky.apod...taky již vyzkoušeno...
Učíme zatím sedni, přivolání, pusť....

Jeste bych rada vedela, co je to za plemeno. :-) impact

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem si přečetla taky hodně knížek o postavení psa ve smečce, o chování psů ve volné přírodě, o parfozním výcviku atd.
Napíšu vám, jak to beru já. Pejsek musí umět základní povely, prostě poslechne sedni, lehni, ke mně, místo, tak, že o tom nepřemýšlí a udělá to. (I když zrovna naše bíglička povel ke mě dost zvažuje.)
No a dál s ní jednám jako s dítětem, které to na mě zkouší, co si může dovolit a jak dlouho vydržím zlobení. Nekřičím, trvám na svém, nenechám si skákat po hlavě , nedopustím, abych byla od štěněte okousaná. Ale učím ho, co ještě může - to jsem milá, mám radost, že si hrajeme. Kouše hodně - tak mu to tedy důrazně sdělím, nekřičím, nebiju, ale štěně moc dobře pozná, kdy je konec srandy. Prostě jako dítě. To taky normální člověk ani netýrá, ani nenechá dělat, co chce. Zvlášť když by si mohlo ublížit, sobě nebo druhým.
Jako váš pejsek v autě. Když jedete s dítětem - tak ho zajistíte tak, aby se mu nic nemohlo stát a pak se věnujete řízení, abyste se nezabili oba. Co vám brání, abyste totéž nedělala se psem? Dítě musí poslechnout a pejsek ne? Já mám za psa odpovědnost, aby se mu nic nestalo a pes musí vědět, že ho mám ráda a věří mi. Zatím se nám to daří.

Kouše hodně - tak mu to tedy důrazně sdělím, nekřičím, nebiju, ale štěně moc dobře pozná, kdy je konec srandy. Prostě jako dítě. To taky normální člověk ani netýrá, ani nenechá dělat, co chce. Klasický filozof zvolal: "Je plácnutí dítěte na zadek jeho týráním?" Moje generace vyrůstala v době, kdy jestliže dítě zlobilo, tak dostalo na zadek, když to bylo už hodně vážné a na vysvětlování jsme nebrali žádný zřetel tak i facku. Žádné komplexy jsme z toho neměli a ani teď zpátky se na to nedíváme jako na týrání (nežalujeme za to své rodiče ). Záleží tedy na tom, co si vykládáme pod slovem "týrání". Ochránci práv zvířat si tím vykládají třeba už samotný chov zvířat, vč. psů, protože zvíře v péči člověka nikdy není tak svobodné, jako ve volné přírodě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jeste bych rada vedela, co je to za plemeno. :-) impact

Přesně tak, kouše do hračky - přetahujeme se, kousne do ruky - řeknu au a je po hře. Jestli si bude chtít hrát, tak ještě rádo bude dodržovat pravidla. Ale musíte mu je dát a trvat na nich.
To plemeno by mě taky zajímalo. Třeba bígl, jako mám já, je kapitola sama pro sebe. A přesto to spolu zvládáme už půl roku docela v pohodě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak, kouše do hračky - přetahujeme se, kousne do ruky - řeknu au a je po hře. Jestli si bude chtít hrát, tak ještě rádo bude dodržovat pravidla. Ale musíte mu je dát a trvat na nich.
To plemeno by mě taky zajímalo. Třeba bígl, jako mám já, je kapitola sama pro sebe. A přesto to spolu zvládáme už půl roku docela v pohodě.

Taky se hodně píše, že se má až přehnaně chválit. Ale to myslím platí jen u štěňátek, když se učí základní povely . U větších, když udělají něco samozřejmého, bych s chválou šetřila. Ať je rádo, že mu utírám packy. Řeknu jí, drž nebo si to příště umyješ sama! ! Samozřejmě neví, jakou blbost jí říkám, ale z tónu hlasu pozná, že má vydržet. Pak jí pochválím, že je šikovná holka. Prostě chválit, až je za co, aby si toho vážila.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jeste bych rada vedela, co je to za plemeno. :-) impact

Tak tipuju, že to bude york. A kdyby po mě chňapalo 3 měsíční štěně, tak ji jednu "chytne", samozřejmě jen velice mírně, víceméně v náznaku, ale záleželo by , jak by reagoval. těžko radit, záleží na povaze jedince a chtělo by to skutečně nějakou tu školičku. Zatímco na jednoho platí facka, tak na druhého nesmíte sáhnout, protože se hystericky složí. Jinak v autě vozím psi v postrojích, mají je tak do poloviny zadního sedla. Nechápu, jak se vám může motat do kšír. Obojek vůbec nevidím vhodný, protože když budete muset přišlápnout brzdu, obojek zůstane na určitém místě a tělo psa poletí dál. Je to tak dobré na zlámání vazu. A jak tady již bylo napsáno, hlavně musíte zachovat klid vy, s pejskem to pak půjde samo, ale přijde mi, že jste trochu z něho hysterická ( nic ve zlém, trochu s ním nevíte rady a nic zlého pro něj nechcete).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kouše hodně - tak mu to tedy důrazně sdělím, nekřičím, nebiju, ale štěně moc dobře pozná, kdy je konec srandy. Prostě jako dítě. To taky normální člověk ani netýrá, ani nenechá dělat, co chce. Klasický filozof zvolal: "Je plácnutí dítěte na zadek jeho týráním?" Moje generace vyrůstala v době, kdy jestliže dítě zlobilo, tak dostalo na zadek, když to bylo už hodně vážné a na vysvětlování jsme nebrali žádný zřetel tak i facku. Žádné komplexy jsme z toho neměli a ani teď zpátky se na to nedíváme jako na týrání (nežalujeme za to své rodiče ). Záleží tedy na tom, co si vykládáme pod slovem "týrání". Ochránci práv zvířat si tím vykládají třeba už samotný chov zvířat, vč. psů, protože zvíře v péči člověka nikdy není tak svobodné, jako ve volné přírodě.

Ochránci zvířat a jejich názory jsou už úplně mimo tuto diskuzi. Tady jde o to, že mám psa. A musíme spolu vycházet dobře. Plácnutí dítěte přes zadek není týrání, já jsem taky z té generace, která mírné tělesné tresty zažila a za týrání to rozhodně nepovažuje. I když bych vyjímečně pejska plácla, tak rozhodně nedostává tolik, jako já, když jsem byla malá. A to zlobíme asi tak stejně. V tom problém aspoň pro mně není.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tipuju, že to bude york. A kdyby po mě chňapalo 3 měsíční štěně, tak ji jednu "chytne", samozřejmě jen velice mírně, víceméně v náznaku, ale záleželo by , jak by reagoval. těžko radit, záleží na povaze jedince a chtělo by to skutečně nějakou tu školičku. Zatímco na jednoho platí facka, tak na druhého nesmíte sáhnout, protože se hystericky složí. Jinak v autě vozím psi v postrojích, mají je tak do poloviny zadního sedla. Nechápu, jak se vám může motat do kšír. Obojek vůbec nevidím vhodný, protože když budete muset přišlápnout brzdu, obojek zůstane na určitém místě a tělo psa poletí dál. Je to tak dobré na zlámání vazu. A jak tady již bylo napsáno, hlavně musíte zachovat klid vy, s pejskem to pak půjde samo, ale přijde mi, že jste trochu z něho hysterická ( nic ve zlém, trochu s ním nevíte rady a nic zlého pro něj nechcete).

Zadavatelka:
Máte pravdu - vadí mi, že se nechám tak vytočit, protože si nevím rady.
Asi jsem to špatně napsala - byl v kšírách, ale motal se do pásu, ke kterému byl připojen... Teď jsem ho stále nechala v kšírách, ale ty jsem připlat na vodítko - karabinka se tak otáčí a pejsek se nezamotává.

Jinak pro všechny: Vím, že za vaší opravdu milou snahu poradit mi byste si zasloužili vědět plemeno. Nezlobte se na mne, ale bohužel plemeno nesdělím. V ČR jich moc není a asi by hned řada lidí věděla, o koho jde.. Takže o yorka nejde... Je to střední plemeno. A za rady moc děkuji! Aby to nevypadalo moc negativně, tak naopak děláme řadu pokroků....jde nám docela přivolání...tak se právě bojím reagovat moc hrubě (třeba tím plesknutím, aby nezačal být nedůvěřivý.. Na to kousání jdu asi fakt dost špatně.. Pročtu si všechny rady a zkusím si z toho něco vybrat..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka:
Máte pravdu - vadí mi, že se nechám tak vytočit, protože si nevím rady.
Asi jsem to špatně napsala - byl v kšírách, ale motal se do pásu, ke kterému byl připojen... Teď jsem ho stále nechala v kšírách, ale ty jsem připlat na vodítko - karabinka se tak otáčí a pejsek se nezamotává.

Jinak pro všechny: Vím, že za vaší opravdu milou snahu poradit mi byste si zasloužili vědět plemeno. Nezlobte se na mne, ale bohužel plemeno nesdělím. V ČR jich moc není a asi by hned řada lidí věděla, o koho jde.. Takže o yorka nejde... Je to střední plemeno. A za rady moc děkuji! Aby to nevypadalo moc negativně, tak naopak děláme řadu pokroků....jde nám docela přivolání...tak se právě bojím reagovat moc hrubě (třeba tím plesknutím, aby nezačal být nedůvěřivý.. Na to kousání jdu asi fakt dost špatně.. Pročtu si všechny rady a zkusím si z toho něco vybrat..

Tak ale to určitě nemáte k těm kšírům správný upínací mechanismus. Kupte si ten, který do auta patří, nepřipínejte ho do normálního pásu,do toho se musí motat každý pes. Existují takové popruhy ke kšírům, které se připojí z jedné strany do kšírů a z druhé strany do té krabičky, kam se zapíná pás. Funguje to stejně, jako vodítko, je to jen jedna šňůra, ale je to bezpečně zapnuté.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Síla ve smečce je používána přiměřeně vedoucím jedincem. Je používána tak, aby vychovávala s usměrňovala podřízené. to je pravda. Jenže smečka sama o sobě není konzistentní útvar, sociální uspořádání v ní se mění - přibývají noví jedinci, ať už z vnějšího prostředí nebo narozením, jiní umírají a na jejich místo ve skupině se snaží dostat ostatní. Vedoucí jedinec není na pořád. Proto si myslím že je mylné tvrzení, že psi ve smečce používají jen motivační působení. Možná tam v nějaké formě je, ale že jedinci mezi sebou o výhodnější postavení ve skupině nesoupeří za použití donucovacích prostředků, tak to mi opravdu nemůžete namluvit. Pořád tady mluvíte o síle, autoritě a trestu - kde je vysvětlovací a motivační fáze? to že při výcviku je použit rozumný a nebrutální trest ještě neznamená, že se výcvik psa nezakládá na vysvětlování. Víte, to je přesně to oč tu jde. Stále nechápete, že když někdo použije trest ve výcviku, tak to neznamená, že používá jen a jen tresty a nic jiného. Když už trest, tak až na posledním místě! Jestliže někdo použije parforsní výcvik, neznamená to, že je to 100 % výcviku! Ten tvoří zanedbatelné procento, důležitější metody jsou hravé, povzbuzovací, kontrastní a napodobovací. Mě jen přijde absurdní když tady někdo tvrdí, že donucování se se psem dělat nesmí, že je pak zmatený a že to nedělají ani sama zvířata ve smečce. A jestli se jedná o tříměsíční štěně, pak je na výcvik ještě čas. Do cca 6 měsíců se mladý pes navyká na jméno, na obojek a vodítko a hlavně čistotě.

Určitě vám nic nemlouvat nechci. Pořád považuju a budu považovat za lepší metodu, naučit psa, aby se mnou chtěl spolupracovat, jak tu psala příspívatelka ze Slovenska. Osvědčilo se mi to nejen u psů, ale i u desítek koní. Připadá mi logické, že když se budu snažit domluvit s Tatarem, který neumí česky, budu se muset já naučit aspoň základy tatarštiny. Ve smečce probíhá komunikace nejenom pomocí nátlakových prostředků, ale i spousty dalších gest a výrazů. Ten nátlak je opravdu až ta poslední možnost. Proč teda radit rovnou nátlak, když mám tolik možností před tím?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka:
Máte pravdu - vadí mi, že se nechám tak vytočit, protože si nevím rady.
Asi jsem to špatně napsala - byl v kšírách, ale motal se do pásu, ke kterému byl připojen... Teď jsem ho stále nechala v kšírách, ale ty jsem připlat na vodítko - karabinka se tak otáčí a pejsek se nezamotává.

Jinak pro všechny: Vím, že za vaší opravdu milou snahu poradit mi byste si zasloužili vědět plemeno. Nezlobte se na mne, ale bohužel plemeno nesdělím. V ČR jich moc není a asi by hned řada lidí věděla, o koho jde.. Takže o yorka nejde... Je to střední plemeno. A za rady moc děkuji! Aby to nevypadalo moc negativně, tak naopak děláme řadu pokroků....jde nám docela přivolání...tak se právě bojím reagovat moc hrubě (třeba tím plesknutím, aby nezačal být nedůvěřivý.. Na to kousání jdu asi fakt dost špatně.. Pročtu si všechny rady a zkusím si z toho něco vybrat..

Tak to jsem moc nepochopila proč nám to prozradit nemůžete - škoda :-(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Určitě vám nic nemlouvat nechci. Pořád považuju a budu považovat za lepší metodu, naučit psa, aby se mnou chtěl spolupracovat, jak tu psala příspívatelka ze Slovenska. Osvědčilo se mi to nejen u psů, ale i u desítek koní. Připadá mi logické, že když se budu snažit domluvit s Tatarem, který neumí česky, budu se muset já naučit aspoň základy tatarštiny. Ve smečce probíhá komunikace nejenom pomocí nátlakových prostředků, ale i spousty dalších gest a výrazů. Ten nátlak je opravdu až ta poslední možnost. Proč teda radit rovnou nátlak, když mám tolik možností před tím?

Jsem opravdu velice rád, že mi nic namlouvat nechcete . K tomu tatarovi, který sem byl trochu zcestně přimíchán se raději vyjadřovat nebudu, jak jsem už semka napsal, lidská "smečka" je o něčem jiném. "Ten nátlak je opravdu až ta poslední možnost" = sláva, jsem rád, že jsme se konečně vzájemně pochopili, i když mě je upřímně jedno, jaké metody ve výcviku používáte. Možná jsem to nenapsal, ale donucovací výcvik neznamená, že musí být uplatňován hned, když pes něco dělá špatně. Samo, že se mu to snažím vysvětlit po dobrém, různými způsoby (hraním, podněcováním či napodobováním) a to né jednou! Takže nikdo tady nepsal nic o tom "rovnou nátlak", ale nátlak až ostatní metody selžou. Jenom mi vadilo to, že tady někdo tvrdil, že ve smečce nejsou nátlakové prostředky používány vůbec - to je fakt nesmysl. A proto že nesmí být nikdy používány ve výcviku u psa. Ale je to individuální, není pes jako pes. A jsou známá plemena, která donucování nesou hůř než jiná. Mnou vychovaní psi svědčí o tom, že donucení v mládí je nikterak nezradilo, ani nezkazilo. Pěkný den

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka:
Máte pravdu - vadí mi, že se nechám tak vytočit, protože si nevím rady.
Asi jsem to špatně napsala - byl v kšírách, ale motal se do pásu, ke kterému byl připojen... Teď jsem ho stále nechala v kšírách, ale ty jsem připlat na vodítko - karabinka se tak otáčí a pejsek se nezamotává.

Jinak pro všechny: Vím, že za vaší opravdu milou snahu poradit mi byste si zasloužili vědět plemeno. Nezlobte se na mne, ale bohužel plemeno nesdělím. V ČR jich moc není a asi by hned řada lidí věděla, o koho jde.. Takže o yorka nejde... Je to střední plemeno. A za rady moc děkuji! Aby to nevypadalo moc negativně, tak naopak děláme řadu pokroků....jde nám docela přivolání...tak se právě bojím reagovat moc hrubě (třeba tím plesknutím, aby nezačal být nedůvěřivý.. Na to kousání jdu asi fakt dost špatně.. Pročtu si všechny rady a zkusím si z toho něco vybrat..

Vazena pani,poprve,nemyslim ze jste zrala vlastnit psa-kdyz uz se tak stalo zamyslete se co delate.Jste mysty az hystericka,nevyrovnana a mate uz dopredu strach co pes vyvede.To vse se prenasi na vaseho psa+ absolutni neznalost o vycviku psu= Vas problem.navic ne kazdy pes je vhodny pro kazdeho.
To ze nevite jak psa cvicit neni tragedie,nikdo nezacal aby neudelal par chyb..
1)Psa nikdy netrestejte rukou-ruka ma bit spojena jen s prijemnymi vecmi
2)pokud pes neco nezna,nebo neumi a ja ponem vyzaduji nejlepsi cesta vypestovat fobii,nebo problem
3)Rozlisujte kdy pes si jen vynucuje pozornost-kdy je skutecne problem
4)Osvojte si intonaci
5)vybudujte si vzajemny vztach mezu Vami a psem
6)motivujte
7)budte spravedliva,dejte psovy pocit jistoty....
Lidi pokud povazujete trestani rukou za normalni mate se jeste hodne co ucit nemyslim ze mate co druhym radit-porusujete zakladni pravidla pro vycvik psu,nechapete psychologii psa a nesmyslne hazardujete.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka:
Máte pravdu - vadí mi, že se nechám tak vytočit, protože si nevím rady.
Asi jsem to špatně napsala - byl v kšírách, ale motal se do pásu, ke kterému byl připojen... Teď jsem ho stále nechala v kšírách, ale ty jsem připlat na vodítko - karabinka se tak otáčí a pejsek se nezamotává.

Jinak pro všechny: Vím, že za vaší opravdu milou snahu poradit mi byste si zasloužili vědět plemeno. Nezlobte se na mne, ale bohužel plemeno nesdělím. V ČR jich moc není a asi by hned řada lidí věděla, o koho jde.. Takže o yorka nejde... Je to střední plemeno. A za rady moc děkuji! Aby to nevypadalo moc negativně, tak naopak děláme řadu pokroků....jde nám docela přivolání...tak se právě bojím reagovat moc hrubě (třeba tím plesknutím, aby nezačal být nedůvěřivý.. Na to kousání jdu asi fakt dost špatně.. Pročtu si všechny rady a zkusím si z toho něco vybrat..

Hysterických mi tady přijde víc lidí. Není trochu zcestné tvrdit o štěněti, že kouše? Vždyť to je naprosto normální věc u tak mladých štěňat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vazena pani,poprve,nemyslim ze jste zrala vlastnit psa-kdyz uz se tak stalo zamyslete se co delate.Jste mysty az hystericka,nevyrovnana a mate uz dopredu strach co pes vyvede.To vse se prenasi na vaseho psa+ absolutni neznalost o vycviku psu= Vas problem.navic ne kazdy pes je vhodny pro kazdeho.
To ze nevite jak psa cvicit neni tragedie,nikdo nezacal aby neudelal par chyb..
1)Psa nikdy netrestejte rukou-ruka ma bit spojena jen s prijemnymi vecmi
2)pokud pes neco nezna,nebo neumi a ja ponem vyzaduji nejlepsi cesta vypestovat fobii,nebo problem
3)Rozlisujte kdy pes si jen vynucuje pozornost-kdy je skutecne problem
4)Osvojte si intonaci
5)vybudujte si vzajemny vztach mezu Vami a psem
6)motivujte
7)budte spravedliva,dejte psovy pocit jistoty....
Lidi pokud povazujete trestani rukou za normalni mate se jeste hodne co ucit nemyslim ze mate co druhym radit-porusujete zakladni pravidla pro vycvik psu,nechapete psychologii psa a nesmyslne hazardujete.

A vytrepat ho za kuzi ma jak? Kombinackama? :-D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý večer všem,
prosím nekamenujte mne! Mám tříměsíční štěně a asi mám naprosto špatný postup při výchově…nevím si rady.... Obecně postupuji tak, že hartusím „fuj“ při negativní činnosti a vydatně chválím + odměňuji pamlsky při správné činnosti. Někdy mám však pocit, že to prostě nefunguje a říkám fuj tisíckrát na jednu činnost a je to stále stejné….a pak graduje můj hlas ,abych dosáhla svého ..
Jedna taková modelová situace... Potřebovali jsme se přesunout autem - já+štěndo. Podotýkám, že to nebylo poprvé...ale situace se spíše zhoršuje. Dám ho na zadní sedačky + kšíry - pochválím, že tam je - vyjedu štěně se pořád sápe dopředu...zamotává se do kšír...po desátém zastavení během dvou kilometrů první ústupek...sundám kšíry, aby si neublížilo a snažím se ho udržet na zadních sedačkách...tj. zastavuji po každých sto metrů...situace graduje..já jsem čím dál tím více hysterická...nemůžu přeci ustoupit (jinak si pejsek bude myslet, že si se mnou může orat...je to tak všech příručkách, ne?)....po dalším asi desátém zastavení už fakt ztrácím nervy..na místo určení nedojedeme a vracím se domů se psem běhajícím po autě. Takže jsem situaci naprosto nezvládla - pes ze mě má srandu, křičela jsem na něj.. Asi jsem neměla podcenit navykání na auto…potřebujeme opravdu často jezdit a moc nemám příležitost, abychom jeli v dvou lidech a mohla jsem ho lépe zvykat..
Ještě s tím souvisí další věc - tj. kousání. Neustále bere útokem moje ruce a nohy, vyskakuje i po obličeji. Postupuji tak, že řeknu fuj...když přestane, tak chválím a dávám pamlsek...jenže on většinou nepřestává a tak situace opět graduje ...já zvyšuji hlas..fuj se stává stále silnější a pesan se zakusuje se stále větší vervou. Když ukončím hru či mazlení (v případě, že kouše), tak na mne začne skákat a zakusovat se ještě více…v podstatě si vymáhat pozornost. V autě dnes to samé...neustále jsem ho usazovala na sedačku a pochválila, ale on se zase zpětně zakusoval do mé ruky......takže cesta zpátky nakonec probíhala tak, že mne pesan bral útokem, pokud jsem potřebovala ho udržet na jednom místě. Po našem výletu mám do krve rozkousané ruce a nervy v kýblu.
Nezvládla jsem to, stydím se za sebe. On ze mě má srandu a ještě z něho tímto způsobem vychovám nerváka.. Nechci ztratit jeho důvěru….Doufám, že ještě není pozdě vše zachránit. Zkušení pejskaři, prosím, poraďte mi, jak vychovávat. Rady, že jsem si psa neměla pořizovat jsou liché.... Jsem odhodlána to vše dělat správně, ale nějak nevím jak..
Moc děkuji!

Ahoj,
To co píšete je úplně normální. Je vidět, že je to zdravý šěťátko. U první hoví slečny (2 a půl roku) jsme byli stejně nešťastni jak vy. Kupovali spreje proti okusu a stříkali na ruce. Hromový fuj, vytahání za kůži taky moc nepomáhalo. Přitisknutí na zem taky . Hned vyskočila a znovu. Asi za měsíc boje to pomale odeznělo. Když kouslo do ruky tak jsme řekli Au a hodně na hlas.
No a teď máme hovawartího kluka 4 a půl měsíce. Už na to jdeme jinak. Když začne do ruky kousat což šťnata dělají rádi, tak buď vykřiknite hlasitě au. Štěně se teoreticky lekne a zkuste mu hned nabídnout něco jinýho. Buď míček do kterýho může kousnout nebo i ručník na potahání a zkuste si s ním pohrát aby si hrál trošku podle vás a když kousne do hadry tak ho pochvalte, aby pochopil, že do ruky hra nebudem, ale do míčku a jiných budeVyblbnout ho. Za chvíli se unaví. Štěně si chce prostě hrát. Nemyslí to zle. Jenom se nudí a je dobře , že máte temperamentní štěňátko. Ono z toho vyroste. Při fuj k němu dojdite a od té činosti ho za kůži jakoby kousek potáhněte pryč. Pokud třeba něco žere ze země co by neměl na vycházce nebo činnost, kterou nikdy nesmí dělat. jinak používejte slovo nesmíš. Když vidím, že na naše štěně jde zlobivá. Buď jdu s ním ven a hraji si s ním nebo taky dělám to, že když jde do tuhýho, tak mu dám sušený ucho. A mám pokoj na delší dobu a štěně se v pohodě vykouše jinde.
Jinka my trestáme za kůži, ale je to spíš při tom fuj, že po něm skočím, aby při dalším fuj sám odskočil. Jinak motivujte na mňmku a se cvičením nespěchejte. Je to ještě hloupý štěně. Ale formou hrou se dá učit všechno. Důležitý je učit hlavně přivolání. A nezapomeňte odmněňovat je to hloupý"dítě" a potřebuje motivaci. Jenom kvůli vám to dělat nebude. Nemá na to rozum.
Vydržte za nějaký týden možná í dřív bude líp.
Alena

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hysterických mi tady přijde víc lidí. Není trochu zcestné tvrdit o štěněti, že kouše? Vždyť to je naprosto normální věc u tak mladých štěňat.

Tak ho ma nechat kousat? Protoze "je to u stenat normalni"? Myslis, ze to jako casem prejde samo, jo? :-) No ja osobne bych teda psa hned od malicka ucila, ze kousat muze tak maximalne svoje hracky. A ne moje ruce nebo nabytek.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak ho ma nechat kousat? Protoze "je to u stenat normalni"? Myslis, ze to jako casem prejde samo, jo? :-) No ja osobne bych teda psa hned od malicka ucila, ze kousat muze tak maximalne svoje hracky. A ne moje ruce nebo nabytek.

Ale rozhodně kvůli tomu nebudu přemýšlet, jestli je lepší ho mlátit rukou nebo něčím jiným. Taky by bylo vhodné si se psem pohrát tak, jak je jeho věku vlastní.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka:
Máte pravdu - vadí mi, že se nechám tak vytočit, protože si nevím rady.
Asi jsem to špatně napsala - byl v kšírách, ale motal se do pásu, ke kterému byl připojen... Teď jsem ho stále nechala v kšírách, ale ty jsem připlat na vodítko - karabinka se tak otáčí a pejsek se nezamotává.

Jinak pro všechny: Vím, že za vaší opravdu milou snahu poradit mi byste si zasloužili vědět plemeno. Nezlobte se na mne, ale bohužel plemeno nesdělím. V ČR jich moc není a asi by hned řada lidí věděla, o koho jde.. Takže o yorka nejde... Je to střední plemeno. A za rady moc děkuji! Aby to nevypadalo moc negativně, tak naopak děláme řadu pokroků....jde nám docela přivolání...tak se právě bojím reagovat moc hrubě (třeba tím plesknutím, aby nezačal být nedůvěřivý.. Na to kousání jdu asi fakt dost špatně.. Pročtu si všechny rady a zkusím si z toho něco vybrat..

pokud je tajné, co je to za plemeno, tak je docela obtížné radit........ale každé 3-měsíční štěně si rádo hraje se vším co je k dispozici a určo má raději skutečné věci než hračky - vlastní zkušenost, jak to pozná nevím. a ve smečce by okusovalo a zápasilo se sourozenci i s dospělými, pokud by měli čas. tak kouše vás....třeba by uvítalo drsnější hry, kdy by se vyblblo a pak dalo pokoj - taková hra, kdy štěně dlachním po podlaze až se mu uši klepou nebo se ho ve hře "snažím" povalit a ono se brání jsou super. a upevníte si svůj vzájemný vztah (jak už bylo mockrát poraděno). rada k povelům: povel se má dávat jen tehdy, když na psovi můžete vymáhat jeho splnění. pokud není ve vašem dosahu, je lepší držet pusu, pro štěně dojít a povel dát až jste těsně u něho a v případě neuposlechnutí mu můžete vysvětlit, že poslouchat se bude. s tím souvisí taky minimalizace povelů - malé štěně nemá ještě takový rozum, aby si dokázalo zapamatovat mnoho povelů - začínejte sa několika naprosto důležitými a vyžadujte jejich plnění na 100%. pokud je štěně daleko od vás, tak na ně neřvěte "fuj", ale třeba jménem - pokud už máte vybudováno, že se na své jméno po vás ohlídne, jestli nebude dobrota. tím přerušíte činnost a ke stěněti dojdete. ještě k autu - pokud je to 3.měsíční štěně středního plemen, tak byste musela mít snad mercedes-smartku, aby se vám do něj nevešla přepravka. a souhlasím s příspěvkem kdesi nahoře, že na auto-kšírech pro psa musí být taková koncovka jako je na pásu, a ta se normálka zacvakává do kratšího konce - držáku pásů. a poslední tři rady: 1 = s malým štěndou je potřeba navázat důvěru, kontakt a dobré a vyrovnané vztahy, pak vám bude věřit a další výchova půjde líp. 2 = vše chce klid, vyrovnanost a trpělivost, 3 = nedejte moc na krásné obrázkové americké knihy o výchově psů, je tam i mnoho ....no....jak to říct.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Víte po letitých zkušenostech,možná mě někteří odsoudí...Jedno dobře odstupňované citlivé plácnutí udělá víc užitku než křik a hysterie.Viz.když vás kouše-jemně plesknu-pak fuj.A jdu od něj.Žádný pamlsek,pochvala.Zlobilo,trest,nevšímám si ho dál..Fakt se mi to osvědčilo a štěndo velmi rychle pochopí.

souhlas - jen to fuj patří před plesknutí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj,
To co píšete je úplně normální. Je vidět, že je to zdravý šěťátko. U první hoví slečny (2 a půl roku) jsme byli stejně nešťastni jak vy. Kupovali spreje proti okusu a stříkali na ruce. Hromový fuj, vytahání za kůži taky moc nepomáhalo. Přitisknutí na zem taky . Hned vyskočila a znovu. Asi za měsíc boje to pomale odeznělo. Když kouslo do ruky tak jsme řekli Au a hodně na hlas.
No a teď máme hovawartího kluka 4 a půl měsíce. Už na to jdeme jinak. Když začne do ruky kousat což šťnata dělají rádi, tak buď vykřiknite hlasitě au. Štěně se teoreticky lekne a zkuste mu hned nabídnout něco jinýho. Buď míček do kterýho může kousnout nebo i ručník na potahání a zkuste si s ním pohrát aby si hrál trošku podle vás a když kousne do hadry tak ho pochvalte, aby pochopil, že do ruky hra nebudem, ale do míčku a jiných budeVyblbnout ho. Za chvíli se unaví. Štěně si chce prostě hrát. Nemyslí to zle. Jenom se nudí a je dobře , že máte temperamentní štěňátko. Ono z toho vyroste. Při fuj k němu dojdite a od té činosti ho za kůži jakoby kousek potáhněte pryč. Pokud třeba něco žere ze země co by neměl na vycházce nebo činnost, kterou nikdy nesmí dělat. jinak používejte slovo nesmíš. Když vidím, že na naše štěně jde zlobivá. Buď jdu s ním ven a hraji si s ním nebo taky dělám to, že když jde do tuhýho, tak mu dám sušený ucho. A mám pokoj na delší dobu a štěně se v pohodě vykouše jinde.
Jinka my trestáme za kůži, ale je to spíš při tom fuj, že po něm skočím, aby při dalším fuj sám odskočil. Jinak motivujte na mňmku a se cvičením nespěchejte. Je to ještě hloupý štěně. Ale formou hrou se dá učit všechno. Důležitý je učit hlavně přivolání. A nezapomeňte odmněňovat je to hloupý"dítě" a potřebuje motivaci. Jenom kvůli vám to dělat nebude. Nemá na to rozum.
Vydržte za nějaký týden možná í dřív bude líp.
Alena

Já teda nevím, mám obří plemeno a už když bylo štěně dvouměsíční, tak mě to kousání pěkně bolelo, i když je to asi normální. Nepomáhalo vyjeknutí, neleklo se-neleká se totiž ničeho, vytřepání za kůži-nepomohlo, zvednout za kůži šlo asi 14 dní, pak už jsem ho pomalu neuzvedla a nepomáhalo. Jediný, co potom pomohlo bylo, když jsem ji 3x lehounce pleskla ze strany po tlamině a zasyčela fuj pěkně do obličeje. Pak už mě nikdy nekousla. Taky jsem ji už nikdy nepleskla, teď jí je 11 měsíců, je velká jako slon a nemáme žádné problémy. Když někdy neposlechne, stačí se k ní naklonit a zasyčet a je to. A zdůrazňuju, že jsem ji pleskla jenom tak lehounce, symbolicky, žádný rány, na to já nemám.