Neregistrovaný uživatel

Máme štěňátko osmidýdenního labradora - pejska. Poprosila bych o několik rad. 1) Někdy se stane, že v zápalu hry chytne rukáv či nohavici a snaží se s námi přetahovat. Vždy na něj křiknu fuj (které jinak funguje), ale on jakoby neslyšel, tak ho k povelu Fuj ještě plácnu - nic, potom ho dle jiných rad přitisknu silou k zemi, křiknu fuj, ale on stejně nepustí a ještě škube. Pak, když mu rukáv doslova vytrhnu z tlamy, a pokárám ho (i s plácnutím), vrtí ocáskem, vesele skáče a pouští se do nás znova...jak na něj, na divouse?
2) Včera asi třikrát zvracel, vyzvracenou hromádku hned očichával a chystal se ji znova zblajznout, odstrčila jsem ho od ní a chtěla ji uklidit, leč on začal ošklivě vrčet a cenit zuby, když jsem ho plácla a řekla fuj, vrčel ještě víc, docela nás to viděsilo, báli jsme se, že kousne...co značí toto chování??? Jak ho to odnaučit, či co s tím? Nejsou to známky dominantního jedince?
3) Veterinářka nám řekla, že to bude "obrovskej pes", nyní ve dvou měsících má 8,2 kg. Dá se poznat, jak asi může být velký již teď?
4) Náš labrouš má hnědou barvu. Slyšela jsem, že nějaké odstíny hnědé jsou na výstavách více ceněné. Náš má velmi tmavou...Které odstíny to jsou? (jestli je to pravda)
Všem moc díky za odpovědi, na které se těším.
Marta
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Máme štěňátko osmidýdenního labradora - pejska. Poprosila bych o několik rad. 1) Někdy se stane, že v zápalu hry chytne rukáv či nohavici a snaží se s námi přetahovat. Vždy na něj křiknu fuj (které jinak funguje), ale on jakoby neslyšel, tak ho k povelu Fuj ještě plácnu - nic, potom ho dle jiných rad přitisknu silou k zemi, křiknu fuj, ale on stejně nepustí a ještě škube. Pak, když mu rukáv doslova vytrhnu z tlamy, a pokárám ho (i s plácnutím), vrtí ocáskem, vesele skáče a pouští se do nás znova...jak na něj, na divouse?
2) Včera asi třikrát zvracel, vyzvracenou hromádku hned očichával a chystal se ji znova zblajznout, odstrčila jsem ho od ní a chtěla ji uklidit, leč on začal ošklivě vrčet a cenit zuby, když jsem ho plácla a řekla fuj, vrčel ještě víc, docela nás to viděsilo, báli jsme se, že kousne...co značí toto chování??? Jak ho to odnaučit, či co s tím? Nejsou to známky dominantního jedince?
3) Veterinářka nám řekla, že to bude "obrovskej pes", nyní ve dvou měsících má 8,2 kg. Dá se poznat, jak asi může být velký již teď?
4) Náš labrouš má hnědou barvu. Slyšela jsem, že nějaké odstíny hnědé jsou na výstavách více ceněné. Náš má velmi tmavou...Které odstíny to jsou? (jestli je to pravda)
Všem moc díky za odpovědi, na které se těším.
Marta
Mame temer trimesicniho zlateho retrievera(teda zlaty byl, nez v nedeli spadnul do strouhy s mocuvkou).
I u nej moc nefunguje fuj a okrikovani, kdyz se v zapalu boje do neceho zakousne nebo kdyz chnapa po rukou. Zkouseli jsme ho i vytrepat, ale spis se z toho jeste vic rozdovadi a roznafe.
Odhad je ze nez agresivni je to hrave stene, na ktere plati, alespon nam nasledujici:
dat mu nejakou jinou hracku nez ruku nebo rukav a on si ji v zapalu hry vezme je to v pohode (samozrejme kdyz mu beru svoji ruku nebo rukav, rikam fuj a nesmis).
Kdyz uz je moc divoky, stoupnu si a reknu sedni a pockam az to udela a dam mu kousek piskotku. Pak si s nim spis hraju na sedni, ke mne, pac, lehni ... proste ho na chvilku zamestnavam prikazy a nakonec je klid a pohoda.
Nas bobek umel sedni v 8 az 9 tydnu a vcelku rychle se naucil i ke mne.
A pokud si stene hraje a vy mate cas, hrajte si s nim az do chvile nez se utaha a uklidni. Ja na to ted zapomel, ono se nudilo a delalo vyslovene psi kusy, nez mi doslo, ze neni agresivni a divoke, ale jen plne energie a radosti ze zivota.
Tot muj postreh ze zatim kratkeho zivota s milou bestii zvanou pes.
Ondra
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mame temer trimesicniho zlateho retrievera(teda zlaty byl, nez v nedeli spadnul do strouhy s mocuvkou).
I u nej moc nefunguje fuj a okrikovani, kdyz se v zapalu boje do neceho zakousne nebo kdyz chnapa po rukou. Zkouseli jsme ho i vytrepat, ale spis se z toho jeste vic rozdovadi a roznafe.
Odhad je ze nez agresivni je to hrave stene, na ktere plati, alespon nam nasledujici:
dat mu nejakou jinou hracku nez ruku nebo rukav a on si ji v zapalu hry vezme je to v pohode (samozrejme kdyz mu beru svoji ruku nebo rukav, rikam fuj a nesmis).
Kdyz uz je moc divoky, stoupnu si a reknu sedni a pockam az to udela a dam mu kousek piskotku. Pak si s nim spis hraju na sedni, ke mne, pac, lehni ... proste ho na chvilku zamestnavam prikazy a nakonec je klid a pohoda.
Nas bobek umel sedni v 8 az 9 tydnu a vcelku rychle se naucil i ke mne.
A pokud si stene hraje a vy mate cas, hrajte si s nim az do chvile nez se utaha a uklidni. Ja na to ted zapomel, ono se nudilo a delalo vyslovene psi kusy, nez mi doslo, ze neni agresivni a divoke, ale jen plne energie a radosti ze zivota.
Tot muj postreh ze zatim kratkeho zivota s milou bestii zvanou pes.
Ondra
Jsou tu příznaky agrese a pokud ted nezakročíte,tak až bude velký bude pozdě!!Když ne vás zavrčí a vicení zuby je už dost na takovéhle štěně.Pokud to udělá měla byste ho vzít a vycukat nebo hned na zem na jeho zadá a až se uklidní tak povolit a pak mu dejte povel,třeba sedni prostě ten který ovládá.hned po něčem takovej by měl byt povel a pochvala aby rozlišil co je správné a co ne.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Máme štěňátko osmidýdenního labradora - pejska. Poprosila bych o několik rad. 1) Někdy se stane, že v zápalu hry chytne rukáv či nohavici a snaží se s námi přetahovat. Vždy na něj křiknu fuj (které jinak funguje), ale on jakoby neslyšel, tak ho k povelu Fuj ještě plácnu - nic, potom ho dle jiných rad přitisknu silou k zemi, křiknu fuj, ale on stejně nepustí a ještě škube. Pak, když mu rukáv doslova vytrhnu z tlamy, a pokárám ho (i s plácnutím), vrtí ocáskem, vesele skáče a pouští se do nás znova...jak na něj, na divouse?
2) Včera asi třikrát zvracel, vyzvracenou hromádku hned očichával a chystal se ji znova zblajznout, odstrčila jsem ho od ní a chtěla ji uklidit, leč on začal ošklivě vrčet a cenit zuby, když jsem ho plácla a řekla fuj, vrčel ještě víc, docela nás to viděsilo, báli jsme se, že kousne...co značí toto chování??? Jak ho to odnaučit, či co s tím? Nejsou to známky dominantního jedince?
3) Veterinářka nám řekla, že to bude "obrovskej pes", nyní ve dvou měsících má 8,2 kg. Dá se poznat, jak asi může být velký již teď?
4) Náš labrouš má hnědou barvu. Slyšela jsem, že nějaké odstíny hnědé jsou na výstavách více ceněné. Náš má velmi tmavou...Které odstíny to jsou? (jestli je to pravda)
Všem moc díky za odpovědi, na které se těším.
Marta
To co popisujete jsou skutečně přesvědčivé prvky dominantního chování, triků je na zvládnutí tohoto chování spousta, nejúčinnější je psa chytit mezi ušima, přimáčknout mu hlavu k zemi a káravým tónem mu vysvětlit, že by bylo pro psa bezpečnější, kdyby to už nezopakoval. Důležité je při této formě trestu psa nepouštět hned, ale dát si s tím na čas. V podstatě vlk ve smečce, který je nucen podřídit svého protivníka, tohoto chytí za šíji nebo také mezi ušima a ačkoliv se jedná o dva samce skočí na soupeře jako na fenu, čímž ho paralyzuje v pohybu, potom mu vrčí přímo mezi ušima (to je ten hrubý káravý tón hlasu). Ovšem nepustí ho hned, ale velice pomalu a opatrně pouští, aby se na něho ten podřízený potom nemohl znovu vrhnout. Takto podřízený jedinec obvykle skloní hlavu, mírně ji natočí stranou a případně se začne olizovat, což jsou vše projevy submisivního - podřízeného chování (do češtiny by se to dalo přeložit jako omluva). Potom, co dominantní jedinec z podřízeného pomalu sleze, ho ještě neustále kontroluje, aby neudělal další rychlý pohyb a nechá ho v klidu odejít.
Což znamená, že pokud si se mnou pes hraje a použije nedovolený prvek agrese nebo nadřazenosti, chytím ho zezadu mezi ušima tak, abych pevněji držel to ucho, které je dál ode mne, čím způsobím další podřízenecké gesto, jímž je takzvaná pozice "T". Je to ve skutečnosti obdoba zmíněného naskočení psa na psa, to používám jen u skutečných agresorů a štěně by takovýto stupeň podřízení asi neneslo v pohodě, ale mohlo by to vést spíše k naboření si vztahů. Nakonec je důležité psu dát nějaký velice jednoduchý povel, osobně mám nejraději přivolání, za který psa po splnění samozřejmě pochválím, jen nepoužiji klasickou intonaci pochvaly, ale mírně nadřazenecký až arogantní tón. Něco ve smyslu "vidíš troubo, kdybys mě pustil rukáv hned, nedostal bys za uši" a hlavně s úsměvem. Obvykle mi pes potom přijde olízat pusu.
Možná je to na vás moc složité, proto se stačí na každý prvek jednání zeptat a pak vám to trochu jednodušeji rozeberu do psí a naší řeči.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
To co popisujete jsou skutečně přesvědčivé prvky dominantního chování, triků je na zvládnutí tohoto chování spousta, nejúčinnější je psa chytit mezi ušima, přimáčknout mu hlavu k zemi a káravým tónem mu vysvětlit, že by bylo pro psa bezpečnější, kdyby to už nezopakoval. Důležité je při této formě trestu psa nepouštět hned, ale dát si s tím na čas. V podstatě vlk ve smečce, který je nucen podřídit svého protivníka, tohoto chytí za šíji nebo také mezi ušima a ačkoliv se jedná o dva samce skočí na soupeře jako na fenu, čímž ho paralyzuje v pohybu, potom mu vrčí přímo mezi ušima (to je ten hrubý káravý tón hlasu). Ovšem nepustí ho hned, ale velice pomalu a opatrně pouští, aby se na něho ten podřízený potom nemohl znovu vrhnout. Takto podřízený jedinec obvykle skloní hlavu, mírně ji natočí stranou a případně se začne olizovat, což jsou vše projevy submisivního - podřízeného chování (do češtiny by se to dalo přeložit jako omluva). Potom, co dominantní jedinec z podřízeného pomalu sleze, ho ještě neustále kontroluje, aby neudělal další rychlý pohyb a nechá ho v klidu odejít.
Což znamená, že pokud si se mnou pes hraje a použije nedovolený prvek agrese nebo nadřazenosti, chytím ho zezadu mezi ušima tak, abych pevněji držel to ucho, které je dál ode mne, čím způsobím další podřízenecké gesto, jímž je takzvaná pozice "T". Je to ve skutečnosti obdoba zmíněného naskočení psa na psa, to používám jen u skutečných agresorů a štěně by takovýto stupeň podřízení asi neneslo v pohodě, ale mohlo by to vést spíše k naboření si vztahů. Nakonec je důležité psu dát nějaký velice jednoduchý povel, osobně mám nejraději přivolání, za který psa po splnění samozřejmě pochválím, jen nepoužiji klasickou intonaci pochvaly, ale mírně nadřazenecký až arogantní tón. Něco ve smyslu "vidíš troubo, kdybys mě pustil rukáv hned, nedostal bys za uši" a hlavně s úsměvem. Obvykle mi pes potom přijde olízat pusu.
Možná je to na vás moc složité, proto se stačí na každý prvek jednání zeptat a pak vám to trochu jednodušeji rozeberu do psí a naší řeči.
Moc děkuji za všechny odpovědi. Docela mě to zaskočilo, jsem ráda, že jsme na to natrefili teď - ve dvou měsících, samozřejmě se s tím pokusíme okamžitě něco dělat. Musím ale říct, že nikdy jindy zatím žádný jiný prvek agrese nebo nadřazenosti nebyl. Pouze u toho zvracení. Nebo abych pravdu řekla - možná tam prvek byl, ale my ho třeba nepoznali... Jak ho mám tedy poznat? Marta
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Moc děkuji za všechny odpovědi. Docela mě to zaskočilo, jsem ráda, že jsme na to natrefili teď - ve dvou měsících, samozřejmě se s tím pokusíme okamžitě něco dělat. Musím ale říct, že nikdy jindy zatím žádný jiný prvek agrese nebo nadřazenosti nebyl. Pouze u toho zvracení. Nebo abych pravdu řekla - možná tam prvek byl, ale my ho třeba nepoznali... Jak ho mám tedy poznat? Marta
Prvky agrese jsou ve štěněcím věku pro laika opravdu nenápadné, ale je dobré o nich vědět a včas je eliminovat, později se u psa při správném zacházení nemusí vůbec projevit nebo jen zřídka. Je důležité, aby si pes nechal ochotně sáhnout do misky, zkusit se to dá tak, že mu z misky odeberete trochu krmiva a když to ustojí přidáte mu tam kromě odebraného krmiva ještě nějakou dobrůtku ( nutno si ji nachystat předem). V opačném případě použiju lidový povel "padej na místo" nebo jiný příkaz. Dominantní jedinci obvykle nesnášejí, když je otočíte na záda, ale pozor nezkoušejte to ve zlém! Já to zkouším jako hru, při které se pes musí chovat slušně, pokud po mně vyjede, použiju výše zmíněný postup. Pokud to zvládne, drbu ho na bříšku, aby to nepovažoval za něco zlého. Až bude větší může se dominanta objevit ve formě hlídání si paničky a zakazování jí "bavit se" s jinými psy, kteří na ni třeba štěkají. Což vypadá v praxi asi tak, že jdete se psem po ulici, za plotem na vás zaštěká pes, vy toho svého chcete strhout za kožich a on po vás za to vyjede.
Ovšem doufám, že tohoto dominu doma nemáte a tyto rady budou pouze jen jako informativní. V opačném případě jsem uvedl svůj mail.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Máme štěňátko osmidýdenního labradora - pejska. Poprosila bych o několik rad. 1) Někdy se stane, že v zápalu hry chytne rukáv či nohavici a snaží se s námi přetahovat. Vždy na něj křiknu fuj (které jinak funguje), ale on jakoby neslyšel, tak ho k povelu Fuj ještě plácnu - nic, potom ho dle jiných rad přitisknu silou k zemi, křiknu fuj, ale on stejně nepustí a ještě škube. Pak, když mu rukáv doslova vytrhnu z tlamy, a pokárám ho (i s plácnutím), vrtí ocáskem, vesele skáče a pouští se do nás znova...jak na něj, na divouse?
2) Včera asi třikrát zvracel, vyzvracenou hromádku hned očichával a chystal se ji znova zblajznout, odstrčila jsem ho od ní a chtěla ji uklidit, leč on začal ošklivě vrčet a cenit zuby, když jsem ho plácla a řekla fuj, vrčel ještě víc, docela nás to viděsilo, báli jsme se, že kousne...co značí toto chování??? Jak ho to odnaučit, či co s tím? Nejsou to známky dominantního jedince?
3) Veterinářka nám řekla, že to bude "obrovskej pes", nyní ve dvou měsících má 8,2 kg. Dá se poznat, jak asi může být velký již teď?
4) Náš labrouš má hnědou barvu. Slyšela jsem, že nějaké odstíny hnědé jsou na výstavách více ceněné. Náš má velmi tmavou...Které odstíny to jsou? (jestli je to pravda)
Všem moc díky za odpovědi, na které se těším.
Marta
My máme taky labradora, který je dost dominantní, ale podařilo se nám to, myslím, docela zvládnout. Jde o to, abyste štěněti, ať je seberoztomilejší, dali od začátku najevo, kdo je doma pánem a co si smí a nesmí dovolit. Chování k dominantnímu psu hezky popisuje paní Nohelová ve své knížce Poznej a vychovej svého psa (což je vůbec moc užitečná knížka). Se štěnětem to budete mít snažší, způsob trestání a komunikace hezky popsal(a?) artemis.
Co se velikosti týče, náš miláček měl ve dvou měsících 9 kilo. Teď je mu dva a půl roku, v kohoutku má asi 64 cm a váží 40 kilo, takže žádnej drobek (já ale vždycky chtěla "pořádnýho psa" ). Ten Váš bude možná taky trochu větší, ale nějaké přesné závěry asi dělat nejdou.
Myslím, že zrovna tmavá barva je ta ceněná, ale jistá si nejsem.
A na závěr Vás chci uklidnit, že ač se to teď třeba zdá neuvěřitelné a ztrácíte síly, Váš labís opravdu trochu dostane rozum a po roce se začne zklidňovat. Jen trpělivost a důslednost! Hodně štěstí! Marcha
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
My máme taky labradora, který je dost dominantní, ale podařilo se nám to, myslím, docela zvládnout. Jde o to, abyste štěněti, ať je seberoztomilejší, dali od začátku najevo, kdo je doma pánem a co si smí a nesmí dovolit. Chování k dominantnímu psu hezky popisuje paní Nohelová ve své knížce Poznej a vychovej svého psa (což je vůbec moc užitečná knížka). Se štěnětem to budete mít snažší, způsob trestání a komunikace hezky popsal(a?) artemis.
Co se velikosti týče, náš miláček měl ve dvou měsících 9 kilo. Teď je mu dva a půl roku, v kohoutku má asi 64 cm a váží 40 kilo, takže žádnej drobek (já ale vždycky chtěla "pořádnýho psa" ). Ten Váš bude možná taky trochu větší, ale nějaké přesné závěry asi dělat nejdou.
Myslím, že zrovna tmavá barva je ta ceněná, ale jistá si nejsem.
A na závěr Vás chci uklidnit, že ač se to teď třeba zdá neuvěřitelné a ztrácíte síly, Váš labís opravdu trochu dostane rozum a po roce se začne zklidňovat. Jen trpělivost a důslednost! Hodně štěstí! Marcha
Štěně zkouší, co mu dovolíte. Když teď dáte včas na srozuměnou, jaké je jeho postavení ve smečce, bude po problémech. Dodržujte zásady - ne pes do postele a sedačku, jen pán smečky má právo na vyvýšené místo k odpočinku. Hru začínejte a ukončete vždy vy - nehrajte si se psem, když o to žadoní, vy rozhodujete, co se kdy ve smečce bude dít. Psa krmte až poté, co se nají celá rodina - nejníže postavený jedinec také jí poslední. Před psem si nelehejte - je to projev podřízenosti. Psa nepřekračujte a neobcházejte, pokud je vám v cestě - podřízený vždy musí vstát a uhnout nadřízenému. Do dveří choďte vždy před psem - vy určujete kam se jde a podřízený vás má následovat. Nedovolte aby vás pes venku vláčel na vodítku a určoval, kam se půjde. Sahejte občas psovi do misky - tak poznáte jaké je vaše postavení ve smečce. Když budete důsledně dodržovat tyhle zásady (celá vaše rodina - i děti), pak bude mít pes jasno, že ve smečce je na posledním místě v žebříčku a bude vás respektovat jako své šéfy.
Čím čokoládovější barva, tím lépe, ale někteří psi věkem světlají.
Jinak ideální výška LR nutná k uchovnění je 56 cm (nějaké menší odchylky se tolerují), ale pes 64 cm vysoký je už opravdu přerostlý a na výstavách by jste to pocítili.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Máme štěňátko osmidýdenního labradora - pejska. Poprosila bych o několik rad. 1) Někdy se stane, že v zápalu hry chytne rukáv či nohavici a snaží se s námi přetahovat. Vždy na něj křiknu fuj (které jinak funguje), ale on jakoby neslyšel, tak ho k povelu Fuj ještě plácnu - nic, potom ho dle jiných rad přitisknu silou k zemi, křiknu fuj, ale on stejně nepustí a ještě škube. Pak, když mu rukáv doslova vytrhnu z tlamy, a pokárám ho (i s plácnutím), vrtí ocáskem, vesele skáče a pouští se do nás znova...jak na něj, na divouse?
2) Včera asi třikrát zvracel, vyzvracenou hromádku hned očichával a chystal se ji znova zblajznout, odstrčila jsem ho od ní a chtěla ji uklidit, leč on začal ošklivě vrčet a cenit zuby, když jsem ho plácla a řekla fuj, vrčel ještě víc, docela nás to viděsilo, báli jsme se, že kousne...co značí toto chování??? Jak ho to odnaučit, či co s tím? Nejsou to známky dominantního jedince?
3) Veterinářka nám řekla, že to bude "obrovskej pes", nyní ve dvou měsících má 8,2 kg. Dá se poznat, jak asi může být velký již teď?
4) Náš labrouš má hnědou barvu. Slyšela jsem, že nějaké odstíny hnědé jsou na výstavách více ceněné. Náš má velmi tmavou...Které odstíny to jsou? (jestli je to pravda)
Všem moc díky za odpovědi, na které se těším.
Marta
ad1/ Pokud nedostačuje povel „fuj“, nebo není po ruce hračka na odlákání pozornosti (či to nepomáhá), skutečně je nejlepší přitisknout psa k zemi a opět zopakovat rozhodným hlasem „fuj“. Fakt je, že záleží, jak ho k zemi přitisknete, a také jak dlouho. Jednou rukou by jste ho měli držet svrchu na krku a druhou „v oblasti kyčlí“ – někde mezi zádí a hřbetem. Jaksi psa paralyzovat. (Pro člověka bez praxe je Pes musí opravdu ležet, nikoliv se jen krčit. Neměl být schopen pod rukama se příliš kroutit , a už vůbec ne kdykoliv vstát. Pes musí po celou dobu držení (chvatu) ležet a s ohledem na temperament, mrštnost a míru odporu, může ležet na břiše (včetně hlavy!) nebo na zádech („na lopatkách“), příp. na boku. V tom případě je skoro jedno, kde psa držíte, hlavně aby cítil, že ho máte „plně v moci“. Při psích rvačkách, ve smečce... (dokazování, kdo má hlavní slovo) nejde psům o to tomu druhému ublížit, ale jako v judu – dostat toho druhého „na lopatky“ a tím ho přinutit se vzdát. To samé musí platit i pro člověka a psa! Stejný „chvat“ pro zdůraznění „fuj“ by měli využívat všichni, na které si jejich pes „dovoluje“ – vrčí, či dokonce napadá.
Samozřejmě i u psů platí: kdo si hraje nezlobí. Tím myslím správně směrovanou hru (rozhodně ne hru, kde se o něco budete přetahovat), nebo hru na poslouchání – škola hrou – učit něco hrou... Výsledkem je pes, který poslouchá, protože ho to baví.
Ještě k tomu, jak dlouho ho na zemi držet. U každého psa i situace je to jiné. Musíte mít v rukou cit a poznat, kdy se uvolní (vzdá se), a poté také „sevření“ pozvolna uvolnit a dělat „že nic“. Pokud opět, i třeba ihned, pes zakázanou činnost začne dělat znova, i vy musíte ihned zakročit a vše se stejným zapálením a jistotou zopakovat. Pes vaše chování – coby zákaz jeho nevhodného chování chápe, jen vás možná bude chtít vyzkoušet, nakolik to myslíte vážně.
Navíc můžete již teď začít pracovat na cviku „na místo“ (do pelíšku) a kdykoliv dělá co nemá, ihned ho nekompromisně vykažte „do kouta/na hanbu“ (do pelíšku). Musíte dle vašeho citu správně volit, co je coby trest právě nejvhodnější.
Vím, vypadá to složitě, ale jakmile si to (bez chybení) párkrát „prožijete“, nebude vám grif chybět. Jen si to předem „naplánujte v hlavě“ – krok za krokem.
Rozpoznat počátky agrese od hraní si a dovádění je pro začátečníka velmi složité. Rozhodně to, že tahá za nohavici či rukáv, i kdyby to bylo doprovázeno třepáním hlavou a vrčením, ještě neznamená, že jsou to počátky agrese. Je to většinou spíše náznak dominance a dokazování si vlastní síly a neohroženosti. Opravdu agresivních jedinců je ve psí říši minimum. Každopádně, nedovolte mu takové chování, i když je to pro něj hra, protože nevhodnost chování se může stupňovat, a poté se (nemusí se vůbec jednat o agresi) z něj může stát nevychovaný dominantní tvor, což by mohlo být také velmi nebezpečné a nepříjemné.
Vlastně obdobně to popsal Artemis.
ad 2) To co popisujete, mě opravdu trochu zaskočilo, s ohledem k jeho věku. Dá se předpokládat, že budete mít co dočiněni se silně dominantním psem a rozhodně to nepodceňujte. Je třeba tomu přizpůsobit výchovu a jistá pravidla, aby vám pes přinášel potěšení, nikoliv starosti a problémy. Zadejte do vyhledávače článků (můžete navíc poté i z diskuse) slovo „agresivní“ či „dominantní“ a mrkněte se na článek o výchově problematického-dominantního psa. Po přečtení toho článku se ozvěte, pokud budete chtít znát další konkrétní podrobnosti, či něčemu nebudete rozumět ap.. S ohledem na velikost vašeho štěněte nedoporučuji s vhodnou výchovou příliš otálet. I když každopádně u tak malého štěněte není dobré dělat předčasné (ukvapené) závěry s nádechem hororu, přesto je třeba to řešit co nejdříve.
Fakt je, že pokud opravdu to udělal jen v případě „jídla“ a jindy ne (otázkou je, jestli se nevhodně nechová i jindy, jen vy to nevidíte), nemusí se jednat o silně dominantního jedince, „jen“ si bránil svoje. A bude „bude majetnický“. Trénujte vhodné chování s odebíráním a dáváním krmení, to samé i s odebíráním a dáváním hraček. Musí se naučit, že vy rozhodujete, jestli je něco jeho nebo ne, jestli bude žrát a co...
ad 3) Chovatel od kterého psa máte by měl vědět, kolik je zhruba váhový průměr takto starého štěněte. Také by jste mohl porovnat s těmi, kteří labouše mají a vědí, kolik vážil jejich pes v tom věku. Hodně prozradí nohy/tlapy – jejich mohutnost.
ad 4) Nejsem si jistá, labouše nechovám, ale myslím, že upřednostňována je sytě hnědá. Každopádně intenzita zbarvení by měla u rozhodčího hrát jednu z posledních rolí, při rozhodování mezi dvěmi nej.jedinci. Opět – přesněji/jistěji by vám měl říci chovatel, od kterého štěně máte. Fakt je, že váš pejsek je ještě malý a srst přelíná, tedy intenzita zbarvení se může ještě změnit. Tím vás nechci strašit.
PS: Marcho děkuji, potěší, že moje kniha je k užitku.