Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.97.108
Chci se zeptat na strakáčka,
můžete mi nšjak říct, kolik konkrétně potřebuje pohybu? Např. 4 km procházka 3 y denně, nebo 8 km vdle kola. Ať mám nějakou představu, prý je dost temperamentní
Zvládne se naučit pár cirkusových kousků? mrtvý sudy atp?
A jak je to s epilepsií. Prý se na něm zkoumala dědičnost epilepsie. Jak moc se dnes u něj vyskytuje?
A kdyby ji měl, kolik stojí léčení, přece se na něj nevykašlu. Přece si nemůžu koupit psa o kterého nebudu schopná se kvalitně postarat, kdyby něco.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.21.202
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chci se zeptat na strakáčka,
můžete mi nšjak říct, kolik konkrétně potřebuje pohybu? Např. 4 km procházka 3 y denně, nebo 8 km vdle kola. Ať mám nějakou představu, prý je dost temperamentní
Zvládne se naučit pár cirkusových kousků? mrtvý sudy atp?
A jak je to s epilepsií. Prý se na něm zkoumala dědičnost epilepsie. Jak moc se dnes u něj vyskytuje?
A kdyby ji měl, kolik stojí léčení, přece se na něj nevykašlu. Přece si nemůžu koupit psa o kterého nebudu schopná se kvalitně postarat, kdyby něco.
Zdravím,
temperamentní je, ale vámi udávaný pohyb bohatě postačí - potřebují spíš unavit psychicky než fyzicky. Nejlepší je ho vzít mezi psy, to je nejúčinnější způsob utahání. :-) Šikovní jsou hodně, ale záleží na motivaci a dispozicích konkrétního jedince. Epilepsie není už moc častá, ale sem tam se vyskytne.
Fórum o strakáčích je na http://strakaci.hotlink.sk/forum/ a jinak vše o nich se dozvíte na www.strakaci.cz.
S pozdravem, KatkaM.
chov. st. Dakam
http://psi.dakam.cz
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.97.108
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chci se zeptat na strakáčka,
můžete mi nšjak říct, kolik konkrétně potřebuje pohybu? Např. 4 km procházka 3 y denně, nebo 8 km vdle kola. Ať mám nějakou představu, prý je dost temperamentní
Zvládne se naučit pár cirkusových kousků? mrtvý sudy atp?
A jak je to s epilepsií. Prý se na něm zkoumala dědičnost epilepsie. Jak moc se dnes u něj vyskytuje?
A kdyby ji měl, kolik stojí léčení, přece se na něj nevykašlu. Přece si nemůžu koupit psa o kterého nebudu schopná se kvalitně postarat, kdyby něco.
děkuji
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.99.226
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chci se zeptat na strakáčka,
můžete mi nšjak říct, kolik konkrétně potřebuje pohybu? Např. 4 km procházka 3 y denně, nebo 8 km vdle kola. Ať mám nějakou představu, prý je dost temperamentní
Zvládne se naučit pár cirkusových kousků? mrtvý sudy atp?
A jak je to s epilepsií. Prý se na něm zkoumala dědičnost epilepsie. Jak moc se dnes u něj vyskytuje?
A kdyby ji měl, kolik stojí léčení, přece se na něj nevykašlu. Přece si nemůžu koupit psa o kterého nebudu schopná se kvalitně postarat, kdyby něco.
Vidím, že jsem vás svým nadšením pro strakáče nahlodala, tak si dovolím přidat ještě pár zkušeností.
Já jsem ke svému strakáči přišla jako slepý k houslím, jak se říká. Když jsme přišli o psa, který s námi byl 12 let, chtěla jsem získat nějakou co nejpodobnější náhradu a v blízkém útulku jsem něco takového našla. V nabídce byl prezentován jako kříženec zajímavé barvy a na fotce se mi moc nelíbil. Z kotce ale na mě hleděl přívětivý kukuč a mrkáním se snažil vzbudit pozornost. Když mi ošetřovatelka řekla, že se jedná o milé nekonfliktní zvíře, byl můj. Upozornili mě, že umí přelézat ploty a že asi nebude dodržovat čistotu, neboť strávil v útulku neuvěřitelné 4 roky. Přijeli jsme domů, se vztyčeným prstem jsem mu vysvětlila, že doma se nečurá a absolvovali jsme kratší večerní procházku. Ráno jsme šli zase na procházku a když jsem viděla, jak by si zablbl ve sněhu, pustila jsem ho z vodítka. Vyváděl neuvěřitelné věci, jen se za ním ten tehdejší prašan zvedal! Když se mi zdálo, že by toho mohl mít dost, v pohodě jsem ho přivolala a šlo se domů. Doma dostal baštu, hupsnul do svého křesílka, které si zabral, a já jsem nic zlého netušíc šla poklízet kozy. Když jsem za hoďku přišla, zůstala jsem jako Lotova žena - všechny dveře pozotvírané a Robin v dýmu! Manžel zrovna přijel autem, tak se rovnou vytočil a jel ho hledat, ale bez úspěchu. Tenkrát jsme ho považovali za křížence kolie, tak jsme si řekli, nojo, Lasie se vrací, uvařili jsme si kafe a špekulovali, jestli se pojedeme zeptat do útulku, zda tam nemají našeho nového psa. A co jsme tak seděli a mutýrovali, najednou klep klep, jedny dveře, druhé dveře a dobrý den! Robinek celý šťastný, že nás má tak pěkně pohromadě doma
Už nikdy více jsme mu nemuseli říkat, že doma se nečurá, kliky jsme přešroubovali, protože jeho bysme to byli schopni odnaučit, bohužel máme stejně nadanou kočku a v tomhle si tihle dva šli do noty...
My jaksi nemáme potřebu učit psa kousky, ale jak ho známe, v pohodě by se to naučil. Ráno s ním jdu tak na půlhodinku, to vždycky lítá a blbne, chodíme do polí, takže nebezpečí úrazu nám nehrozí. Pak jde s manželem na farmu, to je 2 km, tam si poblbne a poštěká s kámošema a přes den se povaluje v křesle. Strašně rád jezdí autem, a to cesta z útulku byla evidentně jeho první v životě. Mám ráda pěší turistiku, moji jednorázovou dávku 20km v pohodě zvládne se mnou, ale nemůžu říct, že by to vyžadoval nějak extrémně často, tak jednou týdně. Je neuvěřitelně vnímavý a chytrý, když po něm něco chci, prostě mu to vysvětlím a on to nejen provede, ale také si to zapamatuje. Jediné, v čem nám nepasuje, že se vyhýbá dobytku. Jeho předchůdce Max s námi chodil na kontroly stáda a oplocení, ale tenhleten je na to velká fajnovka. Jakmile je trošku mokro a bláto, chodí a přímo se vznáší jak baletka, jen aby se moc neušpinil, a když vidí krávy, tak curyk - a je doma. Epilepsií netrpí, bohužel řešíme kožní problémy, to je taky asi na celý život
.
Že vlastně máme doma českého strakáče jsme se dozvěděli až za nějakou dobu na internetu. Teď mi tu možná zastánci psů s PP namítnou, že pes bez papírů je vždycky voříšek a nikdy plemeno. Nebudu se přít, ale strakáč má tak typické zbarvení, že náhodným křížením by jen tak nevznikl. Jestli se vám strakáči líbí, jen do toho, určitě vás nezklamou
Jiřina
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.97.108
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vidím, že jsem vás svým nadšením pro strakáče nahlodala, tak si dovolím přidat ještě pár zkušeností.
Já jsem ke svému strakáči přišla jako slepý k houslím, jak se říká. Když jsme přišli o psa, který s námi byl 12 let, chtěla jsem získat nějakou co nejpodobnější náhradu a v blízkém útulku jsem něco takového našla. V nabídce byl prezentován jako kříženec zajímavé barvy a na fotce se mi moc nelíbil. Z kotce ale na mě hleděl přívětivý kukuč a mrkáním se snažil vzbudit pozornost. Když mi ošetřovatelka řekla, že se jedná o milé nekonfliktní zvíře, byl můj. Upozornili mě, že umí přelézat ploty a že asi nebude dodržovat čistotu, neboť strávil v útulku neuvěřitelné 4 roky. Přijeli jsme domů, se vztyčeným prstem jsem mu vysvětlila, že doma se nečurá a absolvovali jsme kratší večerní procházku. Ráno jsme šli zase na procházku a když jsem viděla, jak by si zablbl ve sněhu, pustila jsem ho z vodítka. Vyváděl neuvěřitelné věci, jen se za ním ten tehdejší prašan zvedal! Když se mi zdálo, že by toho mohl mít dost, v pohodě jsem ho přivolala a šlo se domů. Doma dostal baštu, hupsnul do svého křesílka, které si zabral, a já jsem nic zlého netušíc šla poklízet kozy. Když jsem za hoďku přišla, zůstala jsem jako Lotova žena - všechny dveře pozotvírané a Robin v dýmu! Manžel zrovna přijel autem, tak se rovnou vytočil a jel ho hledat, ale bez úspěchu. Tenkrát jsme ho považovali za křížence kolie, tak jsme si řekli, nojo, Lasie se vrací, uvařili jsme si kafe a špekulovali, jestli se pojedeme zeptat do útulku, zda tam nemají našeho nového psa. A co jsme tak seděli a mutýrovali, najednou klep klep, jedny dveře, druhé dveře a dobrý den! Robinek celý šťastný, že nás má tak pěkně pohromadě doma
Už nikdy více jsme mu nemuseli říkat, že doma se nečurá, kliky jsme přešroubovali, protože jeho bysme to byli schopni odnaučit, bohužel máme stejně nadanou kočku a v tomhle si tihle dva šli do noty...
My jaksi nemáme potřebu učit psa kousky, ale jak ho známe, v pohodě by se to naučil. Ráno s ním jdu tak na půlhodinku, to vždycky lítá a blbne, chodíme do polí, takže nebezpečí úrazu nám nehrozí. Pak jde s manželem na farmu, to je 2 km, tam si poblbne a poštěká s kámošema a přes den se povaluje v křesle. Strašně rád jezdí autem, a to cesta z útulku byla evidentně jeho první v životě. Mám ráda pěší turistiku, moji jednorázovou dávku 20km v pohodě zvládne se mnou, ale nemůžu říct, že by to vyžadoval nějak extrémně často, tak jednou týdně. Je neuvěřitelně vnímavý a chytrý, když po něm něco chci, prostě mu to vysvětlím a on to nejen provede, ale také si to zapamatuje. Jediné, v čem nám nepasuje, že se vyhýbá dobytku. Jeho předchůdce Max s námi chodil na kontroly stáda a oplocení, ale tenhleten je na to velká fajnovka. Jakmile je trošku mokro a bláto, chodí a přímo se vznáší jak baletka, jen aby se moc neušpinil, a když vidí krávy, tak curyk - a je doma. Epilepsií netrpí, bohužel řešíme kožní problémy, to je taky asi na celý život
.
Že vlastně máme doma českého strakáče jsme se dozvěděli až za nějakou dobu na internetu. Teď mi tu možná zastánci psů s PP namítnou, že pes bez papírů je vždycky voříšek a nikdy plemeno. Nebudu se přít, ale strakáč má tak typické zbarvení, že náhodným křížením by jen tak nevznikl. Jestli se vám strakáči líbí, jen do toho, určitě vás nezklamou
Jiřina
Vlastně ve mě už delší dobu hlodají 3 plemena: krátkosrstá kolie, labutěnka a strakáček.
Všichni živí , inteligentní, hraví. Tak proč nezkusit toho našeho.
Ten to vyhrál na plné čáře.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.21.202
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vidím, že jsem vás svým nadšením pro strakáče nahlodala, tak si dovolím přidat ještě pár zkušeností.
Já jsem ke svému strakáči přišla jako slepý k houslím, jak se říká. Když jsme přišli o psa, který s námi byl 12 let, chtěla jsem získat nějakou co nejpodobnější náhradu a v blízkém útulku jsem něco takového našla. V nabídce byl prezentován jako kříženec zajímavé barvy a na fotce se mi moc nelíbil. Z kotce ale na mě hleděl přívětivý kukuč a mrkáním se snažil vzbudit pozornost. Když mi ošetřovatelka řekla, že se jedná o milé nekonfliktní zvíře, byl můj. Upozornili mě, že umí přelézat ploty a že asi nebude dodržovat čistotu, neboť strávil v útulku neuvěřitelné 4 roky. Přijeli jsme domů, se vztyčeným prstem jsem mu vysvětlila, že doma se nečurá a absolvovali jsme kratší večerní procházku. Ráno jsme šli zase na procházku a když jsem viděla, jak by si zablbl ve sněhu, pustila jsem ho z vodítka. Vyváděl neuvěřitelné věci, jen se za ním ten tehdejší prašan zvedal! Když se mi zdálo, že by toho mohl mít dost, v pohodě jsem ho přivolala a šlo se domů. Doma dostal baštu, hupsnul do svého křesílka, které si zabral, a já jsem nic zlého netušíc šla poklízet kozy. Když jsem za hoďku přišla, zůstala jsem jako Lotova žena - všechny dveře pozotvírané a Robin v dýmu! Manžel zrovna přijel autem, tak se rovnou vytočil a jel ho hledat, ale bez úspěchu. Tenkrát jsme ho považovali za křížence kolie, tak jsme si řekli, nojo, Lasie se vrací, uvařili jsme si kafe a špekulovali, jestli se pojedeme zeptat do útulku, zda tam nemají našeho nového psa. A co jsme tak seděli a mutýrovali, najednou klep klep, jedny dveře, druhé dveře a dobrý den! Robinek celý šťastný, že nás má tak pěkně pohromadě doma
Už nikdy více jsme mu nemuseli říkat, že doma se nečurá, kliky jsme přešroubovali, protože jeho bysme to byli schopni odnaučit, bohužel máme stejně nadanou kočku a v tomhle si tihle dva šli do noty...
My jaksi nemáme potřebu učit psa kousky, ale jak ho známe, v pohodě by se to naučil. Ráno s ním jdu tak na půlhodinku, to vždycky lítá a blbne, chodíme do polí, takže nebezpečí úrazu nám nehrozí. Pak jde s manželem na farmu, to je 2 km, tam si poblbne a poštěká s kámošema a přes den se povaluje v křesle. Strašně rád jezdí autem, a to cesta z útulku byla evidentně jeho první v životě. Mám ráda pěší turistiku, moji jednorázovou dávku 20km v pohodě zvládne se mnou, ale nemůžu říct, že by to vyžadoval nějak extrémně často, tak jednou týdně. Je neuvěřitelně vnímavý a chytrý, když po něm něco chci, prostě mu to vysvětlím a on to nejen provede, ale také si to zapamatuje. Jediné, v čem nám nepasuje, že se vyhýbá dobytku. Jeho předchůdce Max s námi chodil na kontroly stáda a oplocení, ale tenhleten je na to velká fajnovka. Jakmile je trošku mokro a bláto, chodí a přímo se vznáší jak baletka, jen aby se moc neušpinil, a když vidí krávy, tak curyk - a je doma. Epilepsií netrpí, bohužel řešíme kožní problémy, to je taky asi na celý život
.
Že vlastně máme doma českého strakáče jsme se dozvěděli až za nějakou dobu na internetu. Teď mi tu možná zastánci psů s PP namítnou, že pes bez papírů je vždycky voříšek a nikdy plemeno. Nebudu se přít, ale strakáč má tak typické zbarvení, že náhodným křížením by jen tak nevznikl. Jestli se vám strakáči líbí, jen do toho, určitě vás nezklamou
Jiřina
Jiřino, mohla byste mi napsat na email katka.milbachova@dakam.cz. Ráda bych si s Vámi popovídala. Děkuju
KatkaM