Neregistrovaný uživatel
Chtěla bych se vrátit k původnímu tématu. Jsem majitelkou československého vlčáka, a popravdě, je to trošku jiná situace, protože můj pes, ač teprve stářím výrostek, si ostatních psů prostě nevšímá, pro něj jsou nedůležití, méněcenní a přehlíží je. Tím myslím psy, které nezná. Za známými psy se samozřejmě s chutí vydá a jde si hrát.
No, já jsem pro to, aby můj pes chodil bez koše, a také tedy bez koše chodí. Cvičím ho od malého štěnda a vím, že on spor nevyvolá. Podotýkám, že bez koše chodí, ale VŽDY na vodítku. A pokud ho jiný pes napadne, ten můj má právo se bránit, pokud mu nic jiného nezbude, pokud já situaci nezvládnu.
Bydlím na vesnici, a pokud ho pustím na poli, vím, že nikoho nepotkám. Koš nepotřebuji. Pokud jsem ale v přítomnosti jiných psů a pouštím ho z vodítka, pouštím ho s košem, pokud vím, že by se s jiným psem mohl bít o postavení (je velmi nadřazený).
A pokud potkám rozumného člověka a psi na sebe vrčí... dáme jim po domluvě koše, zajistíme, aby si je nesmekli z hlav, a necháme je, ať si to spolu vyříkají. A po pěti minutách jsou z nïch většinou kamarádi. Jenže takových lidí, co se tohoto normálního psího chování nebojí, je velice málo. V podstatě je potkáte tak akorát na cvičácích.
Ale hlavně mám strach z nezodpovědných lidí. Spousta psů tu běhá volně, hlaně malí, a velké psy napadají. Pokud mi chudáka vlka napadne jorkšírek, asi s tím stejně nic neudělám, i kdyby můj pes měl koš. Či spíše takto: Ten malý psík dopadne hůř, pokud můj pes koš mít bude. Tím košem by totiž mohl dostat takovou ránu, až by ho to zabilo. Můj pes kousne až v obraně, čeká na dovolení. Ale jak to vysvětlím, až bude ten pes, co mého napadl, zraněn? Jak dokázat, že můj pes za to nemůže jen proto, že je velký?
Další problém jsou lidé bez psů. Když proti mě někdo jde, dám si psa k noze a přejdu na okraj chodníku tak, abych byla mezi tím člověkem a svým psem. On nemá cízí lidi rád a tak nechci, aby jim byl vystaven. Ale často se mi stává, že lidé ani neuhnou, že nejsou schopni akceptovat to, že jsem psa "uklidila" jim do protisměru. A nakonec musím obcházet já i se psem, oni neuhnou ani na píď. A kolikrát se mi už stalo, že lidé, jak šli kolem, makali psu na záda, dokonce na hlavu, aby si ho letmo pohladili... on je krásný, jasně, ale tím pádem nemusí mít zájem nechat se hladit od cizích lidí... pokud se o to někdo pokouší, můj pes se snaží odejít. Někdy hlazení povolím, ale pouze v případě, když vidím, že mému psovi ten který určitý člověk nevadí. A to se stává málokdy. ČSV jsou nedůvěřiví psi a jejich důveru a přátelství si člověk prvně musí zasloužit, pak se nechají od něho hladit. Jen nevím, jak to vysvětlit stokilové paní s vnoučetem, která se na nás řítí s křikem "TO JE KRÁSNÝ PEJSEK"
Jednou jsem takhle musela vysloveně seřvat jednu matku. Čekala jsem na vesnici se psem (seděl mi u nohy) před obchodem. Zpoza rohu vyšla matka, vedla jedno dítě, a druhé za ní jelo na nějaké postrkovací maškarádě, byly mu tak 3 roky. A jelo rovnou na mne a mého psa, bylo nějakých 7 metrů ode mne. Tak jsem volala na matku (byla tak 5 metrů ode mne na druhou stranu). Matka skoro nereagovala, můj tehdy ještě mladý pes se začal přijíždějícího dítěte bát. Křičela jsem na matku i na dítě, až se nepřibližují. Nic. Uhnout jsme neměli kam, stáli jsme u lavičky, z jedné strany matka, z druhé dítě. Dítě se nakonec zastavilo metr a půl přede mnou, a pak si pro něj matka teprve došla. Vím, že chybělo pár cetimetrů a mé uböhé vystrašené půlroční téměř třicetikilové štěně by se začlo bránit. Bránilo by sebe i mne. Jeho děti děsí. Ale berou na to matky ohled, když zavčas varuji??? Odpověď zní NE. Ale byla by to senzační zpráva do tisku: "kříženec vlka napadl hrající si dítě". A samozřejmě, byla by to moje chyba. Já mám přece velkého, zlého a zabijáckého psa, který patří do klece. Kdy se sakra na tomhle něco změní??? Co mám dělat? Jednou ranou košem můj pes přerazí ve strachu dítěti ruku nebo nohu. Ale kdo mne bere vážně? Já se opravdu snažím, ale ven kvůli nim chodit nepřestanu. Je to jejich problém, ale vím, že pokud se můj pes i přes varování, aby ho nehladili, bude před hlazením bránit, bude to moje chyba? Já vím, že ne. Ale kdo se mne zastane. Je to přece polovlk (u bulíků bojové plemeno).
Ještě jsem neviděla případ pokousání psem, kdy by někdo uznal, že na vině je člověk, ne pes nebo majitel. A přitom si myslím, že VĚTŠINOU je to právě chyba člověka. Dítě nemá rozum, jasně, ale pokud ho nedostane, nemělo by se pohybovat bez dozoru. Když skočí pod auto, je to stejné, jako pod psa.
Jak tohleto řešíte vy? Stalo se vám něco podobného jako mě?
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chtěla bych se vrátit k původnímu tématu. Jsem majitelkou československého vlčáka, a popravdě, je to trošku jiná situace, protože můj pes, ač teprve stářím výrostek, si ostatních psů prostě nevšímá, pro něj jsou nedůležití, méněcenní a přehlíží je. Tím myslím psy, které nezná. Za známými psy se samozřejmě s chutí vydá a jde si hrát.
No, já jsem pro to, aby můj pes chodil bez koše, a také tedy bez koše chodí. Cvičím ho od malého štěnda a vím, že on spor nevyvolá. Podotýkám, že bez koše chodí, ale VŽDY na vodítku. A pokud ho jiný pes napadne, ten můj má právo se bránit, pokud mu nic jiného nezbude, pokud já situaci nezvládnu.
Bydlím na vesnici, a pokud ho pustím na poli, vím, že nikoho nepotkám. Koš nepotřebuji. Pokud jsem ale v přítomnosti jiných psů a pouštím ho z vodítka, pouštím ho s košem, pokud vím, že by se s jiným psem mohl bít o postavení (je velmi nadřazený).
A pokud potkám rozumného člověka a psi na sebe vrčí... dáme jim po domluvě koše, zajistíme, aby si je nesmekli z hlav, a necháme je, ať si to spolu vyříkají. A po pěti minutách jsou z nïch většinou kamarádi. Jenže takových lidí, co se tohoto normálního psího chování nebojí, je velice málo. V podstatě je potkáte tak akorát na cvičácích.
Ale hlavně mám strach z nezodpovědných lidí. Spousta psů tu běhá volně, hlaně malí, a velké psy napadají. Pokud mi chudáka vlka napadne jorkšírek, asi s tím stejně nic neudělám, i kdyby můj pes měl koš. Či spíše takto: Ten malý psík dopadne hůř, pokud můj pes koš mít bude. Tím košem by totiž mohl dostat takovou ránu, až by ho to zabilo. Můj pes kousne až v obraně, čeká na dovolení. Ale jak to vysvětlím, až bude ten pes, co mého napadl, zraněn? Jak dokázat, že můj pes za to nemůže jen proto, že je velký?
Další problém jsou lidé bez psů. Když proti mě někdo jde, dám si psa k noze a přejdu na okraj chodníku tak, abych byla mezi tím člověkem a svým psem. On nemá cízí lidi rád a tak nechci, aby jim byl vystaven. Ale často se mi stává, že lidé ani neuhnou, že nejsou schopni akceptovat to, že jsem psa "uklidila" jim do protisměru. A nakonec musím obcházet já i se psem, oni neuhnou ani na píď. A kolikrát se mi už stalo, že lidé, jak šli kolem, makali psu na záda, dokonce na hlavu, aby si ho letmo pohladili... on je krásný, jasně, ale tím pádem nemusí mít zájem nechat se hladit od cizích lidí... pokud se o to někdo pokouší, můj pes se snaží odejít. Někdy hlazení povolím, ale pouze v případě, když vidím, že mému psovi ten který určitý člověk nevadí. A to se stává málokdy. ČSV jsou nedůvěřiví psi a jejich důveru a přátelství si člověk prvně musí zasloužit, pak se nechají od něho hladit. Jen nevím, jak to vysvětlit stokilové paní s vnoučetem, která se na nás řítí s křikem "TO JE KRÁSNÝ PEJSEK"
Jednou jsem takhle musela vysloveně seřvat jednu matku. Čekala jsem na vesnici se psem (seděl mi u nohy) před obchodem. Zpoza rohu vyšla matka, vedla jedno dítě, a druhé za ní jelo na nějaké postrkovací maškarádě, byly mu tak 3 roky. A jelo rovnou na mne a mého psa, bylo nějakých 7 metrů ode mne. Tak jsem volala na matku (byla tak 5 metrů ode mne na druhou stranu). Matka skoro nereagovala, můj tehdy ještě mladý pes se začal přijíždějícího dítěte bát. Křičela jsem na matku i na dítě, až se nepřibližují. Nic. Uhnout jsme neměli kam, stáli jsme u lavičky, z jedné strany matka, z druhé dítě. Dítě se nakonec zastavilo metr a půl přede mnou, a pak si pro něj matka teprve došla. Vím, že chybělo pár cetimetrů a mé uböhé vystrašené půlroční téměř třicetikilové štěně by se začlo bránit. Bránilo by sebe i mne. Jeho děti děsí. Ale berou na to matky ohled, když zavčas varuji??? Odpověď zní NE. Ale byla by to senzační zpráva do tisku: "kříženec vlka napadl hrající si dítě". A samozřejmě, byla by to moje chyba. Já mám přece velkého, zlého a zabijáckého psa, který patří do klece. Kdy se sakra na tomhle něco změní??? Co mám dělat? Jednou ranou košem můj pes přerazí ve strachu dítěti ruku nebo nohu. Ale kdo mne bere vážně? Já se opravdu snažím, ale ven kvůli nim chodit nepřestanu. Je to jejich problém, ale vím, že pokud se můj pes i přes varování, aby ho nehladili, bude před hlazením bránit, bude to moje chyba? Já vím, že ne. Ale kdo se mne zastane. Je to přece polovlk (u bulíků bojové plemeno).
Ještě jsem neviděla případ pokousání psem, kdy by někdo uznal, že na vině je člověk, ne pes nebo majitel. A přitom si myslím, že VĚTŠINOU je to právě chyba člověka. Dítě nemá rozum, jasně, ale pokud ho nedostane, nemělo by se pohybovat bez dozoru. Když skočí pod auto, je to stejné, jako pod psa.
Jak tohleto řešíte vy? Stalo se vám něco podobného jako mě?
mÁM STEJNÉ ZKUŠENOSTI S LIDMI KTEří si bez dovolení a nešetrně hladí psy.Mám 2 psy křížence trp. pudla 10let a 2ročního čínského naháče. Kříženci cizí lidé nevadí ale naháček se bojí, dalo nám velkou práci ho převychovat, aby dokázal bez problému jít po ulici a neuhýbal před lidmi(jsem z Prahy takže to je nezbytné). Ale jak se někdo na něj zadívá a začne se přibližovat dostane strach a začne couvat, ale i to neodradí dotěry. Tak včera sem např. byla v Lysé na veletrhu koní a jedna holčička šla i s maminkou kolem mne a začla mi dloubat nějakým prospektem kříženci do hlavy snad i do oka, divila sem se že na to můj pes nezareagoval, protože kdyby ta holčika šla pomaleji a neztratila se v davu asi by si i s matkou hodně vyslechla. Můžu pokračovat, dnes když sem šla na cvičák(agility), procházela sem kolem 2 kluků(tak 12 let) a ti se zeptali zda si mohou pohladit psy. Já řekla že jedině toho chlupatého, v klidu se nechal pohladit ale oni se najednou začali oba hrnout k naháči každý z jedné strany. Chudák se mi začal motat kolem nohou,podotýkám) že byl na vodítku, jinak by už asi zdrhl kdoví kam(klidné pod auto) ani se mu nedivím když si na ně vzpomenu. Já nemám nic proti malým ani velkým psům a jsem také proti nosení náhubků je to omezování a podle mne za drtivou většinu útoků psů na lidi mohou lidi. Vzpomínám si na jeden starší případ který asi před rokem rozmazávali v televizi pes verzus dítě(pes byla hrozná stvůra,která nemá co dělat na ulici ...) o pár dní později jsem četla takový mikro sloupeček, aby si toho moc lidí nevšimlo protože to není už tak důležité že to dítě střílelo na tho psa takový ty kuličky a pak čí je to vina
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chtěla bych se vrátit k původnímu tématu. Jsem majitelkou československého vlčáka, a popravdě, je to trošku jiná situace, protože můj pes, ač teprve stářím výrostek, si ostatních psů prostě nevšímá, pro něj jsou nedůležití, méněcenní a přehlíží je. Tím myslím psy, které nezná. Za známými psy se samozřejmě s chutí vydá a jde si hrát.
No, já jsem pro to, aby můj pes chodil bez koše, a také tedy bez koše chodí. Cvičím ho od malého štěnda a vím, že on spor nevyvolá. Podotýkám, že bez koše chodí, ale VŽDY na vodítku. A pokud ho jiný pes napadne, ten můj má právo se bránit, pokud mu nic jiného nezbude, pokud já situaci nezvládnu.
Bydlím na vesnici, a pokud ho pustím na poli, vím, že nikoho nepotkám. Koš nepotřebuji. Pokud jsem ale v přítomnosti jiných psů a pouštím ho z vodítka, pouštím ho s košem, pokud vím, že by se s jiným psem mohl bít o postavení (je velmi nadřazený).
A pokud potkám rozumného člověka a psi na sebe vrčí... dáme jim po domluvě koše, zajistíme, aby si je nesmekli z hlav, a necháme je, ať si to spolu vyříkají. A po pěti minutách jsou z nïch většinou kamarádi. Jenže takových lidí, co se tohoto normálního psího chování nebojí, je velice málo. V podstatě je potkáte tak akorát na cvičácích.
Ale hlavně mám strach z nezodpovědných lidí. Spousta psů tu běhá volně, hlaně malí, a velké psy napadají. Pokud mi chudáka vlka napadne jorkšírek, asi s tím stejně nic neudělám, i kdyby můj pes měl koš. Či spíše takto: Ten malý psík dopadne hůř, pokud můj pes koš mít bude. Tím košem by totiž mohl dostat takovou ránu, až by ho to zabilo. Můj pes kousne až v obraně, čeká na dovolení. Ale jak to vysvětlím, až bude ten pes, co mého napadl, zraněn? Jak dokázat, že můj pes za to nemůže jen proto, že je velký?
Další problém jsou lidé bez psů. Když proti mě někdo jde, dám si psa k noze a přejdu na okraj chodníku tak, abych byla mezi tím člověkem a svým psem. On nemá cízí lidi rád a tak nechci, aby jim byl vystaven. Ale často se mi stává, že lidé ani neuhnou, že nejsou schopni akceptovat to, že jsem psa "uklidila" jim do protisměru. A nakonec musím obcházet já i se psem, oni neuhnou ani na píď. A kolikrát se mi už stalo, že lidé, jak šli kolem, makali psu na záda, dokonce na hlavu, aby si ho letmo pohladili... on je krásný, jasně, ale tím pádem nemusí mít zájem nechat se hladit od cizích lidí... pokud se o to někdo pokouší, můj pes se snaží odejít. Někdy hlazení povolím, ale pouze v případě, když vidím, že mému psovi ten který určitý člověk nevadí. A to se stává málokdy. ČSV jsou nedůvěřiví psi a jejich důveru a přátelství si člověk prvně musí zasloužit, pak se nechají od něho hladit. Jen nevím, jak to vysvětlit stokilové paní s vnoučetem, která se na nás řítí s křikem "TO JE KRÁSNÝ PEJSEK"
Jednou jsem takhle musela vysloveně seřvat jednu matku. Čekala jsem na vesnici se psem (seděl mi u nohy) před obchodem. Zpoza rohu vyšla matka, vedla jedno dítě, a druhé za ní jelo na nějaké postrkovací maškarádě, byly mu tak 3 roky. A jelo rovnou na mne a mého psa, bylo nějakých 7 metrů ode mne. Tak jsem volala na matku (byla tak 5 metrů ode mne na druhou stranu). Matka skoro nereagovala, můj tehdy ještě mladý pes se začal přijíždějícího dítěte bát. Křičela jsem na matku i na dítě, až se nepřibližují. Nic. Uhnout jsme neměli kam, stáli jsme u lavičky, z jedné strany matka, z druhé dítě. Dítě se nakonec zastavilo metr a půl přede mnou, a pak si pro něj matka teprve došla. Vím, že chybělo pár cetimetrů a mé uböhé vystrašené půlroční téměř třicetikilové štěně by se začlo bránit. Bránilo by sebe i mne. Jeho děti děsí. Ale berou na to matky ohled, když zavčas varuji??? Odpověď zní NE. Ale byla by to senzační zpráva do tisku: "kříženec vlka napadl hrající si dítě". A samozřejmě, byla by to moje chyba. Já mám přece velkého, zlého a zabijáckého psa, který patří do klece. Kdy se sakra na tomhle něco změní??? Co mám dělat? Jednou ranou košem můj pes přerazí ve strachu dítěti ruku nebo nohu. Ale kdo mne bere vážně? Já se opravdu snažím, ale ven kvůli nim chodit nepřestanu. Je to jejich problém, ale vím, že pokud se můj pes i přes varování, aby ho nehladili, bude před hlazením bránit, bude to moje chyba? Já vím, že ne. Ale kdo se mne zastane. Je to přece polovlk (u bulíků bojové plemeno).
Ještě jsem neviděla případ pokousání psem, kdy by někdo uznal, že na vině je člověk, ne pes nebo majitel. A přitom si myslím, že VĚTŠINOU je to právě chyba člověka. Dítě nemá rozum, jasně, ale pokud ho nedostane, nemělo by se pohybovat bez dozoru. Když skočí pod auto, je to stejné, jako pod psa.
Jak tohleto řešíte vy? Stalo se vám něco podobného jako mě?
Myslím, že většina z nás, co se kynologii už nějaký pátek věnujeme, máme i ty negatrivní zkušenosti s lidmi bez psů, matkami s dětmi, ale bohužel i s jinými majiteli psů. Bylo by opravdu dobré, kdyby každý člověk důsledně odpovídal za své chování, chování svých dětí a samozřejmě i chování svých psů. Hyterie, kterou v poslední době vyvolávají sdělovací prostředky kolem "agresivních" psů se stále spíše zhoršuje. Jenže je to pořád dokola - je to o lidech, ne psech. V případě napadení člověka psem za toto v 99% může člověk, ať již majitel psa či neopatrný druhý účastník. Jenže lidé, právě ti, kteří si často pokousání zaviní sami, nikdy tuto odpovědnost nepřijmou. Ono je to u mnoha případů tak, že za pár dní po senzaci se někde nenápadně napíše, že dotyčný pokousaný vlezl psovi na pozemek, který měl hlídat nebo ho chodil často dráždit přes plot atd. Jenže to už v TV neřeknou a přečte si to málokdo. Kynologii se věnuji přes 20 let a opravdu nevěřím tomu, že úplně normální vychovaný pes žijící se svou lidskou smečkou (ne na řetězu či trvale v kotci!) se najednou zblázní a bezdůvodně kousne. Ono to nějakou příčinu mít bude. A pokud se jedná o psa, který žil ve špatných podmínkách, pak uteče a kousne, jak to, že do té doby si nikdo nevšiml, že ten pes je vlastně týraný ? Pokud jako kynolog mám psa méně vyrovnané povahy, což se může stát, tak si ho většina z nás dobře hlídá, jak tady o tom již byla řeč. Podle mého to chce hlavně odpovědnost u každého a normální lidskou slušnost a ohleduplnost navzájem - pejskaři i nepejskaři.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Myslím, že většina z nás, co se kynologii už nějaký pátek věnujeme, máme i ty negatrivní zkušenosti s lidmi bez psů, matkami s dětmi, ale bohužel i s jinými majiteli psů. Bylo by opravdu dobré, kdyby každý člověk důsledně odpovídal za své chování, chování svých dětí a samozřejmě i chování svých psů. Hyterie, kterou v poslední době vyvolávají sdělovací prostředky kolem "agresivních" psů se stále spíše zhoršuje. Jenže je to pořád dokola - je to o lidech, ne psech. V případě napadení člověka psem za toto v 99% může člověk, ať již majitel psa či neopatrný druhý účastník. Jenže lidé, právě ti, kteří si často pokousání zaviní sami, nikdy tuto odpovědnost nepřijmou. Ono je to u mnoha případů tak, že za pár dní po senzaci se někde nenápadně napíše, že dotyčný pokousaný vlezl psovi na pozemek, který měl hlídat nebo ho chodil často dráždit přes plot atd. Jenže to už v TV neřeknou a přečte si to málokdo. Kynologii se věnuji přes 20 let a opravdu nevěřím tomu, že úplně normální vychovaný pes žijící se svou lidskou smečkou (ne na řetězu či trvale v kotci!) se najednou zblázní a bezdůvodně kousne. Ono to nějakou příčinu mít bude. A pokud se jedná o psa, který žil ve špatných podmínkách, pak uteče a kousne, jak to, že do té doby si nikdo nevšiml, že ten pes je vlastně týraný ? Pokud jako kynolog mám psa méně vyrovnané povahy, což se může stát, tak si ho většina z nás dobře hlídá, jak tady o tom již byla řeč. Podle mého to chce hlavně odpovědnost u každého a normální lidskou slušnost a ohleduplnost navzájem - pejskaři i nepejskaři.
Souhlasím. Psy mám už 12let, od mala. Vždy jsem se o ně starala sama. Přesto se mi nikdy nestalo, že by pes utekl, pokousal, či něco způsobil. Ale bojím se zaujatosti a lidské blbosti.
A u toho koše - můj nynější pes je velmi mladý a nevyrovnaný, a myslím, že košem je schopen napáchat mnohem větší škodu - ona rána kovovým košem do nohy bolí víc než uhnout psovi bez koše.
Přeji všem, ať nenatrefíte na nezodpovědné lidi. Díky :)
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Souhlasím. Psy mám už 12let, od mala. Vždy jsem se o ně starala sama. Přesto se mi nikdy nestalo, že by pes utekl, pokousal, či něco způsobil. Ale bojím se zaujatosti a lidské blbosti.
A u toho koše - můj nynější pes je velmi mladý a nevyrovnaný, a myslím, že košem je schopen napáchat mnohem větší škodu - ona rána kovovým košem do nohy bolí víc než uhnout psovi bez koše.
Přeji všem, ať nenatrefíte na nezodpovědné lidi. Díky :)
Víte co je škoda? Že tyto stránky navštěvujeme jen my pejskaři. Ti, o kterých tady píšete, si to totiž nikdy nepřečtou. Ve školách by místo sexuální výchovy, měli děcka uči jak se chovat ke zvířatům,k sobě navzájem a k přírodě vůbec. Ale to je asi utopie.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Víte co je škoda? Že tyto stránky navštěvujeme jen my pejskaři. Ti, o kterých tady píšete, si to totiž nikdy nepřečtou. Ve školách by místo sexuální výchovy, měli děcka uči jak se chovat ke zvířatům,k sobě navzájem a k přírodě vůbec. Ale to je asi utopie.
Mám také dost tři čévéčka a dva z nich nejsou ochotní akceptovat lidskou drzost. Naštěstí se jen snaží pláchnou nikoli kousnout. To ani nedovolím. Docela úspěšně se mi osvědčilo, ne řvát na paní dítěte, ale v klidu a lehce varovně se zeptat provokujícího dítěte, "víš jak bolí kousnutí? tak si to pojď zkusit." Garantuji vám, že děti utíkají s brekem se schovat za mámu. Na odhánění a jiné trochu hysterické scény jsou lidé zvyklí, ale na klidným hlasem vyřčené varování, rozhodně ne. Takto jsem své psy uchránil před nejedním nevychovaným "parchantem", který si z rozmazlenosti usmyslel, že mi přepadne psa.
Co se týče informovanosti ve školách, s ochranářskými organizacemi dáváme dohromady projekty s tímto zaměřením. Je to více než náročné a hlavně nás je málo. Neexistuje totiž žádný účinný prostředek k zabránění lidem, chovat se ke psům tak, jak se v současnosti chovají. Jedině přes výchovu na školách. Jenže je potřeba, aby se zkušení pejskaři do tohoto projektu také zapojili. Pár organizací s běžnou členskou základnou se na celou republiku nechytá. O blbosti lidí kolem psů zde můžeme polemizovat roky a nic se stejně nezmění, proto ačkoliv mám času málo a práce kolem psů až nad hlavu, zapojil jsem se též do činnosti, která pomůže mnohým z vás pejskařů a hlavně psům. Důležité je naučit lidi respekt a ten se bez pomoci zvládnout v pár lidech nedá. Problém je totiž v tom, že vysíláním tragických zpráv o pokousání psem v TV si lidé upevnili názor ten, že kousne-li pes člověka, tak to majitel odnese. Občas řeším i případy kdy nenapadl člověka pes, ale naopak člověk napadl psa a řeknu vám, že obhajoba tohoto problému je velice náročná a mnohdy za hranicí chápání. Pokud v tom máte v úmyslu trochu pomoci, proč zmíněný problém nenapsat paní poslankyni Šojdrové, která v podstatě stojí na naší straně. Jednal jsem s ní za pejskaře osobně a věřím, že bude-li mít informace od větší skupiny lidí z různých úhlů pohledu, je reálná možnost změn k lepšímu.
Stejně tak, proč nepomoci řešit problém pomocí organizací chránících zájmy zvířat tím, že jim s tím sami pomůžete.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Souhlasím. Psy mám už 12let, od mala. Vždy jsem se o ně starala sama. Přesto se mi nikdy nestalo, že by pes utekl, pokousal, či něco způsobil. Ale bojím se zaujatosti a lidské blbosti.
A u toho koše - můj nynější pes je velmi mladý a nevyrovnaný, a myslím, že košem je schopen napáchat mnohem větší škodu - ona rána kovovým košem do nohy bolí víc než uhnout psovi bez koše.
Přeji všem, ať nenatrefíte na nezodpovědné lidi. Díky :)
Postřehl jsem ve tvém příspěvku několik hrubých chyb při výchově tvého čévéčka, tak jestli mu chceš trochu pomoci, skoč na http://artemis.erbak.com
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mám také dost tři čévéčka a dva z nich nejsou ochotní akceptovat lidskou drzost. Naštěstí se jen snaží pláchnou nikoli kousnout. To ani nedovolím. Docela úspěšně se mi osvědčilo, ne řvát na paní dítěte, ale v klidu a lehce varovně se zeptat provokujícího dítěte, "víš jak bolí kousnutí? tak si to pojď zkusit." Garantuji vám, že děti utíkají s brekem se schovat za mámu. Na odhánění a jiné trochu hysterické scény jsou lidé zvyklí, ale na klidným hlasem vyřčené varování, rozhodně ne. Takto jsem své psy uchránil před nejedním nevychovaným "parchantem", který si z rozmazlenosti usmyslel, že mi přepadne psa.
Co se týče informovanosti ve školách, s ochranářskými organizacemi dáváme dohromady projekty s tímto zaměřením. Je to více než náročné a hlavně nás je málo. Neexistuje totiž žádný účinný prostředek k zabránění lidem, chovat se ke psům tak, jak se v současnosti chovají. Jedině přes výchovu na školách. Jenže je potřeba, aby se zkušení pejskaři do tohoto projektu také zapojili. Pár organizací s běžnou členskou základnou se na celou republiku nechytá. O blbosti lidí kolem psů zde můžeme polemizovat roky a nic se stejně nezmění, proto ačkoliv mám času málo a práce kolem psů až nad hlavu, zapojil jsem se též do činnosti, která pomůže mnohým z vás pejskařů a hlavně psům. Důležité je naučit lidi respekt a ten se bez pomoci zvládnout v pár lidech nedá. Problém je totiž v tom, že vysíláním tragických zpráv o pokousání psem v TV si lidé upevnili názor ten, že kousne-li pes člověka, tak to majitel odnese. Občas řeším i případy kdy nenapadl člověka pes, ale naopak člověk napadl psa a řeknu vám, že obhajoba tohoto problému je velice náročná a mnohdy za hranicí chápání. Pokud v tom máte v úmyslu trochu pomoci, proč zmíněný problém nenapsat paní poslankyni Šojdrové, která v podstatě stojí na naší straně. Jednal jsem s ní za pejskaře osobně a věřím, že bude-li mít informace od větší skupiny lidí z různých úhlů pohledu, je reálná možnost změn k lepšímu.
Stejně tak, proč nepomoci řešit problém pomocí organizací chránících zájmy zvířat tím, že jim s tím sami pomůžete.
To je dobrý nápad.Já mám dvě děti/10a1/.Psa nemáme neboť bydlíme v domě s majitelem a psa mít nemůžeme.Obě děti učím,že NIKDY nesmí sahat /nebo se příliš přibližovat/k cizím psům.Mladší to samozřejmě nechápe/stále ji-dceru hlídám a když se v parku kde občes pobíhá a není v kočárku objeví pes-většinou na volno-ihned ji beru za ruku a říkám,že pejsek by udělal bebí a nenechám jít ji k psovi,ale ani psa k ní-říkám to v klidu-neječím apodobně-to aby někdo neříkal,že jsem hysterický rodič/.Starší dcera je odmala vedená stejně a minulý týden jsem ji ,,málem roztrhla".Byly jsme ve zverimexu/máme kocoura/a já s mladší vybírám konzervy a najednou obchodem proběhnou dva statní no.Starší dcera,která koukala na rybikky přiběhne,že si je oba stihla pohladit,že ten jeden vypadaj jako Rex ze seriálu.Hrozně mě to rozčílilo/když 10let vysvětlování je zbytečné/a ona mi s klidem řekla,že kdyby ti psi byli zlí,tak by byli na vodítku a s košíkem a mě nevěří,že by jí některý mohl pokousat.Myslím,že kdyby potkala někoho s Vaším přístupem snad by si to příště rozmyslela.Poraďte,jak mám příště v takové situaci reagovat.Vím,že pes může být hodný a stačí udělat nečekaný prudký pohyb,který se mu nebude líbit a neštěstí je na světě.Taky se mi stalo,že šla slečna s rr a já zase s mladší dcerou za ruku a vysvětluji,že pejsek by mohl udělat bebí a dotyčná psa pustila,že si rád hraje s dětmi a pes byl hned u nás a začal dceru olizovat na obličeji-tu mladší a jí se to samozřejmě líbilo/když pominu,že se jí udělala vyrážka a už 2měsíc chodíme pro mastičky/,tak kde je mé snažení o výchovu?!
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Postřehl jsem ve tvém příspěvku několik hrubých chyb při výchově tvého čévéčka, tak jestli mu chceš trochu pomoci, skoč na http://artemis.erbak.com
Tak to jste na omylu že si to čtou jen dospělí já jsem toho důkazem.Jemi 14 let a velice miluju zvířátka všeho druhu.Moc si také přeju mít pejska.Doma mám ještě 2 osmáky Degu,10 rybiček a také činčilku.Je to u nás zvěřinec.Ale abych ještě navázala na tu školu kde se prý o zvířatech neučí.Tak právě u nás máme zoologii kde se učíme starat o zvířátka a také jim porozumět.Míša