Dominance a jak ji zvladate

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co to jsou prosím sklony k dominanci? Je to prostě pastevec, inteligentní a samostatný pes. Jenom chce vědět, kdo šéfuje a jestli na to má. Takže jenom důslednost, klid a pro psa pochopitelné jednání. Nic víc.

Coz o to, slovu duslednost rozumim, a myslim, ze nebudu mit problem si trvat na svem, ale co udelate - nebo mozna se prvni zeptam, jestli k tomu dochazi - kdyz na vas pes treba pri podavani zradla vyjede? Nebo napadeni kvuli necemu jinemu? Trochu se bojim, ze bych mohla mit psa, se kterym bych musela fyzicky kazdy den bojovat o pozici. (alespon to si predstavuju pod tim, kdyz chovatele varuji pred dominantnimi jedinci)Takze mozna trochu upravim svou otazku - jakym zpusobem se psi zkousi dostat na pozici alfa? A jak jste se s tim vyporadavali? Katka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Coz o to, slovu duslednost rozumim, a myslim, ze nebudu mit problem si trvat na svem, ale co udelate - nebo mozna se prvni zeptam, jestli k tomu dochazi - kdyz na vas pes treba pri podavani zradla vyjede? Nebo napadeni kvuli necemu jinemu? Trochu se bojim, ze bych mohla mit psa, se kterym bych musela fyzicky kazdy den bojovat o pozici. (alespon to si predstavuju pod tim, kdyz chovatele varuji pred dominantnimi jedinci)Takze mozna trochu upravim svou otazku - jakym zpusobem se psi zkousi dostat na pozici alfa? A jak jste se s tim vyporadavali? Katka

Od malička ho musíš usměrnovat tak, aby pochopil, kdo je vůdce.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Od malička ho musíš usměrnovat tak, aby pochopil, kdo je vůdce.

u 99% zvirat perfektni rada jak udelat neurotika. Ona je v podstae spravna jen vetsina lidi ji pochopi tak ze musi na psa tvrde hned od zacatku a o tom to vubec neni. Dulezity je stabilni klidny a sebevedomy vystupovani vuci psovi, bez ulitavajichh nervu bez zbytecne a hlavne z psi strany nepochopene agrese. Stabilita sebevedomi citelnost a spravna komunikace zveda postaveni ve smecce naopak agrese nervozni chovani nestabilita atd to postaveni snizuji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
u 99% zvirat perfektni rada jak udelat neurotika. Ona je v podstae spravna jen vetsina lidi ji pochopi tak ze musi na psa tvrde hned od zacatku a o tom to vubec neni. Dulezity je stabilni klidny a sebevedomy vystupovani vuci psovi, bez ulitavajichh nervu bez zbytecne a hlavne z psi strany nepochopene agrese. Stabilita sebevedomi citelnost a spravna komunikace zveda postaveni ve smecce naopak agrese nervozni chovani nestabilita atd to postaveni snizuji.

Ovšem musíš počítat s tím, že "se jednou projeví", (některý např. ve 4 měsících, jiný ve 2 letech)každý to jednou zkusí, i přes sebelepší výchovu, otázka je jak pak zareaguješ v tu správnou chvíli ty .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ovšem musíš počítat s tím, že "se jednou projeví", (některý např. ve 4 měsících, jiný ve 2 letech)každý to jednou zkusí, i přes sebelepší výchovu, otázka je jak pak zareaguješ v tu správnou chvíli ty .

no a prave na to se ptam . Jak spravne v takove chvili zareagovat? a mate nejake priklady z praxe?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no a prave na to se ptam . Jak spravne v takove chvili zareagovat? a mate nejake priklady z praxe?

Z praxe bohuzel mam mnohem vic prikladu toho ze lidi vyhodnotili jako "dominantni"chovani to co vubec dominantni chovani nebylo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Z praxe bohuzel mam mnohem vic prikladu toho ze lidi vyhodnotili jako "dominantni"chovani to co vubec dominantni chovani nebylo.

sem s nemi - vy se teda nechavate premlouvat
diky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
sem s nemi - vy se teda nechavate premlouvat
diky

Jednou se mi stalo, že můj NO, tehdy mu byl rok a půl si lehl na moji postel a nechtěl dolů. Hodil "zlé" oči (tak mi to mamka popsala, ve skutečnosti to byl váhavý výraz-fakt nemůžu zůstat?) a mamka samozřejmě ulítla. Dostala strach a zavolala mě, abych si ho zavolala. Přišla jsem, řekla jsem dolů, když nešel, bafla jsem ho za stahovák a šel. Asi tak o týden později jsem ho vyčesávala. Něco ho zaujalo,tak jsem ho pustila a po chvíli zas přivolala. Nechtěl přijít, ale nakonec přišel, tak jsem začla česat. On bez zjevného důvodu začal "bručet" a cvaknul po mě. Podotýkám, že kdyby chtěl, tak mě pokousal,ale jen mě varoval. Ani nevím jak, ale skočila jsem po něm, povalila jsem ho na záda, držela hlavu při zemi a vrčeli jsme na sebe. Až když přestal,tak jsem ho pustila, poslala na místo, zavřela jsem klec a rozklepala se . Jsem si jistá, že někdy předtím jsem mu musela dát důvod k nejistotě, kdo je tu pán, protože reagoval dost důrazně. Řekla bych, že to jen nezkoušel, ale on mě chtěl přesvědčit, že alfa je on. Dopad? ... Nikdy nikoho nekousl. Teď mu je 9 a je to nejlepší pes, kterého znám. Na slovo mě poslechne v jakékoliv situaci. Ostatní poslechne jen občas a to u toho nesmím být, jinak neposlechne vůbec. A mamka? Ta ho od té doby co tam nebydlím krmí a pečuje o něj, takže si mezi sebou taky vytvořili hezký vztah

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Coz o to, slovu duslednost rozumim, a myslim, ze nebudu mit problem si trvat na svem, ale co udelate - nebo mozna se prvni zeptam, jestli k tomu dochazi - kdyz na vas pes treba pri podavani zradla vyjede? Nebo napadeni kvuli necemu jinemu? Trochu se bojim, ze bych mohla mit psa, se kterym bych musela fyzicky kazdy den bojovat o pozici. (alespon to si predstavuju pod tim, kdyz chovatele varuji pred dominantnimi jedinci)Takze mozna trochu upravim svou otazku - jakym zpusobem se psi zkousi dostat na pozici alfa? A jak jste se s tim vyporadavali? Katka

Určitě si toho psa nepořizuj. Z toho, co píšeš, zrovna sebevědomí nečiší a když si ty sama nevěříš, že jsi ta správná alfa, pastevce o tom nepřesvědčíš taky. Ani náhodou.
O pozici se většinou nebojuje, ale získává se klidem, nadhledem, přehledem a tou srozumitelností chování. Nejde o to se se psem fyzicky rvát a hlavně ne každý den. To je naprostá hloupost. To už znamená, že je všechno špatně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Určitě si toho psa nepořizuj. Z toho, co píšeš, zrovna sebevědomí nečiší a když si ty sama nevěříš, že jsi ta správná alfa, pastevce o tom nepřesvědčíš taky. Ani náhodou.
O pozici se většinou nebojuje, ale získává se klidem, nadhledem, přehledem a tou srozumitelností chování. Nejde o to se se psem fyzicky rvát a hlavně ne každý den. To je naprostá hloupost. To už znamená, že je všechno špatně.

Jenom bych chtěla podotknou, že se to netýká jenom pastevců, ale spousty dalších plemen

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den,
libi se mi velci psi pasteveckych plemen, a uvazuji o koupi Anatolskeho pasteveckeho psa. Protoze ma sklony k dominanci, chtela bych se zeptat majitelu dominantnich ras na okamziky, kdy se jejich pes/fena snazil ziskat ve vasi rodine alfa pozici, a jak jste to resili. Dekuji, Katka

Pokud si pořídíš štěně, vůbec by při správném vedení nemělo dojít k tomu, že pes bude zkoušet, jestli se na alfa pozici dostane. Mám taky pastevce, musím říct, že asi i trochu rozmazlené, nikdy jsem je nevychovávala bitím nebo řevem a oni na mě zatím nikdy nic nezkoušeli. Velice dobře poznají, kdy už se opravdu zlobím (a to můžu být jako pěna a rozpálená do bíla) a vědí, že je zle a že jde do tuhého a musí poslechnout / přestat dělat alotria atd. Ale jak už tu někdo psal, musíš umět rozlišit, co je a co není dominance nebo agrese - taky se mi stalo, že na mě při česání pes vyjel a praštil mě tlamou - houkla jsem na něj a abych se neschodila, tak jsem pokračovala v česání a až poté jsem zjistila, že jsem mu hřebenem zajela do potničky (zapařeniny). Bolet ho to muselo jako čert, kdyby chtěl, tak mě zabije. Když jsem nereagovala na jeho upozornění, tak mě prostě praštil (ne do obličeje, kde by to měl blíž, ale jenom do ruky). Až když jsem ho propustila, mi došlo, že kdyby opravdu chtěl, tak se mnou moc práce nemá. Ale on mě prostě respektuje - dávám mu krmení (a s jeho miskou si můžu dělat co chci i když žere), beru ho na procházky, češu ho (připadá mi, že pro pastevce je to takové symbolické sblížení, důvěrná chvilka, kdy můžou být tak nějak duševně spojeni se svým člověkem) - prostě dělám to, co alfa dělat má, a podle něj to dělám dobře a proto mě respektuje. Když se o něho přestanu starat, uvidím ho jednou denně, když mu dám nažrat a jinak nic - budu pro něho někdo cizí, koho poslouchat a respektovat nemusí. Pak si myslím, že může dojít k tomu, že po vydání povelu pes neposlechne a pokud se ho člověk pokusí donutit, tak může narazit na odpor. Pak spolu člověk a pes budou soupeřit o to, kdo má pravdu a kdo koho bude poslouchat. Ale jak jsem psala výše, to se stát nemůže, pokud máte psa od štěněte a on žije s vámi (ne vedle vás).
PVc

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ovšem musíš počítat s tím, že "se jednou projeví", (některý např. ve 4 měsících, jiný ve 2 letech)každý to jednou zkusí, i přes sebelepší výchovu, otázka je jak pak zareaguješ v tu správnou chvíli ty .

Nestalo se mi ze by to nekdy nejaky z mejch psu na mne "zkousel"

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud si pořídíš štěně, vůbec by při správném vedení nemělo dojít k tomu, že pes bude zkoušet, jestli se na alfa pozici dostane. Mám taky pastevce, musím říct, že asi i trochu rozmazlené, nikdy jsem je nevychovávala bitím nebo řevem a oni na mě zatím nikdy nic nezkoušeli. Velice dobře poznají, kdy už se opravdu zlobím (a to můžu být jako pěna a rozpálená do bíla) a vědí, že je zle a že jde do tuhého a musí poslechnout / přestat dělat alotria atd. Ale jak už tu někdo psal, musíš umět rozlišit, co je a co není dominance nebo agrese - taky se mi stalo, že na mě při česání pes vyjel a praštil mě tlamou - houkla jsem na něj a abych se neschodila, tak jsem pokračovala v česání a až poté jsem zjistila, že jsem mu hřebenem zajela do potničky (zapařeniny). Bolet ho to muselo jako čert, kdyby chtěl, tak mě zabije. Když jsem nereagovala na jeho upozornění, tak mě prostě praštil (ne do obličeje, kde by to měl blíž, ale jenom do ruky). Až když jsem ho propustila, mi došlo, že kdyby opravdu chtěl, tak se mnou moc práce nemá. Ale on mě prostě respektuje - dávám mu krmení (a s jeho miskou si můžu dělat co chci i když žere), beru ho na procházky, češu ho (připadá mi, že pro pastevce je to takové symbolické sblížení, důvěrná chvilka, kdy můžou být tak nějak duševně spojeni se svým člověkem) - prostě dělám to, co alfa dělat má, a podle něj to dělám dobře a proto mě respektuje. Když se o něho přestanu starat, uvidím ho jednou denně, když mu dám nažrat a jinak nic - budu pro něho někdo cizí, koho poslouchat a respektovat nemusí. Pak si myslím, že může dojít k tomu, že po vydání povelu pes neposlechne a pokud se ho člověk pokusí donutit, tak může narazit na odpor. Pak spolu člověk a pes budou soupeřit o to, kdo má pravdu a kdo koho bude poslouchat. Ale jak jsem psala výše, to se stát nemůže, pokud máte psa od štěněte a on žije s vámi (ne vedle vás).
PVc

No též myslím, že by slečna měla nabít zkušeností s jiným-méně náročným plemenem. Mám pastevce-hlídače, drobečka 50kg, velmi sebevědomého.
Bez bezproblémů, dobrá výchova, socializace, než byl nachytán při činu - úmylsně nepíšu při čem. No tak na co by se čekalo, až se pán rozčílí, nejlepší obrana je útok a byla najednou vyceněná huba a z vychovaného psa útočník.
V tu chvíli jsme si těžce dokazovali, kdo je pánem, zachránilo mě zahradní náčiní. Je fakt, že v té době bylo psovi kolem 2 let,čili to zkusil,bylo mu jasně dáno najevo, že se to nedělá, od té doby už nikdy nic nebylo a že těch průšvihů bylo dost, radši strpí pár facek.

Jenže odvrátit útok velkého psa, chce hodně odvahy a sebevědomí.

To není jen případ mého psa, pokud znám a různá plemena pastevců - myšleno II. skupina FCI,každý to zkusil dřív nebo později. A ti nezvládnutí končí zavření nebo jsou problematičtí, zavření, apod. Jejich dobrá výchova je opravdu náročná a chce hodně zkušeností. Mluvím pouze o výchově .Klasický výcvik se u těchto plemen nedoporučuje.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No též myslím, že by slečna měla nabít zkušeností s jiným-méně náročným plemenem. Mám pastevce-hlídače, drobečka 50kg, velmi sebevědomého.
Bez bezproblémů, dobrá výchova, socializace, než byl nachytán při činu - úmylsně nepíšu při čem. No tak na co by se čekalo, až se pán rozčílí, nejlepší obrana je útok a byla najednou vyceněná huba a z vychovaného psa útočník.
V tu chvíli jsme si těžce dokazovali, kdo je pánem, zachránilo mě zahradní náčiní. Je fakt, že v té době bylo psovi kolem 2 let,čili to zkusil,bylo mu jasně dáno najevo, že se to nedělá, od té doby už nikdy nic nebylo a že těch průšvihů bylo dost, radši strpí pár facek.

Jenže odvrátit útok velkého psa, chce hodně odvahy a sebevědomí.

To není jen případ mého psa, pokud znám a různá plemena pastevců - myšleno II. skupina FCI,každý to zkusil dřív nebo později. A ti nezvládnutí končí zavření nebo jsou problematičtí, zavření, apod. Jejich dobrá výchova je opravdu náročná a chce hodně zkušeností. Mluvím pouze o výchově .Klasický výcvik se u těchto plemen nedoporučuje.

Na mně zahuhlala moje fena jednou, když byla ještě štěně a česala jsem ji.Dostala po papule a od té doby je vše v pohodě.Je to největší mazle pod sluncem,ale česání nemá ráda stále a tak češeme hodně často,aby nevyšla ze cviku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobry den,
libi se mi velci psi pasteveckych plemen, a uvazuji o koupi Anatolskeho pasteveckeho psa. Protoze ma sklony k dominanci, chtela bych se zeptat majitelu dominantnich ras na okamziky, kdy se jejich pes/fena snazil ziskat ve vasi rodine alfa pozici, a jak jste to resili. Dekuji, Katka

DEFINUJTE MI DOMINANCI U PSŮ

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
DEFINUJTE MI DOMINANCI U PSŮ

to ba bylo na docela dlouhej clanek, ale to co tady lidi popisujou nema s dominanci nic spolecneho. to ma spolecneho jen s ujetejma nervama lidi a neumenim komunikovat se psem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to ba bylo na docela dlouhej clanek, ale to co tady lidi popisujou nema s dominanci nic spolecneho. to ma spolecneho jen s ujetejma nervama lidi a neumenim komunikovat se psem.

Taky tady skoro nikdo nepopisoval dominanci (snad kromě toho použití "zahradního náčiní"). A připadá mi, že ujeté nervy tu taky nikdo neměl. Docela by mě zajímalo, co máte za plemeno a jestli už jste musel/a čelit opravdové konfrontaci - zkoušení psa (např. v pubertě), kam až může zajít. Ono totiž když už jednou onen zmiňovaný pastevec vystartuje (a těch 50 kg je většinou dolní hranice), tak to musíte řešit po psím a žádné přesvědčování po dobrém nehrozí. A rozhodně to není o tom, neumět komunikovat se psem - může to být o špatné shodě náhod (blbá situace, puberta, neznámí lidé, nemoc - prostě krizovka, kterou pes nezvládne) v jinak fungujícím vztahu. I když osobně mám za to, že pokud to funguje, tak pes do toho nejde "naplno" a smrtelně vážně, že si vždycky uvědomuje, co dělá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No též myslím, že by slečna měla nabít zkušeností s jiným-méně náročným plemenem. Mám pastevce-hlídače, drobečka 50kg, velmi sebevědomého.
Bez bezproblémů, dobrá výchova, socializace, než byl nachytán při činu - úmylsně nepíšu při čem. No tak na co by se čekalo, až se pán rozčílí, nejlepší obrana je útok a byla najednou vyceněná huba a z vychovaného psa útočník.
V tu chvíli jsme si těžce dokazovali, kdo je pánem, zachránilo mě zahradní náčiní. Je fakt, že v té době bylo psovi kolem 2 let,čili to zkusil,bylo mu jasně dáno najevo, že se to nedělá, od té doby už nikdy nic nebylo a že těch průšvihů bylo dost, radši strpí pár facek.

Jenže odvrátit útok velkého psa, chce hodně odvahy a sebevědomí.

To není jen případ mého psa, pokud znám a různá plemena pastevců - myšleno II. skupina FCI,každý to zkusil dřív nebo později. A ti nezvládnutí končí zavření nebo jsou problematičtí, zavření, apod. Jejich dobrá výchova je opravdu náročná a chce hodně zkušeností. Mluvím pouze o výchově .Klasický výcvik se u těchto plemen nedoporučuje.

Jeste jednou ahoj, dik za par odpovedi. Ja myslim, ze u me neni problem s nedostatkem sebevedomi, jak nekdo psal vyse, nebo ze bych ho fyzicky nezvladla. Spis jsem asi chtela slyset, ze k takovymto vypadum nedochazi, protoze porad nechapu, jak pes, ktery vas napadne vas zaroven muze mit i rad. Jinak zkusenost mam s boxerem a krizencem jezevcika.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky tady skoro nikdo nepopisoval dominanci (snad kromě toho použití "zahradního náčiní"). A připadá mi, že ujeté nervy tu taky nikdo neměl. Docela by mě zajímalo, co máte za plemeno a jestli už jste musel/a čelit opravdové konfrontaci - zkoušení psa (např. v pubertě), kam až může zajít. Ono totiž když už jednou onen zmiňovaný pastevec vystartuje (a těch 50 kg je většinou dolní hranice), tak to musíte řešit po psím a žádné přesvědčování po dobrém nehrozí. A rozhodně to není o tom, neumět komunikovat se psem - může to být o špatné shodě náhod (blbá situace, puberta, neznámí lidé, nemoc - prostě krizovka, kterou pes nezvládne) v jinak fungujícím vztahu. I když osobně mám za to, že pokud to funguje, tak pes do toho nejde "naplno" a smrtelně vážně, že si vždycky uvědomuje, co dělá.

Vtip je v tom nenechat to dojit k tomu vystartovani. to uz clovek musi zasahnout dopravdy a nema na to moc casu. Vlastnim sice plemena trochu jina nez pastevce, ale jsou v sebevedomi tahany hodne nahoru. S pastevcema jsem se nekolikrat do krizku dostal kdyz jsem pomahal jinym lidem je zvladnout. verim tomu ze kdybych je mel doma od malicka nebylo by to nikdy potreba.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky tady skoro nikdo nepopisoval dominanci (snad kromě toho použití "zahradního náčiní"). A připadá mi, že ujeté nervy tu taky nikdo neměl. Docela by mě zajímalo, co máte za plemeno a jestli už jste musel/a čelit opravdové konfrontaci - zkoušení psa (např. v pubertě), kam až může zajít. Ono totiž když už jednou onen zmiňovaný pastevec vystartuje (a těch 50 kg je většinou dolní hranice), tak to musíte řešit po psím a žádné přesvědčování po dobrém nehrozí. A rozhodně to není o tom, neumět komunikovat se psem - může to být o špatné shodě náhod (blbá situace, puberta, neznámí lidé, nemoc - prostě krizovka, kterou pes nezvládne) v jinak fungujícím vztahu. I když osobně mám za to, že pokud to funguje, tak pes do toho nejde "naplno" a smrtelně vážně, že si vždycky uvědomuje, co dělá.

Tak tak....nikdy jsem nezažila přímou konfrontaci se psem, a to jsem jich neměla málo, až nyní s kavkazákem. Bude mu rok a před nějakým týdnem vstoupil do puberty....blbá náhoda, že zrovna v době, kdy mi jedna fenka dohárávala a druhá začínala

Napřed nic, a pak prostě zkoušel \" mě nakrýt\".....ale ne klasicky, že by po mně houpal, ale chytal a žužlal mi mikinu a nechtěla mě pustit na krok nikam, tlapama mě chytal za nohy a pas, ale nedělal pohyby, jakoby nakrýval....nevrčel, nekousal, a jinak se v ničem nijak nikdy neprojevoval....jen tohle....jenže ono to od takovýho mamuta bolelo, nemluvě o tom, že jsem jaksi chodit musela, že!

Nereagoval na FUJ, na chycení tlamy shora....a na procházce to došlo tak daleko, že mi tu mikinu roztrhl...a to už mě fakt naštval, složila jsem ho na zem -má nemocné nohy a flákat s ním nemůžu - a trčela nad ním, dokud se neuklidnil. Toto jsem musela opakovat třikrát, než mu došlo, že to fakt myslím vážně. Nebyla jsem hysterická, ale zdravě naštvaná. Od té doby je pokoj....stále se s ním mohu domluvit, poslouchá, neutíká, nikdy nezavrčel ani u jídla, ani u čehokoliv jiného, a to úmyslně vyhledávám vyhrocené situace, jako vzteklej pes za plotem, hárající fena apod. kdy vím, že by se mohl naštvat a třebas se ohnat....i když tomu nevěřím, tak prevence je prevence...a vyplácí se, protože pes se nikdy nejen ani náznakem neohnal, ale dokáže na slovo: Uklidni se, sou to cvoci! naprosto ignorovat cokoliv, co by ho jinak naštvalo.

A o tom to asi je, já se ho nemůžu bát, to nejde, je to přece můj pes a ani nevím, jaké to je, bát se svého psa! Takže se nebojím, mluvím s ním, nebiju ho, jsem přísná, ale spravedlivá, snažím se být důsledná....a hlavně ho miluju a stále chráním, protože je to stále štěně. Myslím si, že u pastevců se právě tohle vyplácí

A mám ho doma, není v kotci, ani někde vzadu na zahradě, je stále se mnou,nebo ví, že může být.

Maťa

P.S. Dominance je něco jiného, tohle jsou obvykle zkoušky psa, kdy zkouší, zda je pán on, nebo jeho páneček, stává se to v době dospívání. Dominance je něco jiného, týká se psů mezi sebou. A zdravě dominantní pes nikdy nebude žít pod svým pánem, ale vedle něj a už záleží na pánovi, jak to se psem skoulí tak, aby i přesto byl pánem on a ne pes. A jde to, jen chtít, a vědět, že respekt a důvěra je nutná i u psů, nejen u lidí.
Zdravě sebevědomí člověk taky nebude každého mlátit na počkání a nebude se rozčilovat kvůli prkotině, a dokonce i když bude třeba bránit svou rodinu, tak vždy s rozumem a rozmyslem, a stejné je to u psů, dominantní jedinci nemají absolutně potřebu komusi cosi jakkoliv dokazovat!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tak....nikdy jsem nezažila přímou konfrontaci se psem, a to jsem jich neměla málo, až nyní s kavkazákem. Bude mu rok a před nějakým týdnem vstoupil do puberty....blbá náhoda, že zrovna v době, kdy mi jedna fenka dohárávala a druhá začínala

Napřed nic, a pak prostě zkoušel \" mě nakrýt\".....ale ne klasicky, že by po mně houpal, ale chytal a žužlal mi mikinu a nechtěla mě pustit na krok nikam, tlapama mě chytal za nohy a pas, ale nedělal pohyby, jakoby nakrýval....nevrčel, nekousal, a jinak se v ničem nijak nikdy neprojevoval....jen tohle....jenže ono to od takovýho mamuta bolelo, nemluvě o tom, že jsem jaksi chodit musela, že!

Nereagoval na FUJ, na chycení tlamy shora....a na procházce to došlo tak daleko, že mi tu mikinu roztrhl...a to už mě fakt naštval, složila jsem ho na zem -má nemocné nohy a flákat s ním nemůžu - a trčela nad ním, dokud se neuklidnil. Toto jsem musela opakovat třikrát, než mu došlo, že to fakt myslím vážně. Nebyla jsem hysterická, ale zdravě naštvaná. Od té doby je pokoj....stále se s ním mohu domluvit, poslouchá, neutíká, nikdy nezavrčel ani u jídla, ani u čehokoliv jiného, a to úmyslně vyhledávám vyhrocené situace, jako vzteklej pes za plotem, hárající fena apod. kdy vím, že by se mohl naštvat a třebas se ohnat....i když tomu nevěřím, tak prevence je prevence...a vyplácí se, protože pes se nikdy nejen ani náznakem neohnal, ale dokáže na slovo: Uklidni se, sou to cvoci! naprosto ignorovat cokoliv, co by ho jinak naštvalo.

A o tom to asi je, já se ho nemůžu bát, to nejde, je to přece můj pes a ani nevím, jaké to je, bát se svého psa! Takže se nebojím, mluvím s ním, nebiju ho, jsem přísná, ale spravedlivá, snažím se být důsledná....a hlavně ho miluju a stále chráním, protože je to stále štěně. Myslím si, že u pastevců se právě tohle vyplácí

A mám ho doma, není v kotci, ani někde vzadu na zahradě, je stále se mnou,nebo ví, že může být.

Maťa

P.S. Dominance je něco jiného, tohle jsou obvykle zkoušky psa, kdy zkouší, zda je pán on, nebo jeho páneček, stává se to v době dospívání. Dominance je něco jiného, týká se psů mezi sebou. A zdravě dominantní pes nikdy nebude žít pod svým pánem, ale vedle něj a už záleží na pánovi, jak to se psem skoulí tak, aby i přesto byl pánem on a ne pes. A jde to, jen chtít, a vědět, že respekt a důvěra je nutná i u psů, nejen u lidí.
Zdravě sebevědomí člověk taky nebude každého mlátit na počkání a nebude se rozčilovat kvůli prkotině, a dokonce i když bude třeba bránit svou rodinu, tak vždy s rozumem a rozmyslem, a stejné je to u psů, dominantní jedinci nemají absolutně potřebu komusi cosi jakkoliv dokazovat!

Rozumné, souhlasím!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tak....nikdy jsem nezažila přímou konfrontaci se psem, a to jsem jich neměla málo, až nyní s kavkazákem. Bude mu rok a před nějakým týdnem vstoupil do puberty....blbá náhoda, že zrovna v době, kdy mi jedna fenka dohárávala a druhá začínala

Napřed nic, a pak prostě zkoušel \" mě nakrýt\".....ale ne klasicky, že by po mně houpal, ale chytal a žužlal mi mikinu a nechtěla mě pustit na krok nikam, tlapama mě chytal za nohy a pas, ale nedělal pohyby, jakoby nakrýval....nevrčel, nekousal, a jinak se v ničem nijak nikdy neprojevoval....jen tohle....jenže ono to od takovýho mamuta bolelo, nemluvě o tom, že jsem jaksi chodit musela, že!

Nereagoval na FUJ, na chycení tlamy shora....a na procházce to došlo tak daleko, že mi tu mikinu roztrhl...a to už mě fakt naštval, složila jsem ho na zem -má nemocné nohy a flákat s ním nemůžu - a trčela nad ním, dokud se neuklidnil. Toto jsem musela opakovat třikrát, než mu došlo, že to fakt myslím vážně. Nebyla jsem hysterická, ale zdravě naštvaná. Od té doby je pokoj....stále se s ním mohu domluvit, poslouchá, neutíká, nikdy nezavrčel ani u jídla, ani u čehokoliv jiného, a to úmyslně vyhledávám vyhrocené situace, jako vzteklej pes za plotem, hárající fena apod. kdy vím, že by se mohl naštvat a třebas se ohnat....i když tomu nevěřím, tak prevence je prevence...a vyplácí se, protože pes se nikdy nejen ani náznakem neohnal, ale dokáže na slovo: Uklidni se, sou to cvoci! naprosto ignorovat cokoliv, co by ho jinak naštvalo.

A o tom to asi je, já se ho nemůžu bát, to nejde, je to přece můj pes a ani nevím, jaké to je, bát se svého psa! Takže se nebojím, mluvím s ním, nebiju ho, jsem přísná, ale spravedlivá, snažím se být důsledná....a hlavně ho miluju a stále chráním, protože je to stále štěně. Myslím si, že u pastevců se právě tohle vyplácí

A mám ho doma, není v kotci, ani někde vzadu na zahradě, je stále se mnou,nebo ví, že může být.

Maťa

P.S. Dominance je něco jiného, tohle jsou obvykle zkoušky psa, kdy zkouší, zda je pán on, nebo jeho páneček, stává se to v době dospívání. Dominance je něco jiného, týká se psů mezi sebou. A zdravě dominantní pes nikdy nebude žít pod svým pánem, ale vedle něj a už záleží na pánovi, jak to se psem skoulí tak, aby i přesto byl pánem on a ne pes. A jde to, jen chtít, a vědět, že respekt a důvěra je nutná i u psů, nejen u lidí.
Zdravě sebevědomí člověk taky nebude každého mlátit na počkání a nebude se rozčilovat kvůli prkotině, a dokonce i když bude třeba bránit svou rodinu, tak vždy s rozumem a rozmyslem, a stejné je to u psů, dominantní jedinci nemají absolutně potřebu komusi cosi jakkoliv dokazovat!

Také souhlasím. To je velmi pěkně a srozumitelně napsáno a každý z nás, kdo prožívá tohle souznění s pejskem se musel v tom článku najít. Až na puberťácké úlety asi nikdo neřešil vážnou krizi. A vystavování extrémním situacím? Samozřejmě v rozumné míře .... těžko na cvičišti-lehko na bojišti. Hodně zdaru pejskařům