Neregistrovaný uživatel

Dovolte mi, abych se do téhle diskuze taky zapojila. K danému tématu mám co říci z vlastních zkušeností.
Mám doma zlaťáky tři- pes má 7 let, je canisterapeut, flegmouš, miloušek, lovec, bambula co se klidně nechá pokousat a miláček. Tak nějak by asi měl vypadat zlaťák.
Mladší holka má 2 roky. Je to hyperaktivní trdlo, které neustále někde lítá, miluje lidi a psy, jen u malých pejsků musím být opatrná, aby na ně samou radostí nešlápla. Pokud pracuje se zvěří, nevidí-neslyší. Je to opravdu lovecký pes. Prostřední holku máme doma 4 měsíce. Vytáhli jsme ji z kotce, kde byla v podstatě celý svůj život (4 roky) zavřená s Německou ovčandou, která jí nejspíš dávala co proto. Čuba proto napadala cizí psy ze strachu, aby jí nekousli první. Když jsme jí přivezli, nic neznala a všeho se bála. Teď zvládá rušné ulice, autobus, vlak a většinu ostatních psů, pokud jí vyloženě neotravujou. Taky projevila úžasné lovecké vlohy. Prostě a jednoduše chci ukázat, že 99% povahy psa je v přístupu majitele a v dobré socializaci.
Všeobecně si myslím, že není problém v extrémní přešlechtěnosti retrívrů, ale v reklamě plemene a v osvětě nových majitelů. Většina lidí má totiž pocit, že retrívr je plemeno, které je hodné, poslušné a chce dělat lidem radost. To sice je, ale rozhodně se poslušnost ani ostatní nenaučí sám, jen tak ze vzduchu. Stejně tak nikdo nevidí, že je to plemeno původně lovecké a tudíž je nutné ho zaměstnat. Je jedno jestli jako lovce, canisterapeuta, agiliťáka, nebo mu jen tak pro radost házet aporty a učit ho cirkusové kousky. Jen se prostě nesmí začít nudit, protože pak vymýšlí blbosti. A vzhledem k jejich přirozené inteligenci toho dokáže vymyslet opravdu hodně.
Abych to shrnula použiju jednu praktickou ukázku ze života. Jela jsem s nejstarším v metru - klidně ležel, nastupoval i vystupoval, chodil po jezdících schodech a choval se běžně vychovaně a mravně. Celou cestu nás pozorovala paní, která se těsně před konečnou přišla zeptat, jestli má pes PP. Řekla jsem jí že ano a ona si jen povzdechla: To jsme asi vybrali špatnou chovatelskou stanici. "My máme ročního zlaťáka, taky má PP, ale tohle teda neumí..."
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dovolte mi, abych se do téhle diskuze taky zapojila. K danému tématu mám co říci z vlastních zkušeností.
Mám doma zlaťáky tři- pes má 7 let, je canisterapeut, flegmouš, miloušek, lovec, bambula co se klidně nechá pokousat a miláček. Tak nějak by asi měl vypadat zlaťák.
Mladší holka má 2 roky. Je to hyperaktivní trdlo, které neustále někde lítá, miluje lidi a psy, jen u malých pejsků musím být opatrná, aby na ně samou radostí nešlápla. Pokud pracuje se zvěří, nevidí-neslyší. Je to opravdu lovecký pes. Prostřední holku máme doma 4 měsíce. Vytáhli jsme ji z kotce, kde byla v podstatě celý svůj život (4 roky) zavřená s Německou ovčandou, která jí nejspíš dávala co proto. Čuba proto napadala cizí psy ze strachu, aby jí nekousli první. Když jsme jí přivezli, nic neznala a všeho se bála. Teď zvládá rušné ulice, autobus, vlak a většinu ostatních psů, pokud jí vyloženě neotravujou. Taky projevila úžasné lovecké vlohy. Prostě a jednoduše chci ukázat, že 99% povahy psa je v přístupu majitele a v dobré socializaci.
Všeobecně si myslím, že není problém v extrémní přešlechtěnosti retrívrů, ale v reklamě plemene a v osvětě nových majitelů. Většina lidí má totiž pocit, že retrívr je plemeno, které je hodné, poslušné a chce dělat lidem radost. To sice je, ale rozhodně se poslušnost ani ostatní nenaučí sám, jen tak ze vzduchu. Stejně tak nikdo nevidí, že je to plemeno původně lovecké a tudíž je nutné ho zaměstnat. Je jedno jestli jako lovce, canisterapeuta, agiliťáka, nebo mu jen tak pro radost házet aporty a učit ho cirkusové kousky. Jen se prostě nesmí začít nudit, protože pak vymýšlí blbosti. A vzhledem k jejich přirozené inteligenci toho dokáže vymyslet opravdu hodně.
Abych to shrnula použiju jednu praktickou ukázku ze života. Jela jsem s nejstarším v metru - klidně ležel, nastupoval i vystupoval, chodil po jezdících schodech a choval se běžně vychovaně a mravně. Celou cestu nás pozorovala paní, která se těsně před konečnou přišla zeptat, jestli má pes PP. Řekla jsem jí že ano a ona si jen povzdechla: To jsme asi vybrali špatnou chovatelskou stanici. "My máme ročního zlaťáka, taky má PP, ale tohle teda neumí..."
Uz som davno necital na internete v diskusiach prispevok, ktory by mi isiel tak k srdcu ako tento.Priklanam sa k tomuto nazoru na sto percent.Iba jedna malickost. Ja si myslim, ze na 99,9999% rozhoduje pristup majitela a s tym suvisiace vsetky ostatne veci, vychova,socoalizacia atd. Este som nestretol, psa s problemovym spravanim agresivita,strach,odbiehanienie bez suhlasu, ...atd, aby som zaroven nevidel chyby u majitela psa. A to sa necitim byt nejaky odbornik v kynologii. Samozrejme, ze stopercentna poslusnost neexistuje. Kazdy pes obcas zastreckuje. Ale inak je to vsetko v majitelovi.
Nie v plemene alebo v nejakych zmenach chovu a pod. Videl som zurive Zlate retrivy vspierajuce sa na voditku a pod. A videl som Zlate retrivery skutocne milucke, neuveritelne bezproblemove a poslusne a zaroven odvazne a sebavedome, videl som Sloveskeho cuvaca na volno pri nohe spokojneho ako ovecku a pod., a videl som aj Slovenskeho cuvaca "zabijaka", ku ktoremu sa nemohlo prilizit nic zive, dokonca ani majitel.
Vladimir