Jeden musí pryč

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
k naší feně jsme si pořídili psa té samé rasy. Fena je agresivní na psy. Dětem ráno utekla a zakousla jorkšírského teriéra. Její agrese trvá delší dobu,probírali jsme to se specialisty na tuto problematiku, nic s tím nejde dělat, snad jen totální (nezaručená)převýchova za 20.000.- a víc.
A to je docela dost.Teď má celý den košík, aby se nepustila do toho druhého, který je mimochodem zlatíčko. Jeden z nich musí jít z domu pryč.Protože aby měla celý život košík na čumáku , tak to ji máme přeci jen rádi a nechceme jí týrat. Kdyby bylo řešení jak je mít oba.Ale víme že to asi nejde. Máte nějaké zkušenosti nebo rozumnou radu?

Myslím, že tady si nic pěkného nepřečtete, a ni se nedivím. Nepíšete jak je fena stará, jaká je to rasa. Ale jistě je dospělá a tak její povahu už delší čas znáte. Je agresivní i na psy, takže se jedná opravdu o závažný defekt v chování a pravděpodobně bylo velmi špatné i její vedení a výchova. Píšete o penězích za převýchvu. Tedy poředělávat to, co jste udělali vy špatně. To jste si toho všimli až teď? A kromě toho i kdyby se nakrásně někomu povedlo převychovat fenu co dál? kdo převychová vás? Také to nemyslím zle, ale dělali jste a děláte něco špatně a to je především potřeba si uvědomit a změnit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
k naší feně jsme si pořídili psa té samé rasy. Fena je agresivní na psy. Dětem ráno utekla a zakousla jorkšírského teriéra. Její agrese trvá delší dobu,probírali jsme to se specialisty na tuto problematiku, nic s tím nejde dělat, snad jen totální (nezaručená)převýchova za 20.000.- a víc.
A to je docela dost.Teď má celý den košík, aby se nepustila do toho druhého, který je mimochodem zlatíčko. Jeden z nich musí jít z domu pryč.Protože aby měla celý život košík na čumáku , tak to ji máme přeci jen rádi a nechceme jí týrat. Kdyby bylo řešení jak je mít oba.Ale víme že to asi nejde. Máte nějaké zkušenosti nebo rozumnou radu?

Dejte pryč nového psa (někomu zodpovědnějšímu) a fenku holt nevenčete bez košíku. Nevím, proč by měl někdo jiný za vás přebírat odpovědnost a starat se o vámi nezvládnutou fenu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
k naší feně jsme si pořídili psa té samé rasy. Fena je agresivní na psy. Dětem ráno utekla a zakousla jorkšírského teriéra. Její agrese trvá delší dobu,probírali jsme to se specialisty na tuto problematiku, nic s tím nejde dělat, snad jen totální (nezaručená)převýchova za 20.000.- a víc.
A to je docela dost.Teď má celý den košík, aby se nepustila do toho druhého, který je mimochodem zlatíčko. Jeden z nich musí jít z domu pryč.Protože aby měla celý život košík na čumáku , tak to ji máme přeci jen rádi a nechceme jí týrat. Kdyby bylo řešení jak je mít oba.Ale víme že to asi nejde. Máte nějaké zkušenosti nebo rozumnou radu?

Když víte, že je fena agresivní na psy, jak jste si k ní mohli pořídit pejska? Nechápu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dejte pryč nového psa (někomu zodpovědnějšímu) a fenku holt nevenčete bez košíku. Nevím, proč by měl někdo jiný za vás přebírat odpovědnost a starat se o vámi nezvládnutou fenu.

Nechtěla bych potkat při venčení vaše děti s vaším psem, a kdyby si náhodou agresivní fena zvykla na to štěně, tak je jasné, že by bylo agresivní taky, a potom by byla situace 2x horší. Oni pejsci se od sebe naučí nejen ty správné věci

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím, že tady si nic pěkného nepřečtete, a ni se nedivím. Nepíšete jak je fena stará, jaká je to rasa. Ale jistě je dospělá a tak její povahu už delší čas znáte. Je agresivní i na psy, takže se jedná opravdu o závažný defekt v chování a pravděpodobně bylo velmi špatné i její vedení a výchova. Píšete o penězích za převýchvu. Tedy poředělávat to, co jste udělali vy špatně. To jste si toho všimli až teď? A kromě toho i kdyby se nakrásně někomu povedlo převychovat fenu co dál? kdo převychová vás? Také to nemyslím zle, ale dělali jste a děláte něco špatně a to je především potřeba si uvědomit a změnit.

Hlavně vše řešte s klidnou hlavou po opadnutí prvního návalu emocí. 20 000 za převýchovu se mi zdá jako poněkud přemrštěná částka, určitě byste našli i levnější. Jako řešení bych já osobně zvolila převýchovu psa na cvičáku, kde se tomuto věnují, určitě bych docházela, nevolila bych internátní převýchovu (nebo ne pouze). Otázkou ale také bude, nakolik bude pro vás schůdné a možné existovat s tímto konkrétním, byť převychovaným psem v místě vašeho bydliště. K poznámce o náhubku - neexistuje řešení pro dobu vaší nepřítomnosti ve formě rozdělení psů (kotec, klec na psa nebo zamknout do druhého pokoje)? Snad se rozhodnete ku prospěchu všech.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
k naší feně jsme si pořídili psa té samé rasy. Fena je agresivní na psy. Dětem ráno utekla a zakousla jorkšírského teriéra. Její agrese trvá delší dobu,probírali jsme to se specialisty na tuto problematiku, nic s tím nejde dělat, snad jen totální (nezaručená)převýchova za 20.000.- a víc.
A to je docela dost.Teď má celý den košík, aby se nepustila do toho druhého, který je mimochodem zlatíčko. Jeden z nich musí jít z domu pryč.Protože aby měla celý život košík na čumáku , tak to ji máme přeci jen rádi a nechceme jí týrat. Kdyby bylo řešení jak je mít oba.Ale víme že to asi nejde. Máte nějaké zkušenosti nebo rozumnou radu?

Kontaktujte Rudu Desenského, a jdětě k němu na konzultaci. Ukáže vám v praxi, jak fenku srovnat. Bez bití, vycukávání a ostnáčů a takových hloupostí. A stát vás to bude jen tolik, na kolik jeho radu oceníte vy sami.
Dejte si jeho jméno do vyhledávače.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kontaktujte Rudu Desenského, a jdětě k němu na konzultaci. Ukáže vám v praxi, jak fenku srovnat. Bez bití, vycukávání a ostnáčů a takových hloupostí. A stát vás to bude jen tolik, na kolik jeho radu oceníte vy sami.
Dejte si jeho jméno do vyhledávače.

Desenský:

http://www.psycholog-psu.com/

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Desenský:

http://www.psycholog-psu.com/

Jo ten je ten pravý

Máte fenu co je agresivní na psi a pořídíte psa domů. Posíláte s ní ven děcka a fenu bez koše. Děcka fenu nezvládnou a odnese to jiný pes životem.
Vy opravdu myslíte něčím jiným než hlavou.
V první řadě jste si neměli brát psa. Pak nepouštět fenu s děcky ven - to je vám ted už snad jasné. Ale hlavně se vy musíte naučit jak psa vychivávat a zvládat.
Kdyby vaše děcka venčící vaši fenu potkala mě a mého psa, tak nevím jak by dopadla ta fena a jak děcka a jak pak i vy. Svého psa ubráním ( vyzkoušeno v praxi bohužel), pak by následovala policie a řešilo yb se to přes ni. Kdo je tak hloupý, že posílá děcka ven s agresivní nezvládnutou fenou si nic jiného nezaslouží.

Moje rada? Dejte pryč štěně a pořádně se starejte o fenu. Vaše odpovědnost je k té feně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
k naší feně jsme si pořídili psa té samé rasy. Fena je agresivní na psy. Dětem ráno utekla a zakousla jorkšírského teriéra. Její agrese trvá delší dobu,probírali jsme to se specialisty na tuto problematiku, nic s tím nejde dělat, snad jen totální (nezaručená)převýchova za 20.000.- a víc.
A to je docela dost.Teď má celý den košík, aby se nepustila do toho druhého, který je mimochodem zlatíčko. Jeden z nich musí jít z domu pryč.Protože aby měla celý život košík na čumáku , tak to ji máme přeci jen rádi a nechceme jí týrat. Kdyby bylo řešení jak je mít oba.Ale víme že to asi nejde. Máte nějaké zkušenosti nebo rozumnou radu?

K tomu, abych Vám tu zkoušel radit, asi nemám dost informací. Zaujala mě ta \"totální převýchova\". Že se dá něco dělat i se psem, nad kterým lámou jiní hůl, si umím představit. Ale jako že Vám vezme někdo na týden psa, zformátuje mu harddisk a nahraje nový operační systém? Případně pak za příplatek nastaví systém podle Vašich požadavků? Myslím, že tak psi nefungují.
S těmi, kteří si Vás tady berou do úst, jak jste zanedbal výchovu feny, aniž by o otom cokoli věděli, bych se rád podělil o svou zkušenost s agresivní fenou NO. Chovu a výcviku těchto psů se věnuji pár desítek let, z toho několik roků i profesionálně. (To nepíšu, abych se chlubil, ale proto, že bych teoreticky měl o výchově psa něco vědět.) Z těch mnoha psů, které jsem doma měl, žádný nikdy nebyl agresivní na ostatní psy. Byli vždy perfektně socializovaní z domácí smečky. A taky jsem se díval skrz prsty na ty, jejichž psy ty moje na ulici, či na cvičáku napadali; že si je jako, sakra, nemůžou vychovat a tak. Pak měla jedna moje fena štěňata, které odchovala jako nejvzornější máma. První konflikt jsem zažil, když jsme při procházce venku potkali její tehdy tříměsíční štěně. Majitel štěněte i já jsme oba psy pustili z vodítek, ať si užijí shledání, ale ta vzorná máma se na štěně vrhla totálně likvidačním způsobem, sotva jsem ji stačil odtrhnout, aby mu neublížila. A od té doby každé její setkání se psy jakékoliv rasy, stáří i pohlaví probíhalo stejně - okamžitý likvidační zákrok. Přiznám se, že s veškerými pokusy o převýchovu jsem si na ní vylámal zuby já, i známí výcvikáři. Do její smrti jsem ji nemohl pustit z vodítka, když byl v dohledu pes, a bez náhubku nikdy nevyšla z kotce. Vysvětlili jsme si to tehdy hormonálními změnami po březosti a laktaci. Tož tak...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
K tomu, abych Vám tu zkoušel radit, asi nemám dost informací. Zaujala mě ta \"totální převýchova\". Že se dá něco dělat i se psem, nad kterým lámou jiní hůl, si umím představit. Ale jako že Vám vezme někdo na týden psa, zformátuje mu harddisk a nahraje nový operační systém? Případně pak za příplatek nastaví systém podle Vašich požadavků? Myslím, že tak psi nefungují.
S těmi, kteří si Vás tady berou do úst, jak jste zanedbal výchovu feny, aniž by o otom cokoli věděli, bych se rád podělil o svou zkušenost s agresivní fenou NO. Chovu a výcviku těchto psů se věnuji pár desítek let, z toho několik roků i profesionálně. (To nepíšu, abych se chlubil, ale proto, že bych teoreticky měl o výchově psa něco vědět.) Z těch mnoha psů, které jsem doma měl, žádný nikdy nebyl agresivní na ostatní psy. Byli vždy perfektně socializovaní z domácí smečky. A taky jsem se díval skrz prsty na ty, jejichž psy ty moje na ulici, či na cvičáku napadali; že si je jako, sakra, nemůžou vychovat a tak. Pak měla jedna moje fena štěňata, které odchovala jako nejvzornější máma. První konflikt jsem zažil, když jsme při procházce venku potkali její tehdy tříměsíční štěně. Majitel štěněte i já jsme oba psy pustili z vodítek, ať si užijí shledání, ale ta vzorná máma se na štěně vrhla totálně likvidačním způsobem, sotva jsem ji stačil odtrhnout, aby mu neublížila. A od té doby každé její setkání se psy jakékoliv rasy, stáří i pohlaví probíhalo stejně - okamžitý likvidační zákrok. Přiznám se, že s veškerými pokusy o převýchovu jsem si na ní vylámal zuby já, i známí výcvikáři. Do její smrti jsem ji nemohl pustit z vodítka, když byl v dohledu pes, a bez náhubku nikdy nevyšla z kotce. Vysvětlili jsme si to tehdy hormonálními změnami po březosti a laktaci. Tož tak...

Čekala jsem sprchu nadávek, celý problém je zdlouhavý tady popisovat , problém řešime asi rok, je to vše hormonální problém, kde asi ani kastrace nepomůže, spíš by možná uškodila. A výcvik, kde je cvičena co smí s a co nesmí selhal.A to štěně měl být spolešník, aby pochopila, že je pes a ostatní psi ji nic neudělají a nemá cenu je bezdůvodně napadat. A děti ji nevenčily, prostě jim utekla ,když jim nešly v těch mrazech zavřít vrátka. Jinak ji venčí s náhubkem. Prostě hrozná náhoda s špatným koncem. Jinak majitelka nám to osobně neřekla, koluje to po vsi.Svůj problém jsem popsala panu Desenskýmu, takže díky za tuto radu, na koho se obrátit. a socializovaná byla taky dost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Čekala jsem sprchu nadávek, celý problém je zdlouhavý tady popisovat , problém řešime asi rok, je to vše hormonální problém, kde asi ani kastrace nepomůže, spíš by možná uškodila. A výcvik, kde je cvičena co smí s a co nesmí selhal.A to štěně měl být spolešník, aby pochopila, že je pes a ostatní psi ji nic neudělají a nemá cenu je bezdůvodně napadat. A děti ji nevenčily, prostě jim utekla ,když jim nešly v těch mrazech zavřít vrátka. Jinak ji venčí s náhubkem. Prostě hrozná náhoda s špatným koncem. Jinak majitelka nám to osobně neřekla, koluje to po vsi.Svůj problém jsem popsala panu Desenskýmu, takže díky za tuto radu, na koho se obrátit. a socializovaná byla taky dost.

Pokud je to tak jak ted píšete, tak byste měla jít za majitelkou toho yorka a domluvit se s ní na nějakém odškodnění.
Hormony to být může, pak by možná pomohla nějakjá hormonální léčba? (měli sjme podobný problém ale u jiného zvířete a byla doporučena hormonální léčba s celkem dobrými výsledky, ale vše záleží na konkrétním případu).
Desenský nepomůže pokud to je hormony. Může jen uškodit - bohužel. Hormonální nerovnováha se jeho vrčením a kousáním do psů nevyléčí.

To štěně opravdu ale nebyl dobrý nápad. Naopak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud je to tak jak ted píšete, tak byste měla jít za majitelkou toho yorka a domluvit se s ní na nějakém odškodnění.
Hormony to být může, pak by možná pomohla nějakjá hormonální léčba? (měli sjme podobný problém ale u jiného zvířete a byla doporučena hormonální léčba s celkem dobrými výsledky, ale vše záleží na konkrétním případu).
Desenský nepomůže pokud to je hormony. Může jen uškodit - bohužel. Hormonální nerovnováha se jeho vrčením a kousáním do psů nevyléčí.

To štěně opravdu ale nebyl dobrý nápad. Naopak.

Věřte mi, že hormony v tom asi moc roli hrát nebudou. Socializace je důležitá, ale musí se vědět, jak na to a jak svého psa na jednu stranu přiměřeně bránit před případným napadením nebo neadekvátním chováním jiných psů, na druhou stranu ho přiměřeně korigovat. Pro psa pochopitelným způsobem. To není jednoduché. Mám doma fenku, u které jsme udělali snad všechny možné i nemožné chyby v socializaci. Pan Desenský nám moc pomohl. Kdo tvrdí, že vrčí a kouše do psů, ví hodně málo o jeho práci.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Čekala jsem sprchu nadávek, celý problém je zdlouhavý tady popisovat , problém řešime asi rok, je to vše hormonální problém, kde asi ani kastrace nepomůže, spíš by možná uškodila. A výcvik, kde je cvičena co smí s a co nesmí selhal.A to štěně měl být spolešník, aby pochopila, že je pes a ostatní psi ji nic neudělají a nemá cenu je bezdůvodně napadat. A děti ji nevenčily, prostě jim utekla ,když jim nešly v těch mrazech zavřít vrátka. Jinak ji venčí s náhubkem. Prostě hrozná náhoda s špatným koncem. Jinak majitelka nám to osobně neřekla, koluje to po vsi.Svůj problém jsem popsala panu Desenskýmu, takže díky za tuto radu, na koho se obrátit. a socializovaná byla taky dost.

Hormonální poruchu budete řešit převýchovou???

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hormonální poruchu budete řešit převýchovou???

To má fena hormonální poruchu celý život??? To snad ne. A nechci to řešit převýchovou, ale ukázkou pro majitele, jak s fenkou komunikovat tak, aby pochopila, co je správné a co ne. A hlavně to, že jí jiní psi neohrožují a proto není důvod na ně útočit. A o tom, o srozumitelnosti pro psa, to všechno je.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To má fena hormonální poruchu celý život??? To snad ne. A nechci to řešit převýchovou, ale ukázkou pro majitele, jak s fenkou komunikovat tak, aby pochopila, co je správné a co ne. A hlavně to, že jí jiní psi neohrožují a proto není důvod na ně útočit. A o tom, o srozumitelnosti pro psa, to všechno je.

A co takhle Ivo Eichler a výcv. škola Rámo, to se mi zdá lepší jak celý Desenský.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A co takhle Ivo Eichler a výcv. škola Rámo, to se mi zdá lepší jak celý Desenský.

Když je vám za těžko,celý problém zdlouhavě popsat,tak nečekejte odpovídající radu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To má fena hormonální poruchu celý život??? To snad ne. A nechci to řešit převýchovou, ale ukázkou pro majitele, jak s fenkou komunikovat tak, aby pochopila, co je správné a co ne. A hlavně to, že jí jiní psi neohrožují a proto není důvod na ně útočit. A o tom, o srozumitelnosti pro psa, to všechno je.

Tak jak? Jde o hormonální poruchu a nebo o vaši neschopnost? Že jste se s dospělou fenou nenaučili komunikovat a ani jí s ostatními psy. tedy jak píšete A srouimitelně jí to má vysvětlit někdo jiný. Měl by spíš vám, ne? A za hormony se budete schovávat když jsou vám poznámky ostatních nepříjemné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Čekala jsem sprchu nadávek, celý problém je zdlouhavý tady popisovat , problém řešime asi rok, je to vše hormonální problém, kde asi ani kastrace nepomůže, spíš by možná uškodila. A výcvik, kde je cvičena co smí s a co nesmí selhal.A to štěně měl být spolešník, aby pochopila, že je pes a ostatní psi ji nic neudělají a nemá cenu je bezdůvodně napadat. A děti ji nevenčily, prostě jim utekla ,když jim nešly v těch mrazech zavřít vrátka. Jinak ji venčí s náhubkem. Prostě hrozná náhoda s špatným koncem. Jinak majitelka nám to osobně neřekla, koluje to po vsi.Svůj problém jsem popsala panu Desenskýmu, takže díky za tuto radu, na koho se obrátit. a socializovaná byla taky dost.

Pes vám prostě nesmí utéct!!! Výmluvy o namrzlé brance neberu. Každý člověk který si pořídí psa za něj nese zodpovědnost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pes vám prostě nesmí utéct!!! Výmluvy o namrzlé brance neberu. Každý člověk který si pořídí psa za něj nese zodpovědnost.

Ono s tou socializací to není zas až tak jednoduché. Můj pes je z velmi pěkného prostředí, u chovatelů to byly vymazlené štěňátka, u nás doma od malinka se starším psem, na procházkách i na psí louce denně v kontaktu se spoustou různých psů různých velikostí a stáří, to samé na cvičáku, kde měli psi možnost si mezi cvičením hrát. Pes má sedmery zkoušky, takže nezvládnutý asi taky nebude. Socializace teda podle mě na 1000%. A výsledek? Fena mu může viset třeba na krku a nic. Ale s každým psem, samcem, má tendence se rvát, nejde ho vůbec pustit z vodítka v místech, kde jsou jiní psi a na vodítku je setkání s každým psem pro mě malé trauma, jak se stydím, když se s ním přetahuju a on řve. Proto mě ty neustálé řeči o socializaci hrozně štvou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono s tou socializací to není zas až tak jednoduché. Můj pes je z velmi pěkného prostředí, u chovatelů to byly vymazlené štěňátka, u nás doma od malinka se starším psem, na procházkách i na psí louce denně v kontaktu se spoustou různých psů různých velikostí a stáří, to samé na cvičáku, kde měli psi možnost si mezi cvičením hrát. Pes má sedmery zkoušky, takže nezvládnutý asi taky nebude. Socializace teda podle mě na 1000%. A výsledek? Fena mu může viset třeba na krku a nic. Ale s každým psem, samcem, má tendence se rvát, nejde ho vůbec pustit z vodítka v místech, kde jsou jiní psi a na vodítku je setkání s každým psem pro mě malé trauma, jak se stydím, když se s ním přetahuju a on řve. Proto mě ty neustálé řeči o socializaci hrozně štvou.

Mám podobný názor. Se svým psem jsem prožíval naprosto stejné situace, takže jsem se též styděl potkat psa. Na fenky už z dálky mával ocasem, ale se psy to bylo ródeo...Teď mám fenku a mám klid. Občas ze začtu do poradny pana Desenského a přemýšlím, kde byl problém. Svůj podíl viny tam vnímám také, ale některé chování psa bylo pro mě nepochopitelné, zejména když vyrůstal v neustálém kontaktu s ostatními psy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám podobný názor. Se svým psem jsem prožíval naprosto stejné situace, takže jsem se též styděl potkat psa. Na fenky už z dálky mával ocasem, ale se psy to bylo ródeo...Teď mám fenku a mám klid. Občas ze začtu do poradny pana Desenského a přemýšlím, kde byl problém. Svůj podíl viny tam vnímám také, ale některé chování psa bylo pro mě nepochopitelné, zejména když vyrůstal v neustálém kontaktu s ostatními psy.

Já se přiznám, že u nás to bylo podobné. Jenom se mně podařilo a to velmi pracně, aby ostatní samce ignoroval. Pro zajímavost jeho hrátky byly, dokud byl štěně, dost drsný a vždycky, když o tom přemýšlím, tak měl navrch.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já se přiznám, že u nás to bylo podobné. Jenom se mně podařilo a to velmi pracně, aby ostatní samce ignoroval. Pro zajímavost jeho hrátky byly, dokud byl štěně, dost drsný a vždycky, když o tom přemýšlím, tak měl navrch.

A jak se vám to podařilo? Já se opravdu snažím, byla jsem i za několika cvičiteli a výsledek nikde. Jinak je pes doma naprostý miláček, jak už jsem psala, má spoustu zkoušek, nikdy na mě nebo na jiného člověka nic nezkusil, ani v pubertě. Je to hrozně akční a temperamentní, tak nevím, jestli to s tím nemůže souviset. Kažé odpoledne beru psa do auta a jedu venčit za město, kde nikoho nepotkáváme a tam si to užívám.Ale ranní a večerní venčení na sídlišti je hrůza a děs.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já se přiznám, že u nás to bylo podobné. Jenom se mně podařilo a to velmi pracně, aby ostatní samce ignoroval. Pro zajímavost jeho hrátky byly, dokud byl štěně, dost drsný a vždycky, když o tom přemýšlím, tak měl navrch.

Ještě doplním. Je mi naprosto jasné, že částečně je to moje vina, ale fakt nevím, kde jsem tu chybu udělala a hrozně mě to štve. Na veškerých zkouškách musím odcvičit disciplínu a jít si stoupnout někam opodál, aby na všechny psy nevrčel a toužebně nekňučel na fenky, což pochopitelně ostatní ruší.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A jak se vám to podařilo? Já se opravdu snažím, byla jsem i za několika cvičiteli a výsledek nikde. Jinak je pes doma naprostý miláček, jak už jsem psala, má spoustu zkoušek, nikdy na mě nebo na jiného člověka nic nezkusil, ani v pubertě. Je to hrozně akční a temperamentní, tak nevím, jestli to s tím nemůže souviset. Kažé odpoledne beru psa do auta a jedu venčit za město, kde nikoho nepotkáváme a tam si to užívám.Ale ranní a večerní venčení na sídlišti je hrůza a děs.

Buzerační poslušností ve vzdálenosti, kterou zvládnul a postupné přibližování ke psům. A zákazové povely, hned jak jsem měla pocit, že se jenom po tom psovi kouká, pokud mě ignoroval, tak byl trest, vyškubání. Na sídlišti bych se asi zbláznila, protože tam bývají volně pobýhající pesani a já vím, že kdyby k nám některý přiběhl a udělal jakýkoliv dominantnější gesto, tak ten můj mu to vrátí a veškerá moje práce přijde vniveč, protože to bude okamžik, kdy se na mě vykašle. Zatím jsem všechny taakovéto "hrací" pejsky odehnala, ale....

No te´dka jsme ve stavu, kdy na vodítku projdem kolem psa, ale musím být na toho svýho soustředěná a dávat pozor. Možná časem dostane rozum, je to mlaďoch 2,5 roků starý. V zásadě lze říct, že ho baví boj, vyhrání, bere to jako sport. Energie a sebevědomí má na rozdávání.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud je to tak jak ted píšete, tak byste měla jít za majitelkou toho yorka a domluvit se s ní na nějakém odškodnění.
Hormony to být může, pak by možná pomohla nějakjá hormonální léčba? (měli sjme podobný problém ale u jiného zvířete a byla doporučena hormonální léčba s celkem dobrými výsledky, ale vše záleží na konkrétním případu).
Desenský nepomůže pokud to je hormony. Může jen uškodit - bohužel. Hormonální nerovnováha se jeho vrčením a kousáním do psů nevyléčí.

To štěně opravdu ale nebyl dobrý nápad. Naopak.

Nechci se majitelky nějak zastávat, situaci neznám, ale jen poznámka: kdoví, jak to bylo s tím jorkem. Na vesnici se toho napovídá... Náš labrador třeba zalousnul sousedovic malamuta a nikomu nevysvětlíte, že se incident stal v době, kdy jsme s oběma psy byli na jižní Moravě...
marcha

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě doplním. Je mi naprosto jasné, že částečně je to moje vina, ale fakt nevím, kde jsem tu chybu udělala a hrozně mě to štve. Na veškerých zkouškách musím odcvičit disciplínu a jít si stoupnout někam opodál, aby na všechny psy nevrčel a toužebně nekňučel na fenky, což pochopitelně ostatní ruší.

Tak zkuste si zajet za tím panem Desenským osobně, na jeden den prostě. Komu prošlo tolik psů pod rukama, a kdo s nima opravdu žije jak on, může snadno přijít na to, kde je ta chyba, tam, kde vy na to nepřijdete nikdy, a třeba ani zkušený výcvikář, který má zas jiný pohled. (Nevěřte tomu, že vám bude pan Desenský do fenky kousat a podobným zkresleným představám o něm. Někdo viděl v TV, jak převychovává psy agresivní a útočící na lidi - místo bití je kousne, což vypadá divně, ale je to efektivní řeč, které psi rozumí a rychleji chápou... atd. S vaším případem to však nemá co dělat.) Člověk někdy na něco kouká, má to před očima a nevidí to. Zkuste, nedáte za to nic, jen benzín a čas. Nakonec zařídit se podle toho nemusíte, když se vám bude zdát, že je to mimo, ne?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Buzerační poslušností ve vzdálenosti, kterou zvládnul a postupné přibližování ke psům. A zákazové povely, hned jak jsem měla pocit, že se jenom po tom psovi kouká, pokud mě ignoroval, tak byl trest, vyškubání. Na sídlišti bych se asi zbláznila, protože tam bývají volně pobýhající pesani a já vím, že kdyby k nám některý přiběhl a udělal jakýkoliv dominantnější gesto, tak ten můj mu to vrátí a veškerá moje práce přijde vniveč, protože to bude okamžik, kdy se na mě vykašle. Zatím jsem všechny taakovéto "hrací" pejsky odehnala, ale....

No te´dka jsme ve stavu, kdy na vodítku projdem kolem psa, ale musím být na toho svýho soustředěná a dávat pozor. Možná časem dostane rozum, je to mlaďoch 2,5 roků starý. V zásadě lze říct, že ho baví boj, vyhrání, bere to jako sport. Energie a sebevědomí má na rozdávání.

Ještě mě napadlo, když má zkoušky, tak byl schopen relativně zvládnout nástupy před saamotnou zkouškou. Tudíž i venku to přes tu ovladatelnost musí jít. Jenom to chce čas, energii a vyhledávání situací. Nedá se samozřejmě předpokládat, že by si časem s někým hrál, ale tu ignoraci cizích psů by se mohl naučit, ale snadno to nejde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě mě napadlo, když má zkoušky, tak byl schopen relativně zvládnout nástupy před saamotnou zkouškou. Tudíž i venku to přes tu ovladatelnost musí jít. Jenom to chce čas, energii a vyhledávání situací. Nedá se samozřejmě předpokládat, že by si časem s někým hrál, ale tu ignoraci cizích psů by se mohl naučit, ale snadno to nejde.

No, nástupy, výstavy a podobné akce, kde je spousta psů mají výhodu v tom, že je těch psů moc a na všechny se vrhat nemůže, takže mi sedí u nohy a temně vrčí, ale neřve, protože asi neví, na koho dřív.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak zkuste si zajet za tím panem Desenským osobně, na jeden den prostě. Komu prošlo tolik psů pod rukama, a kdo s nima opravdu žije jak on, může snadno přijít na to, kde je ta chyba, tam, kde vy na to nepřijdete nikdy, a třeba ani zkušený výcvikář, který má zas jiný pohled. (Nevěřte tomu, že vám bude pan Desenský do fenky kousat a podobným zkresleným představám o něm. Někdo viděl v TV, jak převychovává psy agresivní a útočící na lidi - místo bití je kousne, což vypadá divně, ale je to efektivní řeč, které psi rozumí a rychleji chápou... atd. S vaším případem to však nemá co dělat.) Člověk někdy na něco kouká, má to před očima a nevidí to. Zkuste, nedáte za to nic, jen benzín a čas. Nakonec zařídit se podle toho nemusíte, když se vám bude zdát, že je to mimo, ne?

Na moje štěně tak víc platí kousnutí nebo zavrčení než nějaké ječení. Je to prostě psí řeč. Radši vypadám jako debil a zvrčím, než abych ji mlátila.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, nástupy, výstavy a podobné akce, kde je spousta psů mají výhodu v tom, že je těch psů moc a na všechny se vrhat nemůže, takže mi sedí u nohy a temně vrčí, ale neřve, protože asi neví, na koho dřív.

A nešlo by začít v těch "cvičákovských řádách" a zatrhnout mu jakýkoliv náznak, tj. i slabé zavrčení, když je ticho, tak pochválit a odměnit. Nebo cvičit v povzdálí a zase, když je hodnej, tak hodně odměny a postupně se k té "haldě" psů jakoby přibližovat a neřešit to, že zrovna neví na koho se vrhnout, když "drží hubu" tak pochvala a je jedno proč jí zrovna drží.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na moje štěně tak víc platí kousnutí nebo zavrčení než nějaké ječení. Je to prostě psí řeč. Radši vypadám jako debil a zvrčím, než abych ji mlátila.

Povaha je vrozená a když si na svět pes přinese agresivitu k jiným psům, tak s tím nikdo nic neudělá. Pes možná poslechne svého pána, ale s dětma to nefunguje. Tam si udělá pes po svém.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Povaha je vrozená a když si na svět pes přinese agresivitu k jiným psům, tak s tím nikdo nic neudělá. Pes možná poslechne svého pána, ale s dětma to nefunguje. Tam si udělá pes po svém.

Jasně, základ je daný, ale výchova a působení oatních vlivů má taky podstatný vliv. Tak 50:50