Zase ten náš labrouš....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všechny tři prosby jsou jen o poslušnosti, add1) prostě musíte pořád pilovat přivolání, a klidně si vemte na procházku hračku a dlouhou šňůru. Psa mějte uvázanýho hračku nenápadně odhoďte, nafilmujte to, jako že to sám najde. Jakmile to uchopí, přivolejte ho, pokud nereaguje, přitáhněte si ho až k sobě a pochvalte. Můžete to trénovat i jako aporty. Add2) vžycky se mu z/do MHD nechtělo? Prostě ho klidně stáhněte a vytáhněte do těch schodů. Mělo by mu to dojít, že se s nim o tom nikdo nebude bavit. Používejte povaly "ke mně", "k noze"... Pak ho pochvalte.
A to vodítko? Velmi důrazně FUJ, klidně ho vytahejte za kůži na krku, povalte na záda, vydržte do té doby, než to přestane dělat. Dělejte to jako když nechcete aby dělal něco, co nesmí. Nejhorší je, když mu to jednou dvakrát zakážete, a pokud to neudělá, VY přestanete. Pes opět zvítězil a "má" vás. Dělá si z vás jenom srandu.

Poridte si na neho ksirky , tim ho muzete ndzvednout a pomoci mu do autobusu, lepsi nez ho skrtit na obojku, MA*

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Poridte si na neho ksirky , tim ho muzete ndzvednout a pomoci mu do autobusu, lepsi nez ho skrtit na obojku, MA*

Blbost, tím ho to nenaučíte a v dospělosti ho tam stejně nevynesete. Prostě obojek a vytáhnout, jak psali přede mnou. Nekompromisně, ať ví, že prostě vylézt stejně musí. Jinak byste s MHD brzy skončili.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máme čtyřměsíčního labrouška. Chtěla bych se opět zeptat na několik rad, které mi odtud vždy pomohou za což jsem ráda a děkuju.
Tak jeden problém je, že když je pejsek puštěný, tak v pohodě řiběhne na zavolání, ale běda, když si cokoliv najde na zemi - pak se s námi honí, nechce přijít, doráží na nás abysme s nim dováděli a vůbec nepřijde a naopak utíká! Co s tím? - Protože sranda je to jen prvních pár sekund!
Druhá věc, kvůli které prosím o radu, je: Docela dost s ním cestujeme MHD a hodláme cestovat i nadále, ALE nechce nám nastupovat ani vystupovat do tramvaje, atutobusu, atd. Vždycky se zapře a konec - musíme ho vynýst! Ani na piškotku se nedal zlákat. Teď se ještě unést dá, ale co až bude mít 35 kg. :-)
A zatím poslední dotázek - pořád si kouše vodítko a na moje povely Fuj a Nesmíš nereaguje, jak ho tohleto odnaučit?
Díky moc za rady, už čekám netrpělivě!!!
Meggie

Ve 4 měsících je to ještě miminko, které zkouší a zkoumá svět a zároveň testuje, co mu smečka dovolí.
Náš labík taky asi do 3/4 roka pořád něco sbíral ze země a ochutnával atd. Pašoval domů žvýkačky a ty pak žvýkal, přičemž když jsem mu prohlížela tlamu, tak ji měl tak schovanou, že jsem ji nenašla... :-). Je to normální a časem ho to odnaučíte. Zkusila bych dlouhé vodítko a schválně šla kolem něčeho, co bude chtít sebrat a v okamžiku, kdy to udělá, bych přiručkovala a otevřela mu tlamu, řekla fuj a vyplivni to. Náš pes se to takhle naučil a dneska, když mi sebere na ulici spadlý rohlík, mu stačí zahrozit a říct, vyplivni to a on to pustí. lidi se docela baví, když to na povel vyflusne, ale je to praktické - nemusím mu páčit tlamu a dolovat odporný rohlík.... Ale mějte trpělivost, ještě dlouho tohle bude dělat, je to přirozené - zkoumá tak své okolí, zjišťuje co je a není k jídlu atd. Je to normální psí chování a lidské mimčo taky všechno strká do pusy - taky tak zkoumá svět. Z části je nutné to umožnit. Ale je na nás lidech, abychom poskytli ke zkoumání jen to, co neublíží. Proto dávejte pozor, co bere do tlamy a v případě nutnosti zasáhněte! Jinak z nějakého papírku nebo klacíku bych si starost nedělala.
Co se týče toho, že před vámi utíká - je to výzva ke hře. Ale pro budoucí výcvik je to nežádoucí na něco takového přistoupit. Zvlášť u retrívrů - tedy aportérů je nutné od počátku upevňovat to, že hozený aport se vždy musí odevzdat pánovi. Věc k výcviku aportování musí psa bavit a zároveň ji nesmí mít k dispozici neustále a na hraní. Taková věc např. činka, se vyndá jen na výcvik a pak hned schová. Pes se na ni pak víc těší a zároveň ví, že když mu pán něco hodí a velí aport, musí to odevzdat. Samozřejmě o běžné hračky tad. se klidně potahejte a poblbněte a pohoňte. Já to dělám za odměnu při výcviku, že nakonec hodím balónek na šňůrce a o ten se honíme a taháme. Ale psa musíte výcvikem naučit rozlišovat, kdy musí na povel něco přinést a odevzdat a kdy si hrajete a blbnete. Všechno to přijde, nebojte. Labíci jsou aportéři vášniví a neustále něco přináší, poponáší atd. Aport trénujte taky na dlohém vodítku, aby Vám s tím nemohl utéct a lákejte ho k sobě na pamlsek, když aport přinese, klidně se s ní o něj potahejte. Pes tak přijde na to, že se mu vyplatí neutíkat, ale naopak k Vám s aportkem přijít, protože přinesením hra nekončí - naopak, bude švanda, protože páník se sním o aportek navíc bude tahat - a to psi milují a navíc pak ještě dostane něco na zub - na to zabere každý labík. Po čase přijde na to, že přinést něco, co odhodíte se vyplatí a bude se sám vnucovat....
K té tramvaji - 4 měsíčník pejsek je ještě dost malý. Schůdky jsou dost velké a tak mu to může dělat problémy a může se ještě bát. Na nějaké lákání na pamlsek při nastupování nebudete mít čas, takže bych doporučila najít někde v okolí nějaké schody, které budou vyšší, a na těch v klidu trénovat. Trénujte i v přírodě, různé lezení a chůzi po kmenech, po kamenech atd. Pes si začne věřit, naučí se koordinovat pohyby, což mu ještě, když e tak malý může dělat problémy. pozor ale na skákání a nadměrnou chůzi po schodech - je to špatné na kloby!!! Uvidíte, že časek se přestane bát a nastupování bude hračka. Zatím bych mu prostě pomáhala vylézt a trénovala v klidu doma.
Kousání vodítka je častý problém, ale taky se dá řešit. Cvičte chůzi na vodítku tak, že vezmete do ruky pamlsek nabo hračku a odpoutávejte pozornost psa od vodítka na pamlsek. Vše spojte s povelem k noze a snažte se psa pamlskem udržet u nohy a kousek jít. V okamžiku, kdy paes půjde kouíček u nohy a nebude okusovat vodítko, zstavte a pochvalte - to je hodný k noze a pak ase kusek pokračujte. Každý pokus o kousání vodítka rázně zakažte povelem NE! Vodítko z tlamy vyndejte a poutejte pozornos psa na vás a vaši ruku. Neustále chvalte, mluvte. ´ím víc budete ve chodit na vodítku, tím dřív ho omrzí ho okusovat a přijde na to, že očuchávat rohy je zajímavější, než se tahat o vodítko.... Kamarádův labík měl stejný problém. Byl zvyklý jen na zahradě a na vodítku chodil málo a když už šel, tak kousal vodítko. Kamarád dělal tu chybu, že prostě jenom šel anic nedělal a pes kousal a kousal. Stačilo si ho vzít na chvíli ven, do ruky jsem si dala dobrůtku a pejsek po chvíli pěkně vyšlapoval, koukal na mě a vodítka si nevšilm, soustředil se na to ky už mu ta ruka něco dá. Chce to hodně blbnout, hrát divadýlko, prostě dávat najevo radost a zároveň umět dát v pravou chvíli dát rázně najevo nelibost. pes to rychle pochopí.
Pevné nervy a nezoufejte. Máte doma ještě mimčo a nemůžee chtít zázraky. Ale vytrvejte.
Petra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ve 4 měsících je to ještě miminko, které zkouší a zkoumá svět a zároveň testuje, co mu smečka dovolí.
Náš labík taky asi do 3/4 roka pořád něco sbíral ze země a ochutnával atd. Pašoval domů žvýkačky a ty pak žvýkal, přičemž když jsem mu prohlížela tlamu, tak ji měl tak schovanou, že jsem ji nenašla... :-). Je to normální a časem ho to odnaučíte. Zkusila bych dlouhé vodítko a schválně šla kolem něčeho, co bude chtít sebrat a v okamžiku, kdy to udělá, bych přiručkovala a otevřela mu tlamu, řekla fuj a vyplivni to. Náš pes se to takhle naučil a dneska, když mi sebere na ulici spadlý rohlík, mu stačí zahrozit a říct, vyplivni to a on to pustí. lidi se docela baví, když to na povel vyflusne, ale je to praktické - nemusím mu páčit tlamu a dolovat odporný rohlík.... Ale mějte trpělivost, ještě dlouho tohle bude dělat, je to přirozené - zkoumá tak své okolí, zjišťuje co je a není k jídlu atd. Je to normální psí chování a lidské mimčo taky všechno strká do pusy - taky tak zkoumá svět. Z části je nutné to umožnit. Ale je na nás lidech, abychom poskytli ke zkoumání jen to, co neublíží. Proto dávejte pozor, co bere do tlamy a v případě nutnosti zasáhněte! Jinak z nějakého papírku nebo klacíku bych si starost nedělala.
Co se týče toho, že před vámi utíká - je to výzva ke hře. Ale pro budoucí výcvik je to nežádoucí na něco takového přistoupit. Zvlášť u retrívrů - tedy aportérů je nutné od počátku upevňovat to, že hozený aport se vždy musí odevzdat pánovi. Věc k výcviku aportování musí psa bavit a zároveň ji nesmí mít k dispozici neustále a na hraní. Taková věc např. činka, se vyndá jen na výcvik a pak hned schová. Pes se na ni pak víc těší a zároveň ví, že když mu pán něco hodí a velí aport, musí to odevzdat. Samozřejmě o běžné hračky tad. se klidně potahejte a poblbněte a pohoňte. Já to dělám za odměnu při výcviku, že nakonec hodím balónek na šňůrce a o ten se honíme a taháme. Ale psa musíte výcvikem naučit rozlišovat, kdy musí na povel něco přinést a odevzdat a kdy si hrajete a blbnete. Všechno to přijde, nebojte. Labíci jsou aportéři vášniví a neustále něco přináší, poponáší atd. Aport trénujte taky na dlohém vodítku, aby Vám s tím nemohl utéct a lákejte ho k sobě na pamlsek, když aport přinese, klidně se s ní o něj potahejte. Pes tak přijde na to, že se mu vyplatí neutíkat, ale naopak k Vám s aportkem přijít, protože přinesením hra nekončí - naopak, bude švanda, protože páník se sním o aportek navíc bude tahat - a to psi milují a navíc pak ještě dostane něco na zub - na to zabere každý labík. Po čase přijde na to, že přinést něco, co odhodíte se vyplatí a bude se sám vnucovat....
K té tramvaji - 4 měsíčník pejsek je ještě dost malý. Schůdky jsou dost velké a tak mu to může dělat problémy a může se ještě bát. Na nějaké lákání na pamlsek při nastupování nebudete mít čas, takže bych doporučila najít někde v okolí nějaké schody, které budou vyšší, a na těch v klidu trénovat. Trénujte i v přírodě, různé lezení a chůzi po kmenech, po kamenech atd. Pes si začne věřit, naučí se koordinovat pohyby, což mu ještě, když e tak malý může dělat problémy. pozor ale na skákání a nadměrnou chůzi po schodech - je to špatné na kloby!!! Uvidíte, že časek se přestane bát a nastupování bude hračka. Zatím bych mu prostě pomáhala vylézt a trénovala v klidu doma.
Kousání vodítka je častý problém, ale taky se dá řešit. Cvičte chůzi na vodítku tak, že vezmete do ruky pamlsek nabo hračku a odpoutávejte pozornost psa od vodítka na pamlsek. Vše spojte s povelem k noze a snažte se psa pamlskem udržet u nohy a kousek jít. V okamžiku, kdy paes půjde kouíček u nohy a nebude okusovat vodítko, zstavte a pochvalte - to je hodný k noze a pak ase kusek pokračujte. Každý pokus o kousání vodítka rázně zakažte povelem NE! Vodítko z tlamy vyndejte a poutejte pozornos psa na vás a vaši ruku. Neustále chvalte, mluvte. ´ím víc budete ve chodit na vodítku, tím dřív ho omrzí ho okusovat a přijde na to, že očuchávat rohy je zajímavější, než se tahat o vodítko.... Kamarádův labík měl stejný problém. Byl zvyklý jen na zahradě a na vodítku chodil málo a když už šel, tak kousal vodítko. Kamarád dělal tu chybu, že prostě jenom šel anic nedělal a pes kousal a kousal. Stačilo si ho vzít na chvíli ven, do ruky jsem si dala dobrůtku a pejsek po chvíli pěkně vyšlapoval, koukal na mě a vodítka si nevšilm, soustředil se na to ky už mu ta ruka něco dá. Chce to hodně blbnout, hrát divadýlko, prostě dávat najevo radost a zároveň umět dát v pravou chvíli dát rázně najevo nelibost. pes to rychle pochopí.
Pevné nervy a nezoufejte. Máte doma ještě mimčo a nemůžee chtít zázraky. Ale vytrvejte.
Petra

Ještě se chci zeptat odkud jste. Já jsem z Liberce a máme tu partu retrívrářů a jednou týdně se scházíme na společné cvičení. Cvičíme poslušnost, trénujeme na lovecké zkoušky, prostě co kdo potřebuje. Petra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě se chci zeptat odkud jste. Já jsem z Liberce a máme tu partu retrívrářů a jednou týdně se scházíme na společné cvičení. Cvičíme poslušnost, trénujeme na lovecké zkoušky, prostě co kdo potřebuje. Petra

Moc děkuju za odpovědi. Jsme z Prahy. To, že se takhle scházíte je super, také bychom potřebovali větší smečku. Nicméně mám kamarádku a ta má taky labíse, tak jednou za 14 venčíme spolu.
Všechny rady zkusím a děkuji za ně. (jinak musím říct, že mě až udivuje, jak je učenlivý a jak rychle chápe, ale jen doma, jak jsme venku, tak to je o 90% horší a vždykcy, když se s ním chci "předvést", tak napotvoru neposlouchá! :-)A z rázu je z něj divoký zvíře...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě se chci zeptat odkud jste. Já jsem z Liberce a máme tu partu retrívrářů a jednou týdně se scházíme na společné cvičení. Cvičíme poslušnost, trénujeme na lovecké zkoušky, prostě co kdo potřebuje. Petra

S radami paní Petry souhlasím. Jenom k tomu, že jej nemůžete "odlovit", když venku něco najde, hlavně si s ním nehrajte tu hru "dáš to sem" a honíte psa, který s předmětem utíká a všichni se smějí. Nám takhle známí zkazili štěně a rok jsme jej nemohli přesvědčit, že tuto hru nebudeme hrát. Pes měl z toho takovou radost, že budeme zase dovádět, že se 4 hodiny nenechal chytit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
S radami paní Petry souhlasím. Jenom k tomu, že jej nemůžete "odlovit", když venku něco najde, hlavně si s ním nehrajte tu hru "dáš to sem" a honíte psa, který s předmětem utíká a všichni se smějí. Nám takhle známí zkazili štěně a rok jsme jej nemohli přesvědčit, že tuto hru nebudeme hrát. Pes měl z toho takovou radost, že budeme zase dovádět, že se 4 hodiny nenechal chytit.

K tomu nastupování do MHD nám pomohlo, když jsme na nějaké konečné požádali pana řidiče, aby nám to umožnil natrénovat. Tam jsme měli dostatek času psa seznámit s tramvají i nastupováním bez zbytečných stresů.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
K tomu nastupování do MHD nám pomohlo, když jsme na nějaké konečné požádali pana řidiče, aby nám to umožnil natrénovat. Tam jsme měli dostatek času psa seznámit s tramvají i nastupováním bez zbytečných stresů.

Děkuji. Problém je v tom, že pokud se MHD týče, tak mi jsme zatím narazili na vesměs nabroušené a nevrlé řidiče, kteří nás bez náhubku nechtěli pustit do autobusu (a to byl labroušek ještě úplně malinkej) a to jsme ho měli v náručí. A nebo jeden řidič když jsme chtěli nastoupit, tak nám zavřel přímo před nosem dveře (div nám nepřivřel nos). Zkusím ale ty schody někde venku poblíž. Taky máte někdo zlé zkušenosti z MHD????? (já abych se také připravila na to, co všechno může ještě nastat). Zapomněla jsem podotknout, že náš labísek už ve 4 měsících nosí košíček, jinak to ani nejde. (do MHD)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji. Problém je v tom, že pokud se MHD týče, tak mi jsme zatím narazili na vesměs nabroušené a nevrlé řidiče, kteří nás bez náhubku nechtěli pustit do autobusu (a to byl labroušek ještě úplně malinkej) a to jsme ho měli v náručí. A nebo jeden řidič když jsme chtěli nastoupit, tak nám zavřel přímo před nosem dveře (div nám nepřivřel nos). Zkusím ale ty schody někde venku poblíž. Taky máte někdo zlé zkušenosti z MHD????? (já abych se také připravila na to, co všechno může ještě nastat). Zapomněla jsem podotknout, že náš labísek už ve 4 měsících nosí košíček, jinak to ani nejde. (do MHD)

Náš labís taky vyrost ze dvou košíků a teď má 3. Pokud chcete jezdit MHD, nezbývá nic jiného, než košík mít. pes se rychle naučí. Venku mu ho hned sundám a dám odměnu, že byl hodný. Cestuje rád, v autobuse se chová vzorně. Nedivte se řidičům - předpisy platí pro každého! A to, že Vám někdo zavře před nosem, svědčí o jeho vztahu k lidem - to raději nekomentuju... Jsou tací... Nic s tím neuděláme....
Všechno, co psa učíte, ho učte bejdřív v klidu domova. rušivé vlivy přidávejte po troškách a pomalu. Ve 4 měsících je štěně ještě velice nesoustředěné, pozornost udrží krátce a nechá se vším vyvést z rovnováhy. Zatím bych se zaměřila co se týče venkovního prostředí hlavně na chůzi na vodítku, přivolání a jinak bych se soustředila na socializaci a podnětné procházky. Zkusit jízdu vším možným, chodit na návštěvy psí i lidské, kontakt s dětmi. Jít někam kde mají koně nebo jiné zvířectvo atd. Teprve až když ho naučíte nějaké poslušnostní cviky doma, pak jít ven a ne rušivých vlivech přidávat. Nejdřív cvičit venku bez obecnstva. A až později, když to zvládnete venku bez rušení, tak jít někam, kde budou lidi a jiní psi atd. Zároveň bych se poohlédla po cvičáku a začala chodit tam. Cvičte zezačátku třeba 3 x denně, ale krátce - 5 minut stačí! Víc nemá cenu. Psa to musí bavit. V tom nejlepším vždycky přestaňte, vždy to nakamuflujte tak, aby se psu cvik povedl a celá lekce končila chválou a hrou. Tím, že v nejlepším přestanete, docílíte toho, že to psu neznechutíte a že se na další cvičení bude těšit a bude ho brát jako zábavu a ne trápení. Petra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máme čtyřměsíčního labrouška. Chtěla bych se opět zeptat na několik rad, které mi odtud vždy pomohou za což jsem ráda a děkuju.
Tak jeden problém je, že když je pejsek puštěný, tak v pohodě řiběhne na zavolání, ale běda, když si cokoliv najde na zemi - pak se s námi honí, nechce přijít, doráží na nás abysme s nim dováděli a vůbec nepřijde a naopak utíká! Co s tím? - Protože sranda je to jen prvních pár sekund!
Druhá věc, kvůli které prosím o radu, je: Docela dost s ním cestujeme MHD a hodláme cestovat i nadále, ALE nechce nám nastupovat ani vystupovat do tramvaje, atutobusu, atd. Vždycky se zapře a konec - musíme ho vynýst! Ani na piškotku se nedal zlákat. Teď se ještě unést dá, ale co až bude mít 35 kg. :-)
A zatím poslední dotázek - pořád si kouše vodítko a na moje povely Fuj a Nesmíš nereaguje, jak ho tohleto odnaučit?
Díky moc za rady, už čekám netrpělivě!!!
Meggie

K tomu nastupování do MHD, já se svým belgičákem jezdím dost často. Jako malý mi taky nechtěl nastupovat, prostě to na něj bylo moc(možná spíše psychicky než fyzicky). Zkrátka jsem ho vždy vzala a vynesla. Asi tak pěti měsících jsme to prostě zase zkusili a už mu to nedělalo problém. Počkejte a on to brzy taky zvládne sám

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
K tomu nastupování do MHD, já se svým belgičákem jezdím dost často. Jako malý mi taky nechtěl nastupovat, prostě to na něj bylo moc(možná spíše psychicky než fyzicky). Zkrátka jsem ho vždy vzala a vynesla. Asi tak pěti měsících jsme to prostě zase zkusili a už mu to nedělalo problém. Počkejte a on to brzy taky zvládne sám

Souhlasím, labrouš je ve 4 měsících ještě poměrně neohrabaná kulička schody v MHD jsou na něj vysoko. Jednak se ještě může bát, ale především to může být nad jeho fyzické možnosti. Rozhodně ho v žádném případě nevláčejte na obojku. Jenom ho tím zradíte. Vysaďte ho na první schod (ten bývá nejvyšší a třeba to na ten druhý už zvádne, případně mu dejte přední packy nahoru a pomozte se zadníma. Ale věřte, že se to naučí. Je opravdu ještě brzo. V žádném případě ne kšíry. To není řešení. Nevyřešíte tím ani nastupování ani případné problémy s chúzí na vodítku. Základem a nejefektivnější je jednoduchý řetízák a pevné vodítko - ne flexi! Flexi a kšíry si můžete dovolit až u psa, který chodí způsobně u vaší nohy na vodítku a nemá tendenci tahat! Já dávám postroj jen na stopování nebo v zimě, když jdeme na běžky. A to právě z toho důvodu, že předpokládám a vlastně i chci, aby pes táhl a v postroji se může do tahu lépe opřít, přičemž se neškrtí a dobře se mu čichá nebo tahá. Používáním kšír dosáhnou lidé, kteří mají tahavého psa jen toho, že z něj udělají ještě lepšího tahouna.... PetrA

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím, labrouš je ve 4 měsících ještě poměrně neohrabaná kulička schody v MHD jsou na něj vysoko. Jednak se ještě může bát, ale především to může být nad jeho fyzické možnosti. Rozhodně ho v žádném případě nevláčejte na obojku. Jenom ho tím zradíte. Vysaďte ho na první schod (ten bývá nejvyšší a třeba to na ten druhý už zvádne, případně mu dejte přední packy nahoru a pomozte se zadníma. Ale věřte, že se to naučí. Je opravdu ještě brzo. V žádném případě ne kšíry. To není řešení. Nevyřešíte tím ani nastupování ani případné problémy s chúzí na vodítku. Základem a nejefektivnější je jednoduchý řetízák a pevné vodítko - ne flexi! Flexi a kšíry si můžete dovolit až u psa, který chodí způsobně u vaší nohy na vodítku a nemá tendenci tahat! Já dávám postroj jen na stopování nebo v zimě, když jdeme na běžky. A to právě z toho důvodu, že předpokládám a vlastně i chci, aby pes táhl a v postroji se může do tahu lépe opřít, přičemž se neškrtí a dobře se mu čichá nebo tahá. Používáním kšír dosáhnou lidé, kteří mají tahavého psa jen toho, že z něj udělají ještě lepšího tahouna.... PetrA

Ahoj Petro, je to sice mimo téma, ale potěšilo mně, že i někdo jiný "využívá" svého labíska jako tahouna na běžkách! Jak Vám to jde? Baví ho to? A nezkoušíš i canicross? Já ano, ale Sama baví běhat jen na volno. Jak ho připnu k opasku, začne se courat a dávat najevo, jak je znechucen . Rozhodně mi nepomáhá! Naštěstí běháme po polích a tak ho mám většinou volně - to pak zapomene na věškerou únavu a lítá okolo...
Ale na běžkách i tahá a baví ho to, což mi přijde zajímavý. Čekala bych, že ve sněhu se mu poběží hůř... ale on sníh miluje .
Škoda, že je ta Vaše partička až v Liberci - my se přestěhovali na vesnici do jižních Čech a nemáme tu žádné psí kamarády .
Mějte se i pesanem fajn, Marcha

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj Petro, je to sice mimo téma, ale potěšilo mně, že i někdo jiný "využívá" svého labíska jako tahouna na běžkách! Jak Vám to jde? Baví ho to? A nezkoušíš i canicross? Já ano, ale Sama baví běhat jen na volno. Jak ho připnu k opasku, začne se courat a dávat najevo, jak je znechucen . Rozhodně mi nepomáhá! Naštěstí běháme po polích a tak ho mám většinou volně - to pak zapomene na věškerou únavu a lítá okolo...
Ale na běžkách i tahá a baví ho to, což mi přijde zajímavý. Čekala bych, že ve sněhu se mu poběží hůř... ale on sníh miluje .
Škoda, že je ta Vaše partička až v Liberci - my se přestěhovali na vesnici do jižních Čech a nemáme tu žádné psí kamarády .
Mějte se i pesanem fajn, Marcha

Ahojky,
no, občas ho vezmem na běžky a to tahá slušně, ale nemáme to natrénované do dokonalosti, takže občas táhne, občas ne, někdy se trochu plete pod běžky, ale baví ho to. Někdy jde jen vedle mě. Postroj má spíš z toho důvodu, že když je vodítko upnuté nahoře, tak se tak často nezamotává do vodítka, nž když je na obojku ..... Jinak sníh miluje, doslova plave v závějích, potápí se a rochní. Jinak občas tahá za šňůru boby zpátky na kopec, no prostě kravinky, co ho učí páníček, by mu šly. Já se zaměřuju spíš na "práci" a výcvik ke zkouškám, což náš labís tak neoceňuje... Petra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máme čtyřměsíčního labrouška. Chtěla bych se opět zeptat na několik rad, které mi odtud vždy pomohou za což jsem ráda a děkuju.
Tak jeden problém je, že když je pejsek puštěný, tak v pohodě řiběhne na zavolání, ale běda, když si cokoliv najde na zemi - pak se s námi honí, nechce přijít, doráží na nás abysme s nim dováděli a vůbec nepřijde a naopak utíká! Co s tím? - Protože sranda je to jen prvních pár sekund!
Druhá věc, kvůli které prosím o radu, je: Docela dost s ním cestujeme MHD a hodláme cestovat i nadále, ALE nechce nám nastupovat ani vystupovat do tramvaje, atutobusu, atd. Vždycky se zapře a konec - musíme ho vynýst! Ani na piškotku se nedal zlákat. Teď se ještě unést dá, ale co až bude mít 35 kg. :-)
A zatím poslední dotázek - pořád si kouše vodítko a na moje povely Fuj a Nesmíš nereaguje, jak ho tohleto odnaučit?
Díky moc za rady, už čekám netrpělivě!!!
Meggie

ad1) Ne, psa na dlouhou šňůru ne! Labouši jsou hračičky, rádi „zkouší trpělivost“ svého pána, zkrátka, rádi blbnou. Tedy nechce to nic jiného než-li trpělivost a nenechat se unést. Ať má či nemá něco v tlamě, ať si chce hrát, nebo ne, snažte se chovat naprosto stejně. Mluvte-volejte pořád stejně mile! Tedy přivolávejte známým stylem, že běžíte pryč, lákáte na pamlsek a pod.. Rozhodně se nesnažte psa odchytit a pod.. Musíte docílit toho, že k vám přijde a bude se chtít nechat chytit. I když mu to bude trvat dlouho, než přijde, pochvalte ho a odměňte. A opět ho zase pusťte – dejte mu „volno“. Když přijde s nějakou věcí v tlamě, vůbec si té věci nevšímejte, ať je to, co je to. Nesahejte na ni a nesnažte se, aby ji pustil. Tedy stále jen myslete na přivolání jako takové, nesnažte se to odstranit jako zlozvyk, ale jen dokázat ovládat psa – přivoláním.
Také bych vám vřele doporučila, aby jste jej začala učit aportování se vším všudy. Tedy ne jen pro aportík zaběhnout, ale také vám ho odevzdat. Za odměnu mu ho zase hned hoďte. To přitahování aportíku na šňůře je vhodné, samozřejmě to musíte dotáhnout do konce. Pes není hloupý a pozná, že jakmile je aportík na šňůře, klidně si ho vždy přitáhnete. Jakmile na šňůře nebude, jednoduše s ním nepřijde. Tedy. Po přitáhnutí aportíku se psem se s ním o něj chvilku přetahujte – aby ho to bavilo – měl důvod vám ho donést a zase mu ho hoďte. Vše i několikrát zopakujte – dokud to bude vašeho psa bavit. Hra na přetahovanou většinu psů baví a zjistí, jak je super si nehrát na honěnou, ale na přetahovanou a bude vám chtít vše donést, protože bude očekávat hru.
Jistě, také je třeba mu na vodítku nedovolovat cokoliv sbírat ze země a nosit to – hrát si s tím!
Pokud ho máte v moci (máte ho na vodítku) a něco sebere, je opravdu na místě, ať je to co je to, otevřít tlamu, dát vhodný povel a vytáhnout to (vytřepat nebo rukou vytáhnout. Záleží.). Pes by podle mě neměl venku nic sbírat a jíst. Samozřejmě, jsou situace, kdy je to možné dovolit mu si hrát – klacíky a pod., ale musí to i umět na povel pustit nebo se nechat přivolat. Jsou to právě ty nejlepší chvilky, jak ho naučit danou věc pustit. Zní to paradoxně, ale však mu za odměnu. že to pustil – poslechl, můžete hodit jiný klacík.
Snažte se na různých věcech a ve vhodných situacích jasně psovi vysvětlovat, co vlastně znamená ten povel „fuj“.

2) Taky bych asi volila metodu ho ještě do autobusu nosit a postavit ho na předposlední schod – ať si ten poslední vyleze sám. Později bych ho zvedla jen na ten první schod (je kritický, protože je první a „dutý“ – nemá přední stěnu), a ať zbytek vyleze sám. Ale za měsíc by už měl být schopen sám. Pokud ne, tak asi metoda „stáhnout a vytáhnou“. Kšíry v tomto případě jistě budou šetrnější, ale bude se s nimi zároveň špatně manipulovat. Labouš v tomto věku už nebude žádný tříkilový drobeček. Jinou nebudete mít asi moc na výběr. Leda, že by jste měla známého řidiče autobusu, který vás v pauze na nádraží nechá psa trénovat po dobrém – na pamlsek a bude na to spousta času ap.. Asi žádný řidič na zastávce nebude trpělivě čekat, až psovi domluvíte... V autobusu ho hned pochvalte a třeba i odměňte a to samé po vystoupení. Určitě se to brzy spraví, toto nebývá dlouhodobá záležitost. Pokud víte o vlaku, který je „nízký“ – dobře se do něj leze – podlaha je stejně nízko jako nástupiště nebo jen 1 schod a pokud déle stojí na peróně – trénujte tam. Dokola: nastoupit, pochválit, vystoupit, pochválit, nastoupit, pochválit, vystoupit, pochválit... Pokud bydlíte v Praze, prima je na to i metro.
Je třeba správně odhadnout, jestli mu dělají problémy schody-obratnost-vylézt je, nebo dopravní prostředek. Podle toho hledejte místa vhodná k nácviku.
Je možné, že není ještě moc zvyklý na náhubek a jednoduše se nedokáže soustředit na něco jiného než na ten náhubek. Dávejte mu ten náhubek alespoň na chvilku také jindy, než-li těsně před nastoupením do MHD.
Já mám nic moc zkušenost taky „zmiňovanou náhubkovou“ u 2 měsíčního kavalírka a placení za 9 týdenního spícího kavalírka v náručí. Jinak mám špatnou zkušenost spíš s lidma – brblají na to, že s nimi cestuje pes a někteří (byť nevědomky) jim šlapou na nohy a ocásky. Na to pozor.

3) To vodítko, k tomu mají také labouši velké sklony. Ale taky spousta dalších plemen (zvláštní, že hlavně velká plemena – NO, RTW, DR...). Také to neznamená nic špatného, jen se tím baví. Zpestřují si „nudnou“ chůzi u nohy. Každopádně je nutné mu to zakazovat. Důsledně zakazovat. Tedy ne jednou zakazovat, podruhé se chvíli nechat tahat. Zabrat by opravdu mělo rázné „fuj“ a pokud je to možné a vhodné, tak i tím vodítkem škubnout. Ale pozor na zuby, je teď doba přezubování. Takže momentálně to nepraktikovat, nebo fakt s citem a rozumem. Psovi musíte jasně dávat najevo, že toto chování se vám nelíbí a že bude po vašem – že se to dělat nebude. Tedy jak bylo napsáno již výše – za každou cenu striktně dávat najevo vaše velké NE. Zároveň se snažte labískovi procházky co nejvíce zpříjemnit a snažit se, aby se nenudil. Bude pak čekat, co „vymyslíte nového“ a nebude si sám vymýšlet blbosti.

Také s Petrou téměř ve všem souhlasím.