Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

8.11.2004 11:41
Neregistrovaný uživatel

Zdravím všechny,
máme problém s našim ročním labradorem. Přestože je jinak moooc hodný a velký mazel, stává se, že když např. ukradne z koše nějakou kost a my mu jí chceme vzít, začne hrozně vrčet a opravdu z něj de strach, bojíme se, že nás kousne. Když jí třeba granule, tak to je v pohodě, můžu mu šáhnout do misky a nic. Minulý týden zase z koše ukradl konzervu od jídla pro kocoura. Pejska mají u sebe rodiče a mamka se ho v těchto situacích opravdu bojí. Co máme dělat? Předem děkuji za všechny rady. Míša

Neregistrovaný uživatel

8.11.2004 11:47
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny,
máme problém s našim ročním labradorem. Přestože je jinak moooc hodný a velký mazel, stává se, že když např. ukradne z koše nějakou kost a my mu jí chceme vzít, začne hrozně vrčet a opravdu z něj de strach, bojíme se, že nás kousne. Když jí třeba granule, tak to je v pohodě, můžu mu šáhnout do misky a nic. Minulý týden zase z koše ukradl konzervu od jídla pro kocoura. Pejska mají u sebe rodiče a mamka se ho v těchto situacích opravdu bojí. Co máme dělat? Předem děkuji za všechny rady. Míša

Hlavně mu nedejte najevo, že se bojíte. Musí vědět, že vy jste pán. Náš pes taky občas vrčel, když jsem mu chtěla něco vzít, ale já mu to stejně vzala, vynadala mu a už si to nedovolí. Řekla bych, že Vám nic neudělá, le vašeho psa neznám. Snad poradí někdo další jak postupovat.

Neregistrovaný uživatel

8.11.2004 12:07
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hlavně mu nedejte najevo, že se bojíte. Musí vědět, že vy jste pán. Náš pes taky občas vrčel, když jsem mu chtěla něco vzít, ale já mu to stejně vzala, vynadala mu a už si to nedovolí. Řekla bych, že Vám nic neudělá, le vašeho psa neznám. Snad poradí někdo další jak postupovat.

To si pes vůbec nemůže dovolit. Okamžitě potrestat.

Neregistrovaný uživatel

8.11.2004 16:23
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To si pes vůbec nemůže dovolit. Okamžitě potrestat.

další příklad agrese tzv. hodných a dobráckých psů:/A ted otázka. Ci je to vina?

Neregistrovaný uživatel

8.11.2004 20:35
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
další příklad agrese tzv. hodných a dobráckých psů:/A ted otázka. Ci je to vina?

pro anonymuse 16:23:34: Asi byste rád/a slyšel/a, že je to vina množitelů, že? Opravdu jste si jistý/á, že bránění kosti je dědičná agrese a ne třeba chyba ve výchově...nebo fakt, že pes dospívá a začíná zkoušet, kdo je pánem? A také třeba toho, že mu to prochází, protože ta paní se ho když vrčí bojí, čímž ještě posiluje psovo sebevědomí? Opravdu si myslíte, že i sebevíc hodný a dobrácký pes, je-li mu ponechána příliš velká svoboda v tom smyslu, že nemá pána, kterého by mohl respektovat, zůstane přesto dobrácký a hodný, protože to má v genech?

Pes možná necítí k páníkům respekt (ani nemůže, když se ho bojí) a zkouší převzít vůdčí úlohu. V tomto symslu bych nebádala nad tím, čí že je to vina, ale začala se psem víc pracovat. Můžete zkusit psí školu, doma být důslední a na jakékoli projevy dominance psa reagovat, ale ne bitím, ale tak, aby tomu pes rozuměl. Je dobré, aby se pes naučil povel "Pusť" (a to i pro případ, že venku najde fujtajbl).

Neregistrovaný uživatel

9.11.2004 05:13
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
pro anonymuse 16:23:34: Asi byste rád/a slyšel/a, že je to vina množitelů, že? Opravdu jste si jistý/á, že bránění kosti je dědičná agrese a ne třeba chyba ve výchově...nebo fakt, že pes dospívá a začíná zkoušet, kdo je pánem? A také třeba toho, že mu to prochází, protože ta paní se ho když vrčí bojí, čímž ještě posiluje psovo sebevědomí? Opravdu si myslíte, že i sebevíc hodný a dobrácký pes, je-li mu ponechána příliš velká svoboda v tom smyslu, že nemá pána, kterého by mohl respektovat, zůstane přesto dobrácký a hodný, protože to má v genech?

Pes možná necítí k páníkům respekt (ani nemůže, když se ho bojí) a zkouší převzít vůdčí úlohu. V tomto symslu bych nebádala nad tím, čí že je to vina, ale začala se psem víc pracovat. Můžete zkusit psí školu, doma být důslední a na jakékoli projevy dominance psa reagovat, ale ne bitím, ale tak, aby tomu pes rozuměl. Je dobré, aby se pes naučil povel "Pusť" (a to i pro případ, že venku najde fujtajbl).

ja nemyslim, ze pani chtela slyset, ze je to vina mnozitelu.. spis majitelu, kteri si poridi psa a neumi ho zvladnout.jinak ale s vami souhlasim.

Neregistrovaný uživatel

9.11.2004 10:19
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ja nemyslim, ze pani chtela slyset, ze je to vina mnozitelu.. spis majitelu, kteri si poridi psa a neumi ho zvladnout.jinak ale s vami souhlasim.

Se psem chodim na agility, každý víkend, kdy jezdím domů. Základní povely jsme ho naučili a povel "pusť" normálně zvládá. Např. když venku něco najde, tak poslechne. Chtěla jsem od vás radu a ne kritiku, my se pejskovi věnujeme, a proto jsem sem napsala, protože s tím chci něco dělat! Když se to tedy stane, zkrátka se nesmíme bát, že nás kousne a tu kost mu vzít a co potom? Jaký by byl nejúčinější trest?

Neregistrovaný uživatel

9.11.2004 12:05
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Se psem chodim na agility, každý víkend, kdy jezdím domů. Základní povely jsme ho naučili a povel "pusť" normálně zvládá. Např. když venku něco najde, tak poslechne. Chtěla jsem od vás radu a ne kritiku, my se pejskovi věnujeme, a proto jsem sem napsala, protože s tím chci něco dělat! Když se to tedy stane, zkrátka se nesmíme bát, že nás kousne a tu kost mu vzít a co potom? Jaký by byl nejúčinější trest?

Kritika byla jasně mířena na určitou reakci, napsala jsem tam i čas, aby bylo jasné na kterou, takže to neberte osobně, pro vás byl ten druhý odstavec.
Na kost byste měla mít právo vy, jako vůdce smečky, proto by vám ji měl pes dát, pokud si ji brání, pak musíte posilovat svou autoritu. Přijde mi to jako bludný kruh, dokud vás pes nebude brát, tak vám kost nebude chtít dát. A aby vás začal brát, tak musíte začít pracovat na všech frontách. Do dveří/ze dveří vždy první vy, nebo třeba jídlo až na povel (nechat chviličku psa před miskou a pak dovolit jíst), dál nesmí táhnout na vodítku; nesmíte ho bít, místo toho můžete "trest" (spíš upozornění) odstupňovat jako - přísný pohled do očí + hluboký hlas, případně zkuste zavrčet; položení ruky na kohoutek; "kousnutí" rukou; přitisknutí psa k zemi (nemyslím teď úplné povalení, to bych nedělala, pokud se ho byť hen trochu bojíte, mohlo by to špatně dopadnout). Když mu budete brát fujtajbl, tak "Pusť" říkat hlubokým, pevným hlasem, musí z vás být cítit sebejistota. Když mu ale dáte kost na hraní, tak její odebrání musí mít vždy nějaký důvod, ne mu ji dát a za pět minut mu ji zase bezdůvodně vzít.

Neregistrovaný uživatel

9.11.2004 12:40
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kritika byla jasně mířena na určitou reakci, napsala jsem tam i čas, aby bylo jasné na kterou, takže to neberte osobně, pro vás byl ten druhý odstavec.
Na kost byste měla mít právo vy, jako vůdce smečky, proto by vám ji měl pes dát, pokud si ji brání, pak musíte posilovat svou autoritu. Přijde mi to jako bludný kruh, dokud vás pes nebude brát, tak vám kost nebude chtít dát. A aby vás začal brát, tak musíte začít pracovat na všech frontách. Do dveří/ze dveří vždy první vy, nebo třeba jídlo až na povel (nechat chviličku psa před miskou a pak dovolit jíst), dál nesmí táhnout na vodítku; nesmíte ho bít, místo toho můžete "trest" (spíš upozornění) odstupňovat jako - přísný pohled do očí + hluboký hlas, případně zkuste zavrčet; položení ruky na kohoutek; "kousnutí" rukou; přitisknutí psa k zemi (nemyslím teď úplné povalení, to bych nedělala, pokud se ho byť hen trochu bojíte, mohlo by to špatně dopadnout). Když mu budete brát fujtajbl, tak "Pusť" říkat hlubokým, pevným hlasem, musí z vás být cítit sebejistota. Když mu ale dáte kost na hraní, tak její odebrání musí mít vždy nějaký důvod, ne mu ji dát a za pět minut mu ji zase bezdůvodně vzít.

Potrestat, pravý vůdce smečky určuje komu co patří a především vše co patří smečce patří jemu, on první žere(ve vašem případě jí), on má nárok vzík kterémukoli z podřízených členů cokoliv si zamane,on má právo trestat-až to příště udělá, křičte na něj, jednu mu pleskněte(což ho vyvede natolik z míry, že na kost zapomene), pak ho čapněte za kůži,trochu s ním zatřeste a hlavně mu seberte tu kost a dělejte, že je vaše, že je to samozřejmé;když jí bude hned loudit, odstrčte ho, okřikněte...Pavel Š.

Neregistrovaný uživatel

9.11.2004 19:04
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Potrestat, pravý vůdce smečky určuje komu co patří a především vše co patří smečce patří jemu, on první žere(ve vašem případě jí), on má nárok vzík kterémukoli z podřízených členů cokoliv si zamane,on má právo trestat-až to příště udělá, křičte na něj, jednu mu pleskněte(což ho vyvede natolik z míry, že na kost zapomene), pak ho čapněte za kůži,trochu s ním zatřeste a hlavně mu seberte tu kost a dělejte, že je vaše, že je to samozřejmé;když jí bude hned loudit, odstrčte ho, okřikněte...Pavel Š.

Ale pozor, tady bylo řečeno, že pes ve chvíli, kdy začne vrčet a bránit kost vypadá hrozivě a ta paní (zřejmě maminka) se ho bojí. Dokud se ho bude bát, tak na něj může křičet jak chce a pes to stejně pozná. Pokud si paní nebude natolik sebejistá, neměla by mu kost brát a riskovat, že když pes zavrčí tak se bude bát a nechá mu ji, tak by jen posílila psovu dominanci. Opravdu budujte autoritu důsledně, na všech frontách. Nemá smysl pouze psovi brát kost a křičet na něj. Trénovat můžete i při hře (s míčkem, hadrem apod., aby ho pes na povel Pusť dal). Třesením za kůži se trestají štěňata, což už váš pes přestává být.

Neregistrovaný uživatel

10.11.2004 01:14
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny,
máme problém s našim ročním labradorem. Přestože je jinak moooc hodný a velký mazel, stává se, že když např. ukradne z koše nějakou kost a my mu jí chceme vzít, začne hrozně vrčet a opravdu z něj de strach, bojíme se, že nás kousne. Když jí třeba granule, tak to je v pohodě, můžu mu šáhnout do misky a nic. Minulý týden zase z koše ukradl konzervu od jídla pro kocoura. Pejska mají u sebe rodiče a mamka se ho v těchto situacích opravdu bojí. Co máme dělat? Předem děkuji za všechny rady. Míša

Já myslím, že to není plemenem, ani projev agrese.... zkrátka tím pes „jen“ říká: „to je moje, opovaž se mi to vzít“. Tedy zde byla udělaná chyba ve výchově – odstranit takové chování chtělo již u štěněte – kdy jste z něj ještě asi neměli takový respekt, nebo v momentě, kdy jste poprvé zaznamenali první náznaky takového vzpurného chování.
Nelze vyloučit, že se toto chování přenese i na další věci (krmení v misce, hračky, vaše oblečení, křeslo...), tedy je opravdu na místě se pokusit s tím něco udělat a hlavně – naučit překonávat sama sebe a nedat psovi najevo, že se bojíte = že mu ustoupíte. Přesto je také možné, že se jedná pouze o chvilkový problém – psa takové chování může přejít po úplném dospění samo, ale rozhodně se na to nespoléhejte.

No, jak ale teď na to. Těžko se sice dává rada na dálku bez podrobného poznání psa, majitele i situace, ale pokusím se dát pár typů:
- Začněte „pokusem“: dejte psovi náhubek, obojek a vodítko a položte třeba do chodby otevřenou konzervu-paštiku jděte se psem na vodítku k ní a nechejte psa ať se přes náhubek snaží z ní dolovat krém. Po chvilce mu řekněte rázně, nahlas a rozhodně „pusť“, nebo „fuj“, (nejlépe ten povel, který je psovi znám a který běžně respektuje) a plechovku mu zpodčumáku vezměte. Pochvalte ho za vhodné chování, sundejte náhubek a dejte mu kousek salámu ap.. Musíte se chovat jistě, rozhodně a nemít strach. Pak pes ani na chvilku nezaváhá a poslechne – podřídí se vůdci. Pokud zavrčí apod., „naštvěte se“, co nejsilněji škubněte – i vícekrát ale opravdu pořádně s vodítkem a konzervu následně rozhodným gestem vezměte do ruky (nebojte se – má náhubek). Ihned na to mu dejte lehni, sedni, lehni, sedni a pošlete psa na místo. (Pokud to umí, pokud ne, nahraďte to podobnými cviky, které pes zná – „znepříjemněte mu život“). Po chvilce stejnou situaci zopakujte a zachovejte se stejně, pokud zavrčí. Ale pokud nezavrčí, psa pochvalte, odměňte. Pokud např. na počtvrté bude stále vše o.k., proveďte stejné cvičení, ale už bez náhubku, později i bez obojku a vodítka. Samozřejmě, že toto je otázkou několika dní, nikoliv minut. Mějte místa v bytě, typ bašty atd..
- Další samozřejmostí je – snažte se zatím předcházet konfliktům (nedávejte plechovky do koše ap.), dokud nebudete mít jistotu ve fingované situaci s konzervou (výše popsané).
- Toto nevhodné chování by se měl pokusit napravit nejdříve jediný člen rodiny. Až poté ti další – za pomoci toho prvního, ke kterému si pes již nic nedovolí a přijímá jeho rozhodnutí. Protože, chápu-li to dobře, nejste celý týden doma, bylo by lepší, kdyby se toho jako první ujal ten, kdo je se psem každý den a kdo je z rodiny největší přirozenou autoritou.
- Snažte se hledat situace, které posílí VAŠE sebevědomí. Pokud si jste jisti, že nevrčí při odebírání hraček, krmení..., čas od času to psovi berte a upevňujte povel „fuj“ („pusť“).
- Pes opravdu může cítit příležitost ujmout se vedení ve smečce, i když na vás zatím působí velmi mile. Proto je zapotřebí „jen tak pro kondici, jen tak pro jistotu“ s ním cvičit alespoň čas od času (a celá rodina) jisté cviky, které psovi ujasní, na které příčce hierarchie rodiny – smečky je. Dále se snažte držet jistých pravidel. Níže je vypsáno to asi nejdůležitější. Ty pravidla si nemusíte samozřejmě všechny vzít k srdci (pokud nenastanou další problémy s chováním psa), ale ta cvičení je vhodné opravdu čas od času „pro formu“ udělat. Tak tedy:
Domácí pravidla:

1. Leží-li v úzké chodbičce např. v předsíni, donuťte ho, aby se zvedl a ustoupil vám. Nepřekračujte ho.
2. Zavolejte psa k sobě a když stojí, na chvilku se rozkročmo postavte nad jeho hřbet a hlaďte ho mírným přitlačením zejména na kohoutku.
3. Při hrách svému psovi nedovolte, aby do vás narážel a strkal tlapami a už vůbec ne vás (byť s citem) “okusoval”.
4. Vyhýbejte se hrám typu “přetahování o hadr či míček”.
5. Učte a cvičte svého psa základní cviky poslušnosti, zejména přivolání, chůzi u nohy, sedni, lehni, místo a zůstaň. Učit psa by měla pouze jedna osoba, ale procvičovat naučené cviky by měli všichni členové rodiny. Vždy je nutné důsledně trvat na jejich provedení. Stejně tak “na místo” by ho čas od času měl poslat každý z rodiny. Zejména provádění cviku “lehni”, a také “místo”, zdůrazňují vaši autoritu a ujišťují psa, že je v žebříčku hierarchie níže.
6. Nedovolte psovi ležet v posteli, křesle, židli, ani na sedačce. Tedy na žádném vyvýšeném místě. Samozřejmě i jeho “místo-pelíšek” musí být na zemi.
7. V žádném případě cvik či činnost, na kterou pes reaguje nelibě, tedy např. vrčením, nepřestávejte cvičit (dělat). Pes by se velmi rychle naučil vše si vynucovat vrčením či kousáním.
8. Dávejte a odebírejte psovi různé hračky. Musí se naučit vám odevzdat cokoliv a bez vrčení. Před odebráním předmětu dejte rozhodný povel “pusť” a psa po splnění vašeho požadavku odměňte pamlskem či nabídněte jinou (pro něj lepší) hračku.
9. Pamlsek či jinou dobrotu dejte svému psovi, kdy vy chcete (za odměnu). Nedovolte, aby si jídlo bral sám od sebe, ať už ze stolu nebo někomu z ruky.
10. Krmení psovi dávejte až když se nají celá rodina.
11. Mazlete se se psem často, ale krátce. “Kdy” začnete i skončíte s mazlením a hlazením určujte vždy vy, nikoliv pes.
12. Když je pes hubován či trestán za cokoliv špatného, v žádném případě jej nemůže jiný člen rodiny chlácholit či uplácet pamlsky!
13. Co nejvíce psa zaměstnávejte, snažte se, aby se co nejméně nudil. Choďte s ním na dlouhé procházky, hledejte vhodné hry. Často se upevní dobrý vztah právě sportem, který vyžaduje spolupráci - např.agility.
14. Naučte se rozumět všem “psím” signálům (nejen zvukovým, ale také postavení těla, uší…) a chování. Nic pes nedělá “jen tak”.

Některá domácí cvičení (proti přílišné dominanci psa):
(neprocvičujte je se psem déle než 2 minuty najednou)

1. Postavte se vedle psa (zavolejte si ho) a oběma rukama najednou ho hlaďte. Začněte u hlavy, pokračujte přes uši na krk, hrudník, hřbet, nevynechejte ani všechny končetiny včetně tlapek a ocas. Poté psa pochvalte, odměňte a odejděte. Zpočátku (pokud pes vykazuje velkou nervozitu provázenou dominantními signály) vynechejte při hlazení spodní polovinu končetin a břicho. Po celou dobu na psa mluvte klidným hlasem.
2. Zvedněte mírně do výšky (asi 5 - 10 cm) uchopením hrudního koše (obejmout) oběma rukama přední část psa. Pes zůstává stát na zemi zadními končetinami. Posléze stejným způsobem nadzvedněte pouze zadní část jeho těla uchopením kolem břicha a slabin. Zpočátku by měl mít pro jistotu každý pes náhubek.
3. Klekněte si před psa, chyťte ho oběma rukama pevně (ale ne silně!) kolem mordy tak, aby se vaše prsty na obou stranách dotýkaly a hluboce se svému psovi zadívejte do očí. Jakmile uhne s pohledem, pochvalte ho, nejlépe i odměňte a odejděte. Nikdy neuhněte pohledem vy.
4.Psa často česejte, a to na všech partiích těla

Vždy, když si nejste jisti, jak se pes zachová, nasaďte mu náhubek. Nechat psa zavrčet apod., ustoupit, poté mu nasadit náhubek a potrestat ho, je holý nesmysl! Náhubek by měl mít takřka stále alespoň prvních 3 - 5 dní ode dne, kdy začnete s převýchovou za pomoci zmiňovaných pravidel a cviků. Tím bude zajištěna bezpečnost všech členů rodiny a budete moci bez nejmenších obav trvat na každém splnění vašich požadavků. Nikdy se nenechejte zavrčením zastrašit! Pokud je váš pes silně agresivní, na začátku převýchovy vynechejte všechny cviky, kde pes nemůže mít náhubek.

Další poznámky:
- Dokud si nebudete jisti sami sebou, dokud nenaberete jistotu a bez obav se nedokážete přemoct psovi i přes jeho vrčení kost vzít, raději v situaci, kdy pes něco ukradne, si hrajte na mrtvého brouka - „že nic nevidíte“. Pokud budete jen bezradně na psa křičet a kolem něj chodit v oblouku a váhat jak na vzniklou situaci zareagovat, psa jen utvrdíte v tom, jak je „nepřemožitelný a silný“. Tím více mu stoupne sebevědomí a vy to budete mít zase o stupínek těžší. Tedy začněte „odjinud“.
- Pokud máte v okolí cvičiště „na poslušnost“, pravidelně ho navštěvujte a začněte psa cvičit. Zaměstnejte ho, zabavte, ukažte mu, že cvičení a poslouchání je zábavné - nemám na mysli jen zdolávání překážek, ale hlavně sedni, lehni, zůstaň, nejlépe i plazení, a zároveň tak posílíte svou „smečkovou nadřazenost“.

...Trochu bych se dovolila oponovat názoru, že když dáte psovi kost, za pět minut ji nemůžete bezdůvodně vzít. Vůdce smečky (i nadřazený pes podřízenému psovi) může kdykoliv cokoliv vzít a zase od toho odejít a podřízenému to opět nechat. Tedy s tím brát a dát a zase brát a dát bych to viděla spíš jako účelné procvičování psa a jeho utvrzování v tom, jaké je správné seřazení v hierarchii smečky (pes musí být až za všemi členy rodiny), nikoliv jako nesmyslné braní jednou dané věci. Není to jako s dítětem. - nemyslím to špatně.

Neregistrovaný uživatel

10.11.2004 07:46
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny,
máme problém s našim ročním labradorem. Přestože je jinak moooc hodný a velký mazel, stává se, že když např. ukradne z koše nějakou kost a my mu jí chceme vzít, začne hrozně vrčet a opravdu z něj de strach, bojíme se, že nás kousne. Když jí třeba granule, tak to je v pohodě, můžu mu šáhnout do misky a nic. Minulý týden zase z koše ukradl konzervu od jídla pro kocoura. Pejska mají u sebe rodiče a mamka se ho v těchto situacích opravdu bojí. Co máme dělat? Předem děkuji za všechny rady. Míša

Především je houby platné, že se psovi někdo plně věnuje jednou týdně a mezitím si s pečovatelem (maminkou) může dělat co chce. Další případ toho, že si někdo pořídí psa a nemá na něj čas. Pak si neví rady. Psa musí zvládat, a to bezproblémově, ten kdo ho má v denní péči. Dítě se taky nevychovává jednou za týden. Pes i dítě brzy proukouknou co si můžou ke komu dovolit. Jinak souhlasím s tím, že je pes ve věku, kdy zkouší kdo z koho. Když to propásnete, tedy maminka, protože vy to za jeden den v týdnu těžko můžte ovlivnit, budou problémy a pravděpodobně ho po čase budete chtít dát pryč. Pokud se někdo bojí psa, nemá ho mít.

Neregistrovaný uživatel

10.11.2004 10:32
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Především je houby platné, že se psovi někdo plně věnuje jednou týdně a mezitím si s pečovatelem (maminkou) může dělat co chce. Další případ toho, že si někdo pořídí psa a nemá na něj čas. Pak si neví rady. Psa musí zvládat, a to bezproblémově, ten kdo ho má v denní péči. Dítě se taky nevychovává jednou za týden. Pes i dítě brzy proukouknou co si můžou ke komu dovolit. Jinak souhlasím s tím, že je pes ve věku, kdy zkouší kdo z koho. Když to propásnete, tedy maminka, protože vy to za jeden den v týdnu těžko můžte ovlivnit, budou problémy a pravděpodobně ho po čase budete chtít dát pryč. Pokud se někdo bojí psa, nemá ho mít.

To snad není pravda! To jsou zase kecy!Pes se nevychovává jednou týdně! Nechápů jak můžete po mém dotazu, prosbě o radu hned napsat, že na něj nemáme čas a že ho dáme za chvíli pryč!!!!To je úplná pitomost!!!!S tím vrčením se to stalo 2x a proto si myslím, že se s tím dá ještě něco dělat. Jinak i když je hodně rozdováděnej a hrajeme si např. s uzlem a já řeknu "pusť!" tak pustí. Pejska mají moji rodiče a mý dva bratři, kteří se mu také hodně věnují. Příklad s tím, že se ho mamka v těchto situacích bojí jsem dala proto, že si myslím, že i když mamka není hlavní "vůdce smečky" nesmí si to k ní dovolit.
To opravdu člověka povzbudí, když chce radu, protože mu na pejskovi záleží a Vy začnete mít chytrý řeči, že je to další případ, kdy si člověk pořídí psa a nemá na něj čas!
Jinak moc děkuji paní Nohelové, která pochopila o co mi v diskuzi šlo - o radu! Míša

Neregistrovaný uživatel

10.11.2004 14:10
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To snad není pravda! To jsou zase kecy!Pes se nevychovává jednou týdně! Nechápů jak můžete po mém dotazu, prosbě o radu hned napsat, že na něj nemáme čas a že ho dáme za chvíli pryč!!!!To je úplná pitomost!!!!S tím vrčením se to stalo 2x a proto si myslím, že se s tím dá ještě něco dělat. Jinak i když je hodně rozdováděnej a hrajeme si např. s uzlem a já řeknu "pusť!" tak pustí. Pejska mají moji rodiče a mý dva bratři, kteří se mu také hodně věnují. Příklad s tím, že se ho mamka v těchto situacích bojí jsem dala proto, že si myslím, že i když mamka není hlavní "vůdce smečky" nesmí si to k ní dovolit.
To opravdu člověka povzbudí, když chce radu, protože mu na pejskovi záleží a Vy začnete mít chytrý řeči, že je to další případ, kdy si člověk pořídí psa a nemá na něj čas!
Jinak moc děkuji paní Nohelové, která pochopila o co mi v diskuzi šlo - o radu! Míša

Ahoj Míšo! Myslím, že paní Nohelová Vám poskytla vyčerpávající radu, ode mne snad jen trochu toho pochopení.... Máme taky labradora a to dost dominantního. Už jsem to tady diskutovala, myslím, že to není zanedbanou výchovou, ale je prostě takovej, i když by to člověk od labradora nečekal. Je to nezávislák, dost samostatný a dominantní. Jasně, je to chyba množitelů a kdovíkoho a hlavně moje, že jsem si pořídila psa bez PP , ale přesto ho máme rádi a zvládáme ho. Chce to jen důslednost, přísnost a lásku...
Myslím, že to s Vaším hafanem není tak zlé, labradoři jsou velcí žrouti. Ten náš taky - granule si klidně vzít nechá, žvýkací kost taky, nakonec i to ucho, ale s pěknou uzenou kostí byly potíže (vyhráli jsme ). Takže si nemyslím, že by to byla Vaše chyba, ani že se psovi málo věnujete, že byste ho měli dát pryč a kdovíco všechno. To jsou nesmysly! Někdy mi přijde, že lidi by od psů nejradši čekali, že nebudou mít vůbec žádné psí instinkty a chování. Když na sebe dva dospívající psi na výstavě zavrčí, už je problém - "no jo, Vás si pamatuju, vy máte toho agresivního psa" - proboha, vždyť je to normální chování dvou dospívajících samců! Labradoři sice patří mezi ta mírumilovnější plemena s menším sklonem k dominanci, ale to, že ten váš je výjimkou neznamená, že je to Vaše chyba! Prostě mu musíte jen důsledněji ukázat, kde je jeho místo ve Vaší smečce... Tak hodně štěstí a pohodové soužití do budoucna přeje Marcha
PS: Příště nezapomeňte hned napsat, jak moc se pejskovi věnujete, že vlastně ani do práce nechodíte, spíte s ním na zemi (nebo on s Vámi v posteli), berete ho s sebou i do kina a kdovíco, jinak si samozřejmě vysloužíte kritiku, že jste si měla pořídit maximálně plyšáka... Nechápu, jak si všichni tady vydělávají na živobytí a ta superprémiová krmiva?

Neregistrovaný uživatel

10.11.2004 14:45
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj Míšo! Myslím, že paní Nohelová Vám poskytla vyčerpávající radu, ode mne snad jen trochu toho pochopení.... Máme taky labradora a to dost dominantního. Už jsem to tady diskutovala, myslím, že to není zanedbanou výchovou, ale je prostě takovej, i když by to člověk od labradora nečekal. Je to nezávislák, dost samostatný a dominantní. Jasně, je to chyba množitelů a kdovíkoho a hlavně moje, že jsem si pořídila psa bez PP , ale přesto ho máme rádi a zvládáme ho. Chce to jen důslednost, přísnost a lásku...
Myslím, že to s Vaším hafanem není tak zlé, labradoři jsou velcí žrouti. Ten náš taky - granule si klidně vzít nechá, žvýkací kost taky, nakonec i to ucho, ale s pěknou uzenou kostí byly potíže (vyhráli jsme ). Takže si nemyslím, že by to byla Vaše chyba, ani že se psovi málo věnujete, že byste ho měli dát pryč a kdovíco všechno. To jsou nesmysly! Někdy mi přijde, že lidi by od psů nejradši čekali, že nebudou mít vůbec žádné psí instinkty a chování. Když na sebe dva dospívající psi na výstavě zavrčí, už je problém - "no jo, Vás si pamatuju, vy máte toho agresivního psa" - proboha, vždyť je to normální chování dvou dospívajících samců! Labradoři sice patří mezi ta mírumilovnější plemena s menším sklonem k dominanci, ale to, že ten váš je výjimkou neznamená, že je to Vaše chyba! Prostě mu musíte jen důsledněji ukázat, kde je jeho místo ve Vaší smečce... Tak hodně štěstí a pohodové soužití do budoucna přeje Marcha
PS: Příště nezapomeňte hned napsat, jak moc se pejskovi věnujete, že vlastně ani do práce nechodíte, spíte s ním na zemi (nebo on s Vámi v posteli), berete ho s sebou i do kina a kdovíco, jinak si samozřejmě vysloužíte kritiku, že jste si měla pořídit maximálně plyšáka... Nechápu, jak si všichni tady vydělávají na živobytí a ta superprémiová krmiva?

Díky, díky. Některé reakce tady taky opravdu nechápu. Náš hafan je opravdu medvidek, dokonce se ani nerve s ostatními psy, můžu ho povalit na záda, dělat s ním všechno možný a on je šťastnej. Když přijedu já s mým malým křížencem a ten po něm skáče tahá ho za uši a kouše do ocasu, říkám si, že je až moc hodný, že by si to neměl nechat líbit. Proto mě Tohle opravdu překvapilo. Tak zdravím Vašeho labradůrka a ještě jednou díky za pochopení a ne kritiku. Míša

Přidejte reakci

Přidat smajlík