Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.218.224
Můj pes je opravdu velmi zvláštní povahy, celkově je špatně motivovatelný, je velmi samostatný, venku nejraději čuchá a něco jako panička ho nezajímá. Ale o tom zde psát nechci, mám jeden dost velký problém sama se sebou.
Pejska jsem si pořídila jako staršího, nevychovaného, absolutně nezávislého. Udělali jsme velký pokrok, co se výchovy a poslušnosti týče, ale když vidí pejska chce za ním hned vyrazit, už neutíká za psy, kteří jsou od nás daleko, naštěstí. Dřív mi utekl za jiným psem třeba i přes celé pole. Chodili jsme dlouho se stopovací šňůrou, pomohlo to a na šňůře poslouchá a pejsky ignoruje.
Z toho všeho pramení můj velký problém. Stačí když uslyším štěkání, už začínám být nervózní, kde se vynoří pes, jestli se mi mího podaří přivolat, ... Můj pes to na mně okamžitě pozná a dívá se do okolí, z čehože jsem tak nervózní. Když pesan uvidí na blízku psa, zaujme zvláštní postoj a pak tryskem za ním (ne ze záměrem ublížit, chce se s ním pozdravit, pohrát si), já začnu být nervózní, sevře se mi žaludek a vím, že ho nepřivolám, ale vyloudím ze sebe "ke mně", pes to ignoruje, občas mi ujedou nervy a začnu křičet, vím, že to nemá cenu. Já jsem opravdu někdy tak nervózní a on mě pak nevnímá. Snažím se vydat povel velmi sebejistě, ale většinou se mi moje psychické rozpoložení nepovede utajit. Naopak, když jsem si předem jistá, že ho prostě přivolám (nevím, čím to najednou je, ale stane se, že prostě vím, že mě poslechne), pes se hned otočí a jde ke mně. Nemáte nějaký rady, jak se mám zachovat, když potkáme pejska a já sem z toho nervózní? Zkouším sama se sebou trénovat, ale nic moc. Vím, že se do mě budete navážet, že jsem si vůbec neměla psa pořizovat, ale já ze sebou chci něco dělat, psy mám moc ráda.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.217.67
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj pes je opravdu velmi zvláštní povahy, celkově je špatně motivovatelný, je velmi samostatný, venku nejraději čuchá a něco jako panička ho nezajímá. Ale o tom zde psát nechci, mám jeden dost velký problém sama se sebou.
Pejska jsem si pořídila jako staršího, nevychovaného, absolutně nezávislého. Udělali jsme velký pokrok, co se výchovy a poslušnosti týče, ale když vidí pejska chce za ním hned vyrazit, už neutíká za psy, kteří jsou od nás daleko, naštěstí. Dřív mi utekl za jiným psem třeba i přes celé pole. Chodili jsme dlouho se stopovací šňůrou, pomohlo to a na šňůře poslouchá a pejsky ignoruje.
Z toho všeho pramení můj velký problém. Stačí když uslyším štěkání, už začínám být nervózní, kde se vynoří pes, jestli se mi mího podaří přivolat, ... Můj pes to na mně okamžitě pozná a dívá se do okolí, z čehože jsem tak nervózní. Když pesan uvidí na blízku psa, zaujme zvláštní postoj a pak tryskem za ním (ne ze záměrem ublížit, chce se s ním pozdravit, pohrát si), já začnu být nervózní, sevře se mi žaludek a vím, že ho nepřivolám, ale vyloudím ze sebe "ke mně", pes to ignoruje, občas mi ujedou nervy a začnu křičet, vím, že to nemá cenu. Já jsem opravdu někdy tak nervózní a on mě pak nevnímá. Snažím se vydat povel velmi sebejistě, ale většinou se mi moje psychické rozpoložení nepovede utajit. Naopak, když jsem si předem jistá, že ho prostě přivolám (nevím, čím to najednou je, ale stane se, že prostě vím, že mě poslechne), pes se hned otočí a jde ke mně. Nemáte nějaký rady, jak se mám zachovat, když potkáme pejska a já sem z toho nervózní? Zkouším sama se sebou trénovat, ale nic moc. Vím, že se do mě budete navážet, že jsem si vůbec neměla psa pořizovat, ale já ze sebou chci něco dělat, psy mám moc ráda.
Nebuďte nervozní když máte vlastně psa pohodáře. Důležité je, že se nejde rvát, ale pohrát si. Vím, že to není ideální situace, ale musíte na přivolání ještě pracovat. Zkuste psovi začít utíkat opačným směrem. Poté, co se k vám vrátí, chvalte ale hned nepřipínejte na vodítko. Odměňujte něčím lákavým, třeba i hrou, nebo aportem.Dopřejte mu pohrát si s kamarády. Nemáte někoho s kým by jste mohla na společné procházky? Bylo by i dobré navštěvovat cvičák. Pro váš klid, nepouštějte ho na nepřehledných místech.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.144.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj pes je opravdu velmi zvláštní povahy, celkově je špatně motivovatelný, je velmi samostatný, venku nejraději čuchá a něco jako panička ho nezajímá. Ale o tom zde psát nechci, mám jeden dost velký problém sama se sebou.
Pejska jsem si pořídila jako staršího, nevychovaného, absolutně nezávislého. Udělali jsme velký pokrok, co se výchovy a poslušnosti týče, ale když vidí pejska chce za ním hned vyrazit, už neutíká za psy, kteří jsou od nás daleko, naštěstí. Dřív mi utekl za jiným psem třeba i přes celé pole. Chodili jsme dlouho se stopovací šňůrou, pomohlo to a na šňůře poslouchá a pejsky ignoruje.
Z toho všeho pramení můj velký problém. Stačí když uslyším štěkání, už začínám být nervózní, kde se vynoří pes, jestli se mi mího podaří přivolat, ... Můj pes to na mně okamžitě pozná a dívá se do okolí, z čehože jsem tak nervózní. Když pesan uvidí na blízku psa, zaujme zvláštní postoj a pak tryskem za ním (ne ze záměrem ublížit, chce se s ním pozdravit, pohrát si), já začnu být nervózní, sevře se mi žaludek a vím, že ho nepřivolám, ale vyloudím ze sebe "ke mně", pes to ignoruje, občas mi ujedou nervy a začnu křičet, vím, že to nemá cenu. Já jsem opravdu někdy tak nervózní a on mě pak nevnímá. Snažím se vydat povel velmi sebejistě, ale většinou se mi moje psychické rozpoložení nepovede utajit. Naopak, když jsem si předem jistá, že ho prostě přivolám (nevím, čím to najednou je, ale stane se, že prostě vím, že mě poslechne), pes se hned otočí a jde ke mně. Nemáte nějaký rady, jak se mám zachovat, když potkáme pejska a já sem z toho nervózní? Zkouším sama se sebou trénovat, ale nic moc. Vím, že se do mě budete navážet, že jsem si vůbec neměla psa pořizovat, ale já ze sebou chci něco dělat, psy mám moc ráda.
jojo, chápu váš problém..máme taky absolutně nezávislého psa, který si taky utíkal hrát za cizími psy. Dnes uz je to pohodar a nastesti neutika a necha se kdykoliv privolat. Bylo to jen o trpelivosti. Jinak to privolani uz mate docela \"zazdene\" ... Pes uz to zkratka pochopil tak, ze privolani znamena \"nekde v okoli je pes, tak hura za nim\". Zkuste jej naucit povel cekej (stuj..nebo popripade i lehni na dalku) a psa neprivolavejte, pouze brzdete tim povelem. Pak si za nim prijdte, udelejte poslusnot a az za odmenu muze treba bezet za pejskem. Nam strasne moc pomohl povel cekej, pes se zastavil, \"zkoncentroval\" a pak se dal odvolat. Casem jsme odbourali povel cekej a bylo po problemu
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.91.235
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
jojo, chápu váš problém..máme taky absolutně nezávislého psa, který si taky utíkal hrát za cizími psy. Dnes uz je to pohodar a nastesti neutika a necha se kdykoliv privolat. Bylo to jen o trpelivosti. Jinak to privolani uz mate docela \"zazdene\" ... Pes uz to zkratka pochopil tak, ze privolani znamena \"nekde v okoli je pes, tak hura za nim\". Zkuste jej naucit povel cekej (stuj..nebo popripade i lehni na dalku) a psa neprivolavejte, pouze brzdete tim povelem. Pak si za nim prijdte, udelejte poslusnot a az za odmenu muze treba bezet za pejskem. Nam strasne moc pomohl povel cekej, pes se zastavil, \"zkoncentroval\" a pak se dal odvolat. Casem jsme odbourali povel cekej a bylo po problemu
Co se vrátit ke stopovačce? Kvůli té své vlastní nervozitě. Budete vědět, že máte šňůru k zásahu, takže si budete jistá. Stopka je sice otrava, ale zas to pak není o nervy. Já zatím dávám přenost otravování se stopkou před svou nervozitou, jak co bude bez ní, když ještě nemáme povely upevněné (taky mám až dospěláka, ač asi vstřícnějšího).
A když máte psa, co se nerve, tak se nemusíte zas tak nervovat. (Já vím, proč se nervujete, a úplně to chápu. Ale jako že byste sama sebe mohla tímto vědomím zkusit uklidnit.)
No a naučit povel "stop" v jakékoli podobě by mohlo docela zafungovat. Pomocí stopky ho učte.
Kdyby každý, kdo má psa, (a nejen pokud jde o psy), uměl přiznat chybu na sobě a chtěl s ní něco dělat, to by byl svět hned sympatičtější. Právě takoví nechť si ty psy pořizují, ne ti, co se mají za dokonalé a chyby vidí jen v psovi nebo v okolí.
Takže já vám moc držím palce.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.91.235
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Co se vrátit ke stopovačce? Kvůli té své vlastní nervozitě. Budete vědět, že máte šňůru k zásahu, takže si budete jistá. Stopka je sice otrava, ale zas to pak není o nervy. Já zatím dávám přenost otravování se stopkou před svou nervozitou, jak co bude bez ní, když ještě nemáme povely upevněné (taky mám až dospěláka, ač asi vstřícnějšího).
A když máte psa, co se nerve, tak se nemusíte zas tak nervovat. (Já vím, proč se nervujete, a úplně to chápu. Ale jako že byste sama sebe mohla tímto vědomím zkusit uklidnit.)
No a naučit povel "stop" v jakékoli podobě by mohlo docela zafungovat. Pomocí stopky ho učte.
Kdyby každý, kdo má psa, (a nejen pokud jde o psy), uměl přiznat chybu na sobě a chtěl s ní něco dělat, to by byl svět hned sympatičtější. Právě takoví nechť si ty psy pořizují, ne ti, co se mají za dokonalé a chyby vidí jen v psovi nebo v okolí.
Takže já vám moc držím palce.
A ještě jedno... přivolávejte pokud možno jen tak - když žádný pes nikde není. Naopak když pes je, tak ho zkuste radši nevolat, když v tu chvíli myslíte, že třeba neposlechne nebo to není nutné. AŤ si zruší to spojení, že "ke mně" = někde je pes. Když přiběhne za tím psem a očichají se, pak ho odvoláte mnohem pravděpodobněji, než když už se rozběhl, a můžete chválit a ne trestat.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.218.224
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
A ještě jedno... přivolávejte pokud možno jen tak - když žádný pes nikde není. Naopak když pes je, tak ho zkuste radši nevolat, když v tu chvíli myslíte, že třeba neposlechne nebo to není nutné. AŤ si zruší to spojení, že "ke mně" = někde je pes. Když přiběhne za tím psem a očichají se, pak ho odvoláte mnohem pravděpodobněji, než když už se rozběhl, a můžete chválit a ne trestat.
Děkuji všem za podporu
.
Já pejska přivolávám i jen tak, to je zlatej, hned přijde. Jen máme problém s ostatními psy, já začnu být nervózní, když uvidím psa a tím pádem povel vyslovím s nervózní intonací a on to hned pozná. Budeme trénovat a snad se to zlepší. A psích kamarádů máme hodně, takže kontakt se psy mu nechybí.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.98.13
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
A ještě jedno... přivolávejte pokud možno jen tak - když žádný pes nikde není. Naopak když pes je, tak ho zkuste radši nevolat, když v tu chvíli myslíte, že třeba neposlechne nebo to není nutné. AŤ si zruší to spojení, že "ke mně" = někde je pes. Když přiběhne za tím psem a očichají se, pak ho odvoláte mnohem pravděpodobněji, než když už se rozběhl, a můžete chválit a ne trestat.
Jj, a když je pravděpodobné, že neposlechne, ani povel nedávejte, jen tím v psovi upevňuejte pocit, že nemusí poslechnout. Volejte jen když máte tu jistotu.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.77.10
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jj, a když je pravděpodobné, že neposlechne, ani povel nedávejte, jen tím v psovi upevňuejte pocit, že nemusí poslechnout. Volejte jen když máte tu jistotu.
přesně toto znám- pomohlo mi pravidelné dýchání a prý je skvělá i žvýkačka-to nevím já nežvýkám,ale na cvičáku radili. Pravidelné dýchání z hluboka myslím ve chcíli,kdy je na blízku cizí pes.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj pes je opravdu velmi zvláštní povahy, celkově je špatně motivovatelný, je velmi samostatný, venku nejraději čuchá a něco jako panička ho nezajímá. Ale o tom zde psát nechci, mám jeden dost velký problém sama se sebou.
Pejska jsem si pořídila jako staršího, nevychovaného, absolutně nezávislého. Udělali jsme velký pokrok, co se výchovy a poslušnosti týče, ale když vidí pejska chce za ním hned vyrazit, už neutíká za psy, kteří jsou od nás daleko, naštěstí. Dřív mi utekl za jiným psem třeba i přes celé pole. Chodili jsme dlouho se stopovací šňůrou, pomohlo to a na šňůře poslouchá a pejsky ignoruje.
Z toho všeho pramení můj velký problém. Stačí když uslyším štěkání, už začínám být nervózní, kde se vynoří pes, jestli se mi mího podaří přivolat, ... Můj pes to na mně okamžitě pozná a dívá se do okolí, z čehože jsem tak nervózní. Když pesan uvidí na blízku psa, zaujme zvláštní postoj a pak tryskem za ním (ne ze záměrem ublížit, chce se s ním pozdravit, pohrát si), já začnu být nervózní, sevře se mi žaludek a vím, že ho nepřivolám, ale vyloudím ze sebe "ke mně", pes to ignoruje, občas mi ujedou nervy a začnu křičet, vím, že to nemá cenu. Já jsem opravdu někdy tak nervózní a on mě pak nevnímá. Snažím se vydat povel velmi sebejistě, ale většinou se mi moje psychické rozpoložení nepovede utajit. Naopak, když jsem si předem jistá, že ho prostě přivolám (nevím, čím to najednou je, ale stane se, že prostě vím, že mě poslechne), pes se hned otočí a jde ke mně. Nemáte nějaký rady, jak se mám zachovat, když potkáme pejska a já sem z toho nervózní? Zkouším sama se sebou trénovat, ale nic moc. Vím, že se do mě budete navážet, že jsem si vůbec neměla psa pořizovat, ale já ze sebou chci něco dělat, psy mám moc ráda.
Jak na nervozitu neporadím, ale doporučila bych píšťalku. Pesana na ni postupně naučit a máte vyřešen problém, že pesan z Vás tu nervozitu vycítí. Píšťalka je bez emoční, pískne vždycky stejně - pokud tedy pískajícímu nedojde nervozitou dech
(to píšu jen pro odlehčení situace, ne jako rýpání). Neměl by být problém pesana za chvilku naučit, že např. 2x krátký hvizd = ke mě! Dalším výhoda-slyšitelnost je vyšší, než když voláte a Vy si nevyřvete hlasivky.