Příliš hravý labrador

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

18.10.2002 13:52
Neregistrovaný uživatel

Ahoj!
Především chci poděkovat všem, co přispeli radou na můj dotaz ohledně krmení labradora. Nakonec jsme se rozhodli pro granule (je to fakt nejpraktičtější, hlavně na cestách), a to značku ACANA. Vřele doporučuji všem, pes je ve výborne kondici, a cena je opravdu přijatelná. (Přidáváme mu teda ještě nějaké vitamíny a kolagenové tabletky, občas dostane samozřejme něco na zpestřeni).
Mám ale další dotaz. Samovi je teď něco málo přes půl roku. Od začátku jsem ho pozvolna a nenásilně vychovávala a učila některé důležité povely. Umí kdeco, na prochazkách je krásně ovladatelný, přiběhne, počká... Ale jen do té doby, než se někde objeví jiný pes. Samova touha hrát si je silnější než cokoliv jiného a pokaždé za ním uteče. Klidně a ráda ho nechám pohrát, ale jde o to, ze ne každý pes (a majitel) je z toho nadšený. Malí se ho bojí, velcí by mohli začít útočit (psi, ne majitelé).
Vím, že po něm nemůžu chtít nemožné, je to přece jenom ještě šteně (i když třicetikilové), ale zajímalo by mě, je-li naděje, že ho to přejde samo až zestárne. Jestli mám trpělivě čekat až "dostane rozum" a jenom mu za prohřešky vynadat, nebo ho to nějak odnaučovat? Jak? Jak udělat, abych pro něj byla nejsilnějším podnětem i když v dálce běží pudl? Myslím, že by nereagoval ani na řízek...(a ze je žravej dost, jako každý labrador).
Jaké máte zkušenosti Vy? Utíká Váš pes taky za psama? Nebo ho to v dospělosti přešlo? Jak jste ho to odnaučili? Nevím, jestli má smysl pouhé upevňování povelu "ke mně!", ten umí - ale samozřejmě moc dobře rozeznává situaci, kdy "jen tak" cvičíme a kdy se mu tedy vyplatí poslechnout a situaci, kdy je lepsi si pohrát a zaběhat s nějakým pejskem.
Díky za případné nápady, zkušenosti a názory.
Marcha

Neregistrovaný uživatel

23.10.2002 09:55
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj!
Především chci poděkovat všem, co přispeli radou na můj dotaz ohledně krmení labradora. Nakonec jsme se rozhodli pro granule (je to fakt nejpraktičtější, hlavně na cestách), a to značku ACANA. Vřele doporučuji všem, pes je ve výborne kondici, a cena je opravdu přijatelná. (Přidáváme mu teda ještě nějaké vitamíny a kolagenové tabletky, občas dostane samozřejme něco na zpestřeni).
Mám ale další dotaz. Samovi je teď něco málo přes půl roku. Od začátku jsem ho pozvolna a nenásilně vychovávala a učila některé důležité povely. Umí kdeco, na prochazkách je krásně ovladatelný, přiběhne, počká... Ale jen do té doby, než se někde objeví jiný pes. Samova touha hrát si je silnější než cokoliv jiného a pokaždé za ním uteče. Klidně a ráda ho nechám pohrát, ale jde o to, ze ne každý pes (a majitel) je z toho nadšený. Malí se ho bojí, velcí by mohli začít útočit (psi, ne majitelé).
Vím, že po něm nemůžu chtít nemožné, je to přece jenom ještě šteně (i když třicetikilové), ale zajímalo by mě, je-li naděje, že ho to přejde samo až zestárne. Jestli mám trpělivě čekat až "dostane rozum" a jenom mu za prohřešky vynadat, nebo ho to nějak odnaučovat? Jak? Jak udělat, abych pro něj byla nejsilnějším podnětem i když v dálce běží pudl? Myslím, že by nereagoval ani na řízek...(a ze je žravej dost, jako každý labrador).
Jaké máte zkušenosti Vy? Utíká Váš pes taky za psama? Nebo ho to v dospělosti přešlo? Jak jste ho to odnaučili? Nevím, jestli má smysl pouhé upevňování povelu "ke mně!", ten umí - ale samozřejmě moc dobře rozeznává situaci, kdy "jen tak" cvičíme a kdy se mu tedy vyplatí poslechnout a situaci, kdy je lepsi si pohrát a zaběhat s nějakým pejskem.
Díky za případné nápady, zkušenosti a názory.
Marcha

Ahoj, tvoj "problém" tak trochu aj mojím problémom. Sama mám dvoch psov, z ktorých jeden - fenka, je poslušnejší a ten druhý - psík, len vtedy keď sám chce. Že je tvoj psík hravý, svedčí o tom, že je zdravý, spokojný a životaschopný a chová sa tak, ako mu to jeho "psie pravidlá chovania" prikazujú a z jeho psieho pohľadu je to úplne normálne. Psi medzi sebou dokážu rozoznať "zlého" od "dobrého", mladšieho od staršieho a neútočia na seba bez zjavnej príčiny. Výnimkou sú psy, ktoré sú k tomu vedome vedené majiteľom alebo niektoré psy, odkázané samé na seba. Psíci sú ako malé deti, čím mladší, tým hravejší. Moji psíci majú obaja 18 mesiacov. Aj keď veľmi dobre vedia, čo znamená povel - k nohe - ku mne - späť, dokonale ohluchnú a oslepnú, hlavne keď zbadajú mačku. Kým boli v takom veku ako tvoj, tiež utekali za každým psom, ktorého videli, postupom času sa ich záujem zúžil len na niekoľko psov, ktorých majú "radi". V okolí máme aj dvoch ročných labradorov - zhodou okolností sú to ich priatelia a mne je vždy ľúto, že tí labradori potom dostanú "výprask" od pánečkov, pretože utečú za mojimi a odmietajú poslušnosť. Ja som nikdy nebránila tomu, aby sa moji psi "pozdravili" alebo hrali s každým iným psom, či veľkým či malým. Oni sami si postupne vybrali spomedzi nich takých, s ktorými sa doteraz hrajú a takých, ktorých si nevšímajú. Aj medzi psami existuje sympatia, antipatia a ľahostajnosť.
Vekom síce psík trochu "zvážnie", ale zdravý, spokojný a vyrovnaný psík svoju hravosť nestratí. Veď nakoniec, nebolo by ti to aj ľúto, keby len slepo poslúchal, len sa vliekol popri tebe a neprejavoval záujem o okolie ? Na to bude mať dosť času, keď bude staručký. Zatiaľ buď spokojná, že je taký, aký je a postupne systematickým vedením s hodnou dávkou trpezlivosti sa ti určite podarí vychovať z neho aj keď možno nie stopercentne poslušného, ale krásneho, spokojného labradora. Pokiaľ nemáš s ním nijaké úmysly, ako súťaže alebo výstavy, ani nepotrebuje byť stopercentne poslušný.Ale labradori sú od prírody rozumné, inteligentné a učenlivé psy. Veľa šťastia. Katarína z Bratislavy

Neregistrovaný uživatel

25.10.2002 08:54
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj!
Především chci poděkovat všem, co přispeli radou na můj dotaz ohledně krmení labradora. Nakonec jsme se rozhodli pro granule (je to fakt nejpraktičtější, hlavně na cestách), a to značku ACANA. Vřele doporučuji všem, pes je ve výborne kondici, a cena je opravdu přijatelná. (Přidáváme mu teda ještě nějaké vitamíny a kolagenové tabletky, občas dostane samozřejme něco na zpestřeni).
Mám ale další dotaz. Samovi je teď něco málo přes půl roku. Od začátku jsem ho pozvolna a nenásilně vychovávala a učila některé důležité povely. Umí kdeco, na prochazkách je krásně ovladatelný, přiběhne, počká... Ale jen do té doby, než se někde objeví jiný pes. Samova touha hrát si je silnější než cokoliv jiného a pokaždé za ním uteče. Klidně a ráda ho nechám pohrát, ale jde o to, ze ne každý pes (a majitel) je z toho nadšený. Malí se ho bojí, velcí by mohli začít útočit (psi, ne majitelé).
Vím, že po něm nemůžu chtít nemožné, je to přece jenom ještě šteně (i když třicetikilové), ale zajímalo by mě, je-li naděje, že ho to přejde samo až zestárne. Jestli mám trpělivě čekat až "dostane rozum" a jenom mu za prohřešky vynadat, nebo ho to nějak odnaučovat? Jak? Jak udělat, abych pro něj byla nejsilnějším podnětem i když v dálce běží pudl? Myslím, že by nereagoval ani na řízek...(a ze je žravej dost, jako každý labrador).
Jaké máte zkušenosti Vy? Utíká Váš pes taky za psama? Nebo ho to v dospělosti přešlo? Jak jste ho to odnaučili? Nevím, jestli má smysl pouhé upevňování povelu "ke mně!", ten umí - ale samozřejmě moc dobře rozeznává situaci, kdy "jen tak" cvičíme a kdy se mu tedy vyplatí poslechnout a situaci, kdy je lepsi si pohrát a zaběhat s nějakým pejskem.
Díky za případné nápady, zkušenosti a názory.
Marcha

Ahoj Kataríno, děkuji za odpověď. Samozřejmě, že jsem ráda, že je náš Sam veselý a hravý a chápu, že to naprosto odpovídá jeho věku. Jediné co mi na jeho chování vadí je, že může být potenciálně nebezpečné. Bydlíme sice na samotě a tak máme k dispozici báječné terény na dlouhé procházky v lese a po polích, kde se může pes vylítat do aleluja. Ale chceme ho také brát s sebou na všechny návštěvy, výlety a podobně a tak je nutné, aby se uměl chovat i ve městě, kde je psů víc. Nechci abych ho pak musela držet pořád na vodítku ze strachu, že mi při spatření psa v dálce vlítne pod auto.
To je jedna věc. A druhá je, že bych nerada se svým psem obtěžovala jiné lidi. Chápu, že většinu řevnivosti mezi "pejskaři" a "nepejskaři" mají na svědomí majitelé nevychovaných psů a nechci k nim patřit. Proto bych ráda naučila Sama poslouchat v každé situaci, aby byl bezproblémovým psem, kterého s sebou můžu vzít kamkoliv. A to "neobtěžování" se týká i jiných majitelů psů. Pokud jim nebude vadit, že si jejich pes pohraje s mým, budu jen ráda. Ale pokud jsou z jakéhokoliv důvodu proti, měla bych být schopná svého psa odvolat - to si myslím já. Měli jsme před Samem jezevčici a ta se hrozně bála všech větších psů - i těch, co si s ní chtěli hrát. Asi nebyla úplně normální, ale vím, jak bylo nepříjemné, když se k ní nějaké to obrovské štěně přiřítilo a my jsme bezmocně sledovali, jaký prožívá naše fenka stres.
Ale tyto důvody samozřejmě neznamenají, že hodlám Sama nějak terorizovat a lámat přes koleno. Chci mu nechat jeho štěněcí "bezstarostnost", a to je právě důvod, proč se obracím na zkušenější pejskaře. Abych věděla, jak ho vhodně usměrnit a zda je to v tomto věku vůbec nutné, nebo zda ho to s dospělostí přejde samo. Z Tvé odpovědi vyplývá, že by se trochu "umoudřit" měl a to jsem ráda. Myslíš, že by pomohlo, kdybych s ním začala v budoucnu chodit na cvičák? Ne na služební výcvik, ale na základní poslušnost. Že by si zvyknul na přítomnost jiných psů, pohrál si s nima a naučil se i mezi nimi poslouchat? V jakém věku bych to případně měla zkusit?
Díky za rady!
Marcha

Neregistrovaný uživatel

29.10.2002 10:43
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj Kataríno, děkuji za odpověď. Samozřejmě, že jsem ráda, že je náš Sam veselý a hravý a chápu, že to naprosto odpovídá jeho věku. Jediné co mi na jeho chování vadí je, že může být potenciálně nebezpečné. Bydlíme sice na samotě a tak máme k dispozici báječné terény na dlouhé procházky v lese a po polích, kde se může pes vylítat do aleluja. Ale chceme ho také brát s sebou na všechny návštěvy, výlety a podobně a tak je nutné, aby se uměl chovat i ve městě, kde je psů víc. Nechci abych ho pak musela držet pořád na vodítku ze strachu, že mi při spatření psa v dálce vlítne pod auto.
To je jedna věc. A druhá je, že bych nerada se svým psem obtěžovala jiné lidi. Chápu, že většinu řevnivosti mezi "pejskaři" a "nepejskaři" mají na svědomí majitelé nevychovaných psů a nechci k nim patřit. Proto bych ráda naučila Sama poslouchat v každé situaci, aby byl bezproblémovým psem, kterého s sebou můžu vzít kamkoliv. A to "neobtěžování" se týká i jiných majitelů psů. Pokud jim nebude vadit, že si jejich pes pohraje s mým, budu jen ráda. Ale pokud jsou z jakéhokoliv důvodu proti, měla bych být schopná svého psa odvolat - to si myslím já. Měli jsme před Samem jezevčici a ta se hrozně bála všech větších psů - i těch, co si s ní chtěli hrát. Asi nebyla úplně normální, ale vím, jak bylo nepříjemné, když se k ní nějaké to obrovské štěně přiřítilo a my jsme bezmocně sledovali, jaký prožívá naše fenka stres.
Ale tyto důvody samozřejmě neznamenají, že hodlám Sama nějak terorizovat a lámat přes koleno. Chci mu nechat jeho štěněcí "bezstarostnost", a to je právě důvod, proč se obracím na zkušenější pejskaře. Abych věděla, jak ho vhodně usměrnit a zda je to v tomto věku vůbec nutné, nebo zda ho to s dospělostí přejde samo. Z Tvé odpovědi vyplývá, že by se trochu "umoudřit" měl a to jsem ráda. Myslíš, že by pomohlo, kdybych s ním začala v budoucnu chodit na cvičák? Ne na služební výcvik, ale na základní poslušnost. Že by si zvyknul na přítomnost jiných psů, pohrál si s nima a naučil se i mezi nimi poslouchat? V jakém věku bych to případně měla zkusit?
Díky za rady!
Marcha

Výcvik základnej poslušnosti je, samozrejme, na mieste.Na cvičisku sa nebudete nachádzať sami a psík si, okrem iného, bude musieť osvojiť aj skutočnosť, že počas výcviku sa nesmie "baviť" s inými, nesmie mať snahu ísť opačným smerom a musí počúvať a poslúchať len teba a že baviť sa bude môcť až po povele "voľno", ale na povel " k nohe" hru "bez slova" ukončí a príde k tebe. To "voľno" dostávajú psíci asi dvakrát počas výcviku ako prestávku alebo oddych, aby ich to neprestalo baviť a potom vždy na konci.
K výcviku je potrebné aby psík mal sťahovací obojok, pevné vodítko (nie predlžovacie) a stopovacie vodítko. Dĺžka výcviku potom záleží od samotného psíka. Niektorí to zvládnu za pol roka, niektorým to trvá aj rok (ale to tam už mnohí chodia len pre zábavu). Najhoršia je prvá hodina, pretože psík chce robiť všetko iné, len nie to, kvôli čomu je tam. Ak máš dostupné nejaké cvičisko (lebo nie všetci majú), odporúčam tento výcvik absolvovať. Budem rada, ak sa ešte ozveš.
Katarína

Neregistrovaný uživatel

18.11.2002 21:00
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj!
Především chci poděkovat všem, co přispeli radou na můj dotaz ohledně krmení labradora. Nakonec jsme se rozhodli pro granule (je to fakt nejpraktičtější, hlavně na cestách), a to značku ACANA. Vřele doporučuji všem, pes je ve výborne kondici, a cena je opravdu přijatelná. (Přidáváme mu teda ještě nějaké vitamíny a kolagenové tabletky, občas dostane samozřejme něco na zpestřeni).
Mám ale další dotaz. Samovi je teď něco málo přes půl roku. Od začátku jsem ho pozvolna a nenásilně vychovávala a učila některé důležité povely. Umí kdeco, na prochazkách je krásně ovladatelný, přiběhne, počká... Ale jen do té doby, než se někde objeví jiný pes. Samova touha hrát si je silnější než cokoliv jiného a pokaždé za ním uteče. Klidně a ráda ho nechám pohrát, ale jde o to, ze ne každý pes (a majitel) je z toho nadšený. Malí se ho bojí, velcí by mohli začít útočit (psi, ne majitelé).
Vím, že po něm nemůžu chtít nemožné, je to přece jenom ještě šteně (i když třicetikilové), ale zajímalo by mě, je-li naděje, že ho to přejde samo až zestárne. Jestli mám trpělivě čekat až "dostane rozum" a jenom mu za prohřešky vynadat, nebo ho to nějak odnaučovat? Jak? Jak udělat, abych pro něj byla nejsilnějším podnětem i když v dálce běží pudl? Myslím, že by nereagoval ani na řízek...(a ze je žravej dost, jako každý labrador).
Jaké máte zkušenosti Vy? Utíká Váš pes taky za psama? Nebo ho to v dospělosti přešlo? Jak jste ho to odnaučili? Nevím, jestli má smysl pouhé upevňování povelu "ke mně!", ten umí - ale samozřejmě moc dobře rozeznává situaci, kdy "jen tak" cvičíme a kdy se mu tedy vyplatí poslechnout a situaci, kdy je lepsi si pohrát a zaběhat s nějakým pejskem.
Díky za případné nápady, zkušenosti a názory.
Marcha

Ahoj Marcho, rád bych taky přispěl svými poznatky ohledně (ne)poslušnosti svého psa, taktéž labradora. Můj labradorek se jmenuje Alf, je mu bez týdne 6 měsíců a taky se pokouším vychovat z něho ovladatelného psa, který by dokázal poslechnout na povel v každé situaci,ale stejně jako ty nemám stoprocentní úspěch. Když trénujeme s Alfem doma na zahradě nebo i jinde, ale bez přítomnosti jiných psů, tak přiběhne na zavolání, aportuje, no prostě je poslušný, ale na procházkách, pokud potkáme jiného psa a nemám Alfa na vodítku, stane se to samé, co asi u tebe, tudíž to, že Alf mizí v dáli za psem a já utíkám za ním, abych zabránil případným nepříjemnostem. Proto jsme před 2 týdny začali chodit na cvičák, který máme naštěstí kousek od domu. Výhoda je, že sem chodí ne moc psů, takže cvičitelka má čas i na nás začátečníky, nevýhoda je, že ostatní psi jsou všichni vlčáci a ti se přece jen cvičí k jinému účelu než jen poslušnosti, což mi u mého psa bude stačit. Děláme společně s těmito psy různé cviky, skoky a náročnější cviky zatím vynecháváme, ale i tak Alf už občas zvládne z volna přijít na povel "ke mně" nebo donést aport. Ve společnosti vlčáků se nějak nerozptyluje, možná i proto, že ho v nedávnu jeden vlčák přes plot trochu hryzl do čumáku, tak si už na ně nevyskakuje. Teď v neděli ale přišli na cvičák i známi s Alfovou láskou, o měsíc starší zlatou retrívřicí Vendulkou a v tu chvíli bylo veškeré mé snažení pryč. Na pokyn volno se Alf rozběhl za Vendulkou a absolutně neposlouchal žádné povely, to samé při aportu, nechal aport aportem a utíkal za svou láskou. Známí radši odešli, ale Alf už stejně nebyl schopen koncentrace, takže jsem byl zklamán, protože si myslím vždycky, že už ho ovládám, ale tohle mě přesvědčilo o opaku. Dnes jsem byl na cvičáku sám a Alf perfektně zvládal přivolání, aport a dokonce mi poprvé přešel kladinu, aniž bych ho nějak nutil. Prostě, sám hledám způsob, jak ho uklidnit, aby nebyl z jiných psů tak vydivočený. Nevím, zda častější setkávání s jeho kamarádkou Vendulkou tomu pomůže nebo naopak je radši separovat, což mu ale udělat nechci, protože vidím, jak je v její přítomnosti šťastný a o to mi jde především.
Tak držím pěsti při výcviku a budu rád, když uslyším další zprávy o vašich úspěších!
Alan

Přidejte reakci

Přidat smajlík