Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.87
Vážení, čtu tady o super krmení, plemenech, výstavách. Pochlubte se vy, kteří jste si vzali čoklíka nejasného původu z útulku. Co dobrého, co špatného, jak jste spokojení. Jinak já mám jednoho z útulku a jednoho, který byl na cestě tamtéž. A tvrdím, že to jsou psiska penězma k nezaplacení. Jak jste na tom vy?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.245.152
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vážení, čtu tady o super krmení, plemenech, výstavách. Pochlubte se vy, kteří jste si vzali čoklíka nejasného původu z útulku. Co dobrého, co špatného, jak jste spokojení. Jinak já mám jednoho z útulku a jednoho, který byl na cestě tamtéž. A tvrdím, že to jsou psiska penězma k nezaplacení. Jak jste na tom vy?
Já osobně si nemůžu svou fenku vynachválit.Zachránila jsem jí život tím, že jsem si ji vzala z útulku a ona mě to svou láskou a věrností neuvěřitelně vrací. Chtěli ji utratit, protože nechtěli investovat do jejího léčení. Měla silný zánět žaludku a na třetině těla neměla srst. Prý reakce na bleší kousnutí....Utracení je holt levnější, než trpělivě léčit s ATB..... Tedˇmám fenku pátý rok a dělá mě jen samou radost. Zkoušky ZVV 1 , ZOP, canisterapie / kterou pravidelně provozujem/ a z voříškyád má už 8 pohárů. Prostě super fenka.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.87
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já osobně si nemůžu svou fenku vynachválit.Zachránila jsem jí život tím, že jsem si ji vzala z útulku a ona mě to svou láskou a věrností neuvěřitelně vrací. Chtěli ji utratit, protože nechtěli investovat do jejího léčení. Měla silný zánět žaludku a na třetině těla neměla srst. Prý reakce na bleší kousnutí....Utracení je holt levnější, než trpělivě léčit s ATB..... Tedˇmám fenku pátý rok a dělá mě jen samou radost. Zkoušky ZVV 1 , ZOP, canisterapie / kterou pravidelně provozujem/ a z voříškyád má už 8 pohárů. Prostě super fenka.
ahoj, tady zadavatel. Jeden z hafanů nalezený na smetišti. Štěně, absolvovalo cestu Kuka-busem na skládku. Ani nám ji v útulku nechtěli dát, že tam jenom zemře. Agility, voříškiády, hromada srandy. A můžu říct - když se vylízala z nejhoršího, šli jsme znovu k vetovi. Na můj dotaz, které plemeno se podílelo na vzniku, tak chvilku čučel, a pak řekl, kromě šarpeje a afghánce komplet celý atlas psů včetně vysvětlivek. Ale stal se z ní plnoprávný člen rodiny. Kromě toho, že nesmí do postele.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.245.152
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já osobně si nemůžu svou fenku vynachválit.Zachránila jsem jí život tím, že jsem si ji vzala z útulku a ona mě to svou láskou a věrností neuvěřitelně vrací. Chtěli ji utratit, protože nechtěli investovat do jejího léčení. Měla silný zánět žaludku a na třetině těla neměla srst. Prý reakce na bleší kousnutí....Utracení je holt levnější, než trpělivě léčit s ATB..... Tedˇmám fenku pátý rok a dělá mě jen samou radost. Zkoušky ZVV 1 , ZOP, canisterapie / kterou pravidelně provozujem/ a z voříškyád má už 8 pohárů. Prostě super fenka.
Hups, mám tam chybku, tak se omlouvám. Když píšu, tak nevnímám....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.87
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hups, mám tam chybku, tak se omlouvám. Když píšu, tak nevnímám....
a já si jí všiml až po upozornění
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.245.152
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
a já si jí všiml až po upozornění
No to já se raději omlouvám- kdyby tady byl nějaký blázen do jazyka českého
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.87
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No to já se raději omlouvám- kdyby tady byl nějaký blázen do jazyka českého
tak s trošku trapným pocitem se přiznám, že na český jazyk někdy upozorním.... Ale jenom u příspěvků, které postrádají nějaký smysl
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.245.152
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
tak s trošku trapným pocitem se přiznám, že na český jazyk někdy upozorním.... Ale jenom u příspěvků, které postrádají nějaký smysl
takže můj příspěvek smysl má?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.87
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
takže můj příspěvek smysl má?
už v tom, že máš pesana z útulku... Já psa nikdy nechtěl. I když mám doma malou ZOO. Ale jsou to vesměs zvířata moje /která prostě žijí svým životem/, nebo ta, která mě natahala domů dcera, v současné době na veterině.... Ale po návštěvě útulku, a poznání citů těch hafanů, jsem nějak naměkko. Jako šílený cyklista s sebou vozím ty pásky z Lidlu, a každého psa, který na mě kdy útočil, jsem si získal na svoji stranu. A hodně z nich bych si na to i odvedl domů.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.168.182
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vážení, čtu tady o super krmení, plemenech, výstavách. Pochlubte se vy, kteří jste si vzali čoklíka nejasného původu z útulku. Co dobrého, co špatného, jak jste spokojení. Jinak já mám jednoho z útulku a jednoho, který byl na cestě tamtéž. A tvrdím, že to jsou psiska penězma k nezaplacení. Jak jste na tom vy?
mám 2 z útulku, jednoho kterej by tam možná skončil (snad ne, ale těžko říct) a jednoho plánovanýho od štěněte. No, a jsou prostě moji, miláčci, nerozlišuju, kdo má jaký původ... Jedna z nich byla týraná, spravujem ji dodneška, a tak i ten spokojenej vysmátej pes je vlastně strašná výhra, zkoušky nezkoušky...
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vážení, čtu tady o super krmení, plemenech, výstavách. Pochlubte se vy, kteří jste si vzali čoklíka nejasného původu z útulku. Co dobrého, co špatného, jak jste spokojení. Jinak já mám jednoho z útulku a jednoho, který byl na cestě tamtéž. A tvrdím, že to jsou psiska penězma k nezaplacení. Jak jste na tom vy?
Ahoj, já nemám psa z útulku, ale nalezeného na ulici...byla zima a my jeli v autě a najednou vidím, že pod lampu se něco hnulo a tak jsme zastavili a já vytáhla malé chlupaté něco, co se vešlo do dlaně:))...těd je to ten nejlepší pes, naprosto věrný a vnímavý. Spusta lidí se ptá, co je to za rasu, protože je opravdu krásná a každého si hned získá svým milým kukuč a povahou.. U nás dostává první poslední a myslím, že nemůže litovat, že se dosala zrovna k nám:))
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.99.226
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vážení, čtu tady o super krmení, plemenech, výstavách. Pochlubte se vy, kteří jste si vzali čoklíka nejasného původu z útulku. Co dobrého, co špatného, jak jste spokojení. Jinak já mám jednoho z útulku a jednoho, který byl na cestě tamtéž. A tvrdím, že to jsou psiska penězma k nezaplacení. Jak jste na tom vy?
O svojem Míšovi von Trautenau-Hauptbahnhof jsem tu psala už několikrát, ale klidně to napíšu třeba po stodevatenácté
.
Přišla jsem tragickou náhodou o jezevčíka Jozífka, též nalezence. Smutek po hafákovi se dá u mě léčit jediným způsobem - opatřením nového, nejraději jeho kopie
. Jeli jsme do nejbližšího útulku, o kterém jsem věděla, ale připadlo mi, že tam mají pouze samé černé fenky a vlčáky - tedy NO, tedy křížence NO. A neuvěřitelnej brajgl! Zděšeně jsem vycouvala, ačkoliv právě z tohoto místa hrůzy si ti psi zasloužili odvést opravdu urychleně. Ale já jsem měla před očima svojeho Jozífka a ten tu nebyl... Aspoň jsem se dozvěděla, že existuje taky útulek v Trutnově, tak jsem zamířila tam. Měla jsem zrovna v ten den narozeniny, takže rozhodnutí udělat si radost bylo nezvratné. Ale něco podobného Jozífkovi jsem zde taky nenašla. A byla jsem docela zklamaná - nejsem já naivní? Copak není každý živý tvor originál? Tak jsem na to šla jinak, zase zcela nerozumně - podle barvy. Miluju černou s pálením. Takoví tam byli dva - jedna krááásná fenka a jeden typický venkovský balíček. Fenku jsem nechtěla, nechtěla jsem řešit hárání. Tak zbyl ten vořech - moc se mi nelíbil, zrovna děsným způsobem línal, do Jozífka měl hoooodně daleko, ale co dělat, když jsem měla kurňa ty narozeniny a rozhodla jsem se podělit psem a nic lepšího nebylo k mání? Tak jsem ukázala prstem - tak třeba toho. Paní se zvláštně podívala a řekla - a manžel vás vyhodí i se psem... Já na to - nemá nárok, je to dárek k mým narozeninám. Paní se chápavě usmála a začala vyplňovat papíry. Přitom vyprávěla, jak se Míša dostal do útulku - nejspíš jako nechtěné dědictví, protože se moc rád češe a opečovává, ale zároveň se hrozně bojí: tyčí - násad od smetáků a lopat, rychlejších pohybů, zvýšeného hlasu, dotyku na zadní část těla, běda ho nechtěně přišlápnout... Ženská prý přijela vlakem do Trutnova, nasedla na zpáteční a z rozjíždějícího se´psíka vyhodila. Míša celé to vyprávění asi znal
, protože tomu nevěnoval nejmenší pozornost, šmejdil po kanceláři, otevřenýma dveřma ven a zase zpátky a totálně mě ignoroval. Vůbec mě neobdařil pohledem ani koutkem oka, když jsme vyrazili z brány útulku. Na autobusák to bylo lán cesty, bylo vedro k padnutí a schylovalo se k bouřce. Bouřky se taky bojí, jak jsem zjistila. Když začalo hřmít, podíval se úpěnlivě na druhý konec vodítka a zjistil konečně, že mě má. Evidentně moc nadšený nebyl
. A dával mi to najevo ještě skoro celý měsíc. Neustále měl snahu utíkat a hledat své bývalé. Už jsem přemýšlela, že ho vrátím - musel být stále na vodítku nebo zavřený, jinak stačila chvilička nepozornosti a frnk. Ale nešel daleko, zase se vrátil a zase by vyrazil - prostě pořád hledal. A pak jsme ho nechca vyškolili. Jeli jsme na dlouhou cestu autem a chtěli jsme ho pochopitelně vzít s sebou. Jenže jsme potřebovali ještě krátce něco vyřídit ve vedlejší vesnici, kde chlapi spravovali traktor. Zase stačil moment nepozornosti a Míša v drdy
! Jenže jsme neměli čas hledat ani čekat - tak jsme poučili zaměstnance a odfrčeli. Míša se vrátil pár minut po našem odjezdu, byl zavřen do traktoru, ( nakrmen a napojen - pochopitelně
) a setkal se se mnou až večer. Od té doby nesnáší traktor a já mám toho pravého útulkového závisláka podle všech pravidel ![]()
![]()
!!!
Už mi dávno nevadí, že jezevčíka nepřipomíná ani ve snu, je to můj nej kámoš, parťák a pomocník ![]()
![]()
, naučil se pást stádo koz a zahánět slepice ze zahrádky, chytá myši a září spokojeností. A já taky! Mám ho pět let, ale protože už byl starší ( paní utrousila snad 8 let ), tak už se na něm věk začíná projevovat, šediví, zhoršil se mu hodně sluch, léčíme stárnoucí srdíčko. Až o něho jednou přijdu - a doufám, že to ještě dlouho dlouho potrvá - zase půjdu do útulku
, to se opravdu vyplatí !!!
Jiřina
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.48.242
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
O svojem Míšovi von Trautenau-Hauptbahnhof jsem tu psala už několikrát, ale klidně to napíšu třeba po stodevatenácté
.
Přišla jsem tragickou náhodou o jezevčíka Jozífka, též nalezence. Smutek po hafákovi se dá u mě léčit jediným způsobem - opatřením nového, nejraději jeho kopie
. Jeli jsme do nejbližšího útulku, o kterém jsem věděla, ale připadlo mi, že tam mají pouze samé černé fenky a vlčáky - tedy NO, tedy křížence NO. A neuvěřitelnej brajgl! Zděšeně jsem vycouvala, ačkoliv právě z tohoto místa hrůzy si ti psi zasloužili odvést opravdu urychleně. Ale já jsem měla před očima svojeho Jozífka a ten tu nebyl... Aspoň jsem se dozvěděla, že existuje taky útulek v Trutnově, tak jsem zamířila tam. Měla jsem zrovna v ten den narozeniny, takže rozhodnutí udělat si radost bylo nezvratné. Ale něco podobného Jozífkovi jsem zde taky nenašla. A byla jsem docela zklamaná - nejsem já naivní? Copak není každý živý tvor originál? Tak jsem na to šla jinak, zase zcela nerozumně - podle barvy. Miluju černou s pálením. Takoví tam byli dva - jedna krááásná fenka a jeden typický venkovský balíček. Fenku jsem nechtěla, nechtěla jsem řešit hárání. Tak zbyl ten vořech - moc se mi nelíbil, zrovna děsným způsobem línal, do Jozífka měl hoooodně daleko, ale co dělat, když jsem měla kurňa ty narozeniny a rozhodla jsem se podělit psem a nic lepšího nebylo k mání? Tak jsem ukázala prstem - tak třeba toho. Paní se zvláštně podívala a řekla - a manžel vás vyhodí i se psem... Já na to - nemá nárok, je to dárek k mým narozeninám. Paní se chápavě usmála a začala vyplňovat papíry. Přitom vyprávěla, jak se Míša dostal do útulku - nejspíš jako nechtěné dědictví, protože se moc rád češe a opečovává, ale zároveň se hrozně bojí: tyčí - násad od smetáků a lopat, rychlejších pohybů, zvýšeného hlasu, dotyku na zadní část těla, běda ho nechtěně přišlápnout... Ženská prý přijela vlakem do Trutnova, nasedla na zpáteční a z rozjíždějícího se´psíka vyhodila. Míša celé to vyprávění asi znal
, protože tomu nevěnoval nejmenší pozornost, šmejdil po kanceláři, otevřenýma dveřma ven a zase zpátky a totálně mě ignoroval. Vůbec mě neobdařil pohledem ani koutkem oka, když jsme vyrazili z brány útulku. Na autobusák to bylo lán cesty, bylo vedro k padnutí a schylovalo se k bouřce. Bouřky se taky bojí, jak jsem zjistila. Když začalo hřmít, podíval se úpěnlivě na druhý konec vodítka a zjistil konečně, že mě má. Evidentně moc nadšený nebyl
. A dával mi to najevo ještě skoro celý měsíc. Neustále měl snahu utíkat a hledat své bývalé. Už jsem přemýšlela, že ho vrátím - musel být stále na vodítku nebo zavřený, jinak stačila chvilička nepozornosti a frnk. Ale nešel daleko, zase se vrátil a zase by vyrazil - prostě pořád hledal. A pak jsme ho nechca vyškolili. Jeli jsme na dlouhou cestu autem a chtěli jsme ho pochopitelně vzít s sebou. Jenže jsme potřebovali ještě krátce něco vyřídit ve vedlejší vesnici, kde chlapi spravovali traktor. Zase stačil moment nepozornosti a Míša v drdy
! Jenže jsme neměli čas hledat ani čekat - tak jsme poučili zaměstnance a odfrčeli. Míša se vrátil pár minut po našem odjezdu, byl zavřen do traktoru, ( nakrmen a napojen - pochopitelně
) a setkal se se mnou až večer. Od té doby nesnáší traktor a já mám toho pravého útulkového závisláka podle všech pravidel ![]()
![]()
!!!
Už mi dávno nevadí, že jezevčíka nepřipomíná ani ve snu, je to můj nej kámoš, parťák a pomocník ![]()
![]()
, naučil se pást stádo koz a zahánět slepice ze zahrádky, chytá myši a září spokojeností. A já taky! Mám ho pět let, ale protože už byl starší ( paní utrousila snad 8 let ), tak už se na něm věk začíná projevovat, šediví, zhoršil se mu hodně sluch, léčíme stárnoucí srdíčko. Až o něho jednou přijdu - a doufám, že to ještě dlouho dlouho potrvá - zase půjdu do útulku
, to se opravdu vyplatí !!!
Jiřina
mymáme jednoho z útulku a jednoho nelazence. loni, po smrti naší jezevčí fenky, která umřela ve 14. letech na leukémii, se máma rozhodla, že chce nějakýho sportovnějšího a trochu většího pejska, prostě opak naší milované fenky (což byla skutečná dáma - nevšímala si cizích psů, ani lidí, odmítala chodit na trávu za jiným účelem, než vykonat potřebu - na chození jsou přece chodníky...no bylo toho hodně
). sedli jsme na net a otevřeli stránky plzeňskýho útulku. vybrali jsme dvě fenky, jedna bílá, ušatá, kříženka staforda, druhá krásná, játrová pitbulice. pitbulice se nakonec ukázala jako veeelmi nevhodná do bytu, takže na zkušební procházku s námi šla ta bílá, ušatá. vyfasovala náhubek a my varování, že se rve. a hodně.kupodivu
jsme si ji okamžitě zamilovali a ona nás taky, k lidem byla bázlivá, ale k nám šla bez problémů. takže oboustraná spokojenost. už ji máme rok, lidí se nebojí už žádných, se psama má problémy pořád, ale už neútočí sama od sebe, ale jen, když si ji nevychovaní psi, kteří nejdou odvolat a jsou samozřejmě na volno očuchávaj dýl, než se jí líbí a otravujou. dokonce jsme zjistili, že má v plzni i bráchu, stejnýho psychopata, jako je ona
. oba je prej měl nějakej člověk, co je hodně moc bil, ale v útulku skončila asi jen naše anička. bohužel, majitel e bratra jsme potkali jen jednoum brali si telefon, ale už se neozvali. škoda, myslela jsem, že se dozvíme něco víc.
fenka se v útulku jmenovala janča (protože pořád jančí), u nás je to anča, anička. a je mámin protekční mazel
druhou fenku jsem našla v zimě v lese, na procházce s koníkem, byla asi dvouměsíční, maličká, hubená, břicho nafouklé škrkavkama a kolem krku provázek.......no vyrostl z ní sebevědomej nevděčnej fracek, kříženec staforda nebo pitbula a jezevčíka. můj největší miláček!!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.230.131
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
O svojem Míšovi von Trautenau-Hauptbahnhof jsem tu psala už několikrát, ale klidně to napíšu třeba po stodevatenácté
.
Přišla jsem tragickou náhodou o jezevčíka Jozífka, též nalezence. Smutek po hafákovi se dá u mě léčit jediným způsobem - opatřením nového, nejraději jeho kopie
. Jeli jsme do nejbližšího útulku, o kterém jsem věděla, ale připadlo mi, že tam mají pouze samé černé fenky a vlčáky - tedy NO, tedy křížence NO. A neuvěřitelnej brajgl! Zděšeně jsem vycouvala, ačkoliv právě z tohoto místa hrůzy si ti psi zasloužili odvést opravdu urychleně. Ale já jsem měla před očima svojeho Jozífka a ten tu nebyl... Aspoň jsem se dozvěděla, že existuje taky útulek v Trutnově, tak jsem zamířila tam. Měla jsem zrovna v ten den narozeniny, takže rozhodnutí udělat si radost bylo nezvratné. Ale něco podobného Jozífkovi jsem zde taky nenašla. A byla jsem docela zklamaná - nejsem já naivní? Copak není každý živý tvor originál? Tak jsem na to šla jinak, zase zcela nerozumně - podle barvy. Miluju černou s pálením. Takoví tam byli dva - jedna krááásná fenka a jeden typický venkovský balíček. Fenku jsem nechtěla, nechtěla jsem řešit hárání. Tak zbyl ten vořech - moc se mi nelíbil, zrovna děsným způsobem línal, do Jozífka měl hoooodně daleko, ale co dělat, když jsem měla kurňa ty narozeniny a rozhodla jsem se podělit psem a nic lepšího nebylo k mání? Tak jsem ukázala prstem - tak třeba toho. Paní se zvláštně podívala a řekla - a manžel vás vyhodí i se psem... Já na to - nemá nárok, je to dárek k mým narozeninám. Paní se chápavě usmála a začala vyplňovat papíry. Přitom vyprávěla, jak se Míša dostal do útulku - nejspíš jako nechtěné dědictví, protože se moc rád češe a opečovává, ale zároveň se hrozně bojí: tyčí - násad od smetáků a lopat, rychlejších pohybů, zvýšeného hlasu, dotyku na zadní část těla, běda ho nechtěně přišlápnout... Ženská prý přijela vlakem do Trutnova, nasedla na zpáteční a z rozjíždějícího se´psíka vyhodila. Míša celé to vyprávění asi znal
, protože tomu nevěnoval nejmenší pozornost, šmejdil po kanceláři, otevřenýma dveřma ven a zase zpátky a totálně mě ignoroval. Vůbec mě neobdařil pohledem ani koutkem oka, když jsme vyrazili z brány útulku. Na autobusák to bylo lán cesty, bylo vedro k padnutí a schylovalo se k bouřce. Bouřky se taky bojí, jak jsem zjistila. Když začalo hřmít, podíval se úpěnlivě na druhý konec vodítka a zjistil konečně, že mě má. Evidentně moc nadšený nebyl
. A dával mi to najevo ještě skoro celý měsíc. Neustále měl snahu utíkat a hledat své bývalé. Už jsem přemýšlela, že ho vrátím - musel být stále na vodítku nebo zavřený, jinak stačila chvilička nepozornosti a frnk. Ale nešel daleko, zase se vrátil a zase by vyrazil - prostě pořád hledal. A pak jsme ho nechca vyškolili. Jeli jsme na dlouhou cestu autem a chtěli jsme ho pochopitelně vzít s sebou. Jenže jsme potřebovali ještě krátce něco vyřídit ve vedlejší vesnici, kde chlapi spravovali traktor. Zase stačil moment nepozornosti a Míša v drdy
! Jenže jsme neměli čas hledat ani čekat - tak jsme poučili zaměstnance a odfrčeli. Míša se vrátil pár minut po našem odjezdu, byl zavřen do traktoru, ( nakrmen a napojen - pochopitelně
) a setkal se se mnou až večer. Od té doby nesnáší traktor a já mám toho pravého útulkového závisláka podle všech pravidel ![]()
![]()
!!!
Už mi dávno nevadí, že jezevčíka nepřipomíná ani ve snu, je to můj nej kámoš, parťák a pomocník ![]()
![]()
, naučil se pást stádo koz a zahánět slepice ze zahrádky, chytá myši a září spokojeností. A já taky! Mám ho pět let, ale protože už byl starší ( paní utrousila snad 8 let ), tak už se na něm věk začíná projevovat, šediví, zhoršil se mu hodně sluch, léčíme stárnoucí srdíčko. Až o něho jednou přijdu - a doufám, že to ještě dlouho dlouho potrvá - zase půjdu do útulku
, to se opravdu vyplatí !!!
Jiřina
Jiřino, ten hnusný špinavý útulek nebyl náhodou ve Svobodě?? Máme od tama pejska a byl to hrozný zážitek, když jsme tam pro něj byli.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.99.226
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jiřino, ten hnusný špinavý útulek nebyl náhodou ve Svobodě?? Máme od tama pejska a byl to hrozný zážitek, když jsme tam pro něj byli.
Ano, byl to on, naštěstí už neexistuje
Jiřina
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.55.106
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ano, byl to on, naštěstí už neexistuje
Jiřina
Už to bude rok co jsem si přivezla z útulku pětiletého šarpeje. Hubená špinavá placka se zánětem očí a uší, neskutečně zablešená s vykousanou srstí a se stopami popálenin od cigaret po těle. Na krku řetěz zamčený na zámek, který začínal zarůstat. Náš vet když ho viděl, tak nevěřil že je z útulku, myslel že jsem ho někde našla. Takže celkové očkování, pipetka na blechy, mastička do očí a kapky do uší a našel se i čip, přesto že podle útulku žádný neměl. Dodnes nemá rád koště, když vytírám a nesnáší opilé mužské. Přibral šest kilo, zhojila se mu vetšina ran a spálenin a okolí nevěří, že je to ta chudinka, co jsme si přivezli. Chvíli trvalo, než si zvyknul, ale teď je naprosté zlatíčko. Měla jsem šarpeje s PP (umřel na rakovinu) takže jsem věděla do čeho jdu a co od něj můžu čekat. A nelituji, že jsem se rozhodla dát mu novou rodinu.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.40.167
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Už to bude rok co jsem si přivezla z útulku pětiletého šarpeje. Hubená špinavá placka se zánětem očí a uší, neskutečně zablešená s vykousanou srstí a se stopami popálenin od cigaret po těle. Na krku řetěz zamčený na zámek, který začínal zarůstat. Náš vet když ho viděl, tak nevěřil že je z útulku, myslel že jsem ho někde našla. Takže celkové očkování, pipetka na blechy, mastička do očí a kapky do uší a našel se i čip, přesto že podle útulku žádný neměl. Dodnes nemá rád koště, když vytírám a nesnáší opilé mužské. Přibral šest kilo, zhojila se mu vetšina ran a spálenin a okolí nevěří, že je to ta chudinka, co jsme si přivezli. Chvíli trvalo, než si zvyknul, ale teď je naprosté zlatíčko. Měla jsem šarpeje s PP (umřel na rakovinu) takže jsem věděla do čeho jdu a co od něj můžu čekat. A nelituji, že jsem se rozhodla dát mu novou rodinu.
Ahoj, sice nemám psa z útulku, ale všem co si pořídí problémové nebo týrané psy patří můj obdiv a dík . Dík že lidičky jste a mnoha psiskům tak dáte novou šanci.
. Zuzana