Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.215.235
Ahoj,
už 2 týdny máme doma štěně šarplanince staré 3 měsíce. Na nás si zvykl prakticky okamžitě, nebojí se ani aut ani hlasitých zvuků. Problém je když k nám přijde návštěva. První dny se vždy běžel schovat do pelechu, dvakrát se nám dokonce počůral. Teď už jsme mysleli, že je to dobré. Máme rodinný dům a necháváme otevřené dveře na zahradu a on už si vykračuje jako že mu to tu patří, sám se jde ven na zahradu vyčůrat (a vydrží celou noc nečůrat). Teď nám ale přijela návštěva, je fakt že sebou měli své dvě děti, trochu hlasité, ale jinak se drželi zpátky ani se k němu nepřiblížili a náš pes se mohl zbláznit jak rychle se běžel schovat domu a ještě celou cestu učůrával. Když jsme šli za ním tak se ještě počůral v chodbě a nakonec i v pelechu což nikdy neudělal-tam se vždy cítil v bezpečí. Mysleli jsme, že si na nás za ty dva týdny zvykl natolik, že už se cítí v bezpečí i s námi venku a tohle nás hodně překvapilo a i zamrzelo. Rádi bychom jezdili na výstavy, ale máme strach jak by to zvládl.
Říkám si, že problém může být i v tom, že ho zatím až na pár výjimek neberem mimo zahradu, protože nemáme poslední očkování a bylo nám řečeno, že by se mohl od ostatních psů nakazit. Za týden ale už budem moct a teď si zas říkám co když se bude bát i psů. Mám strach z toho, aby se pak až bude větší strach neproměnil v agresi a neměli jsme ještě větší problémy.
Prosím poraďte jak se k takovému štěněti chovat popřípadě mě uklidněte, že je ještě malý a že si zvykne.
Děkuji za vaše rady i názory
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.84.81
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj,
už 2 týdny máme doma štěně šarplanince staré 3 měsíce. Na nás si zvykl prakticky okamžitě, nebojí se ani aut ani hlasitých zvuků. Problém je když k nám přijde návštěva. První dny se vždy běžel schovat do pelechu, dvakrát se nám dokonce počůral. Teď už jsme mysleli, že je to dobré. Máme rodinný dům a necháváme otevřené dveře na zahradu a on už si vykračuje jako že mu to tu patří, sám se jde ven na zahradu vyčůrat (a vydrží celou noc nečůrat). Teď nám ale přijela návštěva, je fakt že sebou měli své dvě děti, trochu hlasité, ale jinak se drželi zpátky ani se k němu nepřiblížili a náš pes se mohl zbláznit jak rychle se běžel schovat domu a ještě celou cestu učůrával. Když jsme šli za ním tak se ještě počůral v chodbě a nakonec i v pelechu což nikdy neudělal-tam se vždy cítil v bezpečí. Mysleli jsme, že si na nás za ty dva týdny zvykl natolik, že už se cítí v bezpečí i s námi venku a tohle nás hodně překvapilo a i zamrzelo. Rádi bychom jezdili na výstavy, ale máme strach jak by to zvládl.
Říkám si, že problém může být i v tom, že ho zatím až na pár výjimek neberem mimo zahradu, protože nemáme poslední očkování a bylo nám řečeno, že by se mohl od ostatních psů nakazit. Za týden ale už budem moct a teď si zas říkám co když se bude bát i psů. Mám strach z toho, aby se pak až bude větší strach neproměnil v agresi a neměli jsme ještě větší problémy.
Prosím poraďte jak se k takovému štěněti chovat popřípadě mě uklidněte, že je ještě malý a že si zvykne.
Děkuji za vaše rady i názory
podle me to chce poradnou socializaci (ktera je v jeho veku uz docela zpozdena
)...na rady veta se vyprdnete..s tim ze by se mohl nakazit to neni tak horky jak se zda..ono jde o to aby se nedostal do kontaktu hlavne se spinavymi psy apod. takze normalni prochazky a potkavani ostatnich psu a zaroven i lidi a dalsich veci mu jen prospeje...pokud to zanedbate, je to maler. ja si ted dovezla 2mesicni stene boxera, chodime uz denne na 2-3 kratsi prochazky a dnes jsme jeli dokonce trolejbusem 2 zastavky
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.215.235
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
podle me to chce poradnou socializaci (ktera je v jeho veku uz docela zpozdena
)...na rady veta se vyprdnete..s tim ze by se mohl nakazit to neni tak horky jak se zda..ono jde o to aby se nedostal do kontaktu hlavne se spinavymi psy apod. takze normalni prochazky a potkavani ostatnich psu a zaroven i lidi a dalsich veci mu jen prospeje...pokud to zanedbate, je to maler. ja si ted dovezla 2mesicni stene boxera, chodime uz denne na 2-3 kratsi prochazky a dnes jsme jeli dokonce trolejbusem 2 zastavky
Ono nám jich to právě potvrdilo víc nezávisle na sobě a prý to mohou přenášet i očkovaní psi, kteří přijdou do kontaktu s nějakým nakaženým. Nebo třeba v bobikovi některé viry vydrží až 2 roky a stačí aby naše štěně ochutnalo. Prý se jedná tak o 2-5 %, ale nemáme to riskovat, ptž když se nakazí tak je to smrtelné... O riziku nedostatečné socializace jsme věděli, ale řekli jsme si, že lepší živé štěně špatně socializované než žádné. Každopádně to jak se leká lidí... Nevím, my když jsme si ho vybírali u chovatele tak stejně jako ostatní bráchové nás vítal, lízal, kousal. Z kluků byl tedy nejmenší, ale nějak jsme si ho na první pohled zamilovali. Když jsme si ho přivezli všechno ho zajímalo, jen návštěv se bál.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.121.162
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ono nám jich to právě potvrdilo víc nezávisle na sobě a prý to mohou přenášet i očkovaní psi, kteří přijdou do kontaktu s nějakým nakaženým. Nebo třeba v bobikovi některé viry vydrží až 2 roky a stačí aby naše štěně ochutnalo. Prý se jedná tak o 2-5 %, ale nemáme to riskovat, ptž když se nakazí tak je to smrtelné... O riziku nedostatečné socializace jsme věděli, ale řekli jsme si, že lepší živé štěně špatně socializované než žádné. Každopádně to jak se leká lidí... Nevím, my když jsme si ho vybírali u chovatele tak stejně jako ostatní bráchové nás vítal, lízal, kousal. Z kluků byl tedy nejmenší, ale nějak jsme si ho na první pohled zamilovali. Když jsme si ho přivezli všechno ho zajímalo, jen návštěv se bál.
Lepší živé štěně než žádné - u šarplanince?!
. S takovýmto názorem vám neptří do rukou. Je vidět, že nemáte se psy zkušenosti a z vašeho pejska roste časovaná bomba
. Honem rychle každý den ven, mezi lidi a psy a už tak je to na pováženou.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.82.10
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Lepší živé štěně než žádné - u šarplanince?!
. S takovýmto názorem vám neptří do rukou. Je vidět, že nemáte se psy zkušenosti a z vašeho pejska roste časovaná bomba
. Honem rychle každý den ven, mezi lidi a psy a už tak je to na pováženou.
presne tak, podle me ted to hlavni co BYSTE MELI UDELAT je vzit ho ven aby si prohlidl i okolni svet a vse co k nemu patri. pokud neni nvubec zvykly, chce to pomalu a za kazdou pozitivni vec hodne chvalit a za ostatni razne FUJ nebo NE...proste pomalu ho seznamovat se vsim.. ono totiz bud mate socializovane stene, ktere se opravdu muze nakazit (ale jeste jsem o tom neslysela, opravdu) nebo mate sice zdrave stene, ale agresivni na veci kolem vas, pozdeji an lidi a pak i na vas samotne....a co potom s nim? utulek? radeji ho ucte vsemu a pekne od zacatku, nez bude opravdu pozde
preju hodne stesti
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.49.203
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
presne tak, podle me ted to hlavni co BYSTE MELI UDELAT je vzit ho ven aby si prohlidl i okolni svet a vse co k nemu patri. pokud neni nvubec zvykly, chce to pomalu a za kazdou pozitivni vec hodne chvalit a za ostatni razne FUJ nebo NE...proste pomalu ho seznamovat se vsim.. ono totiz bud mate socializovane stene, ktere se opravdu muze nakazit (ale jeste jsem o tom neslysela, opravdu) nebo mate sice zdrave stene, ale agresivni na veci kolem vas, pozdeji an lidi a pak i na vas samotne....a co potom s nim? utulek? radeji ho ucte vsemu a pekne od zacatku, nez bude opravdu pozde
preju hodne stesti
Šarpalninec je pastevec, k cizím lidem nedůvěřivý. Štěndo nechlácholte, když se jde schovat, jen si k němu klidně sedněte a mluvte na něj vlídným, konejšivým tonem. Při každém "neznámém" si k němu dřepněte (já sedávala s azouškem uprostřed křižovatky, třeba 15 minut), dejte mu ruku otevřenou dlaní na hlavu-to je zklidňující gesto, a mluvte a mluvte a mluvte. Všechno mu vysvětlujte, klidně, laskavým hlasm.Také jsem to zažila, náklaďáky, brzdící autobus, děti na bruslích a pod. Všude jsem ho tahala sebou, všude jsme chodili spolu, pomalounku, s klidem, bez násilí. Nechejte si štěně všechno promyslet, nespěchejte na něj, využijte toho, že vás má rád a věří vám, buďte mu oporou, jako svým dětem. Je to malý prcek, který poznává nové prostředí, je bez mámy a sourozenců, u nových pánečků, nevidím důvod, proč by musela být zanedbaná socializace, každý pejsek je jiný. Každý reaguje na nové prostředí jiank. Kromě asiata mám kavkazánka, dnes mu je 16 měsíců, půl roku jsem ho před prochajdou vyštarovala ven ze skrýše, schovával se do křoví a kam jen to šlo, aby nemusel opustit domov, ven se mu vůbec nechtělo. Takže všechno jsem s ním dělala dvakrát tak dlouho a pomaleji než s azouškem, nechala jsem si ho všechno očuchat, prověřit, strašně jsem ho chválila, když si nechal jenom nasadit obojek, tři baráky jsme spolu obcházeli asi hodinu, všemu se divil, nic se mu nezdálo. Dnes je z něj kavkazák s ocasem až do nebe, klidný, pohodoý, přemýšlivý, ale velice, velice razantní, pokud se někdo přiblíží k paničce. Všechnu mou trpělivost mi vrací, neskutečným způsobem, obrovskou láskou a oddaností.Stal se z něj příjemný společník, kamarád a spoluturista, o procházky žadoní, tetelí se blahem, když beru do rukou vodítko a obojek. Soňa
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.215.235
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Šarpalninec je pastevec, k cizím lidem nedůvěřivý. Štěndo nechlácholte, když se jde schovat, jen si k němu klidně sedněte a mluvte na něj vlídným, konejšivým tonem. Při každém "neznámém" si k němu dřepněte (já sedávala s azouškem uprostřed křižovatky, třeba 15 minut), dejte mu ruku otevřenou dlaní na hlavu-to je zklidňující gesto, a mluvte a mluvte a mluvte. Všechno mu vysvětlujte, klidně, laskavým hlasm.Také jsem to zažila, náklaďáky, brzdící autobus, děti na bruslích a pod. Všude jsem ho tahala sebou, všude jsme chodili spolu, pomalounku, s klidem, bez násilí. Nechejte si štěně všechno promyslet, nespěchejte na něj, využijte toho, že vás má rád a věří vám, buďte mu oporou, jako svým dětem. Je to malý prcek, který poznává nové prostředí, je bez mámy a sourozenců, u nových pánečků, nevidím důvod, proč by musela být zanedbaná socializace, každý pejsek je jiný. Každý reaguje na nové prostředí jiank. Kromě asiata mám kavkazánka, dnes mu je 16 měsíců, půl roku jsem ho před prochajdou vyštarovala ven ze skrýše, schovával se do křoví a kam jen to šlo, aby nemusel opustit domov, ven se mu vůbec nechtělo. Takže všechno jsem s ním dělala dvakrát tak dlouho a pomaleji než s azouškem, nechala jsem si ho všechno očuchat, prověřit, strašně jsem ho chválila, když si nechal jenom nasadit obojek, tři baráky jsme spolu obcházeli asi hodinu, všemu se divil, nic se mu nezdálo. Dnes je z něj kavkazák s ocasem až do nebe, klidný, pohodoý, přemýšlivý, ale velice, velice razantní, pokud se někdo přiblíží k paničce. Všechnu mou trpělivost mi vrací, neskutečným způsobem, obrovskou láskou a oddaností.Stal se z něj příjemný společník, kamarád a spoluturista, o procházky žadoní, tetelí se blahem, když beru do rukou vodítko a obojek. Soňa
On se právě vůbec nebojí žádných zvuků, auta, náklaďáky, když mi něco spadne na zem, to vše ho nechá klidným... ale návštěvy? říkali jsme si, že když to tvrdí veti, tak ho zatím nikam brát nebudem, aspoň si zvykne na nás a bude se s námi cítit v bezpečí a přestane utíkat před lidma..ale prostě se to nezlepšuje... Jsme jen zvědaví jak to bude probíhat až ho vezmeme ven...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.31.114
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj,
už 2 týdny máme doma štěně šarplanince staré 3 měsíce. Na nás si zvykl prakticky okamžitě, nebojí se ani aut ani hlasitých zvuků. Problém je když k nám přijde návštěva. První dny se vždy běžel schovat do pelechu, dvakrát se nám dokonce počůral. Teď už jsme mysleli, že je to dobré. Máme rodinný dům a necháváme otevřené dveře na zahradu a on už si vykračuje jako že mu to tu patří, sám se jde ven na zahradu vyčůrat (a vydrží celou noc nečůrat). Teď nám ale přijela návštěva, je fakt že sebou měli své dvě děti, trochu hlasité, ale jinak se drželi zpátky ani se k němu nepřiblížili a náš pes se mohl zbláznit jak rychle se běžel schovat domu a ještě celou cestu učůrával. Když jsme šli za ním tak se ještě počůral v chodbě a nakonec i v pelechu což nikdy neudělal-tam se vždy cítil v bezpečí. Mysleli jsme, že si na nás za ty dva týdny zvykl natolik, že už se cítí v bezpečí i s námi venku a tohle nás hodně překvapilo a i zamrzelo. Rádi bychom jezdili na výstavy, ale máme strach jak by to zvládl.
Říkám si, že problém může být i v tom, že ho zatím až na pár výjimek neberem mimo zahradu, protože nemáme poslední očkování a bylo nám řečeno, že by se mohl od ostatních psů nakazit. Za týden ale už budem moct a teď si zas říkám co když se bude bát i psů. Mám strach z toho, aby se pak až bude větší strach neproměnil v agresi a neměli jsme ještě větší problémy.
Prosím poraďte jak se k takovému štěněti chovat popřípadě mě uklidněte, že je ještě malý a že si zvykne.
Děkuji za vaše rady i názory
Jak psala Soňa, je to pastevec! Hodně lidí zaměňuje nedůvěřivost za bázlivost! Uvědomte si, že pastevci jsou si dobře vědomi své síly a možností, takže štěndo si je vědomo toho, že je maličké a zranitelné!
Od toho má vás, ve vás musí mít oporu a ochránce, a bude to potřebovat i ve věku, kdy fyzicky sice bude velký, ale psychicky ještě zdaleka nebude dospělý! Já ještě i u ročního kavkazáka dělala ochránce a oporu, byť pro laika to vypadalo směšně, takovej slon pes a baba se z něj může podělat, ale mě nezajímaj lidi, mě zajímá můj pes!
A přesně, něčeho neznámého se štěndo bojí, dřepla jsem k němu, obejmula ho a povídala mu klidným hlasem: prosím tebe, co blázníš trdlíku? Tohle je přece velikej balík slámy jenom, se neboj, je úplně mrtvej! Koukej se, jo? Panička k němu přijde, pohladí ho, poplácá, a balík se ani nehne, vidíš?
Atd. atp.
U řvoucích děcek opatrně, mohlo by se to obrátit!!! Tady jsem odmala kavkazáka učila, aby byl v klidu a nevšímal si jich, a děcka sem držela od něj dál, nebo je poučila, co nemaj dělat!
U návštěv sem to řešila taky kecáním: Jééé koukej, kdo to přišel! To je co? Panička se o něj postará, neboj, a ty je hezky budeš z dálky hlídat, ano? atp.
Pro pastevce je "mluvení" pánečka moc důležité, pastevec rád poslouchá tóny hlasu, sbližuje to váš vztah!!!
Mluvte a mluvte, vysvětlujte, dřepte u něj, musíte se k němu snížit, aby věděl, že ho nedáte, všechno mu ukazujte, prostě buďte jeho VŠECHNO!!!!
Za dva roky se vám to tisícinásobně vrátí!!!
Maťa
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.66.41
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jak psala Soňa, je to pastevec! Hodně lidí zaměňuje nedůvěřivost za bázlivost! Uvědomte si, že pastevci jsou si dobře vědomi své síly a možností, takže štěndo si je vědomo toho, že je maličké a zranitelné!
Od toho má vás, ve vás musí mít oporu a ochránce, a bude to potřebovat i ve věku, kdy fyzicky sice bude velký, ale psychicky ještě zdaleka nebude dospělý! Já ještě i u ročního kavkazáka dělala ochránce a oporu, byť pro laika to vypadalo směšně, takovej slon pes a baba se z něj může podělat, ale mě nezajímaj lidi, mě zajímá můj pes!
A přesně, něčeho neznámého se štěndo bojí, dřepla jsem k němu, obejmula ho a povídala mu klidným hlasem: prosím tebe, co blázníš trdlíku? Tohle je přece velikej balík slámy jenom, se neboj, je úplně mrtvej! Koukej se, jo? Panička k němu přijde, pohladí ho, poplácá, a balík se ani nehne, vidíš?
Atd. atp.
U řvoucích děcek opatrně, mohlo by se to obrátit!!! Tady jsem odmala kavkazáka učila, aby byl v klidu a nevšímal si jich, a děcka sem držela od něj dál, nebo je poučila, co nemaj dělat!
U návštěv sem to řešila taky kecáním: Jééé koukej, kdo to přišel! To je co? Panička se o něj postará, neboj, a ty je hezky budeš z dálky hlídat, ano? atp.
Pro pastevce je "mluvení" pánečka moc důležité, pastevec rád poslouchá tóny hlasu, sbližuje to váš vztah!!!
Mluvte a mluvte, vysvětlujte, dřepte u něj, musíte se k němu snížit, aby věděl, že ho nedáte, všechno mu ukazujte, prostě buďte jeho VŠECHNO!!!!
Za dva roky se vám to tisícinásobně vrátí!!!
Maťa
Přesně, Maťo.
Ostražitost, nedůvěra k všemu cizímu a neznámému, obrovský pud sebezáchovy, to jsou opravdu snadno zaměnitelné vlastnosti za bojácnost, plachost a bázlivost. Dnes asiat 17 měsíců, navenek velice sebevědomý, hrdě kráčející ,je ve svém nitru pořád moje "malé dítě", které jakékoliv nezvyklé situace řeší nejprve pohledem na mě, sleduje moji mimiku a velice pečlivě poslouchá ton mého hlasu. Nebojí se, moc dobře ví, že je "velký" kluk, ale stejně je rád, když prostě v jemu nezvyklích situacích jsem u něj a povídám a povídám. U kavkazáčka je to totéž, duší je to prostě pořád mládě, jsem mu pořád oporou a jsem jeho tátamámavšechnonasvětě. Nikdy jsem ho od sebe neodstrčila, ba naopak, přivinula k sobě, aby cítil, že moje srdíčko tluče normálně, že nejsem vyděšená, zpěvavým hlasem mu všechno vysvětluju a pro milou návštěvu mám jedno magické slovo : to je "náš, naše", kavkazánek ví, že když je někdo NÁŠ, tak je to v poho.Ale nenutila jsem ho, pokud nechtěl a sám nepřišel prozkoumat, kdože to přišel. Nejdůležitější bylo, abychom si nejprve rozuměli my dva, abychom si věřili a to ne 1OO, ale 300%. Takže návštěvy se odkládaly, hlazení jen tehdy, pokud o to prcek stál. A žádné divočení, všechno v klidu, bez křiku, bez velkých gestikulací. Co já se naseděla u patníku u cesty, kde dovezli zedníci míchačku-a ta se točila a točila a asiat i kavkaz dřepěli jak z kamene.Nebo foukal velký vítr, z lešení spadla obrovská modrá plachta, která zakrývala staveniště, přilétla na nás, my tři dřepěli na bobku, každý kluk z jedné strany, přikrytí plachtou a já mlela pantem, jak se nic neděje, to je jen vítr, přilétla hadýrka, no co, si pohrajeme, a opusinkujeme, šikulky jsme, šikovní, pomalounku jsme se vyhrabali a hleděli na partu stavařů, ketří si ťukali na čelo, že jsem magor. Ať.ať, ať. Mi to neva.
Za bouřky sedím s nima pod zahradním stolem, leje na mne, kluci se řehoní a nastavují mi bříška k hlazení nebo je krmím dobrotkama, aby si na blesky a hromobití zvykli, abych je uklidnila, s plným bříškem jsou klidnější a navíc dávají větší pozor spíš na mé ruce, než na to, co se děje kolem.Ona ta psychika je u pastevců dost důležitá, když se potom pejsek fakt povede, je to nádhera. Ne nadarmo se říká, že každý pes je obrazem svého pána, jak se k němu chovám já, tak se kluci dnes chovají ke mně, jsou milí, něžní, na pastevce celkem poslušní, co poslušní, visí mi na očích, aby splnili každé mé přání, tak jak se snažím, plnit přání jejich. Trpělivost, láska a porozumění, spravedlnost, to si pastevec velice cení.A to si cením i já a proto nám to snad funguje.Soňa
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.66.41
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Přesně, Maťo.
Ostražitost, nedůvěra k všemu cizímu a neznámému, obrovský pud sebezáchovy, to jsou opravdu snadno zaměnitelné vlastnosti za bojácnost, plachost a bázlivost. Dnes asiat 17 měsíců, navenek velice sebevědomý, hrdě kráčející ,je ve svém nitru pořád moje "malé dítě", které jakékoliv nezvyklé situace řeší nejprve pohledem na mě, sleduje moji mimiku a velice pečlivě poslouchá ton mého hlasu. Nebojí se, moc dobře ví, že je "velký" kluk, ale stejně je rád, když prostě v jemu nezvyklích situacích jsem u něj a povídám a povídám. U kavkazáčka je to totéž, duší je to prostě pořád mládě, jsem mu pořád oporou a jsem jeho tátamámavšechnonasvětě. Nikdy jsem ho od sebe neodstrčila, ba naopak, přivinula k sobě, aby cítil, že moje srdíčko tluče normálně, že nejsem vyděšená, zpěvavým hlasem mu všechno vysvětluju a pro milou návštěvu mám jedno magické slovo : to je "náš, naše", kavkazánek ví, že když je někdo NÁŠ, tak je to v poho.Ale nenutila jsem ho, pokud nechtěl a sám nepřišel prozkoumat, kdože to přišel. Nejdůležitější bylo, abychom si nejprve rozuměli my dva, abychom si věřili a to ne 1OO, ale 300%. Takže návštěvy se odkládaly, hlazení jen tehdy, pokud o to prcek stál. A žádné divočení, všechno v klidu, bez křiku, bez velkých gestikulací. Co já se naseděla u patníku u cesty, kde dovezli zedníci míchačku-a ta se točila a točila a asiat i kavkaz dřepěli jak z kamene.Nebo foukal velký vítr, z lešení spadla obrovská modrá plachta, která zakrývala staveniště, přilétla na nás, my tři dřepěli na bobku, každý kluk z jedné strany, přikrytí plachtou a já mlela pantem, jak se nic neděje, to je jen vítr, přilétla hadýrka, no co, si pohrajeme, a opusinkujeme, šikulky jsme, šikovní, pomalounku jsme se vyhrabali a hleděli na partu stavařů, ketří si ťukali na čelo, že jsem magor. Ať.ať, ať. Mi to neva.
Za bouřky sedím s nima pod zahradním stolem, leje na mne, kluci se řehoní a nastavují mi bříška k hlazení nebo je krmím dobrotkama, aby si na blesky a hromobití zvykli, abych je uklidnila, s plným bříškem jsou klidnější a navíc dávají větší pozor spíš na mé ruce, než na to, co se děje kolem.Ona ta psychika je u pastevců dost důležitá, když se potom pejsek fakt povede, je to nádhera. Ne nadarmo se říká, že každý pes je obrazem svého pána, jak se k němu chovám já, tak se kluci dnes chovají ke mně, jsou milí, něžní, na pastevce celkem poslušní, co poslušní, visí mi na očích, aby splnili každé mé přání, tak jak se snažím, plnit přání jejich. Trpělivost, láska a porozumění, spravedlnost, to si pastevec velice cení.A to si cením i já a proto nám to snad funguje.Soňa
Jo a ještě jedna věc, ale nesmíte se mi smát.
Asiátek, když jsme si ho dovezli domů, měl 3,5 měsíce, což značí dost "velkej" kluk. Přesto nečůral a nečůral a nečůral. Tak jsem přemejšlela, až mě hlava bolela, až jsem to vymyslela. Bylo totiž dost horo, kolem 3ř stupňů, kluk pil jak duha a ne a ne čůrknout. Pak se mi rozsvítilo:vždyť on to u nás ještě nezná, bojí se "vlků", ví, že je maličkej, takže raději po sobě nechce zanechat stopy. Tak jsem ho zavedla na dvůr, pod obrovskej ořech, musela jsem bohužel do práce, měla jsem ho sebou, uprostřed malého náměstí jsem si sundala kalhoty a vyčůrala se nejprve já, jelikož jsem věřila, že už věří kluk mě a tam kde budu "značkovat" já, může i on, že tam nám nebezpečí nehrozí. Fakt to zabralo, kluk čůral snad 5 minut a bylo to.Jen ti lidi kolem, kroutili hlavama, no a co. Kluk neprasknul a já věděla, že je můj!!!
S kavkazem to trvalo déle, jinde než doma nečůrknul, ale jakmile jsme se vrátili z prochajdy nebo z výletu, letěl do zahrady pustit stavidla. Poprvé se venku vyčůral-označkoval si svoji ulici v 10 měsících, jeho pud sebezáchovy je daleko větší, dnes má označkovanej celej Prostějov s přilehlým okolím a pilně značkujeme i sousední okresy!
Všechno má svůj čas a každý pejsek je jiný, jeden potřeboval trochu popostrčit, druhý se raději drží svého instinktu , oba jsou skvělí, i když je každý úplně jiný. Mám je moc ráda, jsou mýma srdíčkama , s nima je každej den nádhernej a stojí za to s nima žít a být v jejich společnosti. Soňa
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.215.235
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jo a ještě jedna věc, ale nesmíte se mi smát.
Asiátek, když jsme si ho dovezli domů, měl 3,5 měsíce, což značí dost "velkej" kluk. Přesto nečůral a nečůral a nečůral. Tak jsem přemejšlela, až mě hlava bolela, až jsem to vymyslela. Bylo totiž dost horo, kolem 3ř stupňů, kluk pil jak duha a ne a ne čůrknout. Pak se mi rozsvítilo:vždyť on to u nás ještě nezná, bojí se "vlků", ví, že je maličkej, takže raději po sobě nechce zanechat stopy. Tak jsem ho zavedla na dvůr, pod obrovskej ořech, musela jsem bohužel do práce, měla jsem ho sebou, uprostřed malého náměstí jsem si sundala kalhoty a vyčůrala se nejprve já, jelikož jsem věřila, že už věří kluk mě a tam kde budu "značkovat" já, může i on, že tam nám nebezpečí nehrozí. Fakt to zabralo, kluk čůral snad 5 minut a bylo to.Jen ti lidi kolem, kroutili hlavama, no a co. Kluk neprasknul a já věděla, že je můj!!!
S kavkazem to trvalo déle, jinde než doma nečůrknul, ale jakmile jsme se vrátili z prochajdy nebo z výletu, letěl do zahrady pustit stavidla. Poprvé se venku vyčůral-označkoval si svoji ulici v 10 měsících, jeho pud sebezáchovy je daleko větší, dnes má označkovanej celej Prostějov s přilehlým okolím a pilně značkujeme i sousední okresy!
Všechno má svůj čas a každý pejsek je jiný, jeden potřeboval trochu popostrčit, druhý se raději drží svého instinktu , oba jsou skvělí, i když je každý úplně jiný. Mám je moc ráda, jsou mýma srdíčkama , s nima je každej den nádhernej a stojí za to s nima žít a být v jejich společnosti. Soňa
Holky, děkuju, trochu jste mě uklidnili.
My se právě báli toho, že si na všechny bude dovolovat a byli jsme připraveni na nějaké pokusy o dominanci a hlídání, ale že bude před lidma utíkat nás ani nenapadlo...
A máme tu takovou partu o 6ti psech, zatím jsme setkání oddalovali kvůli tomu očkování, ale co pak? Mám je tedy normálně představit? nebo raději nějak dávkovat? vůbec netuším jak se bude tvářit na ostatní pejsky a jejich páníčky.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.31.114
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Holky, děkuju, trochu jste mě uklidnili.
My se právě báli toho, že si na všechny bude dovolovat a byli jsme připraveni na nějaké pokusy o dominanci a hlídání, ale že bude před lidma utíkat nás ani nenapadlo...
A máme tu takovou partu o 6ti psech, zatím jsme setkání oddalovali kvůli tomu očkování, ale co pak? Mám je tedy normálně představit? nebo raději nějak dávkovat? vůbec netuším jak se bude tvářit na ostatní pejsky a jejich páníčky.
Nic nedávkovat, pokud jsou psi slušně vychovaní a pánečci taky
, potom svému štěndu dopřejte, kolik jen bude samo chtít
Čím víc psů pozná, čím déle s nimi bude trávit čas, tím lépe
S lidmi to stejné, pokud je to štěndu nepříjemné, nedovolte, aby se na něj všichni sesypali a ťuťali a muchlali, nechte štěndu volnou ruku, ať si toto určí samo
Naučí se znát lidi, různé typy, a vyroste z ní vyrovnaný pastevec
Maťa
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.226.146
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nic nedávkovat, pokud jsou psi slušně vychovaní a pánečci taky
, potom svému štěndu dopřejte, kolik jen bude samo chtít
Čím víc psů pozná, čím déle s nimi bude trávit čas, tím lépe
S lidmi to stejné, pokud je to štěndu nepříjemné, nedovolte, aby se na něj všichni sesypali a ťuťali a muchlali, nechte štěndu volnou ruku, ať si toto určí samo
Naučí se znát lidi, různé typy, a vyroste z ní vyrovnaný pastevec
Maťa
A setkání s pejskama se vůbec nebojte, pokud jsou "dospěláci" klidní, vychovaní a jinak bezproblémoví, štěndo mooooc dobře ví, jak se ke starším chovat, velí mu to psí slušňácké zákony, každý pastevec je má setsakra dobře zakodované. Oni si mezi sebou udělají pořádek sami, jen je potřeba, aby jste zpočátku dohlíželi a nenechávali prcka samotného, ale už má váš pach, je "stejně" načichlé jako panička, takže přijetí do smečky by mělo být bez problémů. Jen štěndo nechte, nepostrkujte ho, ale sedněte někde poblíž a koukejte, bu´dte v dosahu, kdyby se prcek přišel na něco "zeptat". Já jsem asi týden-dva dohlížela, prcouška malého nenechávala samotného přes noc s 6Oti kilovou dámou, ale je to fena velice klidná, mírná a hodná, ale vzhledem k její váze jsem furt šmírovala.Byla k asiátkovi nesmírně něžná, nikdy ho ani omylem při hře nepřišlápla, zrovna tak kavkaze, jejich klučičí útoky snášela velice trpělivě, nikdy se po nich neohnala, i když to fakt někdy přehnali.Dnes jsou kluci daleko větší a hmotnější než ona, jsou k ní laskaví, jako byla ona k nim, kavkazák v ní má pořád autoritu, jsou to její dva bodygardi.![]()
Nezapomeňte, že máte plemeno přírodní, jehož chování je zcela někde jinde, jao chování pejska společenského.Držím palečky, moc,moc. Soňa