Neregistrovaný uživatel
Vzala jsem si ročního pejska od pána, který na něj nemá čas. Je u nás už několik dní, pořád je smutný, nežere. Nemoc vyloučil veterinář i návštěva u původního majitele, pejsek u něj byl hned veselý poskakoval, sežral velkou porci granulí. Vrátili jsme se a zase smutek, hladovka...(Nemohu jezdit denně s pejskem 200 km na večeři). Věnuju se mu co nejvíc, chodíme hodně ven, mazlíme se, hraje si s naším druhým psem, ale je vidět, že mu to moc radost nedělá, že je pořád smutný. Náš druhý pes je z útulku a zvykl si na nás skoro hned. A nevidím v tom takový rozdíl, ten druhý pes byl také skoro pořád sám zavřený v kotci. Myslím, že by měl být rád, že je s námi doma, může na gauč, pořád má společnost. Jak mu pomoct, aby si zvykl, aby překonal smutek? Jsem z toho taky smutná.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vzala jsem si ročního pejska od pána, který na něj nemá čas. Je u nás už několik dní, pořád je smutný, nežere. Nemoc vyloučil veterinář i návštěva u původního majitele, pejsek u něj byl hned veselý poskakoval, sežral velkou porci granulí. Vrátili jsme se a zase smutek, hladovka...(Nemohu jezdit denně s pejskem 200 km na večeři). Věnuju se mu co nejvíc, chodíme hodně ven, mazlíme se, hraje si s naším druhým psem, ale je vidět, že mu to moc radost nedělá, že je pořád smutný. Náš druhý pes je z útulku a zvykl si na nás skoro hned. A nevidím v tom takový rozdíl, ten druhý pes byl také skoro pořád sám zavřený v kotci. Myslím, že by měl být rád, že je s námi doma, může na gauč, pořád má společnost. Jak mu pomoct, aby si zvykl, aby překonal smutek? Jsem z toho taky smutná.
Pokud pejsek alespoň něco jí a pije vodu, pak by se zdravím problémy být neměly. Bude to chvilku trvat, než si zvykne na nový domov, ale já věřím, že s péčí, kterou mu věnujete, si zvykne co nejdříve
. Jenom nesmíte chtít, aby to bylo, jak když se rožne světlo... Prostě pokračovat v tom co děláte.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vzala jsem si ročního pejska od pána, který na něj nemá čas. Je u nás už několik dní, pořád je smutný, nežere. Nemoc vyloučil veterinář i návštěva u původního majitele, pejsek u něj byl hned veselý poskakoval, sežral velkou porci granulí. Vrátili jsme se a zase smutek, hladovka...(Nemohu jezdit denně s pejskem 200 km na večeři). Věnuju se mu co nejvíc, chodíme hodně ven, mazlíme se, hraje si s naším druhým psem, ale je vidět, že mu to moc radost nedělá, že je pořád smutný. Náš druhý pes je z útulku a zvykl si na nás skoro hned. A nevidím v tom takový rozdíl, ten druhý pes byl také skoro pořád sám zavřený v kotci. Myslím, že by měl být rád, že je s námi doma, může na gauč, pořád má společnost. Jak mu pomoct, aby si zvykl, aby překonal smutek? Jsem z toho taky smutná.
V prvni rade bych urcite nejezdila za majitelem, pejsek si na vas pomalu muze zacit zvykat a nastevou u puvodniho majitele se muzete dostat zase nekolika kroku zpet. Kazdy pes je jiny, na stejnou situaci reaguji jinak, zalezi na individualite ale i na plemenne prislusnosti. Pokud se novemu psovi venujete tak jak pisete, tak vice prakticky udelat nelze. Pes si na vas musi zvyknou a muze mu to trvat trochu dele a to i pres to, ze se u vas ma lepe. Hrajte si snim, chodte na vychazky, zamestnavejte ho. Granule mu muzete ze zacatku necim vonavym ochutit, treba vyvarem, kurecim masem. Je skoda, ze jste nenapsala, kolik presne dni je u vas, kolik dni nezere a zda doopravdy drzi hladovku, nebo si sem tam trochu uzobne. Myslim si, ze se zradlem by se to mela vyresit za par dni.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Pokud pejsek alespoň něco jí a pije vodu, pak by se zdravím problémy být neměly. Bude to chvilku trvat, než si zvykne na nový domov, ale já věřím, že s péčí, kterou mu věnujete, si zvykne co nejdříve. Jenom nesmíte chtít, aby to bylo, jak když se rožne světlo... Prostě pokračovat v tom co děláte.
Nebojte on si zvykne. Pamatuju si že naše jedna fenka měla také podobný stav. Máme doma dvě mopsice a ta mladší nevím proč ale totálně se ufixovala na mojí máti. Jednou je hlídala když jseme jeli na 14 dní na dovolenou a když jsme přijeli nechtěla od ní vůbec pryč. Ta druhá uplně v poho byla ráda že jsme doma ale ta druhá byla smutná, nejedla, schovávala se pořád pod křeslo a smutně koukala. Nebylo to vůbec o tom že by se mamka věnovala jedné víc. Miluje je obě ale prostě ta mladší je z ní zuplně vedle. Tak asi měsíc jsme omezili aby se ztýkala s naší mamkou a už je to zase naprosto v pohodě. Raději bych to moc nepokoušela psíka vozit k původnímu páníčkovi. I u psů platí rčení " sejde z očí sejde z mysli" Držim palce.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vzala jsem si ročního pejska od pána, který na něj nemá čas. Je u nás už několik dní, pořád je smutný, nežere. Nemoc vyloučil veterinář i návštěva u původního majitele, pejsek u něj byl hned veselý poskakoval, sežral velkou porci granulí. Vrátili jsme se a zase smutek, hladovka...(Nemohu jezdit denně s pejskem 200 km na večeři). Věnuju se mu co nejvíc, chodíme hodně ven, mazlíme se, hraje si s naším druhým psem, ale je vidět, že mu to moc radost nedělá, že je pořád smutný. Náš druhý pes je z útulku a zvykl si na nás skoro hned. A nevidím v tom takový rozdíl, ten druhý pes byl také skoro pořád sám zavřený v kotci. Myslím, že by měl být rád, že je s námi doma, může na gauč, pořád má společnost. Jak mu pomoct, aby si zvykl, aby překonal smutek? Jsem z toho taky smutná.
Máme podebné zkušenosti, po úmrtí majitele jsme si vzali 3 roky starou fenku malé rasy. Nežrala skoro týden vůbec nic, byla zalezlá v pelechu, nechtěla ven. Snažili jsme se jí strkat lahůdky pod nos a nic. Tak jsme si jí přestali všímat, chceš - nechceš, žrádlo odklidit. Z původní váhy 3 kg, shodila na 2,4 kg. Po týdnu usoudila, že stávkovat se nevyplácí. Nyní , po dvou měsících je v pohodě, žere a je veselá.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
V prvni rade bych urcite nejezdila za majitelem, pejsek si na vas pomalu muze zacit zvykat a nastevou u puvodniho majitele se muzete dostat zase nekolika kroku zpet. Kazdy pes je jiny, na stejnou situaci reaguji jinak, zalezi na individualite ale i na plemenne prislusnosti. Pokud se novemu psovi venujete tak jak pisete, tak vice prakticky udelat nelze. Pes si na vas musi zvyknou a muze mu to trvat trochu dele a to i pres to, ze se u vas ma lepe. Hrajte si snim, chodte na vychazky, zamestnavejte ho. Granule mu muzete ze zacatku necim vonavym ochutit, treba vyvarem, kurecim masem. Je skoda, ze jste nenapsala, kolik presne dni je u vas, kolik dni nezere a zda doopravdy drzi hladovku, nebo si sem tam trochu uzobne. Myslim si, ze se zradlem by se to mela vyresit za par dni.
Souhlas. Jen ne za puvodnim majitelem. Kdyz jsme si odvezli stenika od chovatelky, take nam cuza odmitala bastit a styskalo se ji po rodine. Vydrzeli jsme 14 dni a ukazat se chovatelce jsme zajeli po vice nez mesici. A i tak jsme se bali, abz se to nevratilo.
Dejte ji cas, nenutte ji do niceho. Jedine, jak jste mohli situaci ulehcit jeste v dobe, kdy byla u puvodniho majitele, bylo parkrat za ni zajet, aby vas znala a prijala jako soucast smecky. ted uz nic nenadelate.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Souhlas. Jen ne za puvodnim majitelem. Kdyz jsme si odvezli stenika od chovatelky, take nam cuza odmitala bastit a styskalo se ji po rodine. Vydrzeli jsme 14 dni a ukazat se chovatelce jsme zajeli po vice nez mesici. A i tak jsme se bali, abz se to nevratilo.
Dejte ji cas, nenutte ji do niceho. Jedine, jak jste mohli situaci ulehcit jeste v dobe, kdy byla u puvodniho majitele, bylo parkrat za ni zajet, aby vas znala a prijala jako soucast smecky. ted uz nic nenadelate.
My za ním jezdili, ten majitel je náš známý, takže pro psa nejsme cizí. Já vím, že jsme za ním neměli jezdit, ale nejeli jsme tam kvůli psovi, ale kvůli oslavě narozenin a psíka vzali sebou. Hladovka znamená hladovka, asi 7 dní. Ale dneska večer si dal kuřecí maso s rýží a i pár granulí. Pořád je takový smutný, ale snad to přejde, za jeho bývalým páníčkem delší dobu nepojedem.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vzala jsem si ročního pejska od pána, který na něj nemá čas. Je u nás už několik dní, pořád je smutný, nežere. Nemoc vyloučil veterinář i návštěva u původního majitele, pejsek u něj byl hned veselý poskakoval, sežral velkou porci granulí. Vrátili jsme se a zase smutek, hladovka...(Nemohu jezdit denně s pejskem 200 km na večeři). Věnuju se mu co nejvíc, chodíme hodně ven, mazlíme se, hraje si s naším druhým psem, ale je vidět, že mu to moc radost nedělá, že je pořád smutný. Náš druhý pes je z útulku a zvykl si na nás skoro hned. A nevidím v tom takový rozdíl, ten druhý pes byl také skoro pořád sám zavřený v kotci. Myslím, že by měl být rád, že je s námi doma, může na gauč, pořád má společnost. Jak mu pomoct, aby si zvykl, aby překonal smutek? Jsem z toho taky smutná.
y jsme měli podobný problém s fenkou z útulku. V útulku byla veselá - vybrala si nás. Když jsme ji přivezli domů zesmutněla, přestala žrát. Vet vyloučil nemoc a říkal nám, že i když se u nás má líp než v útulku, tak si musí nějaký čas zvyknout, že bydlí jinde. Po čtrnácti dnech se z ní zase stal veselý čoklík :o))) IRA