Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.237.78
Oznamujeme všem, kteří nám pomáhali radou, zkušenostmi a držením palečků, že dnes v noci, v 1 hodinu ráno, se mi kluk KONEČNĚ vykakal. Žádné kapky , které jste mi radili jsem nikde nesehnala, jen Gutalax a ještě jakési prášky, ale lékárnice mi pak navrhla čípek, zavedla jsem, už ani nechtěl moc jíst, a chodili jsme a chodili jsme. . Furt nic, když už jsem to vzdávala, únavou padala a tlačila i očima místo něj, konečně se začal motat a udělal velblouda a bylo to venku. Neskutečné, jak moje hlava, nelžu
Tak jsme ještě pro jistotu chodili půl hodky po zahradě, ještě asi dvakrát to zkusil a vždycky se mu povedlo, vytlačil týdenní zásoby, no, je toho do koleček. Evidentně se mu ulevilo, dojedl večeři, zapil snad kýblem vody a usnul mi s hlavou v náručí. Já myslím taky zadřímla, ve tři ráno jsem se přesunula prvně do vany a pak do pelíšku.Snad se to prolomilo a už to půjde normálně. Ještě tři dny a jdeme vytahovat stehy, ještě 7 týdnů, a kluka můžu chvilku pustit z vodítka, ještě půl roku, kdy se bude moci pořádně sám proběhnout, být volný, jak byl celou dobu zvyklej. Jak to přežiju nevím, ale musíme vydržet. Na nožižče už týden po operaci stojí úplně normálně, při chůzi vůbec není vidět, že by kulhal, snad budeme úspěšní a kluk se nám vyzdraví. Moc a moc všem děkuji.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.69.167
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Oznamujeme všem, kteří nám pomáhali radou, zkušenostmi a držením palečků, že dnes v noci, v 1 hodinu ráno, se mi kluk KONEČNĚ vykakal. Žádné kapky , které jste mi radili jsem nikde nesehnala, jen Gutalax a ještě jakési prášky, ale lékárnice mi pak navrhla čípek, zavedla jsem, už ani nechtěl moc jíst, a chodili jsme a chodili jsme. . Furt nic, když už jsem to vzdávala, únavou padala a tlačila i očima místo něj, konečně se začal motat a udělal velblouda a bylo to venku. Neskutečné, jak moje hlava, nelžu
Tak jsme ještě pro jistotu chodili půl hodky po zahradě, ještě asi dvakrát to zkusil a vždycky se mu povedlo, vytlačil týdenní zásoby, no, je toho do koleček. Evidentně se mu ulevilo, dojedl večeři, zapil snad kýblem vody a usnul mi s hlavou v náručí. Já myslím taky zadřímla, ve tři ráno jsem se přesunula prvně do vany a pak do pelíšku.Snad se to prolomilo a už to půjde normálně. Ještě tři dny a jdeme vytahovat stehy, ještě 7 týdnů, a kluka můžu chvilku pustit z vodítka, ještě půl roku, kdy se bude moci pořádně sám proběhnout, být volný, jak byl celou dobu zvyklej. Jak to přežiju nevím, ale musíme vydržet. Na nožižče už týden po operaci stojí úplně normálně, při chůzi vůbec není vidět, že by kulhal, snad budeme úspěšní a kluk se nám vyzdraví. Moc a moc všem děkuji.
Perfektní!! Blahopřejeme k úspěšné stolici. :-)))
Lucie
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.11.87
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Oznamujeme všem, kteří nám pomáhali radou, zkušenostmi a držením palečků, že dnes v noci, v 1 hodinu ráno, se mi kluk KONEČNĚ vykakal. Žádné kapky , které jste mi radili jsem nikde nesehnala, jen Gutalax a ještě jakési prášky, ale lékárnice mi pak navrhla čípek, zavedla jsem, už ani nechtěl moc jíst, a chodili jsme a chodili jsme. . Furt nic, když už jsem to vzdávala, únavou padala a tlačila i očima místo něj, konečně se začal motat a udělal velblouda a bylo to venku. Neskutečné, jak moje hlava, nelžu
Tak jsme ještě pro jistotu chodili půl hodky po zahradě, ještě asi dvakrát to zkusil a vždycky se mu povedlo, vytlačil týdenní zásoby, no, je toho do koleček. Evidentně se mu ulevilo, dojedl večeři, zapil snad kýblem vody a usnul mi s hlavou v náručí. Já myslím taky zadřímla, ve tři ráno jsem se přesunula prvně do vany a pak do pelíšku.Snad se to prolomilo a už to půjde normálně. Ještě tři dny a jdeme vytahovat stehy, ještě 7 týdnů, a kluka můžu chvilku pustit z vodítka, ještě půl roku, kdy se bude moci pořádně sám proběhnout, být volný, jak byl celou dobu zvyklej. Jak to přežiju nevím, ale musíme vydržet. Na nožižče už týden po operaci stojí úplně normálně, při chůzi vůbec není vidět, že by kulhal, snad budeme úspěšní a kluk se nám vyzdraví. Moc a moc všem děkuji.
Ten popis - udělal velblouda, mě fakt dostal. Jinak blahopřeju. Po ránu dobrá zpráva, navíc napsaná tak, že rozesměje.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.212.223
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Oznamujeme všem, kteří nám pomáhali radou, zkušenostmi a držením palečků, že dnes v noci, v 1 hodinu ráno, se mi kluk KONEČNĚ vykakal. Žádné kapky , které jste mi radili jsem nikde nesehnala, jen Gutalax a ještě jakési prášky, ale lékárnice mi pak navrhla čípek, zavedla jsem, už ani nechtěl moc jíst, a chodili jsme a chodili jsme. . Furt nic, když už jsem to vzdávala, únavou padala a tlačila i očima místo něj, konečně se začal motat a udělal velblouda a bylo to venku. Neskutečné, jak moje hlava, nelžu
Tak jsme ještě pro jistotu chodili půl hodky po zahradě, ještě asi dvakrát to zkusil a vždycky se mu povedlo, vytlačil týdenní zásoby, no, je toho do koleček. Evidentně se mu ulevilo, dojedl večeři, zapil snad kýblem vody a usnul mi s hlavou v náručí. Já myslím taky zadřímla, ve tři ráno jsem se přesunula prvně do vany a pak do pelíšku.Snad se to prolomilo a už to půjde normálně. Ještě tři dny a jdeme vytahovat stehy, ještě 7 týdnů, a kluka můžu chvilku pustit z vodítka, ještě půl roku, kdy se bude moci pořádně sám proběhnout, být volný, jak byl celou dobu zvyklej. Jak to přežiju nevím, ale musíme vydržet. Na nožižče už týden po operaci stojí úplně normálně, při chůzi vůbec není vidět, že by kulhal, snad budeme úspěšní a kluk se nám vyzdraví. Moc a moc všem děkuji.
Velká gratulace
Sice jsme neradili, neboť s tím nemáme zkušenosti, ale četli jsme a drželi palce.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.212.223
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Velká gratulace
Sice jsme neradili, neboť s tím nemáme zkušenosti, ale četli jsme a drželi palce.
Jinak velbloud fakt super...
Teď kydž můj pes kdykoliv kajdí, tak si na to vzpomenu a musím se smát
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.98.36
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Oznamujeme všem, kteří nám pomáhali radou, zkušenostmi a držením palečků, že dnes v noci, v 1 hodinu ráno, se mi kluk KONEČNĚ vykakal. Žádné kapky , které jste mi radili jsem nikde nesehnala, jen Gutalax a ještě jakési prášky, ale lékárnice mi pak navrhla čípek, zavedla jsem, už ani nechtěl moc jíst, a chodili jsme a chodili jsme. . Furt nic, když už jsem to vzdávala, únavou padala a tlačila i očima místo něj, konečně se začal motat a udělal velblouda a bylo to venku. Neskutečné, jak moje hlava, nelžu
Tak jsme ještě pro jistotu chodili půl hodky po zahradě, ještě asi dvakrát to zkusil a vždycky se mu povedlo, vytlačil týdenní zásoby, no, je toho do koleček. Evidentně se mu ulevilo, dojedl večeři, zapil snad kýblem vody a usnul mi s hlavou v náručí. Já myslím taky zadřímla, ve tři ráno jsem se přesunula prvně do vany a pak do pelíšku.Snad se to prolomilo a už to půjde normálně. Ještě tři dny a jdeme vytahovat stehy, ještě 7 týdnů, a kluka můžu chvilku pustit z vodítka, ještě půl roku, kdy se bude moci pořádně sám proběhnout, být volný, jak byl celou dobu zvyklej. Jak to přežiju nevím, ale musíme vydržet. Na nožižče už týden po operaci stojí úplně normálně, při chůzi vůbec není vidět, že by kulhal, snad budeme úspěšní a kluk se nám vyzdraví. Moc a moc všem děkuji.
Taky velká gratulace, je vidět, že i obyčejné hovko je někdy velká rasovina.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.7.103
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Oznamujeme všem, kteří nám pomáhali radou, zkušenostmi a držením palečků, že dnes v noci, v 1 hodinu ráno, se mi kluk KONEČNĚ vykakal. Žádné kapky , které jste mi radili jsem nikde nesehnala, jen Gutalax a ještě jakési prášky, ale lékárnice mi pak navrhla čípek, zavedla jsem, už ani nechtěl moc jíst, a chodili jsme a chodili jsme. . Furt nic, když už jsem to vzdávala, únavou padala a tlačila i očima místo něj, konečně se začal motat a udělal velblouda a bylo to venku. Neskutečné, jak moje hlava, nelžu
Tak jsme ještě pro jistotu chodili půl hodky po zahradě, ještě asi dvakrát to zkusil a vždycky se mu povedlo, vytlačil týdenní zásoby, no, je toho do koleček. Evidentně se mu ulevilo, dojedl večeři, zapil snad kýblem vody a usnul mi s hlavou v náručí. Já myslím taky zadřímla, ve tři ráno jsem se přesunula prvně do vany a pak do pelíšku.Snad se to prolomilo a už to půjde normálně. Ještě tři dny a jdeme vytahovat stehy, ještě 7 týdnů, a kluka můžu chvilku pustit z vodítka, ještě půl roku, kdy se bude moci pořádně sám proběhnout, být volný, jak byl celou dobu zvyklej. Jak to přežiju nevím, ale musíme vydržet. Na nožižče už týden po operaci stojí úplně normálně, při chůzi vůbec není vidět, že by kulhal, snad budeme úspěšní a kluk se nám vyzdraví. Moc a moc všem děkuji.
to ej super zpráva!!!
gratuluji. At je pesanovi líp a líp a nožka se uzdravuje rychle.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.2.245
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
to ej super zpráva!!!
gratuluji. At je pesanovi líp a líp a nožka se uzdravuje rychle.
Zapamatovat si poučení "ČÍPEK". Pomáhá výborně lidem, tak proč ne pejskům.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.112.249
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zapamatovat si poučení "ČÍPEK". Pomáhá výborně lidem, tak proč ne pejskům.
Jen mě tak napadá (zadavatelka), kdo z lidí, co mají pejska na řetězu u boudy, nebo ti co jen "množí", se zajímají o to zda jejich pes čůrá jak má, kaká jak má, apod. Já s tím mým "zmeťourem" spala dva dny na zemi, když se probouzel z narkozy, držela ho za tlapky, aby věděl, že jsem s ním, že se nic neděje, aby byl v klidu.Kontroluju uši, jak má trychtýř, aby se nezapařily, umývám několikrát denně šulinka(faklt nevím jak jinak to nazvát), protože sám si ho teď nemůže očistit, aby nedostal ještě zánět močových cest, prohlížím zadeček, utírám tlamku, škrábu pod krkem, dejchám místo něho, zlehýnka hladím nožičku, bolavou, dělám studené obklady, aby mu to neotékalo, raduju se z každého "hovňouse" a vyčůrání, ach jo. Je to právě o vztahu, který si vytvoříme, se štěňátkem které si dovezeme domů a přijmeme do srdíčka. Tak jdu zase na něj, dát čerstvou vodu, omýt "intimní" místa, kousek se projít, vytřít ouška, pomazlit, napapat a haji. Kluk je tak nabitej energií, jenže lítat nemůže, je mi ho líto, ještě pár týdnů, držte palce., ať z toho nezblázním dřív, než on.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.97.65
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jen mě tak napadá (zadavatelka), kdo z lidí, co mají pejska na řetězu u boudy, nebo ti co jen "množí", se zajímají o to zda jejich pes čůrá jak má, kaká jak má, apod. Já s tím mým "zmeťourem" spala dva dny na zemi, když se probouzel z narkozy, držela ho za tlapky, aby věděl, že jsem s ním, že se nic neděje, aby byl v klidu.Kontroluju uši, jak má trychtýř, aby se nezapařily, umývám několikrát denně šulinka(faklt nevím jak jinak to nazvát), protože sám si ho teď nemůže očistit, aby nedostal ještě zánět močových cest, prohlížím zadeček, utírám tlamku, škrábu pod krkem, dejchám místo něho, zlehýnka hladím nožičku, bolavou, dělám studené obklady, aby mu to neotékalo, raduju se z každého "hovňouse" a vyčůrání, ach jo. Je to právě o vztahu, který si vytvoříme, se štěňátkem které si dovezeme domů a přijmeme do srdíčka. Tak jdu zase na něj, dát čerstvou vodu, omýt "intimní" místa, kousek se projít, vytřít ouška, pomazlit, napapat a haji. Kluk je tak nabitej energií, jenže lítat nemůže, je mi ho líto, ještě pár týdnů, držte palce., ať z toho nezblázním dřív, než on.
gratulace, ten pocit, důvěrně znám. No jinak - takto opečováváme všichni,kdo máme psy jako členy rodiny,jako přítele. A je jedno jestlije jeden nebo je jich i víc.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.212.223
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jen mě tak napadá (zadavatelka), kdo z lidí, co mají pejska na řetězu u boudy, nebo ti co jen "množí", se zajímají o to zda jejich pes čůrá jak má, kaká jak má, apod. Já s tím mým "zmeťourem" spala dva dny na zemi, když se probouzel z narkozy, držela ho za tlapky, aby věděl, že jsem s ním, že se nic neděje, aby byl v klidu.Kontroluju uši, jak má trychtýř, aby se nezapařily, umývám několikrát denně šulinka(faklt nevím jak jinak to nazvát), protože sám si ho teď nemůže očistit, aby nedostal ještě zánět močových cest, prohlížím zadeček, utírám tlamku, škrábu pod krkem, dejchám místo něho, zlehýnka hladím nožičku, bolavou, dělám studené obklady, aby mu to neotékalo, raduju se z každého "hovňouse" a vyčůrání, ach jo. Je to právě o vztahu, který si vytvoříme, se štěňátkem které si dovezeme domů a přijmeme do srdíčka. Tak jdu zase na něj, dát čerstvou vodu, omýt "intimní" místa, kousek se projít, vytřít ouška, pomazlit, napapat a haji. Kluk je tak nabitej energií, jenže lítat nemůže, je mi ho líto, ještě pár týdnů, držte palce., ať z toho nezblázním dřív, než on.
Víte co, mě to přijde tak, že ti, co mají psy u boudy si spousty věcí ani nevšimnou....
Když pes umře (chcípne se mi psát nechce, je to takové divné), tak si jednoduše od souseda, kterému se někde sprskla fena vezme nového.
Je to opravdu o tom vztahu člověka a zvířete.
"Jsi zodpovědný za to, co jsi k sobě připoutal....!"
Jistě víte, odkud pochází tato věta
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.31.114
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Oznamujeme všem, kteří nám pomáhali radou, zkušenostmi a držením palečků, že dnes v noci, v 1 hodinu ráno, se mi kluk KONEČNĚ vykakal. Žádné kapky , které jste mi radili jsem nikde nesehnala, jen Gutalax a ještě jakési prášky, ale lékárnice mi pak navrhla čípek, zavedla jsem, už ani nechtěl moc jíst, a chodili jsme a chodili jsme. . Furt nic, když už jsem to vzdávala, únavou padala a tlačila i očima místo něj, konečně se začal motat a udělal velblouda a bylo to venku. Neskutečné, jak moje hlava, nelžu
Tak jsme ještě pro jistotu chodili půl hodky po zahradě, ještě asi dvakrát to zkusil a vždycky se mu povedlo, vytlačil týdenní zásoby, no, je toho do koleček. Evidentně se mu ulevilo, dojedl večeři, zapil snad kýblem vody a usnul mi s hlavou v náručí. Já myslím taky zadřímla, ve tři ráno jsem se přesunula prvně do vany a pak do pelíšku.Snad se to prolomilo a už to půjde normálně. Ještě tři dny a jdeme vytahovat stehy, ještě 7 týdnů, a kluka můžu chvilku pustit z vodítka, ještě půl roku, kdy se bude moci pořádně sám proběhnout, být volný, jak byl celou dobu zvyklej. Jak to přežiju nevím, ale musíme vydržet. Na nožižče už týden po operaci stojí úplně normálně, při chůzi vůbec není vidět, že by kulhal, snad budeme úspěšní a kluk se nám vyzdraví. Moc a moc všem děkuji.
Taky moc gratuluji a přeji brzké uzdravení
Taky vím, jaké to je, mám pejsky 4 Když mi v půl roce maličkej kavkazáček lehnul, bylo to šílený, a pak to venčení! Neudržel se na těch svých bezkloubových a bezjamkových nožičkách, předek měl zničenej kvůli zadku, a váhu měl bytelnou, na mě! Takže když přítel nebyl doma, aby ho ven vynášel, vymyslela jsem fígl. Na jeho velikém pelíšku jsem ho "vozila" ven a zase dovnitř, venku jsem mu pod bříškem protáhla tričko a nadlehčovala ho tak, aby se dokázal vylulat a vykakat
Pamatuju moji šííílenou radost, když nechtěl kakat, protože se neudržel na nožičkách a moc to bolelo a když jsem ho držela já s příelem, tak se styděl....3 dny nic, 4 dny nic, už jsme měli domluvený jet znovu na kliniku, když se nevykaká, a pak najednou....byli jsme venku na trávníčku a drželi ho a on nic, a přišel kámoš a za brankou na nás volal ahooj, a Agbíšek se načuřil, bafl, zapomněl na stud a běhěm 5 minut se vykakal!!! Panejo, my šíleli radostí, chválili ho, já brečela štěstím, no fakt super pocit
Ale potom zase nechtěl, dny běžely, já nervila....a pak sem odběhla jeden den do kuchyně a něco tam klohnila, Agbíšek hajal v obýváku a najednou slyším tlapkání, tak letím, aby si neublížil a on se zvedl, došmatlal ke dveřím a tam se vyčůral a vykakal!!! Chudák zpátky už nemohl a strašně se tvářil nešťastně, on takový čistotný štěně, ale když nožičky nedovolily jinak.....a jakou měl radost, když já ho chválila a chválila a hnedka to volala příteli......prostě fakt zážitky a je pravda, že je to strašně krásný
Maťa
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.238.169
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Taky moc gratuluji a přeji brzké uzdravení
Taky vím, jaké to je, mám pejsky 4 Když mi v půl roce maličkej kavkazáček lehnul, bylo to šílený, a pak to venčení! Neudržel se na těch svých bezkloubových a bezjamkových nožičkách, předek měl zničenej kvůli zadku, a váhu měl bytelnou, na mě! Takže když přítel nebyl doma, aby ho ven vynášel, vymyslela jsem fígl. Na jeho velikém pelíšku jsem ho "vozila" ven a zase dovnitř, venku jsem mu pod bříškem protáhla tričko a nadlehčovala ho tak, aby se dokázal vylulat a vykakat
Pamatuju moji šííílenou radost, když nechtěl kakat, protože se neudržel na nožičkách a moc to bolelo a když jsem ho držela já s příelem, tak se styděl....3 dny nic, 4 dny nic, už jsme měli domluvený jet znovu na kliniku, když se nevykaká, a pak najednou....byli jsme venku na trávníčku a drželi ho a on nic, a přišel kámoš a za brankou na nás volal ahooj, a Agbíšek se načuřil, bafl, zapomněl na stud a běhěm 5 minut se vykakal!!! Panejo, my šíleli radostí, chválili ho, já brečela štěstím, no fakt super pocit
Ale potom zase nechtěl, dny běžely, já nervila....a pak sem odběhla jeden den do kuchyně a něco tam klohnila, Agbíšek hajal v obýváku a najednou slyším tlapkání, tak letím, aby si neublížil a on se zvedl, došmatlal ke dveřím a tam se vyčůral a vykakal!!! Chudák zpátky už nemohl a strašně se tvářil nešťastně, on takový čistotný štěně, ale když nožičky nedovolily jinak.....a jakou měl radost, když já ho chválila a chválila a hnedka to volala příteli......prostě fakt zážitky a je pravda, že je to strašně krásný
Maťa
Jsou to takové pocity štěstíčka, že se pejskovi "povede" jindy věc zcela normální, že já nad tím hovínkem plakala, v noci kolem něj tancovala radostí a kluk se vykadil ještě dvakrát. I pocit studu určo měl, je to pro tak velkého a hrdého psa určité sebezapření, aby takovou věc dělal s centimetrovým odstupem od paničky, ale na tuty jsem věděla, že to udělá jenom se mnou. Máme k sobě důvernější vztah, než má s kýmkoliv jiným, je to moje "velké" mládě, teď , když je trochu bezmocný, je rád, že jsem s ním, naštěstí celá rodina to chápe, ulevují mi, jak se dá, ale kluka prostě "na nudli" utáhnu já, byť je to mastodont, já nejlehčí z celé rodiny, .Když byl kdysi dávno na operaci močových cest, měl kámen v ledvinách, který se uvolnil a sestoupil až do močové trubice, ale přes tu kost v penisu prostě nešel ven a pejsek se mi zacpal a skoro mu praskl močáček, tak jsem toho dvoukilového prcka nosila zabaleného jak v povijanu, měla ho přivázaného kolem hrudníku obrovským šátkem, chodila s ním nakupovat , shánět kapra, stromek, bylo těsně před vánoci. Všechno jsme spolu zvládli, ta malá "opičí" hlavička je tu se mnou pořád, na záchod jsem tentkrát chodila tak, že jsem si ho dala do trička, v zubech to triko držela, potřebovala jsem obě ruce volné, dělal se mnou všechno., když jsem se koupala, ležel zabalený v dece na zemi v koupelně a já na něj pořád z vany vykukovala a mluvila, aby se za mnou po tom rozpáraném bříšku neplazil a neotevíral si jizvu, trčely z něj drénky na všehcny strany, měl tam i zánět, dnes už je to osm roků, prcek je živé stříbro, hlavinka už mu začíná šedivět, ale všechno to stálo za to. Jinak je mám ještě tři, takže sotva "utahám" maroda, musím ještě i ty ostatní, aby nebyly smutní, že jsem se na ně vyprdla. Jo a v tu noc , když se mi pes vykakal, jsem vlítla do baráku a vzbudila všechny spáče, snad celá vesnice ví, že se náš pejsek konečně vykakal. Mám radost, teď bude nejhorší ho zabavit psychicky, fyzicky se zotavuje, den ode dne, ale psychicky strádá. Nejvíc těžce nese, když jdu s druhým velký ven, na prochajdu, nebo s fenkou na nákup, sedí u něj pro změnu manžel, hraje si sním, hladí ho, povídá mu, jen aby ho to nemrzelo, stejně ho to mrzí, já se pak nemůžu ani podívat do těch jeho krásných hnědých vyčítavých očí, proč jsem šla bez něho. Zase spolu budeme chodit, jen se musí nožka uzdravit a řádně osvalit. Všechno chce čas, ale ten nám teď utíká pomalounku, kéž by se daly zavřít oči a bylo už alespoňtěch 8 týdnů za námi.Všichni 3 zdraví řádí venku, čachtají se ve vodě, jen "peyrag" mi leží s hlavou na nohách, tlapkama mě drží a sleduje, jak klapu na PC. Takže dopijeme kafčo a jdeme zase čůrat...........
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.97.65
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jsou to takové pocity štěstíčka, že se pejskovi "povede" jindy věc zcela normální, že já nad tím hovínkem plakala, v noci kolem něj tancovala radostí a kluk se vykadil ještě dvakrát. I pocit studu určo měl, je to pro tak velkého a hrdého psa určité sebezapření, aby takovou věc dělal s centimetrovým odstupem od paničky, ale na tuty jsem věděla, že to udělá jenom se mnou. Máme k sobě důvernější vztah, než má s kýmkoliv jiným, je to moje "velké" mládě, teď , když je trochu bezmocný, je rád, že jsem s ním, naštěstí celá rodina to chápe, ulevují mi, jak se dá, ale kluka prostě "na nudli" utáhnu já, byť je to mastodont, já nejlehčí z celé rodiny, .Když byl kdysi dávno na operaci močových cest, měl kámen v ledvinách, který se uvolnil a sestoupil až do močové trubice, ale přes tu kost v penisu prostě nešel ven a pejsek se mi zacpal a skoro mu praskl močáček, tak jsem toho dvoukilového prcka nosila zabaleného jak v povijanu, měla ho přivázaného kolem hrudníku obrovským šátkem, chodila s ním nakupovat , shánět kapra, stromek, bylo těsně před vánoci. Všechno jsme spolu zvládli, ta malá "opičí" hlavička je tu se mnou pořád, na záchod jsem tentkrát chodila tak, že jsem si ho dala do trička, v zubech to triko držela, potřebovala jsem obě ruce volné, dělal se mnou všechno., když jsem se koupala, ležel zabalený v dece na zemi v koupelně a já na něj pořád z vany vykukovala a mluvila, aby se za mnou po tom rozpáraném bříšku neplazil a neotevíral si jizvu, trčely z něj drénky na všehcny strany, měl tam i zánět, dnes už je to osm roků, prcek je živé stříbro, hlavinka už mu začíná šedivět, ale všechno to stálo za to. Jinak je mám ještě tři, takže sotva "utahám" maroda, musím ještě i ty ostatní, aby nebyly smutní, že jsem se na ně vyprdla. Jo a v tu noc , když se mi pes vykakal, jsem vlítla do baráku a vzbudila všechny spáče, snad celá vesnice ví, že se náš pejsek konečně vykakal. Mám radost, teď bude nejhorší ho zabavit psychicky, fyzicky se zotavuje, den ode dne, ale psychicky strádá. Nejvíc těžce nese, když jdu s druhým velký ven, na prochajdu, nebo s fenkou na nákup, sedí u něj pro změnu manžel, hraje si sním, hladí ho, povídá mu, jen aby ho to nemrzelo, stejně ho to mrzí, já se pak nemůžu ani podívat do těch jeho krásných hnědých vyčítavých očí, proč jsem šla bez něho. Zase spolu budeme chodit, jen se musí nožka uzdravit a řádně osvalit. Všechno chce čas, ale ten nám teď utíká pomalounku, kéž by se daly zavřít oči a bylo už alespoňtěch 8 týdnů za námi.Všichni 3 zdraví řádí venku, čachtají se ve vodě, jen "peyrag" mi leží s hlavou na nohách, tlapkama mě drží a sleduje, jak klapu na PC. Takže dopijeme kafčo a jdeme zase čůrat...........
To uteče jako voda a bude to dobrý................
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.102.21
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
To uteče jako voda a bude to dobrý................
souhlasím s příspěvkem nade mnou, opravdu to uteče jako voda a bude zase dobře.
Já měla feňulku po těžkým úrazu nohy, od úrazu do chvíle úplnýho uzdravení uběhlo 5 měsíců.... Nebylo to lehký období, moje feňulka je hrozně veselá, aktivní a chutí do života překypující psí slečna, a najednou byla odsouzená k procházkám na vodítku, který jsem jí předtím připínala jen při přecházení hlavní silnice, najednou nesměla honit motýly, skákat a honit si s ostatními psy.... ale uteklo to jako voda a už je to za námi, držím vám palce, ať to zvládnete s pejsanem co nejlíp a ať vám to taky tak uteče jako nám!