Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.42.219
Ahoj, mate nejaky zpusob treba z vlastni zkusenosti, jak ukecat rodice na povoleni stenete??Nejak se mi to nedari :(
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.89.193
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mate nejaky zpusob treba z vlastni zkusenosti, jak ukecat rodice na povoleni stenete??Nejak se mi to nedari :(
tak ja jsem svy rodice premlouvala asi 15 let, kazde vanoce jsem prosila o pejska a ikdyz oba meli jako mali taky zviratka a psy, me ho nikdy nekoupili. musela jsme si pockat az doted, kdy si ho muzu sama obstarat a sama vychovavat. a je to proste muj vlastni vysneny pejsek
a jenom muj
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.188.92
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mate nejaky zpusob treba z vlastni zkusenosti, jak ukecat rodice na povoleni stenete??Nejak se mi to nedari :(
Ahoj,
já si pejska prostě přivezla.. A nejen pejska, ještě i kočku (tu jsem našla a přinesla domů). A také krajtu. I když tu mi táta koupil a máma o tom nevěděla, také jsme jí prostě přivezli a už tam zůstala..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.135.167
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mate nejaky zpusob treba z vlastni zkusenosti, jak ukecat rodice na povoleni stenete??Nejak se mi to nedari :(
Já jsem na svého prvního psa čekala taky 15 let.
Když někdo v okolí dostal pejska, tak jsem celé dny probrečela...
Ale na naše to neplatilo - a to jsme měli barák a zahradu.
Po patnácti letech jsem si psa konečně pořídila a je to moje vymodlený zlatíčko....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.57.45
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mate nejaky zpusob treba z vlastni zkusenosti, jak ukecat rodice na povoleni stenete??Nejak se mi to nedari :(
já si psa taky přivezla... i když dva měsíce před narozením jsem jim to oznámila... nejdřív se hystericky smáli a nevěřili mi, potom už se smát přestávali... nakonec je to miláček rodiny... ale mimochodem já jsem dospělá a živím si ho sama, kdyby mi bylo čtrnáct a neměla bych peníze nedovolila bych si to
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.202.6
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já jsem na svého prvního psa čekala taky 15 let.
Když někdo v okolí dostal pejska, tak jsem celé dny probrečela...
Ale na naše to neplatilo - a to jsme měli barák a zahradu.
Po patnácti letech jsem si psa konečně pořídila a je to moje vymodlený zlatíčko....
MOji rodiče byli taky neoblomní,psisko mi slíbili až,když se dostanu na střední,když přišel dopis ze školy,že jsem přijatá na střední nechtěli rodiče o pesanovi a slibu ani slyšet,takže jsem zašla do útulku(tam jsem chodila vypomáhat už několik let) a přivedla si svého vysněného Danečka,následovalo pár nocí ve spacáku na chodbě,a když si začali sousedi stěžovat,že je nebaví o nás ráno zakopávat dostali jsme povolení jít spolu s Dandou domů
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.93.117
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
já si psa taky přivezla... i když dva měsíce před narozením jsem jim to oznámila... nejdřív se hystericky smáli a nevěřili mi, potom už se smát přestávali... nakonec je to miláček rodiny... ale mimochodem já jsem dospělá a živím si ho sama, kdyby mi bylo čtrnáct a neměla bych peníze nedovolila bych si to
Postavila jsem je před hotovou věc. Přivezla jí domu. Táta nechtěl ani psa o 2 kg. Teď máme 35kg ,,ridžbečku" a kdo jí nejvíc miluje a je páníček? No taťka. Už by se bez ní neobešel.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.61.8
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Postavila jsem je před hotovou věc. Přivezla jí domu. Táta nechtěl ani psa o 2 kg. Teď máme 35kg ,,ridžbečku" a kdo jí nejvíc miluje a je páníček? No taťka. Už by se bez ní neobešel.
Mně psa nedovolili nikdy, proto si to nyní vynahrazuji. Mám jich 6 a 5 koček.
A dětem dovoluji vše živé. Dokonce naposledy i hada
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.40.28
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mate nejaky zpusob treba z vlastni zkusenosti, jak ukecat rodice na povoleni stenete??Nejak se mi to nedari :(
Vzhledem k tomu, že studuju a rodiče živí mě i psa, tak jsem prostě čekala a čekala. No a v 15 to přišlo, díky sestře, která se psů bála a chtěli jsme to odstranit..
Není to můj pes, spíše rodinní, ale chodíme spolu an výstavy i zkoušky, učím se na ní a mému příštímu psovi, který už bude jen můj, to určitě hodně dá
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.155
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vzhledem k tomu, že studuju a rodiče živí mě i psa, tak jsem prostě čekala a čekala. No a v 15 to přišlo, díky sestře, která se psů bála a chtěli jsme to odstranit..
Není to můj pes, spíše rodinní, ale chodíme spolu an výstavy i zkoušky, učím se na ní a mému příštímu psovi, který už bude jen můj, to určitě hodně dá
Já chtěla psa asi odjakživa, ale naši ani slyšet, Naším bytem postupně prošli divolý králík, holub, malý bažant, kanáři nakonec i veverka, ale toho psíka mi pořád nechtěli dovolit. Dřív bylo po ulicích nějak víc volně pobíhajících psů (jsem starší ročník a tehdy ještě v Plzni nebyl útulek), takže všechny moje svačiny končily vždy u nějakého tuláka, který se zrovna pohyboval okolo školy, pár jsem jich i přivedla domů, ale vždy byli nemilosrdně zase vykázáni ven. Prvního psa mi naši dovolili v 11 letech, když jsem od popelnic přivedla domů novofundláka s prašivinou. Asi se báli, co ještě přitáhnu. Chudák fundlák byl zase odejit, ale já dostala konečně svoje první štěně.
Od té doby už jsem měla psa pořád, dnes mám tři a naši si na stará kolena pořídili také svého psa. A samozřejmě moje děti vyrůstali mezi psy a myslím, že vyrůstali spokojeně.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.78.230
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vzhledem k tomu, že studuju a rodiče živí mě i psa, tak jsem prostě čekala a čekala. No a v 15 to přišlo, díky sestře, která se psů bála a chtěli jsme to odstranit..
Není to můj pes, spíše rodinní, ale chodíme spolu an výstavy i zkoušky, učím se na ní a mému příštímu psovi, který už bude jen můj, to určitě hodně dá
Taky jsem vždycky chtěla psa ale naši
Dneska mám svou rodinu a druhýho psa,kdyby to velikost bytu dovolila tak jich mám víc.Dneska to vidím jinak protože pes není jenom o tom ho venčit a hrát si s nim.Je to docela drahý koníček,žrádlo,veterinář,hračky,výstavy atd.Nejezdim na dovču,nemůžu nikde přespat(nedávno svatba) Je to závazek na několik let a podle toho se řídim.Snaž se rodičům dokázat že to neni jenom chvilková záležitost.že ti na tom záleží a začni makat doma,ve škole a jesli to jde tak jít na brigádu a začít šetřit.Třeba jim tim dokážeš že umíš převzít zodpovědnost.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.215.235
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mate nejaky zpusob treba z vlastni zkusenosti, jak ukecat rodice na povoleni stenete??Nejak se mi to nedari :(
Ahoj,
mě se to ukecat taky nepovedlo.. Už od mala jsem chtěla psa, ale naši ač taky měli každý jako malý psa prostě nepovolili.. Musím říct, že když se ohlédnu asi je to dobře. Rodiče mají vilu v Praze a jsou to puntičkáři milující pořádek, takže pes do bytu, to mě nikdy ani nenapadlo. Tak jsem ukecávala psa na zahradu..a jako malé mi to přišel super nápad..mají ji velkou tak proč ne..
Teď je mi dvacet, bydlím s přítelem a pořídila jsem si tosáka.. Přítel má vlastní dům, pesan je největší gaučák, ale když vidím co provádí se zahradou jen když si tam hrajem
. Naši by umřeli. Nebo prostě jde a když mu něco stojí v cestě (nejčastěji přítelovy japonské javory-přítel býval na svůj japonský koutek s jezírkem pyšný
) tak to vytrhne a jde dál..prostě pan pes..a to je asi to nejmenší
. Navíc vím, že kdyby byl venkovní tak bych se mu nevěnovala tolik jako když spolu mazlíme na gauči a nebylo by to prostě ono. Takže jsem šťastná, že ho mám a že jsem počkala (také jsem plánovala že ho prostě přivedu domu a naši to zkousnou..a co by jim taky zbývalo že
). Nenapsala jsi jestli ho chceš domu nebo na zahradu ani jestli by sis ho financovala sama, ale přece jen barák/byt bude rodičů, takže pokud psa nechtějí, je to jejich volba. A pes na zahradě je podle mě chudák. To už si pak člověk musí vybrat plemeno k tomu určené.
Takže radím přemlouvej přemlouvej a přemlouvej a když to nevyjde tak si počkej. O to víc si ho pak budeš vážit..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.167.170
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj,
mě se to ukecat taky nepovedlo.. Už od mala jsem chtěla psa, ale naši ač taky měli každý jako malý psa prostě nepovolili.. Musím říct, že když se ohlédnu asi je to dobře. Rodiče mají vilu v Praze a jsou to puntičkáři milující pořádek, takže pes do bytu, to mě nikdy ani nenapadlo. Tak jsem ukecávala psa na zahradu..a jako malé mi to přišel super nápad..mají ji velkou tak proč ne..
Teď je mi dvacet, bydlím s přítelem a pořídila jsem si tosáka.. Přítel má vlastní dům, pesan je největší gaučák, ale když vidím co provádí se zahradou jen když si tam hrajem
. Naši by umřeli. Nebo prostě jde a když mu něco stojí v cestě (nejčastěji přítelovy japonské javory-přítel býval na svůj japonský koutek s jezírkem pyšný
) tak to vytrhne a jde dál..prostě pan pes..a to je asi to nejmenší
. Navíc vím, že kdyby byl venkovní tak bych se mu nevěnovala tolik jako když spolu mazlíme na gauči a nebylo by to prostě ono. Takže jsem šťastná, že ho mám a že jsem počkala (také jsem plánovala že ho prostě přivedu domu a naši to zkousnou..a co by jim taky zbývalo že
). Nenapsala jsi jestli ho chceš domu nebo na zahradu ani jestli by sis ho financovala sama, ale přece jen barák/byt bude rodičů, takže pokud psa nechtějí, je to jejich volba. A pes na zahradě je podle mě chudák. To už si pak člověk musí vybrat plemeno k tomu určené.
Takže radím přemlouvej přemlouvej a přemlouvej a když to nevyjde tak si počkej. O to víc si ho pak budeš vážit..
Ahojky, mě kdysi taťka donesl od jedné paní týraného pejska. Mamča psy a zvířata vůbec neměla nikdy ráda. To, že byl pejsek týraný se na jeho chování hodně projevilo. Byl to nervózní pes, který se bál lidí a fixoval se pouze na mě. Neudělala jsem bez něj ani krok. Za celou dobu, co jsme ho měli na něj mamka ani nešáhla... to byl můj první a poslední pes. Pak jsem se přestěhovala s přítelem do vlastního...opět stejný problém, i on byl proti pořízení psa. Jenže byt je můj
a tak jsem tajně nakoupila výbavičku a tajně si na svého vymodleného pejska počkala skoro půl roku. Pak jsem si ji jednou prostě přinesla domů... Samozřejmě je malá mazlíček nejen přítele (který si říká "taťka"
a který prohlásil, že pokud něco domů přitáhnu,tak jde pryč.. ale i taťky, který taky prohlásil, že mi do bytu nikdy nevkročí, babičky, která nemá psy ráda, ale hlavně mamky - a to bych fakt nikdy do ní neřekla - beru to jako svou malou výhru).
Takže i když si pejska moc přeješ, tak čím déle si počkáš, tím sladší pak bude.. střádej peníze, informace atd. a uvidíš, že jednou pejska mít budeš. Možná ne za rok, za dva... možná až za hodně dlouho, ale čekání se vyplatí
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.215.190
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahojky, mě kdysi taťka donesl od jedné paní týraného pejska. Mamča psy a zvířata vůbec neměla nikdy ráda. To, že byl pejsek týraný se na jeho chování hodně projevilo. Byl to nervózní pes, který se bál lidí a fixoval se pouze na mě. Neudělala jsem bez něj ani krok. Za celou dobu, co jsme ho měli na něj mamka ani nešáhla... to byl můj první a poslední pes. Pak jsem se přestěhovala s přítelem do vlastního...opět stejný problém, i on byl proti pořízení psa. Jenže byt je můj
a tak jsem tajně nakoupila výbavičku a tajně si na svého vymodleného pejska počkala skoro půl roku. Pak jsem si ji jednou prostě přinesla domů... Samozřejmě je malá mazlíček nejen přítele (který si říká "taťka"
a který prohlásil, že pokud něco domů přitáhnu,tak jde pryč.. ale i taťky, který taky prohlásil, že mi do bytu nikdy nevkročí, babičky, která nemá psy ráda, ale hlavně mamky - a to bych fakt nikdy do ní neřekla - beru to jako svou malou výhru).
Takže i když si pejska moc přeješ, tak čím déle si počkáš, tím sladší pak bude.. střádej peníze, informace atd. a uvidíš, že jednou pejska mít budeš. Možná ne za rok, za dva... možná až za hodně dlouho, ale čekání se vyplatí
Čekat se nevyplatí, to by se toho psa taky nikdy nemusela dožít. Žijeme teď a tady, proč tedy čekat?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.121.162
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Čekat se nevyplatí, to by se toho psa taky nikdy nemusela dožít. Žijeme teď a tady, proč tedy čekat?
Pokud je zadavatelka finančně zavislá na rodičích, tak tyto rady jsou hodně hloupé (slušně řečeno) ![]()
![]()
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.100.61
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Čekat se nevyplatí, to by se toho psa taky nikdy nemusela dožít. Žijeme teď a tady, proč tedy čekat?
No nevím, asi je důvod proč se tomu rodiče brání.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.59.26
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No nevím, asi je důvod proč se tomu rodiče brání.
Mně rodiče taky psa nedovolili, ani třeba kočku. Tak jsem musela vydržet skoro do 30, kdy mám konečně podmínky, psy mám 3, kočky 2 a dokonce i vysněnou kozu...takže čekání se vyplatilo. Ale jak na rodiče nevím, mně se neosvědčilo vůbec nic...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.87
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mate nejaky zpusob treba z vlastni zkusenosti, jak ukecat rodice na povoleni stenete??Nejak se mi to nedari :(
chce to diplomacii. Odpovím ti jako rodič. Hodně dlouho jsem se bránil. Pak jsme jednou šli do ZOO, kolem psího útulku. Celá rodina. A náhodou jsme potkali paní, která se s náma dala do řeči, že se jde podívat. Náhodou jsme vešli. Náhodou mě pracovnice útulku dala do ruky štěně. Náhodou dcera řekla, že zrovna tohle se jí líbí. Když se mě začala dcera, dokonce i manželka dívat stejně, jak to štěně, tak jsem prostě povolil. Teprve, když dcera vytáhla z kapsy vodítko, tak jsem pochopil, že to bylo komplet na mě domluvené. Už jsou to 4 roky, a psy máme už dva, oba útulkoví kříženečci. Začíná se mluvit o třetím, ale to prostě nedovolím
. Vždycky nadávám, když jedeme na voříškiádu, nebo agility, že je to drahé, zabije se celý volný den, a podobně. Ale ve skutečnosti se těším.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.101.77
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
chce to diplomacii. Odpovím ti jako rodič. Hodně dlouho jsem se bránil. Pak jsme jednou šli do ZOO, kolem psího útulku. Celá rodina. A náhodou jsme potkali paní, která se s náma dala do řeči, že se jde podívat. Náhodou jsme vešli. Náhodou mě pracovnice útulku dala do ruky štěně. Náhodou dcera řekla, že zrovna tohle se jí líbí. Když se mě začala dcera, dokonce i manželka dívat stejně, jak to štěně, tak jsem prostě povolil. Teprve, když dcera vytáhla z kapsy vodítko, tak jsem pochopil, že to bylo komplet na mě domluvené. Už jsou to 4 roky, a psy máme už dva, oba útulkoví kříženečci. Začíná se mluvit o třetím, ale to prostě nedovolím
. Vždycky nadávám, když jedeme na voříškiádu, nebo agility, že je to drahé, zabije se celý volný den, a podobně. Ale ve skutečnosti se těším.
Já jsem "lámala" rodiče od malička, ale bez úspěchu. Takže jsem si to vynahradila až když jsem se vdala. Byli prostě neoblomní a možná měli pravdu, škola, kamarádi, brigády ?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.87
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já jsem "lámala" rodiče od malička, ale bez úspěchu. Takže jsem si to vynahradila až když jsem se vdala. Byli prostě neoblomní a možná měli pravdu, škola, kamarádi, brigády ?
No, dcera se stará, jak to jde. Teď je na internátě, ale jednoho psa může mít s sebou. Jeden zůstává nám, rodičům. Ale přiznám, že když o prázdninách odjela s oběma hafanama, že se nám doma stýskalo. Ze srandy jsme si říkali, že na vodítka dáme plyšáky a budeme je aspoň ráno a večer tahat po parku, protože to venčení je zvyk.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.137.213
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No, dcera se stará, jak to jde. Teď je na internátě, ale jednoho psa může mít s sebou. Jeden zůstává nám, rodičům. Ale přiznám, že když o prázdninách odjela s oběma hafanama, že se nám doma stýskalo. Ze srandy jsme si říkali, že na vodítka dáme plyšáky a budeme je aspoň ráno a večer tahat po parku, protože to venčení je zvyk.
Tak koukám, že jsem měla štěstí. V parku jsem vždy odstavila nenáviděný kočárek s panenkou a oblejzala všechny přítomné psy, škemrala celé dny,taťka by psa povolil, mamka ne. Ale nakonec se fence kolegy na mamčině pracovišti narodila štěňátka, přinesl je ukázat a bylo.... Mou první fenku nakonec koupila mamina a byl to rodinný miláček 14 let.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.232.120
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak koukám, že jsem měla štěstí. V parku jsem vždy odstavila nenáviděný kočárek s panenkou a oblejzala všechny přítomné psy, škemrala celé dny,taťka by psa povolil, mamka ne. Ale nakonec se fence kolegy na mamčině pracovišti narodila štěňátka, přinesl je ukázat a bylo.... Mou první fenku nakonec koupila mamina a byl to rodinný miláček 14 let.
V dětství prostě nešlo mít psa, ikdyž to byl můj jediný obrovský sen. Sbírala jsem aspoň informace, ukecávala naše, vždy bez úspěchu, ale teď jsem jen a jen ráda. Teď už vidím, že by to nebylo ono. Mám svoje 4vysněné pejsky a vracet bych to nechtěla. Jsem ráda, že to dopadlo tak jak to dopadlo.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.180.197
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, mate nejaky zpusob treba z vlastni zkusenosti, jak ukecat rodice na povoleni stenete??Nejak se mi to nedari :(
Hm, taky se mi nepodařilo nikdy ukecat. Když jsem se pokoušela jim ukázat, že mě to s těma psama nepustí, obrátilo se to proti mě - měli mi co zakázat (psí výstavy), když se jim nezdály známky na výzu. :(((
Musela jsem si počkat, jak zněl oddalovací verdikt, až budu mít vlastní byt. Zato teď si to užívám vrchovatě a asi se nikdy nenabažím! :) Nic mě nemůže naštvat natolik, abych litovala, že jsem si ji pořídila. Se psem jezdíme všude spolu a ne že se nedá! Skoro všechno jde, když se chce. (Pravda, s maxipsem hůř než s pidižvíkem.)
Sbírej informace, zkus jim je reprodukovat, pokud by nevěřili a potřebují autoritu, ukaž jim ty články... Šetři z brigád, ať máš na psa i rezervu, až to půjde... Tady se řešilo to samé: http://diskuse.doktorka.cz/jak-presvedcit-rodice/