Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.147.1
Zdravím,
máme zlatého kokršpaněla ( 3,5 roku, pejsek. ). Je to náš miláček, vychovali jsme si ho od štěňátka a celá rodina ho prostě zbožňuje. Dosud bydlíme v malém panelákovém bytě, do dvou měsíců ale máme mít dostavěn rodinný dům se zahradou a tak jsme před několika dny koupili dalšího kokříčka, 8týdenní fenku. Strasně jsme se těšili, bohužel, soužití těch dvou mi zatím nahání strach. Bylo tu už dost řečeno o agresivním chování staršího psa k mladšímu, vrčení apod. Nás ale trápí úplně něco jiného. Náš pes se štěněte prostě bojí. Vždycky byl bázlivý k jiným psíkům, je to možná tím, že nám jej chovatelka dala už v jeho 5 týdnech a tak se nestačil plně socializovat, nečekala jsem ale, že bude mít hrůzu z mrňavého štěňátka. Zatím je situace taková, že stále leží v chodbě nebo kuchyni, prostě v jiné místonosti než jsme my s malou. Na naše volání a lákání nereaguje anebo stojí nerozhodně mezi dveřmi ( nikdy k nám ale nejde). Když kolem něj štěně projde nebo k němu přibehne, úzkostlivě se uhýbá a odbíhá pryč. Každé ráno nás chodil vítat k posteli, když jsme vstávali, teď jen stojí v chodbě, kouká a k nám nejde,protože kolem běhá štěně. Celkově vypadá úplně strhaně a mně se z něj vážně svírá srdce. Asi prožívá hrozné trauma, když vidí, že se mazlíme s jiným psem a že se válí s náma v posteli, pije vodu z jeho misky .... nechceme ho nechávat stranou, porád na něj mluvíme, voláme ho k sobě, ale on se prostě bojí a nejde.
Myslíte, že se to poddá nebo budeme muset dát malou pryč? Jak dlouho máme čekat? Udělali jsme chybu, když jsme malého psa přivedli do stávajícího bytu? Měli jsme počkat až do domu?
Jsem z toho nešťastná, fenku máme už teď po pár dnech moc rádi, nechtěli bychom se jí vzdát, ale našeho pejska nemůžu vidět nešťastného.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.16.204
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím,
máme zlatého kokršpaněla ( 3,5 roku, pejsek. ). Je to náš miláček, vychovali jsme si ho od štěňátka a celá rodina ho prostě zbožňuje. Dosud bydlíme v malém panelákovém bytě, do dvou měsíců ale máme mít dostavěn rodinný dům se zahradou a tak jsme před několika dny koupili dalšího kokříčka, 8týdenní fenku. Strasně jsme se těšili, bohužel, soužití těch dvou mi zatím nahání strach. Bylo tu už dost řečeno o agresivním chování staršího psa k mladšímu, vrčení apod. Nás ale trápí úplně něco jiného. Náš pes se štěněte prostě bojí. Vždycky byl bázlivý k jiným psíkům, je to možná tím, že nám jej chovatelka dala už v jeho 5 týdnech a tak se nestačil plně socializovat, nečekala jsem ale, že bude mít hrůzu z mrňavého štěňátka. Zatím je situace taková, že stále leží v chodbě nebo kuchyni, prostě v jiné místonosti než jsme my s malou. Na naše volání a lákání nereaguje anebo stojí nerozhodně mezi dveřmi ( nikdy k nám ale nejde). Když kolem něj štěně projde nebo k němu přibehne, úzkostlivě se uhýbá a odbíhá pryč. Každé ráno nás chodil vítat k posteli, když jsme vstávali, teď jen stojí v chodbě, kouká a k nám nejde,protože kolem běhá štěně. Celkově vypadá úplně strhaně a mně se z něj vážně svírá srdce. Asi prožívá hrozné trauma, když vidí, že se mazlíme s jiným psem a že se válí s náma v posteli, pije vodu z jeho misky .... nechceme ho nechávat stranou, porád na něj mluvíme, voláme ho k sobě, ale on se prostě bojí a nejde.
Myslíte, že se to poddá nebo budeme muset dát malou pryč? Jak dlouho máme čekat? Udělali jsme chybu, když jsme malého psa přivedli do stávajícího bytu? Měli jsme počkat až do domu?
Jsem z toho nešťastná, fenku máme už teď po pár dnech moc rádi, nechtěli bychom se jí vzdát, ale našeho pejska nemůžu vidět nešťastného.
To se poddá, dejte jim čas. Berte je spolu ven a seznamujte je pomalu mimo domov a "jeho" místo. Stále se k němu chovejte tak, že on je první!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.33.253
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
To se poddá, dejte jim čas. Berte je spolu ven a seznamujte je pomalu mimo domov a "jeho" místo. Stále se k němu chovejte tak, že on je první!
Nechte je, oni si to vyřeší sami, hlavně bych neupřednostňovala štěně, první pes je pořád první, musí vědět, že nemá důvod žárlit. Nechte je ať si to vyříkají, starého pejska chvalte v přítomnosti štěněte, štěně před starým pejskem moc nemazlete, aspoň ze začátku, at nemá důvod žárlit. Jinak na netu je k tomuto tématu spousta informací, je to docela běžný problém.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.87
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím,
máme zlatého kokršpaněla ( 3,5 roku, pejsek. ). Je to náš miláček, vychovali jsme si ho od štěňátka a celá rodina ho prostě zbožňuje. Dosud bydlíme v malém panelákovém bytě, do dvou měsíců ale máme mít dostavěn rodinný dům se zahradou a tak jsme před několika dny koupili dalšího kokříčka, 8týdenní fenku. Strasně jsme se těšili, bohužel, soužití těch dvou mi zatím nahání strach. Bylo tu už dost řečeno o agresivním chování staršího psa k mladšímu, vrčení apod. Nás ale trápí úplně něco jiného. Náš pes se štěněte prostě bojí. Vždycky byl bázlivý k jiným psíkům, je to možná tím, že nám jej chovatelka dala už v jeho 5 týdnech a tak se nestačil plně socializovat, nečekala jsem ale, že bude mít hrůzu z mrňavého štěňátka. Zatím je situace taková, že stále leží v chodbě nebo kuchyni, prostě v jiné místonosti než jsme my s malou. Na naše volání a lákání nereaguje anebo stojí nerozhodně mezi dveřmi ( nikdy k nám ale nejde). Když kolem něj štěně projde nebo k němu přibehne, úzkostlivě se uhýbá a odbíhá pryč. Každé ráno nás chodil vítat k posteli, když jsme vstávali, teď jen stojí v chodbě, kouká a k nám nejde,protože kolem běhá štěně. Celkově vypadá úplně strhaně a mně se z něj vážně svírá srdce. Asi prožívá hrozné trauma, když vidí, že se mazlíme s jiným psem a že se válí s náma v posteli, pije vodu z jeho misky .... nechceme ho nechávat stranou, porád na něj mluvíme, voláme ho k sobě, ale on se prostě bojí a nejde.
Myslíte, že se to poddá nebo budeme muset dát malou pryč? Jak dlouho máme čekat? Udělali jsme chybu, když jsme malého psa přivedli do stávajícího bytu? Měli jsme počkat až do domu?
Jsem z toho nešťastná, fenku máme už teď po pár dnech moc rádi, nechtěli bychom se jí vzdát, ale našeho pejska nemůžu vidět nešťastného.
to se poddá. Máme fenku voříška z útulku, po dvou letech přibylo malé štěně /taky kříženec, taky útulek/. První dny jsme museli držet oba zvlášť, fenka byla schopná ho zabít, když se k ní přiblížil, a byla děsně nervozní i pokud byli ve stejné místnosti. Pak ho ignorovala, a naráz přišla na to, že si spolu můžou hrát. Jsou nerozluční kamarádi, vzhledem asi jako Štaflík s Špagetka, a půl dne tráví tím, že spolu blbnou...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.178.82
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím,
máme zlatého kokršpaněla ( 3,5 roku, pejsek. ). Je to náš miláček, vychovali jsme si ho od štěňátka a celá rodina ho prostě zbožňuje. Dosud bydlíme v malém panelákovém bytě, do dvou měsíců ale máme mít dostavěn rodinný dům se zahradou a tak jsme před několika dny koupili dalšího kokříčka, 8týdenní fenku. Strasně jsme se těšili, bohužel, soužití těch dvou mi zatím nahání strach. Bylo tu už dost řečeno o agresivním chování staršího psa k mladšímu, vrčení apod. Nás ale trápí úplně něco jiného. Náš pes se štěněte prostě bojí. Vždycky byl bázlivý k jiným psíkům, je to možná tím, že nám jej chovatelka dala už v jeho 5 týdnech a tak se nestačil plně socializovat, nečekala jsem ale, že bude mít hrůzu z mrňavého štěňátka. Zatím je situace taková, že stále leží v chodbě nebo kuchyni, prostě v jiné místonosti než jsme my s malou. Na naše volání a lákání nereaguje anebo stojí nerozhodně mezi dveřmi ( nikdy k nám ale nejde). Když kolem něj štěně projde nebo k němu přibehne, úzkostlivě se uhýbá a odbíhá pryč. Každé ráno nás chodil vítat k posteli, když jsme vstávali, teď jen stojí v chodbě, kouká a k nám nejde,protože kolem běhá štěně. Celkově vypadá úplně strhaně a mně se z něj vážně svírá srdce. Asi prožívá hrozné trauma, když vidí, že se mazlíme s jiným psem a že se válí s náma v posteli, pije vodu z jeho misky .... nechceme ho nechávat stranou, porád na něj mluvíme, voláme ho k sobě, ale on se prostě bojí a nejde.
Myslíte, že se to poddá nebo budeme muset dát malou pryč? Jak dlouho máme čekat? Udělali jsme chybu, když jsme malého psa přivedli do stávajícího bytu? Měli jsme počkat až do domu?
Jsem z toho nešťastná, fenku máme už teď po pár dnech moc rádi, nechtěli bychom se jí vzdát, ale našeho pejska nemůžu vidět nešťastného.
Dejte jim čas... 
Když jsem k Máfovi (35kg) přinesla malou bílou kuličku o váze 2,2kg, tak z ní byl na větvi. Uskakoval před ní, když se ho dotkla, obcházel ji obloukem, ignoroval ji. Na mě hleděl vyčítavým pohledem a odcházel spát mimo postel...
Po cca deseti dnech si s ní zničeho nic začal v práci hrát. Doslova mi vyhrkly slzy radosti. Jenže co čert nechtěl, malá zmije byla zvyklá tahat kolegyně fenku za dlouhý chlupy "kanýrky" na zadních nohách a asi myslela, že Máfa může tahat taky. Tak si vyskočila, cvakla těma jehličkama... Rovnou do pytlíku. 
Ozvalo se nehorázné psí zařvání a následoval útěk. A po psovi zůstala jen šmouha krve na linu. Pak ji ještě asi pět dní ignoroval, ale nakonec jsou ti nejlepší psí kámoši. 
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.199
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím,
máme zlatého kokršpaněla ( 3,5 roku, pejsek. ). Je to náš miláček, vychovali jsme si ho od štěňátka a celá rodina ho prostě zbožňuje. Dosud bydlíme v malém panelákovém bytě, do dvou měsíců ale máme mít dostavěn rodinný dům se zahradou a tak jsme před několika dny koupili dalšího kokříčka, 8týdenní fenku. Strasně jsme se těšili, bohužel, soužití těch dvou mi zatím nahání strach. Bylo tu už dost řečeno o agresivním chování staršího psa k mladšímu, vrčení apod. Nás ale trápí úplně něco jiného. Náš pes se štěněte prostě bojí. Vždycky byl bázlivý k jiným psíkům, je to možná tím, že nám jej chovatelka dala už v jeho 5 týdnech a tak se nestačil plně socializovat, nečekala jsem ale, že bude mít hrůzu z mrňavého štěňátka. Zatím je situace taková, že stále leží v chodbě nebo kuchyni, prostě v jiné místonosti než jsme my s malou. Na naše volání a lákání nereaguje anebo stojí nerozhodně mezi dveřmi ( nikdy k nám ale nejde). Když kolem něj štěně projde nebo k němu přibehne, úzkostlivě se uhýbá a odbíhá pryč. Každé ráno nás chodil vítat k posteli, když jsme vstávali, teď jen stojí v chodbě, kouká a k nám nejde,protože kolem běhá štěně. Celkově vypadá úplně strhaně a mně se z něj vážně svírá srdce. Asi prožívá hrozné trauma, když vidí, že se mazlíme s jiným psem a že se válí s náma v posteli, pije vodu z jeho misky .... nechceme ho nechávat stranou, porád na něj mluvíme, voláme ho k sobě, ale on se prostě bojí a nejde.
Myslíte, že se to poddá nebo budeme muset dát malou pryč? Jak dlouho máme čekat? Udělali jsme chybu, když jsme malého psa přivedli do stávajícího bytu? Měli jsme počkat až do domu?
Jsem z toho nešťastná, fenku máme už teď po pár dnech moc rádi, nechtěli bychom se jí vzdát, ale našeho pejska nemůžu vidět nešťastného.
Jak říkáte, naše 10 letá fena když jsme si přivezly malou tak snad dvě hodiny stála na místě a vrčela, malá kolem ní pobíhala a skákala na ni a stará jen štěkala a vrčela..... Brala ji jako velkého soupeře, ale od chvíle kdy zjistila, že ona je a vždy bude ta 1. tak se to sklidnilo, ale trvalo to dlouho.... měla jsem 3 týdny volno a byla s nima doma, pač sem měla neskutečnej strach že si ublížej....... Nakonec mi vážně bylo nejvíce líto starý protože měla náprsenku a uši samej strup od štěněčích jehliček a ona se štěněte ani nedotkla :) ..krom toho že ho povalila a kousala do krku :)... ale situaci si mezi sebou vyjasnily a tedka jsou skvělá dvojka. Nebojte kokřík se otrá a vše bude v pořádku...snad pomůže i to že ste se rozholy pro fenku.... K ničemu je nenuťte až kokřík zjistí, že malá neodejde tak začne sám prozkoumávat novou kámošku ...a pokud je sám třeba v chodbě nebo v kuchyni tak ho chodte hladit, dejte mu nějakou dobrotu ať ví že on je stále ta 1...Moc držím palce. Jitka
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.94.234
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jak říkáte, naše 10 letá fena když jsme si přivezly malou tak snad dvě hodiny stála na místě a vrčela, malá kolem ní pobíhala a skákala na ni a stará jen štěkala a vrčela..... Brala ji jako velkého soupeře, ale od chvíle kdy zjistila, že ona je a vždy bude ta 1. tak se to sklidnilo, ale trvalo to dlouho.... měla jsem 3 týdny volno a byla s nima doma, pač sem měla neskutečnej strach že si ublížej....... Nakonec mi vážně bylo nejvíce líto starý protože měla náprsenku a uši samej strup od štěněčích jehliček a ona se štěněte ani nedotkla :) ..krom toho že ho povalila a kousala do krku :)... ale situaci si mezi sebou vyjasnily a tedka jsou skvělá dvojka. Nebojte kokřík se otrá a vše bude v pořádku...snad pomůže i to že ste se rozholy pro fenku.... K ničemu je nenuťte až kokřík zjistí, že malá neodejde tak začne sám prozkoumávat novou kámošku ...a pokud je sám třeba v chodbě nebo v kuchyni tak ho chodte hladit, dejte mu nějakou dobrotu ať ví že on je stále ta 1...Moc držím palce. Jitka
časem se to určitě podá. Nechávali jsem naši rozmazlenkyni jedno její štěndo - fenku. Cca půl roku jí trvalo, než ji zkousla jako rovnocenou partnerku, i přesto, že to bylo její vlastní dítě. Měla ji ráda, ale nesnesla, když ležela na jejím gauči, pila z její misky, hrála si s jejími hračkami. Pak se vše změnilo a jsou nerozlučná dvojka. Sice těch pár měsíců bylo krušných, ale teď jedna bez druhé ani ráno. Mamča se musela holt naučit se dělit. Takže vydržte, vše se změní. Pochopila jsem, že máte pejska a pořídili jste fenku, tak na 100% prvním háráním se vztah mezi nimi změní.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.2.226
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím,
máme zlatého kokršpaněla ( 3,5 roku, pejsek. ). Je to náš miláček, vychovali jsme si ho od štěňátka a celá rodina ho prostě zbožňuje. Dosud bydlíme v malém panelákovém bytě, do dvou měsíců ale máme mít dostavěn rodinný dům se zahradou a tak jsme před několika dny koupili dalšího kokříčka, 8týdenní fenku. Strasně jsme se těšili, bohužel, soužití těch dvou mi zatím nahání strach. Bylo tu už dost řečeno o agresivním chování staršího psa k mladšímu, vrčení apod. Nás ale trápí úplně něco jiného. Náš pes se štěněte prostě bojí. Vždycky byl bázlivý k jiným psíkům, je to možná tím, že nám jej chovatelka dala už v jeho 5 týdnech a tak se nestačil plně socializovat, nečekala jsem ale, že bude mít hrůzu z mrňavého štěňátka. Zatím je situace taková, že stále leží v chodbě nebo kuchyni, prostě v jiné místonosti než jsme my s malou. Na naše volání a lákání nereaguje anebo stojí nerozhodně mezi dveřmi ( nikdy k nám ale nejde). Když kolem něj štěně projde nebo k němu přibehne, úzkostlivě se uhýbá a odbíhá pryč. Každé ráno nás chodil vítat k posteli, když jsme vstávali, teď jen stojí v chodbě, kouká a k nám nejde,protože kolem běhá štěně. Celkově vypadá úplně strhaně a mně se z něj vážně svírá srdce. Asi prožívá hrozné trauma, když vidí, že se mazlíme s jiným psem a že se válí s náma v posteli, pije vodu z jeho misky .... nechceme ho nechávat stranou, porád na něj mluvíme, voláme ho k sobě, ale on se prostě bojí a nejde.
Myslíte, že se to poddá nebo budeme muset dát malou pryč? Jak dlouho máme čekat? Udělali jsme chybu, když jsme malého psa přivedli do stávajícího bytu? Měli jsme počkat až do domu?
Jsem z toho nešťastná, fenku máme už teď po pár dnech moc rádi, nechtěli bychom se jí vzdát, ale našeho pejska nemůžu vidět nešťastného.
Náš pes měl také problém s přijetím štěněte a nebála bych se říct, že z toho měl takovou psí depresi. Pomohlo, když jsme zavedli, že u některých činností dostává vždy přednost. Brzo pochopil, že on první dostane obojek, první bude učesán, první dostane jídlo...Je vidět, že ten váš se ke štěněti nechce přiblížit. Zkuste si pro něj tedy vyhradit chvilku, kde bude s vámi sám - třeba si s ním chvilku hrát v jiné místnosti, vzít ho samotného na procházku...zavést mu nějaká privilegia. U nás se to osvědčilo a samozřejmě jsme nedovolili štěněti, aby na něj bylo příšliš drzé a třeba mu bralo hračky. Někteří lidé tvrdí, že je nejlepší nechat si psy vyřídit vše po svém. Já si myslím, že jelikož je majitel jejich pán a vůdce, má právo zasáhnout a usměrnit je.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.98.33
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím,
máme zlatého kokršpaněla ( 3,5 roku, pejsek. ). Je to náš miláček, vychovali jsme si ho od štěňátka a celá rodina ho prostě zbožňuje. Dosud bydlíme v malém panelákovém bytě, do dvou měsíců ale máme mít dostavěn rodinný dům se zahradou a tak jsme před několika dny koupili dalšího kokříčka, 8týdenní fenku. Strasně jsme se těšili, bohužel, soužití těch dvou mi zatím nahání strach. Bylo tu už dost řečeno o agresivním chování staršího psa k mladšímu, vrčení apod. Nás ale trápí úplně něco jiného. Náš pes se štěněte prostě bojí. Vždycky byl bázlivý k jiným psíkům, je to možná tím, že nám jej chovatelka dala už v jeho 5 týdnech a tak se nestačil plně socializovat, nečekala jsem ale, že bude mít hrůzu z mrňavého štěňátka. Zatím je situace taková, že stále leží v chodbě nebo kuchyni, prostě v jiné místonosti než jsme my s malou. Na naše volání a lákání nereaguje anebo stojí nerozhodně mezi dveřmi ( nikdy k nám ale nejde). Když kolem něj štěně projde nebo k němu přibehne, úzkostlivě se uhýbá a odbíhá pryč. Každé ráno nás chodil vítat k posteli, když jsme vstávali, teď jen stojí v chodbě, kouká a k nám nejde,protože kolem běhá štěně. Celkově vypadá úplně strhaně a mně se z něj vážně svírá srdce. Asi prožívá hrozné trauma, když vidí, že se mazlíme s jiným psem a že se válí s náma v posteli, pije vodu z jeho misky .... nechceme ho nechávat stranou, porád na něj mluvíme, voláme ho k sobě, ale on se prostě bojí a nejde.
Myslíte, že se to poddá nebo budeme muset dát malou pryč? Jak dlouho máme čekat? Udělali jsme chybu, když jsme malého psa přivedli do stávajícího bytu? Měli jsme počkat až do domu?
Jsem z toho nešťastná, fenku máme už teď po pár dnech moc rádi, nechtěli bychom se jí vzdát, ale našeho pejska nemůžu vidět nešťastného.
dejte mu čas. Moc ho neutěšujte, spíš mu dejte najevo že "blbne", trochu se mu zasmějte, když před štěnětem uteče, ale nechlácholte ho, chovejte se jako že se nic neděje. Taky si dejte pozor, abyste nebyli 24 hodin denně se štěnětem a on tak něměl šanci se k vám dostat aniž by se přitom s ní musel střetnout. Snažte se strávit stejně času s ním, jako se štěndem.
