Dalmatin a jezevčík hledají nový domov

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojte lidi.

Tihle dva pejsci jsou už na všech možných inzercích a není o ně zájem. Možná se najde tady nějaká dobrá duše, která se alespoň jednoho z nich ujme nebo bude o někom vědět, kdo by jim na čas Vánoční poskytl domov.

Čabi je dalmatin, kterého mi přivezla odchytová služba - byl odchycen na Srubci u ČB na Dobrovodské v nočních hodinách před třemi týdny. Už jsme udělali vše pro to, abychom našli jeho majitele - bez úspěchu. Srubec se rozhodl, že pejskovi najdeme nový domov. Jméno Čabi jsem mu dala proto, že když ke mně přišel, tak byl kost a kůže (čabajka - tenký salám), skákaly z něj blechy a byl strašně začervený. Díky štěněčí stravě ad libidum se mi podařilo dostat ho do kondice. Čabík je ale umístěn v kotci - i když se zateplenou boudou, ale přeci jenom zima se blíží a Čabík by potřeboval někam do tepla vzhledem k jeho typu srsti a tomu čím si prošel. Podle zubů mu může být tak 5 let. Budu ráda, když mu nabídne někdo domov třeba jen na to období zimy a já budu dál hledat někoho, kdo by ho adoptoval. Čabi je velmi milý, umí na některé povely poslechnout (\"Sedni!\", \"Lehni!\", \"Ke mně!\"), k dětem je hodný a jak se zdá zvyklý na byt - zkoušela jsem to s ním a chová se velmi vzorně. Se psy je hravý a při setkání s nimi neprojevuje žádnou agresivitu. Jedinou vadou je, že na vodítku táhne. Je opravdu mazlivý a kontaktní. Je naučen jezdit i v autě, tam se chová vzorně a leží na místě. Je velmi čistotný. Byla bych skutečně velmi vděčná, kdyby se našla dobrá duše a ujala se ho.

Druhým pejskem, kterého se mi nedaří zadat je jezevčík Brit, který je však agresivní a jeho agresivita je patologická a neodstranitelná. V nejhorším dožije u nás, ale raději bych mu dala vlastní domov, kde by se mu mohli naplno věnovat. Briťáček ale není vhodný do bytu a je třeba mu postavit boudu - pokud možno zateplenou třeba i s topením v nějakém kotci či výběhu. U nás jí k dispozici má i s topením, ale přesto, že s námi chodí na vycházky, stále mu chybí taková ta jistota vlastní smečky a vlastního domova. Nejlépe by se hodil k nějakému chlapovi, třeba myslivci či nimrodovi, který bydlí někde u lesa. Briťáček není vhodný do nějakého rušného města. Jedině tak na kraj města kde je to méně frekventované. Briťáček ač je to rabián, tak je velmi poslušný - vše se u nás naučil za dost krátkou dobu: brilantně přibíhá na zavolání i s předsednutím, umí skvěle poslouchat na \"Sedni\" a \"Lehni!\" a už umí i \"Vstáň!\" ale u toho se ještě rozčiluje. Briťáček je takový brumla - všechno ovrčí: připínání vodítka, nasazování náhubku, podávání žrádla, při cvicích poslušnosti atd.
Než s ním začne někdo manipulovat, tak je třeba mu napřed nasadit náhubek na který si už zvykl. Náhubek mu dává i určitou jistotu a on se trochu zklidní. Měl o něj už jeden pán až ze Zlína, ale z nějakého důvodu si to rozmyslel - prý kvůli vzdálenosti. No chtěla jsem mu ho osobně dovézt, ale pán nechtěl. Chápu ho, vnitřně cítil, že nemá na to zvládnou Brita a očekával od něj něco jiného. Je nutné, aby případný zájemce napřed zvážil jestli do toho má cenu jít. Byli tady už dva lidi, a už si chtěli Briťáčka odvézt, protože jim nepředvedl co umí, ale pak se nakonec Briťáček předvedl v plné kráse a oni si to rozmysleli. Všem lidem, co chtějí pro Brita přijet píši toto:
\"Jmenuji se Brit. Narodil jsem se 6.11. 2005 a žil jsem v pohodové rodině až do doby než mne srazilo auto (3.7.06). Přišel jsem o dva prsty na zadní noze a občas tuhle nožičku šetřím. Moc dlouho jsem se po úraze zotavoval a měl jsem bolesti. Moje rodina mne proto začala rozmazlovat, protože si mysleli, že tomu rozumím. Doma jsem začal velet já. Poprvé jsem kousnul už v září, když se nožička začala zotavovat - já si fakt myslel, že můžu. Pak jsem onemocněl - to víte stres :-(. Rodinu jsem zastrašoval a terorizoval a v září roku 2007 jsem už hodně kousnul. Fakt hodně. To jsem přehnal. Ale moji lidičky to se mnou zkoušeli dál a já je za to zase pokousal v prosinci a pak zase hodně v lednu 2008. To už páníčci nevydrželi a začali se mne bát. Jako jediné řešení viděli utracení. Nějak se ale stalo, že z veteriny, kde mne měli utratit jsem putoval dál. A teď jsem k mání lidem, kteří mne budou brát takového jaký jsem - patologického.\"

Je třeba, aby jste si uvědomili co znamená slovo \"patologický\" - nelze jeho povahu změnit a nelze ho převychovat - je to v jeho povaze - v jeho povaze je patologická agresivita na člověka. Spouštěčem byl úraz, ale je to jeho vnitřní vlastnost a i bez úrazu by časem začal být agresivní. Už jako štěně k tomu měl sklony.

Pokusím se Vám přesně vystihnout jaký Brit je:

Brit má chvilky a někdy i dny, kdy je to mazel. Pak však nastává období - kterého je víc, že začne být agresivní - bez příčiny. Prostě se s člověkem mazlí bez známek dominance a agresivity a pak z ničeho nic začne vrčet a je schopen i pokousat. Ničím to nelze zastavit - ani hlasem, ani klidem, ani zlobou psovoda ani fyzickým trestem - ničím. Je proto třeba dodržovat určitá pravidla: před jakoukoliv manipulací a to i před připínáním vodítka Britovi nasadit náhubek. Už si na náhubek zvyknul a nechá si ho nandat - ale není to také úplně bez problémů - člověk ho musí hlasem utlumit - musí na něj ostrým hlasem.
Náhubek mu dává také určitou jistotu a díky němu je klidnější, protože ví, že když se ožene, že mu náhubek zabrání někoho kousnout. Když je dlouho v klidu a nemá možnost se \"vyřádit\" na člověku, tak kouše do předmětů kolem sebe. Někdy i během procházky, kdy chodí na volno a spokojeně běhá, tak čas od času agresivně hrabe a vrčí u toho. Jakýkoliv nátlak - a to je i přivolání, vyvolává u něj záchvaty agresivity různého stupně, tak i pozitivní vjemy: jako hlazení a chvála u něj podráždí nervovou soustavu tak, že si jeho CNS (centrální nervová soustava) s tím neporadí a spustí se jen jeho centrum v mozku - amygdala (jedno z podkorových regulačních center mozku) a chová se agresivně - vrčí a snaží se kousnout v případě, že podráždění jeho CNS trvá. Zní to asi dost hrozivě, ale je možné Brita mít a najít si k němu i dobrý vztah - ale jen když se člověk smíří s jeho povahou, protože skutečně nelze jeho povahu cíleně měnit - ta se může změnit jen sama časem ale i s prognózou, že se \"psychický\" stav Brita bude zhoršovat. Fyzické tresty nepomáhají - celý stav jen zhoršují.

Brita lze mít ale roky i bez Vašeho úrazu pokousáním a to s dodržením pár základních pravidel:
1) Brit nesmí bydlet s člověkem v bytě (jeho CNS by nemohla odpočívat - nedošlo by k vyhasnutí reakcí - došlo by k přesycení a následnému GASu - generálnímu adaptačnímu syndromu - vliv na zdraví psa,
2) - musí být tedy umístěn v kotci se zateplenou boudou, v případě velké zimy ho umístit do jiné místnosti než je člověk, nebo max. na půl dne u majitele - ale s náhubkem
3) před jakoukoliv manipulací s Britem ho onáhubkovat - i před připínáním vodítka
4) pravidelně s ním procvičovat přivolání, sednutí, lehnutí - denně - alespoň 1x denně
5) v žádném případě s ním nemanipulovat, když nemá náhubek - pozor měl i období klidu 1 měsíc - absolutně bez jakéhokoliv projevu agresivity a po této době bez varování zaútočil na mojí nohu a \"bez příčiny\"

Jinak je Brit velmi poslušný a venku chodí na volno a na první přivolání i od psa přijde a nechá se připnout na vodítko. Někdy se dokáže i celé hodiny mazlit - nechá se hladit ale moc u toho neprojevuje radost, ale něco \"vzadu\" mu říká, že je to hezké se nechat hladit.
Brit je prostě takový psí \"autista\".

Asi jsem Vás odradila, ale je třeba, aby jste znali o Britovi vše co je třeba, aby jste se mohli správně rozhodnout, zda to chcete s takovým pejskem zkusit. Jestli to s ním zkusíte, tak Vám bude Brit vděčný po tom svým způsobu a možná, že si k sobě najdete cestu, jako se to povedlo nám dvěma - mně a Britovi. Hodně lidí říká, abych si ho nechala, ale Brit potřebuje mít nějaké své jistoty - svůj domov a ne něco podobného útulku. S fenkami se snáší a s některými psy také. Se psy si lépe rozumí než s lidmi. Já o něm říkám: \"Měl se narodit v divočině. Tam by byl svým vlastním pánem a to on chce\"

Budu vděčná, když se najde někdo, kdo to alespoň s Britem zkusí. Na utracení však není, protože se dokáže radovat ze života a nic ho nebolí. Takže utracení zavrhuji - to jen předem, protože vím, že někoho by to napadlo.
Jinak fotku Brita najdete na fiser ovadruh asance. rajce.idne s.cz/Brit/
(vymažte mezery)

I když má Brit možná i některá jiná plemena v předcích, než jezevčíka, nicméně mě napadlo - co to zkusit s homeopatiky? Jinak si myslím, že časem se u něho může objevit i epilepsie a zda-li nejsou jeho stavy předzvěstí nebo nějakým jejím druhem, když spouštěcí mechanismus byl úraz?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
I když má Brit možná i některá jiná plemena v předcích, než jezevčíka, nicméně mě napadlo - co to zkusit s homeopatiky? Jinak si myslím, že časem se u něho může objevit i epilepsie a zda-li nejsou jeho stavy předzvěstí nebo nějakým jejím druhem, když spouštěcí mechanismus byl úraz?

zkoušela jsem to nejen s nimi ale i s ginko bilobou i s Bachovkami a Bowenov. masážemi.Bez pozitivní odezvy. Epileptické záchvaty to nejsou. To už i vet vyloučil.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojte lidi.

Tihle dva pejsci jsou už na všech možných inzercích a není o ně zájem. Možná se najde tady nějaká dobrá duše, která se alespoň jednoho z nich ujme nebo bude o někom vědět, kdo by jim na čas Vánoční poskytl domov.

Čabi je dalmatin, kterého mi přivezla odchytová služba - byl odchycen na Srubci u ČB na Dobrovodské v nočních hodinách před třemi týdny. Už jsme udělali vše pro to, abychom našli jeho majitele - bez úspěchu. Srubec se rozhodl, že pejskovi najdeme nový domov. Jméno Čabi jsem mu dala proto, že když ke mně přišel, tak byl kost a kůže (čabajka - tenký salám), skákaly z něj blechy a byl strašně začervený. Díky štěněčí stravě ad libidum se mi podařilo dostat ho do kondice. Čabík je ale umístěn v kotci - i když se zateplenou boudou, ale přeci jenom zima se blíží a Čabík by potřeboval někam do tepla vzhledem k jeho typu srsti a tomu čím si prošel. Podle zubů mu může být tak 5 let. Budu ráda, když mu nabídne někdo domov třeba jen na to období zimy a já budu dál hledat někoho, kdo by ho adoptoval. Čabi je velmi milý, umí na některé povely poslechnout (\"Sedni!\", \"Lehni!\", \"Ke mně!\"), k dětem je hodný a jak se zdá zvyklý na byt - zkoušela jsem to s ním a chová se velmi vzorně. Se psy je hravý a při setkání s nimi neprojevuje žádnou agresivitu. Jedinou vadou je, že na vodítku táhne. Je opravdu mazlivý a kontaktní. Je naučen jezdit i v autě, tam se chová vzorně a leží na místě. Je velmi čistotný. Byla bych skutečně velmi vděčná, kdyby se našla dobrá duše a ujala se ho.

Druhým pejskem, kterého se mi nedaří zadat je jezevčík Brit, který je však agresivní a jeho agresivita je patologická a neodstranitelná. V nejhorším dožije u nás, ale raději bych mu dala vlastní domov, kde by se mu mohli naplno věnovat. Briťáček ale není vhodný do bytu a je třeba mu postavit boudu - pokud možno zateplenou třeba i s topením v nějakém kotci či výběhu. U nás jí k dispozici má i s topením, ale přesto, že s námi chodí na vycházky, stále mu chybí taková ta jistota vlastní smečky a vlastního domova. Nejlépe by se hodil k nějakému chlapovi, třeba myslivci či nimrodovi, který bydlí někde u lesa. Briťáček není vhodný do nějakého rušného města. Jedině tak na kraj města kde je to méně frekventované. Briťáček ač je to rabián, tak je velmi poslušný - vše se u nás naučil za dost krátkou dobu: brilantně přibíhá na zavolání i s předsednutím, umí skvěle poslouchat na \"Sedni\" a \"Lehni!\" a už umí i \"Vstáň!\" ale u toho se ještě rozčiluje. Briťáček je takový brumla - všechno ovrčí: připínání vodítka, nasazování náhubku, podávání žrádla, při cvicích poslušnosti atd.
Než s ním začne někdo manipulovat, tak je třeba mu napřed nasadit náhubek na který si už zvykl. Náhubek mu dává i určitou jistotu a on se trochu zklidní. Měl o něj už jeden pán až ze Zlína, ale z nějakého důvodu si to rozmyslel - prý kvůli vzdálenosti. No chtěla jsem mu ho osobně dovézt, ale pán nechtěl. Chápu ho, vnitřně cítil, že nemá na to zvládnou Brita a očekával od něj něco jiného. Je nutné, aby případný zájemce napřed zvážil jestli do toho má cenu jít. Byli tady už dva lidi, a už si chtěli Briťáčka odvézt, protože jim nepředvedl co umí, ale pak se nakonec Briťáček předvedl v plné kráse a oni si to rozmysleli. Všem lidem, co chtějí pro Brita přijet píši toto:
\"Jmenuji se Brit. Narodil jsem se 6.11. 2005 a žil jsem v pohodové rodině až do doby než mne srazilo auto (3.7.06). Přišel jsem o dva prsty na zadní noze a občas tuhle nožičku šetřím. Moc dlouho jsem se po úraze zotavoval a měl jsem bolesti. Moje rodina mne proto začala rozmazlovat, protože si mysleli, že tomu rozumím. Doma jsem začal velet já. Poprvé jsem kousnul už v září, když se nožička začala zotavovat - já si fakt myslel, že můžu. Pak jsem onemocněl - to víte stres :-(. Rodinu jsem zastrašoval a terorizoval a v září roku 2007 jsem už hodně kousnul. Fakt hodně. To jsem přehnal. Ale moji lidičky to se mnou zkoušeli dál a já je za to zase pokousal v prosinci a pak zase hodně v lednu 2008. To už páníčci nevydrželi a začali se mne bát. Jako jediné řešení viděli utracení. Nějak se ale stalo, že z veteriny, kde mne měli utratit jsem putoval dál. A teď jsem k mání lidem, kteří mne budou brát takového jaký jsem - patologického.\"

Je třeba, aby jste si uvědomili co znamená slovo \"patologický\" - nelze jeho povahu změnit a nelze ho převychovat - je to v jeho povaze - v jeho povaze je patologická agresivita na člověka. Spouštěčem byl úraz, ale je to jeho vnitřní vlastnost a i bez úrazu by časem začal být agresivní. Už jako štěně k tomu měl sklony.

Pokusím se Vám přesně vystihnout jaký Brit je:

Brit má chvilky a někdy i dny, kdy je to mazel. Pak však nastává období - kterého je víc, že začne být agresivní - bez příčiny. Prostě se s člověkem mazlí bez známek dominance a agresivity a pak z ničeho nic začne vrčet a je schopen i pokousat. Ničím to nelze zastavit - ani hlasem, ani klidem, ani zlobou psovoda ani fyzickým trestem - ničím. Je proto třeba dodržovat určitá pravidla: před jakoukoliv manipulací a to i před připínáním vodítka Britovi nasadit náhubek. Už si na náhubek zvyknul a nechá si ho nandat - ale není to také úplně bez problémů - člověk ho musí hlasem utlumit - musí na něj ostrým hlasem.
Náhubek mu dává také určitou jistotu a díky němu je klidnější, protože ví, že když se ožene, že mu náhubek zabrání někoho kousnout. Když je dlouho v klidu a nemá možnost se \"vyřádit\" na člověku, tak kouše do předmětů kolem sebe. Někdy i během procházky, kdy chodí na volno a spokojeně běhá, tak čas od času agresivně hrabe a vrčí u toho. Jakýkoliv nátlak - a to je i přivolání, vyvolává u něj záchvaty agresivity různého stupně, tak i pozitivní vjemy: jako hlazení a chvála u něj podráždí nervovou soustavu tak, že si jeho CNS (centrální nervová soustava) s tím neporadí a spustí se jen jeho centrum v mozku - amygdala (jedno z podkorových regulačních center mozku) a chová se agresivně - vrčí a snaží se kousnout v případě, že podráždění jeho CNS trvá. Zní to asi dost hrozivě, ale je možné Brita mít a najít si k němu i dobrý vztah - ale jen když se člověk smíří s jeho povahou, protože skutečně nelze jeho povahu cíleně měnit - ta se může změnit jen sama časem ale i s prognózou, že se \"psychický\" stav Brita bude zhoršovat. Fyzické tresty nepomáhají - celý stav jen zhoršují.

Brita lze mít ale roky i bez Vašeho úrazu pokousáním a to s dodržením pár základních pravidel:
1) Brit nesmí bydlet s člověkem v bytě (jeho CNS by nemohla odpočívat - nedošlo by k vyhasnutí reakcí - došlo by k přesycení a následnému GASu - generálnímu adaptačnímu syndromu - vliv na zdraví psa,
2) - musí být tedy umístěn v kotci se zateplenou boudou, v případě velké zimy ho umístit do jiné místnosti než je člověk, nebo max. na půl dne u majitele - ale s náhubkem
3) před jakoukoliv manipulací s Britem ho onáhubkovat - i před připínáním vodítka
4) pravidelně s ním procvičovat přivolání, sednutí, lehnutí - denně - alespoň 1x denně
5) v žádném případě s ním nemanipulovat, když nemá náhubek - pozor měl i období klidu 1 měsíc - absolutně bez jakéhokoliv projevu agresivity a po této době bez varování zaútočil na mojí nohu a \"bez příčiny\"

Jinak je Brit velmi poslušný a venku chodí na volno a na první přivolání i od psa přijde a nechá se připnout na vodítko. Někdy se dokáže i celé hodiny mazlit - nechá se hladit ale moc u toho neprojevuje radost, ale něco \"vzadu\" mu říká, že je to hezké se nechat hladit.
Brit je prostě takový psí \"autista\".

Asi jsem Vás odradila, ale je třeba, aby jste znali o Britovi vše co je třeba, aby jste se mohli správně rozhodnout, zda to chcete s takovým pejskem zkusit. Jestli to s ním zkusíte, tak Vám bude Brit vděčný po tom svým způsobu a možná, že si k sobě najdete cestu, jako se to povedlo nám dvěma - mně a Britovi. Hodně lidí říká, abych si ho nechala, ale Brit potřebuje mít nějaké své jistoty - svůj domov a ne něco podobného útulku. S fenkami se snáší a s některými psy také. Se psy si lépe rozumí než s lidmi. Já o něm říkám: \"Měl se narodit v divočině. Tam by byl svým vlastním pánem a to on chce\"

Budu vděčná, když se najde někdo, kdo to alespoň s Britem zkusí. Na utracení však není, protože se dokáže radovat ze života a nic ho nebolí. Takže utracení zavrhuji - to jen předem, protože vím, že někoho by to napadlo.
Jinak fotku Brita najdete na fiser ovadruh asance. rajce.idne s.cz/Brit/
(vymažte mezery)

Tomu Britovi moc šancí a umístění nedávám.
Když si už někdo chce vzít psa z útulku, tka proč by si bral zlého, když v útulcích je spousty hodných milých a vděčných psů.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tomu Britovi moc šancí a umístění nedávám.
Když si už někdo chce vzít psa z útulku, tka proč by si bral zlého, když v útulcích je spousty hodných milých a vděčných psů.

Já také ne, ale vím, že existují lidé, kteří by to s ním zkusili. Já se také ujala pejska hendikepovaného, protože mi padl do oka na internetu a hned jsem si ho zamilovala. Třeba si někdo Briťáčka zamiluje. Pořád doufám.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já také ne, ale vím, že existují lidé, kteří by to s ním zkusili. Já se také ujala pejska hendikepovaného, protože mi padl do oka na internetu a hned jsem si ho zamilovala. Třeba si někdo Briťáčka zamiluje. Pořád doufám.

Mam psy rada, moc rada. Ale - a ted se na mne nezlobte - nechat takoveho psa zit je koledovat si o prusvih. Nehlede na to, jaky zivot ten pes bude mit? Nesmi byt s clovekem v jedne mistnosti, nesmi byt bez nahubku, venku v kotci, stale sam..... Jina vec je handicapovany pejsek, ktery se treba nemuze poradne hybat nebo nema oko, ale vzit si psa, ktery me jednoho dne zakousne? Kdyby to bylo vychovou, tak mozna nekdo opravdu znaly, ale kdyz se toho nejde zbavit.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mam psy rada, moc rada. Ale - a ted se na mne nezlobte - nechat takoveho psa zit je koledovat si o prusvih. Nehlede na to, jaky zivot ten pes bude mit? Nesmi byt s clovekem v jedne mistnosti, nesmi byt bez nahubku, venku v kotci, stale sam..... Jina vec je handicapovany pejsek, ktery se treba nemuze poradne hybat nebo nema oko, ale vzit si psa, ktery me jednoho dne zakousne? Kdyby to bylo vychovou, tak mozna nekdo opravdu znaly, ale kdyz se toho nejde zbavit.....

Nezakousne, vždyť je to malý pes - jezevčík. A proč by byl stále sám? Vždyť bude chodit na vycházky s pánem. Pes je zdráv a není důvod ho nechávat utrácet a ani to není možné kvůli zákonu. Ten pes bude žít jako spousta dalších psů. Spousta lidí má pejsky v kotci a dvakrát denně je venčí a psi jsou spokojení. A náhubek není žádná katastrofa - to je jako kdyby jste řekl(a), že lidé co nosí brýle jsou k utracení. Spousta psů vůbec nesmí do bytu k majitelům - buď likviduje zařízení nebo je také problémový. Takových psů je spousta. Brit má jen tu smůlu, že je to neodstranitelné - patologické. Ale spousta majitelů má nevychované agresivní psy zkažené výchovou a nechávají to tak a neřeší to a dokáží s takovým zkaženým psem žít. Proč by to někdo nedokázal s Britem? Také tam píšu, že když si ho někdo nevezme, tak zůstane u mne. Mne ještě nepokousal a až pokouše, tak je to moje neopatrnost a za to nebudu přeci utrácet psa. Brit se umí ze života radovat tak proč ho utrácet?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nezakousne, vždyť je to malý pes - jezevčík. A proč by byl stále sám? Vždyť bude chodit na vycházky s pánem. Pes je zdráv a není důvod ho nechávat utrácet a ani to není možné kvůli zákonu. Ten pes bude žít jako spousta dalších psů. Spousta lidí má pejsky v kotci a dvakrát denně je venčí a psi jsou spokojení. A náhubek není žádná katastrofa - to je jako kdyby jste řekl(a), že lidé co nosí brýle jsou k utracení. Spousta psů vůbec nesmí do bytu k majitelům - buď likviduje zařízení nebo je také problémový. Takových psů je spousta. Brit má jen tu smůlu, že je to neodstranitelné - patologické. Ale spousta majitelů má nevychované agresivní psy zkažené výchovou a nechávají to tak a neřeší to a dokáží s takovým zkaženým psem žít. Proč by to někdo nedokázal s Britem? Také tam píšu, že když si ho někdo nevezme, tak zůstane u mne. Mne ještě nepokousal a až pokouše, tak je to moje neopatrnost a za to nebudu přeci utrácet psa. Brit se umí ze života radovat tak proč ho utrácet?

a patologické = podle vás zdravé ??!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
a patologické = podle vás zdravé ??!!

Lze ho zajistit tak, aby nikoho nezranil a neobtěžoval a přesto měl spokojený život. Utratit ho nedám protože nevidím důvod. Ani nevím proč se Vám tady ospravedlňuji. Informace o něm nezkresluji jako to dělají např. v některých útulcích a jestli se někdo rozhodne to s Britem zkusit, tak nevím komu by to tak mělo vadit. U mne je celkem dlouho a nic u mne neprovedl - nepodařilo se mu někoho kousnout, tak fakt nevidím důvod to nějak hrotit. Když si ho nikdo nevezme, tak ani to nějak nevadí. Chtěla jsem mu dát možnost něčeho lepšího, no tak bude u mne a to také není špatné. Jinde by se měl líp a možná, že by se zklidnil - měl by víc klidu a nebo naopak. To nelze odhadnout. Když ho nikdo nebude chtít, tak se svět nezboří a zvykne si tady. Je jiné povahy - pro naší společnost patologické - vymyká se hodně průměru ale v přírodě by velmi dobře obstál - na ostatní psy není agresivní a fenky má velmi rád a bydlí v jedné boudě s naší Mydlinkou a spolu žerou kosti. Tak jen proto, že je nepřizpůsobivý k lidem a je to "přírodní" povaha ho přeci nezabiju. Mám ho ráda a myslím si, že by se našel člověk, který by Britovi sedl a možná, že by si lépe rozuměli než my dva. Psala jste, že hendikepovaného psa chápete, ale Brit je také hendikepovaný - jenom ne tělesně, ale hlavně na mozečku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Lze ho zajistit tak, aby nikoho nezranil a neobtěžoval a přesto měl spokojený život. Utratit ho nedám protože nevidím důvod. Ani nevím proč se Vám tady ospravedlňuji. Informace o něm nezkresluji jako to dělají např. v některých útulcích a jestli se někdo rozhodne to s Britem zkusit, tak nevím komu by to tak mělo vadit. U mne je celkem dlouho a nic u mne neprovedl - nepodařilo se mu někoho kousnout, tak fakt nevidím důvod to nějak hrotit. Když si ho nikdo nevezme, tak ani to nějak nevadí. Chtěla jsem mu dát možnost něčeho lepšího, no tak bude u mne a to také není špatné. Jinde by se měl líp a možná, že by se zklidnil - měl by víc klidu a nebo naopak. To nelze odhadnout. Když ho nikdo nebude chtít, tak se svět nezboří a zvykne si tady. Je jiné povahy - pro naší společnost patologické - vymyká se hodně průměru ale v přírodě by velmi dobře obstál - na ostatní psy není agresivní a fenky má velmi rád a bydlí v jedné boudě s naší Mydlinkou a spolu žerou kosti. Tak jen proto, že je nepřizpůsobivý k lidem a je to "přírodní" povaha ho přeci nezabiju. Mám ho ráda a myslím si, že by se našel člověk, který by Britovi sedl a možná, že by si lépe rozuměli než my dva. Psala jste, že hendikepovaného psa chápete, ale Brit je také hendikepovaný - jenom ne tělesně, ale hlavně na mozečku.

Ja vam na jednu stranu rozumim, na druhou stranu ale musim rict, ze nesouhlasim s tim, ze pes ktery kouse do lidi, je podle vas "prirodni" povaha. Ten pejsek je proste zkazeny, vy sama pisete, ze uz s tim nejde nic delat. To nema s prirodou nic spolecneho, prece bychom nerekli, ze napr. mentalne postizeny clovek je prirodni povaha!
Ja bych se primlouvala za to, pokud to s Britem umite, at zustane u vas.
Ja si nemyslim, ze jezevcik je pes vhodny do kotce, ani si nemyslim, ze dve prochazky za den nebo zivot v kotci delaji psa nejak stastneho. Ano, hodne psu tak zije, ale oni nemaji na vyber, to my lidi jsme jim to tak zaridili. Kdybychom se mohli zeptat tech psu ... no, asi by se nam to nelibilo.
Bohuzel uz to je tak, ze pes v nasi spolecnosti zije s clovekem, a ne nekde divoce v lese. A jak uz tu nekdo napsal, utulky jsou plne psu, kteri jsou hodni a cekaji na to pohlazeni, na ten gauc a to, ze budou mit sveho cloveka. Kdyz uz nekdo chce psa z utulku, proc si brat agresivniho, neprizpusobiveho psa?
Pisete ze ho nechcete utratit, dobre, je to maly pes, tezko nekoho prizabije. Jen by me zajimalo, zda byste stejne mluvila, kdyby ten pes nebyl jezevcik, ale dejme tomu NO a jen mel, chudinka, patologicky problem - kouse do lidi

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja vam na jednu stranu rozumim, na druhou stranu ale musim rict, ze nesouhlasim s tim, ze pes ktery kouse do lidi, je podle vas "prirodni" povaha. Ten pejsek je proste zkazeny, vy sama pisete, ze uz s tim nejde nic delat. To nema s prirodou nic spolecneho, prece bychom nerekli, ze napr. mentalne postizeny clovek je prirodni povaha!
Ja bych se primlouvala za to, pokud to s Britem umite, at zustane u vas.
Ja si nemyslim, ze jezevcik je pes vhodny do kotce, ani si nemyslim, ze dve prochazky za den nebo zivot v kotci delaji psa nejak stastneho. Ano, hodne psu tak zije, ale oni nemaji na vyber, to my lidi jsme jim to tak zaridili. Kdybychom se mohli zeptat tech psu ... no, asi by se nam to nelibilo.
Bohuzel uz to je tak, ze pes v nasi spolecnosti zije s clovekem, a ne nekde divoce v lese. A jak uz tu nekdo napsal, utulky jsou plne psu, kteri jsou hodni a cekaji na to pohlazeni, na ten gauc a to, ze budou mit sveho cloveka. Kdyz uz nekdo chce psa z utulku, proc si brat agresivniho, neprizpusobiveho psa?
Pisete ze ho nechcete utratit, dobre, je to maly pes, tezko nekoho prizabije. Jen by me zajimalo, zda byste stejne mluvila, kdyby ten pes nebyl jezevcik, ale dejme tomu NO a jen mel, chudinka, patologicky problem - kouse do lidi

nebo kdyby vám pokousal dítě........

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nebo kdyby vám pokousal dítě........

A co zkusit Desenského? Nebo ten "dělá" jen velké psy?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nebo kdyby vám pokousal dítě........

proto přeci zadavatelka uvedla jeho agresi. Myslím si, že jen nenormální člověk by si cíleně k dětem pořídil agresivního psa. Nemyslím si, že má pesan moc šancí k umístění, určitě by potřeboval rodinu bez malých dětí a pokud se psy vychází dobře, tak s nějakým psem. Těžko volit, jestli by se měl takový pes utratit, ale jak už tu někdo psal, kdyby to byl větší pes, tak by ho rozhodně nechali utratit a to je v tom případě vůči velkým psům nefér, oni za to také nemůžou, že je lidé zkazili. Myslím si, že by jste si pejsu měla nechat, je už na Vás zvyklý a pokud Vás do teď nekousl, tak to také něco znamená - umíte s ním zacházet. Každý další člověk, který se "nechá" pokousat v něm vlastně tu agresivitu podporuje.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja vam na jednu stranu rozumim, na druhou stranu ale musim rict, ze nesouhlasim s tim, ze pes ktery kouse do lidi, je podle vas "prirodni" povaha. Ten pejsek je proste zkazeny, vy sama pisete, ze uz s tim nejde nic delat. To nema s prirodou nic spolecneho, prece bychom nerekli, ze napr. mentalne postizeny clovek je prirodni povaha!
Ja bych se primlouvala za to, pokud to s Britem umite, at zustane u vas.
Ja si nemyslim, ze jezevcik je pes vhodny do kotce, ani si nemyslim, ze dve prochazky za den nebo zivot v kotci delaji psa nejak stastneho. Ano, hodne psu tak zije, ale oni nemaji na vyber, to my lidi jsme jim to tak zaridili. Kdybychom se mohli zeptat tech psu ... no, asi by se nam to nelibilo.
Bohuzel uz to je tak, ze pes v nasi spolecnosti zije s clovekem, a ne nekde divoce v lese. A jak uz tu nekdo napsal, utulky jsou plne psu, kteri jsou hodni a cekaji na to pohlazeni, na ten gauc a to, ze budou mit sveho cloveka. Kdyz uz nekdo chce psa z utulku, proc si brat agresivniho, neprizpusobiveho psa?
Pisete ze ho nechcete utratit, dobre, je to maly pes, tezko nekoho prizabije. Jen by me zajimalo, zda byste stejne mluvila, kdyby ten pes nebyl jezevcik, ale dejme tomu NO a jen mel, chudinka, patologicky problem - kouse do lidi

a tu diagnózu vám někdo takhle stanovil, že s tím opravdu nic dělat nejde? Nebo je to jen vaše domněnka?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
a tu diagnózu vám někdo takhle stanovil, že s tím opravdu nic dělat nejde? Nebo je to jen vaše domněnka?

zabývám se nápravou problémových psů - takže jsem to stanovila já. a zkažený fakt není - původně jsem myslela, že za to mohou majitelé ale po delším zkoumání a různých metodách a testech a vyhodnocení jsem dospěla k závěru, že za to majitelé nemohou - je takový a k RD ho nepovezu. Nikdo ho nenapraví - ani RD. S Britem nelze nic udělat. Někdo se tu ptal, co bych udělala s velkým NO který by měl stejný problém - toho bych dala utratit, protože by byl nebezpečný. Tohle je malý jezevčík. Pak tu někdo psal o tom, že co až pokouše dítě: proč by měl pokousat dítě? A jak, když venku nosí zásadně náhubek? Chodíme normálka venku a Brit na volno a na nikoho neútočí, protože ten náhubek ho zklidňuje. Jo kdyby ho někdo otravoval, tak se asi neudrží, ale takhle běhá mezi psy a lidmi a je spokojený. Sám není - je se psy. Psy on může. Proč hned někdo tady napíše, že za to mohou majitelé, když jasně popisuji jeho stav a píšu tam, že je skutečně patolog a nikdo za to nemůže? Proč by neměl být pes šťastný někde v kotečku, kde si odpočine? A dnes není problém udělat boudu s topením jako mám já pro něj. Takže může být klidně venku i v zimě - jen když přijdou velké mrazy, tak se dá dovnitř do místnosti - samostatné. Mým psům jak sleduji nic v kotcích nechybí a tak nechápu některé názory na to, že pes v kotci trpí a nestačí mu jít 2x ven. Proč? Co vím zase já, tak psi, kteří jsou stresováni věčnou přitomností pána trpí více - hlavně jedná-li se o člověka co furt po psovi pořád něco chce. Moji psi mají pořád nějaké vzrůšo - sledují okolí, spí, chodí se mnou ven, pracovat, na akce,..... a jsou vděční, že pak do dlouhém dni mají chvilku pokoj a zalezou do boudy a někdy se jim ani na tu vycházku nechce a chtějí odpočívat a lenošit. Že je pes v kotci neznamená, že by byl nespokojený - myslím si, že svým psům nabízím více než mnoho jiných "pejskařů". A můžou si ulevit, kdy se jim zachce a nemusí zadržovat.