Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.236.85
Prosím všechny diskutující pejskaře o radu.Před měsícem jsem k 6 a půl leté nemocné fence /nemocné srdíčko se špatnou prognosou/ pořídila štěně-fenečku bišonka. Od té doby mám velké výčitky svědomí, že jsem starší fence, kterou mám velmi ráda, opravdu ublížila. Od příchodu štěněte k nám začala být velmi smutná, štěně ignorovala nebo na něj vrčí, žárlí, protože celý svůj život byla zvyklá žít sama se mnou. Bere léky na srdíčko, polehává a chce mít klid.Štěňátko je živé, chce si hrát a starší fenku obtěžuje. Jsem nucena fenky stále od sebe oddělovat a je mi pak líto jak starší,protože nemá klid, tak i malé,která chce lumpačit. Moje starší fenka neměla nikdy štěňata, je kastrovaná a protože vždy s každým pejskem v pohodě vyšla, domnívala jsem se, že nebude problém, že při mladším pejskovi trochu ožije a bude mít kamarádku. Bohužel dnes musím konstatovat, že jsem udělala velikou chybu a jsem v situaci, kdy nevím, co dělat. Mám obavy, že jsem pořízením štěnětě starší fence otrávila zbytek života u mě. Malá je roztomilá, ale vzít ji do náruče a pomazlit se s ní před očima starší fenky nedokážu a musím jít do jiné místnosti. Smutné oči mé starší fenky mě pronásledují při každém mém kontaktu se štěnětem. Začala jsem proto dokonce vážně uvažovat o prodeji štěněte, ale kde rychle sehnat hodného páníčka, který by si štěňátko koupil?I k té malé jsem za ten měsíc přilnula, ale prvořadá je pro mě nyní má první fenka.
Pokud mi může někdo z pejskařů v této situaci poradit, budu vděčná za každou radu.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.22.36
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Prosím všechny diskutující pejskaře o radu.Před měsícem jsem k 6 a půl leté nemocné fence /nemocné srdíčko se špatnou prognosou/ pořídila štěně-fenečku bišonka. Od té doby mám velké výčitky svědomí, že jsem starší fence, kterou mám velmi ráda, opravdu ublížila. Od příchodu štěněte k nám začala být velmi smutná, štěně ignorovala nebo na něj vrčí, žárlí, protože celý svůj život byla zvyklá žít sama se mnou. Bere léky na srdíčko, polehává a chce mít klid.Štěňátko je živé, chce si hrát a starší fenku obtěžuje. Jsem nucena fenky stále od sebe oddělovat a je mi pak líto jak starší,protože nemá klid, tak i malé,která chce lumpačit. Moje starší fenka neměla nikdy štěňata, je kastrovaná a protože vždy s každým pejskem v pohodě vyšla, domnívala jsem se, že nebude problém, že při mladším pejskovi trochu ožije a bude mít kamarádku. Bohužel dnes musím konstatovat, že jsem udělala velikou chybu a jsem v situaci, kdy nevím, co dělat. Mám obavy, že jsem pořízením štěnětě starší fence otrávila zbytek života u mě. Malá je roztomilá, ale vzít ji do náruče a pomazlit se s ní před očima starší fenky nedokážu a musím jít do jiné místnosti. Smutné oči mé starší fenky mě pronásledují při každém mém kontaktu se štěnětem. Začala jsem proto dokonce vážně uvažovat o prodeji štěněte, ale kde rychle sehnat hodného páníčka, který by si štěňátko koupil?I k té malé jsem za ten měsíc přilnula, ale prvořadá je pro mě nyní má první fenka.
Pokud mi může někdo z pejskařů v této situaci poradit, budu vděčná za každou radu.
No v podstatě jste to popsala přesně. Není k tomu moc co dodat. Ale podle mě je situace řešitelná, i pokud si necháte obě fenky.
Já mám pejsků hodně a někdy se někdo s někým nesnese nebo je někdo nemocný, fenky hárají atd. Tak jsou prostě rozděleni do smeček, kterým se v průběhu dne postupně věnuji. Takže jestli máte možnost, úplně fenky oddělte a věnujte se jim úplně nezávisle na sobě.
Samozřejmě další možnost je prodat prcka. Já už bych to nedokázala, hledala bych jinou cestu, ale řešení to samozřejmě je. Vaše starší fenka si podle mě zaslouží prožít spokojeně dobu, která jí zbývá. A někdy se to může obrátit k lepšímu, třeba tady bude ještě dlouho.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.198.113
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Prosím všechny diskutující pejskaře o radu.Před měsícem jsem k 6 a půl leté nemocné fence /nemocné srdíčko se špatnou prognosou/ pořídila štěně-fenečku bišonka. Od té doby mám velké výčitky svědomí, že jsem starší fence, kterou mám velmi ráda, opravdu ublížila. Od příchodu štěněte k nám začala být velmi smutná, štěně ignorovala nebo na něj vrčí, žárlí, protože celý svůj život byla zvyklá žít sama se mnou. Bere léky na srdíčko, polehává a chce mít klid.Štěňátko je živé, chce si hrát a starší fenku obtěžuje. Jsem nucena fenky stále od sebe oddělovat a je mi pak líto jak starší,protože nemá klid, tak i malé,která chce lumpačit. Moje starší fenka neměla nikdy štěňata, je kastrovaná a protože vždy s každým pejskem v pohodě vyšla, domnívala jsem se, že nebude problém, že při mladším pejskovi trochu ožije a bude mít kamarádku. Bohužel dnes musím konstatovat, že jsem udělala velikou chybu a jsem v situaci, kdy nevím, co dělat. Mám obavy, že jsem pořízením štěnětě starší fence otrávila zbytek života u mě. Malá je roztomilá, ale vzít ji do náruče a pomazlit se s ní před očima starší fenky nedokážu a musím jít do jiné místnosti. Smutné oči mé starší fenky mě pronásledují při každém mém kontaktu se štěnětem. Začala jsem proto dokonce vážně uvažovat o prodeji štěněte, ale kde rychle sehnat hodného páníčka, který by si štěňátko koupil?I k té malé jsem za ten měsíc přilnula, ale prvořadá je pro mě nyní má první fenka.
Pokud mi může někdo z pejskařů v této situaci poradit, budu vděčná za každou radu.
Ano, popsané je to dokonale. Na jednu stranu jste s tím mohla trochu počítat, kor pokud je ta fenka na vás silně fixovaná a teď vidí, že se staráte i o dalšího psa. Ona to bere jako že jste ji odepsala. Především když už štěndo máte, musíte té starší feně dávat najevo, že ona je pořád ta hlavní.Tzn. upřednostňovat ji před štěnětem. Takže krmení by měla dostávat první, vítat byste se měla nejdříve s ní a až potom se štěndem,..pokud chodíte s hafanama ven odděleně, tak nejdříve by měla jít starší fena a až potom štěně. Ale lepší by bylo, aby chodili současně a zvykali si. Takhle je to vždycky, pokud si ke psovi pořídíte štěně. Tomu stávajícímu psovi musíte prostě dokazovat, že je pořád tím vůdcem. Já osobně bych prodat štěně po měsíci nedokázala
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.58.187
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ano, popsané je to dokonale. Na jednu stranu jste s tím mohla trochu počítat, kor pokud je ta fenka na vás silně fixovaná a teď vidí, že se staráte i o dalšího psa. Ona to bere jako že jste ji odepsala. Především když už štěndo máte, musíte té starší feně dávat najevo, že ona je pořád ta hlavní.Tzn. upřednostňovat ji před štěnětem. Takže krmení by měla dostávat první, vítat byste se měla nejdříve s ní a až potom se štěndem,..pokud chodíte s hafanama ven odděleně, tak nejdříve by měla jít starší fena a až potom štěně. Ale lepší by bylo, aby chodili současně a zvykali si. Takhle je to vždycky, pokud si ke psovi pořídíte štěně. Tomu stávajícímu psovi musíte prostě dokazovat, že je pořád tím vůdcem. Já osobně bych prodat štěně po měsíci nedokázala
Já se nepřidávám s radou, spíš s dotazem. Mám 10-ti letého psa a taky už jsem o štěněti uvažovala. Že to nebude potom taková rána, až ten starší odejde. Ale teď, jak to tak čtu, tak mne zamrazilo. Bylo by to asi to samé. Co vy na to, doporučujete nebo ne? Kdo s tím máte zkušenosti a jak to u vás proběhlo?
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.56.170
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Prosím všechny diskutující pejskaře o radu.Před měsícem jsem k 6 a půl leté nemocné fence /nemocné srdíčko se špatnou prognosou/ pořídila štěně-fenečku bišonka. Od té doby mám velké výčitky svědomí, že jsem starší fence, kterou mám velmi ráda, opravdu ublížila. Od příchodu štěněte k nám začala být velmi smutná, štěně ignorovala nebo na něj vrčí, žárlí, protože celý svůj život byla zvyklá žít sama se mnou. Bere léky na srdíčko, polehává a chce mít klid.Štěňátko je živé, chce si hrát a starší fenku obtěžuje. Jsem nucena fenky stále od sebe oddělovat a je mi pak líto jak starší,protože nemá klid, tak i malé,která chce lumpačit. Moje starší fenka neměla nikdy štěňata, je kastrovaná a protože vždy s každým pejskem v pohodě vyšla, domnívala jsem se, že nebude problém, že při mladším pejskovi trochu ožije a bude mít kamarádku. Bohužel dnes musím konstatovat, že jsem udělala velikou chybu a jsem v situaci, kdy nevím, co dělat. Mám obavy, že jsem pořízením štěnětě starší fence otrávila zbytek života u mě. Malá je roztomilá, ale vzít ji do náruče a pomazlit se s ní před očima starší fenky nedokážu a musím jít do jiné místnosti. Smutné oči mé starší fenky mě pronásledují při každém mém kontaktu se štěnětem. Začala jsem proto dokonce vážně uvažovat o prodeji štěněte, ale kde rychle sehnat hodného páníčka, který by si štěňátko koupil?I k té malé jsem za ten měsíc přilnula, ale prvořadá je pro mě nyní má první fenka.
Pokud mi může někdo z pejskařů v této situaci poradit, budu vděčná za každou radu.
Já myslím, že si spoustu věcí i zbytečně namlouváte, zvířata neznají lidské emoce (závist, žárlivost...) Dějte tomu čas, jak bude štěňátko dospívat, tak se srovnají a budou se mít rádi. Spousta starších psů nemá štěňata ráda. Jeden můj pes vždy při příchodu dalšího člena do smečky vylezl na boudu kam štěně nemohlo a zdržoval se na ní cca půl roku s výrazem "dejte tu hnusnou věc pryč" Slízal dolů jenom ke žrádlu, případně aby spratečka za něco zmlátil.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.235.85
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já se nepřidávám s radou, spíš s dotazem. Mám 10-ti letého psa a taky už jsem o štěněti uvažovala. Že to nebude potom taková rána, až ten starší odejde. Ale teď, jak to tak čtu, tak mne zamrazilo. Bylo by to asi to samé. Co vy na to, doporučujete nebo ne? Kdo s tím máte zkušenosti a jak to u vás proběhlo?
to nejde takhle říct, je to pes od psa. Každý pes je jiný, jeden bude napučený, druhý zase nadšený.
Já když si pořizovala nenadále 3 měsíční štěne ke 2,5 letému psu, který ostatní psy moc nemusí (je však pravda, že fenky a štěňátka miluje, akorát si s nimi neumí hrát), tak jsem si taky myslela, že bude žárlit.
No nejdřív byl rád, že tam má nějaké to zpestření (štěně a ještě ke všemu ženská !), pak pochopil, že zpestření se stále nemá k odchodu a že u nás asi zůstane, tak byl tak dva, tři dny přešlej, ale ona na něj pořád tak dorážela, že pak ní začal i jančit.
Jelikož jsou stejného plemene, tak si ve hře skutečně rozuměli (rotvíci, ti si hrají trochu jinak, tak brutálnějš, bych řekla a některá plemena pro takové hry nemají pochopení), takže teď si vystačí sami dva a je to v pohodě. Pes je sice rád, že si může od dnes již dvouleté fenky na chvilku odpočinout a je nadšenej, když se jede někam bez ní, ale kdyby se jí něco stalo, tak by asi už "truchlil".
Každopádně jsme dodržovali všobecně známé zásady, jako např.: seznámit na neutrálním území, upřednostňovat prvního psa (první dostane jíst, prvnímu mu nasadím obojek, první nastupuje do auta, ale do dveří lezou oba současně, protože to se nedá... první dostává piškot, jako prvního ho češu.....atd.).
Když cvičím, tak nejdřív s prvním psem a spoustu jiných věcí, někdy to sice poruším, protože si to člověk hned neuvědomí, ale snažím se tu hierarchii tak nějak zruhba dodržovat a udržovat. A bez problémů
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.14.4
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já myslím, že si spoustu věcí i zbytečně namlouváte, zvířata neznají lidské emoce (závist, žárlivost...) Dějte tomu čas, jak bude štěňátko dospívat, tak se srovnají a budou se mít rádi. Spousta starších psů nemá štěňata ráda. Jeden můj pes vždy při příchodu dalšího člena do smečky vylezl na boudu kam štěně nemohlo a zdržoval se na ní cca půl roku s výrazem "dejte tu hnusnou věc pryč" Slízal dolů jenom ke žrádlu, případně aby spratečka za něco zmlátil.
Určitě si nic nenamlouvají. Mám dva psi a oba se mi už pomstili(čůráním) Jedna, když byla maličká a já se na ni zlobila, tak přišla a počůrala mi nohu. Zpočátku jsem to nechápala, ale vždy se to opakovalo za stejné situace. Druhá, když měla být v klidu - po úrazu, tak jsem jí zavírala do klece. Manželovi jí bylo líto, pustil ji a ona se mi vyčůrala na polštář, ač to jindy nedělá. Nebo starší nemohla na zadní nohy cca před 2 lety. Běhali jsem po veterině a nosili ji. Bylo to krátkodobé asi virósa. Letosa na podzim jsme pořídili štěně. Asi za týden po prvním nadšení, jak měla pocit, že se věnujem štěněti ne jí začala běhat po třech. Samozřejmě na sebe strhla pozornost a chudinka se na nohu VŮBEC nemohla postavit. Jakmile jsme se na ni delší dobu nedívali, šup běhala normálně. To přešlo. Teď jsem začala štěněti dávat syrové maso, protože neprospívalo - odmítla žrát granule, a venku pořád střídavě zvedala obě zadní nohy. Doma lítá jak tajfun a nic jí není. Týden už dostává taky syrové a dnes už ji to přechází. Dokonce mě ráno přijde i pozdravit, ještě nedávno zůstávala uraženě ve svém pelíšku.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.235.85
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Určitě si nic nenamlouvají. Mám dva psi a oba se mi už pomstili(čůráním) Jedna, když byla maličká a já se na ni zlobila, tak přišla a počůrala mi nohu. Zpočátku jsem to nechápala, ale vždy se to opakovalo za stejné situace. Druhá, když měla být v klidu - po úrazu, tak jsem jí zavírala do klece. Manželovi jí bylo líto, pustil ji a ona se mi vyčůrala na polštář, ač to jindy nedělá. Nebo starší nemohla na zadní nohy cca před 2 lety. Běhali jsem po veterině a nosili ji. Bylo to krátkodobé asi virósa. Letosa na podzim jsme pořídili štěně. Asi za týden po prvním nadšení, jak měla pocit, že se věnujem štěněti ne jí začala běhat po třech. Samozřejmě na sebe strhla pozornost a chudinka se na nohu VŮBEC nemohla postavit. Jakmile jsme se na ni delší dobu nedívali, šup běhala normálně. To přešlo. Teď jsem začala štěněti dávat syrové maso, protože neprospívalo - odmítla žrát granule, a venku pořád střídavě zvedala obě zadní nohy. Doma lítá jak tajfun a nic jí není. Týden už dostává taky syrové a dnes už ji to přechází. Dokonce mě ráno přijde i pozdravit, ještě nedávno zůstávala uraženě ve svém pelíšku.
no já když sólo brávala malý štěně na cvičák, aby nepochytala psovo manýry, tak jsem pokaždý přijela a buď bylo doma načůráno (jinak pes velmi čistotný) nebo ležel uražene v plechu, prdelí ke mě a jenom boulil očima a když jsem ho radostně zavolala, tek jen povzdychl, hlavu dal dolu a čuměl do zdi.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.22.36
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ano, popsané je to dokonale. Na jednu stranu jste s tím mohla trochu počítat, kor pokud je ta fenka na vás silně fixovaná a teď vidí, že se staráte i o dalšího psa. Ona to bere jako že jste ji odepsala. Především když už štěndo máte, musíte té starší feně dávat najevo, že ona je pořád ta hlavní.Tzn. upřednostňovat ji před štěnětem. Takže krmení by měla dostávat první, vítat byste se měla nejdříve s ní a až potom se štěndem,..pokud chodíte s hafanama ven odděleně, tak nejdříve by měla jít starší fena a až potom štěně. Ale lepší by bylo, aby chodili současně a zvykali si. Takhle je to vždycky, pokud si ke psovi pořídíte štěně. Tomu stávajícímu psovi musíte prostě dokazovat, že je pořád tím vůdcem. Já osobně bych prodat štěně po měsíci nedokázala
Určitě to takto není vždy. Je velký rozdíl pořídit štěně ke starénu, ale zdravému psu,než ke psu nemocnému. Tady to chce hodně zvažovat.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.90.14
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
no já když sólo brávala malý štěně na cvičák, aby nepochytala psovo manýry, tak jsem pokaždý přijela a buď bylo doma načůráno (jinak pes velmi čistotný) nebo ležel uražene v plechu, prdelí ke mě a jenom boulil očima a když jsem ho radostně zavolala, tek jen povzdychl, hlavu dal dolu a čuměl do zdi.
Pokud ještě dokážete štěně prodat, tak to vidím jako nejlepší řešení. Dejte normální cenu a do inzerátu popište, proč jde pryč, a vlastnosti štěněte. Určitě najdete hodného zájemce, který stojí právě o vymazlané štěňátko a ne o trosku z množárny.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.32.73
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já se nepřidávám s radou, spíš s dotazem. Mám 10-ti letého psa a taky už jsem o štěněti uvažovala. Že to nebude potom taková rána, až ten starší odejde. Ale teď, jak to tak čtu, tak mne zamrazilo. Bylo by to asi to samé. Co vy na to, doporučujete nebo ne? Kdo s tím máte zkušenosti a jak to u vás proběhlo?
pořídila jsem štěně k 6ti letému psovi , žádný problém
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.216.187
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Pokud ještě dokážete štěně prodat, tak to vidím jako nejlepší řešení. Dejte normální cenu a do inzerátu popište, proč jde pryč, a vlastnosti štěněte. Určitě najdete hodného zájemce, který stojí právě o vymazlané štěňátko a ne o trosku z množárny.
já bych souhlasila s příspěvkem že psy nemají emoce je to pouze subjektivní pocit majitelky a 1 měcíc je hodně krátká doba aby si na sebe zvykly, mám doma též kardiaky 2 a zdravého mladého psa starším je 12 .mladénu 6 a problém není ,předtím jsem ke 13 letému knírači pořídila štěně ,pes omládl a žil spokojeně ještě 4 roky se psy ,ale začátky vypadaly velmi hrozivě kdy si knírač zjednával pozici před pudlem.Já bych to nehrotila a počkala.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.14.4
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
já bych souhlasila s příspěvkem že psy nemají emoce je to pouze subjektivní pocit majitelky a 1 měcíc je hodně krátká doba aby si na sebe zvykly, mám doma též kardiaky 2 a zdravého mladého psa starším je 12 .mladénu 6 a problém není ,předtím jsem ke 13 letému knírači pořídila štěně ,pes omládl a žil spokojeně ještě 4 roky se psy ,ale začátky vypadaly velmi hrozivě kdy si knírač zjednával pozici před pudlem.Já bych to nehrotila a počkala.
Nezlobte se, ale mě to přijde asi tak jako když se dřív tvrdilo že zvířata a malé děti necítí bolet. Ne všechno se dá shodit na instinkty.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.199.144
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nezlobte se, ale mě to přijde asi tak jako když se dřív tvrdilo že zvířata a malé děti necítí bolet. Ne všechno se dá shodit na instinkty.
To ne, ale tvrdit, že psi myslí úplně stejně jako lidé je stejně špatně jako tvrdit, že je jedná jen o instinkt. Pes není člověk, pes je pes.
Myslím si, že měsíc je příliš krátká doba než aby si na sebe ti dva zvykli.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.238.16
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nezlobte se, ale mě to přijde asi tak jako když se dřív tvrdilo že zvířata a malé děti necítí bolet. Ne všechno se dá shodit na instinkty.
Je rozdíl v bolesti a emocích. Psi by se neměli tolik polidšťovat, ano, nám majitelům přijdou citově na úrovni lidí, ale oni se jen přizpůsobují nám.
Pro zadavatelku: Zkuste tohle řešit s klidem, nevžívejte se do situace staršího trpitele, tím, že s ním budete nějak cítit, celou situaci ještě zhoršíte. Zkuste to ignorovat, chovat se, že se nic neděje, případně psa motivovat k jiné činnost, do které se nenápadně zapojí štěně. Ale chce to hlavně čas. Vlastní zkušenost.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.204.3
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Je rozdíl v bolesti a emocích. Psi by se neměli tolik polidšťovat, ano, nám majitelům přijdou citově na úrovni lidí, ale oni se jen přizpůsobují nám.
Pro zadavatelku: Zkuste tohle řešit s klidem, nevžívejte se do situace staršího trpitele, tím, že s ním budete nějak cítit, celou situaci ještě zhoršíte. Zkuste to ignorovat, chovat se, že se nic neděje, případně psa motivovat k jiné činnost, do které se nenápadně zapojí štěně. Ale chce to hlavně čas. Vlastní zkušenost.
takisto sa pripajam k nazoru ze by ste mali este pockat, absolvovala som obdobnu situaciu pred nedavnom (december), k starsiemu pesanovi jedinacikovi, som doniesla stena. Prvy den bol zvedavy a hry chtivy, ale ako stendo ostavalo a jaksik neodchadzalo, presli sme si tiez kadecim, hlavne ignoraciou stenata, desne smutnymi ocami a dalsimi "prejavmi". Prvy tyzden som citila ja vycitky svedomia, predsa len, to male klbko chtiac nechtiac puta na seba vsetku pozornost, a tiez som mala tendencie sa snim mojkat tak aby nas "starsi" nevidel, ale efekt to nemalo, povedala som a dost! U stendula sa snazim drzat "materske city" na uzde, mojkam ich oboch rovnako, bez toho aby som sa schovavala, alebo citila previnilo. Dodrziavam to, co tu uz bolo spomenute, ze starsi dostane prvy jest, prvy na prechadzku. Zlepsilo sa to o hodne od kedy sa vencia spolu (najprv vylietam starsieho), malu berem len na kratke prechadzky, starsi len ako doprovod. Zlomilo sa to ani neviem ako, ale ti dvaja sa vkuse ozuzlavaju, blbnu, nahanaju, piju z jednej misky a pridavaju mi nejake tie sediny Drzim vam palce aby ste nemuseli stendo davat prec, chce to len cas a hlavne nemat vycitky, spravat sa tak ako doteraz
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.216.187
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
takisto sa pripajam k nazoru ze by ste mali este pockat, absolvovala som obdobnu situaciu pred nedavnom (december), k starsiemu pesanovi jedinacikovi, som doniesla stena. Prvy den bol zvedavy a hry chtivy, ale ako stendo ostavalo a jaksik neodchadzalo, presli sme si tiez kadecim, hlavne ignoraciou stenata, desne smutnymi ocami a dalsimi "prejavmi". Prvy tyzden som citila ja vycitky svedomia, predsa len, to male klbko chtiac nechtiac puta na seba vsetku pozornost, a tiez som mala tendencie sa snim mojkat tak aby nas "starsi" nevidel, ale efekt to nemalo, povedala som a dost! U stendula sa snazim drzat "materske city" na uzde, mojkam ich oboch rovnako, bez toho aby som sa schovavala, alebo citila previnilo. Dodrziavam to, co tu uz bolo spomenute, ze starsi dostane prvy jest, prvy na prechadzku. Zlepsilo sa to o hodne od kedy sa vencia spolu (najprv vylietam starsieho), malu berem len na kratke prechadzky, starsi len ako doprovod. Zlomilo sa to ani neviem ako, ale ti dvaja sa vkuse ozuzlavaju, blbnu, nahanaju, piju z jednej misky a pridavaju mi nejake tie sediny Drzim vam palce aby ste nemuseli stendo davat prec, chce to len cas a hlavne nemat vycitky, spravat sa tak ako doteraz
přesně tak my lidé trpíme víc než naši pejskové
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.12.199
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já se nepřidávám s radou, spíš s dotazem. Mám 10-ti letého psa a taky už jsem o štěněti uvažovala. Že to nebude potom taková rána, až ten starší odejde. Ale teď, jak to tak čtu, tak mne zamrazilo. Bylo by to asi to samé. Co vy na to, doporučujete nebo ne? Kdo s tím máte zkušenosti a jak to u vás proběhlo?
Dobrý den, má zkušenost je s pořízením druhého psa je pozitivní. Loni jsme si k 10 leté fence basseta pořídili štěně stejného plemene, též fenku. Fenky se 1. měsíc nemuseli, spíše stará malou i když u sebe od začátku spinkaly a tulili se, tak si tvrdě stará prosazovala svou pozici.. ale dnem ode dne bylo vidět jak k sobě přilínají, pak se už od sebe nehly....No a je to 14 dnů co náš naše milovaná Betka opustila.... ten smutek se nedá popsat slovy a Agátka nás z toho z velké části dostává.. také záleží na plemeni.....