Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

5.4.2009 17:20
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.46.48

Opět zdravím. Plánuji koupi NKO (fenku) a zahajovala jsem zde již několik diskusí o ohařích, kdy mi bylo většinou rozmlouváno jeho pořizování, protože ho nechci pro lovecké aktivity. Já jsem ale přesvědčena, že tento pesan se dokáže uplatnit i jinak. Byla bych moc ráda za jakékoliv postřehy, poznatky a zkušenosti s výchovou ohaře jako sportovně aktivního i rodinného společníka. Jak náročná je výchova a zákl. výcvik k poslušnosti, ovládání jeho loveckých genů apod. Literaturu jsem si již nějakou obstarala, ale je to většinou literatura k výchově lovecky upotřebitelného psa, příprava ke zkouškám apod. Hledám poznatky od běžných "uživatelů" tohoto plemene a ohařů vůbec.
Předem moc děkuji....D

Neregistrovaný uživatel

5.4.2009 17:30
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.178.82

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Opět zdravím. Plánuji koupi NKO (fenku) a zahajovala jsem zde již několik diskusí o ohařích, kdy mi bylo většinou rozmlouváno jeho pořizování, protože ho nechci pro lovecké aktivity. Já jsem ale přesvědčena, že tento pesan se dokáže uplatnit i jinak. Byla bych moc ráda za jakékoliv postřehy, poznatky a zkušenosti s výchovou ohaře jako sportovně aktivního i rodinného společníka. Jak náročná je výchova a zákl. výcvik k poslušnosti, ovládání jeho loveckých genů apod. Literaturu jsem si již nějakou obstarala, ale je to většinou literatura k výchově lovecky upotřebitelného psa, příprava ke zkouškám apod. Hledám poznatky od běžných "uživatelů" tohoto plemene a ohařů vůbec.
Předem moc děkuji....D

Absolutně mimo mísu, ale jsou úžasní...

http://zvirata.bazos.cz/inzerat/325 9250/Daruji-stenatka-Maleho-munterlandske ho-ohare.php

Neregistrovaný uživatel

5.4.2009 22:04
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.24.35

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Opět zdravím. Plánuji koupi NKO (fenku) a zahajovala jsem zde již několik diskusí o ohařích, kdy mi bylo většinou rozmlouváno jeho pořizování, protože ho nechci pro lovecké aktivity. Já jsem ale přesvědčena, že tento pesan se dokáže uplatnit i jinak. Byla bych moc ráda za jakékoliv postřehy, poznatky a zkušenosti s výchovou ohaře jako sportovně aktivního i rodinného společníka. Jak náročná je výchova a zákl. výcvik k poslušnosti, ovládání jeho loveckých genů apod. Literaturu jsem si již nějakou obstarala, ale je to většinou literatura k výchově lovecky upotřebitelného psa, příprava ke zkouškám apod. Hledám poznatky od běžných "uživatelů" tohoto plemene a ohařů vůbec.
Předem moc děkuji....D

Připojuji se k dotazu - mám stejné plány a se zájmem sleduji vaše dotazy (a odpovědi). Také si myslím, že správně vytížený ohař - fyzicky i psychicky- může být v roli nemysliveckého společníka spokojený. Vždyť i jiná lovecká plemena dokázala najít nové uplatnění a do lesa chodí rekreačně na procházky se svými lidmi. (jezevčíci, kokři, teriéři...) Hlavní výcvik může být zaměřen třeba sportovním směrem. Já kromě NKO zvažuju také pointra, tak by mne zajímalo i toto porovnání. Děkuji ...M

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 08:51
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.43.243

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Připojuji se k dotazu - mám stejné plány a se zájmem sleduji vaše dotazy (a odpovědi). Také si myslím, že správně vytížený ohař - fyzicky i psychicky- může být v roli nemysliveckého společníka spokojený. Vždyť i jiná lovecká plemena dokázala najít nové uplatnění a do lesa chodí rekreačně na procházky se svými lidmi. (jezevčíci, kokři, teriéři...) Hlavní výcvik může být zaměřen třeba sportovním směrem. Já kromě NKO zvažuju také pointra, tak by mne zajímalo i toto porovnání. Děkuji ...M

Nechce te zkusit i jinou diskusi? Třeba cz-pes.cz .
Určitě PetraK tam má NKO, a dělá s ním různý hovadiny

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 09:12
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.144.71

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Připojuji se k dotazu - mám stejné plány a se zájmem sleduji vaše dotazy (a odpovědi). Také si myslím, že správně vytížený ohař - fyzicky i psychicky- může být v roli nemysliveckého společníka spokojený. Vždyť i jiná lovecká plemena dokázala najít nové uplatnění a do lesa chodí rekreačně na procházky se svými lidmi. (jezevčíci, kokři, teriéři...) Hlavní výcvik může být zaměřen třeba sportovním směrem. Já kromě NKO zvažuju také pointra, tak by mne zajímalo i toto porovnání. Děkuji ...M

Myslim, ze tu uz bylo napsano opravdu hodne. Ne kazdy kdo ma ohare s nim nutne musi delat lovecky vycvik, ale kdyz mluvim za sebe - hodne mi pomohl. Bydlim na vesnici, pole hned za domem, takze ovladatelnost vuci zveri jsme museli zvladnout - a tak jak cvici psy myslivci je to pro ohare opravdu nejjednodussi a nejpochopitelnejsi. To je asi vyhoda loveckeho vycviku a mozna sami (i kdyz pujdete jinou cestou) neco z neho radi vyuzijete!

Kazdy, kdo tu pise o tom, ze lovecky vycvik je pro ohare vhodny to dela jen pro dobro tech psu! Ja jsem se svoji madarkou spokojena (a mela jsem veeeelike obavy, ze tak narocneho psa na pohyb nezvladnu a to mam jeste nejakou hyperaktivni variantu :-))) a lov. zk. nemame. Ale zase kdyz mi nekdo rekne, ze si chce poridit ohare, tak uz asi ze zvyku mi hned zatrne z obavy, ze psa sice budou mit nadhernyho, ale buhvi jak si s nim nakonec poradi. Dneska se to na strankach lovecky pes v nouzi "hemzi" darovacimi inzeraty, ze darujou madara, vymara atd, protoze to casove nezvladaji. Jenze pes preci neni na zkousku..

Zadavatelka se tu ptala uz v nekolika diskuzich - a nevim, zda si je sebou tak nejista, nebo potrebuje slyset, ze to urcite zvladne?! To tady na diskuzi nikdo nerekne... Az budete o sobe presvedcene, ze psa chcete a jste ochotne s nim travit veskery cas, tak do nej urcite jdete! To presvedceni vam pak pomuze az se jednou treba vratite domu a bude tam zdemolovanej byt, protoze pes jednou proste nedostal 2hodinovou prochajdu na jakou je zvyklej a jakou potrebuje :-) Ale mozna je zas dobre znameni, ze o tom tak premyslite a vahate - protoze majitele tech oharu v utulkach asi takhle dlouho s vyberem psa nepremysleli.

(Add pointer -taky jsem si ho chtela poridit a u neho bych vahala i dneska ;-) Proctete si tu starsi diskuze o pointerech, je to tu napsano uz mockrat - rozdil mezi kontinentalnimi a temi z ostrovu.. Maji specificke dlouhe hledani v poli atd. )



Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 11:50
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslim, ze tu uz bylo napsano opravdu hodne. Ne kazdy kdo ma ohare s nim nutne musi delat lovecky vycvik, ale kdyz mluvim za sebe - hodne mi pomohl. Bydlim na vesnici, pole hned za domem, takze ovladatelnost vuci zveri jsme museli zvladnout - a tak jak cvici psy myslivci je to pro ohare opravdu nejjednodussi a nejpochopitelnejsi. To je asi vyhoda loveckeho vycviku a mozna sami (i kdyz pujdete jinou cestou) neco z neho radi vyuzijete!

Kazdy, kdo tu pise o tom, ze lovecky vycvik je pro ohare vhodny to dela jen pro dobro tech psu! Ja jsem se svoji madarkou spokojena (a mela jsem veeeelike obavy, ze tak narocneho psa na pohyb nezvladnu a to mam jeste nejakou hyperaktivni variantu :-))) a lov. zk. nemame. Ale zase kdyz mi nekdo rekne, ze si chce poridit ohare, tak uz asi ze zvyku mi hned zatrne z obavy, ze psa sice budou mit nadhernyho, ale buhvi jak si s nim nakonec poradi. Dneska se to na strankach lovecky pes v nouzi "hemzi" darovacimi inzeraty, ze darujou madara, vymara atd, protoze to casove nezvladaji. Jenze pes preci neni na zkousku..

Zadavatelka se tu ptala uz v nekolika diskuzich - a nevim, zda si je sebou tak nejista, nebo potrebuje slyset, ze to urcite zvladne?! To tady na diskuzi nikdo nerekne... Az budete o sobe presvedcene, ze psa chcete a jste ochotne s nim travit veskery cas, tak do nej urcite jdete! To presvedceni vam pak pomuze az se jednou treba vratite domu a bude tam zdemolovanej byt, protoze pes jednou proste nedostal 2hodinovou prochajdu na jakou je zvyklej a jakou potrebuje :-) Ale mozna je zas dobre znameni, ze o tom tak premyslite a vahate - protoze majitele tech oharu v utulkach asi takhle dlouho s vyberem psa nepremysleli.

(Add pointer -taky jsem si ho chtela poridit a u neho bych vahala i dneska ;-) Proctete si tu starsi diskuze o pointerech, je to tu napsano uz mockrat - rozdil mezi kontinentalnimi a temi z ostrovu.. Maji specificke dlouhe hledani v poli atd. )



Jsem zadavatelka a nic by mě nepotěšilo víc, než ujištění, že to s ohařem určitě zvládnu. Ale jsem trochu soudná, a vím, že tohle mi nikdo a nic nezaručí. Proto se tady snažím jen o získání poznatků z praxe a o výměnu zkušeností. Je fakt, že se mi moc ohaři líbí, jejich vzhled, ale hlavně se mi líbí jejich přívětivá povaha, mírumilovnost, oddanost, chuť se učit a spolupracovat s pánem, a to že milují pohyb, jako já. Trochu mám obavy ze silných loveckých pudů, proto bych do zákl. výcviku asi šla. Stejně si myslím, že je to vždy loterie, ikdyž si o plemeni zjistíte všechno, zvážíte časový prostor, vše si promyslíte, tak se může stát, že natrefíte na obzvlášť náročného jedince, nebo se Vám nebude vše dařit podle plánu. Když si projdete plemena, tak každé je v něčem specifické a náročné....D

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 12:12
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslim, ze tu uz bylo napsano opravdu hodne. Ne kazdy kdo ma ohare s nim nutne musi delat lovecky vycvik, ale kdyz mluvim za sebe - hodne mi pomohl. Bydlim na vesnici, pole hned za domem, takze ovladatelnost vuci zveri jsme museli zvladnout - a tak jak cvici psy myslivci je to pro ohare opravdu nejjednodussi a nejpochopitelnejsi. To je asi vyhoda loveckeho vycviku a mozna sami (i kdyz pujdete jinou cestou) neco z neho radi vyuzijete!

Kazdy, kdo tu pise o tom, ze lovecky vycvik je pro ohare vhodny to dela jen pro dobro tech psu! Ja jsem se svoji madarkou spokojena (a mela jsem veeeelike obavy, ze tak narocneho psa na pohyb nezvladnu a to mam jeste nejakou hyperaktivni variantu :-))) a lov. zk. nemame. Ale zase kdyz mi nekdo rekne, ze si chce poridit ohare, tak uz asi ze zvyku mi hned zatrne z obavy, ze psa sice budou mit nadhernyho, ale buhvi jak si s nim nakonec poradi. Dneska se to na strankach lovecky pes v nouzi "hemzi" darovacimi inzeraty, ze darujou madara, vymara atd, protoze to casove nezvladaji. Jenze pes preci neni na zkousku..

Zadavatelka se tu ptala uz v nekolika diskuzich - a nevim, zda si je sebou tak nejista, nebo potrebuje slyset, ze to urcite zvladne?! To tady na diskuzi nikdo nerekne... Az budete o sobe presvedcene, ze psa chcete a jste ochotne s nim travit veskery cas, tak do nej urcite jdete! To presvedceni vam pak pomuze az se jednou treba vratite domu a bude tam zdemolovanej byt, protoze pes jednou proste nedostal 2hodinovou prochajdu na jakou je zvyklej a jakou potrebuje :-) Ale mozna je zas dobre znameni, ze o tom tak premyslite a vahate - protoze majitele tech oharu v utulkach asi takhle dlouho s vyberem psa nepremysleli.

(Add pointer -taky jsem si ho chtela poridit a u neho bych vahala i dneska ;-) Proctete si tu starsi diskuze o pointerech, je to tu napsano uz mockrat - rozdil mezi kontinentalnimi a temi z ostrovu.. Maji specificke dlouhe hledani v poli atd. )



PetraK je shodou okolností tady, páč tuhle se tu po delší době vyskytla a zahlédla právě ohaří téma a radila, že do ohaře jít po dobrém rozmyšlení si situace a to z toho důvodu, že ohaře oblibuju a snažím se vždy toho, kdo se rozhoduje, upozornit na to, že jsou určitá specifika se kterýma musí počítat, pokud chce aby byli oba posléze v pohodě.
Co se výchovy týká - tak u nás se potvrdilo to, že ohař se velmi dobře učí. Opravdu velmi dobře a velmi rychle. Základní výchovu (čistotnost, návyk na jméno, obojek, vodítko) základy povelů sedni, lehni, přivolání jsme zvládali neuvěřitelně rychle - vše formou hry, pamlsků a pochvaly. takhle ale jedeme pořád, že se učíme hrou a odměňováním. Určitě bych doporučila před pořízením štěněte si nastudovat ještě o klikru a metodě učení s klikrem, ta je pro ně jako stvořená, mě mrzí, že jsem o ní v době, kdy byl Ešus štěně, nevěděla. Přivolání jsme učili opravdu hned, jakmile věděl Ešus své jméno a to opět formou super hry, kdy jsme si ho posílali mezi sebou ve vysoké trávě. Vždycky dofordil k jednomu, byl pochválenej, odměněnej moc dobrůtkou a pak zavolal ten druhý, Zrzavohubec vyrazil nadšeně do terénu pro dobrůtku a takhle jsme si prostě hráli.
Určitě bych doporučila od začátku chodit se psem za zvěří. Aby se s ní seznámil, naučil se ovládat. Od štěněte. Půjdete a když zvěř uvidíte, dáte hafanovi sedni a budete se z povdzálí koukat. Chce to opravdu hodně se týhle věci věnovat. Je to v nich, zájem o zvěř nejde přebít, ani potlačit. Musí se usměrnit. Jakmile trošku poporoste, věnujte se upevnění vystavení zvěře a klidu před ní. Jak jsem psala, nejsem myslivec, ale tahle část loveckého výcviku Vám pomůže při ovladatelnosti psa tak, abyste s ním mohla jít kdykoliv na volno a spolehnout se na něj. Jak se to osvědčilo u nás můžu dát jako důkaz zkutečnost, že Ešus teď o víkendu na zahradě objevil dva malé zajíčky, oba -stejně jako těch šes či osm loňských - jsou v pořádku. Ale je to o tom, že to chce celé váš čas, hodně času. Hodně nachozených kilometrů, hodně trpělivosti, protože to zpočátku bude na palici a ten pes bude mít v hlavě jen to, že ZAJÍC=BĚŽÍM. Bude období, kdy se vyplatí vytáhnout stopku a cíleně za tou zvěří s tím psem chodit. A není to otázka měsíce. Ale na druhou stranu, když to budete dělat trpělivě a poctivě, tak je pak super pocit, že se na něj můžete spolehnout.
Já jsem taky byla ta, která vám psala, že puberta v našem podání byla něco příšernýho. Jak jsem měla nejvzornější štěně v okolí, tak v tuhle dobu to byl smeták hnusnej neposlušnej vynásobeno jeho dynamikou, bylo to vražedný. To bude další období, kdy to chce se mu věnovat - a třeba v týhle době jsme potíže se zvěří měli největší. To jsem si myslela, že ho zabiju.
Určitě bych vám doporučila už od malička - zase formou hry - jet na aport, bude se vám to hodit-je to dobrá věc na unavení neunavitelnýho psa. Mají ho v sobě, stačí to rozvinout. Já začla zase tou hrou hned, ještě v době, kdy nemohl před očkováním pořádně ven. Takže jsme spoustu věcí dělali doma- i to nošení. Že jsem mu něco hodila, když to donesl, \"potahali\" jsme se, pochválila jsem ho.
Pak taky od štěňátka můžete začít budovat hledání - my začínali zase pochopitelně doma, hledáním piškotů - nejdřív tak, že ho \"chováte\" aby ho prcek viděl - třeba za nohu stolu, za krabici nebo tak nějak. Pak to postupně děláte těžší a těžší - schováte třeba tak, aby to viděl, ale do jiné místnosti, kam ho potom pošlete, pak už to nevidí, pak ztěžujete schovky a pak zjistíte, že není místo, kde by to nenašel pak se vám to bude hodit venku, naučí se to snáz a vy zas budete mít něco, čím ho budete mít zabavit, protože zabavit ohaři hlavu, to je někdy fuška
Doporučuji taky hned, krom jiného -opět příjemnou formou-učit povel místečko. Přijdete z venku, utřete packy, mrňousa dáte na místečko, řeknete \"Místečko!\" a případně ho tam na chvilku přidržíte, bude utahaný, takže se ani moc zpěčovat nebude.
Další prima věc a vychytávka je a snadno učitelný /páč to maj v hlavě po rodičích/ vysílání do stran, kam ukážete. To když pesana naučíte, tak jednak ho můžete korigovat na větší vzdálenost a pak dá se takhle trošilinku i povyběhat v rámci výcviku.
V rámci jejich temperamentu VŘELE DOPORUČUJU od malička se zaměřit na to, že na vodítku se netahá, netahá. U štěněte to půjde snáz, než pak třeba u puboše.
A určitě doporučuju koupit si knížku 101 psích triků, protože tam jsou tipy na různé ptákoviny, co se psem můžete dělat. A dělat ten ohař fakt musí, páč unuděnej ohař = časovaná bomba. Za tímhle si budu stát.
Tak přeju, ať se Vám oběma daří.

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 12:21
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem zadavatelka a nic by mě nepotěšilo víc, než ujištění, že to s ohařem určitě zvládnu. Ale jsem trochu soudná, a vím, že tohle mi nikdo a nic nezaručí. Proto se tady snažím jen o získání poznatků z praxe a o výměnu zkušeností. Je fakt, že se mi moc ohaři líbí, jejich vzhled, ale hlavně se mi líbí jejich přívětivá povaha, mírumilovnost, oddanost, chuť se učit a spolupracovat s pánem, a to že milují pohyb, jako já. Trochu mám obavy ze silných loveckých pudů, proto bych do zákl. výcviku asi šla. Stejně si myslím, že je to vždy loterie, ikdyž si o plemeni zjistíte všechno, zvážíte časový prostor, vše si promyslíte, tak se může stát, že natrefíte na obzvlášť náročného jedince, nebo se Vám nebude vše dařit podle plánu. Když si projdete plemena, tak každé je v něčem specifické a náročné....D

No jo, ujištění, že to člověk zvládne, to nedostaneme nikdo,taky jsem se bála. Ale víte co je podstatnější? Jestli si věříte v tom, že když bude se psem potíž, že to nevzdáte. To je na tom to nejdůležitější. Vědět o sobě, že to nezabalím a budu to řešit. Může se stát, že zvládnout lovecké vášně, bude nějakou dobu trvat, jak se ohař rychle učí, tak tohle opravdu vyžaduje hodně času a trpělivosti, aby se došlo kýženého výsledku. Tu trpělivost zdůrazním ještě jednou, protože když tam člověk ztratí nervy a toho psa zradí, je to hodně špatně. Oni prostě lovecký pud mají, tam nepomůže tvrdost, ale čas a trpělivost, aby se pes naučil co ano a co ne. Jak jsem psala, pokud tohle chcete ošéfovat, tak se kousku lovečiny nevyhnete. Ale já jsem taky laik a zvládla jsem to, díky tomu co jsem si načetla, co jsem si vyptala od ostatních. Ale že mě kuva ty nohy bolely kolikrát, nebo třebas i ruce, když jsem to neošéfovala a spálila mi je stopovačka (tady se opravdu stopovačce nevyhnete, když budte psa učit klid před zvěří). Prostě to chce vědět, že to nevzdáte. Nikdy. Ať se děje co se děje, ať vás to stojí co to stojí.

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 12:22
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.144.71

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem zadavatelka a nic by mě nepotěšilo víc, než ujištění, že to s ohařem určitě zvládnu. Ale jsem trochu soudná, a vím, že tohle mi nikdo a nic nezaručí. Proto se tady snažím jen o získání poznatků z praxe a o výměnu zkušeností. Je fakt, že se mi moc ohaři líbí, jejich vzhled, ale hlavně se mi líbí jejich přívětivá povaha, mírumilovnost, oddanost, chuť se učit a spolupracovat s pánem, a to že milují pohyb, jako já. Trochu mám obavy ze silných loveckých pudů, proto bych do zákl. výcviku asi šla. Stejně si myslím, že je to vždy loterie, ikdyž si o plemeni zjistíte všechno, zvážíte časový prostor, vše si promyslíte, tak se může stát, že natrefíte na obzvlášť náročného jedince, nebo se Vám nebude vše dařit podle plánu. Když si projdete plemena, tak každé je v něčem specifické a náročné....D

Urcite, jestli ma odpoved vyznela jako odstraseni - tak to uz asi ze zvyku :-)
Ja teda musim rict, ze jsem myslela, ze je to daleko tezsi - mit doma ohare a zvladnout jeho lovecke pudy. Ale mozna je to tim, ze mam stene po pracovnich rodicich a opak je pravdou! Vsichni znami si mysli, ze mit loveckeho psa znamena, ze mi pes bude utikat za zveri a budu ho nahanet buhvi kde. Ale tim, ze ma v sobe vlohy pro praci se pes daleko snadneji uci. Stene mi uz od 3 mesicu vystavovalo zver a tim se daleko jednoduseji naucila klidy pred zveri, down, atd. A zase tim, jak je na me to zviratko zrzavy zavisle (nekdy to ma vyhody, nekdy ne..), tak i kdyz nekdy vybehla za zajicem (to je u nas velike lakadlo), tak se nejdele do minuty vratila.
Ja bych sveho psa za nic nevymenila! Kazdy ma v oblibe neco jineho, nekdo kdyz vidi jak ze me pes nespusti oci a vsude me nasleduje, tak si rika, ze to neni pes, hlidac atd. ale ja v ni nasla co jsem chtela. Super spolecnici :-) Miluje me, celou moji rodinu, miluje deti (bohuzel miluje i cizi lidi :-)), je porad stastna. Neni snad ani okamzik, kdy by naznacila, ze ma dost a chce klid - toho se u ni nedockam.. Ale uz si neumim predstavit, ze bych nekdy mela jineho psa. Stale do budoucna premyslim o dalsim pejskovi a vim, ze chci dalsi temperamentni torpedo, protoze jsem si na to uz zvykla a jinak si to neumim predstavit.

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 12:35
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Urcite, jestli ma odpoved vyznela jako odstraseni - tak to uz asi ze zvyku :-)
Ja teda musim rict, ze jsem myslela, ze je to daleko tezsi - mit doma ohare a zvladnout jeho lovecke pudy. Ale mozna je to tim, ze mam stene po pracovnich rodicich a opak je pravdou! Vsichni znami si mysli, ze mit loveckeho psa znamena, ze mi pes bude utikat za zveri a budu ho nahanet buhvi kde. Ale tim, ze ma v sobe vlohy pro praci se pes daleko snadneji uci. Stene mi uz od 3 mesicu vystavovalo zver a tim se daleko jednoduseji naucila klidy pred zveri, down, atd. A zase tim, jak je na me to zviratko zrzavy zavisle (nekdy to ma vyhody, nekdy ne..), tak i kdyz nekdy vybehla za zajicem (to je u nas velike lakadlo), tak se nejdele do minuty vratila.
Ja bych sveho psa za nic nevymenila! Kazdy ma v oblibe neco jineho, nekdo kdyz vidi jak ze me pes nespusti oci a vsude me nasleduje, tak si rika, ze to neni pes, hlidac atd. ale ja v ni nasla co jsem chtela. Super spolecnici :-) Miluje me, celou moji rodinu, miluje deti (bohuzel miluje i cizi lidi :-)), je porad stastna. Neni snad ani okamzik, kdy by naznacila, ze ma dost a chce klid - toho se u ni nedockam.. Ale uz si neumim predstavit, ze bych nekdy mela jineho psa. Stale do budoucna premyslim o dalsim pejskovi a vim, ze chci dalsi temperamentni torpedo, protoze jsem si na to uz zvykla a jinak si to neumim predstavit.

jo přesně tak - nikdy bych už neměnila, ohař je super pes, proto taky asi každý kdo mu podlehne a už nakoukne pod pokličku, tak se ale snaží i ty další potenciální páníčky - ne odradit,, ale připravit na to, co to je být v majetku ohaře, protože to prostě něco obnáší. Oni totiž nikdy nemají dost. U nás je buď maximální aktivita a nebo pak už jen kóma a to si fakt myslím, že se neflákáme.Jen prostě - oni nemaj brzdu a myslím,ž e ani tu záchrannou ne

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 12:45
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.144.71

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jo přesně tak - nikdy bych už neměnila, ohař je super pes, proto taky asi každý kdo mu podlehne a už nakoukne pod pokličku, tak se ale snaží i ty další potenciální páníčky - ne odradit,, ale připravit na to, co to je být v majetku ohaře, protože to prostě něco obnáší. Oni totiž nikdy nemají dost. U nás je buď maximální aktivita a nebo pak už jen kóma a to si fakt myslím, že se neflákáme.Jen prostě - oni nemaj brzdu a myslím,ž e ani tu záchrannou ne

Jasne, s tim muzu jenom souhlasit! A je zajimavy, jak lidi oharum propadnou, kdyz je pak jednou poznaji... i s temi (nebo hlavne s nimi) jejich "neduhy". Ja kdyz si vzpomenu co ta moje prisera delala kdyz byla mala a bez dozoru.. Kolik veci sezrala, roztrhala a ja nevim co vsechno.. Kamaradi ke me chodili a rikali, ze by takovyho psa zabili :-) A ja tomu verim. Jenze kdyz to pak ma clovek doma, tak misto toho "zabijeni" a nadavani proste vezme voditko a jde se psem ven - protoze je to vzdycky chyba majitele, ze neni schopnej si zorganizovat cas tak, aby z toho ohar tezil co nejvic :-)
A s tou aktivitou to opravdu neni prehaneni :-) To obcas zavidim jinym majitelum, ze maj psa, co kdyz nema co delat, tak sebou placne na zem a je v klidu - toho se ja dockam po 20 uslych km :-) A to jeste nesmi byt v blizkosti zadne rozptyleni (deti, psi nebo usmevavi kamaradi :-))

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 13:04
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jasne, s tim muzu jenom souhlasit! A je zajimavy, jak lidi oharum propadnou, kdyz je pak jednou poznaji... i s temi (nebo hlavne s nimi) jejich "neduhy". Ja kdyz si vzpomenu co ta moje prisera delala kdyz byla mala a bez dozoru.. Kolik veci sezrala, roztrhala a ja nevim co vsechno.. Kamaradi ke me chodili a rikali, ze by takovyho psa zabili :-) A ja tomu verim. Jenze kdyz to pak ma clovek doma, tak misto toho "zabijeni" a nadavani proste vezme voditko a jde se psem ven - protoze je to vzdycky chyba majitele, ze neni schopnej si zorganizovat cas tak, aby z toho ohar tezil co nejvic :-)
A s tou aktivitou to opravdu neni prehaneni :-) To obcas zavidim jinym majitelum, ze maj psa, co kdyz nema co delat, tak sebou placne na zem a je v klidu - toho se ja dockam po 20 uslych km :-) A to jeste nesmi byt v blizkosti zadne rozptyleni (deti, psi nebo usmevavi kamaradi :-))

Jo přesně tak, utavit ohaře není žádná čurina. Já znám unavenýho Ešusa jen: když mu něco bylo a pak v pondělí ráno po víkendu -to mu vydrží tak do odpoledne. Nebo do úterý, ale to je po týdnu aktivity a to ho spíš zmůže to, že nespí, než to že je unavenej z činnosti. A to předesílám, že se ani v týdnu nenudíme. Není to procházka parčíkem a domů. Kdepak hásky tak ty dvě hoďky. Buď to v poli, kde si teda jednak ohaříme (zvířátkohledání, aport, či hledání ztracených věcí) , páč ho to bavčí a nebo tenisákujeme, skáčeme přes překážky, co tam mají pro koně na cvičení, nebo cvičíme poslušnost. No takže to není o tom, že by se lehce proběhal, celou tu dobu nějak makáme - ať už hlavou, nebo tělem. A stejně, přijdeme domů, jde chvilku na místo .............. a za chvíli ho mám za zadnicí, jestli bude ještě nějaká produkce
na to ničení jsme měli štěstí, nebo dobrou metodu, to nevím, ale u nás toho moc zničenýho nebylo. Podařílo se mi brzo, že se naučil na povel počkat na místečku, takže jsem před odchodem do práce rozmístila po předsíni, kde od malička bivakuje, různě velké papírové krabice, dovnitř dala pamlsky, hračky, někdy vícero těch krabic do sebe a až mezi dveřma jsem řekla, vezmiiiiiiii.On vypálil a šel "demolovat", takže jednak se vždycky těšil až vysmahnu už z domova a druhak demoloval cíleně a tak moc věcí ani nezničil, protože měl tyhle "hlavolamy" - což je další věc, kterou můžu zadavatelce doporučit.

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 14:05
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
PetraK je shodou okolností tady, páč tuhle se tu po delší době vyskytla a zahlédla právě ohaří téma a radila, že do ohaře jít po dobrém rozmyšlení si situace a to z toho důvodu, že ohaře oblibuju a snažím se vždy toho, kdo se rozhoduje, upozornit na to, že jsou určitá specifika se kterýma musí počítat, pokud chce aby byli oba posléze v pohodě.
Co se výchovy týká - tak u nás se potvrdilo to, že ohař se velmi dobře učí. Opravdu velmi dobře a velmi rychle. Základní výchovu (čistotnost, návyk na jméno, obojek, vodítko) základy povelů sedni, lehni, přivolání jsme zvládali neuvěřitelně rychle - vše formou hry, pamlsků a pochvaly. takhle ale jedeme pořád, že se učíme hrou a odměňováním. Určitě bych doporučila před pořízením štěněte si nastudovat ještě o klikru a metodě učení s klikrem, ta je pro ně jako stvořená, mě mrzí, že jsem o ní v době, kdy byl Ešus štěně, nevěděla. Přivolání jsme učili opravdu hned, jakmile věděl Ešus své jméno a to opět formou super hry, kdy jsme si ho posílali mezi sebou ve vysoké trávě. Vždycky dofordil k jednomu, byl pochválenej, odměněnej moc dobrůtkou a pak zavolal ten druhý, Zrzavohubec vyrazil nadšeně do terénu pro dobrůtku a takhle jsme si prostě hráli.
Určitě bych doporučila od začátku chodit se psem za zvěří. Aby se s ní seznámil, naučil se ovládat. Od štěněte. Půjdete a když zvěř uvidíte, dáte hafanovi sedni a budete se z povdzálí koukat. Chce to opravdu hodně se týhle věci věnovat. Je to v nich, zájem o zvěř nejde přebít, ani potlačit. Musí se usměrnit. Jakmile trošku poporoste, věnujte se upevnění vystavení zvěře a klidu před ní. Jak jsem psala, nejsem myslivec, ale tahle část loveckého výcviku Vám pomůže při ovladatelnosti psa tak, abyste s ním mohla jít kdykoliv na volno a spolehnout se na něj. Jak se to osvědčilo u nás můžu dát jako důkaz zkutečnost, že Ešus teď o víkendu na zahradě objevil dva malé zajíčky, oba -stejně jako těch šes či osm loňských - jsou v pořádku. Ale je to o tom, že to chce celé váš čas, hodně času. Hodně nachozených kilometrů, hodně trpělivosti, protože to zpočátku bude na palici a ten pes bude mít v hlavě jen to, že ZAJÍC=BĚŽÍM. Bude období, kdy se vyplatí vytáhnout stopku a cíleně za tou zvěří s tím psem chodit. A není to otázka měsíce. Ale na druhou stranu, když to budete dělat trpělivě a poctivě, tak je pak super pocit, že se na něj můžete spolehnout.
Já jsem taky byla ta, která vám psala, že puberta v našem podání byla něco příšernýho. Jak jsem měla nejvzornější štěně v okolí, tak v tuhle dobu to byl smeták hnusnej neposlušnej vynásobeno jeho dynamikou, bylo to vražedný. To bude další období, kdy to chce se mu věnovat - a třeba v týhle době jsme potíže se zvěří měli největší. To jsem si myslela, že ho zabiju.
Určitě bych vám doporučila už od malička - zase formou hry - jet na aport, bude se vám to hodit-je to dobrá věc na unavení neunavitelnýho psa. Mají ho v sobě, stačí to rozvinout. Já začla zase tou hrou hned, ještě v době, kdy nemohl před očkováním pořádně ven. Takže jsme spoustu věcí dělali doma- i to nošení. Že jsem mu něco hodila, když to donesl, \"potahali\" jsme se, pochválila jsem ho.
Pak taky od štěňátka můžete začít budovat hledání - my začínali zase pochopitelně doma, hledáním piškotů - nejdřív tak, že ho \"chováte\" aby ho prcek viděl - třeba za nohu stolu, za krabici nebo tak nějak. Pak to postupně děláte těžší a těžší - schováte třeba tak, aby to viděl, ale do jiné místnosti, kam ho potom pošlete, pak už to nevidí, pak ztěžujete schovky a pak zjistíte, že není místo, kde by to nenašel pak se vám to bude hodit venku, naučí se to snáz a vy zas budete mít něco, čím ho budete mít zabavit, protože zabavit ohaři hlavu, to je někdy fuška
Doporučuji taky hned, krom jiného -opět příjemnou formou-učit povel místečko. Přijdete z venku, utřete packy, mrňousa dáte na místečko, řeknete \"Místečko!\" a případně ho tam na chvilku přidržíte, bude utahaný, takže se ani moc zpěčovat nebude.
Další prima věc a vychytávka je a snadno učitelný /páč to maj v hlavě po rodičích/ vysílání do stran, kam ukážete. To když pesana naučíte, tak jednak ho můžete korigovat na větší vzdálenost a pak dá se takhle trošilinku i povyběhat v rámci výcviku.
V rámci jejich temperamentu VŘELE DOPORUČUJU od malička se zaměřit na to, že na vodítku se netahá, netahá. U štěněte to půjde snáz, než pak třeba u puboše.
A určitě doporučuju koupit si knížku 101 psích triků, protože tam jsou tipy na různé ptákoviny, co se psem můžete dělat. A dělat ten ohař fakt musí, páč unuděnej ohař = časovaná bomba. Za tímhle si budu stát.
Tak přeju, ať se Vám oběma daří.

Opět zadavatelka: Teď si nevybavuji, ve které diskusi jste se objevila paní Petro K, ale díky za vzácné rady, moc si jich vážím, a pokud ohaře opravdu koupím, tak se určo budou hodit. Někde tady zazněla rada - pořídit si společenské sportovní plemeno. Tak by mě zajímalo, která plemena jsou tím myšlena. Protože typicky společenské plemeno jako jsou maltezáčci a bišonci apod. si jako sportovce neumím představit.....D

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 14:31
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Opět zadavatelka: Teď si nevybavuji, ve které diskusi jste se objevila paní Petro K, ale díky za vzácné rady, moc si jich vážím, a pokud ohaře opravdu koupím, tak se určo budou hodit. Někde tady zazněla rada - pořídit si společenské sportovní plemeno. Tak by mě zajímalo, která plemena jsou tím myšlena. Protože typicky společenské plemeno jako jsou maltezáčci a bišonci apod. si jako sportovce neumím představit.....D

no sportovní společenské plemeno by mohl být-z mého čistě laického pohledu - třeba strakáč - český strakatý pes (dříve Horákův laboratorní pes) a dál mě teď nic jinýho taky nenapadne teda.
No já myslím, že jsme se potkaly v té debatě, jak jsem vám psala, abyste zvážila zda tak v roce pesanova věku pořídit mimčo, protože to je zrovna věk, kdy by člověk vzal nejradši kulomet a rozprášil čoklida do okolí (pochopitelně nadneseně řečeno) protože ta puberta může dát člověku zabrat a když bude mít ruce svázané kočárkem , je totálně v háji a nemá šanci psovi vymezit ty hranice, takže hrozí, že ten si z něj začne dělat čurinu, blázny a dobrý den. Jestli si vzpomenete.
Já tyhle "varování" nepíšu proto, že bych si myslela, že si nikdo nemá ohaře pořizovat, ale spíš proto, aby se každý zamyslel nad tím, co ho čekat tutově bude a co bude muset určitě řešit. Tak doufámto, že to neberete špatně a osobně, prosím.
U nás je třeba německá ohařka-případ na který je hodně smutný pohled - fenka ťapká na vodítku a rychlejšího pohybu nemaje, je z ní strašně tlustá koule, to stejný vydání, ale ve výmarským podání, jsme tuhle potkali ve Stromajdě, vedle kočárku. Ešus kolem ní hopíkoval, fenka po pár výskocích funěla jak sentinel. Na tohle se mi smutně kouká, je mi těch psů líto, jsou to torpéda, mají lítat, makat, skákat, něco dělat- je jedno co, ale něco. Ne šmajdat po chodníčku na vodítku. Což neříkám, že bude váš případ , jen prostě si myslím,,že je lepší vědět, že budu muset každý den, za každého počasí ven tak minimálně na hoďku a půl a s čoklidem se zabejvat (+ ranní a večerní prochajda), páč jinak když to dělat nebudu, tak mi ten šílenec poleze po hlavě. Viděla jsem to pokaždé, když mu třeba něco bylo- naposled, když si v polích rozřezal nohu, tak že byl na šití a měli jsme klidový režim. Myslím, že každý v majetku ohaře potvrdí, že řekne-li mu veterinář - dodržujte klidový režim, orosí se nám čelo. Protože ledva se oklepou, klidový režim neklidový režim, chtějí řádit a páníčkům pak slejzají kožní deriváty a vymýšlí alespoň nějakou zábavu na doma. Takže to, že jsou to aktivisti a to, že musíte pořešit ty zvířátka to je to nejhlavnější, s čím je nutno počítat. Ale povahu mají takovou, že kdo jednou ohaře zkusí, už navždy musí

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 14:34
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.164.184

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Opět zadavatelka: Teď si nevybavuji, ve které diskusi jste se objevila paní Petro K, ale díky za vzácné rady, moc si jich vážím, a pokud ohaře opravdu koupím, tak se určo budou hodit. Někde tady zazněla rada - pořídit si společenské sportovní plemeno. Tak by mě zajímalo, která plemena jsou tím myšlena. Protože typicky společenské plemeno jako jsou maltezáčci a bišonci apod. si jako sportovce neumím představit.....D

Já jsem další s podobným záměrem si pořídít ohaře.To jsem ráda že je nás tu víc.Bude to nko a tak mám podobné obavy.Lovecky pejska vést nechceme, ale chcem se hodně zaměřit na poslušnost a chodit spíš na cvičák.Nějaké základní povely které se dělají v loveckém výcviku možná využijem ale dál to rozvíjet zřejmě nebudem.I když možná kdo ví a za pár let budu lítat po lese za zvěříNedávno jsem tu psala dotaz zda lepší si pořídi dobrmana nebo ohaře.Nakonec jsme se rozhodli pro ohaře a to hlavně z důvodu jeho zdraví oproti dobrmanům.Pro štěňátko si jedem za tři týdny.Někdo mi tu psal že mi žádná chovatelská stancie pejska neprodá když mu řeknu že nebudem lovit a kolik na něj budu mít času když chodím na 8 hodin do práce.Kontaktovala jsem několik stanic a nikde s tím problém neměli.

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 14:35
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.101.77

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no sportovní společenské plemeno by mohl být-z mého čistě laického pohledu - třeba strakáč - český strakatý pes (dříve Horákův laboratorní pes) a dál mě teď nic jinýho taky nenapadne teda.
No já myslím, že jsme se potkaly v té debatě, jak jsem vám psala, abyste zvážila zda tak v roce pesanova věku pořídit mimčo, protože to je zrovna věk, kdy by člověk vzal nejradši kulomet a rozprášil čoklida do okolí (pochopitelně nadneseně řečeno) protože ta puberta může dát člověku zabrat a když bude mít ruce svázané kočárkem , je totálně v háji a nemá šanci psovi vymezit ty hranice, takže hrozí, že ten si z něj začne dělat čurinu, blázny a dobrý den. Jestli si vzpomenete.
Já tyhle "varování" nepíšu proto, že bych si myslela, že si nikdo nemá ohaře pořizovat, ale spíš proto, aby se každý zamyslel nad tím, co ho čekat tutově bude a co bude muset určitě řešit. Tak doufámto, že to neberete špatně a osobně, prosím.
U nás je třeba německá ohařka-případ na který je hodně smutný pohled - fenka ťapká na vodítku a rychlejšího pohybu nemaje, je z ní strašně tlustá koule, to stejný vydání, ale ve výmarským podání, jsme tuhle potkali ve Stromajdě, vedle kočárku. Ešus kolem ní hopíkoval, fenka po pár výskocích funěla jak sentinel. Na tohle se mi smutně kouká, je mi těch psů líto, jsou to torpéda, mají lítat, makat, skákat, něco dělat- je jedno co, ale něco. Ne šmajdat po chodníčku na vodítku. Což neříkám, že bude váš případ , jen prostě si myslím,,že je lepší vědět, že budu muset každý den, za každého počasí ven tak minimálně na hoďku a půl a s čoklidem se zabejvat (+ ranní a večerní prochajda), páč jinak když to dělat nebudu, tak mi ten šílenec poleze po hlavě. Viděla jsem to pokaždé, když mu třeba něco bylo- naposled, když si v polích rozřezal nohu, tak že byl na šití a měli jsme klidový režim. Myslím, že každý v majetku ohaře potvrdí, že řekne-li mu veterinář - dodržujte klidový režim, orosí se nám čelo. Protože ledva se oklepou, klidový režim neklidový režim, chtějí řádit a páníčkům pak slejzají kožní deriváty a vymýšlí alespoň nějakou zábavu na doma. Takže to, že jsou to aktivisti a to, že musíte pořešit ty zvířátka to je to nejhlavnější, s čím je nutno počítat. Ale povahu mají takovou, že kdo jednou ohaře zkusí, už navždy musí

Klidový režim u ohaře, jsem orosená jen při té představě, jak píšeš

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 14:37
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no sportovní společenské plemeno by mohl být-z mého čistě laického pohledu - třeba strakáč - český strakatý pes (dříve Horákův laboratorní pes) a dál mě teď nic jinýho taky nenapadne teda.
No já myslím, že jsme se potkaly v té debatě, jak jsem vám psala, abyste zvážila zda tak v roce pesanova věku pořídit mimčo, protože to je zrovna věk, kdy by člověk vzal nejradši kulomet a rozprášil čoklida do okolí (pochopitelně nadneseně řečeno) protože ta puberta může dát člověku zabrat a když bude mít ruce svázané kočárkem , je totálně v háji a nemá šanci psovi vymezit ty hranice, takže hrozí, že ten si z něj začne dělat čurinu, blázny a dobrý den. Jestli si vzpomenete.
Já tyhle "varování" nepíšu proto, že bych si myslela, že si nikdo nemá ohaře pořizovat, ale spíš proto, aby se každý zamyslel nad tím, co ho čekat tutově bude a co bude muset určitě řešit. Tak doufámto, že to neberete špatně a osobně, prosím.
U nás je třeba německá ohařka-případ na který je hodně smutný pohled - fenka ťapká na vodítku a rychlejšího pohybu nemaje, je z ní strašně tlustá koule, to stejný vydání, ale ve výmarským podání, jsme tuhle potkali ve Stromajdě, vedle kočárku. Ešus kolem ní hopíkoval, fenka po pár výskocích funěla jak sentinel. Na tohle se mi smutně kouká, je mi těch psů líto, jsou to torpéda, mají lítat, makat, skákat, něco dělat- je jedno co, ale něco. Ne šmajdat po chodníčku na vodítku. Což neříkám, že bude váš případ , jen prostě si myslím,,že je lepší vědět, že budu muset každý den, za každého počasí ven tak minimálně na hoďku a půl a s čoklidem se zabejvat (+ ranní a večerní prochajda), páč jinak když to dělat nebudu, tak mi ten šílenec poleze po hlavě. Viděla jsem to pokaždé, když mu třeba něco bylo- naposled, když si v polích rozřezal nohu, tak že byl na šití a měli jsme klidový režim. Myslím, že každý v majetku ohaře potvrdí, že řekne-li mu veterinář - dodržujte klidový režim, orosí se nám čelo. Protože ledva se oklepou, klidový režim neklidový režim, chtějí řádit a páníčkům pak slejzají kožní deriváty a vymýšlí alespoň nějakou zábavu na doma. Takže to, že jsou to aktivisti a to, že musíte pořešit ty zvířátka to je to nejhlavnější, s čím je nutno počítat. Ale povahu mají takovou, že kdo jednou ohaře zkusí, už navždy musí

Téeď mě jedno společenské sportovní plemeno napadlo a není to zrovna prcek - pudl královák. Kamarádka má. Bílýho, dělá s ním jak normoš výcvik, tak hlavně agility, je to super pes s parádní povahou. Já do té doby než jsem je poznala koukala na pudlíky - no.... jako na ty sídlištní. no. Ale je pravda, že není pudl jako pudl. Ona má dva, jak toho malýho - poslušnějšího psa na výcviku jsem neviděla, tak velkýho. Nemá-li pudl tu příšernou výstavní úpravu, je to krásný pes, s hezkou stavbou těla a skvělou povahou. Vždycky dobře naladěný

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 14:52
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem další s podobným záměrem si pořídít ohaře.To jsem ráda že je nás tu víc.Bude to nko a tak mám podobné obavy.Lovecky pejska vést nechceme, ale chcem se hodně zaměřit na poslušnost a chodit spíš na cvičák.Nějaké základní povely které se dělají v loveckém výcviku možná využijem ale dál to rozvíjet zřejmě nebudem.I když možná kdo ví a za pár let budu lítat po lese za zvěříNedávno jsem tu psala dotaz zda lepší si pořídi dobrmana nebo ohaře.Nakonec jsme se rozhodli pro ohaře a to hlavně z důvodu jeho zdraví oproti dobrmanům.Pro štěňátko si jedem za tři týdny.Někdo mi tu psal že mi žádná chovatelská stancie pejska neprodá když mu řeknu že nebudem lovit a kolik na něj budu mít času když chodím na 8 hodin do práce.Kontaktovala jsem několik stanic a nikde s tím problém neměli.

8 hodin v práci jsme povětšinou skoro všichni. A ty čoklid stejně prochrní, aby dobil baterky. Pak je rozhodující ten zbylý čas, když člověk dovalí domů. Když ho psu věnuje, je to naprosto jedno.
To je fajn, že po kusu tý lovečiny sáhnete- hodně si tím totiž usnadníte výchovu. To je neoddiskutovatelný fakt. Mně to rozhodně hodně pomohlo. Mám známé, fenka je hlavně parková, ne- že byl byla nešťastná, to rozhodně není, ale .... jdou-li do přírody, je to pro páníčky tak trochu na nervy, protože se snažili fence zatajit, do dospělosti, že je lovecké plemeno. takhle to zní možná vtipně, ale já sama za sebe jsem ráda, že můžu s Ešusem bez obav na volno prochodit Českou republiku (a doufám jen, že mu to vydrží i nadále).
Tak teď se připravte na to, že mrnítko vám dá notně zabrat a z bytu možná vytvoří holobyt . Užijte si to, vy i štěndo. Připravte si hromadu lásky a kopu důslednosti a dvě kopy trpělivosti. Co nechcete aby prtě dělalo, musíte dát najevo hned. A taky co do něj vložíte jako do tý malý housky chlupatý, to pak, až přežijete pubertu, jako když najdete. Věnujte mu každou chvilku, uvidíte, že se Vám to vyplatí, hrajte si s ním, učte ho. Ať je to zábava pro vás oba

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 14:56
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Klidový režim u ohaře, jsem orosená jen při té představě, jak píšeš

že jo? Vybavuje se mi, když byl Ešus malilinkatej, a rozblil se, nepomohla dieta nic, začal už bejt divnej, objednávala jsem nás na veterinu s apatickým štěnětem vizsly. Do ordinace ovšem vtrhnul zrzavej urganán, kterej to tam srovnal se zemí, dostali jsme injekci a nařídili klidovej režim. Rovnou jsem se při tý představě rozplakala a mezi vzlyky jsem se ptala veterináře, jak to asi mám jako podle něj udělat, ať se na toho magora podívá. Neporadil, háájzl

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 15:12
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem další s podobným záměrem si pořídít ohaře.To jsem ráda že je nás tu víc.Bude to nko a tak mám podobné obavy.Lovecky pejska vést nechceme, ale chcem se hodně zaměřit na poslušnost a chodit spíš na cvičák.Nějaké základní povely které se dělají v loveckém výcviku možná využijem ale dál to rozvíjet zřejmě nebudem.I když možná kdo ví a za pár let budu lítat po lese za zvěříNedávno jsem tu psala dotaz zda lepší si pořídi dobrmana nebo ohaře.Nakonec jsme se rozhodli pro ohaře a to hlavně z důvodu jeho zdraví oproti dobrmanům.Pro štěňátko si jedem za tři týdny.Někdo mi tu psal že mi žádná chovatelská stancie pejska neprodá když mu řeknu že nebudem lovit a kolik na něj budu mít času když chodím na 8 hodin do práce.Kontaktovala jsem několik stanic a nikde s tím problém neměli.

zadavatelka: taky mám pozitivní zkušenosti s CH stanicema NKO. Z několika případů mi jen 1 odepsala, že prodávají jen pro lovecké účely. Na Vaši diskusi dobrman/ohař si vzpomínám. Psala jsem tam něco nakonec (myslím). Měli jsme totiž kdysi u rodičů kokršpanělku, a ta navzdory obecně známé povaze - aktivita, lovecká vášeň, láska k vodě se chovala velice klidně, o delší procházky neprojevovala zájem, "lovila" max. tak malé psy, které ráda prohnala, a do vody jsme ji nedokázali nalákat ani na buřta Ale vypasená vůbec nebyla, ba naopak, protože jsme dbali na správný přísun potravy. A asi to bylo tím, že jsme ji zvykli na určitý režim. Nebo měla takovou povahu. Kdo ví. Tím nechci říct, že bych ohaře vedla stejně, ale myslím si, že psi jsou velice přizpůsobiví tvorové.
Jsem ráda, že jste se rozhodli pro NKO. Já, když jsem o koupi začala uvažovat, tak první mi padl do oka výmar. O tom jsem z více zdrojů zjistila, že bývá ostrý. Pak jsem začala shánět info i o maďarech, ti mě zase připadají jako hodně temperamentní neřízené střely a psychicky až moc citlivky. A nakonec mi z toho vyšel němec, jako ten "střed". Měla jsem i jiného favorita - flat coated retrievra. Musím ale říct, že teď i po návštěvě výstavy v Ostravě (kde mi teda v šalině ukradli peněženku se všemi doklady - dávejte si tam bacha!!!) mě němci úplně uchvátili....D

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 15:14
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.101.77

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
že jo? Vybavuje se mi, když byl Ešus malilinkatej, a rozblil se, nepomohla dieta nic, začal už bejt divnej, objednávala jsem nás na veterinu s apatickým štěnětem vizsly. Do ordinace ovšem vtrhnul zrzavej urganán, kterej to tam srovnal se zemí, dostali jsme injekci a nařídili klidovej režim. Rovnou jsem se při tý představě rozplakala a mezi vzlyky jsem se ptala veterináře, jak to asi mám jako podle něj udělat, ať se na toho magora podívá. Neporadil, háájzl

Na to rada není To je naprosto neproveditelná věc, udržet ohaře v klidovém režimu Kdyby se aspoň dalo jejich energií topit, to bychom ušetřili

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 15:26
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zadavatelka: taky mám pozitivní zkušenosti s CH stanicema NKO. Z několika případů mi jen 1 odepsala, že prodávají jen pro lovecké účely. Na Vaši diskusi dobrman/ohař si vzpomínám. Psala jsem tam něco nakonec (myslím). Měli jsme totiž kdysi u rodičů kokršpanělku, a ta navzdory obecně známé povaze - aktivita, lovecká vášeň, láska k vodě se chovala velice klidně, o delší procházky neprojevovala zájem, "lovila" max. tak malé psy, které ráda prohnala, a do vody jsme ji nedokázali nalákat ani na buřta Ale vypasená vůbec nebyla, ba naopak, protože jsme dbali na správný přísun potravy. A asi to bylo tím, že jsme ji zvykli na určitý režim. Nebo měla takovou povahu. Kdo ví. Tím nechci říct, že bych ohaře vedla stejně, ale myslím si, že psi jsou velice přizpůsobiví tvorové.
Jsem ráda, že jste se rozhodli pro NKO. Já, když jsem o koupi začala uvažovat, tak první mi padl do oka výmar. O tom jsem z více zdrojů zjistila, že bývá ostrý. Pak jsem začala shánět info i o maďarech, ti mě zase připadají jako hodně temperamentní neřízené střely a psychicky až moc citlivky. A nakonec mi z toho vyšel němec, jako ten "střed". Měla jsem i jiného favorita - flat coated retrievra. Musím ale říct, že teď i po návštěvě výstavy v Ostravě (kde mi teda v šalině ukradli peněženku se všemi doklady - dávejte si tam bacha!!!) mě němci úplně uchvátili....D

Petro K, Vy máte maďara?

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 15:39
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Petro K, Vy máte maďara?

Také jsem uvažovala o koupi dospělého NKO, již vychovaného a zákl. vycvičeného. Ale nevím, zda by byl starší pes ochoten si zvyknout na jiný režim...D

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 15:40
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na to rada není To je naprosto neproveditelná věc, udržet ohaře v klidovém režimu Kdyby se aspoň dalo jejich energií topit, to bychom ušetřili

má druhá půle mu říká Energetik s tím, že mu v době energetický krize, která tuhle byla vysvětloval, že když už ta krize je, tak by se podle toho měl taky chovat a trochu tou energií šetři

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 15:42
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Petro K, Vy máte maďara?

ano, mám maďara.. bohužel jen jednoho, kdyby bylo jen na mě, tak....

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 15:50
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.164.184

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zadavatelka: taky mám pozitivní zkušenosti s CH stanicema NKO. Z několika případů mi jen 1 odepsala, že prodávají jen pro lovecké účely. Na Vaši diskusi dobrman/ohař si vzpomínám. Psala jsem tam něco nakonec (myslím). Měli jsme totiž kdysi u rodičů kokršpanělku, a ta navzdory obecně známé povaze - aktivita, lovecká vášeň, láska k vodě se chovala velice klidně, o delší procházky neprojevovala zájem, "lovila" max. tak malé psy, které ráda prohnala, a do vody jsme ji nedokázali nalákat ani na buřta Ale vypasená vůbec nebyla, ba naopak, protože jsme dbali na správný přísun potravy. A asi to bylo tím, že jsme ji zvykli na určitý režim. Nebo měla takovou povahu. Kdo ví. Tím nechci říct, že bych ohaře vedla stejně, ale myslím si, že psi jsou velice přizpůsobiví tvorové.
Jsem ráda, že jste se rozhodli pro NKO. Já, když jsem o koupi začala uvažovat, tak první mi padl do oka výmar. O tom jsem z více zdrojů zjistila, že bývá ostrý. Pak jsem začala shánět info i o maďarech, ti mě zase připadají jako hodně temperamentní neřízené střely a psychicky až moc citlivky. A nakonec mi z toho vyšel němec, jako ten "střed". Měla jsem i jiného favorita - flat coated retrievra. Musím ale říct, že teď i po návštěvě výstavy v Ostravě (kde mi teda v šalině ukradli peněženku se všemi doklady - dávejte si tam bacha!!!) mě němci úplně uchvátili....D

Pro němce jsme se rozhodli mezi ohaři i pro tu podobu s hnědým dobroušem ktrej se nám líbí.Celej život jsem toužila mít psa a vždycky mi v tom něco bránilo.Ať už rodiče, nebo majitelé podnájmů.Teď je konečně ten čas na to si pejska pořídit, tak už se nemůžu dočkat štěňátka.V práci jsem takle dlouho 4* v týdnu jinak mám volno.Většinu volného času bych chtěla trávit s pejskem.Určitě to nebudou jen samé radosti a budou chvíle kdy ho budu chtít přerazit, ale moc se na to těším.Přítel už takové nadšení nesdílí,ale s pejskem bude běhat a věnovat se mu taky.Ještě tu někdo psal s tou mateřskou v pubertě psa.Já se chystám jít do mimča tak za rok, takže když by to vyšlo tak by se narodilo když bude pejsek dvouletej což si myslím že nejhorší budeme mít za sebou a snad to všechno dohromady zvládnem.

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 15:51
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Také jsem uvažovala o koupi dospělého NKO, již vychovaného a zákl. vycvičeného. Ale nevím, zda by byl starší pes ochoten si zvyknout na jiný režim...D

No já myslím, že by si zvykl. Tedy jde o to na jaký režim- myslím tím, že třeba pes lovecky vedený, to pak bude postrádat, to byl třeba i u mě důvod, proč lovecký výcvik nedělat, protože vím, že se pak lovečině v praxi věnovat nebudu a myslím, že když už k tomu ten pes přičuchne a přirozeně ho to baví, nebylo by ode mě na férovku, mu to poté nedopřát. Ale jinak v nové rodině, pokud bude mít to co potřebuje, proč ne. Tohle je těžký rozhodování- na jednu stranu člověk nemusí řešit třeba loužičky, pes už třeba něco umí. Na druhou stranu mít psa od štěněte je něco moc fajn, máte o hodně víc společného, toho psa si utváříte vy sami. Je to těžký se rozhodnout. Pro mě těžká volba.
Teď jsem si vzpomněla - u nás mají fenku bretaňského ohaře - brali si ji už jako vycvičenou.Důvodem bylo to, že jejich první fenku -téhož plemene-nijak ohledně zvěře necvičili a skončilo to špatně, honila zajíce a srazilo ji auto, takže si raději vzali pejska už vycvičeného, takže pro ně velké pozitivum. Jenže - tím, že to s tím psem nijak dál necvičí, pes pochopitelně v rámci procesu vyhasínání, zapomíná a loví jim zas a stejně. Takže z toho mi vychází další věc, kterou by měl člověk ohaří vědět, že i v dospělosti to chce - určitě aspoň trošku- na tomhle pracovat. za nás můžu říct, že chodíme vlastně za zvířaty pořád, takže pevně doufám, že tam proces vyhasínání hned tak nenastane

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 16:09
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pro němce jsme se rozhodli mezi ohaři i pro tu podobu s hnědým dobroušem ktrej se nám líbí.Celej život jsem toužila mít psa a vždycky mi v tom něco bránilo.Ať už rodiče, nebo majitelé podnájmů.Teď je konečně ten čas na to si pejska pořídit, tak už se nemůžu dočkat štěňátka.V práci jsem takle dlouho 4* v týdnu jinak mám volno.Většinu volného času bych chtěla trávit s pejskem.Určitě to nebudou jen samé radosti a budou chvíle kdy ho budu chtít přerazit, ale moc se na to těším.Přítel už takové nadšení nesdílí,ale s pejskem bude běhat a věnovat se mu taky.Ještě tu někdo psal s tou mateřskou v pubertě psa.Já se chystám jít do mimča tak za rok, takže když by to vyšlo tak by se narodilo když bude pejsek dvouletej což si myslím že nejhorší budeme mít za sebou a snad to všechno dohromady zvládnem.

No, já jsem ve druhém měsíci těhotenství a psa plánuji asi v červenci. Takže pokud vše vyjde, bude to asi velký boj. A nebude to lehké. Ale rozhodla jsem se tak proto, protože plánuji odejít z práce (dál od stresů) a ráda bych strávila těhotenství aktivně a věnovala se něčemu, co mě hrozně baví a těší. A také bych pro štěndo měla v té době spoustu času, abych ho mohla vychovat a chodit s ním na cvičák. Ale pak to samozřejmě bude horší. A mám z té puberty určité obavy...D

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 16:12
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pro němce jsme se rozhodli mezi ohaři i pro tu podobu s hnědým dobroušem ktrej se nám líbí.Celej život jsem toužila mít psa a vždycky mi v tom něco bránilo.Ať už rodiče, nebo majitelé podnájmů.Teď je konečně ten čas na to si pejska pořídit, tak už se nemůžu dočkat štěňátka.V práci jsem takle dlouho 4* v týdnu jinak mám volno.Většinu volného času bych chtěla trávit s pejskem.Určitě to nebudou jen samé radosti a budou chvíle kdy ho budu chtít přerazit, ale moc se na to těším.Přítel už takové nadšení nesdílí,ale s pejskem bude běhat a věnovat se mu taky.Ještě tu někdo psal s tou mateřskou v pubertě psa.Já se chystám jít do mimča tak za rok, takže když by to vyšlo tak by se narodilo když bude pejsek dvouletej což si myslím že nejhorší budeme mít za sebou a snad to všechno dohromady zvládnem.

ještě doporučím - vezměte si po příchodu štěněte domů dovču na pár dní, aby mělo štěně čas se aklimatizovat ve vaší přítomnosti a taky abyste měli čas ho postupně připravit na to, že bude doma zůstávat samo. Tohle rozhodně nechce podcenit a pár dní tomu věnovat, při správném naučení samostatnosti, bude pak pesan kdekoliv a bez problémů zůstávat sám. vyplatí se třeba i při pobytech v hotelu. Štěně zvykejte postupně na to, že tam bude samo, učte ho to vždy, když je unavené hrou a padají mu víka, dejte ho na pelíšek, řekněte místečko!, třeba ho pohlaďte, aby se ještě víc uklidnilo a pak na chvilku odejdětě, vraťte se, štěndo pochvalte, že nevřískalo a nic neprovedlo- to za tu chvilku nestihne a pak postupně dobu prodlužujte. Tohle je věc, kterou doporučuju u žádnýho psa nepodcenit, hodí se to vždy a kdekoliv.

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 16:29
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ještě doporučím - vezměte si po příchodu štěněte domů dovču na pár dní, aby mělo štěně čas se aklimatizovat ve vaší přítomnosti a taky abyste měli čas ho postupně připravit na to, že bude doma zůstávat samo. Tohle rozhodně nechce podcenit a pár dní tomu věnovat, při správném naučení samostatnosti, bude pak pesan kdekoliv a bez problémů zůstávat sám. vyplatí se třeba i při pobytech v hotelu. Štěně zvykejte postupně na to, že tam bude samo, učte ho to vždy, když je unavené hrou a padají mu víka, dejte ho na pelíšek, řekněte místečko!, třeba ho pohlaďte, aby se ještě víc uklidnilo a pak na chvilku odejdětě, vraťte se, štěndo pochvalte, že nevřískalo a nic neprovedlo- to za tu chvilku nestihne a pak postupně dobu prodlužujte. Tohle je věc, kterou doporučuju u žádnýho psa nepodcenit, hodí se to vždy a kdekoliv.

To zní rozumně, také jsem nad tím přemýšlela. Že pokud budu se štěndem doma, tak vždy ho nechám na chvíli o samotě....D

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 16:30
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, já jsem ve druhém měsíci těhotenství a psa plánuji asi v červenci. Takže pokud vše vyjde, bude to asi velký boj. A nebude to lehké. Ale rozhodla jsem se tak proto, protože plánuji odejít z práce (dál od stresů) a ráda bych strávila těhotenství aktivně a věnovala se něčemu, co mě hrozně baví a těší. A také bych pro štěndo měla v té době spoustu času, abych ho mohla vychovat a chodit s ním na cvičák. Ale pak to samozřejmě bude horší. A mám z té puberty určité obavy...D

Pro zadavatelku- promiňte, ale nepřijde mi to moc šťastné řešení. Moc si neumím představit, jak pak budete stíhat mimino a štěně. časově je obojí značně náročný, budete mít najednou dvě mimina. Jestli teda dobře počítám. Protože štěně si přivedete ve své pátém měsíci těhotenství. Já nevím, jestli jste už nějakého psa měla, jestli víte, co to obnáší a co to obnáší zrovna u takových aktivistů, jako jsou ohaři. Ano jsou ženský, který to zvládají, levou zadní, psa, mimino, cvičák. Ale to jsou většinou ženský, který už nějakou tu zkušenost se psem mají za sebou, vědí do čeho jdou. Ono pak třeba - jak budete řešit situace, že máte mimčo doma a štěně nutně musí ven- protože ono bude muset, chodí častěji ven než dospělý pes. Mimčo doma těžko necháte samotný, abyste vyběhla ven se psem. Já osobně si to představit neumím Přemýšlela jste i nad takovými detaily?

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 16:37
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.72

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ano, mám maďara.. bohužel jen jednoho, kdyby bylo jen na mě, tak....

A to se opravdu jmenuje Ešus?
m.

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 16:40
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.164.184

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To zní rozumně, také jsem nad tím přemýšlela. Že pokud budu se štěndem doma, tak vždy ho nechám na chvíli o samotě....D

Já mám naplánováno osm dní dovolené pak jeden den by bylo 5 hodin doma samo a pak 6 dní bude mít volno chlap.Pak už budem normálně v práci.Je mi jasný že budou doma loužičky, ale víc volna si vzít nemůžem, tak aspoň na ten začátek kdy bude od mámy s ním budem doma a učit ho chidt ven čůrat a zůstávat chvilku samo v klidu.Učili jste to mrňousky hned v tom prvním týdnu ho nechat třeba půl hodky samo a čekat třeba na chodbě jak se bude chovat?Nebo ze začátku kratší intervaly?

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 16:45
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.72

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pro zadavatelku- promiňte, ale nepřijde mi to moc šťastné řešení. Moc si neumím představit, jak pak budete stíhat mimino a štěně. časově je obojí značně náročný, budete mít najednou dvě mimina. Jestli teda dobře počítám. Protože štěně si přivedete ve své pátém měsíci těhotenství. Já nevím, jestli jste už nějakého psa měla, jestli víte, co to obnáší a co to obnáší zrovna u takových aktivistů, jako jsou ohaři. Ano jsou ženský, který to zvládají, levou zadní, psa, mimino, cvičák. Ale to jsou většinou ženský, který už nějakou tu zkušenost se psem mají za sebou, vědí do čeho jdou. Ono pak třeba - jak budete řešit situace, že máte mimčo doma a štěně nutně musí ven- protože ono bude muset, chodí častěji ven než dospělý pes. Mimčo doma těžko necháte samotný, abyste vyběhla ven se psem. Já osobně si to představit neumím Přemýšlela jste i nad takovými detaily?

Mám podobný pocit... Měla bych z toho dost obavu... Předchozí přispěvatel se ptá, zda jste už měla psa. A já dodávám: a dítě už jste měla?
Já ne, ale co vidím kolem, mateřství dost změní prefernce a názory většiny matek. I ty, které do poslední chvíle tvrdily, že budou i s mimčem dělat kdeco, jsou rády, že jsou rády... Nemluvě o tom, když nedejbože nastanou nějaké komplikace - rizikový konec těhotenství, nemocné dítě nebo i "jen" nespavé a ubrečené... Taky neříkám, že nejsou rozdíly a nesoudím, jestli Vy budete v pohodě, ale nabízím to jako námět k zamyšlení - skutečně nad všemi možnými detaily a možnými variantami. Lepší dřív, než pak shánět psovi nový domov...
PS: Záleží taky na zapojení manžela/partnera - pokud vezme psa za "svého" a věnuje mu čas - OK. Pokud to bere, jako že "je to tvůj pes, tak se starej, já si s ním maximálně pohraju když budu mít náladu", je to špatné...

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 16:49
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pro zadavatelku- promiňte, ale nepřijde mi to moc šťastné řešení. Moc si neumím představit, jak pak budete stíhat mimino a štěně. časově je obojí značně náročný, budete mít najednou dvě mimina. Jestli teda dobře počítám. Protože štěně si přivedete ve své pátém měsíci těhotenství. Já nevím, jestli jste už nějakého psa měla, jestli víte, co to obnáší a co to obnáší zrovna u takových aktivistů, jako jsou ohaři. Ano jsou ženský, který to zvládají, levou zadní, psa, mimino, cvičák. Ale to jsou většinou ženský, který už nějakou tu zkušenost se psem mají za sebou, vědí do čeho jdou. Ono pak třeba - jak budete řešit situace, že máte mimčo doma a štěně nutně musí ven- protože ono bude muset, chodí častěji ven než dospělý pes. Mimčo doma těžko necháte samotný, abyste vyběhla ven se psem. Já osobně si to představit neumím Přemýšlela jste i nad takovými detaily?

Ano, přemýšlela jsem nad vším možným, a vůbec netvrdím, že do toho chci skočit bezhlavě. Nad ničím jiným v poslední době nepřemýšlím. Doba, kdy budu v těhotenství doma se mě jeví jako nejlepší čas, kdy se můžu štěndu věnovat maximálně a vychovat ho jak to jen půjde. Je mi jasné, že po porodu budu mít i jiné starosti, a uvědomuji si, že to bude náročné, ale já vždy náročné věci brala jako výzvu. Psa jsme měli kdysi u rodičů, takže nějakou tu představu mám...D

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 16:50
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.72

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já mám naplánováno osm dní dovolené pak jeden den by bylo 5 hodin doma samo a pak 6 dní bude mít volno chlap.Pak už budem normálně v práci.Je mi jasný že budou doma loužičky, ale víc volna si vzít nemůžem, tak aspoň na ten začátek kdy bude od mámy s ním budem doma a učit ho chidt ven čůrat a zůstávat chvilku samo v klidu.Učili jste to mrňousky hned v tom prvním týdnu ho nechat třeba půl hodky samo a čekat třeba na chodbě jak se bude chovat?Nebo ze začátku kratší intervaly?

Úplně nejdřív ať je štěně samo jen v jiné místnosti... chviličku... uvidíte sama, záleží i jaká bude nátura. U nás to pokaždé proběhlo úplně v pohodě a myslím, že taky proto, že jsme z toho nedělali žádný problém. Prostě teď odcházíme a zase přijdem. Když se tím budete vy stresovat, přenesete to na psa a on to začne jako problém vnímat. Takže žádné velké loučení, žádné velké vítání - je normální, že já odcházím a přicházím, jak potřebuji... Vždycky nakonec přijdu, takže není proč šílet
m.

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 17:50
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.164.184

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Úplně nejdřív ať je štěně samo jen v jiné místnosti... chviličku... uvidíte sama, záleží i jaká bude nátura. U nás to pokaždé proběhlo úplně v pohodě a myslím, že taky proto, že jsme z toho nedělali žádný problém. Prostě teď odcházíme a zase přijdem. Když se tím budete vy stresovat, přenesete to na psa a on to začne jako problém vnímat. Takže žádné velké loučení, žádné velké vítání - je normální, že já odcházím a přicházím, jak potřebuji... Vždycky nakonec přijdu, takže není proč šílet
m.

dÍky za radu.Problém z toho dělat nechci.Jen když už s ním budu doma aby se začalo trochu učit bej chvilku samo a přitom pod dohledem.

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 20:43
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.57.78

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám podobný pocit... Měla bych z toho dost obavu... Předchozí přispěvatel se ptá, zda jste už měla psa. A já dodávám: a dítě už jste měla?
Já ne, ale co vidím kolem, mateřství dost změní prefernce a názory většiny matek. I ty, které do poslední chvíle tvrdily, že budou i s mimčem dělat kdeco, jsou rády, že jsou rády... Nemluvě o tom, když nedejbože nastanou nějaké komplikace - rizikový konec těhotenství, nemocné dítě nebo i "jen" nespavé a ubrečené... Taky neříkám, že nejsou rozdíly a nesoudím, jestli Vy budete v pohodě, ale nabízím to jako námět k zamyšlení - skutečně nad všemi možnými detaily a možnými variantami. Lepší dřív, než pak shánět psovi nový domov...
PS: Záleží taky na zapojení manžela/partnera - pokud vezme psa za "svého" a věnuje mu čas - OK. Pokud to bere, jako že "je to tvůj pes, tak se starej, já si s ním maximálně pohraju když budu mít náladu", je to špatné...

pro zadavatelku: prosím, neberte to jako navážení, kritiku nebo tak nějak, znovu zdůrazním, že to nemyslím nijak rýpavě- taky vás neznám, nemohu proto soudit , nevím, jaké máte podmínky,ale opravdu vezměte v potaz několik věcí- třeba to, že zkušenosti se psem, jeho výchovou a vším co se tak kolem něj naskytne máte, máte zprostředkovaně z toho, že jste pesana měli doma,tzn. měli ho především vaši rodiče, asi jste ho nevychovávala zcela od malička, necvičila ho, neučila ho všechny ty potřebné věci. Když je to pak na vás samotné, je to trochu jiné. Jako příklad dám ty loužičky. Pokud chcete, aby se pesan dobře a hlavně rychle naučil čistotnosti, lítáte s ním pořád, jak se probudí, jak se najít, během hry, po hře, několikrát za noc jen tak hásky v pyžamku, prostě furt, furt. Druhá věc, musít být také trochu dostatečně pohyblivá na to, abyste mohla reagovat na určité psí vylomeniny, to si myslím, že později ve vysokém stupni těhotenství třeba nepůjde. Nastíním situaci- štěndo se
rozhodne jít po nějakém tom fujtablu - může to být třeba svačina v igelitovém pytlíku (což by, pokud ho opravdu polkne, mohl být následně dost zdravotní problém), nebo i "jen" obyč exkrement po bezdomovci. Pokud chcete, aby váš pes v budoucnu neměl sklony takto bufetit, MUSÍTE bezpodmíneně a hodně rychle bleskově zasáhnout. To myslím třeba v devátém měsíci moc realizovatelné nebude. A věřte mi, že takových situací je s těmi prcky dost a dost. Je to běžná součást výchovy štěněte. A posléze s kočárkem- pes se rozhodne vzít Vám v pubertě dráhu, také nic moc neobvyklého, jak určitě ostatní potvrdí - jak to chcete řešit s mimčem v kočárku?? Přece ho tam nemůžete nechat - aspoň já bych to nedokázala - a mazat zakročit za hříšníkem, který si někde řádí s kámošema o notný kus dál? POkud v těchto situacích, které jsem nastínila nebudete moci zakročit, pes si jednoduše zafixuje, že vás NEMUSÍ poslechnout. To není o tom, že by se to mohlo stát, to je o tom, že se to tak opravdu stane, každý pes, pokud člověk není důsledný a nebo nemůže být důsledný, si toto velmi rychle osvojí a podle toho se zařídí. Věřte mi. A pak budete mít problém, velký problém. Protože budete mít velkého a neposlušného psa, který si z vašich povelů dělá jen dobrý den, protože ví, že na něj nedosáhnete. A vy budete nešťastná.
Prosím, znovu vezměte v potaz všechno to, co se zde napsalo. Není to myšleno nijak špatně, ale naopak.

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 20:46
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.57.78

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A to se opravdu jmenuje Ešus?
m.

No jo, no nejmenuje se přímo Ešus, ale Ash. Jenže tahle jeho přezdívka se díky článkům o něm ujala tak, že už mu to prostě zůstalo. Ashi na něj volám, když spolu něco děláme - je na to tak zvyklý od maličkata. Ale v běžném životě je to buď Hošíček a nebo Ešus

Neregistrovaný uživatel

6.4.2009 20:52
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.57.78

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
dÍky za radu.Problém z toho dělat nechci.Jen když už s ním budu doma aby se začalo trochu učit bej chvilku samo a přitom pod dohledem.

to je super, že to máte takhle v plánu Taky jak už tu bylo zmíněno, začít hnedle jak se štěndo zabydlí s tím, že chvilkku zůstane v jiné místnoti samo, zvykne si tak nepanikařit, když je "opuštěné" . My jsme ty první pokusy o samostatnot vzali třeba jako příležitost vynést koš :D další krok bylo jedno rychlý pivčo v hospůdce naproti..... a tak dál. Měli jsme štěstí, že hafan to neřešil, vždycky-jak jsem psala, když jsme odcházeli, bylo to v momentě, kdy byl už unavený a chtělo se mu hnípat, je dobrý odcházet v těchto momentech.

Neregistrovaný uživatel

7.4.2009 08:54
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
pro zadavatelku: prosím, neberte to jako navážení, kritiku nebo tak nějak, znovu zdůrazním, že to nemyslím nijak rýpavě- taky vás neznám, nemohu proto soudit , nevím, jaké máte podmínky,ale opravdu vezměte v potaz několik věcí- třeba to, že zkušenosti se psem, jeho výchovou a vším co se tak kolem něj naskytne máte, máte zprostředkovaně z toho, že jste pesana měli doma,tzn. měli ho především vaši rodiče, asi jste ho nevychovávala zcela od malička, necvičila ho, neučila ho všechny ty potřebné věci. Když je to pak na vás samotné, je to trochu jiné. Jako příklad dám ty loužičky. Pokud chcete, aby se pesan dobře a hlavně rychle naučil čistotnosti, lítáte s ním pořád, jak se probudí, jak se najít, během hry, po hře, několikrát za noc jen tak hásky v pyžamku, prostě furt, furt. Druhá věc, musít být také trochu dostatečně pohyblivá na to, abyste mohla reagovat na určité psí vylomeniny, to si myslím, že později ve vysokém stupni těhotenství třeba nepůjde. Nastíním situaci- štěndo se
rozhodne jít po nějakém tom fujtablu - může to být třeba svačina v igelitovém pytlíku (což by, pokud ho opravdu polkne, mohl být následně dost zdravotní problém), nebo i "jen" obyč exkrement po bezdomovci. Pokud chcete, aby váš pes v budoucnu neměl sklony takto bufetit, MUSÍTE bezpodmíneně a hodně rychle bleskově zasáhnout. To myslím třeba v devátém měsíci moc realizovatelné nebude. A věřte mi, že takových situací je s těmi prcky dost a dost. Je to běžná součást výchovy štěněte. A posléze s kočárkem- pes se rozhodne vzít Vám v pubertě dráhu, také nic moc neobvyklého, jak určitě ostatní potvrdí - jak to chcete řešit s mimčem v kočárku?? Přece ho tam nemůžete nechat - aspoň já bych to nedokázala - a mazat zakročit za hříšníkem, který si někde řádí s kámošema o notný kus dál? POkud v těchto situacích, které jsem nastínila nebudete moci zakročit, pes si jednoduše zafixuje, že vás NEMUSÍ poslechnout. To není o tom, že by se to mohlo stát, to je o tom, že se to tak opravdu stane, každý pes, pokud člověk není důsledný a nebo nemůže být důsledný, si toto velmi rychle osvojí a podle toho se zařídí. Věřte mi. A pak budete mít problém, velký problém. Protože budete mít velkého a neposlušného psa, který si z vašich povelů dělá jen dobrý den, protože ví, že na něj nedosáhnete. A vy budete nešťastná.
Prosím, znovu vezměte v potaz všechno to, co se zde napsalo. Není to myšleno nijak špatně, ale naopak.

Já to vůbec neberu jako navážení se. A také děkuji za postřehy! O pejska u rodičů jsme se staraly se sestrou, neboť jsme si ho pořídily my. Je to už sice dávno, ale co si vzpomínám, tak právě nejhorší období bylo to štěněcí. O koupi psa už uvažuji delší dobu. Právě jsem si to tak plánovala v těhotenství, protože bych chtěla využít toho volného času, který můžu věnovat šťěňátku. Těch pár měsíců před porodem jsem považovala za dobu, kdy ho vychovám k základní poslušnosti a hygieně. Horší mi přijde varianta si pořídit psa již s malým dítětem, kdy se snažíte uplatnit v nové práci, starat se o dítě a pak ještě řešit nový psí přírustek. V té době bych chtěla pejska již dospělého a navyklého na určitý režim. Nebo si psa nepořizovat vůbec. Ale to by mě moc mrzelo, protože po něm toužím už dlouho...Tak babo raď Možná bych mohla zkusit najít štěndo dřív, tak alespoň na květen. Nebo zkusit dospělého psa...?

Neregistrovaný uživatel

7.4.2009 09:51
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já to vůbec neberu jako navážení se. A také děkuji za postřehy! O pejska u rodičů jsme se staraly se sestrou, neboť jsme si ho pořídily my. Je to už sice dávno, ale co si vzpomínám, tak právě nejhorší období bylo to štěněcí. O koupi psa už uvažuji delší dobu. Právě jsem si to tak plánovala v těhotenství, protože bych chtěla využít toho volného času, který můžu věnovat šťěňátku. Těch pár měsíců před porodem jsem považovala za dobu, kdy ho vychovám k základní poslušnosti a hygieně. Horší mi přijde varianta si pořídit psa již s malým dítětem, kdy se snažíte uplatnit v nové práci, starat se o dítě a pak ještě řešit nový psí přírustek. V té době bych chtěla pejska již dospělého a navyklého na určitý režim. Nebo si psa nepořizovat vůbec. Ale to by mě moc mrzelo, protože po něm toužím už dlouho...Tak babo raď Možná bych mohla zkusit najít štěndo dřív, tak alespoň na květen. Nebo zkusit dospělého psa...?

jsem ráda, že to berete v pohodě, ono to někdy napsané může vyznít jinak, než člověk zamýšlí. Teď třeba podobné řeší taky tady v témtu Obří pes v bytě. Psal tam někdo, kdo už si něčím podobným prošel- malé dítě+malé štěně a psal, že to je dost záhul. Víte ono jde o to, že budou oba malinkatý, je pochopitelné, že dítě má přednost, ale pak se vám to vymstí právě při té výchově štěněte, protože nebudete mít ty volné ruce. těch situací bude spousta. A teď si předtavte, že třeba budete mít smůlu, vytáhnete si černého petra a dítě bude uřvanec/nespavec jako jsem byla já, kdy si máma pak už šlapala po nohouch. Do toho malý štěně, ono opravdu potřebuje hodně, hodně vašeho času-pokud chcete mít psa spolehlivého. Budete unavená, ale musíte být trpělivá, laskavá - pochopitelně k oboum. věřte, že to bude někdy na palici. Do toho se může naskytnout to co se stalo nám, že Ešus jako štěně někde blemtnul něco a dostal z toho příšerný, ale příšerný průjem. Nestačíte lítat, pes má ze zadnice doslova výčep, a ven prostě jít musíte - co v takovým případě, ale když jste doma sama, co s miminem? A vzhledem k tomu, že štěňata jsou čuňata se sklonem ochutnat celý svět,, není výjimkou, že si tohle zažije velká část pejskařů. Víte, já si myslím, že jak to mimčo, tak to štěndo si zaslouží váš čas a potřebují ho. Rozpůlit se nejde, bohužel. A vzhledem k tomu, že to bude vaše první mimino, kdy je člověk ze všeho vyjukaný a vyplesklý. Stejně tak jako při pořízení de facto prvního štěněte, prostě fakt to nevidím jako šťastné řešení.Ani pro vás, ani pro mimčo, ani pro to štěndo.
Před časem jsme venčili ve společnosti manželského páru, které si k miminu pořídili borderku. Jo pes byl hodně venku, to je pravda. Ale-myslíte že je poslechla? ani jednou:-(, mladá paní se mě celá nešťastná ptala, co má dělat s vášní fenky honit cyklisty. No , moc možností s tím kočárkem nemá :-(

Neregistrovaný uživatel

7.4.2009 10:06
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.72

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já to vůbec neberu jako navážení se. A také děkuji za postřehy! O pejska u rodičů jsme se staraly se sestrou, neboť jsme si ho pořídily my. Je to už sice dávno, ale co si vzpomínám, tak právě nejhorší období bylo to štěněcí. O koupi psa už uvažuji delší dobu. Právě jsem si to tak plánovala v těhotenství, protože bych chtěla využít toho volného času, který můžu věnovat šťěňátku. Těch pár měsíců před porodem jsem považovala za dobu, kdy ho vychovám k základní poslušnosti a hygieně. Horší mi přijde varianta si pořídit psa již s malým dítětem, kdy se snažíte uplatnit v nové práci, starat se o dítě a pak ještě řešit nový psí přírustek. V té době bych chtěla pejska již dospělého a navyklého na určitý režim. Nebo si psa nepořizovat vůbec. Ale to by mě moc mrzelo, protože po něm toužím už dlouho...Tak babo raď Možná bych mohla zkusit najít štěndo dřív, tak alespoň na květen. Nebo zkusit dospělého psa...?

Já myslím, že rozumné je buď pořídit psa před plánovaným těhotenstvím, aby mu byly aspoň dva roky, když otěhotníte a měli jste "nejhorší" (ale taky nejhezčí) období za sebou. Byly by mu skoro tři až bude prcek na světě a to se většina psů zklidňuje (jen ta moje tryskomyš pořád nic... no, nevadí, těhotná nejsem). To je ale ve vaší situaci rada k ničemu, že...
Nebo počkat, až budou děti větší a budou už samostatnější a pro psa parťáci.
Vychovávat obojí najednou je podle mne nářez, hlavně když toužíte po takovém psovi, jako je ohař! Přesně, jak tu psali přede mnou - nedovedu si představit zvládat malé štěně v devátém měsíci! Navíc můžete jít třeba na pár týdnů do nemocnice... Nedejbože můžou nastat komplikace a Vy můžete strávit v nemocnici třeba dva měsíce po porodu... Hlavu plnou starostí o děcko... a co se psem?
A už vůbec si nedovedu představit zvládat ohařího puberťáka s kočárkem! A co s kočárkem - to děcko většinou spí a vy můžete nachodit kilometry a soustředit se na psa. Ale když se začne prcek batolit, v kočáře už nevydrží, řve, že chce ven a sám chodit, ale cupitá tempem pomalým, přičemž ale hbitě vymetá kdejakou louži nebo se řítí do záhuby... Vy nevíte co dřív i jen s bateletem, na psa ani nevzpomenete! Tuhle jsem byla na vycházce se dvěma kamarádkami - jedna s dcerou, druhá a já se psama. Shodou okolností druhý pes byla výmarka... Mladá, moje čuba taky mladá, obě lítací, velmi temepramentní, se sklony lovit. A nejvíc práce měla kámoška s malou! My jsme se jí s druhou kamarádkou smály, že vůbec nemá zvládnuté přivolání. Ona nevěděla co dřív, malá do kočáru nechtěla, běhala sama, každou chvíli padala, ona ji chytala těsně před loužemi nebo stromy... A za hodinu jsme jejím tempem ušly asi 500m - kdybysme naše čuby mezitím nezabavovaly aportama, asi by už byly v jiném polesí - tohle tempo prostě neustály!
Ten dospělý pes by podle mne byl ve Vaší situaci dobrá volba! Vychovaný, už trochu zklidněný... Myslivci se někdy zbavují psů, kteří neplní úplně jejich představy... Dobu před porodem byste využila ke sžití se a pak byste si mohla vychutnat poměrně pohodové procházky s kočárkem, bez věčného stresu, kam zas ten puberťák zdrhne a co provede... Já mám psa neloveckého plemene, přesto s chutí honit a velmi temperamentního (jak tady čtu o Ešusovi a spol., přijde mi to podobné). A na procházkách si rozhodně neodpočinu - pořád ve střehu a pořád musím zabavovat, věnovat se, házet míček, vymýšlet úkoly. Jinak se čubina neunaví a při první příležitosti něco prožene... (sice ji hned odvolám, ale kvůli myslivcům chci tyto momenty minimalizovat). A to je to plemeno ovčácké-služební, tzn. s úzkou vazbou na pána a spolupracující. Přesto je to dřina... Kočárek bych nezvládla...
m.

Neregistrovaný uživatel

7.4.2009 10:33
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jsem ráda, že to berete v pohodě, ono to někdy napsané může vyznít jinak, než člověk zamýšlí. Teď třeba podobné řeší taky tady v témtu Obří pes v bytě. Psal tam někdo, kdo už si něčím podobným prošel- malé dítě+malé štěně a psal, že to je dost záhul. Víte ono jde o to, že budou oba malinkatý, je pochopitelné, že dítě má přednost, ale pak se vám to vymstí právě při té výchově štěněte, protože nebudete mít ty volné ruce. těch situací bude spousta. A teď si předtavte, že třeba budete mít smůlu, vytáhnete si černého petra a dítě bude uřvanec/nespavec jako jsem byla já, kdy si máma pak už šlapala po nohouch. Do toho malý štěně, ono opravdu potřebuje hodně, hodně vašeho času-pokud chcete mít psa spolehlivého. Budete unavená, ale musíte být trpělivá, laskavá - pochopitelně k oboum. věřte, že to bude někdy na palici. Do toho se může naskytnout to co se stalo nám, že Ešus jako štěně někde blemtnul něco a dostal z toho příšerný, ale příšerný průjem. Nestačíte lítat, pes má ze zadnice doslova výčep, a ven prostě jít musíte - co v takovým případě, ale když jste doma sama, co s miminem? A vzhledem k tomu, že štěňata jsou čuňata se sklonem ochutnat celý svět,, není výjimkou, že si tohle zažije velká část pejskařů. Víte, já si myslím, že jak to mimčo, tak to štěndo si zaslouží váš čas a potřebují ho. Rozpůlit se nejde, bohužel. A vzhledem k tomu, že to bude vaše první mimino, kdy je člověk ze všeho vyjukaný a vyplesklý. Stejně tak jako při pořízení de facto prvního štěněte, prostě fakt to nevidím jako šťastné řešení.Ani pro vás, ani pro mimčo, ani pro to štěndo.
Před časem jsme venčili ve společnosti manželského páru, které si k miminu pořídili borderku. Jo pes byl hodně venku, to je pravda. Ale-myslíte že je poslechla? ani jednou:-(, mladá paní se mě celá nešťastná ptala, co má dělat s vášní fenky honit cyklisty. No , moc možností s tím kočárkem nemá :-(

Já to všechno beru, jen by mě zajímalo, kdy je podle Vás ta nejlepší doba si psa pořídit. Před časem jsme proto bohužel podmínky (časové ani finanční) neměli. Teď se to teprve uklidnilo. Víte, připadá mi, že podle toho co píšete, si psa může dovolit jen člověk, který nemá žádnou jinou zodpovědnost, starosti. Ale těch je na světě asi málo....
Každopádně, myslíte si tedy, že ani za 5 měsíců si člověk psa nevychová alepsoň k základní poslušnosti a ovladatelnosti? Samozřejmě nechci zanedbávat ani dítě ani psa, ráda bych to skloubila dohromady, a manžel mi v domácnosti hodně pomáhá...
A co ten dospělý pes? Nebylo by to alternativní řešení?....D

Neregistrovaný uživatel

7.4.2009 11:46
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já to všechno beru, jen by mě zajímalo, kdy je podle Vás ta nejlepší doba si psa pořídit. Před časem jsme proto bohužel podmínky (časové ani finanční) neměli. Teď se to teprve uklidnilo. Víte, připadá mi, že podle toho co píšete, si psa může dovolit jen člověk, který nemá žádnou jinou zodpovědnost, starosti. Ale těch je na světě asi málo....
Každopádně, myslíte si tedy, že ani za 5 měsíců si člověk psa nevychová alepsoň k základní poslušnosti a ovladatelnosti? Samozřejmě nechci zanedbávat ani dítě ani psa, ráda bych to skloubila dohromady, a manžel mi v domácnosti hodně pomáhá...
A co ten dospělý pes? Nebylo by to alternativní řešení?....D

nejlepší doba pro pořízení psa a k jeho výchově je v době, kdy mám fakt volný ruce. Já je měla - naprosto a můžu vám říct, že i tak to někdy byla soda, hlavně proto, že je člověk laik, určitě je to jiné, když už za sebou máte vychované třeba čtyři rozdílné psí povahy a víte co a jak.. Ale takhle na startu věřte mi, že je někdy veselo. Třeba když vám štěndo drapne kus mrtvýho holuba a.......... vy máte na třičtvrtě hodiny o zábavu vystaráno. Vy i celé okolí. KDyž nebudete mít volný ruce co budete chtít dělat? Pes k vám prostě s tím pokladem třeba nebude chtít přijít :-( a věřte, že jsem se snažila tyhle situace mít vychytané a i mít nachystáno dopředu, že jsem pesana naučila nálezy směňovat za pamlsky. Ale tohle byla pro něj extrovka, jak jindy měnil, tak tentokrát, že měnit nebudem navíc s tím chtěl být honěn. A vy to musíte pořešit. A pořešit to v klidu a hlavně tak, aby jste ne ve výchově posunula dál a ne o krok zpět, takže honit ho rozhodně nesmíte. Jak říkám, 45 minut zábavy pro mne a celý sídliště, protože jsem tam tajtrdlíkovala jako pitomá . Teď bude třeba zima jako v psírně, bude mrznout, vy budete mít prcka buď v kočárku nebo už mimo něj.............. Nezáviděla bych vám. Já si nezáviděla ani tehdy
Prosím, nepřistupujme my lidi k tomu tak, že já člověk prostě teď toho psa nutně chci. Je to závazek na víc než deset let. POdle toho , že nad tím přemýšlíte, je mi jasný, že to nechcet brát nezodpovědně, že vám bude i záležet na tom mít psa vychovaného, ale v téhle době to moc nepůjde. On není asi problém v tom najít čas na to psa si cvičit, to je mi jasný, není problém vzít kočárek a dodrandit na cvičák. Jenže cvičák není všechno. Důležitější jsou situace v běžném životě. Já osobně vidím problém v tom, že bude spousta situací, který bych nemohla řešit a tím pádem, by si pes navykl určité zlozvyky a výchova by byla v háji.

Neregistrovaný uživatel

7.4.2009 11:50
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já myslím, že rozumné je buď pořídit psa před plánovaným těhotenstvím, aby mu byly aspoň dva roky, když otěhotníte a měli jste "nejhorší" (ale taky nejhezčí) období za sebou. Byly by mu skoro tři až bude prcek na světě a to se většina psů zklidňuje (jen ta moje tryskomyš pořád nic... no, nevadí, těhotná nejsem). To je ale ve vaší situaci rada k ničemu, že...
Nebo počkat, až budou děti větší a budou už samostatnější a pro psa parťáci.
Vychovávat obojí najednou je podle mne nářez, hlavně když toužíte po takovém psovi, jako je ohař! Přesně, jak tu psali přede mnou - nedovedu si představit zvládat malé štěně v devátém měsíci! Navíc můžete jít třeba na pár týdnů do nemocnice... Nedejbože můžou nastat komplikace a Vy můžete strávit v nemocnici třeba dva měsíce po porodu... Hlavu plnou starostí o děcko... a co se psem?
A už vůbec si nedovedu představit zvládat ohařího puberťáka s kočárkem! A co s kočárkem - to děcko většinou spí a vy můžete nachodit kilometry a soustředit se na psa. Ale když se začne prcek batolit, v kočáře už nevydrží, řve, že chce ven a sám chodit, ale cupitá tempem pomalým, přičemž ale hbitě vymetá kdejakou louži nebo se řítí do záhuby... Vy nevíte co dřív i jen s bateletem, na psa ani nevzpomenete! Tuhle jsem byla na vycházce se dvěma kamarádkami - jedna s dcerou, druhá a já se psama. Shodou okolností druhý pes byla výmarka... Mladá, moje čuba taky mladá, obě lítací, velmi temepramentní, se sklony lovit. A nejvíc práce měla kámoška s malou! My jsme se jí s druhou kamarádkou smály, že vůbec nemá zvládnuté přivolání. Ona nevěděla co dřív, malá do kočáru nechtěla, běhala sama, každou chvíli padala, ona ji chytala těsně před loužemi nebo stromy... A za hodinu jsme jejím tempem ušly asi 500m - kdybysme naše čuby mezitím nezabavovaly aportama, asi by už byly v jiném polesí - tohle tempo prostě neustály!
Ten dospělý pes by podle mne byl ve Vaší situaci dobrá volba! Vychovaný, už trochu zklidněný... Myslivci se někdy zbavují psů, kteří neplní úplně jejich představy... Dobu před porodem byste využila ke sžití se a pak byste si mohla vychutnat poměrně pohodové procházky s kočárkem, bez věčného stresu, kam zas ten puberťák zdrhne a co provede... Já mám psa neloveckého plemene, přesto s chutí honit a velmi temperamentního (jak tady čtu o Ešusovi a spol., přijde mi to podobné). A na procházkách si rozhodně neodpočinu - pořád ve střehu a pořád musím zabavovat, věnovat se, házet míček, vymýšlet úkoly. Jinak se čubina neunaví a při první příležitosti něco prožene... (sice ji hned odvolám, ale kvůli myslivcům chci tyto momenty minimalizovat). A to je to plemeno ovčácké-služební, tzn. s úzkou vazbou na pána a spolupracující. Přesto je to dřina... Kočárek bych nezvládla...
m.

Přesně tak, jsem ráda, že tu napíše zkušenost i někdo další, kdo to u kočárku viděl. U nás třeba mají fenku RR a dvě malé děti, se psem hlavně chodí paní a s dětma. Nemá šanci pořešit lovení. Když jsme se potkaly naposled dost nešťastně mi říkala, že tuhle fenka vlítla skoro na výjezd z dálnice, když valila za zajícem.

Neregistrovaný uživatel

7.4.2009 13:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nejlepší doba pro pořízení psa a k jeho výchově je v době, kdy mám fakt volný ruce. Já je měla - naprosto a můžu vám říct, že i tak to někdy byla soda, hlavně proto, že je člověk laik, určitě je to jiné, když už za sebou máte vychované třeba čtyři rozdílné psí povahy a víte co a jak.. Ale takhle na startu věřte mi, že je někdy veselo. Třeba když vám štěndo drapne kus mrtvýho holuba a.......... vy máte na třičtvrtě hodiny o zábavu vystaráno. Vy i celé okolí. KDyž nebudete mít volný ruce co budete chtít dělat? Pes k vám prostě s tím pokladem třeba nebude chtít přijít :-( a věřte, že jsem se snažila tyhle situace mít vychytané a i mít nachystáno dopředu, že jsem pesana naučila nálezy směňovat za pamlsky. Ale tohle byla pro něj extrovka, jak jindy měnil, tak tentokrát, že měnit nebudem navíc s tím chtěl být honěn. A vy to musíte pořešit. A pořešit to v klidu a hlavně tak, aby jste ne ve výchově posunula dál a ne o krok zpět, takže honit ho rozhodně nesmíte. Jak říkám, 45 minut zábavy pro mne a celý sídliště, protože jsem tam tajtrdlíkovala jako pitomá . Teď bude třeba zima jako v psírně, bude mrznout, vy budete mít prcka buď v kočárku nebo už mimo něj.............. Nezáviděla bych vám. Já si nezáviděla ani tehdy
Prosím, nepřistupujme my lidi k tomu tak, že já člověk prostě teď toho psa nutně chci. Je to závazek na víc než deset let. POdle toho , že nad tím přemýšlíte, je mi jasný, že to nechcet brát nezodpovědně, že vám bude i záležet na tom mít psa vychovaného, ale v téhle době to moc nepůjde. On není asi problém v tom najít čas na to psa si cvičit, to je mi jasný, není problém vzít kočárek a dodrandit na cvičák. Jenže cvičák není všechno. Důležitější jsou situace v běžném životě. Já osobně vidím problém v tom, že bude spousta situací, který bych nemohla řešit a tím pádem, by si pes navykl určité zlozvyky a výchova by byla v háji.

A jaký máte názor na koupi dopělého již vycvičeného psa? Dostala jsem jednu nabídku - 2 letá fenka, která není vhodná na lov, protože se bojí rány.

Neregistrovaný uživatel

7.4.2009 14:45
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.72

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já to všechno beru, jen by mě zajímalo, kdy je podle Vás ta nejlepší doba si psa pořídit. Před časem jsme proto bohužel podmínky (časové ani finanční) neměli. Teď se to teprve uklidnilo. Víte, připadá mi, že podle toho co píšete, si psa může dovolit jen člověk, který nemá žádnou jinou zodpovědnost, starosti. Ale těch je na světě asi málo....
Každopádně, myslíte si tedy, že ani za 5 měsíců si člověk psa nevychová alepsoň k základní poslušnosti a ovladatelnosti? Samozřejmě nechci zanedbávat ani dítě ani psa, ráda bych to skloubila dohromady, a manžel mi v domácnosti hodně pomáhá...
A co ten dospělý pes? Nebylo by to alternativní řešení?....D

Já zase nesem extrémista, který tvrdí, že pes je středobod vesmíru a vše se mu musí podřídit. A že když nejste se psem 6 hodin denně venku, je to týrání. Já taky chodím do práce a jsou dny, kdy si psi musí vystačit víc sami...
Já vidím potíž spíš v tom plemeni. Vychovávat psa a dítě najednou je náročné a určitě se to dá zvládnout líp, pokud máte nějaké klidnější, ne akci méně náročné plemeno. Vy ale toužíte po psovi extrémně náročném, a to by mohlo způsobit potíže... Můžu říct z vlastní zkušenosti majitele "neunavitelného" psa - občas se cítím vyčerpaně a bezmocně. A to nemám děti...
V pěti měsících je štěně opravdu "dítě". Vychováte ho, aby neloužičkoval doma, aby vás uznal za vůdce, aby vás měl rád. Pokud budete mít v ruce pamlsek, udělá sedni, lehni, či přiběhne. Ale aby byl zvládnutelný venku, v zátěžových situacích, kdy vidí jiné psy, nebo zajíce, nebo odpadky... To je práce na delší dobu. V půl roce si myslíte, že pes už je ovladatelný, že chápe, co chcete, že poslouchá. A přijde puberta a to je u těchto pohyblivých psů děs! Pes dělá, že povely v životě neslyšel, že vás nezná, lítá jako pošuk, všechno ho zajímá víc než panička... A trvá to několik měsíců! Já měla zlaté štěňátko - čubinka se mě držela, hlídala si mě, nic jiného než já ji nezajímalo, snažila se, mohla se přetrhnout pro pouhou pochvalu... Ale jak jí rostlo sebevědomí a nastoupila puberta, bylo po idyle. Několik měsíců nervů mě stálo zvládnout její lovecký pud bez drastičtějších metod... A to nemám lovečáka!
Ano, podle mne ten dospělý pes alternativa je. Ovšem vychovaný, bezproblémový - ne "zkažený", se kterým je podobná práce jako se štěnětem. Dospělá vycvičená fenka, která má pouze reakci na střelbu by podle mne byla vhodná volba - pokud dosavadní majitel ví, že je v pohodě k dětem...
m.

Neregistrovaný uživatel

7.4.2009 22:02
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.46.48

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já zase nesem extrémista, který tvrdí, že pes je středobod vesmíru a vše se mu musí podřídit. A že když nejste se psem 6 hodin denně venku, je to týrání. Já taky chodím do práce a jsou dny, kdy si psi musí vystačit víc sami...
Já vidím potíž spíš v tom plemeni. Vychovávat psa a dítě najednou je náročné a určitě se to dá zvládnout líp, pokud máte nějaké klidnější, ne akci méně náročné plemeno. Vy ale toužíte po psovi extrémně náročném, a to by mohlo způsobit potíže... Můžu říct z vlastní zkušenosti majitele "neunavitelného" psa - občas se cítím vyčerpaně a bezmocně. A to nemám děti...
V pěti měsících je štěně opravdu "dítě". Vychováte ho, aby neloužičkoval doma, aby vás uznal za vůdce, aby vás měl rád. Pokud budete mít v ruce pamlsek, udělá sedni, lehni, či přiběhne. Ale aby byl zvládnutelný venku, v zátěžových situacích, kdy vidí jiné psy, nebo zajíce, nebo odpadky... To je práce na delší dobu. V půl roce si myslíte, že pes už je ovladatelný, že chápe, co chcete, že poslouchá. A přijde puberta a to je u těchto pohyblivých psů děs! Pes dělá, že povely v životě neslyšel, že vás nezná, lítá jako pošuk, všechno ho zajímá víc než panička... A trvá to několik měsíců! Já měla zlaté štěňátko - čubinka se mě držela, hlídala si mě, nic jiného než já ji nezajímalo, snažila se, mohla se přetrhnout pro pouhou pochvalu... Ale jak jí rostlo sebevědomí a nastoupila puberta, bylo po idyle. Několik měsíců nervů mě stálo zvládnout její lovecký pud bez drastičtějších metod... A to nemám lovečáka!
Ano, podle mne ten dospělý pes alternativa je. Ovšem vychovaný, bezproblémový - ne "zkažený", se kterým je podobná práce jako se štěnětem. Dospělá vycvičená fenka, která má pouze reakci na střelbu by podle mne byla vhodná volba - pokud dosavadní majitel ví, že je v pohodě k dětem...
m.

Z některých příspěvků tady na diskusi (obecně i u jiných témat) mám pocit, že je píší majitelé psů, kteří celý svůj život podříli svému psímu miláčkovi a jen a jen jemu. Je to sice paráda mít tu možnost, ale podle názorů těchto lidí by bylo asi ideální, aby si psy pořizovali jen ti, kteří jsou buď sami bez závazků, bez rodiny, nebo bez jakékoliv zodpovědnosti a žijí jen pro toho pesana. Spousta lidí určitě řeší psa, rodinu a další starosti střední cestou, jak to jen jde. Protože toho psa milují, ale také milují svoji rodinu, přátele.... Ale myslím si, že pes je hlavně šťastný, když může být součástí vašeho života, když ho berete jako člena rodiny. Samozřejmě je to o plemeni, ale každé plemeno má svoje plusy i mínusy.
Co se týče nabídky dospělé fenky NKO, kterou jsem dostala, jsem ráda že to vidíte jako přijatelné řešení. Začala jsem o tom vážně přemýšlet, ale musela bych asi tu fenku vidět víc krát a pobýt s ní, poznat jí....D

Neregistrovaný uživatel

8.4.2009 09:17
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.72

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Z některých příspěvků tady na diskusi (obecně i u jiných témat) mám pocit, že je píší majitelé psů, kteří celý svůj život podříli svému psímu miláčkovi a jen a jen jemu. Je to sice paráda mít tu možnost, ale podle názorů těchto lidí by bylo asi ideální, aby si psy pořizovali jen ti, kteří jsou buď sami bez závazků, bez rodiny, nebo bez jakékoliv zodpovědnosti a žijí jen pro toho pesana. Spousta lidí určitě řeší psa, rodinu a další starosti střední cestou, jak to jen jde. Protože toho psa milují, ale také milují svoji rodinu, přátele.... Ale myslím si, že pes je hlavně šťastný, když může být součástí vašeho života, když ho berete jako člena rodiny. Samozřejmě je to o plemeni, ale každé plemeno má svoje plusy i mínusy.
Co se týče nabídky dospělé fenky NKO, kterou jsem dostala, jsem ráda že to vidíte jako přijatelné řešení. Začala jsem o tom vážně přemýšlet, ale musela bych asi tu fenku vidět víc krát a pobýt s ní, poznat jí....D

Jestli to mělo být na mne, přečtěte si znovu první odstavec mého předchozího příspěvku...
m.

Neregistrovaný uživatel

8.4.2009 11:18
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli to mělo být na mne, přečtěte si znovu první odstavec mého předchozího příspěvku...
m.

Nene, vím co jste psala. To byl můj dojem s diskusí na ifauně obecně...ikdyž na Vás taky trochu....D

Neregistrovaný uživatel

8.4.2009 11:48
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A jaký máte názor na koupi dopělého již vycvičeného psa? Dostala jsem jednu nabídku - 2 letá fenka, která není vhodná na lov, protože se bojí rány.

no nápad to není špatný!!! - myslím tu dvouletou fenku. Fenka je už vychovaná a fenky jsou ovladatelnější než pesani, hele to zní dobře, je to od vás daleko??? Dalo by se tam zajet, domluvit se s majitelem, že s fenkou půjdete ven, abyste se mohli poseznamovat??

PetraK

Neregistrovaný uživatel

8.4.2009 12:20
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já zase nesem extrémista, který tvrdí, že pes je středobod vesmíru a vše se mu musí podřídit. A že když nejste se psem 6 hodin denně venku, je to týrání. Já taky chodím do práce a jsou dny, kdy si psi musí vystačit víc sami...
Já vidím potíž spíš v tom plemeni. Vychovávat psa a dítě najednou je náročné a určitě se to dá zvládnout líp, pokud máte nějaké klidnější, ne akci méně náročné plemeno. Vy ale toužíte po psovi extrémně náročném, a to by mohlo způsobit potíže... Můžu říct z vlastní zkušenosti majitele "neunavitelného" psa - občas se cítím vyčerpaně a bezmocně. A to nemám děti...
V pěti měsících je štěně opravdu "dítě". Vychováte ho, aby neloužičkoval doma, aby vás uznal za vůdce, aby vás měl rád. Pokud budete mít v ruce pamlsek, udělá sedni, lehni, či přiběhne. Ale aby byl zvládnutelný venku, v zátěžových situacích, kdy vidí jiné psy, nebo zajíce, nebo odpadky... To je práce na delší dobu. V půl roce si myslíte, že pes už je ovladatelný, že chápe, co chcete, že poslouchá. A přijde puberta a to je u těchto pohyblivých psů děs! Pes dělá, že povely v životě neslyšel, že vás nezná, lítá jako pošuk, všechno ho zajímá víc než panička... A trvá to několik měsíců! Já měla zlaté štěňátko - čubinka se mě držela, hlídala si mě, nic jiného než já ji nezajímalo, snažila se, mohla se přetrhnout pro pouhou pochvalu... Ale jak jí rostlo sebevědomí a nastoupila puberta, bylo po idyle. Několik měsíců nervů mě stálo zvládnout její lovecký pud bez drastičtějších metod... A to nemám lovečáka!
Ano, podle mne ten dospělý pes alternativa je. Ovšem vychovaný, bezproblémový - ne "zkažený", se kterým je podobná práce jako se štěnětem. Dospělá vycvičená fenka, která má pouze reakci na střelbu by podle mne byla vhodná volba - pokud dosavadní majitel ví, že je v pohodě k dětem...
m.

Tak - super - myslím, že m. to napsala naprosto přesně.

Ještě je tu jedna věc, která je taky nutná vzít v potaz- a tou je finanční stránka věci, s kterou by měl člověk taky počítat asi - tj. ošetření za veterináře, očkování a tak. Aby se to pak třeba netlouklo s výdaji na miminko. To je další věc, která člověka nemusí hned napadnout.

Já si taky nemyslím, že je to úplně nemožný - dítě a štěně, ale nevím jeslti v kombinaci takhle načasované + štěně fakt aktivista. Protože když pak třeba člověk nebude stíhat nějak, což se prostě stát může, tak se to odrazí v tý výchově toho psa. A co se teoreticky nemusí vyhrotit třeba u psa menšího plemene, u velkýho vypadá pak jinak.

A ještě - bydlíte v bytě nebo třeba v domku? V domku je to zase myslím o fous snadnější, než když třebas musíte pelášit se štěnětem a s miminem v ruce ven ze čtvrtýho patra po schodech. Třeba já si to nedovedu představit, páč hele.... štěně se probudí a to posléze následuje ve velmi krátkým čase zpravidla louža, takže ho to chce popadnout a mastit ven, aby se vypustilo tam a člověk ho mohl pochválit a uspíšit tak proces učení čistotnosti. Ale jak to technicky udělám s tím mimčem mi není jasný, popadnu štěně - on ten ohař krom toho, že už jako štěně není úplně nejlehčí, tak je to taky sfíňa pěkně pohyblivá , furt se to hlemejždí, takže v podpaždí mám hlemejždě psího a ešče musím popadnout lidskýho hlemejždě a vysmahnout honem ven.....

Zase- neberte to nijak špatně- jen tak prostě rozebírám situaci, aby si člověk udělal obrázek toho, co na něj čeká v reálu. A pak přesně jak psala m. u nás to byl v pubertě taky docela nátřesk.

A taky prostě aby si pak člověk pro samý stíhání taky stačil užít obě ty mrnítka. Páč voni hadi hrozně rychle rostou

Neregistrovaný uživatel

8.4.2009 12:37
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Z některých příspěvků tady na diskusi (obecně i u jiných témat) mám pocit, že je píší majitelé psů, kteří celý svůj život podříli svému psímu miláčkovi a jen a jen jemu. Je to sice paráda mít tu možnost, ale podle názorů těchto lidí by bylo asi ideální, aby si psy pořizovali jen ti, kteří jsou buď sami bez závazků, bez rodiny, nebo bez jakékoliv zodpovědnosti a žijí jen pro toho pesana. Spousta lidí určitě řeší psa, rodinu a další starosti střední cestou, jak to jen jde. Protože toho psa milují, ale také milují svoji rodinu, přátele.... Ale myslím si, že pes je hlavně šťastný, když může být součástí vašeho života, když ho berete jako člena rodiny. Samozřejmě je to o plemeni, ale každé plemeno má svoje plusy i mínusy.
Co se týče nabídky dospělé fenky NKO, kterou jsem dostala, jsem ráda že to vidíte jako přijatelné řešení. Začala jsem o tom vážně přemýšlet, ale musela bych asi tu fenku vidět víc krát a pobýt s ní, poznat jí....D


no jo, to určitě tak má spousta lidí a já vlastně taky mezi ně patřím. Mým koníčkem je můj čoklid. Ale určitě to není o tom, že by si měli psa pořizovat jen lidi bez závazků. Tak já si to nemyslím.
Vy třeba patříte naštěstí do kategorie lidí, kteří nad pořízením psa hodně přemýšlí - což právě bohužel v dnešní době moc lidí nedělá, hodně lidí si ty ohaře pořídí hlavně pro vzhled, nebo i povahu- protože ta je fakt moc prima, ale nezjistí si moc už i třeba to, co to obnáší dál. A bohužel - tedy z mého pohledu - se to moc čato nedozvědí ani od chovatelů. A pak z toho můžou být nešťastní oni a pochopitelně i ten pes.

Vezměte si, kolik je dneska ve městě bíglů. Bígl je super pes, taky se super povahou, ale je tam ta jedna závažná bíglí věc - že mají vášeň pro t jít po stopě. A pro tuhle svou vášeň jich 99% tráví život na vodítku, no.

Já jsem hrozně váhala, jestli do toho ohaře jít, páč jsem nevěděla, jestli to zvládnu, bála jsem se toho, protože jsem od svého prvního psa byla zvyklá, že spolu můžem jít kamkoliv a kdykoliv bez vodítka a nebyla jsem si jistá, jestli tohle u ohaře dokážu. Dokázala jsem to, ale stálo mě to hodně času- což mě teda nevadí . Ale opravdu to bylo hodně dlouho, kdy jsme se stopkou chodili za zvěří a oba se učili co a jak. A páč jsem laik, tak nám to určitě trvalo dýl, než profíkovi, který už fígle zná a umí. a taky jsem teď chytřejší, že bych to udělala trošku jinak. a tak teď vždycky každýmu radši řeknu, že to není čurina a otázka měsíce. A to navíc jsem podle všeho měla dost štěstí na to jakýho pesana mám. Jsou jedinci , kteří na té stopce chodí i dýl.

nechci vás odrazovat- jen předávám dál, co bylo u nás.

Neregistrovaný uživatel

8.4.2009 13:21
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):

no jo, to určitě tak má spousta lidí a já vlastně taky mezi ně patřím. Mým koníčkem je můj čoklid. Ale určitě to není o tom, že by si měli psa pořizovat jen lidi bez závazků. Tak já si to nemyslím.
Vy třeba patříte naštěstí do kategorie lidí, kteří nad pořízením psa hodně přemýšlí - což právě bohužel v dnešní době moc lidí nedělá, hodně lidí si ty ohaře pořídí hlavně pro vzhled, nebo i povahu- protože ta je fakt moc prima, ale nezjistí si moc už i třeba to, co to obnáší dál. A bohužel - tedy z mého pohledu - se to moc čato nedozvědí ani od chovatelů. A pak z toho můžou být nešťastní oni a pochopitelně i ten pes.

Vezměte si, kolik je dneska ve městě bíglů. Bígl je super pes, taky se super povahou, ale je tam ta jedna závažná bíglí věc - že mají vášeň pro t jít po stopě. A pro tuhle svou vášeň jich 99% tráví život na vodítku, no.

Já jsem hrozně váhala, jestli do toho ohaře jít, páč jsem nevěděla, jestli to zvládnu, bála jsem se toho, protože jsem od svého prvního psa byla zvyklá, že spolu můžem jít kamkoliv a kdykoliv bez vodítka a nebyla jsem si jistá, jestli tohle u ohaře dokážu. Dokázala jsem to, ale stálo mě to hodně času- což mě teda nevadí . Ale opravdu to bylo hodně dlouho, kdy jsme se stopkou chodili za zvěří a oba se učili co a jak. A páč jsem laik, tak nám to určitě trvalo dýl, než profíkovi, který už fígle zná a umí. a taky jsem teď chytřejší, že bych to udělala trošku jinak. a tak teď vždycky každýmu radši řeknu, že to není čurina a otázka měsíce. A to navíc jsem podle všeho měla dost štěstí na to jakýho pesana mám. Jsou jedinci , kteří na té stopce chodí i dýl.

nechci vás odrazovat- jen předávám dál, co bylo u nás.

Já jsem moc ráda, že se se mnou dělíte o své zkušenosti. Za to moc díky!
Abych pravdu řekla, měla jsem 3 favority - ohař(NKO), Rodh. ridgeback a Flat cot. retriever. Flat je prima pes, mám k němu skvělé reference, taky lovečák, ale je to chlupáč, což mi moc nesedí, ani do našeho bytu (a manžel by chlupáče asi nerozdýchal:-) RR - o tom jsem četla, že bývá i trochu agresivní a tvrdohlavý a k dětem se moc nehodí (ale četla jsem i jiné názory). A tak mi z toho výběru zůstal ohař. Ale taky pomalu zjišťuji, že to s nima není jednoduché. Moc jsem se pro ohaře nadchla. Ale jsem ráda, za tuto diskusi.....D

Neregistrovaný uživatel

8.4.2009 15:07
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem moc ráda, že se se mnou dělíte o své zkušenosti. Za to moc díky!
Abych pravdu řekla, měla jsem 3 favority - ohař(NKO), Rodh. ridgeback a Flat cot. retriever. Flat je prima pes, mám k němu skvělé reference, taky lovečák, ale je to chlupáč, což mi moc nesedí, ani do našeho bytu (a manžel by chlupáče asi nerozdýchal:-) RR - o tom jsem četla, že bývá i trochu agresivní a tvrdohlavý a k dětem se moc nehodí (ale četla jsem i jiné názory). A tak mi z toho výběru zůstal ohař. Ale taky pomalu zjišťuji, že to s nima není jednoduché. Moc jsem se pro ohaře nadchla. Ale jsem ráda, za tuto diskusi.....D

No oni ty ohaří krátký chlupy jsou možná na úklid v bytě horší než ty dlouhý- páč se to zapíchá a zbavit se toho je dřina. Mám třeba mikinu, černou, ale teda bývala černá spíš, teď už je někdy i do zrz . Ohař na tu výchovu je určo mnohem snažší než RR, to bez debaty, že by byli špatní k dětem to asi ne, co tak vídám kolem sebe, ale rozhodně je to složitější povaha než ten ohař. Když jsme vybírali, tak manžel -páč je to ten tip co vybere psa podle vzhledu okamžitě nadšenej z RR, tak jsem mu tak nastínila, co RR obnáší. Neříkám, že to nejsou fajn psi, spíš my nejsme lidi vnodní pro RR. Já osobně vím, že bych na jeho výchovu nestačila a má drahá půle by vychovala tak maximálně rybičky volejovky v plechovce. I když dneska už se taky polepšil a dá na to co říkám já. (asi spíš aby měl ode mne klid)
Tak ono nejde o to, že by to s ohařem nebylo jednoduchý, to ne, ale čas,čas je z mojeho pohledu rozhodující. Oni se strašně rychle a snadno učí, cokoliv, jsou rádi - teda krom období PUBERTYYYY - když můžou s páníčkem něco dělat a moc chtějí něco dělat. Cokoliv, nemusí to být opravdu jen lovečina. Ale je tam ta jejich pohyblivost a to období, než ho naučíte jak přistupovat k té zvěři. Jasně, můžete to odmávnout, ale pak se třeba budete bát, že ho někdo střelí, nebo srazí auto. Tohle je nutný vzít v potaz, že nějakou dobu se tomu musíte věnovat intenzivně. A pak už pohoda. Včera jsem vyrazila na kolo- poprvý po 20!!!! letech a byla jsem ráda, že mi stačí písknout a můžu se na toho šílence zrzavýho spolehnout. Jo ale myslíte, že po dvou hodinách přišel domů a odpadnul? EE, depa, následovala asistence v kuchyni při vaření večeře a výrobě narozeninového dortu. V řijnu mu bude pět let a já ještě nepřišla na to, jak ho utavit.
Teď to co jsem psala, neberte jako něco čím vás chci odradit. Pochopitelně bylo možné ho poslat ne pelech ať neotravuje a chrní. Ale jednak oni jsou rádi ve společnosti páníčka (nemusíte hledat, máte je furt za zadnicí, stačí se otočit) a pak pochopitelně já jsem taky ráda v jeho společnosti. To píšu jen tak abyste viděla, že jsou opravdu nevyčerpatelný energetici.
Možná - víte co?? Zkuste zajít na www.komarihurka.unas.cz Tam se schází lidé od maďarů, samý ženský - teda převážně. Možná by stálo za to probrat to tam s nimi, zeptat se, jak to zvládali, jestli to byl jejich první pes, první dítě a tak? Co vy na to?Nevím, že mě to nenapadlo dřív. Jen se nelekejte, oni tam všichni dělají tu lovečinu a výstavy,

Neregistrovaný uživatel

8.4.2009 16:14
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No oni ty ohaří krátký chlupy jsou možná na úklid v bytě horší než ty dlouhý- páč se to zapíchá a zbavit se toho je dřina. Mám třeba mikinu, černou, ale teda bývala černá spíš, teď už je někdy i do zrz . Ohař na tu výchovu je určo mnohem snažší než RR, to bez debaty, že by byli špatní k dětem to asi ne, co tak vídám kolem sebe, ale rozhodně je to složitější povaha než ten ohař. Když jsme vybírali, tak manžel -páč je to ten tip co vybere psa podle vzhledu okamžitě nadšenej z RR, tak jsem mu tak nastínila, co RR obnáší. Neříkám, že to nejsou fajn psi, spíš my nejsme lidi vnodní pro RR. Já osobně vím, že bych na jeho výchovu nestačila a má drahá půle by vychovala tak maximálně rybičky volejovky v plechovce. I když dneska už se taky polepšil a dá na to co říkám já. (asi spíš aby měl ode mne klid)
Tak ono nejde o to, že by to s ohařem nebylo jednoduchý, to ne, ale čas,čas je z mojeho pohledu rozhodující. Oni se strašně rychle a snadno učí, cokoliv, jsou rádi - teda krom období PUBERTYYYY - když můžou s páníčkem něco dělat a moc chtějí něco dělat. Cokoliv, nemusí to být opravdu jen lovečina. Ale je tam ta jejich pohyblivost a to období, než ho naučíte jak přistupovat k té zvěři. Jasně, můžete to odmávnout, ale pak se třeba budete bát, že ho někdo střelí, nebo srazí auto. Tohle je nutný vzít v potaz, že nějakou dobu se tomu musíte věnovat intenzivně. A pak už pohoda. Včera jsem vyrazila na kolo- poprvý po 20!!!! letech a byla jsem ráda, že mi stačí písknout a můžu se na toho šílence zrzavýho spolehnout. Jo ale myslíte, že po dvou hodinách přišel domů a odpadnul? EE, depa, následovala asistence v kuchyni při vaření večeře a výrobě narozeninového dortu. V řijnu mu bude pět let a já ještě nepřišla na to, jak ho utavit.
Teď to co jsem psala, neberte jako něco čím vás chci odradit. Pochopitelně bylo možné ho poslat ne pelech ať neotravuje a chrní. Ale jednak oni jsou rádi ve společnosti páníčka (nemusíte hledat, máte je furt za zadnicí, stačí se otočit) a pak pochopitelně já jsem taky ráda v jeho společnosti. To píšu jen tak abyste viděla, že jsou opravdu nevyčerpatelný energetici.
Možná - víte co?? Zkuste zajít na www.komarihurka.unas.cz Tam se schází lidé od maďarů, samý ženský - teda převážně. Možná by stálo za to probrat to tam s nimi, zeptat se, jak to zvládali, jestli to byl jejich první pes, první dítě a tak? Co vy na to?Nevím, že mě to nenapadlo dřív. Jen se nelekejte, oni tam všichni dělají tu lovečinu a výstavy,

Díky za odkaz, mrknu na to. Takže u ohaře vidíte hlavní problém v tom pohybu a aktivitě? A znáte i jiné ohaře-němce nebo výmary, zda jsou srovnatelní s maďary? Já tedy co jsem četla na netu v diskusích a tak, tak se většinou píše o maďarech jako o těch hyperaktivních a \"bláznech\".....D

Neregistrovaný uživatel

8.4.2009 16:36
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky za odkaz, mrknu na to. Takže u ohaře vidíte hlavní problém v tom pohybu a aktivitě? A znáte i jiné ohaře-němce nebo výmary, zda jsou srovnatelní s maďary? Já tedy co jsem četla na netu v diskusích a tak, tak se většinou píše o maďarech jako o těch hyperaktivních a \"bláznech\".....D

No je pravda, že srovnání nemám, ale myslím, že až tak moc velký rozdíl to asi nebude, jen že ten maďar je prostě na špici. , že je ztřeštěnější, ale jinak náročnost na pohyb a aktivitu to si myslím fakt že se moc lišit nebude. Teď u nás si pořídili štěně výmara, magor srovnatelný s tím naším. Už jim skončila pod autem :-(, zlámaná noha, operace :-( .člověk nikdy nesmí podcenit situaci -nebo teda nesmí, měl by se snažit aby ji nepodcenil, měl by se snažit být o krok napřed.

Dneska už nebudu, tak abyste nemyslela, že už na to kašlu :-)

Hezký večer

Neregistrovaný uživatel

9.4.2009 14:00
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No je pravda, že srovnání nemám, ale myslím, že až tak moc velký rozdíl to asi nebude, jen že ten maďar je prostě na špici. , že je ztřeštěnější, ale jinak náročnost na pohyb a aktivitu to si myslím fakt že se moc lišit nebude. Teď u nás si pořídili štěně výmara, magor srovnatelný s tím naším. Už jim skončila pod autem :-(, zlámaná noha, operace :-( .člověk nikdy nesmí podcenit situaci -nebo teda nesmí, měl by se snažit aby ji nepodcenil, měl by se snažit být o krok napřed.

Dneska už nebudu, tak abyste nemyslela, že už na to kašlu :-)

Hezký večer

Jste tu ještě?? A co ještě chvilku vydržet, až po porodu budete vidět, jak to zvládáte a pak si vzít trošku větší štěně? KDe už třeba nebudete muset tak akutně řešit loužičky (stihnout odchytit štěně, mít ho v ruce, popadnout mimčo s oběma ven, nechat štěně vyčůrat a pak se ho snažit někdy oddrapnout, když se rozhodne, jít něco zkoumat...).

Neregistrovaný uživatel

9.4.2009 14:01
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.72

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nene, vím co jste psala. To byl můj dojem s diskusí na ifauně obecně...ikdyž na Vás taky trochu....D

To je sranda, já se tady vždycky spíš zastávám pracujících majitelů, že není nutné nic přehánět, že psovi se má člověk věnovat, protože proč by si ho jinak pořizoval, ale že na druhou stranu je to pořád PES - nic víc a nic míň... Myslím, že tady nepatřím k radikálům.
Na druhou stranu je pravda, že kynologie je můj veliký koníček. Prostě mě to moc baví. Vlastně, co já bych za to dala, kdybych mohla být skalní pejskařka! Jak já bych vymetala výcvikové výkendy a tábory, na cvičáku bych byla klidně obden... dělala bych záchranařinu... Bohužel mám muže, teda, ne bohužel že ho mám, ale bohužel on není pejskař. Má psy rád, ale jen jako parťáky a má jiné koníčky. Takže se věnujeme hlavně těm zálibám, které máme společné a kterých se můžou zúčastnit i psi - sport, výlety, běžky, vandry, voda... Ale ani kvůli psům se nevzdáme třeba sjezdování nebo cestování a lezení po horách po světě (myslím, že když už jsou dospělí, tak bez nás měsíc jednou za dva roky přežijí) ... A nevzdám se ani poměrně časově náročné práce (hlavně kvůli dojíždění), která mě ale baví... A nevzdala bych se kvůli nim samozřejmě ani dětí, kdybych už po nich toužila...
Kdybyste uvažovala, že si zároveň s děckem pořídíte třeba fr. buldočka, budu reagovat jinak... Znovu opakuji - podle mne ta dospělá fena je otimální řešení ve vaší situaci. Jak píše Petra K. - jeďte se na ní podívat, promluvte si s majitelem... A až děcko povyroste, pořídíte si vysněné štěně a budete mít na něj víc času i víc zkušeností a mnohem víc si ho užijete! Mám kolem sebe čím dál víc čerstvých maminek a holky jsou většinou z prcka úplně urvaný. Většinou jsou rády, že jsou rády! Myslím, že při představě ještě psího mimina by se už zhroutily. Jejich hlavní touhou je se pořádně vyspat, a ne ve chvilkách volna unavovat a vychovávat psího puberťáka...
m.

Neregistrovaný uživatel

9.4.2009 15:03
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.72

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je sranda, já se tady vždycky spíš zastávám pracujících majitelů, že není nutné nic přehánět, že psovi se má člověk věnovat, protože proč by si ho jinak pořizoval, ale že na druhou stranu je to pořád PES - nic víc a nic míň... Myslím, že tady nepatřím k radikálům.
Na druhou stranu je pravda, že kynologie je můj veliký koníček. Prostě mě to moc baví. Vlastně, co já bych za to dala, kdybych mohla být skalní pejskařka! Jak já bych vymetala výcvikové výkendy a tábory, na cvičáku bych byla klidně obden... dělala bych záchranařinu... Bohužel mám muže, teda, ne bohužel že ho mám, ale bohužel on není pejskař. Má psy rád, ale jen jako parťáky a má jiné koníčky. Takže se věnujeme hlavně těm zálibám, které máme společné a kterých se můžou zúčastnit i psi - sport, výlety, běžky, vandry, voda... Ale ani kvůli psům se nevzdáme třeba sjezdování nebo cestování a lezení po horách po světě (myslím, že když už jsou dospělí, tak bez nás měsíc jednou za dva roky přežijí) ... A nevzdám se ani poměrně časově náročné práce (hlavně kvůli dojíždění), která mě ale baví... A nevzdala bych se kvůli nim samozřejmě ani dětí, kdybych už po nich toužila...
Kdybyste uvažovala, že si zároveň s děckem pořídíte třeba fr. buldočka, budu reagovat jinak... Znovu opakuji - podle mne ta dospělá fena je otimální řešení ve vaší situaci. Jak píše Petra K. - jeďte se na ní podívat, promluvte si s majitelem... A až děcko povyroste, pořídíte si vysněné štěně a budete mít na něj víc času i víc zkušeností a mnohem víc si ho užijete! Mám kolem sebe čím dál víc čerstvých maminek a holky jsou většinou z prcka úplně urvaný. Většinou jsou rády, že jsou rády! Myslím, že při představě ještě psího mimina by se už zhroutily. Jejich hlavní touhou je se pořádně vyspat, a ne ve chvilkách volna unavovat a vychovávat psího puberťáka...
m.

Ještě poznámka - teď jsem ještě shodou okolností telefonovala s kamarádkou, která má dva výmary. Tak jsem se jí taky pozeptala, co si myslí o kombinaci mimčo a štěně ohaře. Řekla, že jí to nepřipadá rozumné. A pak mě překvapila prohlášením, že ona, kdyby dopředu věděla, jak je výmar temperamentní a co to bude dřiny a času, volila by jiné plemeno. Ale takhle že do toho vlítla a propadla tomu a už se nedá nic dělat. Dost mě to překvapilo, že tohle řekla, protože ona se do toho položla fakt s vervou, s fenou chodila na cvičák 5x týdně, dělá klasickou poslušnost, záchranařinu i lovecký výcvik (teď mi zrovna volala, že se stala myslivcem, kvůli psům, jinak k tomu nikdy vztah neměla...) Pak její kamarád, kterému se výmar taky líbil, po roce zjistil, že na takového psa nemá čas a ona se ujala druhé feny a maká s ní zrovna tak. Nedávno odchovala na starší feně první vrh... Tak jsem myslela, že výmar je pro ni ideál... A vidíte, i ona toho má občas plný kecky - a to žije sama (zatím, brzy se postěhuje se k příteli myslivci, kterého si našla jak jinak než přes psy) a volný čas věnuje jenom psům...
m.

Neregistrovaný uživatel

9.4.2009 15:09
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jste tu ještě?? A co ještě chvilku vydržet, až po porodu budete vidět, jak to zvládáte a pak si vzít trošku větší štěně? KDe už třeba nebudete muset tak akutně řešit loužičky (stihnout odchytit štěně, mít ho v ruce, popadnout mimčo s oběma ven, nechat štěně vyčůrat a pak se ho snažit někdy oddrapnout, když se rozhodne, jít něco zkoumat...).

Jsem tady Vidím, že Vás moje záležitost docela zaujala No, abych pravdu řekla, tak si myslím, že pokud koupím štěně teď, budu mít na něho cca 5 měsíců abych ho loužičky odnaučila a naučila základní věci. Neumím si představit vychovávat malinké štěně u již pobíhajícího dítěte. Takže proto jsem se rozhodla, tak jak jsem se rozhodla. Určitě ne proto, že bych si teď z ničeho nic vymyslela štěně a jako malý rozmazlený fracek se nechtěla vzdát toho co chci. Jen si myslím, že to těhotenství je fajn doba pro to se věnovat tomu, co mě vždy zajímalo, ale neměla jsem k tomu podmínky. Je to můj vysněný koníček, sice náročný, ale co dnes náročné není, že? Toho ohaře samozřejmě ještě zvažuji. Ale Vašich připomínek si vážím, určitě mě to nutí přemýšlet. Jen si myslím, že to trochu rozpitváváte a hledáte jen samé zádrhely....D

Neregistrovaný uživatel

9.4.2009 15:38
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem tady Vidím, že Vás moje záležitost docela zaujala No, abych pravdu řekla, tak si myslím, že pokud koupím štěně teď, budu mít na něho cca 5 měsíců abych ho loužičky odnaučila a naučila základní věci. Neumím si představit vychovávat malinké štěně u již pobíhajícího dítěte. Takže proto jsem se rozhodla, tak jak jsem se rozhodla. Určitě ne proto, že bych si teď z ničeho nic vymyslela štěně a jako malý rozmazlený fracek se nechtěla vzdát toho co chci. Jen si myslím, že to těhotenství je fajn doba pro to se věnovat tomu, co mě vždy zajímalo, ale neměla jsem k tomu podmínky. Je to můj vysněný koníček, sice náročný, ale co dnes náročné není, že? Toho ohaře samozřejmě ještě zvažuji. Ale Vašich připomínek si vážím, určitě mě to nutí přemýšlet. Jen si myslím, že to trochu rozpitváváte a hledáte jen samé zádrhely....D

Jejda, jestli to tak vyznívá, tak já si rozhodně nemyslím, že byste byla fracek, který se nechce vzdát svého snu, to ne - protože to byste tu nebyla a nevydržela tak dlouho diskutovat. Tož jestli to tak vyznívá, tak se omlouvám, to nechci.
S tím rozpitváváním- no to já schválně, protože kolikrát člověk fakt nemůže vědět do čeho se pouští, tak aby aspoň trochu představy měl - viz. to, jak pořešit to čůrání. Nebo situace, které vyvstanou a nejsou úplně standardní. Je mi jasný, že nemusí být problém v tom jak to zorganizovat, když je člověk schopný, ale jak skloubit dítě a štěně v některých situacích. Dneska se mi připomněla jedna z nich.... byla jsem s Ešusem v poli, zrzavohubec byl na stopce, myslela jsem si, jak jsem pánem situace. V tom nejnevhodnějším okamžiku udělala všivá stopka cůůk a čokl měl volný pole působnosti k tomu, aby mohl štvát. malého koloucha. vypálila jsem za ním s řevem jako tajfůn, protože představa, že tomu mláděti něco provede byla strašná. Kdybych tam byla s kočárkem...............byla bych od něj hodně daleko, protože jsme si dali trysk na hodně velkou vzdálenost a já posléze, když se mi zadařilo akci ukončit jsem upadla mezi hroudy, jak jsem byla vyřízená. V podstatě nechci ani štěně vymlouvat, jen sdělit co to obnáší.
Co když příchod z porodnice bude tak šílený kolotoč, že mít ještě na starosti malýho poděsa bude nad vaše síly?

Neregistrovaný uživatel

9.4.2009 16:16
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jejda, jestli to tak vyznívá, tak já si rozhodně nemyslím, že byste byla fracek, který se nechce vzdát svého snu, to ne - protože to byste tu nebyla a nevydržela tak dlouho diskutovat. Tož jestli to tak vyznívá, tak se omlouvám, to nechci.
S tím rozpitváváním- no to já schválně, protože kolikrát člověk fakt nemůže vědět do čeho se pouští, tak aby aspoň trochu představy měl - viz. to, jak pořešit to čůrání. Nebo situace, které vyvstanou a nejsou úplně standardní. Je mi jasný, že nemusí být problém v tom jak to zorganizovat, když je člověk schopný, ale jak skloubit dítě a štěně v některých situacích. Dneska se mi připomněla jedna z nich.... byla jsem s Ešusem v poli, zrzavohubec byl na stopce, myslela jsem si, jak jsem pánem situace. V tom nejnevhodnějším okamžiku udělala všivá stopka cůůk a čokl měl volný pole působnosti k tomu, aby mohl štvát. malého koloucha. vypálila jsem za ním s řevem jako tajfůn, protože představa, že tomu mláděti něco provede byla strašná. Kdybych tam byla s kočárkem...............byla bych od něj hodně daleko, protože jsme si dali trysk na hodně velkou vzdálenost a já posléze, když se mi zadařilo akci ukončit jsem upadla mezi hroudy, jak jsem byla vyřízená. V podstatě nechci ani štěně vymlouvat, jen sdělit co to obnáší.
Co když příchod z porodnice bude tak šílený kolotoč, že mít ještě na starosti malýho poděsa bude nad vaše síly?

No asi to bude docela brutus. Ale někdo má místo psa třeba ještě jedno 2 leté dítě, které vyžaduje, si myslím, mnohem více času a energie. A to ty maminy neřěší, prostě to berou jak to je a radí si jak umí. Vyčetla jste mi spoustu krkolomných situací s Vaším pejskem, co třeba napsat i nějakou tu příjemnějšíděkuji.....D

Neregistrovaný uživatel

9.4.2009 16:26
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No asi to bude docela brutus. Ale někdo má místo psa třeba ještě jedno 2 leté dítě, které vyžaduje, si myslím, mnohem více času a energie. A to ty maminy neřěší, prostě to berou jak to je a radí si jak umí. Vyčetla jste mi spoustu krkolomných situací s Vaším pejskem, co třeba napsat i nějakou tu příjemnějšíděkuji.....D

Než začnu s těma příjemnějšíma situacema - ešče jednu rozpitvávací poznámku- když ono to druhý dítě je sice taky náročný, ale rozhodně nemá akční rádius čoklika a ohaře zvlášť. Jak říkám, nemyslím že by musel být problém v organizaci jako takové ale v různých běžných situacích venku.

Ty příjemný? No pro mě jsou to ty chvíle strávený s Ešusem venku v přírodě, třeba teď u vody, kdy aportuje, kdy vidím, jak je dobrej třeba ve vyhledávání na hladině (kdy tam hodím třeba tenisák tak aby ho neviděl a on ho musí hledat ) a jak je na sebe pyšnej. Nebo třeba když vidím, že najde ty malý zajochy u nás na zahradě a díky tomu jak jsme to zvládli vím, že jim neublíží. Když vidím, jak dobře mu jde třeba rozlišovat hračky podle jmen a přinese z druhý místnoti to co mu řeknu, nebo když se učíme nějaký krávovinky typu Tlápni, nebo Zabij Krysu Vasilisu a oba při tom blbneme. V podstatě jsou to všechno věci, který spolu děláme společně a kdy vidím jak mu ty oči září jako lampionový průvod Když vidím, že je spokojenej a oba si to užíváme, tak to je pro mě to příjemný.

Neregistrovaný uživatel

9.4.2009 22:07
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.57.78

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Než začnu s těma příjemnějšíma situacema - ešče jednu rozpitvávací poznámku- když ono to druhý dítě je sice taky náročný, ale rozhodně nemá akční rádius čoklika a ohaře zvlášť. Jak říkám, nemyslím že by musel být problém v organizaci jako takové ale v různých běžných situacích venku.

Ty příjemný? No pro mě jsou to ty chvíle strávený s Ešusem venku v přírodě, třeba teď u vody, kdy aportuje, kdy vidím, jak je dobrej třeba ve vyhledávání na hladině (kdy tam hodím třeba tenisák tak aby ho neviděl a on ho musí hledat ) a jak je na sebe pyšnej. Nebo třeba když vidím, že najde ty malý zajochy u nás na zahradě a díky tomu jak jsme to zvládli vím, že jim neublíží. Když vidím, jak dobře mu jde třeba rozlišovat hračky podle jmen a přinese z druhý místnoti to co mu řeknu, nebo když se učíme nějaký krávovinky typu Tlápni, nebo Zabij Krysu Vasilisu a oba při tom blbneme. V podstatě jsou to všechno věci, který spolu děláme společně a kdy vidím jak mu ty oči září jako lampionový průvod Když vidím, že je spokojenej a oba si to užíváme, tak to je pro mě to příjemný.

já jsem si dala závazek soc.prc, že už budu zticha. Vím, že to asi působí, jako když vidím jen ty negativní věci a hledám potíž za každým rohem. To ne,jen ... to hezký si zpravidla člověk představí, ale o těch složitostech se podle mě představa udělat nedá. Ale - děcka pozorte - se svolením autorky sem překopírnu její záznam z jednoho dne matky malé holčičky a už dospělého německého ovčáka. Když nic jinýho, tak se pobavíte, protože píše moc hezky. Nicméně - je to prý mnohem těžší, než unese papír. A to už má psa dospělého, je to člověk, který s ním chodí na cvičák, chodí s ním stopy atd. Tak si počtěte:

Jmenuje se to... Takový normální den

...celou předchozí noc jsem vstávala k bečícímu dítěti. Buď jí rostou zuby nebo má zácpu nebo má hlad nebo je přejezená, v jednom z toho bude zakopanej pes. Už jsem to nedokázala rozpoznat. Jsem strašně unavená. V posledních dnech se mi plete pes s dítětem, manžel se psem a pes s křečkem, který zemřel před 6ti lety, ale začínám si zvykat. Oni taky. Už to znám, zase se z toho dostanu.

Dnes jsem ráno vstala a byla jsem jak zbitá. Měla jsem hlad, ale neměla jsem sílu vytáhnout gumovej rohlík ze sáčku. Šla jsem si tedy vyčistit zuby. Sotva jsem kixla pastu na kartáček, dítě začalo vřískat. Letím se podívat, proč tak vyvádí. Nebyla na zemi, kam jsem ji před tím položila. Zase se zakutálela pod postel. Stáhla s sebou i hrací želvu a želva se zasekla o žebra postele. Nevřískalo dítě, hrála želva. Vytáhla jsem dítě i želvu a dítě se začalo smát, výskat a tahat mě za týden nečesané vlasy. Dost to bolelo. Vzala jsem dítě do sedátka a šla vláčíce sedátko za sebou pokračovat v ranní hygieně. Dítě se smálo víc než před tím.

Pasta se mezitím asi vsákla do štětin, protože tam najednou nebyla.

Sotva jsem se opláchla a nůžkama rozstříhla slepené horní řasy od dolních řas, přiběhnul do koupelny pes. Dost smrděl. Zvratkama. Nakoukla jsem ke dveřím. Bylo tam nablito. Pes si držku od žaludečních šťáv utřel do mého pyžama. Pak olíznul Myšmu. Myšma se smála a plácala ho rukou do čenichu. Psovi se to líbilo a tak ji olíznul ještě jednou. Napřed jsem vykoupala dítě, pak šla uklidit zvratky. Pes kolem mě divně pobíhal, žduchal do mě čenichem a pořád mě tahal ke dveřím. Jsem unavená. Nevěnuji psovi pozornost. Na povel "lehni" nereaguje, na povel "jdi namísto" jde na místo a hned se zase zvedne a jde za mnou. Asi mu něco je.

Chystám se krmit dítě. Mimoděk pohlédnu na psa. Stojí u balkónu a divně se hrbí. Než mi to došlo, vyblil se na koberec. Dítě pije a kouká na zvracejícího psa. Nemohu dítě odstavit, strašně by řvalo, vyčkávám, pach zvratek zamoří celý byt.

Dítě dopilo a usnulo. Jsem šťastná. Jdu uklidit zvratky a zatímco já drhnu koberec, pes se hrbí v předsíni. Začínám mít deprese.
Obléknu se, dítě šoupnu spící do kočárku, čímž se probudí a začne bečet a jdu ven se psem. Venku je strašná zima, díky zimě mi došlo, že jsem v papučích. Nevadí. Pes blije a k tomu se začíná hrbit i na kadění. Kadí. Stříká z něj gejzír horké žlutohnědé vody. Pach zvratek mi nevadil, ale tohle je i na mě moc. Dítě bouchá do stříšky, chce ji stáhnout, aby vidělo. Morbidní dítě... Stáhnu stříšku a poodstoupím od psa dál.

Když se pes vykadil ještě asi 18krát a vyzvracel 2x, ukončila jsem zdárně venčení kynologickým povelem "ty vole to je zima, poď dom". Pes kupodivu pochopil. Cestou domů vystartoval po jednom bíglovi a po jednom jorkšírovi. Je to dobré znamení, není smrtelně nemocnej. Dobré?

Doma uložím dítě do postýlky, čímž ho probudím. Chce si hrát. Položím ho na zem, obklopím dvaceti hračkama a jdu si udělat alespoň něco na pití. Možná vytáhnu i ty gumový rohlíky. Dítě všechny své hračky zná a už ho nebaví. Dokutálelo se k radiátoru a vytáhlo z pod něj digitální váhu. Mlátí do váhy a výská.
Pes šmejdí kolem mě a čmuchá ke gumovým rohlíkům. Asi si pokadil chlupy kolem zadku, protože průjmově smrdí. Dávám rohlíky na okno ztvrdnout pro koňa. Kůň je nemocnej. Před týdnem se vrátil z veteriny po chirurgickém zákroku. Dnes za ním musím, vůbec netuším, jak to stihnu.
Potřetí mi zvoní telefon. Dle vyzvánění "Vltava" vytuším pracovní problém. Nemám na to sílu. Dělám, že to neslyším. Zvoní pevná linka. Po dvacáté volá moje mamka, aby se zeptala, jakou má koupit cestovní postýlku. Dvacetkrát jsem jí řekla, že žádnou, že už jednu máme, přesto má zase nějaký tip a chce ho schválit. Nemám na to sílu. Normálně bych vztekle řvala, teď jsem se začala hystericky smát. Z počítače pípá oznamování příchozího mailu. Nepřečtené meily 16, slovy šestnáct kusů.

Mám hlad, ale víc se mi chce spát. Jestli chci mít nějaké mlíko, asi bych měla jíst. Volá tchýně. Chce jet ven s kočárkem. Bylo by to super, kdybych před chvílí kočárek nesklidila, dítě nevybalila z nesmyslně ušité kombinézy (do které nejde dítě narvat a narve-li se dovnitř, musí se kombinéza rozstříhat, aby se dítě dostalo ven). Představa dalšího oblíkání do kombinézy mi způsobila srdeční arytmii. Musím si sednout. Shrábnu z parapetu tvrdnoucí rohlík, kousnu do něj a vrátím ho zpátky.

Dnes musím na úřad. Dopravní inspektorát. Tam mě trefí šlak. Průměrná čekací lhůta 6 hodin. Minule to bylo lepší, čekala jsem 5 hodin 55 minut. Dítě beru s sebou, třeba bude hodně řvát, lidi to neustojí a dají mi přednost. Kdyby směl na inspektorát i pes, vzala bych i jeho, chlupy kolem zadku mu jen tak neoschnou.

V ledničce jsem našla bílý jogurt. Měl se spotřebovat před pěti dny, ale to neva. Bifidus je bifidus, jen ať si tělo zvyká. Nedávno tu byl cvičný poplach kvůli Dukovanům a v takové situaci bych taky pět dní prošlej jogurt neřešila.

Venku vysvitlo slunce. Dítě spí a pes žere rohlík, kterej si stáhnul z okna. Měla bych se oblíct a vyrazit na ten úřad. Bojím se, co najdu až se vrátím domů. Pes už se zase hrbí...

Neregistrovaný uživatel

10.4.2009 08:42
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já jsem si dala závazek soc.prc, že už budu zticha. Vím, že to asi působí, jako když vidím jen ty negativní věci a hledám potíž za každým rohem. To ne,jen ... to hezký si zpravidla člověk představí, ale o těch složitostech se podle mě představa udělat nedá. Ale - děcka pozorte - se svolením autorky sem překopírnu její záznam z jednoho dne matky malé holčičky a už dospělého německého ovčáka. Když nic jinýho, tak se pobavíte, protože píše moc hezky. Nicméně - je to prý mnohem těžší, než unese papír. A to už má psa dospělého, je to člověk, který s ním chodí na cvičák, chodí s ním stopy atd. Tak si počtěte:

Jmenuje se to... Takový normální den

...celou předchozí noc jsem vstávala k bečícímu dítěti. Buď jí rostou zuby nebo má zácpu nebo má hlad nebo je přejezená, v jednom z toho bude zakopanej pes. Už jsem to nedokázala rozpoznat. Jsem strašně unavená. V posledních dnech se mi plete pes s dítětem, manžel se psem a pes s křečkem, který zemřel před 6ti lety, ale začínám si zvykat. Oni taky. Už to znám, zase se z toho dostanu.

Dnes jsem ráno vstala a byla jsem jak zbitá. Měla jsem hlad, ale neměla jsem sílu vytáhnout gumovej rohlík ze sáčku. Šla jsem si tedy vyčistit zuby. Sotva jsem kixla pastu na kartáček, dítě začalo vřískat. Letím se podívat, proč tak vyvádí. Nebyla na zemi, kam jsem ji před tím položila. Zase se zakutálela pod postel. Stáhla s sebou i hrací želvu a želva se zasekla o žebra postele. Nevřískalo dítě, hrála želva. Vytáhla jsem dítě i želvu a dítě se začalo smát, výskat a tahat mě za týden nečesané vlasy. Dost to bolelo. Vzala jsem dítě do sedátka a šla vláčíce sedátko za sebou pokračovat v ranní hygieně. Dítě se smálo víc než před tím.

Pasta se mezitím asi vsákla do štětin, protože tam najednou nebyla.

Sotva jsem se opláchla a nůžkama rozstříhla slepené horní řasy od dolních řas, přiběhnul do koupelny pes. Dost smrděl. Zvratkama. Nakoukla jsem ke dveřím. Bylo tam nablito. Pes si držku od žaludečních šťáv utřel do mého pyžama. Pak olíznul Myšmu. Myšma se smála a plácala ho rukou do čenichu. Psovi se to líbilo a tak ji olíznul ještě jednou. Napřed jsem vykoupala dítě, pak šla uklidit zvratky. Pes kolem mě divně pobíhal, žduchal do mě čenichem a pořád mě tahal ke dveřím. Jsem unavená. Nevěnuji psovi pozornost. Na povel "lehni" nereaguje, na povel "jdi namísto" jde na místo a hned se zase zvedne a jde za mnou. Asi mu něco je.

Chystám se krmit dítě. Mimoděk pohlédnu na psa. Stojí u balkónu a divně se hrbí. Než mi to došlo, vyblil se na koberec. Dítě pije a kouká na zvracejícího psa. Nemohu dítě odstavit, strašně by řvalo, vyčkávám, pach zvratek zamoří celý byt.

Dítě dopilo a usnulo. Jsem šťastná. Jdu uklidit zvratky a zatímco já drhnu koberec, pes se hrbí v předsíni. Začínám mít deprese.
Obléknu se, dítě šoupnu spící do kočárku, čímž se probudí a začne bečet a jdu ven se psem. Venku je strašná zima, díky zimě mi došlo, že jsem v papučích. Nevadí. Pes blije a k tomu se začíná hrbit i na kadění. Kadí. Stříká z něj gejzír horké žlutohnědé vody. Pach zvratek mi nevadil, ale tohle je i na mě moc. Dítě bouchá do stříšky, chce ji stáhnout, aby vidělo. Morbidní dítě... Stáhnu stříšku a poodstoupím od psa dál.

Když se pes vykadil ještě asi 18krát a vyzvracel 2x, ukončila jsem zdárně venčení kynologickým povelem "ty vole to je zima, poď dom". Pes kupodivu pochopil. Cestou domů vystartoval po jednom bíglovi a po jednom jorkšírovi. Je to dobré znamení, není smrtelně nemocnej. Dobré?

Doma uložím dítě do postýlky, čímž ho probudím. Chce si hrát. Položím ho na zem, obklopím dvaceti hračkama a jdu si udělat alespoň něco na pití. Možná vytáhnu i ty gumový rohlíky. Dítě všechny své hračky zná a už ho nebaví. Dokutálelo se k radiátoru a vytáhlo z pod něj digitální váhu. Mlátí do váhy a výská.
Pes šmejdí kolem mě a čmuchá ke gumovým rohlíkům. Asi si pokadil chlupy kolem zadku, protože průjmově smrdí. Dávám rohlíky na okno ztvrdnout pro koňa. Kůň je nemocnej. Před týdnem se vrátil z veteriny po chirurgickém zákroku. Dnes za ním musím, vůbec netuším, jak to stihnu.
Potřetí mi zvoní telefon. Dle vyzvánění "Vltava" vytuším pracovní problém. Nemám na to sílu. Dělám, že to neslyším. Zvoní pevná linka. Po dvacáté volá moje mamka, aby se zeptala, jakou má koupit cestovní postýlku. Dvacetkrát jsem jí řekla, že žádnou, že už jednu máme, přesto má zase nějaký tip a chce ho schválit. Nemám na to sílu. Normálně bych vztekle řvala, teď jsem se začala hystericky smát. Z počítače pípá oznamování příchozího mailu. Nepřečtené meily 16, slovy šestnáct kusů.

Mám hlad, ale víc se mi chce spát. Jestli chci mít nějaké mlíko, asi bych měla jíst. Volá tchýně. Chce jet ven s kočárkem. Bylo by to super, kdybych před chvílí kočárek nesklidila, dítě nevybalila z nesmyslně ušité kombinézy (do které nejde dítě narvat a narve-li se dovnitř, musí se kombinéza rozstříhat, aby se dítě dostalo ven). Představa dalšího oblíkání do kombinézy mi způsobila srdeční arytmii. Musím si sednout. Shrábnu z parapetu tvrdnoucí rohlík, kousnu do něj a vrátím ho zpátky.

Dnes musím na úřad. Dopravní inspektorát. Tam mě trefí šlak. Průměrná čekací lhůta 6 hodin. Minule to bylo lepší, čekala jsem 5 hodin 55 minut. Dítě beru s sebou, třeba bude hodně řvát, lidi to neustojí a dají mi přednost. Kdyby směl na inspektorát i pes, vzala bych i jeho, chlupy kolem zadku mu jen tak neoschnou.

V ledničce jsem našla bílý jogurt. Měl se spotřebovat před pěti dny, ale to neva. Bifidus je bifidus, jen ať si tělo zvyká. Nedávno tu byl cvičný poplach kvůli Dukovanům a v takové situaci bych taky pět dní prošlej jogurt neřešila.

Venku vysvitlo slunce. Dítě spí a pes žere rohlík, kterej si stáhnul z okna. Měla bych se oblíct a vyrazit na ten úřad. Bojím se, co najdu až se vrátím domů. Pes už se zase hrbí...

Díky za odstrašující případ!

Neregistrovaný uživatel

10.4.2009 09:27
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky za odstrašující případ!

není zač. A já už radši půjdu. Tak se mějte a přeju, až se rozhodnete, ať se rozhodnete nejlíp jak jen to pro toho psa jde

Neregistrovaný uživatel

10.4.2009 11:02
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
není zač. A já už radši půjdu. Tak se mějte a přeju, až se rozhodnete, ať se rozhodnete nejlíp jak jen to pro toho psa jde

Z příspěvků tady vyplývá, že prostě mám smůlu, že dítě je \"na cestě\", a pes je už por mě (pro nás) tabu. Píšete tady co by se všechno mohlo stát v kombinaci pes -dítě. Jenže to dítě máte na celý život. A každé období v životě dítěte je něčím specifické a v něčem náročné. Je mi jasné, že po narození dítěte obzvlášť, než se najede na určitý režim. Viděla jsem to i u sestřiných dvojčat a dětí mých kamarádek. A psa jsme taky doma kdysi měli. Neříkám, že to ze mě dělá zkušeného člověka, to vůbec. Ale velká neznámá to pro mě taky není. Ale to je jedno. S každou novou situací se člověk musí poprat. A já jsem přesvědčena, že pro mě bude jednodušší si štěně \"vypiplat\" před tím frmolem, který pak nastane s dítětem. Pokud jste se snažily mě odradit od ohaře, tak to teď díky těmto příspěvkům zvažuji. Ale pro psa obecně jsem více méně rozhodnutá.....D

Neregistrovaný uživatel

10.4.2009 11:25
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.234

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Z příspěvků tady vyplývá, že prostě mám smůlu, že dítě je \"na cestě\", a pes je už por mě (pro nás) tabu. Píšete tady co by se všechno mohlo stát v kombinaci pes -dítě. Jenže to dítě máte na celý život. A každé období v životě dítěte je něčím specifické a v něčem náročné. Je mi jasné, že po narození dítěte obzvlášť, než se najede na určitý režim. Viděla jsem to i u sestřiných dvojčat a dětí mých kamarádek. A psa jsme taky doma kdysi měli. Neříkám, že to ze mě dělá zkušeného člověka, to vůbec. Ale velká neznámá to pro mě taky není. Ale to je jedno. S každou novou situací se člověk musí poprat. A já jsem přesvědčena, že pro mě bude jednodušší si štěně \"vypiplat\" před tím frmolem, který pak nastane s dítětem. Pokud jste se snažily mě odradit od ohaře, tak to teď díky těmto příspěvkům zvažuji. Ale pro psa obecně jsem více méně rozhodnutá.....D

a děkuji za Váš zájem a příspěvky!! Taky přeju hodně radosti s Vaším pejskem!....D

Přidejte reakci

Přidat smajlík