Jak naučit psa cestovat v autě?

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

24.1.2005 10:52
Neregistrovaný uživatel

Náš devíti měsíční labrador má strach z auta. Vždy ho musíme násilím dát do auta. Vždy s ním sedím na zadním sedadle, které musíme celé pokrýt igelitem. Pes se v autě vždy strachy počůrá, má vyděšný výraz a hodně začně slintat, takže je mu asi i špatně. Špatné zážitky s auta nemá. V cizím autě vypadá o něco spokojeněji. Jak jej naučit cestovat, aby to pro něj nebylo stresující.Prosím poraďte!

Neregistrovaný uživatel

24.1.2005 11:16
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Náš devíti měsíční labrador má strach z auta. Vždy ho musíme násilím dát do auta. Vždy s ním sedím na zadním sedadle, které musíme celé pokrýt igelitem. Pes se v autě vždy strachy počůrá, má vyděšný výraz a hodně začně slintat, takže je mu asi i špatně. Špatné zážitky s auta nemá. V cizím autě vypadá o něco spokojeněji. Jak jej naučit cestovat, aby to pro něj nebylo stresující.Prosím poraďte!

Začínat pomalu po menších úsecích. Případně zkusit změnit místo pro psa. U nohou spolujezdce?

Neregistrovaný uživatel

24.1.2005 11:51
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Začínat pomalu po menších úsecích. Případně zkusit změnit místo pro psa. U nohou spolujezdce?

Spojit jízdu v autě s nějakým pozitivním zážitkem?dojet na sraz pejsků, kde bude ten váš lítat a bude šťastnej, nebo do blízkýho lesíka...od kdy s vámi v autě cestoval, jak často?

Neregistrovaný uživatel

24.1.2005 12:27
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Náš devíti měsíční labrador má strach z auta. Vždy ho musíme násilím dát do auta. Vždy s ním sedím na zadním sedadle, které musíme celé pokrýt igelitem. Pes se v autě vždy strachy počůrá, má vyděšný výraz a hodně začně slintat, takže je mu asi i špatně. Špatné zážitky s auta nemá. V cizím autě vypadá o něco spokojeněji. Jak jej naučit cestovat, aby to pro něj nebylo stresující.Prosím poraďte!

V kazdem pripade bych zrusila "nasilne davani do auta". Zkusila bych ho tam parkrat nakrmit. Kdyz je cas jeho krmeni, tak bych vzala misku a pred nim ji dala do auta - na zadni sedadla pokryta igelitem, kde obvykle cestuje. Nechala bych otevrene dvere a cekala, co se bude dit. Myslim, ze bude mit hlad a nakonec tam vleze a v klidu se nazere. Tim bych to ukoncila, po sezrani misky bych psa nechala odejit a auto zavrela. Tak bych to opakovala casteji, kombinovala bych to i s tim, ze mu tam dam jen jednu nebo dve granule a reknu treba hop nebo neco, na co by mel do auta vlest. Kdyz to udela, tak zase dalsi granulky za odmenu. To bych delala v kombinaci s krmenim v aute. Hlavne jen tak behem dne, nesmi hned nasledovat zavreni a jizda. To bych pridala az postupne casem. Nejdrive pri zrani pejska v aute zavrit, pak jen pri povelu a pamlsku zavrtit, nejdrive bych tam byla s nim, pak ho nechavat samotneho, ale panicek za okynkem. Zacatky jen na par vterin. Myslim, ze hlavne ho to nesmite ucit po zlem, jinak neni sance, ze se nekdy prestane bat. Zaludecni problemy muze mit v aute trvale, ale nebude se z jizdy alespon stresovat. Taky mi prijde dobry napad az si trochu zvykne, vozit ho za dobrou prochazkou nebo psimi kamarady. At vidi dobry konec cesty a tesi se. Jinak hodne stesti a trpelivosti!

Neregistrovaný uživatel

24.1.2005 14:19
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Začínat pomalu po menších úsecích. Případně zkusit změnit místo pro psa. U nohou spolujezdce?

U nohou spolujezdce jezdil taky, ale nebylo to o nic lepší, spíš naopak.Jely jsme s ním vždy jen asi dva kilometry, což je krátký úsek, a vždy za nějakou zábavou (do stáje, nebo do sadu ...), takže žádné stresující místo, vždycky je tam šťastný. Na pamlsek jsme to taky zkoušely, ale vždy začal utíkat opačným směrem. K našemu autu se nepříblíží, ať jede kamkoliv, prostě má strach. Pomůže třeba pořídit do auta velkou přepravku?

Neregistrovaný uživatel

24.1.2005 14:48
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
U nohou spolujezdce jezdil taky, ale nebylo to o nic lepší, spíš naopak.Jely jsme s ním vždy jen asi dva kilometry, což je krátký úsek, a vždy za nějakou zábavou (do stáje, nebo do sadu ...), takže žádné stresující místo, vždycky je tam šťastný. Na pamlsek jsme to taky zkoušely, ale vždy začal utíkat opačným směrem. K našemu autu se nepříblíží, ať jede kamkoliv, prostě má strach. Pomůže třeba pořídit do auta velkou přepravku?

Prepravka rozhodne neodboura strach. Ja bych se za kazdou cenu snazila psa naucit, aby auto pro nej nebylo tak stresove. Zakladem je trpelivost, nekdy skoro nekonecna, jinak to asi nejde. Hlavne po dobrem!

Neregistrovaný uživatel

24.1.2005 16:13
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Náš devíti měsíční labrador má strach z auta. Vždy ho musíme násilím dát do auta. Vždy s ním sedím na zadním sedadle, které musíme celé pokrýt igelitem. Pes se v autě vždy strachy počůrá, má vyděšný výraz a hodně začně slintat, takže je mu asi i špatně. Špatné zážitky s auta nemá. V cizím autě vypadá o něco spokojeněji. Jak jej naučit cestovat, aby to pro něj nebylo stresující.Prosím poraďte!

Máme s mladším psem podobné problémy. Je mu 25 měsíců. V štěněcím věku mu bylo v autě špatně až zvracel. Postupně pak jenom slintal a teď už žaludeční nevolnost nemá. Přesto v autě cestuje nerad. K autu ho vodíme na vodítku, někdy naskočí sám, jindy ho musíme zvednout do náručí a doslova vhodit dovnitř. Pamlsky, krmení v autě atd. atd. nefungují. Nemá s autem žádné špatné zkušenosti, žádný trest kvůli autu, žádná bouračka. Staršímu psovi ve štěněcím věku bylo v autě taky špatně, teď je vše OK a cestuje rád. Chce to trpělivost, lásku a smířit se s tím, že to úplně v pořádku nemusí být nikdy. Podobný problém má hodně psů. Nemyslím, že je to záležitost pouze zvykání na auto nebo výchovy. Pocit, že rozlišuje mezi jednotlivými auty (nebo řidiči?) mám taky. Přeju hodně spokojených kilometrů.

Neregistrovaný uživatel

24.1.2005 17:12
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máme s mladším psem podobné problémy. Je mu 25 měsíců. V štěněcím věku mu bylo v autě špatně až zvracel. Postupně pak jenom slintal a teď už žaludeční nevolnost nemá. Přesto v autě cestuje nerad. K autu ho vodíme na vodítku, někdy naskočí sám, jindy ho musíme zvednout do náručí a doslova vhodit dovnitř. Pamlsky, krmení v autě atd. atd. nefungují. Nemá s autem žádné špatné zkušenosti, žádný trest kvůli autu, žádná bouračka. Staršímu psovi ve štěněcím věku bylo v autě taky špatně, teď je vše OK a cestuje rád. Chce to trpělivost, lásku a smířit se s tím, že to úplně v pořádku nemusí být nikdy. Podobný problém má hodně psů. Nemyslím, že je to záležitost pouze zvykání na auto nebo výchovy. Pocit, že rozlišuje mezi jednotlivými auty (nebo řidiči?) mám taky. Přeju hodně spokojených kilometrů.

Myslím si to taky, i když bych psovi ráda pomohla, myslím, že pamlsky nepomůžou. Špatné zážitky z auta nemá. Prostě mi to příjde jako klaustrofobie nebo tak. A s tím asi nic neudělám, ať se snažím sebevíc.

Neregistrovaný uživatel

24.1.2005 20:21
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Náš devíti měsíční labrador má strach z auta. Vždy ho musíme násilím dát do auta. Vždy s ním sedím na zadním sedadle, které musíme celé pokrýt igelitem. Pes se v autě vždy strachy počůrá, má vyděšný výraz a hodně začně slintat, takže je mu asi i špatně. Špatné zážitky s auta nemá. V cizím autě vypadá o něco spokojeněji. Jak jej naučit cestovat, aby to pro něj nebylo stresující.Prosím poraďte!

Sama jsem problémy se štěnětem v autě neměla, ale četla jsem o tom v knížce, kterou napsal americký kynolog. Pejsek se hlavně nemá utěšovat, že to bude dobré a že se má uklidnit (to platí i pro všechny jiné situace, kdy kvůli něčemu vyšiluje). Bere to jako chválení za to, jak se chová. Ten odborník radil sednout si do auta a nechat otevřené dveře, na jeho místo hodit pejskův oblíbený pamlsek a čekat, až dovnitř vleze sám. Pak na chvilku zavřít dveře, ale nikam stát na místě. Až si zvykne na pocit, být v autě, tak popojet pár metrů. Ne dva kilometry, ale třeba jen na konec ulice. Další den zkusit třeba o kousek dál a postupně přidávat.
Na druhou stranu, pokud by se vám v autě dělalo pravidelně špatně, tak se vám do něj taky nebude chtít,ne? Petra

Neregistrovaný uživatel

24.1.2005 21:17
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Náš devíti měsíční labrador má strach z auta. Vždy ho musíme násilím dát do auta. Vždy s ním sedím na zadním sedadle, které musíme celé pokrýt igelitem. Pes se v autě vždy strachy počůrá, má vyděšný výraz a hodně začně slintat, takže je mu asi i špatně. Špatné zážitky s auta nemá. V cizím autě vypadá o něco spokojeněji. Jak jej naučit cestovat, aby to pro něj nebylo stresující.Prosím poraďte!

Jemu nejspíš vadí, že se mu při jízdě dělá špatně od žaludku. Osvědčilo se mi naučit psa jezdit vleže, obvykle cestou usne, nekouká z okna, tudíž se mu špatně nedělá. A s každou cestou, kdy se nepozvracel, jde do auta ochotněji a ochotněji.

Neregistrovaný uživatel

25.1.2005 00:31
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Náš devíti měsíční labrador má strach z auta. Vždy ho musíme násilím dát do auta. Vždy s ním sedím na zadním sedadle, které musíme celé pokrýt igelitem. Pes se v autě vždy strachy počůrá, má vyděšný výraz a hodně začně slintat, takže je mu asi i špatně. Špatné zážitky s auta nemá. V cizím autě vypadá o něco spokojeněji. Jak jej naučit cestovat, aby to pro něj nebylo stresující.Prosím poraďte!

Rozhodně by vedle psa měl někdo být. Pokud to z jakéhokoliv důvodu není možné, položte k němu nějaké vaše obnošené oblečení či batoh a pod.. Trénujte a vytrvejte. Tedy snažte se učit psa pouze na pobyt ve stojícím autě (bez nastartování), nastupte, chvilku v klidu poseďte a zase se stejným klidem vystupte. Psa neutišujte! Bylo by prima ho chválit za vhodné chování a špatné chování zcela ignorovat. Poté totéž trénujte v nastartovaném autě. Poté přistupte k tomu, že budete psa vozit pouze několik málo desítek metrů, tam vystoupíte a půjdete se s ním projít. Poté ho vozte dále, kde by se mu to mohlo líbit, aby si spojil cestování v autě s něčím pozitivním. Hlavní je opravdu chovat se neutrálně, nekárat ho, ani neutěšovat. Pouze chválit za dobré chování. Nic víc, nic méně. Možná bych i odstranila ten igelit, protože ten pro psa může být také hodně stresující. Tedy necestujte teď s ním nikam na delší vzdálenosti, zaměřte se pouze na „zvykání“.
Jsou psi, kteří se tak prostě chovají od štěněčího věku, nebo po špatné zkušenosti (jízda k veterináři ap.). Téměř všichni si časem zvyknou, ale opravdu je třeba zvykat a zvykat. Znám psa který jezdil v kombi kufru a při cestě delší jak asi 200m se počůral, pokakal, poblinkal, trpěl hroznou plynatostí a v jednom kuse výrazně slintal. Pomohlo přemístění na zadní sedadla, častěji jezdit na krátké úseky a batoh svého pána. Přestalo to skoro den ze dne, asi v roce a půl věku. U dalšího psa s podobnými problémy zabralo pravidelné cestování na cvičák – tam to miloval. Když zjistil, že po cestování v autě na něj na konci čeká to, co miluje, začal s radostí stát u auta kdykoliv měl k němu přístup a nemohl se dočkat, kdy už ho někdo pustí dovnitř.
Ještě přidám to, co už tu vlastně také zaznělo. Je potřeba nenásilně ho naučit chodit do auta. Dejte ho na dlouhou šňůru (asi 10m), otevřete auto usedněte s kýmkoliv (třeba i s jiným psem, či člověkem s jiným psem) dovnitř a povídejte si. Držte jen konec té šňůry. Psa nepřitahujte! jen zamezte tomu, aby neodešel dále, než-li na max.10m. Dejte dovnitř otevřený sáček piškotů nebo misku se žrádlem (tak aby to viděl!) a čekejte. Kdykoliv bude mít pes odvahu přijít se dovnitř podívat, ukažte mu na krmení a nechejte ho si vzít. Je vhodné ho zběžně pochválit a povídat si dál. Rozhodně ho dovnitř netahejte, ani ho tam nedržte násilím. Musí se nenásilně naučit do auta vlézt a vylézt, ale chce to čas a trpělivost. Pokud máte tu možnost, klidně ho nějaký čas krmte (z misky) pouze v autě.
Jízda v autě musí být plynulá, ne žádné hups na brzdu nebo na plyn a řezání zatáček. Ještě dodám, že jsou psi, kteří zkrátka mají fobii z malých prostor a tedy cestování v autě pro ně bude celý život utrpení. Ale takových psů je velmi málo.
PS: Koukám, že většina typů už tu zazněla...

Neregistrovaný uživatel

25.1.2005 06:44
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Náš devíti měsíční labrador má strach z auta. Vždy ho musíme násilím dát do auta. Vždy s ním sedím na zadním sedadle, které musíme celé pokrýt igelitem. Pes se v autě vždy strachy počůrá, má vyděšný výraz a hodně začně slintat, takže je mu asi i špatně. Špatné zážitky s auta nemá. V cizím autě vypadá o něco spokojeněji. Jak jej naučit cestovat, aby to pro něj nebylo stresující.Prosím poraďte!

Všechny metody zde popsané jsou určitě OK. Z vlastní zkušenosti ale vím, že se pes naučí např. podle příprav před cestou, balení zavazadel, oblékání určitého oblečení a podobně rozpoznávat, jestli dojde k cestě třeba jenom na cvičák, nebo delší. Pokud má pes z auta opravdu strach, dobrovolně se k němu nepřiblíží ani na 50 metrů a je mu jedno, kolik jídla "navolno" se momentálně v autě nachází. Tím nechci od nácviku odradit - naopak. My jsme začínali tím, že jsme před každou jízdou v autě museli honit mladšího psa po celém sídlišti. Dnes je nastupování do auta běžnou záležitostí, i když ne vždy úplně dobrovolnou.

Pes není naprogramovatelná hračka. Má své vlastní já, které se nedá vygumovat a předělat přesně podle přání majitele. Takže soializace, výcvik a výchova mají vždy určité hranice, pro každou dvojici majitel-pes jiné.

Přidejte reakci

Přidat smajlík