Kurník lidi, co je to s váma/s náma?!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dnešní příhoda na veterině - Veterinář zvedl zvonící telefon, chvilku se rozčileně s někým dohadoval, pak zavěsil. Přišel celý naštvaný zpět k vyšetřovacímu stolu. Po chvilce mlčení se rozmluvil. Jak ho to hrozně štve a mrzí, když mu lidi volají a chtějí utratit relativně zdravé zvíře... Volal pán, že má 10ti letého psa a pes začal kulhat. A jelikož skoro určitě trpí, tak ho rovnou nechat uspat. Veterinář mu na to řekl, ať se psem přijde a pak bude jasné, jestli je utracení nutné, načež volající odvětil, že se uvidí.

A tak si tu tak večer přemýšlím, co lidi vede k tomu, aby dali utratit svého přítele a kamaráda, který se provinil jen tím, že je starý....

myslím, že spousta lidí má psa jen tak a je jim líto vyhodit peníze u veterináře za léčbu jejich nejlepšího přítele, moje teta si ode mne vzala štěně a co se nestalo - jednou jí tak už jako dospělej vběhl pod auto a ona místo toho aby ho nechala vyšetřit ho zavřela na dvůr a ten do rána umřel - když jsem se to dozvěděla tak jsem se jí ptala proč nezajela k doktorovi - ona mi na to odpověděla, že přece nebude vyhazovat peníze u veterináře
já byla tento týden u veta 3x - jednou na očkování boreliozy, za dva dny s uštíplým zubem a dneska druhýmu napuchl pysk tak jsem tam jela znovu - vet už se mi smál, že bez něj nemůžu žít, ale nikdy bych si nechtěla vyčítat že shoršení jsem zavinila já protože jsem to neřešila - nebo nýst ještě vinu za smrt mého nejlepšího zvířecího přítele

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dnešní příhoda na veterině - Veterinář zvedl zvonící telefon, chvilku se rozčileně s někým dohadoval, pak zavěsil. Přišel celý naštvaný zpět k vyšetřovacímu stolu. Po chvilce mlčení se rozmluvil. Jak ho to hrozně štve a mrzí, když mu lidi volají a chtějí utratit relativně zdravé zvíře... Volal pán, že má 10ti letého psa a pes začal kulhat. A jelikož skoro určitě trpí, tak ho rovnou nechat uspat. Veterinář mu na to řekl, ať se psem přijde a pak bude jasné, jestli je utracení nutné, načež volající odvětil, že se uvidí.

A tak si tu tak večer přemýšlím, co lidi vede k tomu, aby dali utratit svého přítele a kamaráda, který se provinil jen tím, že je starý....

Tohle se snad ani nedá pochopit.To je fakt jenom o zamyšlení,jaký má asi tento člověk ke svému psímu příteli vztah.No hrůůůza!!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dnešní příhoda na veterině - Veterinář zvedl zvonící telefon, chvilku se rozčileně s někým dohadoval, pak zavěsil. Přišel celý naštvaný zpět k vyšetřovacímu stolu. Po chvilce mlčení se rozmluvil. Jak ho to hrozně štve a mrzí, když mu lidi volají a chtějí utratit relativně zdravé zvíře... Volal pán, že má 10ti letého psa a pes začal kulhat. A jelikož skoro určitě trpí, tak ho rovnou nechat uspat. Veterinář mu na to řekl, ať se psem přijde a pak bude jasné, jestli je utracení nutné, načež volající odvětil, že se uvidí.

A tak si tu tak večer přemýšlím, co lidi vede k tomu, aby dali utratit svého přítele a kamaráda, který se provinil jen tím, že je starý....

Když ho chcou nechat utratit, tak se pes aspoň nebude trápit. Jedni sousedi ve vsi měli starého něměckého ovčáka, který měl podle všeho syndrom cauda equina - chudák se potom nemohl ani postavit, žil na dvoře a tahal nohy za sebou, ve vlastních výkalech... nechali ho utratit až poté, co jsem jim opakovaně vyhrožovala udáním za týrání zvířat

Hold spoustu majitelů psů jen jednou za rok dotáhne zvíře k obecnímu úřadu a jinak ho má někde na dvorku. No a když pes zestárne, nechají ho zastřelit myslivcem, nebo si ho zastřelí či jinak zabijí sami - v tomhle kontextu utracení u veterináře není zas až nejhorší varianta. Taky by si ho mohli na dvoře umlátit lopatou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dnešní příhoda na veterině - Veterinář zvedl zvonící telefon, chvilku se rozčileně s někým dohadoval, pak zavěsil. Přišel celý naštvaný zpět k vyšetřovacímu stolu. Po chvilce mlčení se rozmluvil. Jak ho to hrozně štve a mrzí, když mu lidi volají a chtějí utratit relativně zdravé zvíře... Volal pán, že má 10ti letého psa a pes začal kulhat. A jelikož skoro určitě trpí, tak ho rovnou nechat uspat. Veterinář mu na to řekl, ať se psem přijde a pak bude jasné, jestli je utracení nutné, načež volající odvětil, že se uvidí.

A tak si tu tak večer přemýšlím, co lidi vede k tomu, aby dali utratit svého přítele a kamaráda, který se provinil jen tím, že je starý....

Verim tomu, ze pan bude vety obvolavat tak dlouho, dokud nenarazi na toho, ktery psa bez problemu utrati.. Je to hnus fialovej!

Na druhou stranu ale lepsi milosrdna injekce, nez zivoreni bez osetreni veterinare, pochybne usmrceni nebo dokonce uvazani u stromu v lese nebo u utulku. Bohuzel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Verim tomu, ze pan bude vety obvolavat tak dlouho, dokud nenarazi na toho, ktery psa bez problemu utrati.. Je to hnus fialovej!

Na druhou stranu ale lepsi milosrdna injekce, nez zivoreni bez osetreni veterinare, pochybne usmrceni nebo dokonce uvazani u stromu v lese nebo u utulku. Bohuzel.

No na jednu stranu by se ten pes měl možná líp v tom útulku, kde by mohl aspoň v klidu dožít a nehrozilo by mu, že ho nějakej cvok nechá utratit jenom proto, že je starej.
Bohužel znám i dost lidí, kteří mají psa opravdu jen a jen na práci a jakýkoliv zdravotní stav toho psa je absolutně nezajímá.Jestli ten pes je unavenej nebo přepracovanej.
A navíc správnej veterinář zvíře nesmí utratit,pokud netrpí nevyléčitelnou nemocí nebo úrazem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No na jednu stranu by se ten pes měl možná líp v tom útulku, kde by mohl aspoň v klidu dožít a nehrozilo by mu, že ho nějakej cvok nechá utratit jenom proto, že je starej.
Bohužel znám i dost lidí, kteří mají psa opravdu jen a jen na práci a jakýkoliv zdravotní stav toho psa je absolutně nezajímá.Jestli ten pes je unavenej nebo přepracovanej.
A navíc správnej veterinář zvíře nesmí utratit,pokud netrpí nevyléčitelnou nemocí nebo úrazem.

Otazka je, co to je za doziti.. 10ti lety pes ma minimalni sanci se dostat do nove rodiny, nedejboze kdyby mel nejaky zdravotni problem. A ciste teoreticky byt to pes z bytu a odsoudit ho treba na pet let za mrizemi s minimalni pozornosti tak to uz radsi ta injekce. Tot muj nazor.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dnešní příhoda na veterině - Veterinář zvedl zvonící telefon, chvilku se rozčileně s někým dohadoval, pak zavěsil. Přišel celý naštvaný zpět k vyšetřovacímu stolu. Po chvilce mlčení se rozmluvil. Jak ho to hrozně štve a mrzí, když mu lidi volají a chtějí utratit relativně zdravé zvíře... Volal pán, že má 10ti letého psa a pes začal kulhat. A jelikož skoro určitě trpí, tak ho rovnou nechat uspat. Veterinář mu na to řekl, ať se psem přijde a pak bude jasné, jestli je utracení nutné, načež volající odvětil, že se uvidí.

A tak si tu tak večer přemýšlím, co lidi vede k tomu, aby dali utratit svého přítele a kamaráda, který se provinil jen tím, že je starý....

Tak já si myslím že je to určitě lepší, než nechat psa trápit. Jasně, mohla to být jen prkotina, pes může být v poho. Ale furt lepší ho uspat aby o ničem nevěděl. Bývalá tchýně od mojeho prý umlátila fenu vlčáka lopatou, protože už byla stará. Celej život prý nikomu nic neudělala, strašně hodná i k jeho dceři. Prostě megera baba. Se mi z ní zvedá kotel jen když ji vidim. Ale to už je prý strašně dávno. Mít takovou matku, tak nechci radši žádnou

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dnešní příhoda na veterině - Veterinář zvedl zvonící telefon, chvilku se rozčileně s někým dohadoval, pak zavěsil. Přišel celý naštvaný zpět k vyšetřovacímu stolu. Po chvilce mlčení se rozmluvil. Jak ho to hrozně štve a mrzí, když mu lidi volají a chtějí utratit relativně zdravé zvíře... Volal pán, že má 10ti letého psa a pes začal kulhat. A jelikož skoro určitě trpí, tak ho rovnou nechat uspat. Veterinář mu na to řekl, ať se psem přijde a pak bude jasné, jestli je utracení nutné, načež volající odvětil, že se uvidí.

A tak si tu tak večer přemýšlím, co lidi vede k tomu, aby dali utratit svého přítele a kamaráda, který se provinil jen tím, že je starý....

Ahoj, tak bohužel jsou i takový "lidi". K nám na veterinu se taky objednala paní s 13letým dobrmanem na utracení. Prý nemůže na zadní nohy a poslední dobou i na přední, kálí pod sebe... A druhý den přišel pán s dobrmanem, který vyběhnum schody do ordinace líp než já , celou mě olízal, všude to prošmejdil... Prostě úplně zdravý pes! Tak jim doktorka doporučila kloubní výživu (utratit ho odmítla) a pán už se neukázal ... No, třeba si našel "doktora", který jim přání splnil
Terka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, tak bohužel jsou i takový "lidi". K nám na veterinu se taky objednala paní s 13letým dobrmanem na utracení. Prý nemůže na zadní nohy a poslední dobou i na přední, kálí pod sebe... A druhý den přišel pán s dobrmanem, který vyběhnum schody do ordinace líp než já , celou mě olízal, všude to prošmejdil... Prostě úplně zdravý pes! Tak jim doktorka doporučila kloubní výživu (utratit ho odmítla) a pán už se neukázal ... No, třeba si našel "doktora", který jim přání splnil
Terka

Jéžiš, tak když to tu tak čtu, tak se fakt nestačím divit...
Já se děsím toho, až jednou přijde čas i na toho mýho 35-kilovýho prcka a zatím tu lidi psi utrácejí jak na běžícím pásu...
Nebo teda chtějí utrácet....
Naštěstí je ještě dost dobrých vetů, co to prostě nedovolí...

Otázkou zůstává, zda ho neutratí nějaký jiný vet a nebo v tom horším případě nějakej soused nebo kamarád.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jéžiš, tak když to tu tak čtu, tak se fakt nestačím divit...
Já se děsím toho, až jednou přijde čas i na toho mýho 35-kilovýho prcka a zatím tu lidi psi utrácejí jak na běžícím pásu...
Nebo teda chtějí utrácet....
Naštěstí je ještě dost dobrých vetů, co to prostě nedovolí...

Otázkou zůstává, zda ho neutratí nějaký jiný vet a nebo v tom horším případě nějakej soused nebo kamarád.....

Já se vám natvrdo přiznám, že jestli budu mít někdy vlastní ordinaci (doufám) tak že takového psa utratím. Ono někdy vidíte, že si to ti lidi nechají vymluvit, to potom dobře. Ale občas jsou rozhodnutí se psa zbavit, to samé s koťatama a štěňatama - prostě když je pošlete pryč, v lepším případě najdou jiného kolegu, v horším vezmou doma tu lopatu, nebo zvíře v pytli omlátí o stěnu.

To není o dobrém veterináři, to je o tom, čeho jsou lidi schopni.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já se vám natvrdo přiznám, že jestli budu mít někdy vlastní ordinaci (doufám) tak že takového psa utratím. Ono někdy vidíte, že si to ti lidi nechají vymluvit, to potom dobře. Ale občas jsou rozhodnutí se psa zbavit, to samé s koťatama a štěňatama - prostě když je pošlete pryč, v lepším případě najdou jiného kolegu, v horším vezmou doma tu lopatu, nebo zvíře v pytli omlátí o stěnu.

To není o dobrém veterináři, to je o tom, čeho jsou lidi schopni.

Souhlasím s vámi. Bohužel je to o lidech . Být veterinářem, a pokud si to pán nenechá vymluvit, taky bych ho uspala.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím s vámi. Bohužel je to o lidech . Být veterinářem, a pokud si to pán nenechá vymluvit, taky bych ho uspala.

vůbec si nedokážu představit nechat uspat psa. Udělala bych to až tehdy, kdybych viděla, že se trápí a já ho tím vysvobodím.

Ale když si vzpomenu, jak jsme před rokem vezli kocourka k vetovi, aby ho uspal a vysvobodil ho z bolestí, tak mám slzy v očích ještě teď.
Ten pocit bezmoci a zoufalství, kdy se snažíte v sobě co nejvíc zadržet slzy, abyste nepropukli v pláč jako malé děcko, je to strašný.
A při představě, že jednou mě to může čekat u psa (kéž by jako psí děda spokojeně jen navždy usl) ..... bohužel, jak tu bylo řečeno, ne každý má zvíře, které si pořídí, jako parťáka a miláčka rodiny. :(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím s vámi. Bohužel je to o lidech . Být veterinářem, a pokud si to pán nenechá vymluvit, taky bych ho uspala.

No jenže pán nebo paní si to jako naoko nechá vymluvit a pak stejně půjde jinam...
A to jen proto, aby se s vámi nemuseli dohadovat...
Bohužel je to tak...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jenže pán nebo paní si to jako naoko nechá vymluvit a pak stejně půjde jinam...
A to jen proto, aby se s vámi nemuseli dohadovat...
Bohužel je to tak...

No, to si troufám říct na tom člověku docela dobře poznáte - někdy jsou opravdu jenom vydivočení, že pes umírá a že léčba bude drahá a přitom pomoc je jednoduchá, a s takovými lidmi se dá rozumně bavit i o alternativách.

Ti ostatní chcou prostě psa pryč. Co nejlevněji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím s vámi. Bohužel je to o lidech . Být veterinářem, a pokud si to pán nenechá vymluvit, taky bych ho uspala.

U našeho veta jsem byla svědkem, jak od jedněch lidí převzal pejska k utracení, a za chvíli si už pro něj přišel nový páníček, s kterým byl veterinář domluvený....tenkrát u mě pan doktor hodně stoupnul v ceně

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím s vámi. Bohužel je to o lidech . Být veterinářem, a pokud si to pán nenechá vymluvit, taky bych ho uspala.

Kamarádka takhle od veta získala tříletou naprosto zdravou bíglici, přinesla jí tam nějaká paní na utracení - on jí neutratil a snažil se jí udat a celkem rychle se podařilo - kamarádka tam nesla na pitvu užovku co jí umřela a veterinář na ní "a nechcete místo hada psa?", no a zpátky odcházela se psiskem. Teď už je z bígličky postarší psí dáma, ale rozhodně si užila krásný psí život...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kamarádka takhle od veta získala tříletou naprosto zdravou bíglici, přinesla jí tam nějaká paní na utracení - on jí neutratil a snažil se jí udat a celkem rychle se podařilo - kamarádka tam nesla na pitvu užovku co jí umřela a veterinář na ní "a nechcete místo hada psa?", no a zpátky odcházela se psiskem. Teď už je z bígličky postarší psí dáma, ale rozhodně si užila krásný psí život...

proč to lidi dělají? Je to netrápí, oni si koupí dalšího...a až přijde na nějakou věc...co pes potřebuje...tak ho opět dají utratit.....znám takové - bohužel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kamarádka takhle od veta získala tříletou naprosto zdravou bíglici, přinesla jí tam nějaká paní na utracení - on jí neutratil a snažil se jí udat a celkem rychle se podařilo - kamarádka tam nesla na pitvu užovku co jí umřela a veterinář na ní "a nechcete místo hada psa?", no a zpátky odcházela se psiskem. Teď už je z bígličky postarší psí dáma, ale rozhodně si užila krásný psí život...

I tak se to dělá Jenže je rozdíl v udávání tříletého psa a 10 letého

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
I tak se to dělá Jenže je rozdíl v udávání tříletého psa a 10 letého

Naše vetka to taky tak dělá,že si vezme prachy za utracení (a neřekne si nejmenší hranici)-ať to teda zaplatěj!A pak shání majitele.Je to moje kámoška a už x krát mi volala ,že potřebuje nutně dočasný domov.Vždy jsme nové majitele našli.Je pravda,že u starších je větší problém,ale dá se to!Nejvíc mě dostal 1,5 roku starý peršan-přinesla ho nafintěná dáma a chtěla ho utratit.Asi jí příliš pozdě došlo co je to za česání a ty chlupy.Ta mě namíchla blbka!!Kocour u mě zůstal a žil ještě krásných 12 let.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dnešní příhoda na veterině - Veterinář zvedl zvonící telefon, chvilku se rozčileně s někým dohadoval, pak zavěsil. Přišel celý naštvaný zpět k vyšetřovacímu stolu. Po chvilce mlčení se rozmluvil. Jak ho to hrozně štve a mrzí, když mu lidi volají a chtějí utratit relativně zdravé zvíře... Volal pán, že má 10ti letého psa a pes začal kulhat. A jelikož skoro určitě trpí, tak ho rovnou nechat uspat. Veterinář mu na to řekl, ať se psem přijde a pak bude jasné, jestli je utracení nutné, načež volající odvětil, že se uvidí.

A tak si tu tak večer přemýšlím, co lidi vede k tomu, aby dali utratit svého přítele a kamaráda, který se provinil jen tím, že je starý....

je to hnus no...máme doma kokřici, je to naše zlatíčko. Nic neumí - resp. vše už zapoměla. Je jí 13 let a táhne jí na 14. Minulý Silvestr se najednou nemohla postavit na nohy. Tak z minuty na minutu. Tak tedy k veterinářovi. Naštěstí mohla jet jen moje sestra, která má měkké srdce a tak na vetovu odpověd, že je to plotýnka a jediná cesta je uspání případně prášky proti bolesti, zvolila prášky. Druhý den už to bylo dobré. Mysleli jsme, že je to tím, že stále působí injekce proti bolesti a tak jsme měli v pohotovosti i ty prášky. Máme je tam do dnes. A naše stará hluchá potvora skáče jako za mlada...poučení? Vás taky někdy bolej klouby, záda nebo cokoliv jiného, ale rozhodně se necítíte na umření...
přeji pěkný den.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
je to hnus no...máme doma kokřici, je to naše zlatíčko. Nic neumí - resp. vše už zapoměla. Je jí 13 let a táhne jí na 14. Minulý Silvestr se najednou nemohla postavit na nohy. Tak z minuty na minutu. Tak tedy k veterinářovi. Naštěstí mohla jet jen moje sestra, která má měkké srdce a tak na vetovu odpověd, že je to plotýnka a jediná cesta je uspání případně prášky proti bolesti, zvolila prášky. Druhý den už to bylo dobré. Mysleli jsme, že je to tím, že stále působí injekce proti bolesti a tak jsme měli v pohotovosti i ty prášky. Máme je tam do dnes. A naše stará hluchá potvora skáče jako za mlada...poučení? Vás taky někdy bolej klouby, záda nebo cokoliv jiného, ale rozhodně se necítíte na umření...
přeji pěkný den.

Mám včudu páteř, už 2x se mi povedlo zaseknout tak totálně, že jsem nebyla schopná ničeho, ani vstát...... naštěstí to po pár dnech samo odeznělo. V těch chvílích jsem si připadala strašně a děkovala, že jsem člověk a ne 7letý jezevčík mojí tchýně, kterého nechala utratit hned druhý den potom, co se nepostavil

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám včudu páteř, už 2x se mi povedlo zaseknout tak totálně, že jsem nebyla schopná ničeho, ani vstát...... naštěstí to po pár dnech samo odeznělo. V těch chvílích jsem si připadala strašně a děkovala, že jsem člověk a ne 7letý jezevčík mojí tchýně, kterého nechala utratit hned druhý den potom, co se nepostavil

bohužel je to fakt o lidech. Matka z tátovi strany (ani jí nemůžu nazvat babičkou) kdysi hodila do vápna psa, kterého táta našel (už randil s mamkou a babku štvalo, že si jí najednou tolik nevšímá). Jenže on se o něj s mamkou postaral, vyléčil ho a babku to tak namíchlo, že ho našli oběšeného. Nikdo jí nic nedokázal, ale všichni vědí, jak to tehdy bylo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
bohužel je to fakt o lidech. Matka z tátovi strany (ani jí nemůžu nazvat babičkou) kdysi hodila do vápna psa, kterého táta našel (už randil s mamkou a babku štvalo, že si jí najednou tolik nevšímá). Jenže on se o něj s mamkou postaral, vyléčil ho a babku to tak namíchlo, že ho našli oběšeného. Nikdo jí nic nedokázal, ale všichni vědí, jak to tehdy bylo.

No tak to je úlet. Babka není normální, ne?
Taky bych ji babičkou nikdy nenazvala...
Podle mne je máma tvého táty nevyrovnaná a nervově labilní.
Psychicky zdravej člověk by tohle nikdy neudělal.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No tak to je úlet. Babka není normální, ne?
Taky bych ji babičkou nikdy nenazvala...
Podle mne je máma tvého táty nevyrovnaná a nervově labilní.
Psychicky zdravej člověk by tohle nikdy neudělal.

to že je labilní je mi jasný už dlouho, z nějakého důvodu jsem jí neměla ráda nikdy a po té, co jsem se dozvěděla toto (+ pár dalších hlášek, jako že můj pes je dobrý akorát tak do guláše, že nejsem její vnučka, protože jsem víc podobná mamce...) už jsem u ní nikdy nebyla. Za to jsem byla pečená vařená u druhé babičky, která je "postižená zvířátkama" stejně jako já a když jsem náhodou nepřišla na návštěvu i s gulášovým psem (venkovní NO do bytu-to je jak slon v porcelánu, ale babi ho milovala) tak se po něm hned ptala.
S těmi veterináři..já jsem chtěla být strašně moc veterinářkou, ale už praxe na střední škole mě "vyléčila". Zvířata miluju a proto už jsem dál nešla a ani už na veterině nepracuju. Skoro každý den jsem chodila domů úplně zdrchaná, jací sobci a pokrytci si pořizují psa (nebo jiné zvíře), když nejsou schopni dát ani deb.lních 40,- na odčervení a přijdou, až když už je na všechno pozdě (beztak by víc, než cenu za utracení nezaplatili). Těch případů, kdy mě nějaký majitel zahřál u srdíčka bylo na můj vkus moc málo, těch hnusných bylo na moji slabou povahu prostě moc.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to že je labilní je mi jasný už dlouho, z nějakého důvodu jsem jí neměla ráda nikdy a po té, co jsem se dozvěděla toto (+ pár dalších hlášek, jako že můj pes je dobrý akorát tak do guláše, že nejsem její vnučka, protože jsem víc podobná mamce...) už jsem u ní nikdy nebyla. Za to jsem byla pečená vařená u druhé babičky, která je "postižená zvířátkama" stejně jako já a když jsem náhodou nepřišla na návštěvu i s gulášovým psem (venkovní NO do bytu-to je jak slon v porcelánu, ale babi ho milovala) tak se po něm hned ptala.
S těmi veterináři..já jsem chtěla být strašně moc veterinářkou, ale už praxe na střední škole mě "vyléčila". Zvířata miluju a proto už jsem dál nešla a ani už na veterině nepracuju. Skoro každý den jsem chodila domů úplně zdrchaná, jací sobci a pokrytci si pořizují psa (nebo jiné zvíře), když nejsou schopni dát ani deb.lních 40,- na odčervení a přijdou, až když už je na všechno pozdě (beztak by víc, než cenu za utracení nezaplatili). Těch případů, kdy mě nějaký majitel zahřál u srdíčka bylo na můj vkus moc málo, těch hnusných bylo na moji slabou povahu prostě moc.

Taky jsem svého času jezdila se psem do Klatov k jednomu starému panu veterináři, každou chvíli tam měl v boxu nějakého pejska, který měl být už mrtvý. Prostě je převzal a hledal nový domov. Nejvíc mě dostalo když mi ukazoval půlroční štěně mopsíka (s PP !), kterého přinesla utratit jeho "chovatelka". Byl slepý na jedno očko (a bylo to teda vidět), paní ho tam nechala, že prý takového chcípáka nikdo nekoupí. Já v současné době mám doma jednoho 13 letého kníráčka (absolutně zdravého a nabitého energií), který měl být přivázán v lese u stromu (injekce se musí zaplatit), když mu umřel páník. Mám ho druhý rok a moc si užívám, když vidím, jak je šťastnej, že má svoje doma, kde si ho někdo všímá. A druhý pejsa - 12 let útulkáček , kterému se nyní projevila velmi silná artroza z důvodu v mládí vykloubeného a neléčeného kyčle mě stojí měsíčně cca 1200,- jen za léky a doplňky, které mu zmenšují bolest. A i když vidím, že se to postupně zhoršuje, tak taky vidím, že pejsek má pořád ještě zájem žít a tak zkoušíme úplně všechno, co kde vyčtu nebo někdo poradí. Zrovna včera jsme začali kapat Bachovky a moc doufám, že to trochu zabere a prodlouží dobu, kdy s námi náš psí kamarád ještě bude. Jen doufám, že se to lidem, kteří se takhle zachovají ke svému zvířeti jednou vrátí, ale svět není spravedlivej, takže spíš ne, bohužel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky jsem svého času jezdila se psem do Klatov k jednomu starému panu veterináři, každou chvíli tam měl v boxu nějakého pejska, který měl být už mrtvý. Prostě je převzal a hledal nový domov. Nejvíc mě dostalo když mi ukazoval půlroční štěně mopsíka (s PP !), kterého přinesla utratit jeho "chovatelka". Byl slepý na jedno očko (a bylo to teda vidět), paní ho tam nechala, že prý takového chcípáka nikdo nekoupí. Já v současné době mám doma jednoho 13 letého kníráčka (absolutně zdravého a nabitého energií), který měl být přivázán v lese u stromu (injekce se musí zaplatit), když mu umřel páník. Mám ho druhý rok a moc si užívám, když vidím, jak je šťastnej, že má svoje doma, kde si ho někdo všímá. A druhý pejsa - 12 let útulkáček , kterému se nyní projevila velmi silná artroza z důvodu v mládí vykloubeného a neléčeného kyčle mě stojí měsíčně cca 1200,- jen za léky a doplňky, které mu zmenšují bolest. A i když vidím, že se to postupně zhoršuje, tak taky vidím, že pejsek má pořád ještě zájem žít a tak zkoušíme úplně všechno, co kde vyčtu nebo někdo poradí. Zrovna včera jsme začali kapat Bachovky a moc doufám, že to trochu zabere a prodlouží dobu, kdy s námi náš psí kamarád ještě bude. Jen doufám, že se to lidem, kteří se takhle zachovají ke svému zvířeti jednou vrátí, ale svět není spravedlivej, takže spíš ne, bohužel.

Taky mám jeden příběh. Jde "papírově" o mého strýce. Ale toho pána už nehodlám nikdy vidět. Měl psa. Strašně milé a hodné zvíře. Psí závislák. Pes byl mladý a utíkal. Strejda jel vlakem nakoupit a pes za ním letěl až na nádraží "hajzl". Najednou pes nebyl. Prý utekl. Až po letech se mé mámě přiznal, že ho zavázal do pytle a hodil do řeky. Pak se odstěhoval do města. Koupil si klec a 6 andulek. V listopadu jim "dal svobodu". Pustil je z klece ven, že prý moc křičí a venku jim bude líp. Teď má zebřičky..................................Nemůžu si pomocti, derou se mi slzy do očí jen když to píšu.
Moje máma má psa a už několikrát se jí ptal, jestli se ho nechce zbavit, že jí přece musí strašně omezovat. Že když je v důchodu, měla by si užívat svobody. Já jsem měla psy od malička a nyní se zabývám chovem. Strejda je chtěl vidět..........................ani omylem!!!!!! Toho pána už jednou pro vždy neznám!!!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky mám jeden příběh. Jde "papírově" o mého strýce. Ale toho pána už nehodlám nikdy vidět. Měl psa. Strašně milé a hodné zvíře. Psí závislák. Pes byl mladý a utíkal. Strejda jel vlakem nakoupit a pes za ním letěl až na nádraží "hajzl". Najednou pes nebyl. Prý utekl. Až po letech se mé mámě přiznal, že ho zavázal do pytle a hodil do řeky. Pak se odstěhoval do města. Koupil si klec a 6 andulek. V listopadu jim "dal svobodu". Pustil je z klece ven, že prý moc křičí a venku jim bude líp. Teď má zebřičky..................................Nemůžu si pomocti, derou se mi slzy do očí jen když to píšu.
Moje máma má psa a už několikrát se jí ptal, jestli se ho nechce zbavit, že jí přece musí strašně omezovat. Že když je v důchodu, měla by si užívat svobody. Já jsem měla psy od malička a nyní se zabývám chovem. Strejda je chtěl vidět..........................ani omylem!!!!!! Toho pána už jednou pro vždy neznám!!!!!

Ještě jeden příběh. Jako holka jsem měla jezevčíka - ochrnul na zadní nohy.Vet mu nedával naději. Ale měl hroznou chuť do života. Byl mladý a chtěl hrozně moc běhat. Běhal předníma a zadní tahal za sebou. Bylo to pro nás hrozně psychycky náročné. Vzali jsme psa, chodili jsme na veterinu ńa pravidelné injekce. Dělali jsme pravidelné masáže............atd. Hodně dlouho a PODAŘILO SE!!!!! Pejsek začal pomalu zase běhat. Jen při vybírání prudké zatáčky ve velké rychlosti mu ty zadní nožky občas ujely. Ale jinak lítal jak drak. Pravda je, že nás to skoro 2 roky stálo půlku rodinného rozpočtu. Ale sakra nestálo to zato? Dožil se krásných 17 let!!!!
Ještě že nebyl strejdův. Ten by ho druhý den utopil. Přece nebude dávat peníze na veta a se psem ztrácet volný čas.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě jeden příběh. Jako holka jsem měla jezevčíka - ochrnul na zadní nohy.Vet mu nedával naději. Ale měl hroznou chuť do života. Byl mladý a chtěl hrozně moc běhat. Běhal předníma a zadní tahal za sebou. Bylo to pro nás hrozně psychycky náročné. Vzali jsme psa, chodili jsme na veterinu ńa pravidelné injekce. Dělali jsme pravidelné masáže............atd. Hodně dlouho a PODAŘILO SE!!!!! Pejsek začal pomalu zase běhat. Jen při vybírání prudké zatáčky ve velké rychlosti mu ty zadní nožky občas ujely. Ale jinak lítal jak drak. Pravda je, že nás to skoro 2 roky stálo půlku rodinného rozpočtu. Ale sakra nestálo to zato? Dožil se krásných 17 let!!!!
Ještě že nebyl strejdův. Ten by ho druhý den utopil. Přece nebude dávat peníze na veta a se psem ztrácet volný čas.

Tak mám návaly - střídavé emoce vzteku a bezmoci, když čtu o všech těch babách a jiné verbeši, a pak zase se dojímám nad skutky vás ostatních, kteří se ke psům chováte skvěle. Víc takových lidí! Je teda fakt, že ač sama jsem si založila chovatelskou stanici (v tomto případě se jedná tedy o kočku), prošla uchovněním a testama atd, tak jsem nakonec ztratila odvahu cokoli odchovávat. Při mé přecitlivělosti a čtení o podobných lidech, kteří jsou schopni umlátit zvíře lopatou atd, jsem se začala bát nezodpovědných lidí a jistotu stoprocentně skvělého prožitého života pro svá potencionální koťata nemám žádnou. Takže nic nebude..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak mám návaly - střídavé emoce vzteku a bezmoci, když čtu o všech těch babách a jiné verbeši, a pak zase se dojímám nad skutky vás ostatních, kteří se ke psům chováte skvěle. Víc takových lidí! Je teda fakt, že ač sama jsem si založila chovatelskou stanici (v tomto případě se jedná tedy o kočku), prošla uchovněním a testama atd, tak jsem nakonec ztratila odvahu cokoli odchovávat. Při mé přecitlivělosti a čtení o podobných lidech, kteří jsou schopni umlátit zvíře lopatou atd, jsem se začala bát nezodpovědných lidí a jistotu stoprocentně skvělého prožitého života pro svá potencionální koťata nemám žádnou. Takže nic nebude..

jste jako já, já si kvůli tomu pořídila kocoura, uchovnila a "udělala" z něj krycího chlapáka s tím, že sobecky přenechám starost o shánění domovů pro koťátka na majiteli kočky. A jak to dopadlo? Nakonec jsme neodchovali po kocourovi jediný vrh a nechala jsem ho vykastrovat (ze zdravotních důvodů, ale kdyby o to šlo, tak bych pro něj pár koček stihla sehnat). Takže pořízení zvířátka, čip, poplatky klubu, výstavy (celkem 4), poplatky za udělení titulu, zdravotní testy (včetně genetických) a mám doma mazlíka. Ale vím, že je zdravý a vůbec nelituju, že jsem do vystavování šla a "vyhodila" tak peníze, protože jsem na druhou stranu získala spoustu skvělých zvířátkomilých kamarádů. Když už na mě příbuzní koukají jak na blázna, kolik jsem do těch zvířat nastrkala, tak mám alespoň velkou skupinu lidí, kteří to chápou, protože jsou stejní

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak mám návaly - střídavé emoce vzteku a bezmoci, když čtu o všech těch babách a jiné verbeši, a pak zase se dojímám nad skutky vás ostatních, kteří se ke psům chováte skvěle. Víc takových lidí! Je teda fakt, že ač sama jsem si založila chovatelskou stanici (v tomto případě se jedná tedy o kočku), prošla uchovněním a testama atd, tak jsem nakonec ztratila odvahu cokoli odchovávat. Při mé přecitlivělosti a čtení o podobných lidech, kteří jsou schopni umlátit zvíře lopatou atd, jsem se začala bát nezodpovědných lidí a jistotu stoprocentně skvělého prožitého života pro svá potencionální koťata nemám žádnou. Takže nic nebude..

Já mám podobný problém, mám fenku, dvouletou, uchovnění nic nebrání, jenže taky dost váhám, jestli vůbec bude mít štěňata, kor dneska, pořád si říkám, že zas až takovým výjimečným přínosem pro plemeno není, i když je zdravá, super na obedience, ale zase jí nebaví obrany, na výstavách nejlíp V2... prostě váhám a váhám, jestli to má vůbec cenu a jestli by ti štěňata po ní vůbec někdo chtěl a pak člověk vidí, na jakých obludečkách to lidi práskají a je mi z toho smutno. Prostě aby to nedopadlo tak, že lidi, kteří by jim na zvířatech záleželo, se na to radši vykašlou, a zůstanou jenom opravdoví množitelé, kteří mají žaludek na všechno...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jste jako já, já si kvůli tomu pořídila kocoura, uchovnila a "udělala" z něj krycího chlapáka s tím, že sobecky přenechám starost o shánění domovů pro koťátka na majiteli kočky. A jak to dopadlo? Nakonec jsme neodchovali po kocourovi jediný vrh a nechala jsem ho vykastrovat (ze zdravotních důvodů, ale kdyby o to šlo, tak bych pro něj pár koček stihla sehnat). Takže pořízení zvířátka, čip, poplatky klubu, výstavy (celkem 4), poplatky za udělení titulu, zdravotní testy (včetně genetických) a mám doma mazlíka. Ale vím, že je zdravý a vůbec nelituju, že jsem do vystavování šla a "vyhodila" tak peníze, protože jsem na druhou stranu získala spoustu skvělých zvířátkomilých kamarádů. Když už na mě příbuzní koukají jak na blázna, kolik jsem do těch zvířat nastrkala, tak mám alespoň velkou skupinu lidí, kteří to chápou, protože jsou stejní

Přesně - já u tý kočky (kromě toho, že byla pořizovací cena 8.000,- a nebýt mé touhy chovat, tak jsem se spokojila i s kdejakou útulkovu číčou), tak jsem také "vyhodila" peníze za výstavy, založení chovatelské stanice, 3 druhy zdrav. testů testů, čipování, vstup do klubu atd. atd. No a nakonec proběhla kastrace minulý týden.. Ale kočka je jinak výborná, taková beruška.