Zodpovědnost?..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono jde ještě o to, že vychovat a aspoň trochu vycvičit NO může být nad jeho síly, a pes potom může být problematický. Taky bych se v tomto případě přikláněla k dospělému psovi, ale člověk nikdy neví, třeba ten pán zmobilizuje své síly a bude všechno v pohodě

Toto je hrozné dilema,sice je to daleko,ale taky jsem se zamýšlela,pokud se toho dožiju,jak se v danné situaci zachovat.Ale osobně můj názor nakonec je,že člověk staršího věku už nemá ani tu trpělivost na výchovu štěněte,ani si s ním tak nehraje-,spíš ho víc rozčilují škody,co mrně napáchá-pozorováno v okolí,několik případů,např.strýci,75let,milovníku psů,rodina pořídila štěně pudla.Byli na mrtvici ze sebe oba.Nakonec po roce pes prodán.Takže-staršího psa na dožití,klidného a zajistit si po eventualním mém konci(smutné,ale realita),pro psa ubytování-znám i pár případů psů,co zkončili po smrti pána bez milosti na ulici.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zastávám názor, že člověk si má pořídit psa (zvíře) s určitou zodpovědností, ale po posledních dvou diskuzích se svými známými si připadám jak mimozemšťan.. Jde o to, že mému 76letému strýci zemřel nedávno skoro desetiletý vlčák. Strýc žije sám na vesnici, je chodící s bolestmi (po oboustranné endoprotéze, ale už je to dávno, takže potřebuje novou výměnu kloubů, šourá se jen na dvůr). Jinak tedy snad relativně zdravý (ale bůhví, co bude za 5 let..).. Nyní si chce pořídit nové štěně (opět vlčáka), což mě tak trochu vyděsilo - já vím, že v chalupě nechce být úplně sám, ale pokud trvá na psovi, radila bych mu vzhledem k věku i dispozicím třeba nějakého menšího, staršího (nemusí být nutně hodně starý, ale třeba 6-7letý) psa z útulku, kterého by měl větší šanci "dožít". Mě prostě děsí představa, že si někdo koupí psa s tím, že teď si ho užije, ale nezabývá se tím, co by eventuelně se zvířetem bylo, kdyby "bylo".. Když jsem tohle říkala svému známému veterináři, tak mě sjel, že on sám lidem, kteří k němu přinesli na utracení 16letého pudla (byli to skoro 80ti letí vitální manželé) sám doporučil, aby si hned pořídili dalšího psa. Bránili se s tím, že by ho nemuseli dochovat, ale on jim prostě jednoho dne přišel do bytu s tím, že někdo jiný u něj v ordinaci odložil půlročního jezevčíka, tak jim ho přivedl.. Prý je URČITĚ důležitější, když to psychicky těm lidem pomůže. No, pohádali jsme se..Já vím, že i mladému člověku, který má všechny podmínky pro život se psem, může osud zamíchat s kartama a třeba se mu něco stane, následkem čehož pes ztratí milovaného pána, ale něměl by si člověk před pořízením psa trochu rozmyslet své šance? A myslím tím minimálně svůj věk a to, že není nikdo, kdo by případně "převzal štafetu"..

Souhlasím s vámi. Tak zkuste strýčka vzít do útulku, třeba se tam do nějakého čtyřnohého mazlíka zamiluje...
Štěňátka jsou krásná, to ano, také si je vychováte k vašemu způsobu života, ale u takto staršího pána bych se také přimlouvala o staršího pejska.
Štěně chce lítat, potřebuje výcvik, výchovu. Dospělý nebo starší pes už toho zase tolik nenalítá, je klidnější, mírnější...

Sama vím, jaké jsou s tím pak potíže....
Měla jsem přítele, který měl Šarpeje. Bohužel přítel po třech letech známosti tragicky zemřel při autonehodě. Zůstal po něm tříletý Šarpej. Bez jakéhokoliv rozmýšlení jsem se ho ujala a snažila se mu aspoň trošku "vynahradit" páníka...
Bohužel, pes odmítal žrát a potom i pít, byl jen na umělé výživě od veta... Jakmile slyšel auto, které mělo stejný motor jako měl přítel, letěl k plotu.... Ty smutný očička, když viděl, že z auta vystoupil někdo jiný, to bych nikomu nepřála vidět...
Bohužel pes po měsíci zemřel....

Prosím, zkuste to strýčkovi ještě rozmluvit....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono jde ještě o to, že vychovat a aspoň trochu vycvičit NO může být nad jeho síly, a pes potom může být problematický. Taky bych se v tomto případě přikláněla k dospělému psovi, ale člověk nikdy neví, třeba ten pán zmobilizuje své síly a bude všechno v pohodě

Je pravda, že člověk nikdy neví, co bude.. Ale mě nešlo ani tak o to, že si chce pořídit NO (ten první byl totálně necvičený, ale jinak dobrosrdečné zlatíčko, na strejdovi až chorobně závislý), ale spíš o to, že si pořizuje štěně v tomhle věku (i kdyby šlo o jiné plemeno). Možná si dělám zbytečné starosti, ale nedokážu si pomoct..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zastávám názor, že člověk si má pořídit psa (zvíře) s určitou zodpovědností, ale po posledních dvou diskuzích se svými známými si připadám jak mimozemšťan.. Jde o to, že mému 76letému strýci zemřel nedávno skoro desetiletý vlčák. Strýc žije sám na vesnici, je chodící s bolestmi (po oboustranné endoprotéze, ale už je to dávno, takže potřebuje novou výměnu kloubů, šourá se jen na dvůr). Jinak tedy snad relativně zdravý (ale bůhví, co bude za 5 let..).. Nyní si chce pořídit nové štěně (opět vlčáka), což mě tak trochu vyděsilo - já vím, že v chalupě nechce být úplně sám, ale pokud trvá na psovi, radila bych mu vzhledem k věku i dispozicím třeba nějakého menšího, staršího (nemusí být nutně hodně starý, ale třeba 6-7letý) psa z útulku, kterého by měl větší šanci "dožít". Mě prostě děsí představa, že si někdo koupí psa s tím, že teď si ho užije, ale nezabývá se tím, co by eventuelně se zvířetem bylo, kdyby "bylo".. Když jsem tohle říkala svému známému veterináři, tak mě sjel, že on sám lidem, kteří k němu přinesli na utracení 16letého pudla (byli to skoro 80ti letí vitální manželé) sám doporučil, aby si hned pořídili dalšího psa. Bránili se s tím, že by ho nemuseli dochovat, ale on jim prostě jednoho dne přišel do bytu s tím, že někdo jiný u něj v ordinaci odložil půlročního jezevčíka, tak jim ho přivedl.. Prý je URČITĚ důležitější, když to psychicky těm lidem pomůže. No, pohádali jsme se..Já vím, že i mladému člověku, který má všechny podmínky pro život se psem, může osud zamíchat s kartama a třeba se mu něco stane, následkem čehož pes ztratí milovaného pána, ale něměl by si člověk před pořízením psa trochu rozmyslet své šance? A myslím tím minimálně svůj věk a to, že není nikdo, kdo by případně "převzal štafetu"..

Souhlasím s Vámi, štěně bych si nevzala ani v 65, natož v 76. Pes žije hodně dlouho a co potom s ním? Doporučuju taky dospělého psa z útulku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zastávám názor, že člověk si má pořídit psa (zvíře) s určitou zodpovědností, ale po posledních dvou diskuzích se svými známými si připadám jak mimozemšťan.. Jde o to, že mému 76letému strýci zemřel nedávno skoro desetiletý vlčák. Strýc žije sám na vesnici, je chodící s bolestmi (po oboustranné endoprotéze, ale už je to dávno, takže potřebuje novou výměnu kloubů, šourá se jen na dvůr). Jinak tedy snad relativně zdravý (ale bůhví, co bude za 5 let..).. Nyní si chce pořídit nové štěně (opět vlčáka), což mě tak trochu vyděsilo - já vím, že v chalupě nechce být úplně sám, ale pokud trvá na psovi, radila bych mu vzhledem k věku i dispozicím třeba nějakého menšího, staršího (nemusí být nutně hodně starý, ale třeba 6-7letý) psa z útulku, kterého by měl větší šanci "dožít". Mě prostě děsí představa, že si někdo koupí psa s tím, že teď si ho užije, ale nezabývá se tím, co by eventuelně se zvířetem bylo, kdyby "bylo".. Když jsem tohle říkala svému známému veterináři, tak mě sjel, že on sám lidem, kteří k němu přinesli na utracení 16letého pudla (byli to skoro 80ti letí vitální manželé) sám doporučil, aby si hned pořídili dalšího psa. Bránili se s tím, že by ho nemuseli dochovat, ale on jim prostě jednoho dne přišel do bytu s tím, že někdo jiný u něj v ordinaci odložil půlročního jezevčíka, tak jim ho přivedl.. Prý je URČITĚ důležitější, když to psychicky těm lidem pomůže. No, pohádali jsme se..Já vím, že i mladému člověku, který má všechny podmínky pro život se psem, může osud zamíchat s kartama a třeba se mu něco stane, následkem čehož pes ztratí milovaného pána, ale něměl by si člověk před pořízením psa trochu rozmyslet své šance? A myslím tím minimálně svůj věk a to, že není nikdo, kdo by případně "převzal štafetu"..

tohle moc těžké, starší pes může být nemocný nebo se problémy objeví za chvíli a veterinární péče není nejlevnější a - třeba je strýc bohatý důchodce, to nevím . Člověk, který má psy celý život a najednou zůstane bez nich může docela duševně a tím pak i fyzicky rychle ztrácet, je to hodně o jeho potomcích či příbizných - tedy i o Vás - zda v případě potřeby pomůžou a v případě smrti s eo psa postarají - nemusí si ho nutně nechat, ale postarat s eo něj, než se najde nový dobrý majitel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Toto je hrozné dilema,sice je to daleko,ale taky jsem se zamýšlela,pokud se toho dožiju,jak se v danné situaci zachovat.Ale osobně můj názor nakonec je,že člověk staršího věku už nemá ani tu trpělivost na výchovu štěněte,ani si s ním tak nehraje-,spíš ho víc rozčilují škody,co mrně napáchá-pozorováno v okolí,několik případů,např.strýci,75let,milovníku psů,rodina pořídila štěně pudla.Byli na mrtvici ze sebe oba.Nakonec po roce pes prodán.Takže-staršího psa na dožití,klidného a zajistit si po eventualním mém konci(smutné,ale realita),pro psa ubytování-znám i pár případů psů,co zkončili po smrti pána bez milosti na ulici.

ono to je hodně i tom samém člověku, mám přítelkyni , které je přes 80 let ( ano, je skutečně mojí přítelkyní, psi mažou rozdíl věku ) , celý život měla doma minimálně 2 psy , pak ji jedna stará fena zemřela a pak i druhá - je to už 4 roky :-). Byla bez psa cca 6 měsíců, ztratila důvod proč jít ven, když není hezky, tím začala ztrácet sociální kontakty , snížení fyzických aktivit také není prospěšné .....v 80 si pořídila štěně , slíbila jsem jí , že se v případě nouze o fenku postarám, ...babí ožila, i to, že má o koho pečovat, že ji někdo potřebuje dělá hodně moc, chodila a chodí se psem ven - je jí 85 a běhá po lese , pravda, nemá problémy s klouby , nebo má, jako každý starý člověk, ale nejsou takového rázu, že by je nepřekonala a nešla ven....má chuť do života, je to už skoro 4 roky a nesmírně jí to prospělo a pes se má dobře . Takže já rozhodně štěně k člověku vyššího věku nezatracuji, záleží i na okolí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tohle moc těžké, starší pes může být nemocný nebo se problémy objeví za chvíli a veterinární péče není nejlevnější a - třeba je strýc bohatý důchodce, to nevím . Člověk, který má psy celý život a najednou zůstane bez nich může docela duševně a tím pak i fyzicky rychle ztrácet, je to hodně o jeho potomcích či příbizných - tedy i o Vás - zda v případě potřeby pomůžou a v případě smrti s eo psa postarají - nemusí si ho nutně nechat, ale postarat s eo něj, než se najde nový dobrý majitel.

Zad. - no já právě pokud bych si momentálně mohla dovolit psa, tak si hlavně už dávno koupím vlastního (mám děsný absťák od doby, co mi zemřel kokr). Jenže bohužel žiju momentálně sama v pronajatém bytě a mám dlouhou nepravidelnou pracovní dobu. Takže jen vypomáhám mamce s jejím číňanem. Takže bych psa "zdědit" nemohla. Přesto jsem se touhle otázkou zabývala už když žil strejdův první pes a bála jsem se, že nastane situace, kdy pes zůstane sám a já nebudu mít sílu dát ho do útulku - ale zas by to byl bič na mě.. Několikrát jsem o tom mluvila před mámou, která se mě snažila klidnit, ať se netrápím dopředu tím, co ještě není.. Pokud bychom (v případě, že by se něco stalo už v době majetnictví prvního psa) ho dali do útulku, nepřežil by to. Byl to děsný strejdův závislák, pokud strýc odjel do obchodu, tak on jen teskně ležel u branky. Právě proto, že jsem přecitlivělá, tak se tady nyní rozčiluji. Nechci, aby pak bylo řešení na mě..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tohle moc těžké, starší pes může být nemocný nebo se problémy objeví za chvíli a veterinární péče není nejlevnější a - třeba je strýc bohatý důchodce, to nevím . Člověk, který má psy celý život a najednou zůstane bez nich může docela duševně a tím pak i fyzicky rychle ztrácet, je to hodně o jeho potomcích či příbizných - tedy i o Vás - zda v případě potřeby pomůžou a v případě smrti s eo psa postarají - nemusí si ho nutně nechat, ale postarat s eo něj, než se najde nový dobrý majitel.

Myslím si, že spekulováním nad tím, co strýc ve svém věku "ještě zvládne a co by kdyby", mu příliš nepomůžete. A ujišťovat ho v tom, že už je starý a nemá už mnoho před sebou...nevím. Pro takového člověka může být pes velkou oporou a i díky němu tu strýček může být déle, než kdyby byl doma sám.
Zkuste spíš popřemýšlet, jak ho v tom můžete jako rodina podpořit. Zda existuje někdo, kdo se může psa v případě potíží ujmout nebo s ním pomoci. Uvažujte podobně, jako byste pořizovali psa k dítěti... Proberte s ním vhodné rasy, navrhněte odrostlejší štěně - to jsou věci, nad kterými možná nikdy neuvažoval.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím si, že spekulováním nad tím, co strýc ve svém věku "ještě zvládne a co by kdyby", mu příliš nepomůžete. A ujišťovat ho v tom, že už je starý a nemá už mnoho před sebou...nevím. Pro takového člověka může být pes velkou oporou a i díky němu tu strýček může být déle, než kdyby byl doma sám.
Zkuste spíš popřemýšlet, jak ho v tom můžete jako rodina podpořit. Zda existuje někdo, kdo se může psa v případě potíží ujmout nebo s ním pomoci. Uvažujte podobně, jako byste pořizovali psa k dítěti... Proberte s ním vhodné rasy, navrhněte odrostlejší štěně - to jsou věci, nad kterými možná nikdy neuvažoval.

Nevím ale přpadá mi to nefér vuči tomu člověku vy už ho odepisujete,mám několk přátel kteří mají 70 a víc a myslím že pes je jediné co je drží při vitalitě.Vašemu strýci bych doporučla pořídt od nějakého chovatele starší chovnou fenu (či psa) a budou spokojení všichni.I u mladého člověka se muže změnit situace ze dne na den a myslím že věk by neměl být příčinou k omezování nebo diskriminaci

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím si, že spekulováním nad tím, co strýc ve svém věku "ještě zvládne a co by kdyby", mu příliš nepomůžete. A ujišťovat ho v tom, že už je starý a nemá už mnoho před sebou...nevím. Pro takového člověka může být pes velkou oporou a i díky němu tu strýček může být déle, než kdyby byl doma sám.
Zkuste spíš popřemýšlet, jak ho v tom můžete jako rodina podpořit. Zda existuje někdo, kdo se může psa v případě potíží ujmout nebo s ním pomoci. Uvažujte podobně, jako byste pořizovali psa k dítěti... Proberte s ním vhodné rasy, navrhněte odrostlejší štěně - to jsou věci, nad kterými možná nikdy neuvažoval.

je pravda, že říkat čověku že je starý a že už na nic nestačí, když on sám třeba se tak necítí, není zrovna taktní. na druhou stanu, pes se s radostí může dožít i 18let v nejlepčím případě a bude tu děda do 90let? a kam se psem potom, když děda umře? pes nemusí být dostatečně vychovaný, protože on sám na to nebude stačit, nebo mít náladu a další věci, převychovávat psa je dost složitý a po pěti letech mu třeba vysvětlit že potřebuje nějaký řád....já bych to dědovi buď rozmluvila, nebo mu sama pořídila psa z útulku, dřív, než on sám by si pořídil štěně. věřím, že mít vedle sebe přítele je supr, ale štěně je přece jenom pro staršího člověka spíš zátěž.

mám otce, jemu je 60let, když jsem si před rokem pořizovala svýho psa, tak jsem se musela odstěhovat. otec neuznává výcvik, výchova je mu ukradená, myslí si, že má respekt, který on prostě nemá a ten pes to poznal, takže než abych se já sama snažila se štěnětem výchovávat jen já a cvičit ho, když mi to otec tím svým ťututu, ňununu akorát kazil, tak jsem se sbalila a po měsíci byla pryč. a to provázelo ještě neskutečný hádky. je to můj první pes a u štěněte jsem udělala dost chyb,ale ne takových aby se to nedalo napravit, jenže kdyby tam zůstal, tak z něho bude agresivní, rozmazlenej a dominantní pes, kterej by mohl všechno a tohle já z něho nechtěla. otec pochopil, že takto to nepude a když jsem ho naposledy seřvala, že mi kazí psa, tak si umanul, žře si koupí svýho! čehož se děsím, žiju v 1+1, mám retrívra a druhej velkej pes (protože on si malýho nekoupí) by se sem asi nevešel. navíc mamka si psa v bytě nepřeje, otec se o něho starat zrovna nebude, bude ho krmit feferonkovým rizotem, který chtěl dát i mýmu psovi a navíc, vždycky když odejdem, utírá ze sedačky slinty, z koberce luxuje chlupy, aby tam žádný nebyly a další věci a tento člověk, kterej si potrpí na čistotu chce psa? to by bylo peklo a dřív nebo později bych ho "zdědila" já. takže proto, když si chce starší člověk koupit štěně, tak mi vstávají vlasy hrůzou...

omlouvám se, za dlouhý příspěvek :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevím ale přpadá mi to nefér vuči tomu člověku vy už ho odepisujete,mám několk přátel kteří mají 70 a víc a myslím že pes je jediné co je drží při vitalitě.Vašemu strýci bych doporučla pořídt od nějakého chovatele starší chovnou fenu (či psa) a budou spokojení všichni.I u mladého člověka se muže změnit situace ze dne na den a myslím že věk by neměl být příčinou k omezování nebo diskriminaci

Z vlastní zkušenosti, prodali jsme štěně důchodcům kolem 80, nechtěla jsem jim ho prodat, s tím, co bude se psem,když se zhorší jejich zdravotní stav. Když přijeli po druhé, přijeli s celou rodinou dcery a všchni se tu dušovali,že když rodiče nebudou moci, že samozřejmě pes dožije u nich. Uběhl asi rok a půl a volal pán, že se nemůžou o psa starat a děti, že odmítli !!!! Pro psa jsem samozřejmě jela a pak mu našla nový domov.Takže opravdu nikdy nevíte,co se stane. Jsem taky proti štěněti, raději udělat šťastného chudáka z útulku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevím ale přpadá mi to nefér vuči tomu člověku vy už ho odepisujete,mám několk přátel kteří mají 70 a víc a myslím že pes je jediné co je drží při vitalitě.Vašemu strýci bych doporučla pořídt od nějakého chovatele starší chovnou fenu (či psa) a budou spokojení všichni.I u mladého člověka se muže změnit situace ze dne na den a myslím že věk by neměl být příčinou k omezování nebo diskriminaci

Zadavatelka - jejda, tak teď se to začíná otáčet proti mě a tomu, že jsem nelida.. Já strýce neodepisuji, pokud na tom bude dalších patnáct let apoň tak, jak je nyní (ač skoro nechodící), neřeknu ani popel. Ale nejsem si jistá, že se dožije devadesátky. A nemá, komu by psal předal. Já chci mít vlastní volbu, kdy si jakého psa pořídím, za jakých podmínek a ne být už odteď srozuměná s tím, že jednou budu "dědit", protože ho nejsem schopná dát do útulku. Psala jsem, že mu psa neodpírám, ale není podle mě rozumné pořizovat si štěně. Já ho nediskriminuji, ale nemělo by se také trochu brát zřetel na toho psa?..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
je pravda, že říkat čověku že je starý a že už na nic nestačí, když on sám třeba se tak necítí, není zrovna taktní. na druhou stanu, pes se s radostí může dožít i 18let v nejlepčím případě a bude tu děda do 90let? a kam se psem potom, když děda umře? pes nemusí být dostatečně vychovaný, protože on sám na to nebude stačit, nebo mít náladu a další věci, převychovávat psa je dost složitý a po pěti letech mu třeba vysvětlit že potřebuje nějaký řád....já bych to dědovi buď rozmluvila, nebo mu sama pořídila psa z útulku, dřív, než on sám by si pořídil štěně. věřím, že mít vedle sebe přítele je supr, ale štěně je přece jenom pro staršího člověka spíš zátěž.

mám otce, jemu je 60let, když jsem si před rokem pořizovala svýho psa, tak jsem se musela odstěhovat. otec neuznává výcvik, výchova je mu ukradená, myslí si, že má respekt, který on prostě nemá a ten pes to poznal, takže než abych se já sama snažila se štěnětem výchovávat jen já a cvičit ho, když mi to otec tím svým ťututu, ňununu akorát kazil, tak jsem se sbalila a po měsíci byla pryč. a to provázelo ještě neskutečný hádky. je to můj první pes a u štěněte jsem udělala dost chyb,ale ne takových aby se to nedalo napravit, jenže kdyby tam zůstal, tak z něho bude agresivní, rozmazlenej a dominantní pes, kterej by mohl všechno a tohle já z něho nechtěla. otec pochopil, že takto to nepude a když jsem ho naposledy seřvala, že mi kazí psa, tak si umanul, žře si koupí svýho! čehož se děsím, žiju v 1+1, mám retrívra a druhej velkej pes (protože on si malýho nekoupí) by se sem asi nevešel. navíc mamka si psa v bytě nepřeje, otec se o něho starat zrovna nebude, bude ho krmit feferonkovým rizotem, který chtěl dát i mýmu psovi a navíc, vždycky když odejdem, utírá ze sedačky slinty, z koberce luxuje chlupy, aby tam žádný nebyly a další věci a tento člověk, kterej si potrpí na čistotu chce psa? to by bylo peklo a dřív nebo později bych ho "zdědila" já. takže proto, když si chce starší člověk koupit štěně, tak mi vstávají vlasy hrůzou...

omlouvám se, za dlouhý příspěvek :)

Zadavatelka - ještě jednou chci zdůraznit, že jsem strýci neříkala "jsi starý, nemohoucí, nestačíš na to" tak, jak mě tu nyní prezentujete (tohle vzkazuji všem příspěvkům, nejen tomu, na který raguji). On TEĎ na to relativně stačí. Bylo mu to řečeno normálně a není urážlivý, nejde přeci o slovíčkaření. Šlo jen o holý fakt věku, tak mi prosím dál neříkejte, že jsem netaktní.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zastávám názor, že člověk si má pořídit psa (zvíře) s určitou zodpovědností, ale po posledních dvou diskuzích se svými známými si připadám jak mimozemšťan.. Jde o to, že mému 76letému strýci zemřel nedávno skoro desetiletý vlčák. Strýc žije sám na vesnici, je chodící s bolestmi (po oboustranné endoprotéze, ale už je to dávno, takže potřebuje novou výměnu kloubů, šourá se jen na dvůr). Jinak tedy snad relativně zdravý (ale bůhví, co bude za 5 let..).. Nyní si chce pořídit nové štěně (opět vlčáka), což mě tak trochu vyděsilo - já vím, že v chalupě nechce být úplně sám, ale pokud trvá na psovi, radila bych mu vzhledem k věku i dispozicím třeba nějakého menšího, staršího (nemusí být nutně hodně starý, ale třeba 6-7letý) psa z útulku, kterého by měl větší šanci "dožít". Mě prostě děsí představa, že si někdo koupí psa s tím, že teď si ho užije, ale nezabývá se tím, co by eventuelně se zvířetem bylo, kdyby "bylo".. Když jsem tohle říkala svému známému veterináři, tak mě sjel, že on sám lidem, kteří k němu přinesli na utracení 16letého pudla (byli to skoro 80ti letí vitální manželé) sám doporučil, aby si hned pořídili dalšího psa. Bránili se s tím, že by ho nemuseli dochovat, ale on jim prostě jednoho dne přišel do bytu s tím, že někdo jiný u něj v ordinaci odložil půlročního jezevčíka, tak jim ho přivedl.. Prý je URČITĚ důležitější, když to psychicky těm lidem pomůže. No, pohádali jsme se..Já vím, že i mladému člověku, který má všechny podmínky pro život se psem, může osud zamíchat s kartama a třeba se mu něco stane, následkem čehož pes ztratí milovaného pána, ale něměl by si člověk před pořízením psa trochu rozmyslet své šance? A myslím tím minimálně svůj věk a to, že není nikdo, kdo by případně "převzal štafetu"..

Myslím si také, že pořizovat si ve věku 76 let štěně je velmi nezodpovědné. Člověk by neměl být sobec a myslet jen na sebe, ale i na pejska, co se s ním stane, až já tu nebudu. (Pes se dožívá v průměru věku 10-15 let) Pokud v rodině není nikdo, kdo by se o pejska postaral po smrti strýce, přikláním se k názoru pořídit si nějakého staršího pejska z útulku a udělat ho šťastným.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka - ještě jednou chci zdůraznit, že jsem strýci neříkala "jsi starý, nemohoucí, nestačíš na to" tak, jak mě tu nyní prezentujete (tohle vzkazuji všem příspěvkům, nejen tomu, na který raguji). On TEĎ na to relativně stačí. Bylo mu to řečeno normálně a není urážlivý, nejde přeci o slovíčkaření. Šlo jen o holý fakt věku, tak mi prosím dál neříkejte, že jsem netaktní.

však já to nemyslela ale na vás, ale na další příspěvky kde to psali .... ano, strýc na to tedka stačí, ale jak dlouho na to štěňátko bude stačit? jak dobře ho vychová a vycvičí? myslím, že v jeho věku, i když se cítí vitálně, není rozumný mu pořizovat malý štěňátko, když nevíte, co bude za 15 let třeba...nebo za tři roky? já bych si taky třeba chtěla koupit velkýho papouška - kakadu, ale vím, že se dožívá víc jak 50 let a já nevím co bude za 50 let, třeba si na mě během deseti let zvykne tak, že když mě pak něco přejede tak nebude chtít jít jinam, bude se škubat a psychicky trpět. proto si tento sen odpustím a nekoupím si ho. pes se sice dožívá míň, ale i tak je to v tomto věku riskantní....já bych taky nikdy neřekla známému že je starý, sentimentální a že na to nestačí. chtěla jsem jen říct, že je tam hodně otázek, na který nemůžete odpovědět. přecce jenom u mladších lidí je to něco jinýho než u staršího člověka. nechtěla jsem vás urazit nebo tak něco...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
je pravda, že říkat čověku že je starý a že už na nic nestačí, když on sám třeba se tak necítí, není zrovna taktní. na druhou stanu, pes se s radostí může dožít i 18let v nejlepčím případě a bude tu děda do 90let? a kam se psem potom, když děda umře? pes nemusí být dostatečně vychovaný, protože on sám na to nebude stačit, nebo mít náladu a další věci, převychovávat psa je dost složitý a po pěti letech mu třeba vysvětlit že potřebuje nějaký řád....já bych to dědovi buď rozmluvila, nebo mu sama pořídila psa z útulku, dřív, než on sám by si pořídil štěně. věřím, že mít vedle sebe přítele je supr, ale štěně je přece jenom pro staršího člověka spíš zátěž.

mám otce, jemu je 60let, když jsem si před rokem pořizovala svýho psa, tak jsem se musela odstěhovat. otec neuznává výcvik, výchova je mu ukradená, myslí si, že má respekt, který on prostě nemá a ten pes to poznal, takže než abych se já sama snažila se štěnětem výchovávat jen já a cvičit ho, když mi to otec tím svým ťututu, ňununu akorát kazil, tak jsem se sbalila a po měsíci byla pryč. a to provázelo ještě neskutečný hádky. je to můj první pes a u štěněte jsem udělala dost chyb,ale ne takových aby se to nedalo napravit, jenže kdyby tam zůstal, tak z něho bude agresivní, rozmazlenej a dominantní pes, kterej by mohl všechno a tohle já z něho nechtěla. otec pochopil, že takto to nepude a když jsem ho naposledy seřvala, že mi kazí psa, tak si umanul, žře si koupí svýho! čehož se děsím, žiju v 1+1, mám retrívra a druhej velkej pes (protože on si malýho nekoupí) by se sem asi nevešel. navíc mamka si psa v bytě nepřeje, otec se o něho starat zrovna nebude, bude ho krmit feferonkovým rizotem, který chtěl dát i mýmu psovi a navíc, vždycky když odejdem, utírá ze sedačky slinty, z koberce luxuje chlupy, aby tam žádný nebyly a další věci a tento člověk, kterej si potrpí na čistotu chce psa? to by bylo peklo a dřív nebo později bych ho "zdědila" já. takže proto, když si chce starší člověk koupit štěně, tak mi vstávají vlasy hrůzou...

omlouvám se, za dlouhý příspěvek :)

nebo mu sama pořídila psa z útulku, dřív, než on sám by si pořídil štěně. zadavatelka nepsala, že je strýc nesvéprávný

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím si také, že pořizovat si ve věku 76 let štěně je velmi nezodpovědné. Člověk by neměl být sobec a myslet jen na sebe, ale i na pejska, co se s ním stane, až já tu nebudu. (Pes se dožívá v průměru věku 10-15 let) Pokud v rodině není nikdo, kdo by se o pejska postaral po smrti strýce, přikláním se k názoru pořídit si nějakého staršího pejska z útulku a udělat ho šťastným.

Tak rodičům od přítele před Vánoci umřel 16ti letý pudl. 4 měsíce po něm umřel tchán a babča novýho psa nechce. Pudl byl jejich první a má strach že by ho srovnávala. Jenže někdy má takovou chvilku že by ho hrozně chtěla. Ted měla 60 let, je zdravá, čiperná prostě super. Tehdy ji děda nahlodal, co by s hafem bylo když se jim něco stane. Já jim řekla že si ho klidně vezmu k sobě i když už mám MK a půlroční mimčo. Bábi má furt strach. Jenže by jí pesan pomohl psychicky. Vyskytly se problémy se švagrovou skrz majetek a tady si myslím že kdyby měla hafoňa bylo by to pro ni únosnější a nebyla by pořád sama.
Sousedi co bydlí pod ní taky přišli o staráho psa a hned jim mladí donesli štěně. Je jim přes 70.
V takovým věku už se mi to taky moc nezdá, pořídit štěndo, ale kdyby se o něj pak měl kdo postarat... Je to něco jinýho

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak rodičům od přítele před Vánoci umřel 16ti letý pudl. 4 měsíce po něm umřel tchán a babča novýho psa nechce. Pudl byl jejich první a má strach že by ho srovnávala. Jenže někdy má takovou chvilku že by ho hrozně chtěla. Ted měla 60 let, je zdravá, čiperná prostě super. Tehdy ji děda nahlodal, co by s hafem bylo když se jim něco stane. Já jim řekla že si ho klidně vezmu k sobě i když už mám MK a půlroční mimčo. Bábi má furt strach. Jenže by jí pesan pomohl psychicky. Vyskytly se problémy se švagrovou skrz majetek a tady si myslím že kdyby měla hafoňa bylo by to pro ni únosnější a nebyla by pořád sama.
Sousedi co bydlí pod ní taky přišli o staráho psa a hned jim mladí donesli štěně. Je jim přes 70.
V takovým věku už se mi to taky moc nezdá, pořídit štěndo, ale kdyby se o něj pak měl kdo postarat... Je to něco jinýho

V takovým věku už se mi to taky moc nezdá, pořídit štěndo, ale kdyby se o něj pak měl kdo postarat... Je to něco jinýho



SOUHLAS!!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V takovým věku už se mi to taky moc nezdá, pořídit štěndo, ale kdyby se o něj pak měl kdo postarat... Je to něco jinýho



SOUHLAS!!!!

Staří lidé jsou někdy jako děti, něco si umanou a musí být po jejich. Sousedovi, který chodí o holi a je mu cca 75 umřel loni starý pejsek. Měl se u nich fajn, tak sem si říkala, že on je tím pravým, který by mohl pomoci nějakému staršímu klidnějšímu pejskovi z útulku. Ale chyba. Do měsíce měl štěně křížence kokra. Nevím jak to má s případným převzetím psa "kdyby něco", jeho rodinu neznám, ale stačí mi co vidím.Mladičkého velmi temperamentního psíka tahá neustále na flexině, pustit ho nemůže, protože už by ho nechytl, pes je nevylítanej a o to divočejší. Myslím, že se dost trápí oba. Ještě, že má chatu, kam teď dost jezdí (je oplocená zahrada). Přitom je v útulku tolik starších klidných pejsků, které by klidný život vedle starého člověka udělal šťastné a nikdo je nechce, protože už "jsou staří".Je to smutný, když k sobě nenajdou cestu ti, co k sobě pasují. Asi bych zkusila kouknout po ovčácích nebo jejich křížencích v útulku, vybrat několik vhodných kandidátů a vzít to na strejdu přes city. Jestli má rád psy, tak by třeba chtěl pomoct nějakému, kterého nikdo nechce pro jeho věk. O ovčáky není moc zájem už kolem 7 let a to mají skoro půlku života před sebou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Staří lidé jsou někdy jako děti, něco si umanou a musí být po jejich. Sousedovi, který chodí o holi a je mu cca 75 umřel loni starý pejsek. Měl se u nich fajn, tak sem si říkala, že on je tím pravým, který by mohl pomoci nějakému staršímu klidnějšímu pejskovi z útulku. Ale chyba. Do měsíce měl štěně křížence kokra. Nevím jak to má s případným převzetím psa "kdyby něco", jeho rodinu neznám, ale stačí mi co vidím.Mladičkého velmi temperamentního psíka tahá neustále na flexině, pustit ho nemůže, protože už by ho nechytl, pes je nevylítanej a o to divočejší. Myslím, že se dost trápí oba. Ještě, že má chatu, kam teď dost jezdí (je oplocená zahrada). Přitom je v útulku tolik starších klidných pejsků, které by klidný život vedle starého člověka udělal šťastné a nikdo je nechce, protože už "jsou staří".Je to smutný, když k sobě nenajdou cestu ti, co k sobě pasují. Asi bych zkusila kouknout po ovčácích nebo jejich křížencích v útulku, vybrat několik vhodných kandidátů a vzít to na strejdu přes city. Jestli má rád psy, tak by třeba chtěl pomoct nějakému, kterého nikdo nechce pro jeho věk. O ovčáky není moc zájem už kolem 7 let a to mají skoro půlku života před sebou.

no, já vím zrovna o jednom 6 let starým ovčákovi, kterýmu hrozí zastřelení, protože ho nikdo nechce a majitelé se za 14 dní stěhují a jsou rozhodnutí se psa zbavit jakkoliv.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no, já vím zrovna o jednom 6 let starým ovčákovi, kterýmu hrozí zastřelení, protože ho nikdo nechce a majitelé se za 14 dní stěhují a jsou rozhodnutí se psa zbavit jakkoliv.

zastřelení? to nemaj aspon trochu úctu k psovi a nechat ho uspat normálně? to ten pes poslední co uvidí musí být hlaveň pušky? já fakt nemám slov, ty lidi jsou fakt hovada někdy... 6let mají člena rodiny, pokud ho teda za něho berou a jenom kvůli stěhování se ho zbaví a ještě takovým způsobem, to je jak kdyby matka nechtěla svýho syna v 6 letech a tak ho zastřelila. neskutečný....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no, já vím zrovna o jednom 6 let starým ovčákovi, kterýmu hrozí zastřelení, protože ho nikdo nechce a majitelé se za 14 dní stěhují a jsou rozhodnutí se psa zbavit jakkoliv.

No tak jsem dejte kontakt na tu "rodinu", ať se alespoň ledy pohnou a pejsan může třeba putovat k tomu staříkovi.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No tak jsem dejte kontakt na tu "rodinu", ať se alespoň ledy pohnou a pejsan může třeba putovat k tomu staříkovi.

Omlouvam se, ze necetla celou diskuzi.. No o zodpovednosti. My mame souseda, ktery ma pitbula, ktereho vytahne denne na pet minut z klece, venci ho zasadne na volno, a chodi za nim cca 300 m a to mu jeste fandim. Takze jsme totalne zmenili prochazkovy plan atd. A mate pravdu, poridit si stene v 76 letech, to je sobeckost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
je pravda, že říkat čověku že je starý a že už na nic nestačí, když on sám třeba se tak necítí, není zrovna taktní. na druhou stanu, pes se s radostí může dožít i 18let v nejlepčím případě a bude tu děda do 90let? a kam se psem potom, když děda umře? pes nemusí být dostatečně vychovaný, protože on sám na to nebude stačit, nebo mít náladu a další věci, převychovávat psa je dost složitý a po pěti letech mu třeba vysvětlit že potřebuje nějaký řád....já bych to dědovi buď rozmluvila, nebo mu sama pořídila psa z útulku, dřív, než on sám by si pořídil štěně. věřím, že mít vedle sebe přítele je supr, ale štěně je přece jenom pro staršího člověka spíš zátěž.

mám otce, jemu je 60let, když jsem si před rokem pořizovala svýho psa, tak jsem se musela odstěhovat. otec neuznává výcvik, výchova je mu ukradená, myslí si, že má respekt, který on prostě nemá a ten pes to poznal, takže než abych se já sama snažila se štěnětem výchovávat jen já a cvičit ho, když mi to otec tím svým ťututu, ňununu akorát kazil, tak jsem se sbalila a po měsíci byla pryč. a to provázelo ještě neskutečný hádky. je to můj první pes a u štěněte jsem udělala dost chyb,ale ne takových aby se to nedalo napravit, jenže kdyby tam zůstal, tak z něho bude agresivní, rozmazlenej a dominantní pes, kterej by mohl všechno a tohle já z něho nechtěla. otec pochopil, že takto to nepude a když jsem ho naposledy seřvala, že mi kazí psa, tak si umanul, žře si koupí svýho! čehož se děsím, žiju v 1+1, mám retrívra a druhej velkej pes (protože on si malýho nekoupí) by se sem asi nevešel. navíc mamka si psa v bytě nepřeje, otec se o něho starat zrovna nebude, bude ho krmit feferonkovým rizotem, který chtěl dát i mýmu psovi a navíc, vždycky když odejdem, utírá ze sedačky slinty, z koberce luxuje chlupy, aby tam žádný nebyly a další věci a tento člověk, kterej si potrpí na čistotu chce psa? to by bylo peklo a dřív nebo později bych ho "zdědila" já. takže proto, když si chce starší člověk koupit štěně, tak mi vstávají vlasy hrůzou...

omlouvám se, za dlouhý příspěvek :)

psy mám dva ......není mi šedesát, slinty utírám a chlupy luxuji

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Omlouvam se, ze necetla celou diskuzi.. No o zodpovednosti. My mame souseda, ktery ma pitbula, ktereho vytahne denne na pet minut z klece, venci ho zasadne na volno, a chodi za nim cca 300 m a to mu jeste fandim. Takze jsme totalne zmenili prochazkovy plan atd. A mate pravdu, poridit si stene v 76 letech, to je sobeckost.

Jenže si uvědomte jednu věc - vesměs jste tady mladí - 20-30 let - předpokládám.
Takže šedesátiletý člověk může být pro vás již téměř "stařec". Jenže takový člověk je povětšinou vitální, povětšinou v důchodu, nebo se do něj chystá a tolik radostí v životě již nemá.
Ano samozřejmě děti, vnoučata..ale ti mají povětšinou již své životy a starosti.
Ano z pohledu pejska tady je ta možnost o které píšete...ale z pohledu toho člověka mu pejsek může pomoci žít plnohodný život v tom ohledu, že se mu bude věnovat, chodit na procházky /na které by jistě sám nešel/ bude mu moci věnovat všechen svůj čas..a pokud je takový člověk sám, má pro koho žít,
Psychika dělá hodně a možná i ta myšlenka, že tady pejska nemůže nechat samotného, mu bude pomáhat žít dál.

takže nevím, jestli se tady dá mluvit o zodpovědnosti, nebo nezodpovědnosti.
je to můj názor, možná jiný, než má většina z vás, ale je nutné se vcítit i do psychiky staršího, nebo starého člověka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže si uvědomte jednu věc - vesměs jste tady mladí - 20-30 let - předpokládám.
Takže šedesátiletý člověk může být pro vás již téměř "stařec". Jenže takový člověk je povětšinou vitální, povětšinou v důchodu, nebo se do něj chystá a tolik radostí v životě již nemá.
Ano samozřejmě děti, vnoučata..ale ti mají povětšinou již své životy a starosti.
Ano z pohledu pejska tady je ta možnost o které píšete...ale z pohledu toho člověka mu pejsek může pomoci žít plnohodný život v tom ohledu, že se mu bude věnovat, chodit na procházky /na které by jistě sám nešel/ bude mu moci věnovat všechen svůj čas..a pokud je takový člověk sám, má pro koho žít,
Psychika dělá hodně a možná i ta myšlenka, že tady pejska nemůže nechat samotného, mu bude pomáhat žít dál.

takže nevím, jestli se tady dá mluvit o zodpovědnosti, nebo nezodpovědnosti.
je to můj názor, možná jiný, než má většina z vás, ale je nutné se vcítit i do psychiky staršího, nebo starého člověka.

No to Vám jistě nikdo nebere, ale psychiku staršího člověka jistě podpoří i to, že na prochajdy bude (svým volným tempem) chodit se starším psíkem, když ho někdy nohy budou bolet moc, tak starší pes mu nebude bořit barák, ale bude u něj spokojeně sedět a nechat si hladit hlavu. Kolik těch 70 tiletých a víc má na to, aby pořádně vyběhalo štěně nebo psího puberťáka, aby s ním cvičilo, hrálo si a vodilo ho mezi jiné hafany? Je to o způsobu života a i když pomineme, že pes může páníka přežít, určitě si lépe bude vyhovovat starý člověk se starším, klidnějším psem. Zadavatelka nemluvila o šedesátníkovi, ale o pánovi, kterému je 76 a nejspíš ho čeká opakovaná operace kyčle a i teď už belhá. Sama mám stejně starého tátu (není mi dvacet ani třicet), taky belhá - už po operaci kyčle, má psa . staršího a i tak ho někdy štve, když se mu položí do cesty a musí ho překročit (to bolí) nebo když ho noha bolí víc, ale pes chce na svoji pravidelnou i když už kratší procházku A mají ho na chalupě na velkém pozemku. Přes zimu, když jsou ve městě, ho má u sebe sestra, protože prochajdy na náledí by tedy opravdu už nezvládl. Nedovedu si představit, že na něj hopsá štěně ovčáka, musí ho pořádně venčit, prostě věnovat se mu tak, jak to mladí psi či štěňata potřebují. A jasně, že i ten starší psík musí být vybraný tak, aby temperamentem a povahou vyhovoval novému pánovi

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No to Vám jistě nikdo nebere, ale psychiku staršího člověka jistě podpoří i to, že na prochajdy bude (svým volným tempem) chodit se starším psíkem, když ho někdy nohy budou bolet moc, tak starší pes mu nebude bořit barák, ale bude u něj spokojeně sedět a nechat si hladit hlavu. Kolik těch 70 tiletých a víc má na to, aby pořádně vyběhalo štěně nebo psího puberťáka, aby s ním cvičilo, hrálo si a vodilo ho mezi jiné hafany? Je to o způsobu života a i když pomineme, že pes může páníka přežít, určitě si lépe bude vyhovovat starý člověk se starším, klidnějším psem. Zadavatelka nemluvila o šedesátníkovi, ale o pánovi, kterému je 76 a nejspíš ho čeká opakovaná operace kyčle a i teď už belhá. Sama mám stejně starého tátu (není mi dvacet ani třicet), taky belhá - už po operaci kyčle, má psa . staršího a i tak ho někdy štve, když se mu položí do cesty a musí ho překročit (to bolí) nebo když ho noha bolí víc, ale pes chce na svoji pravidelnou i když už kratší procházku A mají ho na chalupě na velkém pozemku. Přes zimu, když jsou ve městě, ho má u sebe sestra, protože prochajdy na náledí by tedy opravdu už nezvládl. Nedovedu si představit, že na něj hopsá štěně ovčáka, musí ho pořádně venčit, prostě věnovat se mu tak, jak to mladí psi či štěňata potřebují. A jasně, že i ten starší psík musí být vybraný tak, aby temperamentem a povahou vyhovoval novému pánovi

Ano,60,65 let není dnes již tak moc,klidně štěně,ale věk 76 a ještě pohybové problémy,to bych si,myslím,na štěndo už netroufla,zvláště velkého psa.Ale i malí pes je živel a žije dlouho.Zvažte ten útulek,nebo darování.V dobrém útulku vám řeknou,jestli vámi vybraný pes je vhodný pro staršího člověka a netrpí nemocí.Je to v zájmu obou,aby si vyhovovali a je pravda,že starší člověk bude hůř manipulovat a ošetřovat nemocného psa,zvláště většího,ale jsou i zdraví hodní starší psi bez pána!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže si uvědomte jednu věc - vesměs jste tady mladí - 20-30 let - předpokládám.
Takže šedesátiletý člověk může být pro vás již téměř "stařec". Jenže takový člověk je povětšinou vitální, povětšinou v důchodu, nebo se do něj chystá a tolik radostí v životě již nemá.
Ano samozřejmě děti, vnoučata..ale ti mají povětšinou již své životy a starosti.
Ano z pohledu pejska tady je ta možnost o které píšete...ale z pohledu toho člověka mu pejsek může pomoci žít plnohodný život v tom ohledu, že se mu bude věnovat, chodit na procházky /na které by jistě sám nešel/ bude mu moci věnovat všechen svůj čas..a pokud je takový člověk sám, má pro koho žít,
Psychika dělá hodně a možná i ta myšlenka, že tady pejska nemůže nechat samotného, mu bude pomáhat žít dál.

takže nevím, jestli se tady dá mluvit o zodpovědnosti, nebo nezodpovědnosti.
je to můj názor, možná jiný, než má většina z vás, ale je nutné se vcítit i do psychiky staršího, nebo starého člověka.

100% souhlas. Ještě bych dodala dvě veci. 1/ Pes byl odjakživa pomocník člověka, to až teď se postavil nad něj.( Teď to asi schytám).
2/ Většině těch mladých tady jejich prvního psa pořídili rodiče, s tím vědomím, že za dítě musí zaskočit, když ono je nemocné, má jiné povinnosti, nebo se mu nechce. Mnohdy i s tím vědomím, že až dítě odejde do školy, do nové rodiny, do zahraničí, tak psa s láskou a mnohdy nemalou obětí dochovají. Neměla by se zdejší omladina zamyslet nad tím, že je také potřeba oplácet? Hlavně dobro dobrým. A ne doporučit předchozím ročníkům ať nezaclání a trénují skoky do rakve.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
100% souhlas. Ještě bych dodala dvě veci. 1/ Pes byl odjakživa pomocník člověka, to až teď se postavil nad něj.( Teď to asi schytám).
2/ Většině těch mladých tady jejich prvního psa pořídili rodiče, s tím vědomím, že za dítě musí zaskočit, když ono je nemocné, má jiné povinnosti, nebo se mu nechce. Mnohdy i s tím vědomím, že až dítě odejde do školy, do nové rodiny, do zahraničí, tak psa s láskou a mnohdy nemalou obětí dochovají. Neměla by se zdejší omladina zamyslet nad tím, že je také potřeba oplácet? Hlavně dobro dobrým. A ne doporučit předchozím ročníkům ať nezaclání a trénují skoky do rakve.

Myslim že tady ani tak nejde o ty skoky do rakve. Je mi sice 25, jenže před 3 měsíci nám umřel tchán, praskla mu aorta. Celej život chodil po doktorech. Ne že by byl nemocnej, prostě na preventivní vyšetření. Hrozně se hlídal, byl zdravej, čipernej. Nějak jsem si uvědomila že člověk si nikdy nemůže být jistej. Docela se děsim toho, co se jednou stane mě, nebo mýmu příteli, ptž sem kdesi slyšela že s tou aortou je to dědičný. Já starý lidi neodepisuju, ale proboha proč by si 76ti letý člověk měl pořídit štěně, když mu nedokáže dát co potřebuje. Staršího psa v pohodě, nejsou už většinou tak nároční na pohyb. Já mám třeba skoro 2letou malou kníračku a je pořád jak raketová myš. Zase třeba jsem se byla dívat na cvičáku a byla tam paní co měla tak 70 let a měla půlročního boxera. Jenže na ní bylo vidět že ho v pohodě zvládá, chodila v pohodě, všechno. Nic ji neboelo. Chovala je celej život. Navíc lidi z cvičáku by se o něj určitě postarali kdyby něco. Nevím. Já bych si na starý kolena štěně nepořizovala, kdybych měla problémy s kloubama nebo tak něco. Ale je to věc druhých. Stejně to nezměníme

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
100% souhlas. Ještě bych dodala dvě veci. 1/ Pes byl odjakživa pomocník člověka, to až teď se postavil nad něj.( Teď to asi schytám).
2/ Většině těch mladých tady jejich prvního psa pořídili rodiče, s tím vědomím, že za dítě musí zaskočit, když ono je nemocné, má jiné povinnosti, nebo se mu nechce. Mnohdy i s tím vědomím, že až dítě odejde do školy, do nové rodiny, do zahraničí, tak psa s láskou a mnohdy nemalou obětí dochovají. Neměla by se zdejší omladina zamyslet nad tím, že je také potřeba oplácet? Hlavně dobro dobrým. A ne doporučit předchozím ročníkům ať nezaclání a trénují skoky do rakve.

já taky souhlasím. věk 60 a 75 je sakra rozdíl. každej člověk je jinej, to je pravda, podívejte se třeba na Saudka, kolik mu je a jak vypadá, jenže to je jeden z mála. mýmu dědovi bylo nedávno už 90let a můj pes má rok, takže když příjdeme na návštěvu, musím ho držet, protožče pes se o něho jen otře zubem v zápalu hry a radosti a on tam má tři týdny nebo i dýl modřinu a teče mu krev když ho škrábne. nepatřím teda k těm, komu rodiče koupili psa, já si ho koupila prostě sama i proti protestům rodiny a ted je z něho miláček i když někdy nadávají že mi někdy musejí pomoct s poplatky za veterinu :) ale většinu platím já. pochybuju, že někdo z rodiny bude doporučovat skooky do rakve už a já to nedoporučuju ani těm cizím. ale myslím, že pán po operaci s problémem chodit a chystající se na další operaci asi pozdějiuvítá staršího psa než mlaďocha, se kterýms e musí chodit na cvičák, trénovat, vychovávat, cvičit a kterej musí mít nějakej řád a hlavně ho každej den na tři hodiny jít pořádně ven prolítat minimálně, protože pes s energií a zavřenej doma je na zabití a 20min procházka mu nestačí. je sice hezký sledovat, jak vám štěně roste a mazlit se s ním,ale až vyroste a nebude nic umět a se strýcem se něco stane, tak kdo ho bude převychovávat? podle mě by měl velkej pes poslouchat na slovo a to není nic jednoduchýho....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já taky souhlasím. věk 60 a 75 je sakra rozdíl. každej člověk je jinej, to je pravda, podívejte se třeba na Saudka, kolik mu je a jak vypadá, jenže to je jeden z mála. mýmu dědovi bylo nedávno už 90let a můj pes má rok, takže když příjdeme na návštěvu, musím ho držet, protožče pes se o něho jen otře zubem v zápalu hry a radosti a on tam má tři týdny nebo i dýl modřinu a teče mu krev když ho škrábne. nepatřím teda k těm, komu rodiče koupili psa, já si ho koupila prostě sama i proti protestům rodiny a ted je z něho miláček i když někdy nadávají že mi někdy musejí pomoct s poplatky za veterinu :) ale většinu platím já. pochybuju, že někdo z rodiny bude doporučovat skooky do rakve už a já to nedoporučuju ani těm cizím. ale myslím, že pán po operaci s problémem chodit a chystající se na další operaci asi pozdějiuvítá staršího psa než mlaďocha, se kterýms e musí chodit na cvičák, trénovat, vychovávat, cvičit a kterej musí mít nějakej řád a hlavně ho každej den na tři hodiny jít pořádně ven prolítat minimálně, protože pes s energií a zavřenej doma je na zabití a 20min procházka mu nestačí. je sice hezký sledovat, jak vám štěně roste a mazlit se s ním,ale až vyroste a nebude nic umět a se strýcem se něco stane, tak kdo ho bude převychovávat? podle mě by měl velkej pes poslouchat na slovo a to není nic jednoduchýho....

ja souhlasím s tím aby si starý pán štěně pořídil ,je těžké být sám a jistě mu to na zdraví nepřidá ,nikdo nechce být sám ,ale rozmluvte mu toho ovčáka ,staří lidé a velká plemena to je strašná kombinace pro ostatní, přesvěčte ho na voříška nebo něco malého ,zvládnutelného i pro starého člověka,jinak co bude se psem kdyby.... tot sice otázka ,ale co bude s mým psem když nbourám v autě ,asi to samé jsem mladá ale krom psa nikoho nemám. je to těžké ale stýcovi bych vhodného pejska nezakazovala a co s ním bude bych řešila až se to stane ,za několik let může být všechno jinak ,nač se tím ted trápit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já taky souhlasím. věk 60 a 75 je sakra rozdíl. každej člověk je jinej, to je pravda, podívejte se třeba na Saudka, kolik mu je a jak vypadá, jenže to je jeden z mála. mýmu dědovi bylo nedávno už 90let a můj pes má rok, takže když příjdeme na návštěvu, musím ho držet, protožče pes se o něho jen otře zubem v zápalu hry a radosti a on tam má tři týdny nebo i dýl modřinu a teče mu krev když ho škrábne. nepatřím teda k těm, komu rodiče koupili psa, já si ho koupila prostě sama i proti protestům rodiny a ted je z něho miláček i když někdy nadávají že mi někdy musejí pomoct s poplatky za veterinu :) ale většinu platím já. pochybuju, že někdo z rodiny bude doporučovat skooky do rakve už a já to nedoporučuju ani těm cizím. ale myslím, že pán po operaci s problémem chodit a chystající se na další operaci asi pozdějiuvítá staršího psa než mlaďocha, se kterýms e musí chodit na cvičák, trénovat, vychovávat, cvičit a kterej musí mít nějakej řád a hlavně ho každej den na tři hodiny jít pořádně ven prolítat minimálně, protože pes s energií a zavřenej doma je na zabití a 20min procházka mu nestačí. je sice hezký sledovat, jak vám štěně roste a mazlit se s ním,ale až vyroste a nebude nic umět a se strýcem se něco stane, tak kdo ho bude převychovávat? podle mě by měl velkej pes poslouchat na slovo a to není nic jednoduchýho....

zadavatelka - tak asi jsem neměla zakládat téma s tím, že jde o konkrétního rodinného příslušníka, neb se nakonec setkávám s názory, že: "Neměla by se zdejší omladina zamyslet nad tím, že je také potřeba oplácet? Hlavně dobro dobrým. A ne doporučit předchozím ročníkům ať nezaclání a trénují skoky do rakve", ale jen jako téma zamyšlení. V mém konkrétním případě (a rozhodně jsem to tu nechtěla rozmazávat, ale možná to více vysvětlí) se jedná o dost despoditckého člověka, rozhodně není přecitlivělým uzlíčkem, ale zato se v řeči s ním často objevuje "nediskutuj, už jsem řekl - tečka!". V minulosti jsem si kvůli němu a jeho chování dostkrát pobrečela, jeho děti se s ním nestýkají, vnoučata jakbysmet. Já osobně ho vídám cca 2x do roka, moje máma, jeho sestra, častěji, ale její trpělivost je bezbřehá.. Bydlí od nás ve vzdálenosti cca 200km. Tohle vše sem ale nepatří.. Také oplácím dobro dobrem, ale v případě "strýčka" mi to hlt nejde tak od srdce a se samozřejmostí. Mým rodičům je také přes šedesát, mají tříletého číňana, jsem připravená kdykoli pomoci, v případě jejich nemohoucnosti se o psa trvale starat. Ne tak ovšem o případného strejdova psa (nemám na to ani podmínky) - respektivě nechci, jenž. Jinak jak už jsem psala, ten pán je takřka nechodící, ani jeho první pes NIKDY nebyl jinde než na dvoře. Což bude čekat i případného dalšího pejska. Šourá se jen o holi a pouze na dvůr (nebo jede autem na nákup) když už psa, nepořizovat si malé štěně, jen dát spíš šanci staršímu psu, kterého dochová.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zadavatelka - tak asi jsem neměla zakládat téma s tím, že jde o konkrétního rodinného příslušníka, neb se nakonec setkávám s názory, že: "Neměla by se zdejší omladina zamyslet nad tím, že je také potřeba oplácet? Hlavně dobro dobrým. A ne doporučit předchozím ročníkům ať nezaclání a trénují skoky do rakve", ale jen jako téma zamyšlení. V mém konkrétním případě (a rozhodně jsem to tu nechtěla rozmazávat, ale možná to více vysvětlí) se jedná o dost despoditckého člověka, rozhodně není přecitlivělým uzlíčkem, ale zato se v řeči s ním často objevuje "nediskutuj, už jsem řekl - tečka!". V minulosti jsem si kvůli němu a jeho chování dostkrát pobrečela, jeho děti se s ním nestýkají, vnoučata jakbysmet. Já osobně ho vídám cca 2x do roka, moje máma, jeho sestra, častěji, ale její trpělivost je bezbřehá.. Bydlí od nás ve vzdálenosti cca 200km. Tohle vše sem ale nepatří.. Také oplácím dobro dobrem, ale v případě "strýčka" mi to hlt nejde tak od srdce a se samozřejmostí. Mým rodičům je také přes šedesát, mají tříletého číňana, jsem připravená kdykoli pomoci, v případě jejich nemohoucnosti se o psa trvale starat. Ne tak ovšem o případného strejdova psa (nemám na to ani podmínky) - respektivě nechci, jenž. Jinak jak už jsem psala, ten pán je takřka nechodící, ani jeho první pes NIKDY nebyl jinde než na dvoře. Což bude čekat i případného dalšího pejska. Šourá se jen o holi a pouze na dvůr (nebo jede autem na nákup) když už psa, nepořizovat si malé štěně, jen dát spíš šanci staršímu psu, kterého dochová.

úplně ti rozumím, můj otec je to stejné, jak si postaví hlavu, tak to prostě je. nakonec, když se to tak vezme, pokud opravdu to štěně chce, tak si ho stejně koupí, ale to nechci vidět, co z toho vyroste a když si to nakonec rozmyslí, že on prostě na to nemá, tak bud pude do útulku, protože ty ho nechceš a ani se nedivím, proč něco oplácet, když celý život slyšíš akorát nadávky a brečíš kvůli němu....a nebo se překonáš a toho pejska si vemeš dokonce i na převýchovu, protože dost pochybuju, že bude vychovanej, když bude na dvoře...pejsekm je předem předurčen k ne zrovna hezkému životu, takže i proto bych bud volila staršího pejska, kterému nebude vadit, že má jen dvůr (doufám, že je dostatečně velký) a nebude potřebovat tolik pohybu než štěndo. a taky právě proto, pokud je strýc rozhodnut, že toho psa fakt chce, tak ho pořídit dřív, než si koupí štěňátko. nevím, po tom, co napsala zadavatelka bych řekla, že takovýmu člověku už štěně do ruky nepatří..to je můj názor, protože tohle mám v rodině taky...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
úplně ti rozumím, můj otec je to stejné, jak si postaví hlavu, tak to prostě je. nakonec, když se to tak vezme, pokud opravdu to štěně chce, tak si ho stejně koupí, ale to nechci vidět, co z toho vyroste a když si to nakonec rozmyslí, že on prostě na to nemá, tak bud pude do útulku, protože ty ho nechceš a ani se nedivím, proč něco oplácet, když celý život slyšíš akorát nadávky a brečíš kvůli němu....a nebo se překonáš a toho pejska si vemeš dokonce i na převýchovu, protože dost pochybuju, že bude vychovanej, když bude na dvoře...pejsekm je předem předurčen k ne zrovna hezkému životu, takže i proto bych bud volila staršího pejska, kterému nebude vadit, že má jen dvůr (doufám, že je dostatečně velký) a nebude potřebovat tolik pohybu než štěndo. a taky právě proto, pokud je strýc rozhodnut, že toho psa fakt chce, tak ho pořídit dřív, než si koupí štěňátko. nevím, po tom, co napsala zadavatelka bych řekla, že takovýmu člověku už štěně do ruky nepatří..to je můj názor, protože tohle mám v rodině taky...

zadavatelka - ..tedy aby nevyznělo, že se mu o psa nechci postarat (v případě potřeby), protože strejdu zrovna nemijuju (to není ten důvod). Já jen na to momentálně nemám podmínky, a kdybych měla (jak jsem psala výše), pořídila bych si v první řadě vlastního psa, po kterém velmi toužím. Ale nemohu a bůhví, kdy budu moci.. Ale jinak vlastně strýc je rozhodnutý (aneb sdělil oblíbené "nediskutuj, to je moje věc") a tohle byl jen námět na diskuzi (nebo jsem chtěla vědět, jestli je tu někdo, kdo smýšlí jako já).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zadavatelka - ..tedy aby nevyznělo, že se mu o psa nechci postarat (v případě potřeby), protože strejdu zrovna nemijuju (to není ten důvod). Já jen na to momentálně nemám podmínky, a kdybych měla (jak jsem psala výše), pořídila bych si v první řadě vlastního psa, po kterém velmi toužím. Ale nemohu a bůhví, kdy budu moci.. Ale jinak vlastně strýc je rozhodnutý (aneb sdělil oblíbené "nediskutuj, to je moje věc") a tohle byl jen námět na diskuzi (nebo jsem chtěla vědět, jestli je tu někdo, kdo smýšlí jako já).

aha, takže s tím stejnak nic neuděláš, strýc si prostě toho chudáčka pořídí aji tak že? tak to je mi líto, protože ten pejsek mohl mít daleko lepčí život než u něj na dvoře :(