Dva psi

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Měla jsem dva psy před pár lety, k 6ti letému pudlovi (velkému) jsem pořídila dalmatina štěně. Ani jednou nedošlu mezi nima ke sporu, pudl měl nadvládu a vychovával štěně skutečně skvěle, jen jednou mu cvaknul do ucha, když bylo příliš drzé a chtělo mu vzít žvýkací tyčinku. Když dalmatin dospěl a byly mu asi čtyři roky, převzal vedoucí roli zase on, nevím jak si to řekli, ale nedošlo k žádnému drsnému převratu. Jinak s námi jezdili na dovolenou, spali s námi v hotelech, chodili do restaurací a celé soužití bylo až idylické. Ale nevím jak je to s fenkama, někde jsem četla, že mají tendence si vyjasňovat postavení velmi často. Ale asi záleží hodně na rase.

naprosto chápu vaše obavy a výčitky, před pořízením druhého psa jsem byla taky vyjančená, že se pokazí náš vztah, a kdesi cosi... že to bude jiné,je to jiné, ale super! psi jsou dva, dost si spolu vyhrají, dokonce si ani nemají potřebu hrát s jinými psy, nevím jak u jiných, ale u nás si prostě hrají hlavně spolu a ostatní je vyzívají ke hře a oni nic moc... jsou ovšem velcí závisláci na sobě. což beru jako zápor protože se často stává že musím vzít jen jednoho psa(veterina atd.) a druhý doma vyvádí.
jsou ale skvělá dvojka a jejich pozice jsou též vyjasněné. štěně si starší pes vychová.
nebojte se, zahodtě výčitky a pochybnosti a radujte se že budete mít doma zase mimi ono vás to přejde až je uvidíte spolu blbnout

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Měla jsem dva psy před pár lety, k 6ti letému pudlovi (velkému) jsem pořídila dalmatina štěně. Ani jednou nedošlu mezi nima ke sporu, pudl měl nadvládu a vychovával štěně skutečně skvěle, jen jednou mu cvaknul do ucha, když bylo příliš drzé a chtělo mu vzít žvýkací tyčinku. Když dalmatin dospěl a byly mu asi čtyři roky, převzal vedoucí roli zase on, nevím jak si to řekli, ale nedošlo k žádnému drsnému převratu. Jinak s námi jezdili na dovolenou, spali s námi v hotelech, chodili do restaurací a celé soužití bylo až idylické. Ale nevím jak je to s fenkama, někde jsem četla, že mají tendence si vyjasňovat postavení velmi často. Ale asi záleží hodně na rase.

No konfliktů se zas tak neobávám, myslím si, že svojí fenku znám a vím co od ní očekávat, už teď vím, že po týdení "uraženost" budou nerozlučná dvojka, stejně jako s jinými psy, které zná od štěněte a které někdy hlídám a dost často se s nimi stýká. Spíš mám "obavy" z běžného života s dvěmi psy - cestování, jak na to nahlíží přepravci, při výcviku, atd.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
naprosto chápu vaše obavy a výčitky, před pořízením druhého psa jsem byla taky vyjančená, že se pokazí náš vztah, a kdesi cosi... že to bude jiné,je to jiné, ale super! psi jsou dva, dost si spolu vyhrají, dokonce si ani nemají potřebu hrát s jinými psy, nevím jak u jiných, ale u nás si prostě hrají hlavně spolu a ostatní je vyzívají ke hře a oni nic moc... jsou ovšem velcí závisláci na sobě. což beru jako zápor protože se často stává že musím vzít jen jednoho psa(veterina atd.) a druhý doma vyvádí.
jsou ale skvělá dvojka a jejich pozice jsou též vyjasněné. štěně si starší pes vychová.
nebojte se, zahodtě výčitky a pochybnosti a radujte se že budete mít doma zase mimi ono vás to přejde až je uvidíte spolu blbnout

Moc děkuju...to potřebuju slyšet, že ty "výčitky" a všechny obavy přejdou, až bude doma

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moc děkuju...to potřebuju slyšet, že ty "výčitky" a všechny obavy přejdou, až bude doma

Až bude štěně doma, nezbyde na obavy čas

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No konfliktů se zas tak neobávám, myslím si, že svojí fenku znám a vím co od ní očekávat, už teď vím, že po týdení "uraženost" budou nerozlučná dvojka, stejně jako s jinými psy, které zná od štěněte a které někdy hlídám a dost často se s nimi stýká. Spíš mám "obavy" z běžného života s dvěmi psy - cestování, jak na to nahlíží přepravci, při výcviku, atd.

No já měla naprosto stejné pocity - nejdřív děsné těšení a radost ale čím víc se blížil datum odběru tím větší pochybnosti ve mně hlodaly... Nakonec jsem moc ráda že je obě mám. Uraženost se nekonala ani minutová. Se starší fenkou jsem se jezdila na štěnda dívat jak rostou a jela se mnou i když jsme si mímo jeli odvézt domů. Jsou úžasná dvojka a krásně se sžily (malou mám zatím 2 měsíce). Máme určenou formaci jak chodí na vodítku když musí být obě - velká u nohy, malá vedle ní. Miluju je obě dvě ale přece jen velká je milááášek největší a tu už nikdo nikdy nepřekoná i kdyby se na hlavu stavěl takže u nás se žádné rozmazlování a protěžování prcka nekoná a je klídek a pohodička (pokud je zrovna nechytne "řádivá" a nezačnou lítat po bytě jak smyslů zbavený). Je to sice trochu komplikovanější (třeba na cestování sockou po městě) ale jinak je to bomba vidět je jak jsou spolu spokojený a jak se mají rádi. I když panička je pořád vyšší hodnota pro obě :o)))

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No konfliktů se zas tak neobávám, myslím si, že svojí fenku znám a vím co od ní očekávat, už teď vím, že po týdení "uraženost" budou nerozlučná dvojka, stejně jako s jinými psy, které zná od štěněte a které někdy hlídám a dost často se s nimi stýká. Spíš mám "obavy" z běžného života s dvěmi psy - cestování, jak na to nahlíží přepravci, při výcviku, atd.

druhého psa mám 2 roky a ani si už nedokážu představit jaké to bylo jen s jedním... přijde mi to jako sto let, druhý už je tak samozřejmý, že se sama sobě ted směju že jsem se taky bála je to něco jak když do rodiny přijde dítě, strašný strach z toho co bude a pak je to neodmyslitelná součást. a prakticky je to tedy horší, museli jsme kvůli psům koupit i větší auto a dost se jim přizpůsobovat,ale to neberu jako problém. a s dopravou to taky zvládnete, hlavně že máte fenku vychovanou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi už tu toto téma určitě bylo, ale dřív jsem o druhém psu jen "tajně" snila......a teď si ho na konci měsíce přivezu domů Mám již fenku velkého plemene, tento rok jí budou tři roky, je vychovaná, žije se mnou v bytě a chodí se mnou úplně všude, je to moje zlatíčko a já najednou začínám mít výčitky....nevim proč, vim, že je to blbost, a myslim, že z psí kámošky bude nakonec nadšená......ale pořád ten pocit, že už tu nebudu jen pro ní.....asi jsem blázen
Po zamluvení štěňátka (ještě před tím, než se naridilo) jsem se hrozně těšila, byla stoprocentně přesvědčená, že to zvládnu.....ale jak se to blíží, jsou ve mě střípky pochybnosti.
S mojí fenkou se věnuji hodně sportům, někdy přemýšlím, jestli ji moc nepřetěžuji, ale vše co dělá ji moc baví......i proto jsem se rozhodla pro druhého psa a rozdělit sportovní činnosti mezi ně.....
Chtěla bych slyšet vaše zkušenosti s 2 psíky, ty negativní, i ty pozitivní. Ještě bych chtěla dodat, že hodně se psem cestuji, psi budou v bytě, ale vlastně celý den se mnou venku, chodí se mnou i do školy. Zároveň vidím pozitivně to, že za dva roky dostuduji a pokud budu muset nechávat psy pár hodin samotné (až budu v práci), tak budou dvě a zabaví se.
Chtěla bych znát zkušenosti lidí, kteří mají psy v podobných podmínkách jako já, cestují, výletují, psy mají doma a nejsou celej den jen na zahradě.................jinak druhá fenečka je kříženec ao a boc, z neplánovaného spojení, ale pro mě úžasné spojení dvou zdravých jedinců s úžasnou povahou, které se nebude opakovat....i proto si druhého psíka pořizuji už teď a ne za dva roky, kdy jsem to plánovala původně............děkuji za vaše postřehy z života s dvěmi (i více) psy

Tím jsem si taky prošla. Nyní máme psů devět a není to konečný počet. 7 z nich jsou zástupci miniplemene, ale i tak jsme okolím a rodinou bráni za šílence ( půlka příjmů jde na psy ). Psi jsou spokojení, my taky, žije se s nimi skvěle( všichni spí v posteli ) a myslím, že nikdo z nás by to neměnil. Joo dva psi - to už je smečka a nad smečku prostě není. Chce to jen lásku, čas a taky musíte uhlídat to, aby si žádný z pejsků nepřipadal odstrkovaný atd :-).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tím jsem si taky prošla. Nyní máme psů devět a není to konečný počet. 7 z nich jsou zástupci miniplemene, ale i tak jsme okolím a rodinou bráni za šílence ( půlka příjmů jde na psy ). Psi jsou spokojení, my taky, žije se s nimi skvěle( všichni spí v posteli ) a myslím, že nikdo z nás by to neměnil. Joo dva psi - to už je smečka a nad smečku prostě není. Chce to jen lásku, čas a taky musíte uhlídat to, aby si žádný z pejsků nepřipadal odstrkovaný atd :-).

xxxx.5.22 závidím takové soužití když to respektují ostatní členové rodiny nebo to sami chtějí. taky bych brala, ovšem rodinu si nevybíráme že

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No já měla naprosto stejné pocity - nejdřív děsné těšení a radost ale čím víc se blížil datum odběru tím větší pochybnosti ve mně hlodaly... Nakonec jsem moc ráda že je obě mám. Uraženost se nekonala ani minutová. Se starší fenkou jsem se jezdila na štěnda dívat jak rostou a jela se mnou i když jsme si mímo jeli odvézt domů. Jsou úžasná dvojka a krásně se sžily (malou mám zatím 2 měsíce). Máme určenou formaci jak chodí na vodítku když musí být obě - velká u nohy, malá vedle ní. Miluju je obě dvě ale přece jen velká je milááášek největší a tu už nikdo nikdy nepřekoná i kdyby se na hlavu stavěl takže u nás se žádné rozmazlování a protěžování prcka nekoná a je klídek a pohodička (pokud je zrovna nechytne "řádivá" a nezačnou lítat po bytě jak smyslů zbavený). Je to sice trochu komplikovanější (třeba na cestování sockou po městě) ale jinak je to bomba vidět je jak jsou spolu spokojený a jak se mají rádi. I když panička je pořád vyšší hodnota pro obě :o)))

Mám dvě rotvičky a máme to úplně stejně druhou jsem si pořídila před rokem, kdy mé první bylo 7 let. Jsou super, obě dvě mám strašně ráda, ale taky, ta první je první

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi už tu toto téma určitě bylo, ale dřív jsem o druhém psu jen "tajně" snila......a teď si ho na konci měsíce přivezu domů Mám již fenku velkého plemene, tento rok jí budou tři roky, je vychovaná, žije se mnou v bytě a chodí se mnou úplně všude, je to moje zlatíčko a já najednou začínám mít výčitky....nevim proč, vim, že je to blbost, a myslim, že z psí kámošky bude nakonec nadšená......ale pořád ten pocit, že už tu nebudu jen pro ní.....asi jsem blázen
Po zamluvení štěňátka (ještě před tím, než se naridilo) jsem se hrozně těšila, byla stoprocentně přesvědčená, že to zvládnu.....ale jak se to blíží, jsou ve mě střípky pochybnosti.
S mojí fenkou se věnuji hodně sportům, někdy přemýšlím, jestli ji moc nepřetěžuji, ale vše co dělá ji moc baví......i proto jsem se rozhodla pro druhého psa a rozdělit sportovní činnosti mezi ně.....
Chtěla bych slyšet vaše zkušenosti s 2 psíky, ty negativní, i ty pozitivní. Ještě bych chtěla dodat, že hodně se psem cestuji, psi budou v bytě, ale vlastně celý den se mnou venku, chodí se mnou i do školy. Zároveň vidím pozitivně to, že za dva roky dostuduji a pokud budu muset nechávat psy pár hodin samotné (až budu v práci), tak budou dvě a zabaví se.
Chtěla bych znát zkušenosti lidí, kteří mají psy v podobných podmínkách jako já, cestují, výletují, psy mají doma a nejsou celej den jen na zahradě.................jinak druhá fenečka je kříženec ao a boc, z neplánovaného spojení, ale pro mě úžasné spojení dvou zdravých jedinců s úžasnou povahou, které se nebude opakovat....i proto si druhého psíka pořizuji už teď a ne za dva roky, kdy jsem to plánovala původně............děkuji za vaše postřehy z života s dvěmi (i více) psy

tak přesně tohle dilema teď řeším já. Taky by jsme si chtěli pořídit štěndo k naší fence, ale já se taky bojím toho, aby se necítila odstrčená, i když by samo nebyla. A jak čtu tady vaše příspěvky, tak pomalu moje obavy mizí.
Já bych si teda chtěla nechat štěndo od mojí fenečky, ale i tak, mám strach aby to nebrala jako ,,ohrožení,,.
Takže pište dál vyše krásně pozitivní zkušenosti

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak přesně tohle dilema teď řeším já. Taky by jsme si chtěli pořídit štěndo k naší fence, ale já se taky bojím toho, aby se necítila odstrčená, i když by samo nebyla. A jak čtu tady vaše příspěvky, tak pomalu moje obavy mizí.
Já bych si teda chtěla nechat štěndo od mojí fenečky, ale i tak, mám strach aby to nebrala jako ,,ohrožení,,.
Takže pište dál vyše krásně pozitivní zkušenosti

Tak moje zkušenost.
Mám jednoho velkého psa a teď už 3. měsíc štendo stejného plemene. No původně jsem 2. psa chtěla hlavně aby nebyl ten 1. často sám (my je zas máme venku a jsou tam často bez nás). No ale velkej k mému překvapení zas až tak nadšenej není. Asi už je dospělej a rozumnej, tak přeci nebude pořád řádit s mrnětem....takovej z něj mám pocit No a aby se jeden nebo druhej necítit odstrčenej, tak je na procházky beru oba. Teď jeden 55kg a malá 25kg, já 52kg, takže chvílem fakt hrůza, ale snad časem až se sehrají na vodítkách to bude lepší . Taky je trochu problém, když je potřebujeme pohlídat. Třeba nedávno jsme byli 2 dny na svatbě, tam rozhodně nemohli, takže moje rodiče museli jet k nám a hlídat u nás, protože nakvartýrovat k někomu a ještě do bytu 2velký psy,, už se mi nechce. No ale jiank už jen samá pozitiva je s níma fakt prdel a pořádná!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak moje zkušenost.
Mám jednoho velkého psa a teď už 3. měsíc štendo stejného plemene. No původně jsem 2. psa chtěla hlavně aby nebyl ten 1. často sám (my je zas máme venku a jsou tam často bez nás). No ale velkej k mému překvapení zas až tak nadšenej není. Asi už je dospělej a rozumnej, tak přeci nebude pořád řádit s mrnětem....takovej z něj mám pocit No a aby se jeden nebo druhej necítit odstrčenej, tak je na procházky beru oba. Teď jeden 55kg a malá 25kg, já 52kg, takže chvílem fakt hrůza, ale snad časem až se sehrají na vodítkách to bude lepší . Taky je trochu problém, když je potřebujeme pohlídat. Třeba nedávno jsme byli 2 dny na svatbě, tam rozhodně nemohli, takže moje rodiče museli jet k nám a hlídat u nás, protože nakvartýrovat k někomu a ještě do bytu 2velký psy,, už se mi nechce. No ale jiank už jen samá pozitiva je s níma fakt prdel a pořádná!

přesně , moc jsem se na štěndo těšila a jak se blížilo datum, kdy jsem si měla pro druhého psa je, těšení přestávalo ....mám 2 psy už 4 roky a je to bezva , samozřejmě větší náklady , víc práce , ale také víc radosti :-). A když potřebuji pár dnů pohlídat -tak dcera s přítelem bydlí těch pár dnů u mě doma .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
přesně , moc jsem se na štěndo těšila a jak se blížilo datum, kdy jsem si měla pro druhého psa je, těšení přestávalo ....mám 2 psy už 4 roky a je to bezva , samozřejmě větší náklady , víc práce , ale také víc radosti :-). A když potřebuji pár dnů pohlídat -tak dcera s přítelem bydlí těch pár dnů u mě doma .

já mám 4 a přišly postupně ,žádné problémy nejsou ,jen pokud nejsou spolu tak se hledají ,teď mám zase dilema až budou odcházet co budou dělat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já mám 4 a přišly postupně ,žádné problémy nejsou ,jen pokud nejsou spolu tak se hledají ,teď mám zase dilema až budou odcházet co budou dělat

Tohle je úplně nepředvídatelné. Měla jsem fenku a dva psy. Jeden byl s fenkou od štěněte - byli nerozluční, druhého jsme přibrali cca po třech letech. Byli spolu v pohodě, ale oba kluci si hráli jen s fenkou - postupně, sama si vybírala s kým si zrovna bude hrát (byla jak princezna, na koho ukázala, ten nadšeně mazal) spolu si kluci nikdy nehráli, jen se snášeli.Fenka umřela první. Ten se kterým vyrůstala vypadal stále stejně, jakoby nic nezaznamenal, naopak ten mladší ji dost zoufale hledal. Ale postupně to přešlo, kluci dál vegetili vedle sebe, snášeli se, ale nehráli si. Potom umřel ten mladší. Mysleli jsme si, že to boxíkovi bude celkem fuk, byl nejstarší a už hodně vyhledával mazlení, prostě mnohem víc se vtíral nám, než když byl mladší, tak jsme se snažili mu maximálně věnovat.Jenže pejsa najednou žádné mazlení nechtěl, začal byl apatický, dolova se rozhodl, že už ho tu nic nedrží. Nahonem jsme mu koupili mladou fenku labradora a pejsa najednou opět obživl, omládl a prožil s ní ve skvělé kondici ještě dva roky plné her a honiček. Nikdy bych takové změně nevěřila - než jsme fenu přivezli, vypadal na umření. Když odešel i on, fenka se vůbec nechovala, jako že jí chybí, ale stejně hned dostala parťáka z útulku a okamžitě se sním sžila. Prostě nikdy jsme neodhadli, jak bude ten - který pes reagovat na odchod jiného.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi už tu toto téma určitě bylo, ale dřív jsem o druhém psu jen "tajně" snila......a teď si ho na konci měsíce přivezu domů Mám již fenku velkého plemene, tento rok jí budou tři roky, je vychovaná, žije se mnou v bytě a chodí se mnou úplně všude, je to moje zlatíčko a já najednou začínám mít výčitky....nevim proč, vim, že je to blbost, a myslim, že z psí kámošky bude nakonec nadšená......ale pořád ten pocit, že už tu nebudu jen pro ní.....asi jsem blázen
Po zamluvení štěňátka (ještě před tím, než se naridilo) jsem se hrozně těšila, byla stoprocentně přesvědčená, že to zvládnu.....ale jak se to blíží, jsou ve mě střípky pochybnosti.
S mojí fenkou se věnuji hodně sportům, někdy přemýšlím, jestli ji moc nepřetěžuji, ale vše co dělá ji moc baví......i proto jsem se rozhodla pro druhého psa a rozdělit sportovní činnosti mezi ně.....
Chtěla bych slyšet vaše zkušenosti s 2 psíky, ty negativní, i ty pozitivní. Ještě bych chtěla dodat, že hodně se psem cestuji, psi budou v bytě, ale vlastně celý den se mnou venku, chodí se mnou i do školy. Zároveň vidím pozitivně to, že za dva roky dostuduji a pokud budu muset nechávat psy pár hodin samotné (až budu v práci), tak budou dvě a zabaví se.
Chtěla bych znát zkušenosti lidí, kteří mají psy v podobných podmínkách jako já, cestují, výletují, psy mají doma a nejsou celej den jen na zahradě.................jinak druhá fenečka je kříženec ao a boc, z neplánovaného spojení, ale pro mě úžasné spojení dvou zdravých jedinců s úžasnou povahou, které se nebude opakovat....i proto si druhého psíka pořizuji už teď a ne za dva roky, kdy jsem to plánovala původně............děkuji za vaše postřehy z života s dvěmi (i více) psy

Já mám stejný "problém". Druhého psa si stráááášně přeju. Ale taknějak se "bojím" co na to moje fenečka. Aby se necítila zrazená nebo tak něco. Ale je fakt, že když potká nějakého psa a "hrábne" jí, tak lítá jako pometlo (honí se s tím druhým psem) a je rychlá stejně jako JTR. Včera ozkoušeno. A nevidět to na vlastní oči, nevěřím tomu, že je moje fenka až takhle rychlá.
No, ale chci k ní pořídit fenku většího plemene. Vychová si starší ale malá fena tu mlaší a větší? Nebo to bude dělat nějakou paseku?
Stále nevím, nevím, jestli druhého psa pořizovat. Když je fenka sama doma (teď ne moc často, všude jí bereme s sebou a dokonce teď i pracuji doma), tak spí. Jenže zase když pak přijdeme domů, tak blbne s námi a večer je na ní občas znát, že je "nevybitá". Tak kdyby byl doma druhý pes, po našem příchodu by se na zahradě (když jsme doma, má na zahradu nonstop přístup, když nejsme doma, je "zavřená" doma a spí většinou v mé posteli) spolu krásně vyřádili.
Kuli cestování a veterině nevidím problém, jestli je to jeden pes a nebo dva. Možná jedině kdybysme jeli někam bez psa/psů tak pak v hlídání.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi už tu toto téma určitě bylo, ale dřív jsem o druhém psu jen "tajně" snila......a teď si ho na konci měsíce přivezu domů Mám již fenku velkého plemene, tento rok jí budou tři roky, je vychovaná, žije se mnou v bytě a chodí se mnou úplně všude, je to moje zlatíčko a já najednou začínám mít výčitky....nevim proč, vim, že je to blbost, a myslim, že z psí kámošky bude nakonec nadšená......ale pořád ten pocit, že už tu nebudu jen pro ní.....asi jsem blázen
Po zamluvení štěňátka (ještě před tím, než se naridilo) jsem se hrozně těšila, byla stoprocentně přesvědčená, že to zvládnu.....ale jak se to blíží, jsou ve mě střípky pochybnosti.
S mojí fenkou se věnuji hodně sportům, někdy přemýšlím, jestli ji moc nepřetěžuji, ale vše co dělá ji moc baví......i proto jsem se rozhodla pro druhého psa a rozdělit sportovní činnosti mezi ně.....
Chtěla bych slyšet vaše zkušenosti s 2 psíky, ty negativní, i ty pozitivní. Ještě bych chtěla dodat, že hodně se psem cestuji, psi budou v bytě, ale vlastně celý den se mnou venku, chodí se mnou i do školy. Zároveň vidím pozitivně to, že za dva roky dostuduji a pokud budu muset nechávat psy pár hodin samotné (až budu v práci), tak budou dvě a zabaví se.
Chtěla bych znát zkušenosti lidí, kteří mají psy v podobných podmínkách jako já, cestují, výletují, psy mají doma a nejsou celej den jen na zahradě.................jinak druhá fenečka je kříženec ao a boc, z neplánovaného spojení, ale pro mě úžasné spojení dvou zdravých jedinců s úžasnou povahou, které se nebude opakovat....i proto si druhého psíka pořizuji už teď a ne za dva roky, kdy jsem to plánovala původně............děkuji za vaše postřehy z života s dvěmi (i více) psy

Ahoj. měl jsem doma tříletou fenku útulkovou, když jsme přinesli další štěně. Taky z útulku. Začátky byly krušné. Fenka se nechtěla s přítomností štěněte smířit, byla protivná, napadala ho, vrčela. Až asi po čtrnácti dnech zjistila, že se s ním dá hrát. Nastal okamžitý zlom, a jsou skvělí kamarádi. Už dva roky jsou parťáci pro všechny možné vylomeniny. Včetně voříškiád, agility a podobně...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj. měl jsem doma tříletou fenku útulkovou, když jsme přinesli další štěně. Taky z útulku. Začátky byly krušné. Fenka se nechtěla s přítomností štěněte smířit, byla protivná, napadala ho, vrčela. Až asi po čtrnácti dnech zjistila, že se s ním dá hrát. Nastal okamžitý zlom, a jsou skvělí kamarádi. Už dva roky jsou parťáci pro všechny možné vylomeniny. Včetně voříškiád, agility a podobně...

Také se přidávám k nadšeným duo-pejskařům,ačkoli mám zatím jen jednoho.Moc,moc prahnu ještě po dalším.Jelikož mám vykastrovaného,většího psa, už středního věku ráda bych k němu fenečku menšího vzrůstu /aby bylo pro mě snažší venčení/ .Již jsem měla vyhlídnutou jednu v útulku,ale když jsem se, v rodinném kruhu,zmínila,už ne jako nápad,ale vážný úmysl,setkala jsem se s velmi negativní reakcí od rodinných příslušníků.Že bych dva psy sama /jsem vdova a v důchodu/ finančně těžko utáhla,děti mají každý své bydlení,tak že kdybych potřebovala někam jet,nebo,onemocněla,snáz někdo pohlídá jednoho,než dva psy a pod.argumenty.A tak jsem se s těžkým srdcem své touhy /zatím ?/ vzdala.Mám také staré rodiče,kteří potřebují moji pomoc. Ale stejně,přání v koutku srdce, stále silně ,zůstává. Zadavatelce mohu poradit jen to,že pokud má někoho,kdo v nečekaných okolnostech oba pejsky ochotně pohlídá-vyvenčí atd,,ať nemá žádné obavy a připojuji se k výše uvedeným příspěvkům,že je to určitě prima.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Také se přidávám k nadšeným duo-pejskařům,ačkoli mám zatím jen jednoho.Moc,moc prahnu ještě po dalším.Jelikož mám vykastrovaného,většího psa, už středního věku ráda bych k němu fenečku menšího vzrůstu /aby bylo pro mě snažší venčení/ .Již jsem měla vyhlídnutou jednu v útulku,ale když jsem se, v rodinném kruhu,zmínila,už ne jako nápad,ale vážný úmysl,setkala jsem se s velmi negativní reakcí od rodinných příslušníků.Že bych dva psy sama /jsem vdova a v důchodu/ finančně těžko utáhla,děti mají každý své bydlení,tak že kdybych potřebovala někam jet,nebo,onemocněla,snáz někdo pohlídá jednoho,než dva psy a pod.argumenty.A tak jsem se s těžkým srdcem své touhy /zatím ?/ vzdala.Mám také staré rodiče,kteří potřebují moji pomoc. Ale stejně,přání v koutku srdce, stále silně ,zůstává. Zadavatelce mohu poradit jen to,že pokud má někoho,kdo v nečekaných okolnostech oba pejsky ochotně pohlídá-vyvenčí atd,,ať nemá žádné obavy a připojuji se k výše uvedeným příspěvkům,že je to určitě prima.

Ahoj, taky mame zatim jen jedenoho pejska, je to 2lety JRT. Ale uz jsme s pritelem mluvili o druhym. Ja bych byla i pro pejska z utulku, on neni proti. Ale pry by radeji od toho naseho jednou stendo. Jen mame strach,co nas Kuki na to. Je dost svehlavy, zarlivy a dominantni, ktery je rad na 1.miste, takze strach je snad na miste. Tak uvidime, zatim je to otevrena kapitola...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi už tu toto téma určitě bylo, ale dřív jsem o druhém psu jen "tajně" snila......a teď si ho na konci měsíce přivezu domů Mám již fenku velkého plemene, tento rok jí budou tři roky, je vychovaná, žije se mnou v bytě a chodí se mnou úplně všude, je to moje zlatíčko a já najednou začínám mít výčitky....nevim proč, vim, že je to blbost, a myslim, že z psí kámošky bude nakonec nadšená......ale pořád ten pocit, že už tu nebudu jen pro ní.....asi jsem blázen
Po zamluvení štěňátka (ještě před tím, než se naridilo) jsem se hrozně těšila, byla stoprocentně přesvědčená, že to zvládnu.....ale jak se to blíží, jsou ve mě střípky pochybnosti.
S mojí fenkou se věnuji hodně sportům, někdy přemýšlím, jestli ji moc nepřetěžuji, ale vše co dělá ji moc baví......i proto jsem se rozhodla pro druhého psa a rozdělit sportovní činnosti mezi ně.....
Chtěla bych slyšet vaše zkušenosti s 2 psíky, ty negativní, i ty pozitivní. Ještě bych chtěla dodat, že hodně se psem cestuji, psi budou v bytě, ale vlastně celý den se mnou venku, chodí se mnou i do školy. Zároveň vidím pozitivně to, že za dva roky dostuduji a pokud budu muset nechávat psy pár hodin samotné (až budu v práci), tak budou dvě a zabaví se.
Chtěla bych znát zkušenosti lidí, kteří mají psy v podobných podmínkách jako já, cestují, výletují, psy mají doma a nejsou celej den jen na zahradě.................jinak druhá fenečka je kříženec ao a boc, z neplánovaného spojení, ale pro mě úžasné spojení dvou zdravých jedinců s úžasnou povahou, které se nebude opakovat....i proto si druhého psíka pořizuji už teď a ne za dva roky, kdy jsem to plánovala původně............děkuji za vaše postřehy z života s dvěmi (i více) psy

Máme psa labradora (7let) a fenu beaucerona (3,5 roku). Druhého psa jsem chtěla hlavně já a hlavně proto, že labrouš byl velký nezávislák. Chyběl mi úzký vztah se psem a taky ochota spolupracovat - chtěla jsem se věnovat výcviku... Takže jsem žádné velké výčitky neměla, labís se vždycky tvářil, že žije holt s námi, ale to je tak všechno... Ale - po pořízení beauceronky, malé snaživky, workoholičky a závislačky, se začal měnit. Teď je z něj mazel, úplný zlatíčko! Ne, že by ho začalo bavit cvičit, nebo se začal chtít zavděčit, on má pořád svoji důstojnost, ale začal po svém dávat na jevo, že mu na nás záleží. A já se ho naučila brát takového jaký je, na cvičáku se vyřádím s čubou a jeho mám ráda právě pro jeho velkou osobnost... Všem nám to prospělo...
Na druhou stranu - je pravda, že některé věci jsou se dvěma psy těžší než s jedním. Třeba to cestování. Nebo hlídání. Zejména, pokud jsou ti dva psi tak rozdílní jako ti naši - jeden pořád v pohybu, vepředu, dožaduje se pozornosti, druhý rozvážný, pomalý, snažící se pozornosti uniknout . Když s nima kamkoliv jedeme/jdeme s manželem oba, je to v pohodě. Když je mám někam brát já sama, už si to rozmýšlím. Když se potřebuji věnovat i něčemu jinému než psům (třeba studentům na exkurzi), beru jen jednoho.
I reakce lidí jsou trochu jiné - jeden velký pes, to ještě kdekdo kousne, ale dva velcí psi - to jsme blázni... Ale nakonec většinou, když někam pustí jednoho, pustí dva taky...
A je to o dost náročnější na poslušnost - dva psi, to už je smečka a když se jeden rozeběhne něco prozkoumat, druhý nesmí zůstat pozadu a odvolat je je těžší než jen jednoho. Člověk musí ještě víc přemýšlet a předvídat než s jedním.
Nemyslím, že by se naši psi navzájem nějak zvlášť milovali, ale možná to jen nedávají najevo (jak psal někdo výš). Fena psa dost uzurpuje, ale občas si i zadovádějí.
Jděte do toho a těšte se! Psi jsou sociální tvorové a smečka je pro ně přirozená!
marcha