Lidé z vesnice versus lidé z města

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, dnes mě dost překvapil můj kolega v práci, nevím jak jsme na to přišli ale řekl něco ve smyslu , že je vidět, že jsem z vesnice, na tom jaké mám zájmy- chovatelství, kynologie. S kolegou jinak vycházím velmi dobře, nevím co je na mých zájmech špatného a jsem moc ráda, že bydlím na vesnici. Navíc když jsem zmínila, že stále lepší tyto zájmy než žádné, snad nikdo v kolektivu 8 lidí nemá žádného koníčka, že bez nějakého hobby je jeho život značně ochuzen a omezen tak řekl, že si to nemyslí. Naštěstí nejsem urážlivá a hrdě přiznávám jsem "buran" z vesnice. Máte taky podobnou zkušenost?

jojo to je normální.U nás v práci(jsem z malého města) jsou skoro všichni z vedlejšího většího města.Oni stále nechápou,že odmítám být v práci dobrovolně přesčas-pokuď to nevím dopředu.Abych např.zajistila vyvenčení psů.Že přijmu jakékoli zvíře co mi lidi donesou.Že platím za pytel granulí 900-1400kč-když jsou přeci v márketech i za 120kč.Že když mám nějaké zvíře nemocné jedu i v noci za nehorázné peníze na veterinu,....Prostě jsou jinde a přitom jsou v práci naprosto nesmyslně do 19.00 i déle.Dělaj si kafíčka a krafaj v kanclu.To co oni dělaj celej den já mám v poledne hotové.Zájem nebo hobby nemá nikdo znich-vrchol kultury je vzít děcko do cirkusu 1xza rok.Jak vypadá kráva nebo ovce z blízka jejich děti skoro netuší a jednou za rok na 10 dnů vyjedou plácnout sebou k moři v Egyptě.Neříkám taky jsem byla u moře(Egypt,Tunis)-poznat se má všechno.Ale vzít psy a jet do českého ráje na 14 dnů-to je něco jiného.Prostě taky přiznávám jsem "BURAN" z vesnice.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jojo to je normální.U nás v práci(jsem z malého města) jsou skoro všichni z vedlejšího většího města.Oni stále nechápou,že odmítám být v práci dobrovolně přesčas-pokuď to nevím dopředu.Abych např.zajistila vyvenčení psů.Že přijmu jakékoli zvíře co mi lidi donesou.Že platím za pytel granulí 900-1400kč-když jsou přeci v márketech i za 120kč.Že když mám nějaké zvíře nemocné jedu i v noci za nehorázné peníze na veterinu,....Prostě jsou jinde a přitom jsou v práci naprosto nesmyslně do 19.00 i déle.Dělaj si kafíčka a krafaj v kanclu.To co oni dělaj celej den já mám v poledne hotové.Zájem nebo hobby nemá nikdo znich-vrchol kultury je vzít děcko do cirkusu 1xza rok.Jak vypadá kráva nebo ovce z blízka jejich děti skoro netuší a jednou za rok na 10 dnů vyjedou plácnout sebou k moři v Egyptě.Neříkám taky jsem byla u moře(Egypt,Tunis)-poznat se má všechno.Ale vzít psy a jet do českého ráje na 14 dnů-to je něco jiného.Prostě taky přiznávám jsem "BURAN" z vesnice.

Tak podle těchto měřítek jsem taky "buran", jenže z velkoměsta. Ono to není o tom, kde člověk bydlí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jojo to je normální.U nás v práci(jsem z malého města) jsou skoro všichni z vedlejšího většího města.Oni stále nechápou,že odmítám být v práci dobrovolně přesčas-pokuď to nevím dopředu.Abych např.zajistila vyvenčení psů.Že přijmu jakékoli zvíře co mi lidi donesou.Že platím za pytel granulí 900-1400kč-když jsou přeci v márketech i za 120kč.Že když mám nějaké zvíře nemocné jedu i v noci za nehorázné peníze na veterinu,....Prostě jsou jinde a přitom jsou v práci naprosto nesmyslně do 19.00 i déle.Dělaj si kafíčka a krafaj v kanclu.To co oni dělaj celej den já mám v poledne hotové.Zájem nebo hobby nemá nikdo znich-vrchol kultury je vzít děcko do cirkusu 1xza rok.Jak vypadá kráva nebo ovce z blízka jejich děti skoro netuší a jednou za rok na 10 dnů vyjedou plácnout sebou k moři v Egyptě.Neříkám taky jsem byla u moře(Egypt,Tunis)-poznat se má všechno.Ale vzít psy a jet do českého ráje na 14 dnů-to je něco jiného.Prostě taky přiznávám jsem "BURAN" z vesnice.

Zad.-přesně tak to chodí u nás, jednou jsem měla fenu v práci, psi tam jinak nesmí, ale byla po operaci a šéf mi nemophl dát volno, i kyž mi ho slíbil, ví, že psy cvičím tak předpokládal, že i moji psi jsou vycvičení, když jsem jim předváděla, trochu z ješitnosti, co umí moje fena, tak jen čuměli, se slovy tý jo, to sem viděl/a jen v TV.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, dnes mě dost překvapil můj kolega v práci, nevím jak jsme na to přišli ale řekl něco ve smyslu , že je vidět, že jsem z vesnice, na tom jaké mám zájmy- chovatelství, kynologie. S kolegou jinak vycházím velmi dobře, nevím co je na mých zájmech špatného a jsem moc ráda, že bydlím na vesnici. Navíc když jsem zmínila, že stále lepší tyto zájmy než žádné, snad nikdo v kolektivu 8 lidí nemá žádného koníčka, že bez nějakého hobby je jeho život značně ochuzen a omezen tak řekl, že si to nemyslí. Naštěstí nejsem urážlivá a hrdě přiznávám jsem "buran" z vesnice. Máte taky podobnou zkušenost?

Tohle podle mě nesouvisí s tím, jestli jste z města nebo vesnice. Já jsem z města, mám 3 psy a chovám morčata.

Prostě mi přijde, že spousta lidí nechápe kynologii jako koníček. Pro většinu lidí jsem exot, protože po práci letím domů a trávím odpoledne v lese nebo někde v Českém ráji či na Jizerkách na výletě. Utrácím spoustu peněz za hračky, jídlo a zábavu (cvičák, výcvikový tábor, závody, výstavy) pro psy.

Jenže s negativními reakcemi se bohužel setkávám právě od lidí z vesnice. Já sama bydlím ve městě (50 000 obyvatel) a kolegové z vesnice si neustále ťukají na čelo, že to s těmi psy přeháním, že nejlépe je jim stejně celý den venku v kotci. Potom s nimi prý nemusí ani na vycházky a lítat někde po okolí. Cvičák nepotřebují, protože pes na vesnici prý nemusí poslouchat, ten má jen hlídat. To jsou bohužel mé zkušenosti - ale tím vůbec neříkám, že jsou takoví všichni.

Na druhou stranu - lidi z města si o mě zase myslí svoje, protože nejedu na dovolenou k moři (psy přeci můžu šoupnout komukoliv na hlídání - dělají to prý tak všichni), ale budeme trávit týden na výcvikovém táboře a pak jedeme s psišťama ještě někam s manželem po Čechcách.

Fakt nevím, čím to je, že my pejskaři jsme takoví "exoti".

Ale mě osobně to nevadí - já si tedy na poklidné vycházce odpoledne odpočinu mnohem více, než kdybych měla to odpledne trávit v nákupních centrech, v hospodách, nebo sedět doma u TV a nudit se.

Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zad.-přesně tak to chodí u nás, jednou jsem měla fenu v práci, psi tam jinak nesmí, ale byla po operaci a šéf mi nemophl dát volno, i kyž mi ho slíbil, ví, že psy cvičím tak předpokládal, že i moji psi jsou vycvičení, když jsem jim předváděla, trochu z ješitnosti, co umí moje fena, tak jen čuměli, se slovy tý jo, to sem viděl/a jen v TV.

Nojo lidi co nemají vztah k zvířatům..jsou jednodužší pro mě...
takhle sem vyletěla z minulé práce, protože sem odmítala sedět měsíce od 7 - 20:00 - 02:00 v práci...a dovolit s odejít dvě hodiny po mé době...takže bohužel..chtě nechtě...sem šla..

Jinak můj nadřízený se uměl chlubit jenom tím..jak krásně naporcoval prase...jak urval kočce hlavu a podobně...kokoti se rodí..bohužel :-( a je jich tu mezi náma..ani nevíte...

takže rači 1000x burana z města, vesnice, nebo marsu a venuše....ale toho, kdo nemá rád zvířata...nebo nedá prostor těm...kteří se jim věnují...ty nadevšechno na světě nenávidím....pokud se do mě serou....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle podle mě nesouvisí s tím, jestli jste z města nebo vesnice. Já jsem z města, mám 3 psy a chovám morčata.

Prostě mi přijde, že spousta lidí nechápe kynologii jako koníček. Pro většinu lidí jsem exot, protože po práci letím domů a trávím odpoledne v lese nebo někde v Českém ráji či na Jizerkách na výletě. Utrácím spoustu peněz za hračky, jídlo a zábavu (cvičák, výcvikový tábor, závody, výstavy) pro psy.

Jenže s negativními reakcemi se bohužel setkávám právě od lidí z vesnice. Já sama bydlím ve městě (50 000 obyvatel) a kolegové z vesnice si neustále ťukají na čelo, že to s těmi psy přeháním, že nejlépe je jim stejně celý den venku v kotci. Potom s nimi prý nemusí ani na vycházky a lítat někde po okolí. Cvičák nepotřebují, protože pes na vesnici prý nemusí poslouchat, ten má jen hlídat. To jsou bohužel mé zkušenosti - ale tím vůbec neříkám, že jsou takoví všichni.

Na druhou stranu - lidi z města si o mě zase myslí svoje, protože nejedu na dovolenou k moři (psy přeci můžu šoupnout komukoliv na hlídání - dělají to prý tak všichni), ale budeme trávit týden na výcvikovém táboře a pak jedeme s psišťama ještě někam s manželem po Čechcách.

Fakt nevím, čím to je, že my pejskaři jsme takoví "exoti".

Ale mě osobně to nevadí - já si tedy na poklidné vycházce odpoledne odpočinu mnohem více, než kdybych měla to odpledne trávit v nákupních centrech, v hospodách, nebo sedět doma u TV a nudit se.

Zuzana

taky jsem postiženej exot, prvně byl jeden pes, pak druhej pes....ted třetí pes. By mě zajímalo kam až to dojde
A je to paráda, ale kdo k tomu nemá "sklony" , tak to nikdy nepochopí ani kdyby byl z města nebo z vesnice

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, dnes mě dost překvapil můj kolega v práci, nevím jak jsme na to přišli ale řekl něco ve smyslu , že je vidět, že jsem z vesnice, na tom jaké mám zájmy- chovatelství, kynologie. S kolegou jinak vycházím velmi dobře, nevím co je na mých zájmech špatného a jsem moc ráda, že bydlím na vesnici. Navíc když jsem zmínila, že stále lepší tyto zájmy než žádné, snad nikdo v kolektivu 8 lidí nemá žádného koníčka, že bez nějakého hobby je jeho život značně ochuzen a omezen tak řekl, že si to nemyslí. Naštěstí nejsem urážlivá a hrdě přiznávám jsem "buran" z vesnice. Máte taky podobnou zkušenost?

já si taktéž myslím, že to nesouvisí s tím kde člověk bydlí,
bydlím na vesnici a švagrovou mám ve městě a stále máme rozepře - ona žije v paneláku, sedí na prdeli a jedinný její koníček jsou pomluvy
já bydlím na vsi - mám 2 psy, chodím na cvičák, do lesa, na pole
když k nám přijde vidím jak neustále kouká jestli mám doma uklizeno a nedej bože že by našla někde chlup, nedávno jsme se kvůli tomu chytli tak jsem jí řekla že budu mít doma raději bordel ale budu žít šťastný život tak jak chci a že prostě psy v baráku budu mít ať se jí to líbí nebo ne
jo a to když jsem jí řekla že jsem si koupila sedlo na koně za 15 tis. tak na mě vyhrkla že za to bych měla krásnou sedačku, tak jsem jí odpověděla, že já na tom sedle budu taky sedět
v práci naštěstí nikdo neprudí, ale je to o lidech, navíc u nás na vesnici lidi taky koukaní kam že s nimi pořád jezdím (závody, výstavy, zkoušky a tréninky) a nejlepší na tom je když někoho potkám a on se mě ptá jak to dělám že mě psi poslouchají

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, dnes mě dost překvapil můj kolega v práci, nevím jak jsme na to přišli ale řekl něco ve smyslu , že je vidět, že jsem z vesnice, na tom jaké mám zájmy- chovatelství, kynologie. S kolegou jinak vycházím velmi dobře, nevím co je na mých zájmech špatného a jsem moc ráda, že bydlím na vesnici. Navíc když jsem zmínila, že stále lepší tyto zájmy než žádné, snad nikdo v kolektivu 8 lidí nemá žádného koníčka, že bez nějakého hobby je jeho život značně ochuzen a omezen tak řekl, že si to nemyslí. Naštěstí nejsem urážlivá a hrdě přiznávám jsem "buran" z vesnice. Máte taky podobnou zkušenost?

No je to tak nesouvisí to s tim, jestli žijete ve městě nebo na vesnici. Já žiju v bytě mam 3 psy a 4 si nechávám po naší čubě, mam 2 děti a manžela se stejnýma zajmama, jako mam já, oba dva tíhneme ke zvířatům. No a moje máma, to nemůže pořád pochopit, že mam tolik psů a nemá moje psy ráda. Tuhle my vmetla do tváře, že k nám jezdí často protože mam psy a k mýmu bratrovi jezdit nemůže protože on psy nemá tudíž, je za víc schopného a já za neschopnou a vmetla mi, že moje děti budou díky psům trpět a tohle mě zabolelo nejvíc, tak sem jí řekla, že psů budu mít kolik já chci a že ona to neovlivní, taky k nám co máme štěnda tolik nejezdí, protže se štítí psích chlupů a ani táta nebo příbuzní k nám moc nejezdí, jenže nikdo prostě nechápe, že tohle je můj sen o životu, po kterym sem toužila a nebaví mě chodit do hospody nebo na nějaký seance a pomlouvat a plkat o nesmyslech. Já radši jedu na výstavu, ale víte co mě dostalo, když sme s naší první fenkous manželem a synem jeli na dovolenou i s příbuznejma, kde mi moje maminka oznámila, že to bude v pohodě a že už se těší na nás a hádejte jak to dopadlo? S příbuznejma nemluvim, protože to bylo peklo. Teta vyšilovala skrz alergii tak sem se naštvala a napsala sem tetě, že mě už nezajímají a že mě zklamali, jakl nejvíc mohli. nevim co sem jim udělala, ale dodneška s nima nemluvim, teta řikala, jak jí to mrzí, ale to co dělala, ji vůbec neomlouvá a druhou tetou nemluvim vůbec. takže já sem ráda, že se s nima nemusim stýkat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No je to tak nesouvisí to s tim, jestli žijete ve městě nebo na vesnici. Já žiju v bytě mam 3 psy a 4 si nechávám po naší čubě, mam 2 děti a manžela se stejnýma zajmama, jako mam já, oba dva tíhneme ke zvířatům. No a moje máma, to nemůže pořád pochopit, že mam tolik psů a nemá moje psy ráda. Tuhle my vmetla do tváře, že k nám jezdí často protože mam psy a k mýmu bratrovi jezdit nemůže protože on psy nemá tudíž, je za víc schopného a já za neschopnou a vmetla mi, že moje děti budou díky psům trpět a tohle mě zabolelo nejvíc, tak sem jí řekla, že psů budu mít kolik já chci a že ona to neovlivní, taky k nám co máme štěnda tolik nejezdí, protže se štítí psích chlupů a ani táta nebo příbuzní k nám moc nejezdí, jenže nikdo prostě nechápe, že tohle je můj sen o životu, po kterym sem toužila a nebaví mě chodit do hospody nebo na nějaký seance a pomlouvat a plkat o nesmyslech. Já radši jedu na výstavu, ale víte co mě dostalo, když sme s naší první fenkous manželem a synem jeli na dovolenou i s příbuznejma, kde mi moje maminka oznámila, že to bude v pohodě a že už se těší na nás a hádejte jak to dopadlo? S příbuznejma nemluvim, protože to bylo peklo. Teta vyšilovala skrz alergii tak sem se naštvala a napsala sem tetě, že mě už nezajímají a že mě zklamali, jakl nejvíc mohli. nevim co sem jim udělala, ale dodneška s nima nemluvim, teta řikala, jak jí to mrzí, ale to co dělala, ji vůbec neomlouvá a druhou tetou nemluvim vůbec. takže já sem ráda, že se s nima nemusim stýkat

Koukám, že nás je víc. U nás v rodině sice nikdo vysloveně proti psům nic nemá (dokonce se ptají, jak jsme dopadli na výstavách, závodech atd.), ale občas slýchávám, co všechno bychom mohli mít a kam všude bychom mohli jet, kdybychom je neměli.

Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Koukám, že nás je víc. U nás v rodině sice nikdo vysloveně proti psům nic nemá (dokonce se ptají, jak jsme dopadli na výstavách, závodech atd.), ale občas slýchávám, co všechno bychom mohli mít a kam všude bychom mohli jet, kdybychom je neměli.

Zuzana

Jo, tak podle toho jsem úplný buran z buranova . Jsem z vesnice, pristehovana z města a vůbec se za to nestydím. Na sídlišti jsem zacala se dvouma psama. Ted mám 5 kousků a také psíky hlídám,takže třeba o víkendu jsem šla na procházku s osmi psama a to jste měli vidět jak všichni čuměli z okna a klepali si na čelo,jak jsu blbá....Že pes má být přece na dvoře a nejlépe kdyby byl přivázaný na řetězu u boudy.....No nic, tak jsu asi debil....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Koukám, že nás je víc. U nás v rodině sice nikdo vysloveně proti psům nic nemá (dokonce se ptají, jak jsme dopadli na výstavách, závodech atd.), ale občas slýchávám, co všechno bychom mohli mít a kam všude bychom mohli jet, kdybychom je neměli.

Zuzana

U nás je to stejné, rodině - myslím mojí mamce, tetě, sestře... trvalo, než pochopily, že mě chovatelství naplňuje a to daleko víc než nějaké dovolené. Kdysi jsem jako dítě bydlela v RD ve městě, jeden malý pejsek a kočka. Pak pár dospělých let v paneláku, jak začínaly být děti starší, z těch stěn jsem šílela. Ve třiceti jsem z toho utíkala i s dětmi ke koním, pak si jednoho koupila, seznámila se přes koně s mým manželem, který je koňař od dětství. Koupila jsem dům na venkově pár km od města, v té době ve stáji 4 koníky a pořídili jsme prvního psa, druhého, třetího, pak chovatelská stanice,...Tak nějak jsme se pomalu dostávali k tomu, kde jsme dnes. Díky chovatelství, ačkoli teď "odstrčeni" na vesnici, mám spoustu známých po celém světě. Vidíme se sice jen třeba jednou, když přiletí pro štěňátko, ale v kontaktu jsme už pořád. Do zahraničí jezdíme jen na krytí, ale dovolené mi tam nechybí. Člověk je šťastný doma, na vesnici, uprostřed přírody namísto sídliště a vysedávání po barech. Pokud zatoužíme po kultuře, problém není. Po pravdě řečeno i myslím, že mám daleko bohatší život než kdybych žila ve městě. A když vypustím naše obry a štěňata na zahradu a tam si sedím obklopená a oblízaná ze všech stran, no co si člověk může přát víc Jinak pracuji a vždy jsem pracovala v kanceláři, účetnictví atd., nyní jsme vedoucí provozu, takže si moc jako buran ani nepřipadám , jen jsme utekli tam, kde ráno zpívají ptáci... Hodně lidí nechápe naše postoje, kolik do zvířat investujeme, oni totiž nechápou, že to jsou osobnosti... a všichni pro nás sakra důležití...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
U nás je to stejné, rodině - myslím mojí mamce, tetě, sestře... trvalo, než pochopily, že mě chovatelství naplňuje a to daleko víc než nějaké dovolené. Kdysi jsem jako dítě bydlela v RD ve městě, jeden malý pejsek a kočka. Pak pár dospělých let v paneláku, jak začínaly být děti starší, z těch stěn jsem šílela. Ve třiceti jsem z toho utíkala i s dětmi ke koním, pak si jednoho koupila, seznámila se přes koně s mým manželem, který je koňař od dětství. Koupila jsem dům na venkově pár km od města, v té době ve stáji 4 koníky a pořídili jsme prvního psa, druhého, třetího, pak chovatelská stanice,...Tak nějak jsme se pomalu dostávali k tomu, kde jsme dnes. Díky chovatelství, ačkoli teď "odstrčeni" na vesnici, mám spoustu známých po celém světě. Vidíme se sice jen třeba jednou, když přiletí pro štěňátko, ale v kontaktu jsme už pořád. Do zahraničí jezdíme jen na krytí, ale dovolené mi tam nechybí. Člověk je šťastný doma, na vesnici, uprostřed přírody namísto sídliště a vysedávání po barech. Pokud zatoužíme po kultuře, problém není. Po pravdě řečeno i myslím, že mám daleko bohatší život než kdybych žila ve městě. A když vypustím naše obry a štěňata na zahradu a tam si sedím obklopená a oblízaná ze všech stran, no co si člověk může přát víc Jinak pracuji a vždy jsem pracovala v kanceláři, účetnictví atd., nyní jsme vedoucí provozu, takže si moc jako buran ani nepřipadám , jen jsme utekli tam, kde ráno zpívají ptáci... Hodně lidí nechápe naše postoje, kolik do zvířat investujeme, oni totiž nechápou, že to jsou osobnosti... a všichni pro nás sakra důležití...

Zad.-já s kamarádkou taky postiženou pejskařinou jsme loni byly na dovolený na Slovensku na 14 dní na chalupě,samota 10km nejbližší dům, voda jen užitková, pro pitnou jsme chodily ke studánce, elektrika tam byla, TV ne, i splach. záchod byl, každý si klepal na čelo jestli jsme se nezbláznily, včetně mého už bývalého přítele, super dovča, lepší jsme nezažily, letos se chystáme znova, jestli to vyjde, bezva relax

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, dnes mě dost překvapil můj kolega v práci, nevím jak jsme na to přišli ale řekl něco ve smyslu , že je vidět, že jsem z vesnice, na tom jaké mám zájmy- chovatelství, kynologie. S kolegou jinak vycházím velmi dobře, nevím co je na mých zájmech špatného a jsem moc ráda, že bydlím na vesnici. Navíc když jsem zmínila, že stále lepší tyto zájmy než žádné, snad nikdo v kolektivu 8 lidí nemá žádného koníčka, že bez nějakého hobby je jeho život značně ochuzen a omezen tak řekl, že si to nemyslí. Naštěstí nejsem urážlivá a hrdě přiznávám jsem "buran" z vesnice. Máte taky podobnou zkušenost?

Neni to o tom odkud clovek je, ja jsem rodila Brnacka, kazdou volnou chvili travim na dedine u koni a se svym psem litam po loukach a lesich, vidle bych rekla, ze drzim v ruce casteji nez vetsina dnesnich obyvatel vesnic. Pritel je z male vesnice, kdyz jsem dojela poprve k nim na navstevu a rekla jeho dedeckovi, ze jsem z Brna, byla jsem v jeho ocich mestak, co neumi vybrat na poli ani brambory, po dvou dnech sem ale -vypada to- stoupla v cene i diky tomu, ze sem se nebala vcel a vytacela s nima med a vubec delala kolem zvirat. Mimochodem, aby to postizeni bylo stoprocentni studuju veterinu a chystam se z Brna vypadnout a snad i poridit domu ruznou zver..Osobne mam pocit,ze laska ke zveri vseho druhu je snad nemoc a kdo ji chytne uz se ji nezbavi a je jedno odkud clovek je.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Neni to o tom odkud clovek je, ja jsem rodila Brnacka, kazdou volnou chvili travim na dedine u koni a se svym psem litam po loukach a lesich, vidle bych rekla, ze drzim v ruce casteji nez vetsina dnesnich obyvatel vesnic. Pritel je z male vesnice, kdyz jsem dojela poprve k nim na navstevu a rekla jeho dedeckovi, ze jsem z Brna, byla jsem v jeho ocich mestak, co neumi vybrat na poli ani brambory, po dvou dnech sem ale -vypada to- stoupla v cene i diky tomu, ze sem se nebala vcel a vytacela s nima med a vubec delala kolem zvirat. Mimochodem, aby to postizeni bylo stoprocentni studuju veterinu a chystam se z Brna vypadnout a snad i poridit domu ruznou zver..Osobne mam pocit,ze laska ke zveri vseho druhu je snad nemoc a kdo ji chytne uz se ji nezbavi a je jedno odkud clovek je.

"laska ke zveri vseho druhu je snad nemoc a kdo ji chytne uz se ji nezbavi"

To je krásně řečeno, a určitě je to pravda

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
taky jsem postiženej exot, prvně byl jeden pes, pak druhej pes....ted třetí pes. By mě zajímalo kam až to dojde
A je to paráda, ale kdo k tomu nemá "sklony" , tak to nikdy nepochopí ani kdyby byl z města nebo z vesnice

Z vlastní zkušenosti - z jednoho panelákového mazlíka jich postupně bylo 5, to už je na panelák hodně, takže domek. Současný stav 7 psů, 4 kočky + ke krmení cca dalších 8 vesnických + 3-4 lidi. Je nám báječně, barák stále otevřený, večer počítáme kočky a psy a nic nám nechybí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Neni to o tom odkud clovek je, ja jsem rodila Brnacka, kazdou volnou chvili travim na dedine u koni a se svym psem litam po loukach a lesich, vidle bych rekla, ze drzim v ruce casteji nez vetsina dnesnich obyvatel vesnic. Pritel je z male vesnice, kdyz jsem dojela poprve k nim na navstevu a rekla jeho dedeckovi, ze jsem z Brna, byla jsem v jeho ocich mestak, co neumi vybrat na poli ani brambory, po dvou dnech sem ale -vypada to- stoupla v cene i diky tomu, ze sem se nebala vcel a vytacela s nima med a vubec delala kolem zvirat. Mimochodem, aby to postizeni bylo stoprocentni studuju veterinu a chystam se z Brna vypadnout a snad i poridit domu ruznou zver..Osobne mam pocit,ze laska ke zveri vseho druhu je snad nemoc a kdo ji chytne uz se ji nezbavi a je jedno odkud clovek je.

Musim říct, že chovatelství a zvířata mě hodně naplňují a tím, že chovám, tak mám spoustu kamarádů, báječnejch lidiček, stejně postiženejch, jako sem já. Dovolenou ráda trávim na chalupě, kde je klid ptáčci zpívaji, řeka teče, máme tam elektřinu a pumpu. Sousedi jsou přímo ze psů nadšení, sousedky se chodili koukat na štěníska, dneska se tam chystáme, ale co je nejdůležitější, v životě sem naprosto spokojená a šťastná, že se můžu starat o hafíky, protože ti mě milují, čistou nesobeckou láskou, nic ode mě neočekávají, jen to, aby byli milováni tak, jak oni mě milují.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Musim říct, že chovatelství a zvířata mě hodně naplňují a tím, že chovám, tak mám spoustu kamarádů, báječnejch lidiček, stejně postiženejch, jako sem já. Dovolenou ráda trávim na chalupě, kde je klid ptáčci zpívaji, řeka teče, máme tam elektřinu a pumpu. Sousedi jsou přímo ze psů nadšení, sousedky se chodili koukat na štěníska, dneska se tam chystáme, ale co je nejdůležitější, v životě sem naprosto spokojená a šťastná, že se můžu starat o hafíky, protože ti mě milují, čistou nesobeckou láskou, nic ode mě neočekávají, jen to, aby byli milováni tak, jak oni mě milují.

To já byla Pražák jak poleno Vltavou křtěný - ale zvířecí úchylkou jsem trpěla od mala.Při třech psech jsem trvale přesídlila na venkov a teď jsem naturalizovaná buranka -.
Jinak, stejné zkušenosti jako ostatní.Je mi fajn se smečkou, koněm a ostatní zvěří.Onehdy mi povídal známý, že kdybych se zbavila psů - jak bych si mohla jezdit na dovolené, jako oni.A nedal si vymluvit, že mně rajzování po exotických místech zas a tak moc nic neříká a když někam pojedu, spíš mně stejně budou zajímat místní chovky .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To já byla Pražák jak poleno Vltavou křtěný - ale zvířecí úchylkou jsem trpěla od mala.Při třech psech jsem trvale přesídlila na venkov a teď jsem naturalizovaná buranka -.
Jinak, stejné zkušenosti jako ostatní.Je mi fajn se smečkou, koněm a ostatní zvěří.Onehdy mi povídal známý, že kdybych se zbavila psů - jak bych si mohla jezdit na dovolené, jako oni.A nedal si vymluvit, že mně rajzování po exotických místech zas a tak moc nic neříká a když někam pojedu, spíš mně stejně budou zajímat místní chovky .

Je to o lidech a není důležité kde bydlí.Taky jsem Bývalý Pražák,od dětských let mě to táhlo ke zvířatům.Když byly děti malé,nedrandila jsem jako ostatní matky na Petříně jen okolo muzea a nepovídala si s nimi jak jsme dnes kakaly.Uháněla jsem na Strahov, na cvičák.Dnes žiju na vesnici,mám tři psy,kočky a kozí farmu. Roklanka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To já byla Pražák jak poleno Vltavou křtěný - ale zvířecí úchylkou jsem trpěla od mala.Při třech psech jsem trvale přesídlila na venkov a teď jsem naturalizovaná buranka -.
Jinak, stejné zkušenosti jako ostatní.Je mi fajn se smečkou, koněm a ostatní zvěří.Onehdy mi povídal známý, že kdybych se zbavila psů - jak bych si mohla jezdit na dovolené, jako oni.A nedal si vymluvit, že mně rajzování po exotických místech zas a tak moc nic neříká a když někam pojedu, spíš mně stejně budou zajímat místní chovky .

Dokud jsem měla psa, také pro mě jediná dovolená byla s báglem na zádech a po kempech, ale mně to nikdy nevadilo. Je to zkrátka o prioritách. Jinak nedávno se stalo, že byl matčin přítel se psem (má ho společně s mojí mámou, dala jsem jí ho k šedesátinám a je jako jejich třetí vnouče) na chatě u Berounky. večer pes zkolaboval (později se zjistilo, že si asi někde zobnul něčeho otráveného), omdlel a Jirka, protože si dal po večeři pivo, tak ho nemohl odvézt na veterinu. Věděl akorát tlf. na vet-záchranku z Prahy, okamžitě ji volal a doktorka přijela. Další 4 dny jezdil se psem na kapačku (vždy cca 3,5hod) atd. No, celkem tahle "sranda" přišla asi na 7tisíc . Když jsem to vykládala v Práci, tak se divili a klepali si na čelo, že pro psa voláme záchranku a děláme s ním takové čáchry.. No, kolegovi například připadá normální, že jeho tchyně má psa celý život na řetězu.. Lidi jsou různí, ale nemyslím si, že primárně je velký rozdíl mezi "buranama" a "měšťákama" - například já jsem též Pražanda křtěná Vltavou, ale s duší "vidlačky" jsem se už narodila a dětství na venkově mezi slepicema, kočkama, psama, prasetem atd bylo přesně to pravé ořechové.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dokud jsem měla psa, také pro mě jediná dovolená byla s báglem na zádech a po kempech, ale mně to nikdy nevadilo. Je to zkrátka o prioritách. Jinak nedávno se stalo, že byl matčin přítel se psem (má ho společně s mojí mámou, dala jsem jí ho k šedesátinám a je jako jejich třetí vnouče) na chatě u Berounky. večer pes zkolaboval (později se zjistilo, že si asi někde zobnul něčeho otráveného), omdlel a Jirka, protože si dal po večeři pivo, tak ho nemohl odvézt na veterinu. Věděl akorát tlf. na vet-záchranku z Prahy, okamžitě ji volal a doktorka přijela. Další 4 dny jezdil se psem na kapačku (vždy cca 3,5hod) atd. No, celkem tahle "sranda" přišla asi na 7tisíc . Když jsem to vykládala v Práci, tak se divili a klepali si na čelo, že pro psa voláme záchranku a děláme s ním takové čáchry.. No, kolegovi například připadá normální, že jeho tchyně má psa celý život na řetězu.. Lidi jsou různí, ale nemyslím si, že primárně je velký rozdíl mezi "buranama" a "měšťákama" - například já jsem též Pražanda křtěná Vltavou, ale s duší "vidlačky" jsem se už narodila a dětství na venkově mezi slepicema, kočkama, psama, prasetem atd bylo přesně to pravé ořechové.

dopněno - tím dětstvím myslím prázdniny a víkendy u babičky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
dopněno - tím dětstvím myslím prázdniny a víkendy u babičky.

Oni se ti kovaní burani co jim čouhá sláma z bot nastěhovali do měst a teď dělají jak jim hnůj vadí a při tom v něm od malička vyrůstali než se dostali někam do paneláku. Teď mají frňáky nahoru a dělají člověka z města. Zatímco obyčejný pražák je rád když v přírodě vidí srnku a do přírody z toho městského bordelu může utéct.- třeba navždycky. Ten kdo ohrnuje frňák nad zvířatama je rodilej buran co si to nechce přiznat aby si náhodou ve městě nezadal se stájí. Jen se zeptejte těch nafrněných lidiček kde se narodili a odkud pocházejí, nebo alespoň jejich rodiče. Jsou to samí křupani.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dokud jsem měla psa, také pro mě jediná dovolená byla s báglem na zádech a po kempech, ale mně to nikdy nevadilo. Je to zkrátka o prioritách. Jinak nedávno se stalo, že byl matčin přítel se psem (má ho společně s mojí mámou, dala jsem jí ho k šedesátinám a je jako jejich třetí vnouče) na chatě u Berounky. večer pes zkolaboval (později se zjistilo, že si asi někde zobnul něčeho otráveného), omdlel a Jirka, protože si dal po večeři pivo, tak ho nemohl odvézt na veterinu. Věděl akorát tlf. na vet-záchranku z Prahy, okamžitě ji volal a doktorka přijela. Další 4 dny jezdil se psem na kapačku (vždy cca 3,5hod) atd. No, celkem tahle "sranda" přišla asi na 7tisíc . Když jsem to vykládala v Práci, tak se divili a klepali si na čelo, že pro psa voláme záchranku a děláme s ním takové čáchry.. No, kolegovi například připadá normální, že jeho tchyně má psa celý život na řetězu.. Lidi jsou různí, ale nemyslím si, že primárně je velký rozdíl mezi "buranama" a "měšťákama" - například já jsem též Pražanda křtěná Vltavou, ale s duší "vidlačky" jsem se už narodila a dětství na venkově mezi slepicema, kočkama, psama, prasetem atd bylo přesně to pravé ořechové.

Jé taky jsme byli za pošahané,když nám začala fena na štědrý večer samozřejmě v 18 hod rodit a my sháněli veterináře.Nakonec císař na klinice 8000,- Hodně lidí nám řeklo,že by nejeli Dokonce takové řeči jakože ona by se z toho vylízala,nebo ještě třeba dva dny vydržela(jedno štěnko už bylo mrtvé z feny šel zelený výtok) Bratrancova fenečka jezevčíka takhle přišla bohužel o život. Hned na první hárání ji obskočil větší ořech,štěňata nemohla porodit a oni ji nechali doslova pojít.Když jsem se to dozvěděla bylo mi z toho smutno a byla jsem naštvaná zároveň.Jejich výmluva byla,že vetrinář by stál moc peněz
Jinak já už jsem poučená a nikde neříkám že pořizujeme dalšího psa,momentálně máme 3 a už toho třetího hodně lidí nechápalo. Naštěstí můj manžel a moji rodiče ano. Oni vědí,že už jsem se s tím narodila.To snad způsobuje nějaký gen nebo tak

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, dnes mě dost překvapil můj kolega v práci, nevím jak jsme na to přišli ale řekl něco ve smyslu , že je vidět, že jsem z vesnice, na tom jaké mám zájmy- chovatelství, kynologie. S kolegou jinak vycházím velmi dobře, nevím co je na mých zájmech špatného a jsem moc ráda, že bydlím na vesnici. Navíc když jsem zmínila, že stále lepší tyto zájmy než žádné, snad nikdo v kolektivu 8 lidí nemá žádného koníčka, že bez nějakého hobby je jeho život značně ochuzen a omezen tak řekl, že si to nemyslí. Naštěstí nejsem urážlivá a hrdě přiznávám jsem "buran" z vesnice. Máte taky podobnou zkušenost?

Na vsích se lidé potřebami psů moc nezabývají.Psi jsou nevyčesaní ještě po zimě, žerou jen ty nejlevnější granule.Drbou si uši?Dají jim nějakou antib. mast, co jim doma zbyla, k vetovi se nechodí, je to drahé.A kočky?Teď jsem viděla dvě tak vyhublé, prý ať si chytí myši a jsou líné chytat.Úplně mě to šokovalo, tohle jsem ve městě neviděla.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na vsích se lidé potřebami psů moc nezabývají.Psi jsou nevyčesaní ještě po zimě, žerou jen ty nejlevnější granule.Drbou si uši?Dají jim nějakou antib. mast, co jim doma zbyla, k vetovi se nechodí, je to drahé.A kočky?Teď jsem viděla dvě tak vyhublé, prý ať si chytí myši a jsou líné chytat.Úplně mě to šokovalo, tohle jsem ve městě neviděla.

Přesně tak, jsem z města a jako první jsme na sídlišti měli pejska, nalezeného křížence. Stal se pro nás členem rodiny. Od té doby jsme pak měli dalšího pejska a já sama mám dva. Taky v bytě. Jezdili jsme na vesnici na chalupu, tam nikdo nechápal náš vztah k pejskům, nedej bůh, že s nimi chodíme k doktorovi a když zestárne tak ho léčíme a nezbavíme se ho. Dnes mám tchány na vesnici. Můj muž si rychle zvykl na pejsky v bytě. Pro tchány jsme blázeni a pejsci k nim nesmí, protože my je nenecháme samotné na dvoře a v domě být nesmí. (dva prťaví krysaříčci)Takže k nim nejezdím Nemá mi kdo hlídat pejsky
P.S. kolega v práci taky z vesnice kousek od města mi řekl že on kdyby měl psa, tak jedině na dvoře. A když si můj 6 měsíční pejsek zlomil nohu a operace nás stála 14000,- nechal by ho prý utratit

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak, jsem z města a jako první jsme na sídlišti měli pejska, nalezeného křížence. Stal se pro nás členem rodiny. Od té doby jsme pak měli dalšího pejska a já sama mám dva. Taky v bytě. Jezdili jsme na vesnici na chalupu, tam nikdo nechápal náš vztah k pejskům, nedej bůh, že s nimi chodíme k doktorovi a když zestárne tak ho léčíme a nezbavíme se ho. Dnes mám tchány na vesnici. Můj muž si rychle zvykl na pejsky v bytě. Pro tchány jsme blázeni a pejsci k nim nesmí, protože my je nenecháme samotné na dvoře a v domě být nesmí. (dva prťaví krysaříčci)Takže k nim nejezdím Nemá mi kdo hlídat pejsky
P.S. kolega v práci taky z vesnice kousek od města mi řekl že on kdyby měl psa, tak jedině na dvoře. A když si můj 6 měsíční pejsek zlomil nohu a operace nás stála 14000,- nechal by ho prý utratit

Taky mám tu nemoc, lásku ke zvěři všeho druhu a jsem ráda, že nás je tolik. Protože někdy se cítím opravdu jako exot. Je zvláštní, že ani moje maminka za celých 38 let mého života tuto "úchylku" tak docela nepochopila. Jen závidím vám všem, co píšete, že jste se prostě sebrali a odstěhovali jste se ven z města. Jak jste to dokázali? My o tom s manželem a dětmi (a zvířaty) stále jenom sníme.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky mám tu nemoc, lásku ke zvěři všeho druhu a jsem ráda, že nás je tolik. Protože někdy se cítím opravdu jako exot. Je zvláštní, že ani moje maminka za celých 38 let mého života tuto "úchylku" tak docela nepochopila. Jen závidím vám všem, co píšete, že jste se prostě sebrali a odstěhovali jste se ven z města. Jak jste to dokázali? My o tom s manželem a dětmi (a zvířaty) stále jenom sníme.

Taky mám takovou ,,nemoc´´. A to už od malička.

Doma máme 4 hafany (2 velké, 2 střední). Dříve jsme měli psů i 6. To už si pár lidí ťukalo na hlavu, proč proboha máte 6 psů?!!!? Dodám, že všichni hafani bydlí venku, brácha má alergii, takže domů nemůžou. Všechni jsou v dobré kondici, celodenně lítají po zahradě. Měli by jste je kolikrát vidět, jak se honí. Krmíme ovesné vločky + maso. Občas granule.

Kočky máme taky venku - momentálně máme 3 kočky + 1 koťátko - kočičku, co zůstává doma. Nezastávám názor, že kočky mají být jen o myších. Každý večer sotávají ovesné vločky + maso / vajíčko. Či mléko , odřezky a podobně. Jsou v akorátní kondici - ani hubené, ani tlusté.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky mám takovou ,,nemoc´´. A to už od malička.

Doma máme 4 hafany (2 velké, 2 střední). Dříve jsme měli psů i 6. To už si pár lidí ťukalo na hlavu, proč proboha máte 6 psů?!!!? Dodám, že všichni hafani bydlí venku, brácha má alergii, takže domů nemůžou. Všechni jsou v dobré kondici, celodenně lítají po zahradě. Měli by jste je kolikrát vidět, jak se honí. Krmíme ovesné vločky + maso. Občas granule.

Kočky máme taky venku - momentálně máme 3 kočky + 1 koťátko - kočičku, co zůstává doma. Nezastávám názor, že kočky mají být jen o myších. Každý večer sotávají ovesné vločky + maso / vajíčko. Či mléko , odřezky a podobně. Jsou v akorátní kondici - ani hubené, ani tlusté.

Zad.-náhodou moje kočky vesnické žerou prémiové granule, občas maso, jsou pravidelně očkované a odčervené, vykastrované 2 kočky a 2 kocouři a na zimu jsou v kotelně, jinak venku, kondice tak akorát. Chytají nejen myši, ale i potkany a rejsky. Pravda je, že kočky na vsi jsou většinou vychrtliny věčně nemocné

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky mám tu nemoc, lásku ke zvěři všeho druhu a jsem ráda, že nás je tolik. Protože někdy se cítím opravdu jako exot. Je zvláštní, že ani moje maminka za celých 38 let mého života tuto "úchylku" tak docela nepochopila. Jen závidím vám všem, co píšete, že jste se prostě sebrali a odstěhovali jste se ven z města. Jak jste to dokázali? My o tom s manželem a dětmi (a zvířaty) stále jenom sníme.

Taky mám tuhle nemoc. A taky jsme se sbalili a odstěhovali se na vesnici ( bohužel do satelitu - na baráček nebyly penízky .. ale jednou... bude s obří zahradou a taaak...)
A jak jsme to udělali? No vzali si hypotéku a splácíme jak mourovatí. Ale máme svoje a zahrádku - byt malou.
Zatím máme jednoho psa a such. želvu. Příští léto přibude fenka stejného plemene jako je pejsek.
U nás v rodině tohle taky moc nechápou, ale zvykají si.