Mám strach

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Také ještě dodám, že majitel si nikdy a to opravdu nikdy nemůže být 100% jistý jak se jeho pes zachová. Naše jednou vylétla na jiného pejska. Nikdy dřív to neudělala. Bylo to 2 měsíce po porodu. Já ujišťovala druhou stranu, že naše je hodná a ona zatím vyjela jak vlkodlak
Ještě teď mě to moc mrzí. Od té doby to už neudělala, ale ta maličká jí prostě asi nesedla. Snad jsem paní její socializaci moc nepokazila. Takže od té doby, když mě někdo přesvědčuje, že jeho pes na 100% něco neudělá, tak se jen usmívám a myslím si svoje. Já si teda ani u lidí nejsem 100% jistá jak se zachovají.
A také je fajn mít za pejsky zodpovědnost. Paní v ulici má křižence jezevčíka(většího), který je pojištěný. A ačkoliv je to nejhodnější pes jakého znám, tak ho pojistila, i kdyby někoho kousl.

sousedka mela psa a šla jako ovykle na prochazku az na starej Barrandov a tam byli dva kníráči tam jentak bez vodítka se toulali a pak se vrhli na psa sousedky a naprosto ji zaživa roztrhali majitel dvou kníráčů jen prones, že měla štěstí, že se nevrhli i naní a víc už se to neřeší.. Když potkám sousedku trhá mi srdce zažít to samí ve veterině zemřela

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
sousedka mela psa a šla jako ovykle na prochazku az na starej Barrandov a tam byli dva kníráči tam jentak bez vodítka se toulali a pak se vrhli na psa sousedky a naprosto ji zaživa roztrhali majitel dvou kníráčů jen prones, že měla štěstí, že se nevrhli i naní a víc už se to neřeší.. Když potkám sousedku trhá mi srdce zažít to samí ve veterině zemřela

To je smutné. Sousedky mi je fakt moc líto. Hrozně mě štve, že se s tím nic nedělá. Lidé by měli být trestně odpovědní za své pejsky. Možná by si po tom dávali více pozor.
Není to o rase psa, ale o těch lidech co si ho pořídí!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je smutné. Sousedky mi je fakt moc líto. Hrozně mě štve, že se s tím nic nedělá. Lidé by měli být trestně odpovědní za své pejsky. Možná by si po tom dávali více pozor.
Není to o rase psa, ale o těch lidech co si ho pořídí!

no moje fenka po porodu je taky pěkně vzteklá nikdy to nedělala že by vyjela po nějaké fence malého vzrůstu štěkala a vrčela na ty velké psy a hodně si troufala ale ted po porodu je dost agresivní a jede mi po kde čem musím ji stále hlídat a také ji nedůvěřuji a nemůžu ji jen tak už nechat pobíhat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je smutné. Sousedky mi je fakt moc líto. Hrozně mě štve, že se s tím nic nedělá. Lidé by měli být trestně odpovědní za své pejsky. Možná by si po tom dávali více pozor.
Není to o rase psa, ale o těch lidech co si ho pořídí!

hlvaně je to všechno o tom...že pes je věc...a když kousne, zabije, potrhá...tak se buď nic nestane...nebo nařídí utracení....takže asi tak...majitel by měl být dle mě prostě a jednoduše nějak pokutován, zmlácen, nebo já nevím, hodně věcí v českých zákonech není dořešené...

teda nemáte zrovna dobré zkušenosti...což je fakt smutný, no :-(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
hlvaně je to všechno o tom...že pes je věc...a když kousne, zabije, potrhá...tak se buď nic nestane...nebo nařídí utracení....takže asi tak...majitel by měl být dle mě prostě a jednoduše nějak pokutován, zmlácen, nebo já nevím, hodně věcí v českých zákonech není dořešené...

teda nemáte zrovna dobré zkušenosti...což je fakt smutný, no :-(

Zadavatelka bude muset prvně ale začít u sebe. Zažila pár nepříjemných situací a teď se bojí. Jenže to je ten zádrhel,kterým se dostává do začarovaného kruhu. Vy musíte být sebevědomá a "dominantní" a svým chováním umět dát najevo svým psům,že je ochráníte a cizím psům,že pokud budou mít špatné úmysly,se zlou se potážou. Samozřejmě jednoduše se to řekne,hůře udělá,ale jinak to nejde. Tím,že se bojíte a jste nejistá, přitahujete na sebe problémy a pokud potkáte rvavějšího psa, dáváte mu nevědomky najevo,že si na vás může dovolit a projde mu to. Naučte se ovládat svoje emoce a hlas - na většinu psů stačí pevný postoj těla a klidný důrazný hlas a zažene je to. Jakmile ale začnete panikařit,tak i pes,který by vám jinak dal pokoj,si z vás bude dělat "srandičky"- Tohle je to,co můžete změnit,chování druhých lidí a jejich zodpovědnost, bohužel ne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no moje fenka po porodu je taky pěkně vzteklá nikdy to nedělala že by vyjela po nějaké fence malého vzrůstu štěkala a vrčela na ty velké psy a hodně si troufala ale ted po porodu je dost agresivní a jede mi po kde čem musím ji stále hlídat a také ji nedůvěřuji a nemůžu ji jen tak už nechat pobíhat

S naší to tak zlé není, ale od toho incidentu jí moc nevěřím. Ta druhá chudinka od nás utíkala a kňučela a to se jí ta naše potvůrka ani nedotkla, ale vyjela po ní fakt ošklivě.
No vidíte naše je takovej malej rapl a já doufala, že se mi po miminkách trošku zklidní a teď tady mám raplíky dva:-)
Obě jsou moc hodné, neštěkají a jsou poslušné. Jenom jsou jak na pérku a někdy prostě k neutahání.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
hlvaně je to všechno o tom...že pes je věc...a když kousne, zabije, potrhá...tak se buď nic nestane...nebo nařídí utracení....takže asi tak...majitel by měl být dle mě prostě a jednoduše nějak pokutován, zmlácen, nebo já nevím, hodně věcí v českých zákonech není dořešené...

teda nemáte zrovna dobré zkušenosti...což je fakt smutný, no :-(

Ano. Zodpovědný by měl být majitel. Většina těch pejsků za to prostě nemůže
Mám i spousta dobrých, ale ty jsem nepsala. My měli vždycky moc hodné pejsky. Jeden se dožil 16let.I v okolí máme pár mazlíčků, kteří když nás vidí, tak letí hned za námi. Soused k nám s pejskem chodí na zahrádku,protože do parku už taky moc nechodí. Já pejsky fakt miluju a někdy asi lezu lidem na nervy, ale třeba u veta v čekárně pohladím co se dá
Minule tam byl krásný Cane Corso a i přesto, že jsem byla z počátku nedůvěřivá mě paní přesvědčila ať si ho pohladím. Byl to teda kus co budí respekt, ale po pohlazení jsem zjistila, že to je mazlíček a strach byl pryč. Jen neměl rád pejsky okolo své velikosti. To pak musela panička dávat pozor, ale jinak
Je to prostě o přístupu majitele. Musí znát slabou stránku svého pejska.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka bude muset prvně ale začít u sebe. Zažila pár nepříjemných situací a teď se bojí. Jenže to je ten zádrhel,kterým se dostává do začarovaného kruhu. Vy musíte být sebevědomá a "dominantní" a svým chováním umět dát najevo svým psům,že je ochráníte a cizím psům,že pokud budou mít špatné úmysly,se zlou se potážou. Samozřejmě jednoduše se to řekne,hůře udělá,ale jinak to nejde. Tím,že se bojíte a jste nejistá, přitahujete na sebe problémy a pokud potkáte rvavějšího psa, dáváte mu nevědomky najevo,že si na vás může dovolit a projde mu to. Naučte se ovládat svoje emoce a hlas - na většinu psů stačí pevný postoj těla a klidný důrazný hlas a zažene je to. Jakmile ale začnete panikařit,tak i pes,který by vám jinak dal pokoj,si z vás bude dělat "srandičky"- Tohle je to,co můžete změnit,chování druhých lidí a jejich zodpovědnost, bohužel ne.

Zadavatelka to ví
Manžel tento problém nemá - jeho sousedovic ratlík nikdy nepronásledoval. jednou ho něžně nakopl(když chtěl sežrat kocourka) a měl klid. Já ani nevím od kdy se bojím. Asi od té doby co máme syna a malého pejska a já vím jak jsou oba zranitelní. Taky jsem vždy neměla 50kg(to až teď), takže se i já cítím zranitelnější. Možná to je taky tou spoustou pejslů co u nás běhají jen tak a majitelé jsou laxní.
Jinak máte naprostou pravdu
Zatímco ostatní do obchodu projdou, tak já jdu ke dveřím nejistě a pes po mě prostě jde - cítí, že může.
Jinak co se týče mých pejsků, tak ty chráním. Bránila bych je prostě vlastním tělem. Musím, ale opatrně. Snažím se je dát za sebe a nebrat je hned do ruky, protože vet říkal, že pak se cítí moc silné a pejska by mohly provokovat. Ta starší měla takové tendence(po tom co jí dobrman převálcoval), ale jen malinko. Já si spíš myslím, že štěkala ze strachu. Teď už to nedělá. I ten pejsek za to myslím nemohl. Nebyl naučený hrát si smalým psem a byla to spíš nehoda. Ohlídat sem to měla já a panička dobrmana.
Doufám, že mi to někdy půjde:-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky všem,

nechci tu rozpoutat hádku, ale potřebuji se s někým podělit o své pocity. Třeba to někteří cítíte stejně.
Četla jsem na Idnes, že jezevčice Tena potrhaná jiným pejskem bohužel zemřela. Jí i její pani majitelky je mě moc líto. Při čtení tohoto článku jsem brečela. Ačkoliv nejsem nějaká citlivka, tak po událostech z nedávné doby to na mě zapůsobilo. Prostě ani nechci přemýšlet nad tím co bych dělala kdyby se to stalo mojím fenečkám.
V poslední době mám strach s nima chodit ven(bydlíme na žižkově). A tak holky jsou věšinou jen na zahrádce a na procházku jdeme až když má manžel čas. Jenže mě to neskutečně štve. Chci aby jsme mohli chodit do parků a nemuseli se bát. Já osobně mám pejsky ráda bez ohledu na rasu. Sice mě jako malou kousl tety jezevčík k oku, ale říkám si, že to byla má vina. Byl už starší a já se nad něj naklonila s mokrýma vlasama a asi se lekl. Po přestěhování do domku mě občas honil sousedovic malý ratlík a se zlým štěkotem vyháněl. Takže já chodila domů z druhé strany. za plotem se ode mě nechala krmit, ale venku cítila, že si na mě může dovolit. Občas nám prohnala i kocourka. Nyní už není a sousedi mají báječnou NO. Jako dítě jsem vyrůstala mezi psema a od 12let chodila našeho pejska venčit a prostě mi přijde, že před těma 15lety takové problémi nebyli.
Teď k mým špatným zkušenostem, aneb proč sami nechodíme:
Jsem malá a drobná(163/50) a mám malé pejsky(4 a 2kg) a malého syna.
1.První špatná zkušenost byla, když byl syn ještě v kočárku a žvýkal nějakou dobrotu. byli jsme v parku a já seděla na lavičce a vozila syna v kočárku. Najednou k nám přiběhl pitbull a strčil hlavu do kočárku a malému jídlo bral. Já jsem se na nic nezmohla a malej byl naštěstí tak konsternovanej pohledem na psa, že se ani nehnul. Rozhlédnu se a majitel nikde. Po chvíli přišel mladej pár a když jsem se jim roztřeseným hlasem snažila vysvětlit ať si psa hned zavolají, tak jsem ještě dostala vynadáno - nic se přeci nestalo. Tohle bylo v době kdy jsme ještě pejsky neměli.
2.nedobrá zkušenost byla už s mojí fenkou. Opět v parku se mi na ní jako na štěňátko vrhli dva dobrmani. V dáli šli dvě mladé dívky a na moje volání ať si psa zavolají nereagovali. Až když jsem ječela, že jim psa odkopnu, tak přišli s tím, že jsem hysterická kráva a odešli. Mezitím však jeden z pejsků převálcoval naše štěňátko a ta si z toho odnesla zraněnou nožičku se kterou nakonec musela na operaci. Do té doby se velkých psů nebála(bylo jí 10 měsíců). Od té doby nemůže velkého psa vidět. Fakt bezva pokažená socializace a to pes chodí na výstavy. Jen pejska mých rodičů(zlaťáka) se nebojí. Ví, že se k ní chová něžně a nepřeválcuje jí a tak si spolu klidně hrají. Je vidět, že velký pes může být opatrný, když je k tomu veden.
3.zkušenost byl omyl. Příbuzný přijel na návštěvu s jezevčíkem, který měl silný lovecký instinkt a byl naučený lovit kočky. Nevím proč, ale rozhodl se lovit i mou fenku. Naštěstí sme jí včas chytli a odnesl to jen ocásek. Přesto na jezevčíky nezanevřela a s jedním z ulice se mají rádi:-)
4.zkušenost byla při hárání. Šla jsem v podvečer sama venčit. Najednou k nám běží dvě feny rotvajlera. Obě bez košíku a vodítka. Bylo to na ulici. Fenky přeběhli i silnici. Já jsem zpanikařila a neutíkala, nýbrž jsem se zastavila a stála zády k plotu. Jedna fena na mě skočila a jen díky tomu, že jsem byla opřená o plot jsem nespadla. Další očuchávala dole tu mojí. Majitel o kus dál pomalým a vrávoravým krokem jde k nám. Fena co byla na mě začla dost vrčet a dívala se mi přímo do tváře. Začly mi téct slzy. Měla jsem sice v kapse nůž, ale bála jsem se i té druhé. Myslela jsem, že to je můj konec. Asi mi nebudete věřit, ale tohle je můj nejhorší zážitek(ani kance v lese jsem se tak nebála).Nakonec k nám došel majitel. Byl dost opilej. Fenky zavolal a odešel. No a protože po okolí nemá nejlepší pověst, tak jsem mu ani nic neříkala. Domů jsem málem nedošla, jak se mi třásly nohy. fakt to bylo ošklivý.
5.zkušenost byla krátce po nakrytí naší fenky. Vrhla se na ní fenečka pražského krysaříka a začla kousat. něco tak vzteklého jsem ještě neviděla. Vrčela snad jak medvěd:-) a velmi vztekle štěkala(takového pejska bych opavdu nechtěla).Majitelka byla klidná-já ne.Naštěstí manžel fenku vyzvedl a tak měla jen kousanec na zádech.
6.zkušenost Hráli jsem si v parku i se synem a fenkou s míčem. Přiběhl nějaký vlčák. Majitel nikde. Pes začal štěkat a fenka to oplácela. Manžel jí tedy okřikl a vzal na ruku(byla březí). Pes po něm začal chňapat a vrčel. Nakonec ho zahnal křik.
7. špatná zkušenost ovšem spíše s majitelkou byla opět v parku. Fenka už byla v pokročilém stadiu březosti a chodili jsme jen na vodítku a na kratší "zdravotní"procházky. Jdeme okolo zlatého retrívra. Majitelka sedí na lavičce a čte si. Pes jde k nám. my s fenkou jdeme dál-nemá ráda velké pejsky a bojí se jich,navím v březosti je taková nedůtklivá a tak nevím jestli nevyjede a tak jí nechám jen krátce očuchat. Pes po ní hrabe tlapou. Říkám paní ať si ho zavolá. Volá asi 10x - pes nic. Hrabe dál - odstrkuji ho rukou a s manželem odcházíme. Opodál říkám manželovi:Vidíš, to jsou přesně ty nevychovaní pejsci co by měli být na vodítku. Za sebou slyším: ty krávo blbá, cos to řekla?Tak jdeme opět ke slečně a manžel jí vysvětluje, že nás její pes obtěžoval, což mi nechtěli a že by jí měl poslechnout pokud je bez vodítka. nakonec jí ještě řekl, že hned nemusí být sprostá. No nakonec na nás ječela, že naší trápíme na vodítku. její pes za námi opět přiběh a nedbal jejího volání. nakonec si pro něj musela přijít. Při našem odchodu na nás ještě křičela, abysme naší tu hlavu vodítkem neuškubli.Takže jsme byli tyrani.
No já nevím, ale přijde mi v pohodě mít psa na vodítku pokud je březí a navíc pokud vím, že nemá 100% přivolání. Na zahradě běhá bez vodítka. Občas i v parku, když se sejdou dobří pejsci.
nemám nic proti psům a nevadí mi, když jsou bez vodítka či košíku. Stejně tak totiž u nás v ulici chodí paní s dobrmanem, který poslouchá jak hodinky a opravdu mi nevadí. Chodí bez vodítka a košíku. Ovšem paní jen řekne povel v levo a pes nás obloukem obejde. To je pak něco jiného.
Prostě nechápu přístup dnešních majitelů. Když byla malá štěně a občas neposlechla a utekla za lidma na deku, aby se pomazlila, tak jsem se vždy omlouvala. Jednou mi jí jeden pán málem nakopl s vysvětlením, že se bojí malých psů. A já to respektuji. Respektuji, že ne každý chce být oskákán a olízán mou fenkou a tak jí mám na vodítku. Pokud však zájem je, tak jí nechám, neb je to strašná mazlivka co olíže a přivítá i veterináře, který jí přijel pomoct rodit:-)
Prostě se mi to nelíbí. a to ani nepíšu o tom kolikrát mi pes na ulici běžel za synem. Syn je vychovaný a v 5letech na cizí pejsky nešahá a nemlaská. proč si, ale lidé nenaučí pejsky, aby neskákali a nelízali cizí děti na ulici?!
Proč po sobě neuklízí hromádky? U nás se nedá pomalu přejít k autu?!
A proč nechávají před obchodem psa bez košíku a vodítka. Tento velkým pes tam pak obchází a já stranou čekám, než jeho majitel nakoupí, abych tam vůbec mohla vstoupit. Dřív jsem se nebála. Nevím od kdy, ale teď se bojím a ten pes to cítí a zatímco jiní projdou, tak na mě vrčí:-(
Fakt mě to štve a doufám, že zas začnem chodit ven i bez manžela. Sice u sebe nosím na jeho radu nůž, ale já mám pejsky ráda a nedokážu si představit, že bych jinému ublížila. A tak prosím všechny majitele pejsků ať si ty své hlídají, aby neublížili jinému pejskovi. Je to pak moc smutné a já to NIKDY nechci zažít!
P.S. Ačkoliv mám podle některých klíčenku a ne psa, tak mé fenky jsou psemi celou duší i tělem! Naši mají velkého psa.Tchyně s tchánem dva střeďáky. My momentálně malého, ale časem bude velký. Podle mě je každý pes pes. A každý(i ten nejmenší) se musí vycvičit. Naše tedy neštěkají a jiné pejsky neprovokují, bylo by fajn to tak mít i u těch ostatních.

Ačkoliv musím dát zadavatelce v mnoha z řečených věcí za pravdu (to hlavně to, že někteří lidé považují své psy za věc a ti když něco provedou, jakoby se nic nestalo), ale v něčem se mi Váš příspěvek zdá i trochu hysterický (nůž v kapse a kdyby se tolik nebála, tak ho snad i jistojistě použije?, což si myslím, že by mohla být jen úplně krajní varianta ohrožení života, což se mi v daném případě úplně nezdálo).

Přikláním se tímto k příspěvku, ve kterém se píše, že zadavatelka by mohla zapracovat na svém strachu, silném postoji vůči jiným psům - ti totiž jistojistě cítí její strach. Přeji hodně štěstí s tímto bojem a časem přijemné procházky i bez manžela

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky všem,

nechci tu rozpoutat hádku, ale potřebuji se s někým podělit o své pocity. Třeba to někteří cítíte stejně.
Četla jsem na Idnes, že jezevčice Tena potrhaná jiným pejskem bohužel zemřela. Jí i její pani majitelky je mě moc líto. Při čtení tohoto článku jsem brečela. Ačkoliv nejsem nějaká citlivka, tak po událostech z nedávné doby to na mě zapůsobilo. Prostě ani nechci přemýšlet nad tím co bych dělala kdyby se to stalo mojím fenečkám.
V poslední době mám strach s nima chodit ven(bydlíme na žižkově). A tak holky jsou věšinou jen na zahrádce a na procházku jdeme až když má manžel čas. Jenže mě to neskutečně štve. Chci aby jsme mohli chodit do parků a nemuseli se bát. Já osobně mám pejsky ráda bez ohledu na rasu. Sice mě jako malou kousl tety jezevčík k oku, ale říkám si, že to byla má vina. Byl už starší a já se nad něj naklonila s mokrýma vlasama a asi se lekl. Po přestěhování do domku mě občas honil sousedovic malý ratlík a se zlým štěkotem vyháněl. Takže já chodila domů z druhé strany. za plotem se ode mě nechala krmit, ale venku cítila, že si na mě může dovolit. Občas nám prohnala i kocourka. Nyní už není a sousedi mají báječnou NO. Jako dítě jsem vyrůstala mezi psema a od 12let chodila našeho pejska venčit a prostě mi přijde, že před těma 15lety takové problémi nebyli.
Teď k mým špatným zkušenostem, aneb proč sami nechodíme:
Jsem malá a drobná(163/50) a mám malé pejsky(4 a 2kg) a malého syna.
1.První špatná zkušenost byla, když byl syn ještě v kočárku a žvýkal nějakou dobrotu. byli jsme v parku a já seděla na lavičce a vozila syna v kočárku. Najednou k nám přiběhl pitbull a strčil hlavu do kočárku a malému jídlo bral. Já jsem se na nic nezmohla a malej byl naštěstí tak konsternovanej pohledem na psa, že se ani nehnul. Rozhlédnu se a majitel nikde. Po chvíli přišel mladej pár a když jsem se jim roztřeseným hlasem snažila vysvětlit ať si psa hned zavolají, tak jsem ještě dostala vynadáno - nic se přeci nestalo. Tohle bylo v době kdy jsme ještě pejsky neměli.
2.nedobrá zkušenost byla už s mojí fenkou. Opět v parku se mi na ní jako na štěňátko vrhli dva dobrmani. V dáli šli dvě mladé dívky a na moje volání ať si psa zavolají nereagovali. Až když jsem ječela, že jim psa odkopnu, tak přišli s tím, že jsem hysterická kráva a odešli. Mezitím však jeden z pejsků převálcoval naše štěňátko a ta si z toho odnesla zraněnou nožičku se kterou nakonec musela na operaci. Do té doby se velkých psů nebála(bylo jí 10 měsíců). Od té doby nemůže velkého psa vidět. Fakt bezva pokažená socializace a to pes chodí na výstavy. Jen pejska mých rodičů(zlaťáka) se nebojí. Ví, že se k ní chová něžně a nepřeválcuje jí a tak si spolu klidně hrají. Je vidět, že velký pes může být opatrný, když je k tomu veden.
3.zkušenost byl omyl. Příbuzný přijel na návštěvu s jezevčíkem, který měl silný lovecký instinkt a byl naučený lovit kočky. Nevím proč, ale rozhodl se lovit i mou fenku. Naštěstí sme jí včas chytli a odnesl to jen ocásek. Přesto na jezevčíky nezanevřela a s jedním z ulice se mají rádi:-)
4.zkušenost byla při hárání. Šla jsem v podvečer sama venčit. Najednou k nám běží dvě feny rotvajlera. Obě bez košíku a vodítka. Bylo to na ulici. Fenky přeběhli i silnici. Já jsem zpanikařila a neutíkala, nýbrž jsem se zastavila a stála zády k plotu. Jedna fena na mě skočila a jen díky tomu, že jsem byla opřená o plot jsem nespadla. Další očuchávala dole tu mojí. Majitel o kus dál pomalým a vrávoravým krokem jde k nám. Fena co byla na mě začla dost vrčet a dívala se mi přímo do tváře. Začly mi téct slzy. Měla jsem sice v kapse nůž, ale bála jsem se i té druhé. Myslela jsem, že to je můj konec. Asi mi nebudete věřit, ale tohle je můj nejhorší zážitek(ani kance v lese jsem se tak nebála).Nakonec k nám došel majitel. Byl dost opilej. Fenky zavolal a odešel. No a protože po okolí nemá nejlepší pověst, tak jsem mu ani nic neříkala. Domů jsem málem nedošla, jak se mi třásly nohy. fakt to bylo ošklivý.
5.zkušenost byla krátce po nakrytí naší fenky. Vrhla se na ní fenečka pražského krysaříka a začla kousat. něco tak vzteklého jsem ještě neviděla. Vrčela snad jak medvěd:-) a velmi vztekle štěkala(takového pejska bych opavdu nechtěla).Majitelka byla klidná-já ne.Naštěstí manžel fenku vyzvedl a tak měla jen kousanec na zádech.
6.zkušenost Hráli jsem si v parku i se synem a fenkou s míčem. Přiběhl nějaký vlčák. Majitel nikde. Pes začal štěkat a fenka to oplácela. Manžel jí tedy okřikl a vzal na ruku(byla březí). Pes po něm začal chňapat a vrčel. Nakonec ho zahnal křik.
7. špatná zkušenost ovšem spíše s majitelkou byla opět v parku. Fenka už byla v pokročilém stadiu březosti a chodili jsme jen na vodítku a na kratší "zdravotní"procházky. Jdeme okolo zlatého retrívra. Majitelka sedí na lavičce a čte si. Pes jde k nám. my s fenkou jdeme dál-nemá ráda velké pejsky a bojí se jich,navím v březosti je taková nedůtklivá a tak nevím jestli nevyjede a tak jí nechám jen krátce očuchat. Pes po ní hrabe tlapou. Říkám paní ať si ho zavolá. Volá asi 10x - pes nic. Hrabe dál - odstrkuji ho rukou a s manželem odcházíme. Opodál říkám manželovi:Vidíš, to jsou přesně ty nevychovaní pejsci co by měli být na vodítku. Za sebou slyším: ty krávo blbá, cos to řekla?Tak jdeme opět ke slečně a manžel jí vysvětluje, že nás její pes obtěžoval, což mi nechtěli a že by jí měl poslechnout pokud je bez vodítka. nakonec jí ještě řekl, že hned nemusí být sprostá. No nakonec na nás ječela, že naší trápíme na vodítku. její pes za námi opět přiběh a nedbal jejího volání. nakonec si pro něj musela přijít. Při našem odchodu na nás ještě křičela, abysme naší tu hlavu vodítkem neuškubli.Takže jsme byli tyrani.
No já nevím, ale přijde mi v pohodě mít psa na vodítku pokud je březí a navíc pokud vím, že nemá 100% přivolání. Na zahradě běhá bez vodítka. Občas i v parku, když se sejdou dobří pejsci.
nemám nic proti psům a nevadí mi, když jsou bez vodítka či košíku. Stejně tak totiž u nás v ulici chodí paní s dobrmanem, který poslouchá jak hodinky a opravdu mi nevadí. Chodí bez vodítka a košíku. Ovšem paní jen řekne povel v levo a pes nás obloukem obejde. To je pak něco jiného.
Prostě nechápu přístup dnešních majitelů. Když byla malá štěně a občas neposlechla a utekla za lidma na deku, aby se pomazlila, tak jsem se vždy omlouvala. Jednou mi jí jeden pán málem nakopl s vysvětlením, že se bojí malých psů. A já to respektuji. Respektuji, že ne každý chce být oskákán a olízán mou fenkou a tak jí mám na vodítku. Pokud však zájem je, tak jí nechám, neb je to strašná mazlivka co olíže a přivítá i veterináře, který jí přijel pomoct rodit:-)
Prostě se mi to nelíbí. a to ani nepíšu o tom kolikrát mi pes na ulici běžel za synem. Syn je vychovaný a v 5letech na cizí pejsky nešahá a nemlaská. proč si, ale lidé nenaučí pejsky, aby neskákali a nelízali cizí děti na ulici?!
Proč po sobě neuklízí hromádky? U nás se nedá pomalu přejít k autu?!
A proč nechávají před obchodem psa bez košíku a vodítka. Tento velkým pes tam pak obchází a já stranou čekám, než jeho majitel nakoupí, abych tam vůbec mohla vstoupit. Dřív jsem se nebála. Nevím od kdy, ale teď se bojím a ten pes to cítí a zatímco jiní projdou, tak na mě vrčí:-(
Fakt mě to štve a doufám, že zas začnem chodit ven i bez manžela. Sice u sebe nosím na jeho radu nůž, ale já mám pejsky ráda a nedokážu si představit, že bych jinému ublížila. A tak prosím všechny majitele pejsků ať si ty své hlídají, aby neublížili jinému pejskovi. Je to pak moc smutné a já to NIKDY nechci zažít!
P.S. Ačkoliv mám podle některých klíčenku a ne psa, tak mé fenky jsou psemi celou duší i tělem! Naši mají velkého psa.Tchyně s tchánem dva střeďáky. My momentálně malého, ale časem bude velký. Podle mě je každý pes pes. A každý(i ten nejmenší) se musí vycvičit. Naše tedy neštěkají a jiné pejsky neprovokují, bylo by fajn to tak mít i u těch ostatních.

Článek se mi velice líbil a musím vám dát za pravdu...Někdy i nechápu proč hárajicí feny chodi přímo do parku s paničkami...psi jsou pak uplě mimo i zdrhaji cití fenu...chápu, že fena se musí se vyběhat - dneska už existují spreje a kalhotky atd..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Článek se mi velice líbil a musím vám dát za pravdu...Někdy i nechápu proč hárajicí feny chodi přímo do parku s paničkami...psi jsou pak uplě mimo i zdrhaji cití fenu...chápu, že fena se musí se vyběhat - dneska už existují spreje a kalhotky atd..

Fakt báječný příspěvek! Chtěla bych tě vidět, jak venčíš háravou fenku v kalhotkách!!!
To by se asi moc nevyvenčila, že???
Ach jo. lidi, přemýšlejte trochu!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Článek se mi velice líbil a musím vám dát za pravdu...Někdy i nechápu proč hárajicí feny chodi přímo do parku s paničkami...psi jsou pak uplě mimo i zdrhaji cití fenu...chápu, že fena se musí se vyběhat - dneska už existují spreje a kalhotky atd..

Já jsem ale nevenčila hárající fenku v parku. Právě proto, že hárala, tak jsem s ní chodila jen okolo bloku po ulici. Ty dvě rotvajlerky k nám přiběhly z protějšího chodníku. Do parku bych s háravkou nešla.
Ona je takový sexuální loudil, že by se nechala nakrýt kýmkoliv:-)
Většinou je na zahradě, ale chtěla by utéct a tak jí i přes hárání občas beru ven, ale jen na ulici a na vodítku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ačkoliv musím dát zadavatelce v mnoha z řečených věcí za pravdu (to hlavně to, že někteří lidé považují své psy za věc a ti když něco provedou, jakoby se nic nestalo), ale v něčem se mi Váš příspěvek zdá i trochu hysterický (nůž v kapse a kdyby se tolik nebála, tak ho snad i jistojistě použije?, což si myslím, že by mohla být jen úplně krajní varianta ohrožení života, což se mi v daném případě úplně nezdálo).

Přikláním se tímto k příspěvku, ve kterém se píše, že zadavatelka by mohla zapracovat na svém strachu, silném postoji vůči jiným psům - ti totiž jistojistě cítí její strach. Přeji hodně štěstí s tímto bojem a časem přijemné procházky i bez manžela

Děkuji. Také doufám, že zase začnu chodit i sama a nebudu se bát.

Jinak nůž sem zatím nikdy nepoužila, ale nosím ho s sebou. Jak jsem psala, tak myslím, že bych ho nedokázala použít - mám uvířata ráda a nechtěla bych ublížit. Jenže pokud by se jednalo o můj život,život syna a nakonec i fenky tak nevím. Samozřejmě bych se snažila použít jinou metodu. Ovšem při mých 50kg nevím jakou. Ono je něco jiného malý pes a třeba 60kilový tele. manžel by psa odhodil,zvedl či vzal klackem. Já doufám, že to zůstane jen u toho polemizování co kdyby a nikdy se do situace(kdybych musela ublížit zvířeti)nedostanu. Vzhledem k tomu, že sundavám z cesty šneky,z kaluží žížaly a zachraňuji hrdličky, tak jsem na to moc velký zvířomil:-)
O jeho použití jsem poprvé přemýšlela u těch dvou rotvajleřích fenek. Nic se ale nestalo a tak nebyl důvod. Na druhou stranu jedna fenka byla na mě a dívala se mi přímo do obličeje. Myslíte, že kdyby opravdu zaútočila(na krk,na obličej), že bych to stihla a zvládla se ubránit.
Hysterický jsem se právě snažila nechovat. Slzy mi tekly strachy. Po tom jsem byla opravdu hodně vyklepaná. Byla jsem bezmocná a klidně se něco mohlo stát. Vím, nestalo se nic. Jenže myslím, že k tomu bylo blízko a být takhle u zdi ohrožován psem není příjemné. Nikomu bych ten pocit nepřála. Je to velká bezmoc a čekání co bude.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
hlvaně je to všechno o tom...že pes je věc...a když kousne, zabije, potrhá...tak se buď nic nestane...nebo nařídí utracení....takže asi tak...majitel by měl být dle mě prostě a jednoduše nějak pokutován, zmlácen, nebo já nevím, hodně věcí v českých zákonech není dořešené...

teda nemáte zrovna dobré zkušenosti...což je fakt smutný, no :-(

Já doufám, že to zákony dořeší. Když vidím co za lidi si pořizuje velké pejsky a neumí s nima zacházet, tak je mi z toho ouvej. v inzerátech jsou rotvíci,dobrmani,bulíci prodáváni bez PP a bez zkušeností dál množeni.
Podle mě by časem člověk měl mít povinost složit s větším pejskem nějaké zkoušky a měl by mu rozumět. jedině tak se to vyřeší a tak bude šťastnej i pes,který bude mít pána co mu rozumí.
Spousta lidí na svého psa nestačí.
Prostě si nemyslím, že by to bylo nějak diskriminační. Pokud si budu chtít dělat zbroják(musím mít psychotesty),pokud chci řidičák na velkou mašinu-musím mít na ní sílu - tu já bych neměla a tak jí nemám. Pokud chci nějakého velkého pejska - musím mít nějaké znalosti a hlavně převzít zodpovědnost. Mělo by to tak být. A hlavně si nepořizuji pejska jen podle toho jak vypadá, ale také podle povahy,vlastností plemene a jeho potřeb-mých možností mu je uskutečnit.
Mě se taky líbí velcí psi, ale vím, že bych na něj teď neměla dostatečně čas. Psa(žádného)nemůžete nechat růst jako dříví v lese. On se sám nic nenaučí. Obdivuji všechny co mají pejsky vychované,znají je,uklízí po nich a dostatečně se jim věnují. To jsou milovníci a ne jen majitelé!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem ale nevenčila hárající fenku v parku. Právě proto, že hárala, tak jsem s ní chodila jen okolo bloku po ulici. Ty dvě rotvajlerky k nám přiběhly z protějšího chodníku. Do parku bych s háravkou nešla.
Ona je takový sexuální loudil, že by se nechala nakrýt kýmkoliv:-)
Většinou je na zahradě, ale chtěla by utéct a tak jí i přes hárání občas beru ven, ale jen na ulici a na vodítku.

Takových zážitků mám taky plno, jelikož pejsky miluju, tak jsem otrávená z bezohlednosti některých pejskařů a už jen čekám, kdy bude úplný zákaz pouštění psů navolno. Vůbec bych se tomu nedivila, kvůli takovým lidem skončí i slušně vychovaní psi celoživotně na krátkém vodítku. A k té sebeobraně, já mám pepřový sprej, psovi neublíží, jen je mu to nepříjemné. Když se ke mně řítí očividně nezvladatelný pes, tak před něj stříknu ještě než doběhne, zatím to každého od útoku odradilo. Nerada psům ubližuju, ale nebudu čekat, až se některý nevychovanec zakousne do mých dětí nebo psů.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky všem,

nechci tu rozpoutat hádku, ale potřebuji se s někým podělit o své pocity. Třeba to někteří cítíte stejně.
Četla jsem na Idnes, že jezevčice Tena potrhaná jiným pejskem bohužel zemřela. Jí i její pani majitelky je mě moc líto. Při čtení tohoto článku jsem brečela. Ačkoliv nejsem nějaká citlivka, tak po událostech z nedávné doby to na mě zapůsobilo. Prostě ani nechci přemýšlet nad tím co bych dělala kdyby se to stalo mojím fenečkám.
V poslední době mám strach s nima chodit ven(bydlíme na žižkově). A tak holky jsou věšinou jen na zahrádce a na procházku jdeme až když má manžel čas. Jenže mě to neskutečně štve. Chci aby jsme mohli chodit do parků a nemuseli se bát. Já osobně mám pejsky ráda bez ohledu na rasu. Sice mě jako malou kousl tety jezevčík k oku, ale říkám si, že to byla má vina. Byl už starší a já se nad něj naklonila s mokrýma vlasama a asi se lekl. Po přestěhování do domku mě občas honil sousedovic malý ratlík a se zlým štěkotem vyháněl. Takže já chodila domů z druhé strany. za plotem se ode mě nechala krmit, ale venku cítila, že si na mě může dovolit. Občas nám prohnala i kocourka. Nyní už není a sousedi mají báječnou NO. Jako dítě jsem vyrůstala mezi psema a od 12let chodila našeho pejska venčit a prostě mi přijde, že před těma 15lety takové problémi nebyli.
Teď k mým špatným zkušenostem, aneb proč sami nechodíme:
Jsem malá a drobná(163/50) a mám malé pejsky(4 a 2kg) a malého syna.
1.První špatná zkušenost byla, když byl syn ještě v kočárku a žvýkal nějakou dobrotu. byli jsme v parku a já seděla na lavičce a vozila syna v kočárku. Najednou k nám přiběhl pitbull a strčil hlavu do kočárku a malému jídlo bral. Já jsem se na nic nezmohla a malej byl naštěstí tak konsternovanej pohledem na psa, že se ani nehnul. Rozhlédnu se a majitel nikde. Po chvíli přišel mladej pár a když jsem se jim roztřeseným hlasem snažila vysvětlit ať si psa hned zavolají, tak jsem ještě dostala vynadáno - nic se přeci nestalo. Tohle bylo v době kdy jsme ještě pejsky neměli.
2.nedobrá zkušenost byla už s mojí fenkou. Opět v parku se mi na ní jako na štěňátko vrhli dva dobrmani. V dáli šli dvě mladé dívky a na moje volání ať si psa zavolají nereagovali. Až když jsem ječela, že jim psa odkopnu, tak přišli s tím, že jsem hysterická kráva a odešli. Mezitím však jeden z pejsků převálcoval naše štěňátko a ta si z toho odnesla zraněnou nožičku se kterou nakonec musela na operaci. Do té doby se velkých psů nebála(bylo jí 10 měsíců). Od té doby nemůže velkého psa vidět. Fakt bezva pokažená socializace a to pes chodí na výstavy. Jen pejska mých rodičů(zlaťáka) se nebojí. Ví, že se k ní chová něžně a nepřeválcuje jí a tak si spolu klidně hrají. Je vidět, že velký pes může být opatrný, když je k tomu veden.
3.zkušenost byl omyl. Příbuzný přijel na návštěvu s jezevčíkem, který měl silný lovecký instinkt a byl naučený lovit kočky. Nevím proč, ale rozhodl se lovit i mou fenku. Naštěstí sme jí včas chytli a odnesl to jen ocásek. Přesto na jezevčíky nezanevřela a s jedním z ulice se mají rádi:-)
4.zkušenost byla při hárání. Šla jsem v podvečer sama venčit. Najednou k nám běží dvě feny rotvajlera. Obě bez košíku a vodítka. Bylo to na ulici. Fenky přeběhli i silnici. Já jsem zpanikařila a neutíkala, nýbrž jsem se zastavila a stála zády k plotu. Jedna fena na mě skočila a jen díky tomu, že jsem byla opřená o plot jsem nespadla. Další očuchávala dole tu mojí. Majitel o kus dál pomalým a vrávoravým krokem jde k nám. Fena co byla na mě začla dost vrčet a dívala se mi přímo do tváře. Začly mi téct slzy. Měla jsem sice v kapse nůž, ale bála jsem se i té druhé. Myslela jsem, že to je můj konec. Asi mi nebudete věřit, ale tohle je můj nejhorší zážitek(ani kance v lese jsem se tak nebála).Nakonec k nám došel majitel. Byl dost opilej. Fenky zavolal a odešel. No a protože po okolí nemá nejlepší pověst, tak jsem mu ani nic neříkala. Domů jsem málem nedošla, jak se mi třásly nohy. fakt to bylo ošklivý.
5.zkušenost byla krátce po nakrytí naší fenky. Vrhla se na ní fenečka pražského krysaříka a začla kousat. něco tak vzteklého jsem ještě neviděla. Vrčela snad jak medvěd:-) a velmi vztekle štěkala(takového pejska bych opavdu nechtěla).Majitelka byla klidná-já ne.Naštěstí manžel fenku vyzvedl a tak měla jen kousanec na zádech.
6.zkušenost Hráli jsem si v parku i se synem a fenkou s míčem. Přiběhl nějaký vlčák. Majitel nikde. Pes začal štěkat a fenka to oplácela. Manžel jí tedy okřikl a vzal na ruku(byla březí). Pes po něm začal chňapat a vrčel. Nakonec ho zahnal křik.
7. špatná zkušenost ovšem spíše s majitelkou byla opět v parku. Fenka už byla v pokročilém stadiu březosti a chodili jsme jen na vodítku a na kratší "zdravotní"procházky. Jdeme okolo zlatého retrívra. Majitelka sedí na lavičce a čte si. Pes jde k nám. my s fenkou jdeme dál-nemá ráda velké pejsky a bojí se jich,navím v březosti je taková nedůtklivá a tak nevím jestli nevyjede a tak jí nechám jen krátce očuchat. Pes po ní hrabe tlapou. Říkám paní ať si ho zavolá. Volá asi 10x - pes nic. Hrabe dál - odstrkuji ho rukou a s manželem odcházíme. Opodál říkám manželovi:Vidíš, to jsou přesně ty nevychovaní pejsci co by měli být na vodítku. Za sebou slyším: ty krávo blbá, cos to řekla?Tak jdeme opět ke slečně a manžel jí vysvětluje, že nás její pes obtěžoval, což mi nechtěli a že by jí měl poslechnout pokud je bez vodítka. nakonec jí ještě řekl, že hned nemusí být sprostá. No nakonec na nás ječela, že naší trápíme na vodítku. její pes za námi opět přiběh a nedbal jejího volání. nakonec si pro něj musela přijít. Při našem odchodu na nás ještě křičela, abysme naší tu hlavu vodítkem neuškubli.Takže jsme byli tyrani.
No já nevím, ale přijde mi v pohodě mít psa na vodítku pokud je březí a navíc pokud vím, že nemá 100% přivolání. Na zahradě běhá bez vodítka. Občas i v parku, když se sejdou dobří pejsci.
nemám nic proti psům a nevadí mi, když jsou bez vodítka či košíku. Stejně tak totiž u nás v ulici chodí paní s dobrmanem, který poslouchá jak hodinky a opravdu mi nevadí. Chodí bez vodítka a košíku. Ovšem paní jen řekne povel v levo a pes nás obloukem obejde. To je pak něco jiného.
Prostě nechápu přístup dnešních majitelů. Když byla malá štěně a občas neposlechla a utekla za lidma na deku, aby se pomazlila, tak jsem se vždy omlouvala. Jednou mi jí jeden pán málem nakopl s vysvětlením, že se bojí malých psů. A já to respektuji. Respektuji, že ne každý chce být oskákán a olízán mou fenkou a tak jí mám na vodítku. Pokud však zájem je, tak jí nechám, neb je to strašná mazlivka co olíže a přivítá i veterináře, který jí přijel pomoct rodit:-)
Prostě se mi to nelíbí. a to ani nepíšu o tom kolikrát mi pes na ulici běžel za synem. Syn je vychovaný a v 5letech na cizí pejsky nešahá a nemlaská. proč si, ale lidé nenaučí pejsky, aby neskákali a nelízali cizí děti na ulici?!
Proč po sobě neuklízí hromádky? U nás se nedá pomalu přejít k autu?!
A proč nechávají před obchodem psa bez košíku a vodítka. Tento velkým pes tam pak obchází a já stranou čekám, než jeho majitel nakoupí, abych tam vůbec mohla vstoupit. Dřív jsem se nebála. Nevím od kdy, ale teď se bojím a ten pes to cítí a zatímco jiní projdou, tak na mě vrčí:-(
Fakt mě to štve a doufám, že zas začnem chodit ven i bez manžela. Sice u sebe nosím na jeho radu nůž, ale já mám pejsky ráda a nedokážu si představit, že bych jinému ublížila. A tak prosím všechny majitele pejsků ať si ty své hlídají, aby neublížili jinému pejskovi. Je to pak moc smutné a já to NIKDY nechci zažít!
P.S. Ačkoliv mám podle některých klíčenku a ne psa, tak mé fenky jsou psemi celou duší i tělem! Naši mají velkého psa.Tchyně s tchánem dva střeďáky. My momentálně malého, ale časem bude velký. Podle mě je každý pes pes. A každý(i ten nejmenší) se musí vycvičit. Naše tedy neštěkají a jiné pejsky neprovokují, bylo by fajn to tak mít i u těch ostatních.

Nezávidím vám místo ve kterém bydlíte. Tady člověk psa na volno moc nepotká, minule mě měšťáci "seřvali", když jsem Ceaně, s připnutou stopkou, házela v parku frisbee, podotýkám že v celém parku jsme byli jenom my a oni , ale tak beru to, vyhláška je vyhláška.
Jinde taky zkušenosti s pejskaři vesměs dobré, ale taky to možná bude tím že mám pita, sice je menší a vítaci maniak, ale vím jaké je bohužel všeobecné mínění . Spusta majitelů mrňavých psů nebo štěňat je před náma hned bere na ruce, je to škoda, ona je na malé tvory všech živočišných druhů hodně opatrná .

Taky se přikláním k názoru že by nebylo od věci zapracovat na sebevědomí. Udělá to víc než si myslíte. Ona třeba Ceana kolem lidí co si jí nevšímají klidně proběhne, ale jak někdo začne navazovat oční kontakt, hned k nim běží a chce se pomazlit (proto jí mám skoro pořád na vodítku). Stejně bych to viděla v opačném případě, pokud vidíte, že se k vám blíží pes a od začátku ho ustrašeně pozorujete, berete svého psa na ruce atd. můžete si být jistá že si vás přiběhne omrknout. Ať už s jakýmkoliv úmyslem.
Rain

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky všem,

nechci tu rozpoutat hádku, ale potřebuji se s někým podělit o své pocity. Třeba to někteří cítíte stejně.
Četla jsem na Idnes, že jezevčice Tena potrhaná jiným pejskem bohužel zemřela. Jí i její pani majitelky je mě moc líto. Při čtení tohoto článku jsem brečela. Ačkoliv nejsem nějaká citlivka, tak po událostech z nedávné doby to na mě zapůsobilo. Prostě ani nechci přemýšlet nad tím co bych dělala kdyby se to stalo mojím fenečkám.
V poslední době mám strach s nima chodit ven(bydlíme na žižkově). A tak holky jsou věšinou jen na zahrádce a na procházku jdeme až když má manžel čas. Jenže mě to neskutečně štve. Chci aby jsme mohli chodit do parků a nemuseli se bát. Já osobně mám pejsky ráda bez ohledu na rasu. Sice mě jako malou kousl tety jezevčík k oku, ale říkám si, že to byla má vina. Byl už starší a já se nad něj naklonila s mokrýma vlasama a asi se lekl. Po přestěhování do domku mě občas honil sousedovic malý ratlík a se zlým štěkotem vyháněl. Takže já chodila domů z druhé strany. za plotem se ode mě nechala krmit, ale venku cítila, že si na mě může dovolit. Občas nám prohnala i kocourka. Nyní už není a sousedi mají báječnou NO. Jako dítě jsem vyrůstala mezi psema a od 12let chodila našeho pejska venčit a prostě mi přijde, že před těma 15lety takové problémi nebyli.
Teď k mým špatným zkušenostem, aneb proč sami nechodíme:
Jsem malá a drobná(163/50) a mám malé pejsky(4 a 2kg) a malého syna.
1.První špatná zkušenost byla, když byl syn ještě v kočárku a žvýkal nějakou dobrotu. byli jsme v parku a já seděla na lavičce a vozila syna v kočárku. Najednou k nám přiběhl pitbull a strčil hlavu do kočárku a malému jídlo bral. Já jsem se na nic nezmohla a malej byl naštěstí tak konsternovanej pohledem na psa, že se ani nehnul. Rozhlédnu se a majitel nikde. Po chvíli přišel mladej pár a když jsem se jim roztřeseným hlasem snažila vysvětlit ať si psa hned zavolají, tak jsem ještě dostala vynadáno - nic se přeci nestalo. Tohle bylo v době kdy jsme ještě pejsky neměli.
2.nedobrá zkušenost byla už s mojí fenkou. Opět v parku se mi na ní jako na štěňátko vrhli dva dobrmani. V dáli šli dvě mladé dívky a na moje volání ať si psa zavolají nereagovali. Až když jsem ječela, že jim psa odkopnu, tak přišli s tím, že jsem hysterická kráva a odešli. Mezitím však jeden z pejsků převálcoval naše štěňátko a ta si z toho odnesla zraněnou nožičku se kterou nakonec musela na operaci. Do té doby se velkých psů nebála(bylo jí 10 měsíců). Od té doby nemůže velkého psa vidět. Fakt bezva pokažená socializace a to pes chodí na výstavy. Jen pejska mých rodičů(zlaťáka) se nebojí. Ví, že se k ní chová něžně a nepřeválcuje jí a tak si spolu klidně hrají. Je vidět, že velký pes může být opatrný, když je k tomu veden.
3.zkušenost byl omyl. Příbuzný přijel na návštěvu s jezevčíkem, který měl silný lovecký instinkt a byl naučený lovit kočky. Nevím proč, ale rozhodl se lovit i mou fenku. Naštěstí sme jí včas chytli a odnesl to jen ocásek. Přesto na jezevčíky nezanevřela a s jedním z ulice se mají rádi:-)
4.zkušenost byla při hárání. Šla jsem v podvečer sama venčit. Najednou k nám běží dvě feny rotvajlera. Obě bez košíku a vodítka. Bylo to na ulici. Fenky přeběhli i silnici. Já jsem zpanikařila a neutíkala, nýbrž jsem se zastavila a stála zády k plotu. Jedna fena na mě skočila a jen díky tomu, že jsem byla opřená o plot jsem nespadla. Další očuchávala dole tu mojí. Majitel o kus dál pomalým a vrávoravým krokem jde k nám. Fena co byla na mě začla dost vrčet a dívala se mi přímo do tváře. Začly mi téct slzy. Měla jsem sice v kapse nůž, ale bála jsem se i té druhé. Myslela jsem, že to je můj konec. Asi mi nebudete věřit, ale tohle je můj nejhorší zážitek(ani kance v lese jsem se tak nebála).Nakonec k nám došel majitel. Byl dost opilej. Fenky zavolal a odešel. No a protože po okolí nemá nejlepší pověst, tak jsem mu ani nic neříkala. Domů jsem málem nedošla, jak se mi třásly nohy. fakt to bylo ošklivý.
5.zkušenost byla krátce po nakrytí naší fenky. Vrhla se na ní fenečka pražského krysaříka a začla kousat. něco tak vzteklého jsem ještě neviděla. Vrčela snad jak medvěd:-) a velmi vztekle štěkala(takového pejska bych opavdu nechtěla).Majitelka byla klidná-já ne.Naštěstí manžel fenku vyzvedl a tak měla jen kousanec na zádech.
6.zkušenost Hráli jsem si v parku i se synem a fenkou s míčem. Přiběhl nějaký vlčák. Majitel nikde. Pes začal štěkat a fenka to oplácela. Manžel jí tedy okřikl a vzal na ruku(byla březí). Pes po něm začal chňapat a vrčel. Nakonec ho zahnal křik.
7. špatná zkušenost ovšem spíše s majitelkou byla opět v parku. Fenka už byla v pokročilém stadiu březosti a chodili jsme jen na vodítku a na kratší "zdravotní"procházky. Jdeme okolo zlatého retrívra. Majitelka sedí na lavičce a čte si. Pes jde k nám. my s fenkou jdeme dál-nemá ráda velké pejsky a bojí se jich,navím v březosti je taková nedůtklivá a tak nevím jestli nevyjede a tak jí nechám jen krátce očuchat. Pes po ní hrabe tlapou. Říkám paní ať si ho zavolá. Volá asi 10x - pes nic. Hrabe dál - odstrkuji ho rukou a s manželem odcházíme. Opodál říkám manželovi:Vidíš, to jsou přesně ty nevychovaní pejsci co by měli být na vodítku. Za sebou slyším: ty krávo blbá, cos to řekla?Tak jdeme opět ke slečně a manžel jí vysvětluje, že nás její pes obtěžoval, což mi nechtěli a že by jí měl poslechnout pokud je bez vodítka. nakonec jí ještě řekl, že hned nemusí být sprostá. No nakonec na nás ječela, že naší trápíme na vodítku. její pes za námi opět přiběh a nedbal jejího volání. nakonec si pro něj musela přijít. Při našem odchodu na nás ještě křičela, abysme naší tu hlavu vodítkem neuškubli.Takže jsme byli tyrani.
No já nevím, ale přijde mi v pohodě mít psa na vodítku pokud je březí a navíc pokud vím, že nemá 100% přivolání. Na zahradě běhá bez vodítka. Občas i v parku, když se sejdou dobří pejsci.
nemám nic proti psům a nevadí mi, když jsou bez vodítka či košíku. Stejně tak totiž u nás v ulici chodí paní s dobrmanem, který poslouchá jak hodinky a opravdu mi nevadí. Chodí bez vodítka a košíku. Ovšem paní jen řekne povel v levo a pes nás obloukem obejde. To je pak něco jiného.
Prostě nechápu přístup dnešních majitelů. Když byla malá štěně a občas neposlechla a utekla za lidma na deku, aby se pomazlila, tak jsem se vždy omlouvala. Jednou mi jí jeden pán málem nakopl s vysvětlením, že se bojí malých psů. A já to respektuji. Respektuji, že ne každý chce být oskákán a olízán mou fenkou a tak jí mám na vodítku. Pokud však zájem je, tak jí nechám, neb je to strašná mazlivka co olíže a přivítá i veterináře, který jí přijel pomoct rodit:-)
Prostě se mi to nelíbí. a to ani nepíšu o tom kolikrát mi pes na ulici běžel za synem. Syn je vychovaný a v 5letech na cizí pejsky nešahá a nemlaská. proč si, ale lidé nenaučí pejsky, aby neskákali a nelízali cizí děti na ulici?!
Proč po sobě neuklízí hromádky? U nás se nedá pomalu přejít k autu?!
A proč nechávají před obchodem psa bez košíku a vodítka. Tento velkým pes tam pak obchází a já stranou čekám, než jeho majitel nakoupí, abych tam vůbec mohla vstoupit. Dřív jsem se nebála. Nevím od kdy, ale teď se bojím a ten pes to cítí a zatímco jiní projdou, tak na mě vrčí:-(
Fakt mě to štve a doufám, že zas začnem chodit ven i bez manžela. Sice u sebe nosím na jeho radu nůž, ale já mám pejsky ráda a nedokážu si představit, že bych jinému ublížila. A tak prosím všechny majitele pejsků ať si ty své hlídají, aby neublížili jinému pejskovi. Je to pak moc smutné a já to NIKDY nechci zažít!
P.S. Ačkoliv mám podle některých klíčenku a ne psa, tak mé fenky jsou psemi celou duší i tělem! Naši mají velkého psa.Tchyně s tchánem dva střeďáky. My momentálně malého, ale časem bude velký. Podle mě je každý pes pes. A každý(i ten nejmenší) se musí vycvičit. Naše tedy neštěkají a jiné pejsky neprovokují, bylo by fajn to tak mít i u těch ostatních.

ja by som vam doporucila miesto toho nozika radsej nosit kaser. jednak bude pre vas lahsie ho v pripade potreby pouzit a na druhej strane, keby ste pouzili nozik, mozno aj unahlene(alebo aj opravnene), majitel psa by urcite nemal radost z porezaneho psa...slzny plyn nezanecha trvale nasledky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já doufám, že to zákony dořeší. Když vidím co za lidi si pořizuje velké pejsky a neumí s nima zacházet, tak je mi z toho ouvej. v inzerátech jsou rotvíci,dobrmani,bulíci prodáváni bez PP a bez zkušeností dál množeni.
Podle mě by časem člověk měl mít povinost složit s větším pejskem nějaké zkoušky a měl by mu rozumět. jedině tak se to vyřeší a tak bude šťastnej i pes,který bude mít pána co mu rozumí.
Spousta lidí na svého psa nestačí.
Prostě si nemyslím, že by to bylo nějak diskriminační. Pokud si budu chtít dělat zbroják(musím mít psychotesty),pokud chci řidičák na velkou mašinu-musím mít na ní sílu - tu já bych neměla a tak jí nemám. Pokud chci nějakého velkého pejska - musím mít nějaké znalosti a hlavně převzít zodpovědnost. Mělo by to tak být. A hlavně si nepořizuji pejska jen podle toho jak vypadá, ale také podle povahy,vlastností plemene a jeho potřeb-mých možností mu je uskutečnit.
Mě se taky líbí velcí psi, ale vím, že bych na něj teď neměla dostatečně čas. Psa(žádného)nemůžete nechat růst jako dříví v lese. On se sám nic nenaučí. Obdivuji všechny co mají pejsky vychované,znají je,uklízí po nich a dostatečně se jim věnují. To jsou milovníci a ne jen majitelé!

Spousta lidí nestačí ani na malého psa

Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky všem,

nechci tu rozpoutat hádku, ale potřebuji se s někým podělit o své pocity. Třeba to někteří cítíte stejně.
Četla jsem na Idnes, že jezevčice Tena potrhaná jiným pejskem bohužel zemřela. Jí i její pani majitelky je mě moc líto. Při čtení tohoto článku jsem brečela. Ačkoliv nejsem nějaká citlivka, tak po událostech z nedávné doby to na mě zapůsobilo. Prostě ani nechci přemýšlet nad tím co bych dělala kdyby se to stalo mojím fenečkám.
V poslední době mám strach s nima chodit ven(bydlíme na žižkově). A tak holky jsou věšinou jen na zahrádce a na procházku jdeme až když má manžel čas. Jenže mě to neskutečně štve. Chci aby jsme mohli chodit do parků a nemuseli se bát. Já osobně mám pejsky ráda bez ohledu na rasu. Sice mě jako malou kousl tety jezevčík k oku, ale říkám si, že to byla má vina. Byl už starší a já se nad něj naklonila s mokrýma vlasama a asi se lekl. Po přestěhování do domku mě občas honil sousedovic malý ratlík a se zlým štěkotem vyháněl. Takže já chodila domů z druhé strany. za plotem se ode mě nechala krmit, ale venku cítila, že si na mě může dovolit. Občas nám prohnala i kocourka. Nyní už není a sousedi mají báječnou NO. Jako dítě jsem vyrůstala mezi psema a od 12let chodila našeho pejska venčit a prostě mi přijde, že před těma 15lety takové problémi nebyli.
Teď k mým špatným zkušenostem, aneb proč sami nechodíme:
Jsem malá a drobná(163/50) a mám malé pejsky(4 a 2kg) a malého syna.
1.První špatná zkušenost byla, když byl syn ještě v kočárku a žvýkal nějakou dobrotu. byli jsme v parku a já seděla na lavičce a vozila syna v kočárku. Najednou k nám přiběhl pitbull a strčil hlavu do kočárku a malému jídlo bral. Já jsem se na nic nezmohla a malej byl naštěstí tak konsternovanej pohledem na psa, že se ani nehnul. Rozhlédnu se a majitel nikde. Po chvíli přišel mladej pár a když jsem se jim roztřeseným hlasem snažila vysvětlit ať si psa hned zavolají, tak jsem ještě dostala vynadáno - nic se přeci nestalo. Tohle bylo v době kdy jsme ještě pejsky neměli.
2.nedobrá zkušenost byla už s mojí fenkou. Opět v parku se mi na ní jako na štěňátko vrhli dva dobrmani. V dáli šli dvě mladé dívky a na moje volání ať si psa zavolají nereagovali. Až když jsem ječela, že jim psa odkopnu, tak přišli s tím, že jsem hysterická kráva a odešli. Mezitím však jeden z pejsků převálcoval naše štěňátko a ta si z toho odnesla zraněnou nožičku se kterou nakonec musela na operaci. Do té doby se velkých psů nebála(bylo jí 10 měsíců). Od té doby nemůže velkého psa vidět. Fakt bezva pokažená socializace a to pes chodí na výstavy. Jen pejska mých rodičů(zlaťáka) se nebojí. Ví, že se k ní chová něžně a nepřeválcuje jí a tak si spolu klidně hrají. Je vidět, že velký pes může být opatrný, když je k tomu veden.
3.zkušenost byl omyl. Příbuzný přijel na návštěvu s jezevčíkem, který měl silný lovecký instinkt a byl naučený lovit kočky. Nevím proč, ale rozhodl se lovit i mou fenku. Naštěstí sme jí včas chytli a odnesl to jen ocásek. Přesto na jezevčíky nezanevřela a s jedním z ulice se mají rádi:-)
4.zkušenost byla při hárání. Šla jsem v podvečer sama venčit. Najednou k nám běží dvě feny rotvajlera. Obě bez košíku a vodítka. Bylo to na ulici. Fenky přeběhli i silnici. Já jsem zpanikařila a neutíkala, nýbrž jsem se zastavila a stála zády k plotu. Jedna fena na mě skočila a jen díky tomu, že jsem byla opřená o plot jsem nespadla. Další očuchávala dole tu mojí. Majitel o kus dál pomalým a vrávoravým krokem jde k nám. Fena co byla na mě začla dost vrčet a dívala se mi přímo do tváře. Začly mi téct slzy. Měla jsem sice v kapse nůž, ale bála jsem se i té druhé. Myslela jsem, že to je můj konec. Asi mi nebudete věřit, ale tohle je můj nejhorší zážitek(ani kance v lese jsem se tak nebála).Nakonec k nám došel majitel. Byl dost opilej. Fenky zavolal a odešel. No a protože po okolí nemá nejlepší pověst, tak jsem mu ani nic neříkala. Domů jsem málem nedošla, jak se mi třásly nohy. fakt to bylo ošklivý.
5.zkušenost byla krátce po nakrytí naší fenky. Vrhla se na ní fenečka pražského krysaříka a začla kousat. něco tak vzteklého jsem ještě neviděla. Vrčela snad jak medvěd:-) a velmi vztekle štěkala(takového pejska bych opavdu nechtěla).Majitelka byla klidná-já ne.Naštěstí manžel fenku vyzvedl a tak měla jen kousanec na zádech.
6.zkušenost Hráli jsem si v parku i se synem a fenkou s míčem. Přiběhl nějaký vlčák. Majitel nikde. Pes začal štěkat a fenka to oplácela. Manžel jí tedy okřikl a vzal na ruku(byla březí). Pes po něm začal chňapat a vrčel. Nakonec ho zahnal křik.
7. špatná zkušenost ovšem spíše s majitelkou byla opět v parku. Fenka už byla v pokročilém stadiu březosti a chodili jsme jen na vodítku a na kratší "zdravotní"procházky. Jdeme okolo zlatého retrívra. Majitelka sedí na lavičce a čte si. Pes jde k nám. my s fenkou jdeme dál-nemá ráda velké pejsky a bojí se jich,navím v březosti je taková nedůtklivá a tak nevím jestli nevyjede a tak jí nechám jen krátce očuchat. Pes po ní hrabe tlapou. Říkám paní ať si ho zavolá. Volá asi 10x - pes nic. Hrabe dál - odstrkuji ho rukou a s manželem odcházíme. Opodál říkám manželovi:Vidíš, to jsou přesně ty nevychovaní pejsci co by měli být na vodítku. Za sebou slyším: ty krávo blbá, cos to řekla?Tak jdeme opět ke slečně a manžel jí vysvětluje, že nás její pes obtěžoval, což mi nechtěli a že by jí měl poslechnout pokud je bez vodítka. nakonec jí ještě řekl, že hned nemusí být sprostá. No nakonec na nás ječela, že naší trápíme na vodítku. její pes za námi opět přiběh a nedbal jejího volání. nakonec si pro něj musela přijít. Při našem odchodu na nás ještě křičela, abysme naší tu hlavu vodítkem neuškubli.Takže jsme byli tyrani.
No já nevím, ale přijde mi v pohodě mít psa na vodítku pokud je březí a navíc pokud vím, že nemá 100% přivolání. Na zahradě běhá bez vodítka. Občas i v parku, když se sejdou dobří pejsci.
nemám nic proti psům a nevadí mi, když jsou bez vodítka či košíku. Stejně tak totiž u nás v ulici chodí paní s dobrmanem, který poslouchá jak hodinky a opravdu mi nevadí. Chodí bez vodítka a košíku. Ovšem paní jen řekne povel v levo a pes nás obloukem obejde. To je pak něco jiného.
Prostě nechápu přístup dnešních majitelů. Když byla malá štěně a občas neposlechla a utekla za lidma na deku, aby se pomazlila, tak jsem se vždy omlouvala. Jednou mi jí jeden pán málem nakopl s vysvětlením, že se bojí malých psů. A já to respektuji. Respektuji, že ne každý chce být oskákán a olízán mou fenkou a tak jí mám na vodítku. Pokud však zájem je, tak jí nechám, neb je to strašná mazlivka co olíže a přivítá i veterináře, který jí přijel pomoct rodit:-)
Prostě se mi to nelíbí. a to ani nepíšu o tom kolikrát mi pes na ulici běžel za synem. Syn je vychovaný a v 5letech na cizí pejsky nešahá a nemlaská. proč si, ale lidé nenaučí pejsky, aby neskákali a nelízali cizí děti na ulici?!
Proč po sobě neuklízí hromádky? U nás se nedá pomalu přejít k autu?!
A proč nechávají před obchodem psa bez košíku a vodítka. Tento velkým pes tam pak obchází a já stranou čekám, než jeho majitel nakoupí, abych tam vůbec mohla vstoupit. Dřív jsem se nebála. Nevím od kdy, ale teď se bojím a ten pes to cítí a zatímco jiní projdou, tak na mě vrčí:-(
Fakt mě to štve a doufám, že zas začnem chodit ven i bez manžela. Sice u sebe nosím na jeho radu nůž, ale já mám pejsky ráda a nedokážu si představit, že bych jinému ublížila. A tak prosím všechny majitele pejsků ať si ty své hlídají, aby neublížili jinému pejskovi. Je to pak moc smutné a já to NIKDY nechci zažít!
P.S. Ačkoliv mám podle některých klíčenku a ne psa, tak mé fenky jsou psemi celou duší i tělem! Naši mají velkého psa.Tchyně s tchánem dva střeďáky. My momentálně malého, ale časem bude velký. Podle mě je každý pes pes. A každý(i ten nejmenší) se musí vycvičit. Naše tedy neštěkají a jiné pejsky neprovokují, bylo by fajn to tak mít i u těch ostatních.

mozna bych doporucovala nosit neco co psy zastraší třeba si brát noviny nebo si utrhnout vetev a nebo se schopit a zvisit psa na psa musite mu naznacit ze vy jste panem a nenechate se necim zastrasit, nesmite cekat, ze vas manzel vzdy bude chodit s vami.dotycny pes ve vas muze vycitit, ze se mu vyhýbáte a bojíte a proto toho muze vyuzit musite taky trochu za sebe bojovat
!!