Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.59.32
Dobrý den, zajímalo by mě jak řešíte venčení, když onemocníte.Přemůžete se a chodíte na dlouhé procházky s ucpaným nosem a hukotem v hlavě, kašlem při kterém skoro ztratíte plíce nebo poprosíte někoho známého a nebo třeba děláte jen krátké venčící vycházky a psa doma zabavíte jinak?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.113.187
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, zajímalo by mě jak řešíte venčení, když onemocníte.Přemůžete se a chodíte na dlouhé procházky s ucpaným nosem a hukotem v hlavě, kašlem při kterém skoro ztratíte plíce nebo poprosíte někoho známého a nebo třeba děláte jen krátké venčící vycházky a psa doma zabavíte jinak?
když je mi fakt hodně hnusně (tak možná 2 dny do roka), tak mě páneček uloží do postele, uvaří čaj, a o psíčky se postará, jinak je venčení na mě, takže místo procházek vypustím psy do výběhu, a jenomu co je hodně hyperaktivní hážu frisbíčko ať se trochu vyběhá a já nemusím nikde pochodovat.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.64.210
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, zajímalo by mě jak řešíte venčení, když onemocníte.Přemůžete se a chodíte na dlouhé procházky s ucpaným nosem a hukotem v hlavě, kašlem při kterém skoro ztratíte plíce nebo poprosíte někoho známého a nebo třeba děláte jen krátké venčící vycházky a psa doma zabavíte jinak?
Jsem nemocna tak jednou do roka. Z toho tak 2 dny, co je mi nejvic blbe, chodim fakt jenom vycurat a vykadit a zabavit doma se hafinku snazim nejruznejsima kousacima pamlskama a hrackama. A pak kdyz je to lepsi tak chodim na psi louku, kde se holcicka vyradi s ostatnima pejskama a ja se nemusim namahat :)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.101.77
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
když je mi fakt hodně hnusně (tak možná 2 dny do roka), tak mě páneček uloží do postele, uvaří čaj, a o psíčky se postará, jinak je venčení na mě, takže místo procházek vypustím psy do výběhu, a jenomu co je hodně hyperaktivní hážu frisbíčko ať se trochu vyběhá a já nemusím nikde pochodovat.
Mě se podařilo kvůli psovi přechodit zápal plic ( dělali jsme lovecký výcvik a čekaly nás zkoušky), ale od té doby pokud je mi blbě ( naštěstí tak jednou za pár let), házím chvilku na zahradě balonky a nebo ho vezmu na vodítku na krátkou procházku, ale jinak se šetřím, právě kvůli následkům toho přechozeného zápalu plic. Pokud je to na pár dní, tak to musí pesan vydržet.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.121.253
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jsem nemocna tak jednou do roka. Z toho tak 2 dny, co je mi nejvic blbe, chodim fakt jenom vycurat a vykadit a zabavit doma se hafinku snazim nejruznejsima kousacima pamlskama a hrackama. A pak kdyz je to lepsi tak chodim na psi louku, kde se holcicka vyradi s ostatnima pejskama a ja se nemusim namahat :)
já jsem včera s nejhorší chřipkou šla venčit v dešti. Bylo to to tak na hodinku, ale už to v životě neudělám. Málem jsem se odtamtud nedotáhla domů. Když on ten pes tak smutně koukal, že chce běhat
Ale abych odpověděla na otázku. Chodíme teď na krátké procházky kolem baráku a psík to prostě bude muset vydržet.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.88.120
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, zajímalo by mě jak řešíte venčení, když onemocníte.Přemůžete se a chodíte na dlouhé procházky s ucpaným nosem a hukotem v hlavě, kašlem při kterém skoro ztratíte plíce nebo poprosíte někoho známého a nebo třeba děláte jen krátké venčící vycházky a psa doma zabavíte jinak?
Pokud to bylo možné, chodila mi venčit máma a pokud ne, tak jsem i s horečkou a skoro v mdlobách vylezla před barák, dřepla si na na lavičku a psa venčila jen pod dohledem (byl poslušný). Horší to bylo v jeho starším věku, kdy se potřeboval chodit venčit často (nádor močového měchyře, cca po třech hodinách) a jen na určitá místa (seniorský rozmar) a já se tam zkrátka musela došourat. Jó, pak ta chřipajzna trvala jaksi o to déle.. A jinak co se týká temperamentu (byl to kokr, divoch zvyklý na několikahodinové lítání a běhání), tak holt to v těhle dobách musel nějak přežít s menší aktivitou, případně jsem mu házela doma přes pokoj míček - byl vášnivý aportér a já měla dlóóuhý pokoj:-).
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.250
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, zajímalo by mě jak řešíte venčení, když onemocníte.Přemůžete se a chodíte na dlouhé procházky s ucpaným nosem a hukotem v hlavě, kašlem při kterém skoro ztratíte plíce nebo poprosíte někoho známého a nebo třeba děláte jen krátké venčící vycházky a psa doma zabavíte jinak?
My máme dvůr a smečku, takže když jsem nemocná musí si vystačit a zabavit se sami na dvoře. Je pravda, že občas se mi podaří překecat sestru aby tomu nejaktivnějšímu hodila frisbee.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.255.208
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, zajímalo by mě jak řešíte venčení, když onemocníte.Přemůžete se a chodíte na dlouhé procházky s ucpaným nosem a hukotem v hlavě, kašlem při kterém skoro ztratíte plíce nebo poprosíte někoho známého a nebo třeba děláte jen krátké venčící vycházky a psa doma zabavíte jinak?
Já marodím často,jsem invalidní a přesto mám psy.(Drzost co?Už slyším to lamentování jak si to vůbec představuji...)
Když je mi mizerně a to tak,že ani nevstanu z postele,venčí manžel.Je to rychlovka,protože ňufové jen udělají to co musí a honem se hrnou zpátky domů podívat se co se mnou je. Jsou to totiž děsný závisláci,co se ode mne nehnou na půl kroku.
Když mi je malinko líp,jdu s nima sama,ale taky jen na moment.Oni přesně vědí,že mi je zle,tak ani neběhají,jen se loudají okolo mne a častují mne soucitnými pohledy.Zato když se mi uleví,to hned ožijí i psi a vše si vynahradí a lítají jak vystřelení z praku.
Myslím,že když má pes svého pána rád,pozná,že mu není dobře a své chování tomu přizpůsobí.Alespoň u nás to tak je.A rozhodně si nemyslím,že strádají,když žijí s nemocným člověkem.Spíš naopak. Jsme stále spolu,kolik jiných psů má takové štěstí,že nepoznali nikdy samotu?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.48.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já marodím často,jsem invalidní a přesto mám psy.(Drzost co?Už slyším to lamentování jak si to vůbec představuji...)
Když je mi mizerně a to tak,že ani nevstanu z postele,venčí manžel.Je to rychlovka,protože ňufové jen udělají to co musí a honem se hrnou zpátky domů podívat se co se mnou je. Jsou to totiž děsný závisláci,co se ode mne nehnou na půl kroku.
Když mi je malinko líp,jdu s nima sama,ale taky jen na moment.Oni přesně vědí,že mi je zle,tak ani neběhají,jen se loudají okolo mne a častují mne soucitnými pohledy.Zato když se mi uleví,to hned ožijí i psi a vše si vynahradí a lítají jak vystřelení z praku.
Myslím,že když má pes svého pána rád,pozná,že mu není dobře a své chování tomu přizpůsobí.Alespoň u nás to tak je.A rozhodně si nemyslím,že strádají,když žijí s nemocným člověkem.Spíš naopak. Jsme stále spolu,kolik jiných psů má takové štěstí,že nepoznali nikdy samotu?
Přesně,jak píšete.Není hrdinství za každou cenu dělat dlouhou procházku,když je na tom člověk špatně.Ten pejsek to přežije ve zdraví,jen mi lidé z toho někdy děláme docela vědu.Také mám dva na zahradě,přesto s nimi chodím ven,ale když to prostě nejde,tak se svět nezboří.A pokud to páníček vykompenzuje tím,že jim doma věnuje více času,tak se mají jako v ráji.Petra
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.76.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Přesně,jak píšete.Není hrdinství za každou cenu dělat dlouhou procházku,když je na tom člověk špatně.Ten pejsek to přežije ve zdraví,jen mi lidé z toho někdy děláme docela vědu.Také mám dva na zahradě,přesto s nimi chodím ven,ale když to prostě nejde,tak se svět nezboří.A pokud to páníček vykompenzuje tím,že jim doma věnuje více času,tak se mají jako v ráji.Petra
Vyvenčí buď rodina, nebo kamarádka. Jinak bezvadně funguje všemi zavrhované kočičí WC.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.221.201
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Přesně,jak píšete.Není hrdinství za každou cenu dělat dlouhou procházku,když je na tom člověk špatně.Ten pejsek to přežije ve zdraví,jen mi lidé z toho někdy děláme docela vědu.Také mám dva na zahradě,přesto s nimi chodím ven,ale když to prostě nejde,tak se svět nezboří.A pokud to páníček vykompenzuje tím,že jim doma věnuje více času,tak se mají jako v ráji.Petra
Venčím jen nutně vyčůrat a domů, žádné lítání. Ikdyž mám hooodně akční plemeno, tak několik dnů nemoci normálně vydrží a doma nic neničí ani nešílí. Zato když jsem byla celé těhotenství na rizikovce a poslední měsíc v nemocnici, tak rodina pouštěla psy na střídačku na zahradu. To byl testík jejich trpělivosti a povah a zvládli to v pohodě, sice hrozně zvlčili a neposlouchali, ale taky přežili. A pořád mi bude přednější vlastní dítě a zdraví než pesani (taky pro případné nejapné komentáře, které se na fauně občas vyskytují). Mí psi jsou vychovaní, tedy když jsou vycházky a výcvik tak se vyřádí a když nejsou nezblázní se. Zato teď s prckem si těch dlouhatánských mnohahodinových denních vyzázek užívají plnými doušky s kočárem