Dovolil si někdy na vás?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nezlobte se na me, ale pokud nekdo vede vychovu "spravnym smerem", tak ho nemuze jeho pes napadat. Samozrejme jsou pripady, kdy slo o nemocneho psa, ale to je neco jineho.

U určitých plemen, jako jsou např. pastevečtí psi, se to určitě stát může, i když byli "správně" vedeni. Často se u nich projevuje tzv. přenesená agresivita, což znamená, že ve chvíli, kdy se pes rozzuří na např. jiného psa a jeho pán se mu v tom bude snažit bránit. Může obrátit agresi proti němu, protože jí prostě v tu chvíli potřebuje na něčem vybít.
Co se týká problému s jídlem, to by se stát nemělo, pokud je odmala pes naučen, že ten, kdo ho krmí, má právo mu do mísy šáhnout (nejlépe před tím ovšem psa upozornit). Jinak pokud se jedná o osobu, na kterou není kavkazák zvyklý a rozhodne se mu šáhnout do mísy, může být rád, když přežije...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nezlobte se na me, ale pokud nekdo vede vychovu "spravnym smerem", tak ho nemuze jeho pes napadat. Samozrejme jsou pripady, kdy slo o nemocneho psa, ale to je neco jineho.

I když pán vede psa správně, párkrát to pes zkusí, jen aby se neřeklo, zvlášť v pubertě. Ovšem to je jen takové slabé zkoušení (třeba zkusí zavrčet). Stačí ho párkrát uvést do patřičných mezí a je to v pohodě. Ale to co popisujete Vy se člověku, který psa správně vede stát nemůže, tohle už je opravdu spíše známka toho, že pes už vyhrál a je agresivní. Tady nejde o žádné zkoušení ale čistě o projev dominance a nezvládnutou výchovu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
I když pán vede psa správně, párkrát to pes zkusí, jen aby se neřeklo, zvlášť v pubertě. Ovšem to je jen takové slabé zkoušení (třeba zkusí zavrčet). Stačí ho párkrát uvést do patřičných mezí a je to v pohodě. Ale to co popisujete Vy se člověku, který psa správně vede stát nemůže, tohle už je opravdu spíše známka toho, že pes už vyhrál a je agresivní. Tady nejde o žádné zkoušení ale čistě o projev dominance a nezvládnutou výchovu.

Dotaz byl: jestli si na vás pes dovolil. Já takového psa nemám, na to se neptám, jen chci vědět, jestli se to někomu stalo, tu teorii znám také!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dotaz byl: jestli si na vás pes dovolil. Já takového psa nemám, na to se neptám, jen chci vědět, jestli se to někomu stalo, tu teorii znám také!

Eva.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Eva.

Že by to mohlo stát někomu tady? To těžko, tady jsou všichni úplně dokonalí a mají stoprocentně poslušné a vycvičené psy
M.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Že by to mohlo stát někomu tady? To těžko, tady jsou všichni úplně dokonalí a mají stoprocentně poslušné a vycvičené psy
M.

Pravda, to tady nikdo nepřizná....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pravda, to tady nikdo nepřizná....

Přiznám, že moje malá kníračka to ještě sem tam zkusí, a to jí je 12, ale hned ji srovnám kam patří. ona to ví, že ne mne nemá, ale co kdyby ...Byla vždycky velice dominantní a skoro dnes a denně jsem s ní bojovala o pozici. Teď už to je dost vzácný. Ale ten pes, o němž jste psal si svoji pozici už ujasnil. Pámnůh s námi a zlé pryč.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pravda, to tady nikdo nepřizná....

a to ja se klidne priznam. Pes na me jednou 'vyjel'. Zvrkla jsem si totiz v lese dost osklive kotnik a kdyz to pes zjistil, radostne vystartoval zpatky do mesta (cca kilometr) na sousedovic slepice driv nez jsem stacila pochopit co se deje. Kdyz sem se tam dobelhala a psa privolala, (docela prijemne prekvapeni, ze se nechal) serezala jsem ho tak ze to nevydrzel a vyjel po me taky. Selhani na obou stranach rekla bych. Ale dal se to nijak nevyvijelo, mozna se pak nechaval privolavat lip, kdyz jsme byli blizko slepic. Asi se bal moji reakce kdyby neposlech.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
a to ja se klidne priznam. Pes na me jednou 'vyjel'. Zvrkla jsem si totiz v lese dost osklive kotnik a kdyz to pes zjistil, radostne vystartoval zpatky do mesta (cca kilometr) na sousedovic slepice driv nez jsem stacila pochopit co se deje. Kdyz sem se tam dobelhala a psa privolala, (docela prijemne prekvapeni, ze se nechal) serezala jsem ho tak ze to nevydrzel a vyjel po me taky. Selhani na obou stranach rekla bych. Ale dal se to nijak nevyvijelo, mozna se pak nechaval privolavat lip, kdyz jsme byli blizko slepic. Asi se bal moji reakce kdyby neposlech.

Pes se nechal odvolat a vy jste ho za odměnu zmlátila? Docela hrubá chyba..... teď se Vás pes možná bojí, ale strach je něco jiného než respekt.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pes se nechal odvolat a vy jste ho za odměnu zmlátila? Docela hrubá chyba..... teď se Vás pes možná bojí, ale strach je něco jiného než respekt.....

ja vim ze to byla chyba, ale me tak dozral jakou radost mel z toho co se mi stalo, ze jsem se neudrzela. Ale nastesti ho to nijak ve vztahu ke me nepoznamenalo. Ozkousel si ze kdyz provokuje moc, tak i me ujedou nervy, takze kazdou dalsi lumparnu promyslel vic, ale ze by se me nejak bal to ne, spojoval to fakt (k me velke uleve) s tim vydrancovanim kurniku. Od ty doby honil slepice jen dal v poli, pokud se tam zabehly.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zajímalo by mně, jestli si na vás někdy váš pes dovolil i přes to, že jste jeho výchovu vedli správným směrem. Můžete popsat tuto situaci, v co vyústila a jak jste ji vyřešili? A jestli se opakovala čatěji, nebo to byl jen jeden pokus psa puberťáka. Pokud je to velké a silné plemeno, nebojíte se ho v některých situacích? Napadla mně tato otázka po tom, co jsem viděla naše známé, jak svému tříletému kavkazanovi musejí postrkovat misku se žrádlem tyčí, protože by je napadl. Eva

Přiznám,že se mi to stalo.jednalo se sice o přenesenou agresi,fena se chtěla porvat se psem,který byl za plotem,já ji to samozřejmě zatrhla.Otočila se po mě a kousla mě.Nejdřív jsem byla v šoku,nikdy se mi to u mého psa nestalo,teda do té doby.Volala jsem chovatelce a domluvily se na postupu.Začala jsem uplatňovat klasický postup šéfa smečky,který se tu už kolikrát psal.Trvalo to docela dost dlouho,ale teď bych řekla ,že už jsme v pohodě.Ale ze začátku jsem se docela bála,což byl průšvih,protože se to všechno o to víc zamotávalo.A přitom jsem ji vychovávala stejně jako ostatní psy,třeba do misky si nechala sahat v pohodě,jen ji tenkrát prostě ruplo v hlavě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ja vim ze to byla chyba, ale me tak dozral jakou radost mel z toho co se mi stalo, ze jsem se neudrzela. Ale nastesti ho to nijak ve vztahu ke me nepoznamenalo. Ozkousel si ze kdyz provokuje moc, tak i me ujedou nervy, takze kazdou dalsi lumparnu promyslel vic, ale ze by se me nejak bal to ne, spojoval to fakt (k me velke uleve) s tim vydrancovanim kurniku. Od ty doby honil slepice jen dal v poli, pokud se tam zabehly.

nevím, možná mám málo zkušeností za 12 let života se psy, ale nemůžu si pomoct, myslím, že to není pravda, že by se vás pes bál proto, že vám jednou ujedou nervy. naopak. já mám zkušenost, že i když se snažím být spravedlivá, trestat i chválit jen v tu správnou chvíli a ve správné míře, tak když mi ujedou nervy a psa seřvu nebo třeba i jednu slízne, nebo jsem na něj naštvaná protože udělal nějakou lumpárnu, která by mu jindy prošla, ve chvíli, kdy se to vůbec nehodilo, tak on to pozná, pochopí a příště si dá větší pozor, než kdybych ho v tomto případě po prohnání slepic a přivolání pochválila, že se uráčil přijít.
občas mi připadá, že lidé psy podceňují - příklad: náš pes dost špatně snáší, když je sám doma - víme, že jsme výchovu v tomto směru zanedbali, protože máme možnost ho denně brát všude s sebou, ale o tom psát nechci. když je sám,tak škrábe na dveře, docela je ničí. nikdy jsme mu za to nic neudělali, protože se s ním vždycky patřičně přivítáme, když přijdeme a po té, co se s ním přivítám neotočím a nezačnu na něj hartusit - už jen v duchu filosofie, že ten pes nemůže vědět, za co to je. nanejvýš mu na ty dveře ukážu a lehce přísným hlasem mu řeknu, co to zase vyváděl a jdu vysávat třísky. a přesto všechno - pes se aspoň hodinu po mém příchodu kolem dveří jen plíží se staženým ocasem, protože ví, že dělal něco, co je špatně. nikdy za to nedostal, nikdy nebyl nijak zlvášť potrestán, přesto to ví - jak to??
a když si tohle dokáže propojit - tak proč by si nepropojil slepice a výprask, přestože se mezitím zachoval správně a přišel na zavolání. ten pes podle mě ví a vycítí, že je průšvih už když ho voláte a rozhodne se raději přijít, aby to nebylo ještě horší, protože vás prostě respektuje.
samozřejmě něco jiného je "chronický útěkář" - pak je to správné chválit po každém přivolání ať před tím dělal co chtěl.
někdy mám pocit, že lidi psy opravdu podceňují a nebo mají tupé psy.
já vím, jsem trochu od tématu. tak odpověď na původní otázku: je to opravdu o výchově, ale i o vztahu ke psovi a psa k člověku. měla jsem když jsem byla mladší středního knírače - hodně dominantní pes a neříkám, že jsme výchovu úplně zvládli, ale i přes to si na mě nikdy nic nedovolil.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přiznám,že se mi to stalo.jednalo se sice o přenesenou agresi,fena se chtěla porvat se psem,který byl za plotem,já ji to samozřejmě zatrhla.Otočila se po mě a kousla mě.Nejdřív jsem byla v šoku,nikdy se mi to u mého psa nestalo,teda do té doby.Volala jsem chovatelce a domluvily se na postupu.Začala jsem uplatňovat klasický postup šéfa smečky,který se tu už kolikrát psal.Trvalo to docela dost dlouho,ale teď bych řekla ,že už jsme v pohodě.Ale ze začátku jsem se docela bála,což byl průšvih,protože se to všechno o to víc zamotávalo.A přitom jsem ji vychovávala stejně jako ostatní psy,třeba do misky si nechala sahat v pohodě,jen ji tenkrát prostě ruplo v hlavě.

Kdyby jste ji hned na místě a po kousnutí napráskala, mělo by to lepší účinek. Na psí agresi, musí příjít agrese vaše a silnější, tak jako ve smečce, jinak to nejde. Takové ty řeči o psychologii a dlouhé a psovi nic neříkající výchovné postupy, jsou k ničemu. jako s malým děckem- zlobíš? Strkáš ruku kam nemáš? Plesk a je to , bez dlouhých řečí! Tyhle rádo-by moderní metody jak ve výchově dětí, tak psů jsou vidět na každém kroku--nezvladatelnost a neposlušnost. Nepleťte si to, co píšu s agresivitou, nebo krutostí!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdyby jste ji hned na místě a po kousnutí napráskala, mělo by to lepší účinek. Na psí agresi, musí příjít agrese vaše a silnější, tak jako ve smečce, jinak to nejde. Takové ty řeči o psychologii a dlouhé a psovi nic neříkající výchovné postupy, jsou k ničemu. jako s malým děckem- zlobíš? Strkáš ruku kam nemáš? Plesk a je to , bez dlouhých řečí! Tyhle rádo-by moderní metody jak ve výchově dětí, tak psů jsou vidět na každém kroku--nezvladatelnost a neposlušnost. Nepleťte si to, co píšu s agresivitou, nebo krutostí!

Naprosto s vámi souhlasím. Nejsem sice proti pokroku, ale ve chvíli, kdy se proti vám pes obrátí je potřebná okamžitá reakce, ne telefonáty. Podle mě záleží na přístupu a na osobnosti. Pes v pubertálním věku něco zkusit může, ale to aní není myšleno moc natvrdo. Pokud je majitel přirozeným vůdcem, ne tím natrénovaným, může cokoliv a pes to respektuje a nedovoluje si nic ani v té pubertě. Jediné poranění vlastním psem bych tolerovala při jeho velké bolesti v nemoci nebo po úraze, ale i v takových případech pes spíš bolestí stiskne než napadne. A pak ještě pokud nevhodně zasáhnete mezi psí rvačku, to pak pes neví kam kouše a je to chyba člověka. Ono se teď moc píše, dělá se ze všeho věda a základy lidem chyběj.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naprosto s vámi souhlasím. Nejsem sice proti pokroku, ale ve chvíli, kdy se proti vám pes obrátí je potřebná okamžitá reakce, ne telefonáty. Podle mě záleží na přístupu a na osobnosti. Pes v pubertálním věku něco zkusit může, ale to aní není myšleno moc natvrdo. Pokud je majitel přirozeným vůdcem, ne tím natrénovaným, může cokoliv a pes to respektuje a nedovoluje si nic ani v té pubertě. Jediné poranění vlastním psem bych tolerovala při jeho velké bolesti v nemoci nebo po úraze, ale i v takových případech pes spíš bolestí stiskne než napadne. A pak ještě pokud nevhodně zasáhnete mezi psí rvačku, to pak pes neví kam kouše a je to chyba člověka. Ono se teď moc píše, dělá se ze všeho věda a základy lidem chyběj.

Mě se zase stalo, že náš pejsek v pubertě, asi v sedmi měsících, vzal do huby něco co neměl a nechtěl to za žádnou cenu pustit, tak sem na něj zvýšila hlas a začala sem mu otvírat tlamu, on začal najednou vrčet, což mě naštvalo, tak sem zvýšila hlas ještě víc a on vrčel strašlivě (trochu jsem se bála, ale spíš mě to vytočilo), tak jsem vzala kus klacku a zmidlidla jsem ho tak, že z klacku zbyly třísky. Pak byl jako beránek a vždykcy, když něco vezme, co nemá, já zařvu a on okamžitě pouští.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nevím, možná mám málo zkušeností za 12 let života se psy, ale nemůžu si pomoct, myslím, že to není pravda, že by se vás pes bál proto, že vám jednou ujedou nervy. naopak. já mám zkušenost, že i když se snažím být spravedlivá, trestat i chválit jen v tu správnou chvíli a ve správné míře, tak když mi ujedou nervy a psa seřvu nebo třeba i jednu slízne, nebo jsem na něj naštvaná protože udělal nějakou lumpárnu, která by mu jindy prošla, ve chvíli, kdy se to vůbec nehodilo, tak on to pozná, pochopí a příště si dá větší pozor, než kdybych ho v tomto případě po prohnání slepic a přivolání pochválila, že se uráčil přijít.
občas mi připadá, že lidé psy podceňují - příklad: náš pes dost špatně snáší, když je sám doma - víme, že jsme výchovu v tomto směru zanedbali, protože máme možnost ho denně brát všude s sebou, ale o tom psát nechci. když je sám,tak škrábe na dveře, docela je ničí. nikdy jsme mu za to nic neudělali, protože se s ním vždycky patřičně přivítáme, když přijdeme a po té, co se s ním přivítám neotočím a nezačnu na něj hartusit - už jen v duchu filosofie, že ten pes nemůže vědět, za co to je. nanejvýš mu na ty dveře ukážu a lehce přísným hlasem mu řeknu, co to zase vyváděl a jdu vysávat třísky. a přesto všechno - pes se aspoň hodinu po mém příchodu kolem dveří jen plíží se staženým ocasem, protože ví, že dělal něco, co je špatně. nikdy za to nedostal, nikdy nebyl nijak zlvášť potrestán, přesto to ví - jak to??
a když si tohle dokáže propojit - tak proč by si nepropojil slepice a výprask, přestože se mezitím zachoval správně a přišel na zavolání. ten pes podle mě ví a vycítí, že je průšvih už když ho voláte a rozhodne se raději přijít, aby to nebylo ještě horší, protože vás prostě respektuje.
samozřejmě něco jiného je "chronický útěkář" - pak je to správné chválit po každém přivolání ať před tím dělal co chtěl.
někdy mám pocit, že lidi psy opravdu podceňují a nebo mají tupé psy.
já vím, jsem trochu od tématu. tak odpověď na původní otázku: je to opravdu o výchově, ale i o vztahu ke psovi a psa k člověku. měla jsem když jsem byla mladší středního knírače - hodně dominantní pes a neříkám, že jsme výchovu úplně zvládli, ale i přes to si na mě nikdy nic nedovolil.

Já vám napíšu co to je, že se ten pes tváří jak spráskaný i když žádný výprask nedostal.
Z vás vyzařuje naštvanost, zvednutý adrenalin...prostě nedobrá nálada a ta způsobí, že je vašemu psu hrozně a podle toho se chová.
U nás když ujedou nervy a dojde k hádce, nebo manželovi upadne hrníček na zem a začne naštvaně sakrovat, pes se začně plížit s provinilým výrazem home pryč z našeho dosahu. A přísahám, vživotě nedostal výprask, vživotě jsme na něj nevztáhli ruku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mě se zase stalo, že náš pejsek v pubertě, asi v sedmi měsících, vzal do huby něco co neměl a nechtěl to za žádnou cenu pustit, tak sem na něj zvýšila hlas a začala sem mu otvírat tlamu, on začal najednou vrčet, což mě naštvalo, tak sem zvýšila hlas ještě víc a on vrčel strašlivě (trochu jsem se bála, ale spíš mě to vytočilo), tak jsem vzala kus klacku a zmidlidla jsem ho tak, že z klacku zbyly třísky. Pak byl jako beránek a vždykcy, když něco vezme, co nemá, já zařvu a on okamžitě pouští.

Lepší než zvyšovat hlas, je mluvit tiše, ale výhrůžně. Zkuste si to někdy na svého psa a uvidíte, že reakce bude jiná. Bude to brát víc v potaz.
řvaním jen upevňujete svou nejistotu - pokud jste naštvaní, nejste schopní řešit věci v klidu a zvyšujete hlas. tím snižujete svou vůdčí roli. správně by vás ten neposlušný pes neměl vůbec vyvést z míry, protože vy víte vždy, jak se zachovat.

holá teorie, někdo to takto praktikuje a jde to, jiný se snaží a nejde to, je to o osobnosti každého z nás.

paní, kterou pokousal její pes v přenesené agresi byla tak v šoku, že se na nic nezmohla, je moc jednoduché psát, že měla okamžitě zakročit. Stejně tak je jednoduché psát, že se člověk nesmí se psem nikdy rozčílit, pak jsou příkazy efektivnější, jenže nejde jen tak si rozkázat. Bohužel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já vám napíšu co to je, že se ten pes tváří jak spráskaný i když žádný výprask nedostal.
Z vás vyzařuje naštvanost, zvednutý adrenalin...prostě nedobrá nálada a ta způsobí, že je vašemu psu hrozně a podle toho se chová.
U nás když ujedou nervy a dojde k hádce, nebo manželovi upadne hrníček na zem a začne naštvaně sakrovat, pes se začně plížit s provinilým výrazem home pryč z našeho dosahu. A přísahám, vživotě nedostal výprask, vživotě jsme na něj nevztáhli ruku.

To uz jsem taky cetla....musim vsak souhlasit s pani nad vami, myslim, ze psi zas tak hloupi nejsou, nerikam, ze si jsou jisti tim, ze udelali neco spatne, kdyz na to nikdo nikdy nereagoval, ale pokud jim da clovek najevo, ze je to spatne a oni tohoto cloveka respektuji, tak se samozrejme nciti uplne nejlip.
Muj pes reaguje stejne, jako pes pani z prispevku nad vami. A je velikej rozdil v jeho reakci, kdyz se zobim, protoze jsem nastvana na celej svet a kdyz se zlobim primo na nej, kdyz neco provede. Kdyz jsem nastvana obecne a psa treba poslu na misto a v mem hlasu je citi hnev a mam tolik adrenalinu, ze bych ho mohla rozdavat, tak pes na misto nejde,ale pomalinku jde ke me a uplne se ke me stoci, tvari se provinile, ale vim, ze to neni provinily vyraz. Vezmu si ho na klin a on tam lezi uplne placatej a nechce ani zvednout hlavu, takhle vydrzi, dokud se neuklidnim a pak je to zas rostak. Kdyz neco vyvede a ja ho poslu nastvana na misto, tak meteli, az mu skacou chlupy na hrbete.....a rozhodne se ke me netlaci na klin.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Lepší než zvyšovat hlas, je mluvit tiše, ale výhrůžně. Zkuste si to někdy na svého psa a uvidíte, že reakce bude jiná. Bude to brát víc v potaz.
řvaním jen upevňujete svou nejistotu - pokud jste naštvaní, nejste schopní řešit věci v klidu a zvyšujete hlas. tím snižujete svou vůdčí roli. správně by vás ten neposlušný pes neměl vůbec vyvést z míry, protože vy víte vždy, jak se zachovat.

holá teorie, někdo to takto praktikuje a jde to, jiný se snaží a nejde to, je to o osobnosti každého z nás.

paní, kterou pokousal její pes v přenesené agresi byla tak v šoku, že se na nic nezmohla, je moc jednoduché psát, že měla okamžitě zakročit. Stejně tak je jednoduché psát, že se člověk nesmí se psem nikdy rozčílit, pak jsou příkazy efektivnější, jenže nejde jen tak si rozkázat. Bohužel.

Zalezi na situaci, na sve psy jsem mluvila normalne, ale kdyz opakovane delaj neco, co jsem si fakt neprala, jako ze ridim auto a vedle me knuci pes....tak jsem jednou zarvala tak, ze jsem se sama lekla a pes na me vytrestil oci a uz ani nepipl. A vyhruzne jsem na nej mluvila taky. Zalezi na psovi. A na vasich nejcastejsich reakcich.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdyby jste ji hned na místě a po kousnutí napráskala, mělo by to lepší účinek. Na psí agresi, musí příjít agrese vaše a silnější, tak jako ve smečce, jinak to nejde. Takové ty řeči o psychologii a dlouhé a psovi nic neříkající výchovné postupy, jsou k ničemu. jako s malým děckem- zlobíš? Strkáš ruku kam nemáš? Plesk a je to , bez dlouhých řečí! Tyhle rádo-by moderní metody jak ve výchově dětí, tak psů jsou vidět na každém kroku--nezvladatelnost a neposlušnost. Nepleťte si to, co píšu s agresivitou, nebo krutostí!

Kolikrát Vás váš pes kousnul?A kolikrát se to stalo právě v přenesené agresi?Ono to totiž v tu chvíli není žádná sranda.Byla jsem docela v šoku,protože jsem to opravdu nečekalaJak jsem ji měla napráskat-rukou,když byla úplně mimo a ohnala by se znovu,nebo snad vodítkem?Měla jsem ji otočit na záda a držet,teď to vím taky,ale v tu chvíli jsem si to neriskla,nejsem takový ranař.Stalo se to jednou a od té doby není problém.Jen jsem spíš trvala na své pozici víc než dosud.Rozhodně nemám nevychovaného a nezvladatelného psa,máme i nějaké zkoušky z ovladatelnosti,prostě se to vše srovnalo.Normálně fenku pouštím na volno,přiběhne vždycky v pohodě,nebo na povel zalehne a leží.Nikdy po nikom nevyjela,jen si nechce hrát sepsema,nemusíto.očuchání snese,ale radši se psům vyhýbá.Pokud je na vodítku,tak okolo nich projde a nevšímá si jich.Nevím,proč to tenkrát udělala,ale důležité je,že se to neopakovalo a jsme obě v pohodě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zajímalo by mně, jestli si na vás někdy váš pes dovolil i přes to, že jste jeho výchovu vedli správným směrem. Můžete popsat tuto situaci, v co vyústila a jak jste ji vyřešili? A jestli se opakovala čatěji, nebo to byl jen jeden pokus psa puberťáka. Pokud je to velké a silné plemeno, nebojíte se ho v některých situacích? Napadla mně tato otázka po tom, co jsem viděla naše známé, jak svému tříletému kavkazanovi musejí postrkovat misku se žrádlem tyčí, protože by je napadl. Eva

Myslím, že stát se to ve výjimečných případech může, i když se ve výchově snažíte sebevíc. I mě se to stalo s mým RTW, který má nyní 7 let. Bylo to den před vánocemi, kdy jsem s ním v jeho roce věku procvičovala základní poslušnost a omylem jsem mu při obratech na místě šlápla na nohu. Docela po mě „vyjel“ a já jsem bleskově „vyjela“ po něm a zalehla ho. Už nikdy potom to neudělal, a to ani v podobných situacích. Vím, vypadá popis moji reakce divně, ale přeci jen k dané situaci to bylo z mého pohledu nejlepší řešení. Protože strach z vlastních psů nemám a nikdy jsem neměla, ani mě hlavou neproblesklo, že by mi mohl hodně ublížit. Ale můj „protiúder“ byl pro něj asi tak překvapivý, že vše dopadlo dobře.
Vlastně jsem měla trochu problém i před x lety s fenou maliňáka, která na mě vyjížděla při „přenesené agresivitě“ – při obranách byla trochu nervačka, tak tehdy, když byla na vodítku a já jsem se ji zezadu dotkla – pohladila – pochválila za chuť do obrany, a pak když měla snahu vyjet po nějakém psovi a já ji to zakazovala. Časem se mi tu přenesenou agresivitu podařilo potlačit. Naštěstí s jinými vlastními psy jsem ve svém životě s tímto problémy neměla.

Fakt je, že pokud člověk neví, jak přesně "na to" psa zpacifikovat, je to hodně riskantní – psovi to vrátit stejnou mincí. Opravdu moc a moc záleží na situaci, konkrétním psovi, konkrétním člověkovi.... Někdy je lepší v tom jednom danép případě ustoupit a vyhnout se tak pokousání, a rychle s tím začít něco dělat z jiného konce - upevňování vašeho postavení ve smečce apod..
Mě můj vlastní pes nekousl nikdy. Asi jsem měla štěstí nebo jsem byla rychlejší.

Stejný případ jako s kavkazákem vašich známých jsem před asi 10 lety poznala u jednoho majitele RTW. Také mu dávali žrádlo v misce za pomoci klacku... Pro ty, koho zajímá, jak to v tomto případě dopadlo, tak pes postupně napadl manželku, poté jeho-manžela. Psa tedy darovali jednomu zkušenému pejskařovi (museli ho dát uspat, aby ho mohli odvést!), který ho moc chtěl, protože pes byl exteriérem opravdu krásným představitelem svého plemene. U toho nového majitele se pes jakoby uklidnil, dokonce s ním ten psovod udělal nějaké zkoušky, uchovnil ho a nakonec ho pes napadl, těžce zranil a psa museli nechat utratit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím, že stát se to ve výjimečných případech může, i když se ve výchově snažíte sebevíc. I mě se to stalo s mým RTW, který má nyní 7 let. Bylo to den před vánocemi, kdy jsem s ním v jeho roce věku procvičovala základní poslušnost a omylem jsem mu při obratech na místě šlápla na nohu. Docela po mě „vyjel“ a já jsem bleskově „vyjela“ po něm a zalehla ho. Už nikdy potom to neudělal, a to ani v podobných situacích. Vím, vypadá popis moji reakce divně, ale přeci jen k dané situaci to bylo z mého pohledu nejlepší řešení. Protože strach z vlastních psů nemám a nikdy jsem neměla, ani mě hlavou neproblesklo, že by mi mohl hodně ublížit. Ale můj „protiúder“ byl pro něj asi tak překvapivý, že vše dopadlo dobře.
Vlastně jsem měla trochu problém i před x lety s fenou maliňáka, která na mě vyjížděla při „přenesené agresivitě“ – při obranách byla trochu nervačka, tak tehdy, když byla na vodítku a já jsem se ji zezadu dotkla – pohladila – pochválila za chuť do obrany, a pak když měla snahu vyjet po nějakém psovi a já ji to zakazovala. Časem se mi tu přenesenou agresivitu podařilo potlačit. Naštěstí s jinými vlastními psy jsem ve svém životě s tímto problémy neměla.

Fakt je, že pokud člověk neví, jak přesně "na to" psa zpacifikovat, je to hodně riskantní – psovi to vrátit stejnou mincí. Opravdu moc a moc záleží na situaci, konkrétním psovi, konkrétním člověkovi.... Někdy je lepší v tom jednom danép případě ustoupit a vyhnout se tak pokousání, a rychle s tím začít něco dělat z jiného konce - upevňování vašeho postavení ve smečce apod..
Mě můj vlastní pes nekousl nikdy. Asi jsem měla štěstí nebo jsem byla rychlejší.

Stejný případ jako s kavkazákem vašich známých jsem před asi 10 lety poznala u jednoho majitele RTW. Také mu dávali žrádlo v misce za pomoci klacku... Pro ty, koho zajímá, jak to v tomto případě dopadlo, tak pes postupně napadl manželku, poté jeho-manžela. Psa tedy darovali jednomu zkušenému pejskařovi (museli ho dát uspat, aby ho mohli odvést!), který ho moc chtěl, protože pes byl exteriérem opravdu krásným představitelem svého plemene. U toho nového majitele se pes jakoby uklidnil, dokonce s ním ten psovod udělal nějaké zkoušky, uchovnil ho a nakonec ho pes napadl, těžce zranil a psa museli nechat utratit.

Je to opravdu oříšek, do psí hlavy nikdy úplně nevidíme. I pes má a chce prosadit svou vůli. Má své zážitky a ambice a podle toho jedná. Myslím, že největší úspěch v takové situaci má naše bezmyšlenkovitá a okamžitá reakce, kdy ani nepomyslíme na strach z vlastního psa. Pes většinou pozná, jestli jednáme suverénně a nebo máme trochu obavy. Jednou se mi stalo, že po mě pes vyjel při česání a já, aniž jsem si cokoliv uvědomila, jsem ho kousla taky. A byl na celý život klid. Dodnes nevím, jak mě to napadlo, asi jsem byla v minulém životě pes. Ale když taková reakce příjde spontánně, pes to bere hodně vážně.M.