Neregistrovaný uživatel
Pořídila jsem si štěně fenku retrívra, je jí 5 měsíců. Mám problém s jejím výcvikem, přesto, že jsem se aktivně několik let věnovala služ. a sport. kynologii. Fenka je velmi hodná, milá, avšak povahově velmi měkká, myslím, že labilní. Naučila se pěkně venčit, umí sedni, lehni. Přivolání pouze na dlouhém vodítku. Problém je v tom, že když chci zabránit nežádoucí činnosti tím, že zvýším hlas, popř. že ji plesknu přes čenich když něco kouše nebo prostě jí bráním v jinné než. činnosti, většinou se na místě počůrá jako by strachy, pak se urazí a odejde a nekomunikuje. Samozřejmě, že používám při výcviku obrovské pochvaly, pamlsky, nic platné. Venku se všeho bojí, takže přivolání se daří jen v případě, že v okolí nejsou žádné rušivé vlivy. Když např. letí vrtulník nebo vlak, splaší se a utíká ani neví kam. Se vším neznámým ji seznamuji pomalu, povídám si s ní, chválím. Doma má sebevědomí dost, chová se jistě. Nevím jak na ni. Můžete mi někdo pomoci?
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Pořídila jsem si štěně fenku retrívra, je jí 5 měsíců. Mám problém s jejím výcvikem, přesto, že jsem se aktivně několik let věnovala služ. a sport. kynologii. Fenka je velmi hodná, milá, avšak povahově velmi měkká, myslím, že labilní. Naučila se pěkně venčit, umí sedni, lehni. Přivolání pouze na dlouhém vodítku. Problém je v tom, že když chci zabránit nežádoucí činnosti tím, že zvýším hlas, popř. že ji plesknu přes čenich když něco kouše nebo prostě jí bráním v jinné než. činnosti, většinou se na místě počůrá jako by strachy, pak se urazí a odejde a nekomunikuje. Samozřejmě, že používám při výcviku obrovské pochvaly, pamlsky, nic platné. Venku se všeho bojí, takže přivolání se daří jen v případě, že v okolí nejsou žádné rušivé vlivy. Když např. letí vrtulník nebo vlak, splaší se a utíká ani neví kam. Se vším neznámým ji seznamuji pomalu, povídám si s ní, chválím. Doma má sebevědomí dost, chová se jistě. Nevím jak na ni. Můžete mi někdo pomoci?
Ahoj Lenko.
Obávám se, že tady těch rad by mělo být více, protože nedostatků je na první pohled více. Začnu ale tím, jestli je fenka labilní či nikoliv. I když na dálku z takového strohého popisu těžko poznám zda je či není, podle toho co jsi popsala se nedomnívám, že labilní je. Její chování sice jistě pramení ze „slabé povahy“, ale také nedostatečné socializace, tvrdšího zacházení, než fenka ke své povaze potřebuje, a v neposlední řadě z malého poznání povahy retrívrů.
Zkušenosti se služebními (pracovními) plemeny jsou v tomto případě vhodné jen po technické stránce – jak naučit lehni, sedni, zůstaň…, ale je nutné změnit celkový přístup k výcviku a nedostatky odstraňovat jinak, než-li tresty a přísným vystupováním. Věřím, že hodně chválíš a odměňuješ, (i když není pochvala jako pochvala), ale fenka cítí tu sílu a autoritu, která z Tebe vyzařuje. Z toho pramení i to počůrávání se ze strachu. Ono to totiž ze strachu je, nebo spíš snaha fenky Ti dát co nejvíce najevo, že přímá roli „podřízeného“ a neví, jak víc Ti to dát ještě najevo.
To, že se ještě v 5 měsících bojí vlaků apod. mě překvapuje a spíše utvrzuje v tom, že byla zanedbaná socializace do věku 16–ti týdnů, nebo přinejmenším během socializace byla na ni spáchána jedna chyba za druhou (právě zmíněná část věty „splaší se a utíká ani neví kam“). Pes v takových situacích musí být v každém případě na vodítku! Jistě, že existují nečekané situace, ale to, že se blíží vlak či vrtulník je možné vystihnout dříve, než se fenka poddá bezhlavému útěku.
Každopádně doporučuji nejdříve najít společnou řeč - zcela ubrat na tvrdosti, také změnit postup při výcviku, omezit množství cviků na opravdový základ, také omezit co nejvíce „manipulování se psem“ a spíše se věnovat psím hrám a neváznoucí komunikaci. Když se změní komunikace se psem a společně navážete silnější pouto – opravdový kamarádský vztah, nebude na přivolání zapotřebí dlouhé šňůry. Přivolání na dlouhém vodítku je už na zcela jiné téma, a velmi obsáhlé. Trochu mě překvapuje, že učíš přivolání na dlouhém vodítku a v jiné části příspěvku píšeš, že při hluku a podobných rušivých jevech štěně uteče bůh ví kam. Zcela tedy zapomeň na „klasický výcvik“ služebních psů v podobě, jaký se praktikoval zejména před 10 a více lety a zkus balónkovou či pamlskovou metodu, zapomeň (prozatím) na přesnost a zkus fenku brát pouze jako člena rodiny – malé opožděné dítě, které se všeho bojí a potřebuje spoustu času, trpělivosti a pochopení.
Zákazy začni vydávat spíše zklamaným a jemně vyčítavým hlasem, (přísný zákaz, nemluvě o fyzickém trestu - plácnutí bych použila jen opravdu ve velmi výjimečných situacích, kdy jemnější komunikace selže), chvilku se s ní nebavit a po 5 min. dělat, jako že se nic nestalo. Buď důsledná, ale ne přehnaně přísná. To „počůrávání“, pokud alespoň trochu „zmírníš emoce“, brzy přestane dělat. Odezní to s věkem.
A ještě to seznamování se „vším neznámým“. Nejdůležitější období na seznamování je od 8 do přibližně 16-ti týdnů. Přesto chápu, že se v tomto období nedá vše zvládnout. Ovšem přepracuj své chování v těchto situacích. Neuklidňuj ji, ani nechval, nejlépe absolvuj tyto „stresy“ beze slova. Chovej se zcela přirozeně, dělej jako že se nic neděje, dodáš ji tím sebevědomí a ona v Tobě, coby vůdci smečky má vzor. Tedy když ji uklidňuješ, chlácholíš apod., cítí, že něco není v pořádku a „tak by se měla bát“.
Ještě bych chtěla dodat, abys nezapomněla na častý kontakt Tvé fenky se psy a štěňaty. Pro každého (mladého) psa je toto důležité, a téměř všichni retrívři hry se „svými druhy“ přímo milují. Později tyto situace budeš moci využít k zdokonalení přivolání a celkové ovladatelnosti fenky. (Ve výcviku nikam nespěchej!)
Přeji hodně odvahy a chuti se pustit trochu jiným směrem, než jsi asi původně zamýšlela.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj Lenko.
Obávám se, že tady těch rad by mělo být více, protože nedostatků je na první pohled více. Začnu ale tím, jestli je fenka labilní či nikoliv. I když na dálku z takového strohého popisu těžko poznám zda je či není, podle toho co jsi popsala se nedomnívám, že labilní je. Její chování sice jistě pramení ze „slabé povahy“, ale také nedostatečné socializace, tvrdšího zacházení, než fenka ke své povaze potřebuje, a v neposlední řadě z malého poznání povahy retrívrů.
Zkušenosti se služebními (pracovními) plemeny jsou v tomto případě vhodné jen po technické stránce – jak naučit lehni, sedni, zůstaň…, ale je nutné změnit celkový přístup k výcviku a nedostatky odstraňovat jinak, než-li tresty a přísným vystupováním. Věřím, že hodně chválíš a odměňuješ, (i když není pochvala jako pochvala), ale fenka cítí tu sílu a autoritu, která z Tebe vyzařuje. Z toho pramení i to počůrávání se ze strachu. Ono to totiž ze strachu je, nebo spíš snaha fenky Ti dát co nejvíce najevo, že přímá roli „podřízeného“ a neví, jak víc Ti to dát ještě najevo.
To, že se ještě v 5 měsících bojí vlaků apod. mě překvapuje a spíše utvrzuje v tom, že byla zanedbaná socializace do věku 16–ti týdnů, nebo přinejmenším během socializace byla na ni spáchána jedna chyba za druhou (právě zmíněná část věty „splaší se a utíká ani neví kam“). Pes v takových situacích musí být v každém případě na vodítku! Jistě, že existují nečekané situace, ale to, že se blíží vlak či vrtulník je možné vystihnout dříve, než se fenka poddá bezhlavému útěku.
Každopádně doporučuji nejdříve najít společnou řeč - zcela ubrat na tvrdosti, také změnit postup při výcviku, omezit množství cviků na opravdový základ, také omezit co nejvíce „manipulování se psem“ a spíše se věnovat psím hrám a neváznoucí komunikaci. Když se změní komunikace se psem a společně navážete silnější pouto – opravdový kamarádský vztah, nebude na přivolání zapotřebí dlouhé šňůry. Přivolání na dlouhém vodítku je už na zcela jiné téma, a velmi obsáhlé. Trochu mě překvapuje, že učíš přivolání na dlouhém vodítku a v jiné části příspěvku píšeš, že při hluku a podobných rušivých jevech štěně uteče bůh ví kam. Zcela tedy zapomeň na „klasický výcvik“ služebních psů v podobě, jaký se praktikoval zejména před 10 a více lety a zkus balónkovou či pamlskovou metodu, zapomeň (prozatím) na přesnost a zkus fenku brát pouze jako člena rodiny – malé opožděné dítě, které se všeho bojí a potřebuje spoustu času, trpělivosti a pochopení.
Zákazy začni vydávat spíše zklamaným a jemně vyčítavým hlasem, (přísný zákaz, nemluvě o fyzickém trestu - plácnutí bych použila jen opravdu ve velmi výjimečných situacích, kdy jemnější komunikace selže), chvilku se s ní nebavit a po 5 min. dělat, jako že se nic nestalo. Buď důsledná, ale ne přehnaně přísná. To „počůrávání“, pokud alespoň trochu „zmírníš emoce“, brzy přestane dělat. Odezní to s věkem.
A ještě to seznamování se „vším neznámým“. Nejdůležitější období na seznamování je od 8 do přibližně 16-ti týdnů. Přesto chápu, že se v tomto období nedá vše zvládnout. Ovšem přepracuj své chování v těchto situacích. Neuklidňuj ji, ani nechval, nejlépe absolvuj tyto „stresy“ beze slova. Chovej se zcela přirozeně, dělej jako že se nic neděje, dodáš ji tím sebevědomí a ona v Tobě, coby vůdci smečky má vzor. Tedy když ji uklidňuješ, chlácholíš apod., cítí, že něco není v pořádku a „tak by se měla bát“.
Ještě bych chtěla dodat, abys nezapomněla na častý kontakt Tvé fenky se psy a štěňaty. Pro každého (mladého) psa je toto důležité, a téměř všichni retrívři hry se „svými druhy“ přímo milují. Později tyto situace budeš moci využít k zdokonalení přivolání a celkové ovladatelnosti fenky. (Ve výcviku nikam nespěchej!)
Přeji hodně odvahy a chuti se pustit trochu jiným směrem, než jsi asi původně zamýšlela.
Ahoj Evo! Děkuji za pomoc, určitě jsem si z Tvého dopisu vzala hodně. Chtěla bych jen dodat, že určitě nejsem tak přísná a tvrdá jak si myslíš. Dostala lehce přes čumák jen když dost razantně okusovala mou 5letou dceru na hlavě. Jinak s ní nebyl žádný problém. Doma nám nic neničila, dostala dost pro ni zajímavých hraček. Fenku jsme si pořídili proto, že nám jako rodině chyběl psí kamarád, už dávno nemám takové cvičitelské ambice jako dříve. Fenka byla bázlivá hned od začátku, vzala jsem ji od chovatele, který měl matku se štěňaty v kotci, který byl umístěn ve stodole v temnu a mám takový dojem, že prvně spatřila svět venku právě v 10.týdnech, kdy jsme ji přivezli. Ale to je teď už asi jedno. Hlavní je, že se otrkává. A dám na Tvou radu, s výcvikem počkám až dozraje. Nikam nespěchám, máme ji jako domácího mazlíčka. Strašně ji všichni milujeme. Je skvělá. Takže ještě jednou děkuji. Ahoj L.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj Evo! Děkuji za pomoc, určitě jsem si z Tvého dopisu vzala hodně. Chtěla bych jen dodat, že určitě nejsem tak přísná a tvrdá jak si myslíš. Dostala lehce přes čumák jen když dost razantně okusovala mou 5letou dceru na hlavě. Jinak s ní nebyl žádný problém. Doma nám nic neničila, dostala dost pro ni zajímavých hraček. Fenku jsme si pořídili proto, že nám jako rodině chyběl psí kamarád, už dávno nemám takové cvičitelské ambice jako dříve. Fenka byla bázlivá hned od začátku, vzala jsem ji od chovatele, který měl matku se štěňaty v kotci, který byl umístěn ve stodole v temnu a mám takový dojem, že prvně spatřila svět venku právě v 10.týdnech, kdy jsme ji přivezli. Ale to je teď už asi jedno. Hlavní je, že se otrkává. A dám na Tvou radu, s výcvikem počkám až dozraje. Nikam nespěchám, máme ji jako domácího mazlíčka. Strašně ji všichni milujeme. Je skvělá. Takže ještě jednou děkuji. Ahoj L.
Ahoj Lenko.
Jsem ráda, že jsi se ještě ozvala, aniž by ses zlobila na můj názor, (mimo jiné), že "jsi tvrdá". Tvůj druhý příspěvek hodně prozrazuje (a vysvětluje) a je škoda, že jsi hned v prvním příspěvku nenapsala, z jakých podmínek fenka pochází. Samozřejmě, že prostředí, kde vaše fenka do 10 týdnů věku vyrůstala, muselo na ni zanechat velmi negativní následky.
V tom případě chápu, proč je v 5 měsících taková jaká je. Chci Ti popřát hlavně hodně odhodlání z ní udělat dobrého rodinného psa, a také času a pevné nervy. Bez toho to nepůjde. Jak už jsem psala, musíš k ní přistupovat jako k "opožděnému dítěti" a nenásilně ji začleňovat do reálného světa zvuků, pachů, tvorů a situací.
Držím vám palce.