Nezodpovědný otec

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
dali ho na hlídání někomu zodpovědnému, otci rozhodně ne!

Buď si to zařídíte tak, abyste psa nemusela otci dávat a nebo se s tím musíte smířit. Jsou psi, co i časem pochopí, že někoho musí poslouchat a někoho ne, takže časem třeba vy mít problém nebudete, ale to je individální.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, doufám, že se nebudete zlobit, když se zde spíše vypovídám, než-li hledat radu.
Mám mladého psa velkého plemene. Se psem pracuji a chodím na cvičák. Je poslušný a myslím, že i dobře vycvičený. Problém nastává v okamžiku, kdy se psem jde můj táta. Po jediném 20min venčení psa nepoznávám a mám chuť ho zabít, ačkoliv vím, že to není jeho vina. Můj otec je takový ten typ, který si myslí, že všechno ví nejlíp a jak není nejlepší. Také je velice nezodpovědný a cholerik k tomu. Nesčetněkrát jsem mu vysvětlovala, jak se psem pracovat, ale akorát se na*ere a pošle mě někam. Také má psa neustále navolno a přitom ho pes vůbec neposlouchá. Sama to nesnášim, takové nezodpovědné lidi, a venku jsem schopná se pěkne rozčílit a říct jim svůj názor z plna hrdla, pokud se k nám takto přiřítí cizí pes. Problém je v tom, že nejsem schopná být se psem neustále. Musím teď na 2mesíce odjet a bojím se, co se ze psa stane. Vzít s sebou si ho bohužel nemohu.
Jak by jste řešili mou situaci?

tak to je dost problém
A nešlo by svěřit psíčka do péče někomu jinýmu, nebo se aspoň domluvit s mamkou?
My máme s tatíkem podobnej problém - na jedné straně se psů bojí, ale nechce to přiznat, a svou nejistotu maskuje tím, že když vejde do místnosti a je tam pes, tak mluví hrozně nahlas a většinou nějak rozhodí rukama, a zařve na psa - ten ho kvůli tomu nemůže ani vystát. Dřív se ho pes bál (s nikým jiným problém neměl), jenomže když vyrostl, a narostlo mu sebevědomí, tak začal po tatíkovi vyjíždět, takže pokud je tatík u nás (což je denně), tak musí být pes zavřenej, protože nechci pořád nadávat psovi, když vím, že za to nemůže, a tatík si nic říkat nenechá, protože přece "na vojně sloužil u psovodů, a tenkrát dělali 10 hodin starý, 15ti kilometrový stopy ve frekvenci ...." a podobný bajky. Je to peklo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak to je dost problém
A nešlo by svěřit psíčka do péče někomu jinýmu, nebo se aspoň domluvit s mamkou?
My máme s tatíkem podobnej problém - na jedné straně se psů bojí, ale nechce to přiznat, a svou nejistotu maskuje tím, že když vejde do místnosti a je tam pes, tak mluví hrozně nahlas a většinou nějak rozhodí rukama, a zařve na psa - ten ho kvůli tomu nemůže ani vystát. Dřív se ho pes bál (s nikým jiným problém neměl), jenomže když vyrostl, a narostlo mu sebevědomí, tak začal po tatíkovi vyjíždět, takže pokud je tatík u nás (což je denně), tak musí být pes zavřenej, protože nechci pořád nadávat psovi, když vím, že za to nemůže, a tatík si nic říkat nenechá, protože přece "na vojně sloužil u psovodů, a tenkrát dělali 10 hodin starý, 15ti kilometrový stopy ve frekvenci ...." a podobný bajky. Je to peklo

Tak to je mnohem horší, soucítím s vámi.
Já s rodiči bydlím. Můj táta má psa moc rád, ale nedokážu mu vysvětlit, že se se psem musí zacházet jednotným způsobem. Snažím se vše řešit po dobrém, ale i tak se prostě naštve a začne mi nadávat, že vychoval dva psy a bla bla. Při tom ani ta jeho "povelová" technika za nic nestojí a pes je akorát tak zmatený. Furt si stěžuje, jak pes hrozně neposlouchá, ale mně funguje v pořádku. Po působění otce je to sice ze začátku hrůza, ale psa si dokáži zase tak po 10-15min srovnat a zas šlape bez problémů.
Mamča psa vyvenčí jen z nutnosti, když není nikdo jiný doma, ale jinak jí pes také neposlouchá, nebere jí jako paničku, protože se mu v podtatě nevěnuje. Doma ho podrbe, dá mu najíst, ale ven s ním nechodí. A nemám ho komu jinému na hlídání svěřit.
Štve mě, že není otec schopný pochopit, že to takhle nejde. Můžu mu vše říkat tisíckrát, ale bezvýsledně. Dnes jsme šli na procházku spolu (mám ještě druhého pesana) a říkám mu, ať si nezapomene vodítko (já měla fenu, on psa). A on na to, že vodítko nepotřebuje Vnutila jsem mu ho a dokonce si na něj i psa vzal, ale i tak ho velmi brzy pustil na nepřehledném místě, kde chodí hodně psů. Sice ten náš není agresivní na jiné psy, ale jak už jsem napsala, nesnášim nezodpovědné lidi, kteří nechají svého psa bez kontroly někde lítat, popřípadě se pes řítí na cizí lidi nebo psa. Na jiném místě mu zas říkám, ať si ho vezme k noze, že tam chodí paní s neposlušnou háravkou a on na to, že si alespoň užije. Psa si k noze nevzal, ani na vodítko, prostě nic. Naštěstí tam pes nebyl žádný, ale i tak mě to prostě štve.
Celou cestu se psa snaži "umravňovat" (samozřejmě zcela špatně) a kupodivu pes vůbec nereagoval. To tátu naštvalo ještě víc a napřed ho vzal vodítkem a pak ho vytahal za kůži. Pes na mě chudák koukal, co se to děje, ale samozřejmě já jsem přeci ten idiot co ví hovno, takže proč by mě poslouchal, že..
Začínám být pěkně nasraná, ale je to taková beznaděj, že vůbec nevím, co dělat. Nejvíc mě štve, že v okolí jsou převážně jen takoví nezodpovědní majitelé a já na ně neustále řvu, ať mají psy alespoň na vodítku, když je nedokážou vychovat a přesvědčit k poslušnosti. A pak můj táta dělá tohle

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak to je mnohem horší, soucítím s vámi.
Já s rodiči bydlím. Můj táta má psa moc rád, ale nedokážu mu vysvětlit, že se se psem musí zacházet jednotným způsobem. Snažím se vše řešit po dobrém, ale i tak se prostě naštve a začne mi nadávat, že vychoval dva psy a bla bla. Při tom ani ta jeho "povelová" technika za nic nestojí a pes je akorát tak zmatený. Furt si stěžuje, jak pes hrozně neposlouchá, ale mně funguje v pořádku. Po působění otce je to sice ze začátku hrůza, ale psa si dokáži zase tak po 10-15min srovnat a zas šlape bez problémů.
Mamča psa vyvenčí jen z nutnosti, když není nikdo jiný doma, ale jinak jí pes také neposlouchá, nebere jí jako paničku, protože se mu v podtatě nevěnuje. Doma ho podrbe, dá mu najíst, ale ven s ním nechodí. A nemám ho komu jinému na hlídání svěřit.
Štve mě, že není otec schopný pochopit, že to takhle nejde. Můžu mu vše říkat tisíckrát, ale bezvýsledně. Dnes jsme šli na procházku spolu (mám ještě druhého pesana) a říkám mu, ať si nezapomene vodítko (já měla fenu, on psa). A on na to, že vodítko nepotřebuje Vnutila jsem mu ho a dokonce si na něj i psa vzal, ale i tak ho velmi brzy pustil na nepřehledném místě, kde chodí hodně psů. Sice ten náš není agresivní na jiné psy, ale jak už jsem napsala, nesnášim nezodpovědné lidi, kteří nechají svého psa bez kontroly někde lítat, popřípadě se pes řítí na cizí lidi nebo psa. Na jiném místě mu zas říkám, ať si ho vezme k noze, že tam chodí paní s neposlušnou háravkou a on na to, že si alespoň užije. Psa si k noze nevzal, ani na vodítko, prostě nic. Naštěstí tam pes nebyl žádný, ale i tak mě to prostě štve.
Celou cestu se psa snaži "umravňovat" (samozřejmě zcela špatně) a kupodivu pes vůbec nereagoval. To tátu naštvalo ještě víc a napřed ho vzal vodítkem a pak ho vytahal za kůži. Pes na mě chudák koukal, co se to děje, ale samozřejmě já jsem přeci ten idiot co ví hovno, takže proč by mě poslouchal, že..
Začínám být pěkně nasraná, ale je to taková beznaděj, že vůbec nevím, co dělat. Nejvíc mě štve, že v okolí jsou převážně jen takoví nezodpovědní majitelé a já na ně neustále řvu, ať mají psy alespoň na vodítku, když je nedokážou vychovat a přesvědčit k poslušnosti. A pak můj táta dělá tohle

Myslím, že jsem na tom o dírku líp - můžu psa před tatíkem aspoň zavřít, a tatík jeho společnost nevyhledává, tak to celkem jde. On má teda zvířata taky moc rád, jenom se k nim prostě neumí moc chovat, a k těm potencionálně nebezpečným má respekt.
To, co máš doma Ty je fakt beznaděj - mýho psa někdo buzerovat, nebo dokonce vzít vodítkem, tak to bych asi neustála.
A fakt to nejde nějak jinak zařídit ...? Já když jsem jezdila do školy, tak jsem si domluvila s vedením školy a přednášejícíma, že pes může být v látkovým domečku vzadu v učebně, a nikomu tam nevadil, stejně jako se mnou vždycky chodil do práce (i do kanceláře)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, doufám, že se nebudete zlobit, když se zde spíše vypovídám, než-li hledat radu.
Mám mladého psa velkého plemene. Se psem pracuji a chodím na cvičák. Je poslušný a myslím, že i dobře vycvičený. Problém nastává v okamžiku, kdy se psem jde můj táta. Po jediném 20min venčení psa nepoznávám a mám chuť ho zabít, ačkoliv vím, že to není jeho vina. Můj otec je takový ten typ, který si myslí, že všechno ví nejlíp a jak není nejlepší. Také je velice nezodpovědný a cholerik k tomu. Nesčetněkrát jsem mu vysvětlovala, jak se psem pracovat, ale akorát se na*ere a pošle mě někam. Také má psa neustále navolno a přitom ho pes vůbec neposlouchá. Sama to nesnášim, takové nezodpovědné lidi, a venku jsem schopná se pěkne rozčílit a říct jim svůj názor z plna hrdla, pokud se k nám takto přiřítí cizí pes. Problém je v tom, že nejsem schopná být se psem neustále. Musím teď na 2mesíce odjet a bojím se, co se ze psa stane. Vzít s sebou si ho bohužel nemohu.
Jak by jste řešili mou situaci?

já bych asi uvažovala i nad hotelem pro psy...
tady máte jeden pro příklad cenové relace http://www.ajax-doghotel. cz/cenik.html (1mezera)
pokud nemáte známé a otci skutečně psa nechcete svěřit, tak je to pro vás asi jediná možnost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já bych asi uvažovala i nad hotelem pro psy...
tady máte jeden pro příklad cenové relace http://www.ajax-doghotel. cz/cenik.html (1mezera)
pokud nemáte známé a otci skutečně psa nechcete svěřit, tak je to pro vás asi jediná možnost.

No jo,ale považte, že slečna s rodiči bydlí a chce s nimi aspoń jakž takž vycházet..A jak by se asi otec tvářil na to, že by místo něj psa svěřila cizím lidem v nějakém hotelu? To by byl hned oheň na střeše Tady je asi jediné řešení domlouvat a domlouvat.. Já mám doma bohužel to samé, domlouvám už nějaký ten rok a bez výsledku.Otec taky nechá psi na volno, nechá je ať každého poslintají, každého očuchají..Nejsou sice agresivní,ale když to vidím, tak se mi ježí vlasy vzteky..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jo,ale považte, že slečna s rodiči bydlí a chce s nimi aspoń jakž takž vycházet..A jak by se asi otec tvářil na to, že by místo něj psa svěřila cizím lidem v nějakém hotelu? To by byl hned oheň na střeše Tady je asi jediné řešení domlouvat a domlouvat.. Já mám doma bohužel to samé, domlouvám už nějaký ten rok a bez výsledku.Otec taky nechá psi na volno, nechá je ať každého poslintají, každého očuchají..Nejsou sice agresivní,ale když to vidím, tak se mi ježí vlasy vzteky..

Joj, něco podobného mám doma taky Rovněž ještě bydlím s rodiči. Ti si před čtyřmi lety pořídili fenku křížence NO (údajně). Pro fenku jsem tenkrát byla s nimi, takže vím, jak to tam vypadalo. Pán měl údajně chovatelskou stanici, tak to alespoň říkal. Smrad byl cítit ještě před vraty, štěňata byla v kůlně, rodiče nám ukázal z dvaceti metrů na tmavém místě, jak zuřivě bafou. Vidět byly prakticky jen obrysy. Štěníci se k nám přibatolili, nakonec nám pán prakticky vnutil jedno, to největší, jediné s už postavenýma ušima, a taky jediné, které k nám nepřiběhlo a drželo se v pozadí. Prý jim bylo sedm týdnů. Když se dneska podívám na fotky, které jsme udělali, když jsme si ji přivezli domů, vidím to tak na pět týdnů. Štěňátka byla očkovaná a odčervená. Očkovák jsme však nedostali, stejně jako kupní smlouvu apod. Trvalo dva dny, než z ní vyprchal ten smrad.
Táta už si plánoval, jak s ní bude až vyroste chodit na dlouhé procházky, jak budou chodit na cvičák... Výsledek? Přes léto jsme obvykle na zahradě, takže tam stačí, když se vylítá. Žrádlo? Pedigree, Friskies, Chappi. Ven jsem s ní pak chodila já, páč táta "neměl čas". Pokud ho náhodou měl, venčení vypadalo (a stále vypadá) následovně: vyvézt Britu za město do polí, tam ji pustit tak na deset dvacet minut a čekat až se vrátí. Pak ji naložit do auta a jede se domů. Cvičák v životě neviděla. Díky tomu s ní mám, pokud s ní jdu, celkem velký problémy, jelikož se bojí prakticky všeho, především ostatních psů. Snažím se s tím bojovat, ukázat jí, že se nemá čeho bát, ale moc to nejde. Jak uvidí nějakého psa, zvlášť bez vodítka, začne úplně jančit, panikařit, vzpíná se na vodítku a nedá se uklidnit. Ještě horší to je, pokud pes, byť s přátelskými úmysly, zamíří k nám. Projít kolem cizího psa je peklo. A jakmile nějakého psa potkáme, celý zbytek vycházky se pak neustále ohlíží, jestli za ní nejde. S lidmi je to podobné, ale ne tak hrozné. Ovšem táta mi vyčítá, že s ní nejsem dlouho venku. Bodejť by jo, když se mi ji nechce zbytečně stresovat! Z Brity by byla dobrá aportérka, ovšem nemám možnost ji to naučit. To je totiž týrání, chudinka malá. Z celé rodiny má Brita nejradši tátu. Ne že by mi to vadilo, ale věnovat se psu tím, že jí budu chvíli na zahradě kopat balon (stylem kopnu, Brita ho chytne, odnese si ho dál, kde ho vyzývavě položí, já za ní dojdu, Brita ho sebere pakticky před nohou, odnese ho dál, kde ho vyzývavě položí...) a při každém jídle jí dát půlku své porce podle mě fakt nestačí.
Když jsem před necelými třemi lety odmaturovala, přála jsem si jako dárek psa. Vybrala jsem si plemeno (vipeta), chovatelskou stanici i konkrétní štěně. To jsem už po prvním týdnu brala na krátké procházky ven, aby si zvykalo. Zároveň jsem mu nedovolovala žebrat, což jsem ho odnaučila jednoduše - nic jsem mu od stolu nedala. Jasně, pamlsky a podobně dostávalo, ale ne když jsem jedla já. Nechávala jsem ho hrát si s jinými psy, pokud o to majitelé stáli, a jelikož to je, jak jsem posléze zjistila, blázen do aportování, naučila jsem ji i to, a to stylem - hodím klacík, Atyna ho chytne. Běhá s ním. Já jdu dál. Chceš ho hodit znovu? Musíš mi ho přinést. Nepřineseš? Fajn, nech si ho, ale pak už ti nic nehodím. Fenka pochopila rychle a naučila se tak spolehlivě aportovat. Naučila jsem ji základní poslušnost. Můžu s ní jít klidně na dvouhodinovou procházku a užijeme si ji obě. Hrajeme frisbee, které ji doopravdy baví. Předtím jsme krmili ProPlanem, pak jsme přešly na Orijen a spokojenost. Ovšem podle našich to s výchovou přeháním. Vážně? Upřimě, který z našich dvou psů je asi šťastnější?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, doufám, že se nebudete zlobit, když se zde spíše vypovídám, než-li hledat radu.
Mám mladého psa velkého plemene. Se psem pracuji a chodím na cvičák. Je poslušný a myslím, že i dobře vycvičený. Problém nastává v okamžiku, kdy se psem jde můj táta. Po jediném 20min venčení psa nepoznávám a mám chuť ho zabít, ačkoliv vím, že to není jeho vina. Můj otec je takový ten typ, který si myslí, že všechno ví nejlíp a jak není nejlepší. Také je velice nezodpovědný a cholerik k tomu. Nesčetněkrát jsem mu vysvětlovala, jak se psem pracovat, ale akorát se na*ere a pošle mě někam. Také má psa neustále navolno a přitom ho pes vůbec neposlouchá. Sama to nesnášim, takové nezodpovědné lidi, a venku jsem schopná se pěkne rozčílit a říct jim svůj názor z plna hrdla, pokud se k nám takto přiřítí cizí pes. Problém je v tom, že nejsem schopná být se psem neustále. Musím teď na 2mesíce odjet a bojím se, co se ze psa stane. Vzít s sebou si ho bohužel nemohu.
Jak by jste řešili mou situaci?

Bratr si koupil fenu - prý labrador bez PP za 3000, aby byl levnější. Vyrostl z něj voříšek, zřejmě LBxNO. Bral si ji v šesti týdnech, totálně začervenou, bez očkováku. Když přišla domů, byla jsem já ta špatná. Nenechala jsem ji spát na posteli, nedávala jsem ji kousky během jídla, dokonce jsem po ni chtěla povel sedni. Ne, bratříček přišel s teorií, že štěně se musí tulit a hodil si ji k sobě na polštář, dával ji od jídla, protože se tak pěkně kouká... Holt já byla ta malá a blbá ( tehdy mě bylo asi 15 nebo 16). Když si ukradla papuči, všichni jásali, jak je šikovná. Najednou vyrostla. Obtěžování u jídla bylo neskutečné, agresivně se dobývala do talíře. Do postele se vměstnala jako první a vyhazovala z ní všechny. Misku s žrádlem si hlídala, neváhala kousnout do krve. To všechno se mi podařilo zmírnit, venku už chodila i u nohy, s famílií jsem se dohodla na pravidlu posledního sousta, takže už se do talířků nedobývá, ale klidně čeká, protože ví, že ji jídlo neuteče. A ještě podle bratra jsou granule jak granule, takže ji kupoval propesco ze supermarketů, najela jsem aspoň na Brita, všechno ostatní je zbytečně drahé.Mimochodem brala jsem ho z vetamixu, vždy 60 kilo. Jednou už zrovna docházel pytel,jsem zrovna byla na delší dobu pryč, tak jsem rodině dala webovky vetamixu, telefonní čísla, přesný název granulí. Vrátila jsem se a v pokoji ležel pytel marketovek. Asi by ten telefonát byla velká námaha. Pak si ji bratr vzal na rok na výšku s sebou. Vrátila se totálně opadlá ze svalů, tlustá, vynervovaná ( bratr je taky cholerik ), no hrůza. Od té doby jsem odmítala venčit, protože nedokázala chodit na vodítku, mě tehdy hrozila operace páteře a vléct 30-ti kilové hovado se mi nechtělo. Matka to s ní sice myslela dobře, ale jednala a jedná s ní pořád jako s dítětem ("nene, to se nedělá, musíš být hodný pejsek ), já slovo "hodná holka" používala jako pochvalu, ona "musíš být hodná", když dělala nějakou neplechu. Výsledek? Rezignovala jsem na všechno, neměla jsem sílu pouštět se do boje s větrnými mlýny. Toho psa je mi líto, vím, že při správné výchově by s ní mohl být super pes...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bratr si koupil fenu - prý labrador bez PP za 3000, aby byl levnější. Vyrostl z něj voříšek, zřejmě LBxNO. Bral si ji v šesti týdnech, totálně začervenou, bez očkováku. Když přišla domů, byla jsem já ta špatná. Nenechala jsem ji spát na posteli, nedávala jsem ji kousky během jídla, dokonce jsem po ni chtěla povel sedni. Ne, bratříček přišel s teorií, že štěně se musí tulit a hodil si ji k sobě na polštář, dával ji od jídla, protože se tak pěkně kouká... Holt já byla ta malá a blbá ( tehdy mě bylo asi 15 nebo 16). Když si ukradla papuči, všichni jásali, jak je šikovná. Najednou vyrostla. Obtěžování u jídla bylo neskutečné, agresivně se dobývala do talíře. Do postele se vměstnala jako první a vyhazovala z ní všechny. Misku s žrádlem si hlídala, neváhala kousnout do krve. To všechno se mi podařilo zmírnit, venku už chodila i u nohy, s famílií jsem se dohodla na pravidlu posledního sousta, takže už se do talířků nedobývá, ale klidně čeká, protože ví, že ji jídlo neuteče. A ještě podle bratra jsou granule jak granule, takže ji kupoval propesco ze supermarketů, najela jsem aspoň na Brita, všechno ostatní je zbytečně drahé.Mimochodem brala jsem ho z vetamixu, vždy 60 kilo. Jednou už zrovna docházel pytel,jsem zrovna byla na delší dobu pryč, tak jsem rodině dala webovky vetamixu, telefonní čísla, přesný název granulí. Vrátila jsem se a v pokoji ležel pytel marketovek. Asi by ten telefonát byla velká námaha. Pak si ji bratr vzal na rok na výšku s sebou. Vrátila se totálně opadlá ze svalů, tlustá, vynervovaná ( bratr je taky cholerik ), no hrůza. Od té doby jsem odmítala venčit, protože nedokázala chodit na vodítku, mě tehdy hrozila operace páteře a vléct 30-ti kilové hovado se mi nechtělo. Matka to s ní sice myslela dobře, ale jednala a jedná s ní pořád jako s dítětem ("nene, to se nedělá, musíš být hodný pejsek ), já slovo "hodná holka" používala jako pochvalu, ona "musíš být hodná", když dělala nějakou neplechu. Výsledek? Rezignovala jsem na všechno, neměla jsem sílu pouštět se do boje s větrnými mlýny. Toho psa je mi líto, vím, že při správné výchově by s ní mohl být super pes...

Pro zadavatelku - je to těžké,ale myslím, že váš otec se srovná při prvním průseru.......ale aby nebylo pozdě. Možná se chová jinak když je sám se psem, než s vámi, přece jen chlapi mají tu ješitnou vlastnost a chtějí se vytahovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Buď si to zařídíte tak, abyste psa nemusela otci dávat a nebo se s tím musíte smířit. Jsou psi, co i časem pochopí, že někoho musí poslouchat a někoho ne, takže časem třeba vy mít problém nebudete, ale to je individální.

Jé a co budete dělat až vám dědečkové a babičky budou rozmazlovat vaše vzorně vychované ratolesti?
Dopřejte dětem i psům trochu toho rozmazlování, neposlouchání a lenošení a cpaní se zakázanými dobrotami u "babiček". Vzpomeňte si, jak jste to měli rádi jako děti.
Pokud je pes spokojený, nešílí,neteskní a máte pocit, že u rodičů je v bezpečí, tak to neřešte. Možná si psisko rádo od té pečlivé výchovy chvíli rádo odpočine

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jo,ale považte, že slečna s rodiči bydlí a chce s nimi aspoń jakž takž vycházet..A jak by se asi otec tvářil na to, že by místo něj psa svěřila cizím lidem v nějakém hotelu? To by byl hned oheň na střeše Tady je asi jediné řešení domlouvat a domlouvat.. Já mám doma bohužel to samé, domlouvám už nějaký ten rok a bez výsledku.Otec taky nechá psi na volno, nechá je ať každého poslintají, každého očuchají..Nejsou sice agresivní,ale když to vidím, tak se mi ježí vlasy vzteky..

Prosim? Kvůli ohni na střeše, který by se po čase uhasil, bych si nechala v případě průseru zmrzačit psa/platila nějaké škody/umrtí psa/rvačka a pod.?
No to bych se radši pohádala s otcem, navíc existují hotely pro psy, které jsou taky vedeny jako výcvikové středisko. Takže by majitelka mohla říct, že potřebuje zdokonalit psa a tak ho tam dá

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jé a co budete dělat až vám dědečkové a babičky budou rozmazlovat vaše vzorně vychované ratolesti?
Dopřejte dětem i psům trochu toho rozmazlování, neposlouchání a lenošení a cpaní se zakázanými dobrotami u "babiček". Vzpomeňte si, jak jste to měli rádi jako děti.
Pokud je pes spokojený, nešílí,neteskní a máte pocit, že u rodičů je v bezpečí, tak to neřešte. Možná si psisko rádo od té pečlivé výchovy chvíli rádo odpočine

Pokud pes otce neposlouchá a lítá na volno, tak v bezpečí není. (Teda záleží na tom, kde bydlí.) Taky bych psa dala radši hlídat někomu jinému než si ho nechat zkazit. To není o rozmazlování.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pro zadavatelku - je to těžké,ale myslím, že váš otec se srovná při prvním průseru.......ale aby nebylo pozdě. Možná se chová jinak když je sám se psem, než s vámi, přece jen chlapi mají tu ješitnou vlastnost a chtějí se vytahovat.

Bohužel průser (první a doufám i poslední), jsem schytala já :( Po dvou týdnech nemoci, kdy jsem jen ležela v posteli, jsem šla psa venčit a hned vyjel po malém dítěti A bohužel to bylo se mnou, a otec odmítl připustit, že by to byla jeho chyba.
Venku se chová stejně ikdyž je sám, možná jen psa tolik "necvičí", spíš ho nechá dělat, co pes chce, nebo neposlouchat vůbec.
Jinak do hotelu ho dát nemůžu, jednak bych o něj měla mnohem větším strach (špatné zkušenosti známých a navíc jsem v jednom takovém hotelu chvilku brigádničila) a jak již někdo správně napsal, otec by to asi nepřežil.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bohužel průser (první a doufám i poslední), jsem schytala já :( Po dvou týdnech nemoci, kdy jsem jen ležela v posteli, jsem šla psa venčit a hned vyjel po malém dítěti A bohužel to bylo se mnou, a otec odmítl připustit, že by to byla jeho chyba.
Venku se chová stejně ikdyž je sám, možná jen psa tolik "necvičí", spíš ho nechá dělat, co pes chce, nebo neposlouchat vůbec.
Jinak do hotelu ho dát nemůžu, jednak bych o něj měla mnohem větším strach (špatné zkušenosti známých a navíc jsem v jednom takovém hotelu chvilku brigádničila) a jak již někdo správně napsal, otec by to asi nepřežil.

A pes taky ne, je to závisláček.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A pes taky ne, je to závisláček.

já si zas myslím, že můžete být ráda, že vám psa na tak dlouhou dobu vůbec někdo pohlídá. My už letos nejedeme ani na dovolenou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já si zas myslím, že můžete být ráda, že vám psa na tak dlouhou dobu vůbec někdo pohlídá. My už letos nejedeme ani na dovolenou.

já mám tohle doma taky, sice ho nepouštěl na volno, ale ty jeho názory, fakt děs. psa jsem si koupila minulý rok v červnu a v červenci jsem se stěhovala pryč. byli to jen hádky, brek, mlácení dveří a v tomhle štěně nemá vyrůstat, jako děti. proto sem se zbalila a šla, samozřejmě i se psem. otec je názoru že všechno po dobrém a on to časem pochopí. blbost. teďka pes neškemrá, stačí se jen podívat a on si lehne jinak, neslintá, nedobývá se do taliře a nic nekrade ze stolu, umí spoustu povelů, akorát přivolání nám nějak nejde, hlavně když vidí psa, protože nemá žádnýho psího kamoše, tak je k neudržení jak si chce hrát, akorát že ti psi tady na sídlišti jsou nevychovaný hovada, kteří si svoje problémy řeší na našem psovi, jeden už na to jednou doplatil, pochopil, že pokud chce něco řešit na našem psovi tak musí přes nás a to mu nevyšlo :D takže se na nás ani nepodívá už. :) krmíme ho syrovým masem, což když jsem řekla doma, tak první co bylo že su blbá, že bude agresivní :D:D:D a další fámy, že kdybych měla fenu tak musí mít aspon jednou štěnda. no to jsem jim nevymluvila do dnes :) jinak kdyby zůstal u otce, tak bude mít zažívání v prdeli, protože by ho krmil zbytkama z kuchyně (např. feferonkovým rizotem, kostmi, polívkama atd.), byl by nevychovanej, na vodítku by táhl, neuměl by vůbec nic, protože podle otce je to PAN PES a ten nemusí přece nic :D a než bych mu ho musela nechávat, to ho radši dám kámošce a nebo nikam nejedu, protože dva měsíce je dlouhá doba a v tom stavu, v jakým ho pak najdeš-no nepřeju ti to :( budeš mít zase práci a čím starší pes, tím horší převýchova....a nedejbože aby ho mezitím co budeš pryč napadl nějakej pes nebo on se porval......:(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já si zas myslím, že můžete být ráda, že vám psa na tak dlouhou dobu vůbec někdo pohlídá. My už letos nejedeme ani na dovolenou.

Pro xxx.48.2.: A proč nejedete na dovolenou se psem? Takových možností je spousta . Říkat, že nemůžeme na dovolenou, protože nám nikdo nepohlídá psa, je jen výmluva. I pokud máte psů více, dá se to dobře zorganizovat a užijí si to všichni.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pro xxx.48.2.: A proč nejedete na dovolenou se psem? Takových možností je spousta . Říkat, že nemůžeme na dovolenou, protože nám nikdo nepohlídá psa, je jen výmluva. I pokud máte psů více, dá se to dobře zorganizovat a užijí si to všichni.

přesně tak, já si pořizovala psa jako miláčka a společníka a beru ho jako moje dítě, to taky necháte doma když chcete někam jít nebo jet? ani náhodou. když na dovolenou tak i se psem, jinak si psa nepořizovat, proč by měl chudák být někde v hotelu nebo u cizích když si to může užít s váma? :) v dnešní době je hodně hotelů nebo bungalovů, kam pes může :) jenže u psů je to jednodušší že? je to jen pes a toho můžeme kdykoliv a kdekoliv odložit... škoda že je spousta lidí bere jako hloupé psy nebo věc. pro mě je to člen rodiny a ten se neodkládá :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
přesně tak, já si pořizovala psa jako miláčka a společníka a beru ho jako moje dítě, to taky necháte doma když chcete někam jít nebo jet? ani náhodou. když na dovolenou tak i se psem, jinak si psa nepořizovat, proč by měl chudák být někde v hotelu nebo u cizích když si to může užít s váma? :) v dnešní době je hodně hotelů nebo bungalovů, kam pes může :) jenže u psů je to jednodušší že? je to jen pes a toho můžeme kdykoliv a kdekoliv odložit... škoda že je spousta lidí bere jako hloupé psy nebo věc. pro mě je to člen rodiny a ten se neodkládá :)

no nezlobte se na mě, ale asi 4 roky jsme jezdili na výcvikáče kvůli psům, aby nezůstávali sami doma, ale taky si chci občas prohřát kosti, u moře jsem např. nebyla dobrých 8 let, a tahat psa třeba do chorvatska kde je 33 ve stínu, to se mi nezdá vůči němu zrovna košér, to by si to tam opravdu užil, když se vody bojí a je celej černej, už vidim jak je odvázanej. Takže to, že si někdo neveme psa na dovolenou neznamená, že je pohodlnej a nemá ho rád ...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no nezlobte se na mě, ale asi 4 roky jsme jezdili na výcvikáče kvůli psům, aby nezůstávali sami doma, ale taky si chci občas prohřát kosti, u moře jsem např. nebyla dobrých 8 let, a tahat psa třeba do chorvatska kde je 33 ve stínu, to se mi nezdá vůči němu zrovna košér, to by si to tam opravdu užil, když se vody bojí a je celej černej, už vidim jak je odvázanej. Takže to, že si někdo neveme psa na dovolenou neznamená, že je pohodlnej a nemá ho rád ...

No jasně, my zase rádi jezdíme do vysokých hor, navíc letecky třeba do Střední Asie, na takovou cestu psa opravdu vzít nelze. A na druhou stranu si nemyslím, že když jednou za tři roky na takovou cestu jedeme a psy měsíc někdo hlídá (naštěstí máme ochotné rodiče), nějak trpí. Jiné roky jezdíme s nimi tam, kam oni můžou a kde si to užijou (což si myslím, že ani horko u moře není to pravé)...
m.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jasně, my zase rádi jezdíme do vysokých hor, navíc letecky třeba do Střední Asie, na takovou cestu psa opravdu vzít nelze. A na druhou stranu si nemyslím, že když jednou za tři roky na takovou cestu jedeme a psy měsíc někdo hlídá (naštěstí máme ochotné rodiče), nějak trpí. Jiné roky jezdíme s nimi tam, kam oni můžou a kde si to užijou (což si myslím, že ani horko u moře není to pravé)...
m.

a dítě, které neumí plavat taky odložíte doma, aby se nepeklo na pláži na slunku? to asi ne že? moje kamarádka třeba plavat neumí a nikdy neuměla, vody se bojí stejně jako ten váš pes akorát není černá :D a k moři nemusíte jezdit tak daleko, moře máte aji v itálii a ta je dost blízko aby to pes v letadle nepřežil nebo v autě. při pořizování psa musíte zvážit opravdu všechno a pokud něco máte rádi a pes do toho nespadá, tak si ho prostě nepořizuju, mě prostě nepříjde fér jenom kvůli tomu co chci já psa odložit, ptáte se jeho co chce? neptáte, proč? neumí mluvit, kdyby uměl, myslíte si že by vám řekl jedte si a mě klidně nechte měsíc kdesi kde to třeba vůbec neznám jako v tom hotelu nějakým? jak by bylo vám, závislá na majiteli a on vás dal na celej měsíc!!!někam do h áje....možná jsu blbá ale takhle se prostě ke svýmu psovi nechovám a nemám to ráda ani u jiných (i když si můžete dělat co chcete) a bud něco oželím, pokud tam můj mazel nemůže se mnou a nebo vymyslím něco jinýho....někdo ho třeba k rodičům, stejně jako zadavatelka dát prostě nemůže...já u moře byla a viděla jsem tam ty psy co lítali ve vodě a ani horko jim nevadilo, užívali si to a byli rádi že jsou s majiteli a nebyli to místní, byli to turisti z čr jako my...:) p.s. pokud se pes bojí vody, není problém ho to odnaučit, jenom se musí chtít :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
a dítě, které neumí plavat taky odložíte doma, aby se nepeklo na pláži na slunku? to asi ne že? moje kamarádka třeba plavat neumí a nikdy neuměla, vody se bojí stejně jako ten váš pes akorát není černá :D a k moři nemusíte jezdit tak daleko, moře máte aji v itálii a ta je dost blízko aby to pes v letadle nepřežil nebo v autě. při pořizování psa musíte zvážit opravdu všechno a pokud něco máte rádi a pes do toho nespadá, tak si ho prostě nepořizuju, mě prostě nepříjde fér jenom kvůli tomu co chci já psa odložit, ptáte se jeho co chce? neptáte, proč? neumí mluvit, kdyby uměl, myslíte si že by vám řekl jedte si a mě klidně nechte měsíc kdesi kde to třeba vůbec neznám jako v tom hotelu nějakým? jak by bylo vám, závislá na majiteli a on vás dal na celej měsíc!!!někam do h áje....možná jsu blbá ale takhle se prostě ke svýmu psovi nechovám a nemám to ráda ani u jiných (i když si můžete dělat co chcete) a bud něco oželím, pokud tam můj mazel nemůže se mnou a nebo vymyslím něco jinýho....někdo ho třeba k rodičům, stejně jako zadavatelka dát prostě nemůže...já u moře byla a viděla jsem tam ty psy co lítali ve vodě a ani horko jim nevadilo, užívali si to a byli rádi že jsou s majiteli a nebyli to místní, byli to turisti z čr jako my...:) p.s. pokud se pes bojí vody, není problém ho to odnaučit, jenom se musí chtít :)

Kupodivu ano, kamarádka "odložila" dvouleté dítě na týden k rodičům, když jeli s manželem k moři. Dítě bylo na hlídání u babiček zvyklé, kdyby byl "mamánek", samozřejmě by nikam nejeli. A to je z pohledu okolí supermáma, která dělá pro blaho dítěte vše, jenom holt potřebovala na chvíli vypnout... A ano, já bych taky bez problémů odložila psa, když bych jela jednou za rok nebo dva na dovolenou. Nepořizovala bych si ho, kdybych byla 16 hodin v práci, popř. byla zaměstnaná i o víkendu. Ale jenom člověk si myslí, že je pro svého hafíčka nepostradatelný. Psovi je to šumák. Den možná prokňučí u dveří a pak je v pohodě. Mimochodem všimli jste si, že vás pes vítá stejně intenzivně jak když se vrátíte z obchodu, tak když přijedete třeba z té dovolené?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kupodivu ano, kamarádka "odložila" dvouleté dítě na týden k rodičům, když jeli s manželem k moři. Dítě bylo na hlídání u babiček zvyklé, kdyby byl "mamánek", samozřejmě by nikam nejeli. A to je z pohledu okolí supermáma, která dělá pro blaho dítěte vše, jenom holt potřebovala na chvíli vypnout... A ano, já bych taky bez problémů odložila psa, když bych jela jednou za rok nebo dva na dovolenou. Nepořizovala bych si ho, kdybych byla 16 hodin v práci, popř. byla zaměstnaná i o víkendu. Ale jenom člověk si myslí, že je pro svého hafíčka nepostradatelný. Psovi je to šumák. Den možná prokňučí u dveří a pak je v pohodě. Mimochodem všimli jste si, že vás pes vítá stejně intenzivně jak když se vrátíte z obchodu, tak když přijedete třeba z té dovolené?

to si ale myslíte vy, že je mu to šumák, dítě přemýšlí jinak a záleží na individualitě, moje neteř ve dvou letech by teda u svojí babičky týden nebo 14 dní bez mámy a táty nevydržela, ne, proto, že je závislák, ale protože dítě ve dvou letech prostě potřebuje matku s otcem. já je taky potřebovala.
a to že vás vítá úplně stejně i když se vrátíte z obchodu, to je akorát špatně a stresuje ho to, víte co v tom bytě dělá když tam nejste? nevyje náhodou nebo neštěká čtvrt hodiny jakmile jste pryč? pochybuju že jste si někdy nahrála třeba na kameru nebo mikrofon co tam váš pes dělá když jste pryč, ale většinu psů, pokud při každým příchodu ho chlácholíte a emocionálně vítáte jako: no ahooooj, no co, byls tu hodnej? no hodnej pejsek" a pes se může zbláznit, to je sice krásný, ale právě proto, že vás takto vítá je stresující pro něj a z největší pravděpodobností když tam nejste tak kňučí, vyje nebo štěká (pokud je v bytě). pes by měl váš příchod a odchod brát jako samozřejmou věc a ne bláznit jak maniak. ale to je už jiná věc. můj pes je prostě člen rodiny a člen rodiny se doma sám nenechává nebo někde neodkládá. takto to mám aspon já, takže pokud chci jet k moři tak buď někam, kde to zvládne i pes a nebo nikam, v česku je taky hezky a vykoupat se v rybníku je kolikrát lepší než přeplněná pláž někde před hotelem :) ale každý ať si to dělá jak chce, já akorát napsala svůj názor jak to mám u nás a pokud bych měla takovýho otce jako má zadavatelka, což mám úplně to stejný, tak bych ho tam nenechala ani na pár hodin, natož na dva měsíce.....