Dva psi doma

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja som k jeden a polrocnemu holandakovi priniesla trojmesacne stena a aj ked to da prace, je to lepsie s dvomi Uz takto fungujeme od oktobra a ide to Psiska sa zzili, stale sa hraju, uzasne spolu vychadzaju, mala sa uci od velkeho, proste parada No na vasom mieste by som chvilku este pockala, 7 mesacny pes je podla mna prilis mlady na prirastok

Dá se to, ale zadavatelka musí počítat s tím, že by všechno dělala na dvakrát...7mi měsíční je ještě moc mladá, aby zvládla cvičit při rozptylování štěnětem..zároveň by si ale pesani určitě skvěle vyhráli.:o))

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, jsem tady nová, poprvé píšu, ale čtu to již delší dobu. Chtěla bych se zeptat, jestli někdo z Vás má zkušenost se 2mi štěňaty najednou. Máme doma zlatou kokršpanělku (nyní 7 měsíců) a chtěla bych jí za pár měsíců pořídit malou kamarádku, jednak aby se doma sami nenudily a také si myslím, že když má pes doma psího kámoše, snáší samotu i cokoliv lépe. Ale asi záleží na tom, kdy se ten kamarád do smečky dostane. Vím z vlastní zkušenosti, že například štěně se seniorem už tolik "nesrostou" jako dva mladí psi. Měli jsme 2 psi z útulku, nejdřív 13 let kluka a pak 6 let holku, a mysleli jsme si, že jim bude doma veselo, ale oni oba se upnuli na páníčka a tudíž tesknili oba, společnost si nedělali... Myslela jsem si, že když se pořídí druhý pejsek ve štěněcím věku toho prvního (ale už i trošku odrostlého a vyspělého) pejska, že by mohli k sobě dostatečně přilnout. Myslíte si, že si budou spolu hrát a čas bez páníčka jim tak uběhne dřív? A asi i výchova dvou mlaďasů (batolete a puberťáka) bude trochu fuška. Máte s tím někdo nějaké zkušenosti? Umíte poradit, zda do toho jít nebo ne?
Moc díky všem za názor.

tak já mám osobní zkušenost přímo se 2 sourozenci, musím podotknout že je to časově náročné, ale jde to zvládnout, jelikož jsem nechtěla aby si vytvořili vlastní smečku tak jsem občas chodila na procházky s každým zvlášť, stejně tak je cvičila každého zvlášť, jsou jim nyní 2 roky, jsou závislí na mě, spolu si hrají minimálně, doma skoro vůbec, jen na zahradě když tam s nimi nejsem si vyhrají spolu, samotu zřejmě snášejí dobře, ale musím podotknout že občas po odchodu do práce slyším urputné vytí, ale myslím že je to za chvíli přejde, bydlím v RD takže si sousedi neztěžují, ale já chtěla aby byli spíše závisláci na mě, už pro případ kdyby se jednomu něco stalo a druhý zůstal sám, ovšem ani tak nevím jaký to bude až zůstane jeden sám
je hodně lidí co vás od toho bude zrazovat, ale pokud je vychováte a věnujete jim čas na výchovu a výcvik, tak klidně doporučuji
jen opravdu pozor na případné procházky polem, pokud si vytvoří spolu smečku mohl by to být problém, já ty 2 klidně odvolám od běžícího zajíce

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak já mám osobní zkušenost přímo se 2 sourozenci, musím podotknout že je to časově náročné, ale jde to zvládnout, jelikož jsem nechtěla aby si vytvořili vlastní smečku tak jsem občas chodila na procházky s každým zvlášť, stejně tak je cvičila každého zvlášť, jsou jim nyní 2 roky, jsou závislí na mě, spolu si hrají minimálně, doma skoro vůbec, jen na zahradě když tam s nimi nejsem si vyhrají spolu, samotu zřejmě snášejí dobře, ale musím podotknout že občas po odchodu do práce slyším urputné vytí, ale myslím že je to za chvíli přejde, bydlím v RD takže si sousedi neztěžují, ale já chtěla aby byli spíše závisláci na mě, už pro případ kdyby se jednomu něco stalo a druhý zůstal sám, ovšem ani tak nevím jaký to bude až zůstane jeden sám
je hodně lidí co vás od toho bude zrazovat, ale pokud je vychováte a věnujete jim čas na výchovu a výcvik, tak klidně doporučuji
jen opravdu pozor na případné procházky polem, pokud si vytvoří spolu smečku mohl by to být problém, já ty 2 klidně odvolám od běžícího zajíce

Mám zkušenost takovou že jsem si pořídila k 4 letému pesanovi štěnísko ted mají 5 let a téměř rok. Stěnísko se naučilo uplně všechno od staršího naštěstí už vycvičeného a šikovného pesana a je to naprosto bezproblémové soužití...už mám čas na malou na cvičení blbnutí apod a s druhým psem stačí jen udržovat to co umí. Hrají si spolu uplně užásně a jsou si opravdu velice blízcí akorát když už je jeden pes vychovaný je to opravdu o tom že si i páníček krásně užívá výchovu prcka .... nedovedu si představit věnvat se na 100 % dvěma téměř štěnatům, puberták i štěnísko potřebuje trochu jiný přístup k výchově...osobně můžu doporučit vychovat jednoho psa a potom si pořídit štěnátko třeba když už prvnímu je aspon dva roky nebo prostě když už to má v hlavě srovnaný...bohžuel znám hodně případů kdy to lidem prostě "nevyšlo" a dali jednoho ze dvou "stěnat" po čase pryč jelikož prostě neměli pořádně vychovaného ani jednoho a měli starostí až nad hlavu...pořádně to promyslete, není to jen o tom že si pejsci hrajou můžou se taky časem nesnášet a bojovat o pozici doma i to jsem bohužel viděla, a žádný kamarádi z nich být nemusí a ještě k tomu je budete muset vychovávat "nadvakrát" . I když můj první už je vychovaný stejně je problém v klidu pracovat s druhým, jelikož ten první se pořád dožaduje pozornosti a nebo odvádí pozornost prcka...natož dva pubertáci. A to že budete chodit s každým zvlášt mi věřte je po čase pěkná otrava :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak já mám osobní zkušenost přímo se 2 sourozenci, musím podotknout že je to časově náročné, ale jde to zvládnout, jelikož jsem nechtěla aby si vytvořili vlastní smečku tak jsem občas chodila na procházky s každým zvlášť, stejně tak je cvičila každého zvlášť, jsou jim nyní 2 roky, jsou závislí na mě, spolu si hrají minimálně, doma skoro vůbec, jen na zahradě když tam s nimi nejsem si vyhrají spolu, samotu zřejmě snášejí dobře, ale musím podotknout že občas po odchodu do práce slyším urputné vytí, ale myslím že je to za chvíli přejde, bydlím v RD takže si sousedi neztěžují, ale já chtěla aby byli spíše závisláci na mě, už pro případ kdyby se jednomu něco stalo a druhý zůstal sám, ovšem ani tak nevím jaký to bude až zůstane jeden sám
je hodně lidí co vás od toho bude zrazovat, ale pokud je vychováte a věnujete jim čas na výchovu a výcvik, tak klidně doporučuji
jen opravdu pozor na případné procházky polem, pokud si vytvoří spolu smečku mohl by to být problém, já ty 2 klidně odvolám od běžícího zajíce

Jé mě se teď smazal příspěvek :-( A to jsem ho psala tak dlouho...byl asi hodně dlouhý. No nic tak znovu. Psala jsem, že je štěstí, že ta naše kokřice je už dnes v 7mi měsících hodná a poslušná (otázka je co bude za půl roku, kdy bych si to štěndo pořídila). Chtěla jsem se zeptat na název \"svoje smečka\". Je to jakože by mne z té smečky úplně vypustily a jako si to šéfovaly sami ? :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám zkušenost takovou že jsem si pořídila k 4 letému pesanovi štěnísko ted mají 5 let a téměř rok. Stěnísko se naučilo uplně všechno od staršího naštěstí už vycvičeného a šikovného pesana a je to naprosto bezproblémové soužití...už mám čas na malou na cvičení blbnutí apod a s druhým psem stačí jen udržovat to co umí. Hrají si spolu uplně užásně a jsou si opravdu velice blízcí akorát když už je jeden pes vychovaný je to opravdu o tom že si i páníček krásně užívá výchovu prcka .... nedovedu si představit věnvat se na 100 % dvěma téměř štěnatům, puberták i štěnísko potřebuje trochu jiný přístup k výchově...osobně můžu doporučit vychovat jednoho psa a potom si pořídit štěnátko třeba když už prvnímu je aspon dva roky nebo prostě když už to má v hlavě srovnaný...bohžuel znám hodně případů kdy to lidem prostě "nevyšlo" a dali jednoho ze dvou "stěnat" po čase pryč jelikož prostě neměli pořádně vychovaného ani jednoho a měli starostí až nad hlavu...pořádně to promyslete, není to jen o tom že si pejsci hrajou můžou se taky časem nesnášet a bojovat o pozici doma i to jsem bohužel viděla, a žádný kamarádi z nich být nemusí a ještě k tomu je budete muset vychovávat "nadvakrát" . I když můj první už je vychovaný stejně je problém v klidu pracovat s druhým, jelikož ten první se pořád dožaduje pozornosti a nebo odvádí pozornost prcka...natož dva pubertáci. A to že budete chodit s každým zvlášt mi věřte je po čase pěkná otrava :-)

A jak to potom dělají majitelé chovatelských stanic, kde mají štěňat, která si z jednotlivých vrhů nechávají souběžně i více, a úspěšně je prezentují na výstavách. Viděla jsem ve stejném věku na výstavách 2-3 a mnohdy i více psů (např v jedné kleci) a všecko šampióni, zvladatelní, hodní. Asi je to hodně o povaze psů, ale co se týče těch stanic, tak si říkám, že tam asi musí zasahovat ještě nějaká vyšší moc :-) Leckde mají třeba 12 psů ve smečce, a úspěšně s němi spolužijí, i když už asi na jiných principech než když má doma člověk mazlíčka a může mu dát individuální péči.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jé mě se teď smazal příspěvek :-( A to jsem ho psala tak dlouho...byl asi hodně dlouhý. No nic tak znovu. Psala jsem, že je štěstí, že ta naše kokřice je už dnes v 7mi měsících hodná a poslušná (otázka je co bude za půl roku, kdy bych si to štěndo pořídila). Chtěla jsem se zeptat na název \"svoje smečka\". Je to jakože by mne z té smečky úplně vypustily a jako si to šéfovaly sami ? :-)

no v 7 měsících opravdu ještě není o čem mluvit :-) Pokud budete mít dva mladé pejsky je prostě pravděpodobné že vás opravdu téměř můžou v"vypustit" a vytvořit si svoji "smečku" ...aby se to nestalo musela byste s každým navázat "pouto" tzn zvlášt cvičit, hrát si apod...jinak si vystačí naprosto sami a to ve všech ohledech :-D osobně bych do toho nešla jen z toho důvodu že v tom vidím spíš problémy než ty radosti :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no v 7 měsících opravdu ještě není o čem mluvit :-) Pokud budete mít dva mladé pejsky je prostě pravděpodobné že vás opravdu téměř můžou v"vypustit" a vytvořit si svoji "smečku" ...aby se to nestalo musela byste s každým navázat "pouto" tzn zvlášt cvičit, hrát si apod...jinak si vystačí naprosto sami a to ve všech ohledech :-D osobně bych do toho nešla jen z toho důvodu že v tom vidím spíš problémy než ty radosti :-)

Ten druhý pes by přišel do mojí smečky až ve věku 1 roku toho prvního pejska. Myslela jsem si, že ten čas už by mohl stačit. Někde jsem četla, že tihle malí psi (resp. střední plemeno) dospívá už v jednom roce, není to jako u např. labradorů- Ale když mě tak odrazujete, tak asi vážně stojí za to se nad tím zamyslet... hmmm škoda...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no v 7 měsících opravdu ještě není o čem mluvit :-) Pokud budete mít dva mladé pejsky je prostě pravděpodobné že vás opravdu téměř můžou v"vypustit" a vytvořit si svoji "smečku" ...aby se to nestalo musela byste s každým navázat "pouto" tzn zvlášt cvičit, hrát si apod...jinak si vystačí naprosto sami a to ve všech ohledech :-D osobně bych do toho nešla jen z toho důvodu že v tom vidím spíš problémy než ty radosti :-)

Souhlasím s příspěvkem výše. Pokud je první pes již dospělý, vychovaný a vycvičený, s dalším štěnětem problém nebývá, ale pokud k takhle mladému psovi, vlastně ještě štěněti, které ještě nemá za sebou ani pubertu, pořídíte štěně, musíte dělat s nimi všechno zvlášť. Zvládne to jen ten, kdo má na to dost času a to je málokdo. Nenechte se ukolébat, že vaše 7měsíční štěně poslouchá, až přijde do puberty a pak dospěje, tak se to změní, pokud s ním nebudete soustavně pracovat.
Takže záleží jen na vás, pokud máte dost času, abyste všechno to, co teď děláte s jedním psem, dělala navíc ještě zvlášť s dalším štěnětem samostatě, tak by to mohlo jít, pokud ne, budete mít dva nevychované a neposlouchající psy, kteří si budou spolu dělat co chtějí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím s příspěvkem výše. Pokud je první pes již dospělý, vychovaný a vycvičený, s dalším štěnětem problém nebývá, ale pokud k takhle mladému psovi, vlastně ještě štěněti, které ještě nemá za sebou ani pubertu, pořídíte štěně, musíte dělat s nimi všechno zvlášť. Zvládne to jen ten, kdo má na to dost času a to je málokdo. Nenechte se ukolébat, že vaše 7měsíční štěně poslouchá, až přijde do puberty a pak dospěje, tak se to změní, pokud s ním nebudete soustavně pracovat.
Takže záleží jen na vás, pokud máte dost času, abyste všechno to, co teď děláte s jedním psem, dělala navíc ještě zvlášť s dalším štěnětem samostatě, tak by to mohlo jít, pokud ne, budete mít dva nevychované a neposlouchající psy, kteří si budou spolu dělat co chtějí.

Roční kokr bude nevycválaný puberťák, podle mě nejhorší období na pořízení dalšího psa, ideál je u psa téhle velikosti 2-3 roky, to je pes plně dospělý a naučený soužití s páníčkem a rodinou a štěně už ho tolik neovlivní.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím s příspěvkem výše. Pokud je první pes již dospělý, vychovaný a vycvičený, s dalším štěnětem problém nebývá, ale pokud k takhle mladému psovi, vlastně ještě štěněti, které ještě nemá za sebou ani pubertu, pořídíte štěně, musíte dělat s nimi všechno zvlášť. Zvládne to jen ten, kdo má na to dost času a to je málokdo. Nenechte se ukolébat, že vaše 7měsíční štěně poslouchá, až přijde do puberty a pak dospěje, tak se to změní, pokud s ním nebudete soustavně pracovat.
Takže záleží jen na vás, pokud máte dost času, abyste všechno to, co teď děláte s jedním psem, dělala navíc ještě zvlášť s dalším štěnětem samostatě, tak by to mohlo jít, pokud ne, budete mít dva nevychované a neposlouchající psy, kteří si budou spolu dělat co chtějí.

Opakuje se zde názor o sedmiměsíčním psovi, ale já jsem přemýšlela nad štěnětem až po dovršení jednoho roku mojí fenky, takže ne teď již v sedmi měsících. Což jsem již několikrát napsala. Mám známou, ta má doma jezevčice také po roce a nemá s němi nějaké problémy, ale je to jiná rasa, tak jsem si říkala, že třeba by někdo mohl mít zkušenost (tím myslím osobní, ne jen z doslechu) s kokrama....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Opakuje se zde názor o sedmiměsíčním psovi, ale já jsem přemýšlela nad štěnětem až po dovršení jednoho roku mojí fenky, takže ne teď již v sedmi měsících. Což jsem již několikrát napsala. Mám známou, ta má doma jezevčice také po roce a nemá s němi nějaké problémy, ale je to jiná rasa, tak jsem si říkala, že třeba by někdo mohl mít zkušenost (tím myslím osobní, ne jen z doslechu) s kokrama....

individuality jsou i v rámci jednoho plemene...
Já bych do toho šla, až budete mít fenku vychovanou a budete sky v roce na to cítit.
Já mám smečku 4 roky, 3 roky a 5 měsíců..Takže jsem si druhou fenku brala taky v roce a kousek věku první fenky a v pohodě..Holky jsou spolu naprosto v pohodě, vyblbnou se, ale zároveň jsem pro ně já Bůh..S jednou chodím na agility, s druhou se snažím cvičit "workong testy"...Ta třetí je ještě štěndo, ale bude taky agiliťačka...Věnuju jim ale všechen svůj volnej čas..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
individuality jsou i v rámci jednoho plemene...
Já bych do toho šla, až budete mít fenku vychovanou a budete sky v roce na to cítit.
Já mám smečku 4 roky, 3 roky a 5 měsíců..Takže jsem si druhou fenku brala taky v roce a kousek věku první fenky a v pohodě..Holky jsou spolu naprosto v pohodě, vyblbnou se, ale zároveň jsem pro ně já Bůh..S jednou chodím na agility, s druhou se snažím cvičit "workong testy"...Ta třetí je ještě štěndo, ale bude taky agiliťačka...Věnuju jim ale všechen svůj volnej čas..

Díky všem za názor. Jasně 3 pesani už asi dají zabrat a ukrojí hodně z volného času. Já jsem si psa pořizovala proto, že zas tolik aktivních koníčků nemám, mít psa se slučuje s mým životním stylem (procházky, trávení společného času) ale stejně jako všichni musím chodit do práce (naštěstí jsem podnikatelka a tak si množství času věnovaného práci, naštěstí určuji sama). Když jsem si přinesla tu první fenku, první měsíc jsem s ní byla 24h denně, druhý měsích zůstávala každý 2-3. den sama doma max 2 hodiny. Jednou 3hod a to jsem si to hodně vyčítala. Poprvé sama na 4 hod zůstala doma až ve věku jejich 5-ti měsíců, což už štňata ze sousedství (jeden o 3 týdny a druhý o měsíc mladší) dávno zvládaly 5 hodin samoty denně. Nakonec se mi tato "přehnaná" péče i docela vymstila, protože fenka se na mne tak nalepila, že mne ani na záchod nepustila samotnou, ne že by samotu nezvládala, ale mám ji všude v patách. První náznaky puberty už má taky, ale já se s ní snažila právě navázat to intenzivní pouto, tím že jsme hodně času trávily spolu, tak možná i proto mne teď poslouchá na slovo a visí mi na rtech. Je to takový mamánek, ale učím ji už samostatnosti (např. že do postele přilehne až po 6.hod kdy přítel odejde do práce)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky všem za názor. Jasně 3 pesani už asi dají zabrat a ukrojí hodně z volného času. Já jsem si psa pořizovala proto, že zas tolik aktivních koníčků nemám, mít psa se slučuje s mým životním stylem (procházky, trávení společného času) ale stejně jako všichni musím chodit do práce (naštěstí jsem podnikatelka a tak si množství času věnovaného práci, naštěstí určuji sama). Když jsem si přinesla tu první fenku, první měsíc jsem s ní byla 24h denně, druhý měsích zůstávala každý 2-3. den sama doma max 2 hodiny. Jednou 3hod a to jsem si to hodně vyčítala. Poprvé sama na 4 hod zůstala doma až ve věku jejich 5-ti měsíců, což už štňata ze sousedství (jeden o 3 týdny a druhý o měsíc mladší) dávno zvládaly 5 hodin samoty denně. Nakonec se mi tato "přehnaná" péče i docela vymstila, protože fenka se na mne tak nalepila, že mne ani na záchod nepustila samotnou, ne že by samotu nezvládala, ale mám ji všude v patách. První náznaky puberty už má taky, ale já se s ní snažila právě navázat to intenzivní pouto, tím že jsme hodně času trávily spolu, tak možná i proto mne teď poslouchá na slovo a visí mi na rtech. Je to takový mamánek, ale učím ji už samostatnosti (např. že do postele přilehne až po 6.hod kdy přítel odejde do práce)

Všechny moje holky se mnou minimálně první dva měsíce pobytu u nás chodily do práce...Dělám něco jako krátký/dlouhý týden a teď jsou doma sami po celou mojí pracovní dobu (kamarádka chodí venčit po poledni a přítel se vrací domů o 3/4 hodiny dřív než já), jsou to ale jen tři dny v týdnu..
Na záchod se mnou chodí všechny, máme byt 1+1, takže působí docela komicky, když se já po těch pár metrech někam přesouvám a za mnou se táhnou tři psiska..
Venku s nima nemám sebemenší problém, dbala jsem hodně na socializaci...Všichni si ťukají na čelo, že mám tolik psů, ale je to naprosto v pohodě..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všechny moje holky se mnou minimálně první dva měsíce pobytu u nás chodily do práce...Dělám něco jako krátký/dlouhý týden a teď jsou doma sami po celou mojí pracovní dobu (kamarádka chodí venčit po poledni a přítel se vrací domů o 3/4 hodiny dřív než já), jsou to ale jen tři dny v týdnu..
Na záchod se mnou chodí všechny, máme byt 1+1, takže působí docela komicky, když se já po těch pár metrech někam přesouvám a za mnou se táhnou tři psiska..
Venku s nima nemám sebemenší problém, dbala jsem hodně na socializaci...Všichni si ťukají na čelo, že mám tolik psů, ale je to naprosto v pohodě..

Tak to mě hodně pobavilo!! Při představě, že se zvednu na WC a za mnou jdou 3 pesani :-) No ta naše tam vydrží ale jen chvíli, pak zas otravuje, že chce jít pryč, ale má smůlu a musí vše sdílet se mnou :-) My máme také malý byt, než se nám dostaví větší se zahradou, a máme vestavné patro. Samozřejmě před jeho pořízením se mnou spala v posteli, ač přítel značně protestoval, naučila jsem jí usnout na místečku vedle postele a až usne přítel, teprve pak se dobývat do postele :-) A pak ležet jen na mojí půlce, nebudit páníčka. Je mazaná a rychle se naučila správné grify, takže ani po 5 měsících spoluspaní se psem přítel netušil, že tam fena je. Jen když se probudil v noci na WC tak se divil, jak tam vyskočila, když sama ještě nikam vyskočit neumí (a to neumí dodnes). No zatrhl to rázně vybudováním patra na spaní, kam se po žebříku čubina nemá šanci se dostat (čili opět další lekce samostatnosti), ale umí s tím také dobře proplout. Počká, až páníček odejde do práce, usedne na nejvzdálenější roh místnosti, odkud mám šanci jí vidět a byť potichu ale usedavě mě budí a táhne mne ještě v pyžamu na gauč, kde se se mnou dospí mnohdy i do 12 hod :-) (vyvenčená je ráno od přítele) :-) Pokud to od nás časem odkouká i ta mladší, to bude teprve sranda :-) Ale smečka je smečka že? :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak to mě hodně pobavilo!! Při představě, že se zvednu na WC a za mnou jdou 3 pesani :-) No ta naše tam vydrží ale jen chvíli, pak zas otravuje, že chce jít pryč, ale má smůlu a musí vše sdílet se mnou :-) My máme také malý byt, než se nám dostaví větší se zahradou, a máme vestavné patro. Samozřejmě před jeho pořízením se mnou spala v posteli, ač přítel značně protestoval, naučila jsem jí usnout na místečku vedle postele a až usne přítel, teprve pak se dobývat do postele :-) A pak ležet jen na mojí půlce, nebudit páníčka. Je mazaná a rychle se naučila správné grify, takže ani po 5 měsících spoluspaní se psem přítel netušil, že tam fena je. Jen když se probudil v noci na WC tak se divil, jak tam vyskočila, když sama ještě nikam vyskočit neumí (a to neumí dodnes). No zatrhl to rázně vybudováním patra na spaní, kam se po žebříku čubina nemá šanci se dostat (čili opět další lekce samostatnosti), ale umí s tím také dobře proplout. Počká, až páníček odejde do práce, usedne na nejvzdálenější roh místnosti, odkud mám šanci jí vidět a byť potichu ale usedavě mě budí a táhne mne ještě v pyžamu na gauč, kde se se mnou dospí mnohdy i do 12 hod :-) (vyvenčená je ráno od přítele) :-) Pokud to od nás časem odkouká i ta mladší, to bude teprve sranda :-) Ale smečka je smečka že? :-)

Jojo, ty moje jsou hrozný asistentky...Máme WC v koupelně, takže ráno se mnou absolvují kolečko - záchod, zuby, hygiena pohodlně rozložený na podlaze..Pak se jdu oblíkat, to už u mě poskakují...Když něco dělám v kuchyni, leží za mnou na podlaze...Na telku koukají se mnou na gauči...No, prostě sranda..
Jen v posteli s námi teda nespí - máme jí taky "nahoře"..
A to nemám žádný uplně pidi psy - GR, a dvě kříženky (4letá i 5ti měsíční 8kg - ta druhá zatím)..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak to mě hodně pobavilo!! Při představě, že se zvednu na WC a za mnou jdou 3 pesani :-) No ta naše tam vydrží ale jen chvíli, pak zas otravuje, že chce jít pryč, ale má smůlu a musí vše sdílet se mnou :-) My máme také malý byt, než se nám dostaví větší se zahradou, a máme vestavné patro. Samozřejmě před jeho pořízením se mnou spala v posteli, ač přítel značně protestoval, naučila jsem jí usnout na místečku vedle postele a až usne přítel, teprve pak se dobývat do postele :-) A pak ležet jen na mojí půlce, nebudit páníčka. Je mazaná a rychle se naučila správné grify, takže ani po 5 měsících spoluspaní se psem přítel netušil, že tam fena je. Jen když se probudil v noci na WC tak se divil, jak tam vyskočila, když sama ještě nikam vyskočit neumí (a to neumí dodnes). No zatrhl to rázně vybudováním patra na spaní, kam se po žebříku čubina nemá šanci se dostat (čili opět další lekce samostatnosti), ale umí s tím také dobře proplout. Počká, až páníček odejde do práce, usedne na nejvzdálenější roh místnosti, odkud mám šanci jí vidět a byť potichu ale usedavě mě budí a táhne mne ještě v pyžamu na gauč, kde se se mnou dospí mnohdy i do 12 hod :-) (vyvenčená je ráno od přítele) :-) Pokud to od nás časem odkouká i ta mladší, to bude teprve sranda :-) Ale smečka je smečka že? :-)

tak to ti moji se mnou chodí taky na záchod a i když jdu do vany tak leží před vanou a čekaj až vylezu, občas si ten jeden vzpomene že by si se mnou mohl hrát a donese hračku - prý jestli nechci kačenku do vody, občas mi ji tam i hodí, ještě čekám kdy tam za mnou skočí protože do vany na sprchování nohou skáče sám, tak jsem zvědavá jak dlouho mu bude trvat než tam za mnou vleze

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jojo, ty moje jsou hrozný asistentky...Máme WC v koupelně, takže ráno se mnou absolvují kolečko - záchod, zuby, hygiena pohodlně rozložený na podlaze..Pak se jdu oblíkat, to už u mě poskakují...Když něco dělám v kuchyni, leží za mnou na podlaze...Na telku koukají se mnou na gauči...No, prostě sranda..
Jen v posteli s námi teda nespí - máme jí taky "nahoře"..
A to nemám žádný uplně pidi psy - GR, a dvě kříženky (4letá i 5ti měsíční 8kg - ta druhá zatím)..

Hehe tak to si umím představit, naše sheila dělá úplně to samé. Co to je GR? Všimla jsem si tady hodně značek a zkratek pro plemena, no jediné co jsem si se svým mozečkem dokázala dovtípit bylo NO (německý ovčák) :-D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak to ti moji se mnou chodí taky na záchod a i když jdu do vany tak leží před vanou a čekaj až vylezu, občas si ten jeden vzpomene že by si se mnou mohl hrát a donese hračku - prý jestli nechci kačenku do vody, občas mi ji tam i hodí, ještě čekám kdy tam za mnou skočí protože do vany na sprchování nohou skáče sám, tak jsem zvědavá jak dlouho mu bude trvat než tam za mnou vleze

no ta naše nosí taky různé své hračky, ale jako výmě nu za jídlo. Dost pracně jsem jí odnaučovala nežebrat u stolu, nikdy od stolu nedostala, ale žebrá tam přesto. Předposlední stadium bylo, kdy tedy nevzdala žebrání ale dělala to nenápadnější formou, zalehla pod mojí nebo přítelovu židli. To jsem jí taky hnala, tak teď to dělá otevřeně, hele já ti dám svojí nejoblíb. hračku a ty naval kus chleba. Hračky nosí permanentně na výměnu za jídlo, třeba i když jím na gauči jablko., Všimla jsem si, že nosí vždy tu pro ní nejcennější hračku, tedy můj dřevěný hřeben omotaný záclonou. Nějaký hračky ze zverimexu jí nic neříkají... :-)

Co se týče vašeho pejska dobrovolně skákajícího do sprcháče - SUPER! to bych potřebovala naučit tu naši, protože ona se bojí vody jak čert kříže. Ve sněhu by teda mohla spát, to si nejoblíbenější pamlsek (střívko) bere vždy na terasu, která je nyní hojně posypaná sněhem a na nejvyšším bodě se´zahnízdí a tam si kouše, ale omýt koule sněhu po venčení, to se vzpírá nohama rukama. Když už se nechá přemluvit, tak alespoň trochu pofňukává ve vaně, takže sprchujeme vždy s přítelem, jeden je vepředu a krmí rýžovými pamlsky, a druhý vzadu a meje :-) Jooo je to někdy horší než s dětma :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no ta naše nosí taky různé své hračky, ale jako výmě nu za jídlo. Dost pracně jsem jí odnaučovala nežebrat u stolu, nikdy od stolu nedostala, ale žebrá tam přesto. Předposlední stadium bylo, kdy tedy nevzdala žebrání ale dělala to nenápadnější formou, zalehla pod mojí nebo přítelovu židli. To jsem jí taky hnala, tak teď to dělá otevřeně, hele já ti dám svojí nejoblíb. hračku a ty naval kus chleba. Hračky nosí permanentně na výměnu za jídlo, třeba i když jím na gauči jablko., Všimla jsem si, že nosí vždy tu pro ní nejcennější hračku, tedy můj dřevěný hřeben omotaný záclonou. Nějaký hračky ze zverimexu jí nic neříkají... :-)

Co se týče vašeho pejska dobrovolně skákajícího do sprcháče - SUPER! to bych potřebovala naučit tu naši, protože ona se bojí vody jak čert kříže. Ve sněhu by teda mohla spát, to si nejoblíbenější pamlsek (střívko) bere vždy na terasu, která je nyní hojně posypaná sněhem a na nejvyšším bodě se´zahnízdí a tam si kouše, ale omýt koule sněhu po venčení, to se vzpírá nohama rukama. Když už se nechá přemluvit, tak alespoň trochu pofňukává ve vaně, takže sprchujeme vždy s přítelem, jeden je vepředu a krmí rýžovými pamlsky, a druhý vzadu a meje :-) Jooo je to někdy horší než s dětma :-)

tak já jsem se jich od mala neptala jestli chcou do vany nebo ne, ten druhý se tam nechá zvednout, ale přijde poslušně k vaně a počká, ale oba se ve vaně tváří že se jich ta koupel netýká a že tam nejsou, tak nechápu proč tam sám dobrovolně skáče, asi mu to zase tak nevadí, je to vodník, on dokonce když mu napustím kýbl a hodím do něj kamínek tak ponoří hlavu a vytáhne ho - prostě vodu může ve velkým a aportovat taky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hehe tak to si umím představit, naše sheila dělá úplně to samé. Co to je GR? Všimla jsem si tady hodně značek a zkratek pro plemena, no jediné co jsem si se svým mozečkem dokázala dovtípit bylo NO (německý ovčák) :-D

GR je zlatý retrívr - golden retriever.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak já jsem se jich od mala neptala jestli chcou do vany nebo ne, ten druhý se tam nechá zvednout, ale přijde poslušně k vaně a počká, ale oba se ve vaně tváří že se jich ta koupel netýká a že tam nejsou, tak nechápu proč tam sám dobrovolně skáče, asi mu to zase tak nevadí, je to vodník, on dokonce když mu napustím kýbl a hodím do něj kamínek tak ponoří hlavu a vytáhne ho - prostě vodu může ve velkým a aportovat taky

jééé...tak já myslela, že ten doprovod na WC je vyjímečný a koukám, že spíše běžný...moje fenka /4r/ to dělá od mala...největší sranda je, jdyž jdu na WC v noci...a i když se snažím jít potichu , ona mě slyší, přijde, nastrčí mi zadek na podrbkání a pak jdeme zase spát....ted mám i jejího syna / 7měs. a naučil se totéž...jen má zase rád podrbkání na hlavě...chjo..je to sranda........jinak k tématu...taky bych počkala alespon do cca 2let a pak teprve štěndo....sama vidím jaká je pohoda, když moje fenka už je ,, vybouřená,, a poslušná...malejse od ní hodně naučil, zvláště přivolání apod.....beru si je na cvičení zvlášt..v sobotu mladej a v neděli fenule.....na vycházky někdy společně, někdy každej se svýma vrstevníkama...podle času a počasí.....je super mít smečku , ale musíte být stále v pozoru....kdyby se někde něco dělo ..právě kvuli tomu, že dva je již smečka.....jinak mě letos čeká první tábor s dvěma pesanama, tak to snad nějak zvládneme...vzhlížím k pejskařům co mají více psů, makají s nima , mají je doma a vše zvládají:-))

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jééé...tak já myslela, že ten doprovod na WC je vyjímečný a koukám, že spíše běžný...moje fenka /4r/ to dělá od mala...největší sranda je, jdyž jdu na WC v noci...a i když se snažím jít potichu , ona mě slyší, přijde, nastrčí mi zadek na podrbkání a pak jdeme zase spát....ted mám i jejího syna / 7měs. a naučil se totéž...jen má zase rád podrbkání na hlavě...chjo..je to sranda........jinak k tématu...taky bych počkala alespon do cca 2let a pak teprve štěndo....sama vidím jaká je pohoda, když moje fenka už je ,, vybouřená,, a poslušná...malejse od ní hodně naučil, zvláště přivolání apod.....beru si je na cvičení zvlášt..v sobotu mladej a v neděli fenule.....na vycházky někdy společně, někdy každej se svýma vrstevníkama...podle času a počasí.....je super mít smečku , ale musíte být stále v pozoru....kdyby se někde něco dělo ..právě kvuli tomu, že dva je již smečka.....jinak mě letos čeká první tábor s dvěma pesanama, tak to snad nějak zvládneme...vzhlížím k pejskařům co mají více psů, makají s nima , mají je doma a vše zvládají:-))

My jsme si k 15ti měsíčnímu jezevčíkovi koupili druhého pejska - tříměsíční štěně. Sice jsem chtěla druhého pejska, až bude tomu prvnímu alespoň 2-3 roky, jelikož se zde v diskuzi tento názor dost často objevoval. Tak jsem si říkala, že by to bylo asi tak rozumné. Pak se ale naskytla příležitost ke koupi pejska, kterého si manžle přál, tak jsme se dlouho nerozhodovali a pejska koupili.

A rozhodně jsme nelitovali. Kluci se spolu úžasně vyblbli - blbnou spolu dod dnes. Je to naprosto nerozlučná dvojka.

Pravdou ovšem je, že první pejsek je jakoby "můj" a drzhý maželův. Takže každý jsme cvičil toho svého. Odpoledne jsme je každého vzali zvlášť ven alespoň na půl hoďky a cvičili.

Já bych se toho tedy nebála a k ročnímu psovi druhého pořídila. Ovšem pokud na to budete sama a ne jako my, že jsme na psy dva, tak bych si druhého pořídila, až ten první bude mít opravdu dobrou poslušnost.

Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, jsem tady nová, poprvé píšu, ale čtu to již delší dobu. Chtěla bych se zeptat, jestli někdo z Vás má zkušenost se 2mi štěňaty najednou. Máme doma zlatou kokršpanělku (nyní 7 měsíců) a chtěla bych jí za pár měsíců pořídit malou kamarádku, jednak aby se doma sami nenudily a také si myslím, že když má pes doma psího kámoše, snáší samotu i cokoliv lépe. Ale asi záleží na tom, kdy se ten kamarád do smečky dostane. Vím z vlastní zkušenosti, že například štěně se seniorem už tolik "nesrostou" jako dva mladí psi. Měli jsme 2 psi z útulku, nejdřív 13 let kluka a pak 6 let holku, a mysleli jsme si, že jim bude doma veselo, ale oni oba se upnuli na páníčka a tudíž tesknili oba, společnost si nedělali... Myslela jsem si, že když se pořídí druhý pejsek ve štěněcím věku toho prvního (ale už i trošku odrostlého a vyspělého) pejska, že by mohli k sobě dostatečně přilnout. Myslíte si, že si budou spolu hrát a čas bez páníčka jim tak uběhne dřív? A asi i výchova dvou mlaďasů (batolete a puberťáka) bude trochu fuška. Máte s tím někdo nějaké zkušenosti? Umíte poradit, zda do toho jít nebo ne?
Moc díky všem za názor.

K ročnímu psovi štěně by šlo, ale jenom pro úplnost vám nabídnu ještě jednu stránku věci, a to je fakt, že když máte psy věkově blízko k sobě, stanou se z nich senioři taky skoro najednou. To teoreticky znamená 2x léky, 2x odměna veterináři, a když potom jeden umře, druhý stařeček nemá příliš důvodů, proč záhy neumřít také.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
K ročnímu psovi štěně by šlo, ale jenom pro úplnost vám nabídnu ještě jednu stránku věci, a to je fakt, že když máte psy věkově blízko k sobě, stanou se z nich senioři taky skoro najednou. To teoreticky znamená 2x léky, 2x odměna veterináři, a když potom jeden umře, druhý stařeček nemá příliš důvodů, proč záhy neumřít také.

jo tak přesně toho se bojí také, tiše doufám, že když jsou závisláci na mě tak ztratu druhýho nějak zvládnou

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
K ročnímu psovi štěně by šlo, ale jenom pro úplnost vám nabídnu ještě jednu stránku věci, a to je fakt, že když máte psy věkově blízko k sobě, stanou se z nich senioři taky skoro najednou. To teoreticky znamená 2x léky, 2x odměna veterináři, a když potom jeden umře, druhý stařeček nemá příliš důvodů, proč záhy neumřít také.

Zadavatelka: Moc všem děkuji za názor. To, že oba budou ve stejném věku senioři, si bohužel uvědomuji a je mi to moc líto. Ale naším domem prošlo docela dost psů (od mého raného dětství) tak vím, že i toto k životu patří. Zachránila jsem i jednoho pejska z těch týraných asi 40ti psů jak byla ta kauza před pár lety, a do té jsme taky dost investovali. Vet je opravdu drahý. Měla jsem i kokra z útulku, po zemřelých důchodcích a byl už i on sám v dost špatném stavu (teda hlavně psychicky) ale i zdravotně (těžká artróza, chronický zánět v oku, výrůstky na páteři) a stál mě ročně na veterině tak kolem 20 tis. (nepočítám do toho stravu, často jsem mu i vařila). Takže to znám, jak je to finančně náročné. S tímto se musí u tohoto koníčka bohužel počítat. Moc všem ještě jednou děkuji za pozitivní i negativní ohlasy, mohu tak alespoň zvážit všechna pro a proti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka: Moc všem děkuji za názor. To, že oba budou ve stejném věku senioři, si bohužel uvědomuji a je mi to moc líto. Ale naším domem prošlo docela dost psů (od mého raného dětství) tak vím, že i toto k životu patří. Zachránila jsem i jednoho pejska z těch týraných asi 40ti psů jak byla ta kauza před pár lety, a do té jsme taky dost investovali. Vet je opravdu drahý. Měla jsem i kokra z útulku, po zemřelých důchodcích a byl už i on sám v dost špatném stavu (teda hlavně psychicky) ale i zdravotně (těžká artróza, chronický zánět v oku, výrůstky na páteři) a stál mě ročně na veterině tak kolem 20 tis. (nepočítám do toho stravu, často jsem mu i vařila). Takže to znám, jak je to finančně náročné. S tímto se musí u tohoto koníčka bohužel počítat. Moc všem ještě jednou děkuji za pozitivní i negativní ohlasy, mohu tak alespoň zvážit všechna pro a proti.

Měli jsme dvě fenečky z jednoho vrhu - takže odmalinka pořád spolu..V září nám jedna z fenek bohužel umřela a druhá po skoro 9ti letech zlůstala sama..Snáší to v pohodě...Nejdřív bydleli se mnou a mými rodiči, pak si je vzala k sobě babička...Fenečka, co zůstala, týden nechtěla spát v pelíšku, kde spávala nemocná její sestřička, ale po důkladném vyprání v něm spinká naprosto v pohodě...
Není pravidlem, že když odejde jeden, tak druhý bude trpět a tesknit...Ale je fakt, že je to asi častější, než že je pejsek v pohodě...
Vím, že kdyby to u nás bylo opačně (fenka,která zemřela by zůstala a odešla ta druhá), tak by to bylo horší...Ačkoli byli sestry, byli uplně každá jiná...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Měli jsme dvě fenečky z jednoho vrhu - takže odmalinka pořád spolu..V září nám jedna z fenek bohužel umřela a druhá po skoro 9ti letech zlůstala sama..Snáší to v pohodě...Nejdřív bydleli se mnou a mými rodiči, pak si je vzala k sobě babička...Fenečka, co zůstala, týden nechtěla spát v pelíšku, kde spávala nemocná její sestřička, ale po důkladném vyprání v něm spinká naprosto v pohodě...
Není pravidlem, že když odejde jeden, tak druhý bude trpět a tesknit...Ale je fakt, že je to asi častější, než že je pejsek v pohodě...
Vím, že kdyby to u nás bylo opačně (fenka,která zemřela by zůstala a odešla ta druhá), tak by to bylo horší...Ačkoli byli sestry, byli uplně každá jiná...

Považuji se za relativně zkušeného kynologa. Již 10 let mívám většinou více psů než jednoho. Dnes mám v bytě tři. Pravda je ta, že jsou v rozdílném věku 16,4, a 2roky. 16-ti letá by nejradši žila naprosto sama jen se mnou. O žádnou psí společnost v bytě nestojí.Tu už nějak neřeším, má sama pro sebe kuchyň. Ti dva mlaďoši se spolu vyblnou, žijí spolu v jednom pelechu a vypadají náramně spokojeně. Přesto pro každého mám rozdílný každodenní program. Je to náročné, zejména proto, že nemám na starosti jenom psy. Tím si nestěžuji, jen říkám i druhý pohled. Každopádně po všech mých zkušenostech bych si nejdříve vychovala pořádně jednoho psa, našla mu psí kamarády a teprve nejdříve v jeho dvou letech pořizovala dalšího. Ale pokud jak píšete, je vaše fenka závislák, tak pozor na žárlivost. Musíte své schopnosti a povahu své fenky rozpoznat sama.
Na jednu stranu je opravdu krásné mít spolu dva stejné psy, ale vše se násobí(krmení, veterinář, očkování,poplatek za druhého psa je mnohem vyšší než za prvního). Dřív mi to nepřišlo, peněz bylo pořád dost. Dnes, kdy mám i rodinu, mi neustálé nemoci a platba veterináře dělá velkou díru do rozpočtu. I kvalitní krmení. Nelituji toho, že svou smečku mám, ale někdy vzpomínám na dobu, kdy jsem měla jen jednoho super vychovaného a vycvičeného psa a žili jsme si jen sami pro sebe. Ale asi už nikdy nebudu mít pouze jednoho psa. Ono se to opravdu i v té smečce lépe táhne, ale musíte být šéf.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Měli jsme dvě fenečky z jednoho vrhu - takže odmalinka pořád spolu..V září nám jedna z fenek bohužel umřela a druhá po skoro 9ti letech zlůstala sama..Snáší to v pohodě...Nejdřív bydleli se mnou a mými rodiči, pak si je vzala k sobě babička...Fenečka, co zůstala, týden nechtěla spát v pelíšku, kde spávala nemocná její sestřička, ale po důkladném vyprání v něm spinká naprosto v pohodě...
Není pravidlem, že když odejde jeden, tak druhý bude trpět a tesknit...Ale je fakt, že je to asi častější, než že je pejsek v pohodě...
Vím, že kdyby to u nás bylo opačně (fenka,která zemřela by zůstala a odešla ta druhá), tak by to bylo horší...Ačkoli byli sestry, byli uplně každá jiná...

Já jsem také vždy volila variantu štěně mezi dospělé,aktuálně mám 4.Je t opravdu lepší mezi vychované vzít miminko.Se štěndem je víc práce s výchovou a mít 2 taková štěnda je horší.Nezatracuju to ale.Už jsem to zažila a dá se to.Jen vás to stojí 2xvíce času,úsilí a všeho.Když cvičit tak odděleně-jinak je to harakiri.To znamená 2x.Vychovávat=neustále sledovat,napomínat,chválit-taky 2x.Záleží jen na Vás.A k těm seniorům,naše smečka je velká a čas od času jí bohužel někdo opustí.Snáším to špatně hlavně já.Když před 2 lety odešla 16l NO,týden jsem se stim srovnávala a smečka také.Asi na ně tu náladu a smutek přenáším,je to možné,ale chodili jak těla bez duše,hledali jí a chovali se jinak než normálně.Te´d tu mám samé mladé osazenstvo a už teď se děsím chvíle až přijde něčí čas.Je to moc smutné pro nás všechny,když to přijde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem také vždy volila variantu štěně mezi dospělé,aktuálně mám 4.Je t opravdu lepší mezi vychované vzít miminko.Se štěndem je víc práce s výchovou a mít 2 taková štěnda je horší.Nezatracuju to ale.Už jsem to zažila a dá se to.Jen vás to stojí 2xvíce času,úsilí a všeho.Když cvičit tak odděleně-jinak je to harakiri.To znamená 2x.Vychovávat=neustále sledovat,napomínat,chválit-taky 2x.Záleží jen na Vás.A k těm seniorům,naše smečka je velká a čas od času jí bohužel někdo opustí.Snáším to špatně hlavně já.Když před 2 lety odešla 16l NO,týden jsem se stim srovnávala a smečka také.Asi na ně tu náladu a smutek přenáším,je to možné,ale chodili jak těla bez duše,hledali jí a chovali se jinak než normálně.Te´d tu mám samé mladé osazenstvo a už teď se děsím chvíle až přijde něčí čas.Je to moc smutné pro nás všechny,když to přijde.

no to samé u mě je to 2 měsíce co odešel "šéf" smečky , já jsem pořád z toho smutná a ostatní pejskové mají stále chaos , pořád čekají ,protože on velel a teď se nic neděje tak jsou takový zmatení,ale také plánuji nový přírůstek a je pravda že je mnohem snažší výchova,

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no to samé u mě je to 2 měsíce co odešel "šéf" smečky , já jsem pořád z toho smutná a ostatní pejskové mají stále chaos , pořád čekají ,protože on velel a teď se nic neděje tak jsou takový zmatení,ale také plánuji nový přírůstek a je pravda že je mnohem snažší výchova,

jak jste to myslela, že je mnohem snažší výchova?
dokdy je pes (plemeno jako kokr) ještě štěně a kdy je už dospělý? dvě štěňata jsem nikdy mít nechtěla, ale myslela jsem si, že pes je v roce již dospělý, zvlášť když fena tohoto plemen už má většinou po prvním hárání (naše už právě hárá a to začíná ý. měsíc).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jak jste to myslela, že je mnohem snažší výchova?
dokdy je pes (plemeno jako kokr) ještě štěně a kdy je už dospělý? dvě štěňata jsem nikdy mít nechtěla, ale myslela jsem si, že pes je v roce již dospělý, zvlášť když fena tohoto plemen už má většinou po prvním hárání (naše už právě hárá a to začíná ý. měsíc).

No, žena začne menstruovat klidně ve 12 letech a těžko byste ji pak označila za dospělou...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, žena začne menstruovat klidně ve 12 letech a těžko byste ji pak označila za dospělou...

nevím jak to paní myslela se snažší výchovou, ale u nás je to tak že pokud je první pes vychovaný tak se štěnískem je opravdu ta výchova snažší prostě se učí od toho druho...ale pokud se udělá nějaká výchovná chyba tak o to rychleji se to prcek naučí a není to už problémek ale problém. Moje roční fenečka se naučila od prvního pesa cca tak 60 povelů od něj, odmalinka ví že když zavolám první i kdyby dělal cokoli tak všeho nechá a přijde proto jí to přijde normální a nikdy jsem ji to nijak složitě nemusela učit, to samé první dělá aport a malá už se kolem 3 měsíce trhala na vodítku a "nutně" potřebovala taky aport :-D je to opravdu radost se na dívat jak se předhání když jeden má něco udělat tak ten druhý to udělá jen proto aby paničku potěšil ještě víc :-D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nevím jak to paní myslela se snažší výchovou, ale u nás je to tak že pokud je první pes vychovaný tak se štěnískem je opravdu ta výchova snažší prostě se učí od toho druho...ale pokud se udělá nějaká výchovná chyba tak o to rychleji se to prcek naučí a není to už problémek ale problém. Moje roční fenečka se naučila od prvního pesa cca tak 60 povelů od něj, odmalinka ví že když zavolám první i kdyby dělal cokoli tak všeho nechá a přijde proto jí to přijde normální a nikdy jsem ji to nijak složitě nemusela učit, to samé první dělá aport a malá už se kolem 3 měsíce trhala na vodítku a "nutně" potřebovala taky aport :-D je to opravdu radost se na dívat jak se předhání když jeden má něco udělat tak ten druhý to udělá jen proto aby paničku potěšil ještě víc :-D

ne 60 povelů, ale 60% povelů

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ne 60 povelů, ale 60% povelů

Určitě bych nesrovnávala dospívání psů s dospíváním u lidí, že děvče menstruuje a štěně v přibližně stejné době (věku) hárá. Vím, že u chovných psů se jako spodní hranice na první vrh posouvá už k 15. měsícům, a když to takto chcete srovnávat, tak by to znamenalo, že děti můžou mít první děti (myslím tím plnhodnotně být rodiči) snad ještě před dosažením občanského průkazu... Vím, že velká plemena jako např. Labradoři dospívají mentálně až kolem 2. roku, ale střední a menší plemena mnohem dříve, tak jsem si myslela, že pokud bude kolem roku už 100% poslouchat a bude vychovaná, že bych jí za "dospělou" mohla brát, i když bude samozřejmě ještě hodně mladá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Určitě bych nesrovnávala dospívání psů s dospíváním u lidí, že děvče menstruuje a štěně v přibližně stejné době (věku) hárá. Vím, že u chovných psů se jako spodní hranice na první vrh posouvá už k 15. měsícům, a když to takto chcete srovnávat, tak by to znamenalo, že děti můžou mít první děti (myslím tím plnhodnotně být rodiči) snad ještě před dosažením občanského průkazu... Vím, že velká plemena jako např. Labradoři dospívají mentálně až kolem 2. roku, ale střední a menší plemena mnohem dříve, tak jsem si myslela, že pokud bude kolem roku už 100% poslouchat a bude vychovaná, že bych jí za "dospělou" mohla brát, i když bude samozřejmě ještě hodně mladá.

No, asi takhle, nakonec si stejně uděláte, to, co budete chtít...
Tady se vám akorát snažíme vysvětlit, že je super mít smečku, ale stojí to mnohem víc úsilí mít dva a více psů zmáknutých..když jeden pes poslouchá na 100%, dva musí na 220%..Ono totiž i dobře vychovaný a vycvičený pes se klidně nechá malým rošťákem strhnout...
Pokud vy jste ochotná věnovat psům téměř jednou tolik času, financí a lásky, jděte do toho...Neznám nic lepšího, než se koukat na blnoucí psiska
P.S.: Myslím, že s tím přirovnáním k lidem ohledně hárání/menstruování to bylo myšleno tak, že ani jedna ještě není zcela psychycky vyspělá, přesto, že tělo sse už jako dospělé chová..