Strach z jízdy v autě

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nerada to tady zahlcuji příspěvky, ale mám ještě jeden aktuální problém. Naše fenka již od útlého mládí (vlastně cca od 3 měsíců, když začla tak trochu vnímat svět a co se kolem ní děje), se začla dost bát aut (vození se v něm). Nedostala mk tomu žádný podnět, neměla s tím žádnou negativní zkušenost, jen se jí to prostě nelíbilo. Ze začátku jsem ji posazovala dozadu, to zcela protestovala, pak přesedla dopředu, to mi pořád lezla do klína a já nemohla řídit, pak jsem jí zkusila dát vepředu na zem (chovatel doporučil, prý aby neviděla ven) ale to bylo ještě horší, tam začala blinkat. Od té doby se nám v autě pravidelně poblinká. Jelikož s ní mám vystavovatelské ambice, jsme z Prahy a výstavy jsou leckdy v Brně a dál, nevím, jak to s ní budeme zvládat :-( Nepomáhají pamlsky, ani kinedril. Je hrozně zaslintaná, již po 3 minutách jízdy autem si dokáže zcela zaslintat uši a celý přední hrudník. Sliny jsou husté a úporné. Je to problém, který mi ani vet nedokázala poradit, co s ním. Jedna chovatelka sdělila, že to bývá tak u 1 z 20ti psů tento problém, a že se to dá pouze "rozjezdit" a obvykle tak po 2 letech si prý pesan zvykne... což teda si neumím představit. Pro mne je každá jízda s ní neuvěřitelně odporný zážitek, je mi jí líto, naříká tam vzadu, bojí se, poté se pozvrací. To samé se děje i když řídi přítel a já s ní sedím vzadu. hračky ani pamlsky nezabírají, vůbec o to nejeví zájem když jsme v autě. A také když mě vidí jít do auta se mu vyhne pořádným obloukem, takže jí tam dostávám vlastně nasilu. Máte někdo s tímto zkušenost, jak to lze odnaučit? Četla jsem vylučující se názory, buď rozjezdit, anebo omezit ježdění na minimum. Problém je, že já mám jezdící zaměstnání, hodně času strávím v autě a pořizovala jsem si jí i proto, že vlastně může být neustále se mnou, jak doma tak v práci.... zrovna jsem měla smůlu :-(

tak tohle přesně dělal můj první pes - dalmatin.....stačilo v autě 50 m a zvracel, i když byl na lačno. Prášky nikdy nezabraly. Rada mého kamaráda veterináře - zkusit jet autem alespoň kousek s někým, kdo má také psa. Vzal mě on sám, jeho pes kříženec dobrmana, v autě klidný a v pohodě. Stačilo pár cest s ním asi 1 km a můj pes pochopil, že není třeba se ničeho bát, protože i jeho psí kamarád je v klidu. Netvrdím, že to bude vždycky fungovat, ale za zkoušku to stojí. :-) Nakonec z Billíka byl pes cestovatel a můj nejoblíbenější 'druhý pilot' (nekecal do řízení)......

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No po pravdě se fence moc nedivím,když se bojí jízdy,že ve předu na zemi a jistě po zadu ve směru jízdy blinkala.Zkuste jí učit jen na stojící auto,nechané dveře otevřené,zalézt si tam s ní,pomazlit,dát pamlsek a zase vystoupit.Až bude v klidu ve stojícím autě,začít s nastartováním a objetím bloku.Nevím,jak je velká,ale osobně se mi u zvracejících zvířat osvědčilo dát do přepravky(kterou berou jako pelíšek) a zakrýt dekou.

Fence je 7 měsíců. Ona se ale odmala toho auta bála, začlo to samo od sebe, vezli jsme si ji do Prahy až z Valašska, vzhledem k velmi špatnému počasí jízda trvala 7 hodin a zvládla to v 7mi týdnech v pohodě. Pak ještě nějaký pátek se nechala ve svém pelíšku na mém klíně (přítel řídil) ale od toho 3.měs ne a ne. Vzadu v autě má samozřejmě takovou podložku zavěženou o opěráky hlavy předních sedadel, aby neměla kam spadnout a i na čistotu sedaček, a na tom má nastlány deky, 2 svoje nejoblíbenější pelíšky, nějaké hračky a samozřejmě šišku a klacek, venkovní oblíbené hračky (ostatní ji v autě nic neříkaly). Nicméně ona už je ve stadiu, že se auta bojí jak čert kříže, i když jdeme venčit a náhodou jdu kolem NAŠEHO auta, tak ona si to pro jistotu obejde tak 50m kolem, na paničku počká až za rohem, Ona se jako maličká bála i podzemních garáží, nikdy tam se mnou nechtěla, ale přičítala jsem to jejímu věku (3 měs). Poté jsem jí tam přestala nutit chodit, shodou okolností jsme stejně podzemní garáž posléze prodali. V takové kleci jak doporučujete, se ona zase bojí, když je klec zavřená. Od mala to nesnáší, krabice, klece, výtahy, cokoli uzavřeného, asi bude klaustrofobička, protože vlastně i auto je uzavřený prostor. Ale v zaparkovaném autě (stojícím) se nebojí. Jak se nastartuje, konec. Ona dobrovolně do auta nepůjde, nikdo a za nic na světe ji tam nenaláká. Chová se jak po velmi špatné zkušenosti, asi je prdlá, že se toho tak bojí...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tak tohle přesně dělal můj první pes - dalmatin.....stačilo v autě 50 m a zvracel, i když byl na lačno. Prášky nikdy nezabraly. Rada mého kamaráda veterináře - zkusit jet autem alespoň kousek s někým, kdo má také psa. Vzal mě on sám, jeho pes kříženec dobrmana, v autě klidný a v pohodě. Stačilo pár cest s ním asi 1 km a můj pes pochopil, že není třeba se ničeho bát, protože i jeho psí kamarád je v klidu. Netvrdím, že to bude vždycky fungovat, ale za zkoušku to stojí. :-) Nakonec z Billíka byl pes cestovatel a můj nejoblíbenější 'druhý pilot' (nekecal do řízení)......

Jééé a v kolika měsících se odnaučil strachu z aut ten váš?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jééé a v kolika měsících se odnaučil strachu z aut ten váš?

Možná, že tím, že jste z toho vystresovaná vy, přenášíte to i na fenečku...
Zkuste frenku v autě krmit - prostě dát misku do auta a pomalu zvykat...
Určitě jízda s klidným psem by nemusela být na škodu..Co je fenka za plemeno??

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jééé a v kolika měsících se odnaučil strachu z aut ten váš?

Billy mohl mít mezi 4-5 měsíci, trvalo nám to tak 2 týdny. Záleželo na tom, kdo byl zrovna venčit v parku autem. Já jsem chodila pěšky, měla jsem to blízko a tenkrát jsem neměla vlastní auto. Tak jsem se domluvila s pár kámoši a vždycky nás bral někdo domů autem. Měla jsem to sice jen asi 500 m, ale pomohlo to!! Nakonec jsem s Billem jezdila sama Turín - Brno (=1200km) za den, absolutně bez problémů, věděli jsme, kde se máme zastavit na jídlo, kam můžu se psem. Už mu nikdy nic nebylo. Byl absolutně v pohodě. :-))
Pokud máte možnost, zkuste to. Třeba to nevyjde, ale třeba ano. :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Billy mohl mít mezi 4-5 měsíci, trvalo nám to tak 2 týdny. Záleželo na tom, kdo byl zrovna venčit v parku autem. Já jsem chodila pěšky, měla jsem to blízko a tenkrát jsem neměla vlastní auto. Tak jsem se domluvila s pár kámoši a vždycky nás bral někdo domů autem. Měla jsem to sice jen asi 500 m, ale pomohlo to!! Nakonec jsem s Billem jezdila sama Turín - Brno (=1200km) za den, absolutně bez problémů, věděli jsme, kde se máme zastavit na jídlo, kam můžu se psem. Už mu nikdy nic nebylo. Byl absolutně v pohodě. :-))
Pokud máte možnost, zkuste to. Třeba to nevyjde, ale třeba ano. :-)

Je to fenka angl. kokršpaněla (7 měsíců). Jak už je v autě (sedí) v klidném nenastartovaném autě, začně IHNED slintat a o jídlo vážně nejeví zájem, ještě více kňučí, když jí to nabízím. Ona obecně není moc na žrádlo a pamslků, které má hodně ráda si v autě prostě nevšímá. Je problém ji přimět i napít se vody v autě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to fenka angl. kokršpaněla (7 měsíců). Jak už je v autě (sedí) v klidném nenastartovaném autě, začně IHNED slintat a o jídlo vážně nejeví zájem, ještě více kňučí, když jí to nabízím. Ona obecně není moc na žrádlo a pamslků, které má hodně ráda si v autě prostě nevšímá. Je problém ji přimět i napít se vody v autě.

Voda v autě je jedno... To můžete dát mimo auto.
Já bych asi zvolila variantu u takto malého plemene - přepravku, na kterou by si zvykla doma, brala by jí něco jako svůj pelech, její místečko, dávala bych jí tam i pamlsky apod. Pak bych jí v přepravce šoupla do auta. Nejdřív nenastartovaného, nechala bych jí tam chvíli, čas prodlužovala postupně. Později bych auto nastartovala a opakovala. A později by se prostě jelo. Zaplať pánbůh toto řešit nemusíme, všichni hafani cestování autem milují, ale postup s přepravkou takto dělám u štěňátek, která cestují letecky k novým majitelům. Osvědčilo se nám to, nepodávám žádné léky na cestu a štěňata psychicky netrpí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to fenka angl. kokršpaněla (7 měsíců). Jak už je v autě (sedí) v klidném nenastartovaném autě, začně IHNED slintat a o jídlo vážně nejeví zájem, ještě více kňučí, když jí to nabízím. Ona obecně není moc na žrádlo a pamslků, které má hodně ráda si v autě prostě nevšímá. Je problém ji přimět i napít se vody v autě.

Chce to čas a trpělivost.Známá má fenu která od mala taky bleje v autě,vyzkoušela všechno možný.Nechala auto otevřený na zahradě aby si tam čuba vlezla sama,dala jí tam i pamlsky prostě na to šla pomalu.Zkusila prášky na nevolnost který vůbec nezabrali.Zakryla okna aby neviděla ven,nedostala nažrat a fakt nic nezabralo.Jezdí asi 7km na cvičák takže žádná dálka,dneska fenka už jen hrozně slintá ale nebleje.Možná se to zlepší věkem.Jinak já mám taky fenu a to je skoro to samý,sice jde do auta bez problémů sama naskočí ale taky nejdřív šíleně slintá a pak se pobleje i když nežrala.Feně je 8měsíců a už se to lepší,její máma prej přestala v roce byla to samý.Mám ještě psa a ten odmala nic,je to cestovatel.A ještě jeden příklad,mám dvě děti starší zvládne max.10km jak je to víc tak to lítá do sáčku a menší ten může jet kamkoliv bez problémů a ještě v autě jí a pije.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chce to čas a trpělivost.Známá má fenu která od mala taky bleje v autě,vyzkoušela všechno možný.Nechala auto otevřený na zahradě aby si tam čuba vlezla sama,dala jí tam i pamlsky prostě na to šla pomalu.Zkusila prášky na nevolnost který vůbec nezabrali.Zakryla okna aby neviděla ven,nedostala nažrat a fakt nic nezabralo.Jezdí asi 7km na cvičák takže žádná dálka,dneska fenka už jen hrozně slintá ale nebleje.Možná se to zlepší věkem.Jinak já mám taky fenu a to je skoro to samý,sice jde do auta bez problémů sama naskočí ale taky nejdřív šíleně slintá a pak se pobleje i když nežrala.Feně je 8měsíců a už se to lepší,její máma prej přestala v roce byla to samý.Mám ještě psa a ten odmala nic,je to cestovatel.A ještě jeden příklad,mám dvě děti starší zvládne max.10km jak je to víc tak to lítá do sáčku a menší ten může jet kamkoliv bez problémů a ještě v autě jí a pije.

to rozjezdíte, v sedmi měsících má ještě čas. Já bych jí naopak v autě nechala být a nevšímala si jí vůbec. I když se jí snažíte rozptlýlit, tak jí vlastně dáváte najevo, že se něco děje. Můj pes přestal zvracet asi až v 5 měsících. Do té doby zvracel i v tramvaji. Možná by nevylo od věci se sem tam po cestě z procházky posadit do auta, naložit fenu a v klidu si tam přečíst noviny, posvačit a potom prostě jít domů.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to rozjezdíte, v sedmi měsících má ještě čas. Já bych jí naopak v autě nechala být a nevšímala si jí vůbec. I když se jí snažíte rozptlýlit, tak jí vlastně dáváte najevo, že se něco děje. Můj pes přestal zvracet asi až v 5 měsících. Do té doby zvracel i v tramvaji. Možná by nevylo od věci se sem tam po cestě z procházky posadit do auta, naložit fenu a v klidu si tam přečíst noviny, posvačit a potom prostě jít domů.

Díky za názory. Fenka má v autě svůj pelíšek, své deky a hračky. Budu tedy jí zkoušet do auta posadit "na sucho", že se pak nikam nepojede. Já to s ní zkoušela před jízdou, chvíli posedět, jen tak poblbnout (vrámci možností, s ní v autě není žádná sranda). Ona ale ve stojícím autě, když se nic neděje to zvládá, ale když vidí, že sedám dopředu a že zřejmě pojedeme, tak to už je jí to jasný a už spustí Pavlova :-) To odnaučování strachu je opravdu strašná práce... Totéž letos na Silvestra, měla uklidňovák, a spala od 22 hod. ale pak se jakoby náhodou probrala asi 3 min před půlnocí, a pak už se bála skoro až do rána, i dva dny poté se bála chodit po venku a vyčúrat se někde, pořád se ohlížela, zda něco ze zadu nevyletí... Uklidňováky nám nějak nezabírají, a nechci jí dávat koňskou dávku, přeci jen je to ještě mimino.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky za názory. Fenka má v autě svůj pelíšek, své deky a hračky. Budu tedy jí zkoušet do auta posadit "na sucho", že se pak nikam nepojede. Já to s ní zkoušela před jízdou, chvíli posedět, jen tak poblbnout (vrámci možností, s ní v autě není žádná sranda). Ona ale ve stojícím autě, když se nic neděje to zvládá, ale když vidí, že sedám dopředu a že zřejmě pojedeme, tak to už je jí to jasný a už spustí Pavlova :-) To odnaučování strachu je opravdu strašná práce... Totéž letos na Silvestra, měla uklidňovák, a spala od 22 hod. ale pak se jakoby náhodou probrala asi 3 min před půlnocí, a pak už se bála skoro až do rána, i dva dny poté se bála chodit po venku a vyčúrat se někde, pořád se ohlížela, zda něco ze zadu nevyletí... Uklidňováky nám nějak nezabírají, a nechci jí dávat koňskou dávku, přeci jen je to ještě mimino.

Co zkusit bachovy krizové kapky??

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co zkusit bachovy krizové kapky??

Jéé a co to je ty bachovy kapky?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jéé a co to je ty bachovy kapky?

Mrkněte sem http://www.umarkety.cz/index.php ...já to u psů nezkoušela, ale mojí kámošce to u feny zabralo na Silvestra..
Já jsem svojí čubině na Silvestra dala homeopatika a super.. /příznaky - panický strach, třes, touha někam se schovat, kňučení)...Po homeopatikách spala, po půlnoci koukla, co to jako bouchá, trochu se začala třást, dostala další dávku, do pěti minut pokoj a v pohodě jsme pak mohli jít ještě venčit..(dřív neexistovalo jít ven bez problémů)..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky za názory. Fenka má v autě svůj pelíšek, své deky a hračky. Budu tedy jí zkoušet do auta posadit "na sucho", že se pak nikam nepojede. Já to s ní zkoušela před jízdou, chvíli posedět, jen tak poblbnout (vrámci možností, s ní v autě není žádná sranda). Ona ale ve stojícím autě, když se nic neděje to zvládá, ale když vidí, že sedám dopředu a že zřejmě pojedeme, tak to už je jí to jasný a už spustí Pavlova :-) To odnaučování strachu je opravdu strašná práce... Totéž letos na Silvestra, měla uklidňovák, a spala od 22 hod. ale pak se jakoby náhodou probrala asi 3 min před půlnocí, a pak už se bála skoro až do rána, i dva dny poté se bála chodit po venku a vyčúrat se někde, pořád se ohlížela, zda něco ze zadu nevyletí... Uklidňováky nám nějak nezabírají, a nechci jí dávat koňskou dávku, přeci jen je to ještě mimino.

Taky jsme se s tímhle trápili. Naše fenečka sice nějak extra nenaříkala, ale slintala a často i zvracela. Zkoušela jsem všechno možné. Nedoporučovala bych třeba jezdit s fenkou nalačno, to zvracela mnohem víc a protože neměla co, tak se u toho ještě dost dávila. Pak jsme začali dávat na dlouhé cesty Kinedryl, zabral, fenečka si jen trochu ublinkla a dobrý, na krátké cesty jsme dávali gumové medvídky - zda to zabírá, to netuším, ale zvracení prostě najednou přešlo. S fenkou sedím na zadním sedadle, chvíli kouká z okna, pak jde ke mě se pomazlit.. Auto si oblíbila, na parkovišti ho pozná a má strašnou radost, když někam jedeme. Spojila si auto s něčím příjemným - u nás je to obvykle návštěva a ona na návštěvy chodí moc ráda.
Trápili jsme se asi do roku jejího věku. Zkuste ji s autem více seznámit a taky zkuste ty medvídky, je to babská pověra, ale za pokus nic nedáte.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nerada to tady zahlcuji příspěvky, ale mám ještě jeden aktuální problém. Naše fenka již od útlého mládí (vlastně cca od 3 měsíců, když začla tak trochu vnímat svět a co se kolem ní děje), se začla dost bát aut (vození se v něm). Nedostala mk tomu žádný podnět, neměla s tím žádnou negativní zkušenost, jen se jí to prostě nelíbilo. Ze začátku jsem ji posazovala dozadu, to zcela protestovala, pak přesedla dopředu, to mi pořád lezla do klína a já nemohla řídit, pak jsem jí zkusila dát vepředu na zem (chovatel doporučil, prý aby neviděla ven) ale to bylo ještě horší, tam začala blinkat. Od té doby se nám v autě pravidelně poblinká. Jelikož s ní mám vystavovatelské ambice, jsme z Prahy a výstavy jsou leckdy v Brně a dál, nevím, jak to s ní budeme zvládat :-( Nepomáhají pamlsky, ani kinedril. Je hrozně zaslintaná, již po 3 minutách jízdy autem si dokáže zcela zaslintat uši a celý přední hrudník. Sliny jsou husté a úporné. Je to problém, který mi ani vet nedokázala poradit, co s ním. Jedna chovatelka sdělila, že to bývá tak u 1 z 20ti psů tento problém, a že se to dá pouze "rozjezdit" a obvykle tak po 2 letech si prý pesan zvykne... což teda si neumím představit. Pro mne je každá jízda s ní neuvěřitelně odporný zážitek, je mi jí líto, naříká tam vzadu, bojí se, poté se pozvrací. To samé se děje i když řídi přítel a já s ní sedím vzadu. hračky ani pamlsky nezabírají, vůbec o to nejeví zájem když jsme v autě. A také když mě vidí jít do auta se mu vyhne pořádným obloukem, takže jí tam dostávám vlastně nasilu. Máte někdo s tímto zkušenost, jak to lze odnaučit? Četla jsem vylučující se názory, buď rozjezdit, anebo omezit ježdění na minimum. Problém je, že já mám jezdící zaměstnání, hodně času strávím v autě a pořizovala jsem si jí i proto, že vlastně může být neustále se mnou, jak doma tak v práci.... zrovna jsem měla smůlu :-(

Já mám zkušenost, že psi byli stresovaní ne že by se báli auta, ale právě proto že jim bylo špatně. Zatím se všemi jsem to rozjezdila, trvalo to cca do roku věku.
Kamarádka má taky děsně zvracecí fenku, ale nemá auto tak jezdí jen občas a skoro v roce a půl občas zvrací, ale ne pravidelně a hlavně psychicky to bere naprosto v pohodě.
Nevzdávejte to ještě a držíme palce

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nerada to tady zahlcuji příspěvky, ale mám ještě jeden aktuální problém. Naše fenka již od útlého mládí (vlastně cca od 3 měsíců, když začla tak trochu vnímat svět a co se kolem ní děje), se začla dost bát aut (vození se v něm). Nedostala mk tomu žádný podnět, neměla s tím žádnou negativní zkušenost, jen se jí to prostě nelíbilo. Ze začátku jsem ji posazovala dozadu, to zcela protestovala, pak přesedla dopředu, to mi pořád lezla do klína a já nemohla řídit, pak jsem jí zkusila dát vepředu na zem (chovatel doporučil, prý aby neviděla ven) ale to bylo ještě horší, tam začala blinkat. Od té doby se nám v autě pravidelně poblinká. Jelikož s ní mám vystavovatelské ambice, jsme z Prahy a výstavy jsou leckdy v Brně a dál, nevím, jak to s ní budeme zvládat :-( Nepomáhají pamlsky, ani kinedril. Je hrozně zaslintaná, již po 3 minutách jízdy autem si dokáže zcela zaslintat uši a celý přední hrudník. Sliny jsou husté a úporné. Je to problém, který mi ani vet nedokázala poradit, co s ním. Jedna chovatelka sdělila, že to bývá tak u 1 z 20ti psů tento problém, a že se to dá pouze "rozjezdit" a obvykle tak po 2 letech si prý pesan zvykne... což teda si neumím představit. Pro mne je každá jízda s ní neuvěřitelně odporný zážitek, je mi jí líto, naříká tam vzadu, bojí se, poté se pozvrací. To samé se děje i když řídi přítel a já s ní sedím vzadu. hračky ani pamlsky nezabírají, vůbec o to nejeví zájem když jsme v autě. A také když mě vidí jít do auta se mu vyhne pořádným obloukem, takže jí tam dostávám vlastně nasilu. Máte někdo s tímto zkušenost, jak to lze odnaučit? Četla jsem vylučující se názory, buď rozjezdit, anebo omezit ježdění na minimum. Problém je, že já mám jezdící zaměstnání, hodně času strávím v autě a pořizovala jsem si jí i proto, že vlastně může být neustále se mnou, jak doma tak v práci.... zrovna jsem měla smůlu :-(

Dobrý den Sametko,
pokud byste měla zájem, mohla bych Vám pro vaší fenečku namíchat Bachovy květové esence. Jsou to přírodní výtažky z květin, které působí proti stresu, panice, strachu ze známých i neznámých věcí. Mám s nimi pro takové sitace dobré zkušenosti.
V případě zájmu mi napište na Placha15@seznam.cz

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den Sametko,
pokud byste měla zájem, mohla bych Vám pro vaší fenečku namíchat Bachovy květové esence. Jsou to přírodní výtažky z květin, které působí proti stresu, panice, strachu ze známých i neznámých věcí. Mám s nimi pro takové sitace dobré zkušenosti.
V případě zájmu mi napište na Placha15@seznam.cz

to s těma medvídkama bude pravda,znám paní která to dávala psovi a prej to zabralo.A jak sem psala o dítěti že mi zvrací tak jsme zkusili a zvládne cestu 40km na chatu.Úplně jsem na to zapoměla.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nerada to tady zahlcuji příspěvky, ale mám ještě jeden aktuální problém. Naše fenka již od útlého mládí (vlastně cca od 3 měsíců, když začla tak trochu vnímat svět a co se kolem ní děje), se začla dost bát aut (vození se v něm). Nedostala mk tomu žádný podnět, neměla s tím žádnou negativní zkušenost, jen se jí to prostě nelíbilo. Ze začátku jsem ji posazovala dozadu, to zcela protestovala, pak přesedla dopředu, to mi pořád lezla do klína a já nemohla řídit, pak jsem jí zkusila dát vepředu na zem (chovatel doporučil, prý aby neviděla ven) ale to bylo ještě horší, tam začala blinkat. Od té doby se nám v autě pravidelně poblinká. Jelikož s ní mám vystavovatelské ambice, jsme z Prahy a výstavy jsou leckdy v Brně a dál, nevím, jak to s ní budeme zvládat :-( Nepomáhají pamlsky, ani kinedril. Je hrozně zaslintaná, již po 3 minutách jízdy autem si dokáže zcela zaslintat uši a celý přední hrudník. Sliny jsou husté a úporné. Je to problém, který mi ani vet nedokázala poradit, co s ním. Jedna chovatelka sdělila, že to bývá tak u 1 z 20ti psů tento problém, a že se to dá pouze "rozjezdit" a obvykle tak po 2 letech si prý pesan zvykne... což teda si neumím představit. Pro mne je každá jízda s ní neuvěřitelně odporný zážitek, je mi jí líto, naříká tam vzadu, bojí se, poté se pozvrací. To samé se děje i když řídi přítel a já s ní sedím vzadu. hračky ani pamlsky nezabírají, vůbec o to nejeví zájem když jsme v autě. A také když mě vidí jít do auta se mu vyhne pořádným obloukem, takže jí tam dostávám vlastně nasilu. Máte někdo s tímto zkušenost, jak to lze odnaučit? Četla jsem vylučující se názory, buď rozjezdit, anebo omezit ježdění na minimum. Problém je, že já mám jezdící zaměstnání, hodně času strávím v autě a pořizovala jsem si jí i proto, že vlastně může být neustále se mnou, jak doma tak v práci.... zrovna jsem měla smůlu :-(

Děkuji Vám za informace, jste moc milí! Zkusím medvídky, už je mám napsané na seznamu k nákupu :-) Pokud nezaberou, jdeme do Bachových kapek. Chci se zeptat, jak rychlý je účinek u těch Bachových esencí? Kinedril nám nezabral ani 2 hodiny před jízdou :-( Na silvestra taky moc nezabral, ani s dostatečným předstihem (cca 2,5 hod.).

Nevzdávám to, vím že je to ještě mimčo, dávám jí čas, ona je asi vystresovaná z toho jak jí je špatně. Asi se auta až tak nebojí, ale už to má spojené se zážitkem, že se tam většinou pozvrací, nebo alespoň pořádně zaslintá, takže se tomu raději obloukem vyhne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji Vám za informace, jste moc milí! Zkusím medvídky, už je mám napsané na seznamu k nákupu :-) Pokud nezaberou, jdeme do Bachových kapek. Chci se zeptat, jak rychlý je účinek u těch Bachových esencí? Kinedril nám nezabral ani 2 hodiny před jízdou :-( Na silvestra taky moc nezabral, ani s dostatečným předstihem (cca 2,5 hod.).

Nevzdávám to, vím že je to ještě mimčo, dávám jí čas, ona je asi vystresovaná z toho jak jí je špatně. Asi se auta až tak nebojí, ale už to má spojené se zážitkem, že se tam většinou pozvrací, nebo alespoň pořádně zaslintá, takže se tomu raději obloukem vyhne.

Mám dvou letou fenu,jezdím po výstavách a musím říct že si ještě nezvykla a ani si nezvykne.Pokud jsem nic nepoužívala ,byla hrozně mokrá,nezvrací jen hrozně slimtá.Teď používám homeopatica-coculine a ipeccu a myslím že je to lepší,ale pořád mi není jasné dávkování.Takže dám před jízdou 5tabl. coculine a 5kuliček ipecy.Když jsem to jednou nedala ,jeli jsme do Opole,fena měla zánět slinných žláz.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám dvou letou fenu,jezdím po výstavách a musím říct že si ještě nezvykla a ani si nezvykne.Pokud jsem nic nepoužívala ,byla hrozně mokrá,nezvrací jen hrozně slimtá.Teď používám homeopatica-coculine a ipeccu a myslím že je to lepší,ale pořád mi není jasné dávkování.Takže dám před jízdou 5tabl. coculine a 5kuliček ipecy.Když jsem to jednou nedala ,jeli jsme do Opole,fena měla zánět slinných žláz.

Jeje to je hrůza :-( je fakt že ta naše je schopná vyslintat za 3 minuty celý pelech, celý předek těla. Tuhle nedávno jsme jeli jen do blízkého obchodu (max 5 minut autem) a koupila jsem jí tam pamslky, vrátila jsem se do auta, dala jsem jí to, dívala se na mne jako že tohle je to poslední co by teď chtěla, pak si to vzala, otevřela tlamu a z ní vyletělo asi tolik slin jako má vody v malé misce, to jsem málem omdlela. A udělalo to takový zvláštní zvuk jako "mlask", ona prostě nemůže asi ani moc polykat, je to zvláštní druh neurózy a co je ještě zvláštnější, že ani vet neví co s tím, spíše ledablye řekla : Je malá, to se spraví. Což mi moc jako rada nepomohlo...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jeje to je hrůza :-( je fakt že ta naše je schopná vyslintat za 3 minuty celý pelech, celý předek těla. Tuhle nedávno jsme jeli jen do blízkého obchodu (max 5 minut autem) a koupila jsem jí tam pamslky, vrátila jsem se do auta, dala jsem jí to, dívala se na mne jako že tohle je to poslední co by teď chtěla, pak si to vzala, otevřela tlamu a z ní vyletělo asi tolik slin jako má vody v malé misce, to jsem málem omdlela. A udělalo to takový zvláštní zvuk jako "mlask", ona prostě nemůže asi ani moc polykat, je to zvláštní druh neurózy a co je ještě zvláštnější, že ani vet neví co s tím, spíše ledablye řekla : Je malá, to se spraví. Což mi moc jako rada nepomohlo...

Mně fenula blila co jízdu i v autobuse vlaku,Jezdila v přepravce, Trvalo to tak do roka roka a půl .Pak to přešlo naštěstí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji Vám za informace, jste moc milí! Zkusím medvídky, už je mám napsané na seznamu k nákupu :-) Pokud nezaberou, jdeme do Bachových kapek. Chci se zeptat, jak rychlý je účinek u těch Bachových esencí? Kinedril nám nezabral ani 2 hodiny před jízdou :-( Na silvestra taky moc nezabral, ani s dostatečným předstihem (cca 2,5 hod.).

Nevzdávám to, vím že je to ještě mimčo, dávám jí čas, ona je asi vystresovaná z toho jak jí je špatně. Asi se auta až tak nebojí, ale už to má spojené se zážitkem, že se tam většinou pozvrací, nebo alespoň pořádně zaslintá, takže se tomu raději obloukem vyhne.

Pokud budete brát Bachovy kapičky - rescue směs - tedy záchranná lahvička, mohou se brát dříve než vyrazíte na cestu, aby byl pejsek klidnější, čili třeba pár hodin před jízdou, pokud to není časově naplánovatelné a zrealizovatelné, tak třeba hodinu před cestou, každých 10 minut.....
S přepravou a rescue směsí mám osobní zkušenost v případě našho koně. Naprosto nepřepravitelná, nemožné jí dostat do vozíku. Ačkoli jsme z Prahy, museli jsme volat spec. přepravce z Brna. Po užívání rescue kapiček kobylka nastoupila do vozíku bez zaváhání na první pokus a přeprava proběhla bez problémů, všichni jsme z toho byli totálně paf.....toto byl vlastně spuštěč toho, že jsme se o Bachovky začala zajímat více.