Rada

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
obyčejně nezakládám témata, ale toto mi nedá. Známá přišla se žádostí o radu a já nevím, jak poradit, abych nekřivdil případně novým majitelům.

Slečna co má dilema přišla s tím,že čekají štěňátka a má na jedno z nich následující zájemce: důchodci, nemanželé, paní asi 75let problémy se srdcem, pán asi 65-70let, vypadá docela OK, ale morous, nejsou to vlastně ani přítel a přítelkyně, pán je u paní v nájmu a ona by raději, aby šel pryč. No a teď ten problém, pán chce štěně- už to se slečně nezdá, protože vypadá dost starý, ta paní má sice děti,ale ty mají jiné starosti(zdravotní), než případně převzít ještě starost o "cizího" psa, pán asi nemá žádné příbuzenstvo, alespoň o něm prý nikdy nemluví. Paní by si ze soudnosti žádného psa už nepořizovala, pán ho chce, ale není ochoten pro to příliš udělat.
Když přijeli poprvé se ke slečně podívat,prý strašně psa chtěli hned a tak jim hledala štěně i jinde, jenže vše je pro ně moc daleko, nikam nejsou ochotni si pro něj dojet a tak trvají spíše na tom, že chtějí štěně od ní, ale jí se ani ten přístup nelíbí,protože ona si pro psa klidně jela i na druhý konec ČR, na krytí pojede také daleko a má zájemce i jiné, co klidně z jiných koutů republiky jsou ochotni přijet. No a tak uvažuje, že by pejska těmto důchodcům neprodala, ale je jí to takové blbé jim to říct a neví jak to obejít, už jim zkoušela shánět i blíž, ale pro ně je to daleko i 100km a nejspíš i méně, upnuli se na to, že chtějí psa od ní.
Můžete poradit co byste dělali vy v té situaci a jak jí mám poradit? Nechci křivdit těm lidem, na jednu stranu asi se na psa cítí, ale...Jde jí hlavně o blaho toho budoucího psa a aby jednou neskončil někde na ulici nebo ve špatných rukou.Díky

já bych pánovi slušně vysvětlila, že komu dám svoje štěňata je moje věc a moje rozhodnutí, jestli půjde štěňátko do dobrých rukou, což ten pán asi není, pokud je už na první pohled nervák a morous tak jak dopadne to štěně? ten děda si nemůže určovat podmínky, není prodávající, je zákazník, takže má smůlu. já bych mu ho prostě nedala a našla bych pro štěňátko jiného zájemce a lepšího. navíc jestli ho chce ta paní vyhodit, tak kam pak půjde aji se štěndem? a jak by se k němu se svou povahou choval? to by asi nedopadlo dobře a tohle bych si na svědomí nevzala. a pokud to pán nepochopí tak at ho klidně vyhodí při další návštěvě. pán nic nezmůže :) a už ten věk. kolik roků tu bude? pes se dožívá při nejlepším 15let. bude taky do skoro 90let? a kam pes půjde, do jakých rukou, když pán zemře? a pokud ta paní u které bydlí není zrovna nadšená z pořízení štěněte, tak už vůbec bych mu to štěně nedala :D já bych ji poradila at to radši nedělá, at ten hafík zbytečně neskončí v útulku :(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já bych pánovi slušně vysvětlila, že komu dám svoje štěňata je moje věc a moje rozhodnutí, jestli půjde štěňátko do dobrých rukou, což ten pán asi není, pokud je už na první pohled nervák a morous tak jak dopadne to štěně? ten děda si nemůže určovat podmínky, není prodávající, je zákazník, takže má smůlu. já bych mu ho prostě nedala a našla bych pro štěňátko jiného zájemce a lepšího. navíc jestli ho chce ta paní vyhodit, tak kam pak půjde aji se štěndem? a jak by se k němu se svou povahou choval? to by asi nedopadlo dobře a tohle bych si na svědomí nevzala. a pokud to pán nepochopí tak at ho klidně vyhodí při další návštěvě. pán nic nezmůže :) a už ten věk. kolik roků tu bude? pes se dožívá při nejlepším 15let. bude taky do skoro 90let? a kam pes půjde, do jakých rukou, když pán zemře? a pokud ta paní u které bydlí není zrovna nadšená z pořízení štěněte, tak už vůbec bych mu to štěně nedala :D já bych ji poradila at to radši nedělá, at ten hafík zbytečně neskončí v útulku :(

jo a ještě navíc, pokud není ochoten si jet pro štěně někam dál za město nebo si ho vzít od někoho jinýho, tak jak potom dá tomu psovi co potřebuje? pokud to bude větší rasa, tak potřebuje pohyb, což mu asi v jeho věku nedá. nevím, já bych ho prostě slušně odpálkovala. :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jo a ještě navíc, pokud není ochoten si jet pro štěně někam dál za město nebo si ho vzít od někoho jinýho, tak jak potom dá tomu psovi co potřebuje? pokud to bude větší rasa, tak potřebuje pohyb, což mu asi v jeho věku nedá. nevím, já bych ho prostě slušně odpálkovala. :)

Je vidět že většina jste tady mladší generace a vše co je nad 50 je z vašeho pohledu staré a nemohoucí ale bohužel tak to není.Já osobně bych si zas nevzala štěně od někoho jako jste vy - od člověka který mě bude posuzovat a odsuzovat aniž by mě znal.Nikdo nevíte co bude s váma za 5-10 let ,nikdo nevíte kde budete a zda nebude vaší prioritou něco jiného než pes.Tvrzerní že byste to nikdy nebyli bez psa,to už jsem za ty roky co dělám pejskařinu viděla mockrát.Znám spoustu velmi aktivních pejskařu kteří bez psa neudělali ani ránu a po spoustě životních problému ted psa nemají a o pejskařinu se nezajímají.Zemřít muže i mladý člověk a nastane stejný problém co se psem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
obyčejně nezakládám témata, ale toto mi nedá. Známá přišla se žádostí o radu a já nevím, jak poradit, abych nekřivdil případně novým majitelům.

Slečna co má dilema přišla s tím,že čekají štěňátka a má na jedno z nich následující zájemce: důchodci, nemanželé, paní asi 75let problémy se srdcem, pán asi 65-70let, vypadá docela OK, ale morous, nejsou to vlastně ani přítel a přítelkyně, pán je u paní v nájmu a ona by raději, aby šel pryč. No a teď ten problém, pán chce štěně- už to se slečně nezdá, protože vypadá dost starý, ta paní má sice děti,ale ty mají jiné starosti(zdravotní), než případně převzít ještě starost o "cizího" psa, pán asi nemá žádné příbuzenstvo, alespoň o něm prý nikdy nemluví. Paní by si ze soudnosti žádného psa už nepořizovala, pán ho chce, ale není ochoten pro to příliš udělat.
Když přijeli poprvé se ke slečně podívat,prý strašně psa chtěli hned a tak jim hledala štěně i jinde, jenže vše je pro ně moc daleko, nikam nejsou ochotni si pro něj dojet a tak trvají spíše na tom, že chtějí štěně od ní, ale jí se ani ten přístup nelíbí,protože ona si pro psa klidně jela i na druhý konec ČR, na krytí pojede také daleko a má zájemce i jiné, co klidně z jiných koutů republiky jsou ochotni přijet. No a tak uvažuje, že by pejska těmto důchodcům neprodala, ale je jí to takové blbé jim to říct a neví jak to obejít, už jim zkoušela shánět i blíž, ale pro ně je to daleko i 100km a nejspíš i méně, upnuli se na to, že chtějí psa od ní.
Můžete poradit co byste dělali vy v té situaci a jak jí mám poradit? Nechci křivdit těm lidem, na jednu stranu asi se na psa cítí, ale...Jde jí hlavně o blaho toho budoucího psa a aby jednou neskončil někde na ulici nebo ve špatných rukou.Díky

Já bych jim prostě na rovinu slušně řekla, že mám na štěně jiné zájemce, kteří jsou dle mého názoru pro pejska vhodnější.
Lepší zažít teď chvilkovou (jistě pro obě strany) nepříjemnou domluvu a sem tam nějakej ten divnej pohled, či poznámku...
Než si pak vyčítat, že se třeba pejsek má špatně nebo jinak strádá.
Rachel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je vidět že většina jste tady mladší generace a vše co je nad 50 je z vašeho pohledu staré a nemohoucí ale bohužel tak to není.Já osobně bych si zas nevzala štěně od někoho jako jste vy - od člověka který mě bude posuzovat a odsuzovat aniž by mě znal.Nikdo nevíte co bude s váma za 5-10 let ,nikdo nevíte kde budete a zda nebude vaší prioritou něco jiného než pes.Tvrzerní že byste to nikdy nebyli bez psa,to už jsem za ty roky co dělám pejskařinu viděla mockrát.Znám spoustu velmi aktivních pejskařu kteří bez psa neudělali ani ránu a po spoustě životních problému ted psa nemají a o pejskařinu se nezajímají.Zemřít muže i mladý člověk a nastane stejný problém co se psem.

Jenže víte, on je rozdíl, jestli je člověku 50 nebo 70...
Padesátiletému člověku bych psa klidně prodala.
Zase nesmíte být tak vztahovačná

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je vidět že většina jste tady mladší generace a vše co je nad 50 je z vašeho pohledu staré a nemohoucí ale bohužel tak to není.Já osobně bych si zas nevzala štěně od někoho jako jste vy - od člověka který mě bude posuzovat a odsuzovat aniž by mě znal.Nikdo nevíte co bude s váma za 5-10 let ,nikdo nevíte kde budete a zda nebude vaší prioritou něco jiného než pes.Tvrzerní že byste to nikdy nebyli bez psa,to už jsem za ty roky co dělám pejskařinu viděla mockrát.Znám spoustu velmi aktivních pejskařu kteří bez psa neudělali ani ránu a po spoustě životních problému ted psa nemají a o pejskařinu se nezajímají.Zemřít muže i mladý člověk a nastane stejný problém co se psem.

to máte pravdu, ale aji mladému člověku, který by vypadal jako morous a nervák bych toho psa nedala prostě. ano je rozdíl mezi 50 a 70 lety. nikdo neví co s ním bude, ale přece jenom o dvacet let mladší člověk není jak se říká jednou nohou v rakvi :D já mám tatínka, je mu 60 let a ani tomu bych už psa nesvěřila, za prvý vím jak by ten pes dopadl a za druhý je taky nervák. navíc když ta slečna už dopředu ví, že pán zřejmě bydlení dlouho mít nebude.... a promiňte, ale myslím že člověk, který si bere psa opravdu proto, že je to jeho sen a sám si na něho našetřil (i já třeba, mě je 20) tak si toho, že má psa bude vážit a nedá se. pro mě bude prioritou pes pořád a záleží na člověku jak to má. jak to má v hlavě srovnaný atd. a já jako coby maitelka štěňat mám právo přece se rozhodnou, komu to štěně dám. pokud má štěnata opravdu ráda, tak je jen tak nerozprodá komukoliv, ale správný chovatel a prodávají štěnat by se měl ptát, kam štěně jde a pokud někdo řekne: co je vám po tom? tak by štěndo nedostal.....takhle bych se zachovala já mít březí fenu a zájemce o štěnata a bylo by mi jedno jestli je zájemci 30 nebo 70let. jenže mladý člověk přece jenom má ještě rodinu když zemře, má třeba jak rodiče, tak vlastní rodinu, která by se o psa postarala a nechala si ho, pokud s tím psem žijí a milují ho...starý člověk má co? rodiče už těžko, manželku ve stejném věku a děti, pokud mají vlastní rodinu a nemají třeba podmínky by si těžko psa vzali....navíc pes potřebuje nějaký výcvik výchovu, pohyb, zaměstnání, dá mu tohle 70letý člověk? pokud je morous, pochybuju že bude mít se štěndem trpělivost a bude důsledný apokud je to větší plemeno, bude mít akorát v pubertě dost velkej problém...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to máte pravdu, ale aji mladému člověku, který by vypadal jako morous a nervák bych toho psa nedala prostě. ano je rozdíl mezi 50 a 70 lety. nikdo neví co s ním bude, ale přece jenom o dvacet let mladší člověk není jak se říká jednou nohou v rakvi :D já mám tatínka, je mu 60 let a ani tomu bych už psa nesvěřila, za prvý vím jak by ten pes dopadl a za druhý je taky nervák. navíc když ta slečna už dopředu ví, že pán zřejmě bydlení dlouho mít nebude.... a promiňte, ale myslím že člověk, který si bere psa opravdu proto, že je to jeho sen a sám si na něho našetřil (i já třeba, mě je 20) tak si toho, že má psa bude vážit a nedá se. pro mě bude prioritou pes pořád a záleží na člověku jak to má. jak to má v hlavě srovnaný atd. a já jako coby maitelka štěňat mám právo přece se rozhodnou, komu to štěně dám. pokud má štěnata opravdu ráda, tak je jen tak nerozprodá komukoliv, ale správný chovatel a prodávají štěnat by se měl ptát, kam štěně jde a pokud někdo řekne: co je vám po tom? tak by štěndo nedostal.....takhle bych se zachovala já mít březí fenu a zájemce o štěnata a bylo by mi jedno jestli je zájemci 30 nebo 70let. jenže mladý člověk přece jenom má ještě rodinu když zemře, má třeba jak rodiče, tak vlastní rodinu, která by se o psa postarala a nechala si ho, pokud s tím psem žijí a milují ho...starý člověk má co? rodiče už těžko, manželku ve stejném věku a děti, pokud mají vlastní rodinu a nemají třeba podmínky by si těžko psa vzali....navíc pes potřebuje nějaký výcvik výchovu, pohyb, zaměstnání, dá mu tohle 70letý člověk? pokud je morous, pochybuju že bude mít se štěndem trpělivost a bude důsledný apokud je to větší plemeno, bude mít akorát v pubertě dost velkej problém...

Sama to vidím u nás v paneláku. Sedmdesátiletí lidé už nemají na štěně nervy. Pnaí mi tuhle říkala, že by radši už dospělého psa, než štěně. Ale co nadělá... Dcera jí po smrti buldočka pořídila štěně Mopse.
Paní sama říkala, že už nemá na to, aby s ním chodila každou chviličku ven čůrat, že ji rozčiluje, jak je hyperaktivní, atd....
Ono to člověku nedojde, dokud to nevidí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je vidět že většina jste tady mladší generace a vše co je nad 50 je z vašeho pohledu staré a nemohoucí ale bohužel tak to není.Já osobně bych si zas nevzala štěně od někoho jako jste vy - od člověka který mě bude posuzovat a odsuzovat aniž by mě znal.Nikdo nevíte co bude s váma za 5-10 let ,nikdo nevíte kde budete a zda nebude vaší prioritou něco jiného než pes.Tvrzerní že byste to nikdy nebyli bez psa,to už jsem za ty roky co dělám pejskařinu viděla mockrát.Znám spoustu velmi aktivních pejskařu kteří bez psa neudělali ani ránu a po spoustě životních problému ted psa nemají a o pejskařinu se nezajímají.Zemřít muže i mladý člověk a nastane stejný problém co se psem.

Jenže on je taky věk a věk, můj děda má 80 a tolik energie jsem snad nezažila ani u mladého člověka. Když rostou houby, tak co druhý den vyráží na svá oblíbená místa a když náhodou vezme s sebou nás, tak když my se sotva vyškrábeme na jeden kopec, děda se už vrací z druhého a mává na nás plným košíkem - a to je x kilometrů v šíleném tempu a strmé kopcovité krajině. Pak se vrátíme na oběd a odpoledne se jde na zahrádku okopávat brambory a provádět další relaxační techniky. Jenže na druhou stranu znám paní, lehce přes šedesát, ta si zase dává každý den sraz na lavičkách před panelákem se svými kamarádkami a řeší koho kde píchlo, kdo jde na operaci, kdo má novou křečovou žílu atd. Takže ono je to nutné brát i pociťově. Taky se stává, že s pejskem lidi omládnou. Ale pokud by zadavatelka opravdu nechtěla prodat, asi bych si vymyslela něco se zdravím štěněte, nějaká epidemie, mezitím ho šoupnout novému zájemci a pak se smutnou tváří oznámit, že muselo být utraceno. Jo, hnusné lhaní, ale v momentální situaci asi to nejlepší řešení...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já bych jim prostě na rovinu slušně řekla, že mám na štěně jiné zájemce, kteří jsou dle mého názoru pro pejska vhodnější.
Lepší zažít teď chvilkovou (jistě pro obě strany) nepříjemnou domluvu a sem tam nějakej ten divnej pohled, či poznámku...
Než si pak vyčítat, že se třeba pejsek má špatně nebo jinak strádá.
Rachel

Bez ohledu na věk zájemců, myslím si, že nemají vhodné zázemí pro jakéholikov psa - paní ho nechce a nechce v podstatě ani pána, pán psa chce, ale nemá a není ochoten mu mnoho poskytnout...
Mé štěně by do takového prostředí nešlo. Pokud známá nechce štěně dát a nechce to říct "natvdo", může mluvit o pořadníku a pak prostě říci, že se tolik štěňat (daného pohlaví, barvy, nevím podle čeho si vybíráte) nenarodilo a přednost dostali jiní zájemci. Přesto mi přijde férovější říct to slušně na rovinu...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
obyčejně nezakládám témata, ale toto mi nedá. Známá přišla se žádostí o radu a já nevím, jak poradit, abych nekřivdil případně novým majitelům.

Slečna co má dilema přišla s tím,že čekají štěňátka a má na jedno z nich následující zájemce: důchodci, nemanželé, paní asi 75let problémy se srdcem, pán asi 65-70let, vypadá docela OK, ale morous, nejsou to vlastně ani přítel a přítelkyně, pán je u paní v nájmu a ona by raději, aby šel pryč. No a teď ten problém, pán chce štěně- už to se slečně nezdá, protože vypadá dost starý, ta paní má sice děti,ale ty mají jiné starosti(zdravotní), než případně převzít ještě starost o "cizího" psa, pán asi nemá žádné příbuzenstvo, alespoň o něm prý nikdy nemluví. Paní by si ze soudnosti žádného psa už nepořizovala, pán ho chce, ale není ochoten pro to příliš udělat.
Když přijeli poprvé se ke slečně podívat,prý strašně psa chtěli hned a tak jim hledala štěně i jinde, jenže vše je pro ně moc daleko, nikam nejsou ochotni si pro něj dojet a tak trvají spíše na tom, že chtějí štěně od ní, ale jí se ani ten přístup nelíbí,protože ona si pro psa klidně jela i na druhý konec ČR, na krytí pojede také daleko a má zájemce i jiné, co klidně z jiných koutů republiky jsou ochotni přijet. No a tak uvažuje, že by pejska těmto důchodcům neprodala, ale je jí to takové blbé jim to říct a neví jak to obejít, už jim zkoušela shánět i blíž, ale pro ně je to daleko i 100km a nejspíš i méně, upnuli se na to, že chtějí psa od ní.
Můžete poradit co byste dělali vy v té situaci a jak jí mám poradit? Nechci křivdit těm lidem, na jednu stranu asi se na psa cítí, ale...Jde jí hlavně o blaho toho budoucího psa a aby jednou neskončil někde na ulici nebo ve špatných rukou.Díky

Asi bych se taky ridila pocitama.... Moje babicka v sedmdesati letech litala a po zahrade, starala se o slepice, kraliky, psa, jezdila na kole do vsi atp.... To vsechno do 83 let a pak ze dne na den to bylo spatny. Jednou upadla a uz se vic na nohy nepostavila.... Na zacatku chodila o slapatku, pozdeji uz jenom na koleckovym kresle (pochopitelne tlacena lidma), a v tuhle chvili uz se sama ani nenaji... Behem kratkych 2 let se dostala do pozice, kdy sama nezvladne vubec nic a nemuze bydlet sama... Takze chapu lidi, kteri se zastavaji starsich lidi i naopak.... Na druhou stranu muj deda byl taky velky morous, ale kdyz si poridili pejska, dost se zmenil, takze "proc ne?"....
Jestli se se vasi znamy zajemce opravdu nelibi a neni schopna jim rict pravdu, tak at jim zalze (milosrdna lez?)....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
to máte pravdu, ale aji mladému člověku, který by vypadal jako morous a nervák bych toho psa nedala prostě. ano je rozdíl mezi 50 a 70 lety. nikdo neví co s ním bude, ale přece jenom o dvacet let mladší člověk není jak se říká jednou nohou v rakvi :D já mám tatínka, je mu 60 let a ani tomu bych už psa nesvěřila, za prvý vím jak by ten pes dopadl a za druhý je taky nervák. navíc když ta slečna už dopředu ví, že pán zřejmě bydlení dlouho mít nebude.... a promiňte, ale myslím že člověk, který si bere psa opravdu proto, že je to jeho sen a sám si na něho našetřil (i já třeba, mě je 20) tak si toho, že má psa bude vážit a nedá se. pro mě bude prioritou pes pořád a záleží na člověku jak to má. jak to má v hlavě srovnaný atd. a já jako coby maitelka štěňat mám právo přece se rozhodnou, komu to štěně dám. pokud má štěnata opravdu ráda, tak je jen tak nerozprodá komukoliv, ale správný chovatel a prodávají štěnat by se měl ptát, kam štěně jde a pokud někdo řekne: co je vám po tom? tak by štěndo nedostal.....takhle bych se zachovala já mít březí fenu a zájemce o štěnata a bylo by mi jedno jestli je zájemci 30 nebo 70let. jenže mladý člověk přece jenom má ještě rodinu když zemře, má třeba jak rodiče, tak vlastní rodinu, která by se o psa postarala a nechala si ho, pokud s tím psem žijí a milují ho...starý člověk má co? rodiče už těžko, manželku ve stejném věku a děti, pokud mají vlastní rodinu a nemají třeba podmínky by si těžko psa vzali....navíc pes potřebuje nějaký výcvik výchovu, pohyb, zaměstnání, dá mu tohle 70letý člověk? pokud je morous, pochybuju že bude mít se štěndem trpělivost a bude důsledný apokud je to větší plemeno, bude mít akorát v pubertě dost velkej problém...

Myslím, že v tom věku až takový problém není...znám spoustu 70tiletých aktivních a milých důchodců, kteří se dokáží o pejska postarat líp než kdekdo jiný, ale ta jejich "rodinná" situace mi spíš připadá jako problém. Jeden psa nechce a druhý ano, ale to je protivný morous, který by měl zřejmě potíže zajet se psem třeba na veterinu, kdyby to pro něj bylo moc daleko. Já bych jim štěně tedy nedala. Osud toho štěnda je, myslím, důležitější než nějaká pravidla slušnosti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
obyčejně nezakládám témata, ale toto mi nedá. Známá přišla se žádostí o radu a já nevím, jak poradit, abych nekřivdil případně novým majitelům.

Slečna co má dilema přišla s tím,že čekají štěňátka a má na jedno z nich následující zájemce: důchodci, nemanželé, paní asi 75let problémy se srdcem, pán asi 65-70let, vypadá docela OK, ale morous, nejsou to vlastně ani přítel a přítelkyně, pán je u paní v nájmu a ona by raději, aby šel pryč. No a teď ten problém, pán chce štěně- už to se slečně nezdá, protože vypadá dost starý, ta paní má sice děti,ale ty mají jiné starosti(zdravotní), než případně převzít ještě starost o "cizího" psa, pán asi nemá žádné příbuzenstvo, alespoň o něm prý nikdy nemluví. Paní by si ze soudnosti žádného psa už nepořizovala, pán ho chce, ale není ochoten pro to příliš udělat.
Když přijeli poprvé se ke slečně podívat,prý strašně psa chtěli hned a tak jim hledala štěně i jinde, jenže vše je pro ně moc daleko, nikam nejsou ochotni si pro něj dojet a tak trvají spíše na tom, že chtějí štěně od ní, ale jí se ani ten přístup nelíbí,protože ona si pro psa klidně jela i na druhý konec ČR, na krytí pojede také daleko a má zájemce i jiné, co klidně z jiných koutů republiky jsou ochotni přijet. No a tak uvažuje, že by pejska těmto důchodcům neprodala, ale je jí to takové blbé jim to říct a neví jak to obejít, už jim zkoušela shánět i blíž, ale pro ně je to daleko i 100km a nejspíš i méně, upnuli se na to, že chtějí psa od ní.
Můžete poradit co byste dělali vy v té situaci a jak jí mám poradit? Nechci křivdit těm lidem, na jednu stranu asi se na psa cítí, ale...Jde jí hlavně o blaho toho budoucího psa a aby jednou neskončil někde na ulici nebo ve špatných rukou.Díky

Pokud bych to řešila s tím, že z nich nemám dobrý pocit, bez dalších průtahů bych to skončila.
Buď jim může říct, že si nemyslí, že se o psa dostatečně postarají, ale taky by je mohla zkusit nasměrovat do útulku. Vysvětlit jim, že štěně je vlastně otravné a náročné a že dospělý, třeba už starší pes jim bude sedět lépe.

Nemyslím si, že starý člověk by nemohl mít psa, ale nemusí si pořizovat štěně. S trochou hledání koupí nebo najde i psa plemene, které chce. Pomůže psovi, sobě i okolí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
obyčejně nezakládám témata, ale toto mi nedá. Známá přišla se žádostí o radu a já nevím, jak poradit, abych nekřivdil případně novým majitelům.

Slečna co má dilema přišla s tím,že čekají štěňátka a má na jedno z nich následující zájemce: důchodci, nemanželé, paní asi 75let problémy se srdcem, pán asi 65-70let, vypadá docela OK, ale morous, nejsou to vlastně ani přítel a přítelkyně, pán je u paní v nájmu a ona by raději, aby šel pryč. No a teď ten problém, pán chce štěně- už to se slečně nezdá, protože vypadá dost starý, ta paní má sice děti,ale ty mají jiné starosti(zdravotní), než případně převzít ještě starost o "cizího" psa, pán asi nemá žádné příbuzenstvo, alespoň o něm prý nikdy nemluví. Paní by si ze soudnosti žádného psa už nepořizovala, pán ho chce, ale není ochoten pro to příliš udělat.
Když přijeli poprvé se ke slečně podívat,prý strašně psa chtěli hned a tak jim hledala štěně i jinde, jenže vše je pro ně moc daleko, nikam nejsou ochotni si pro něj dojet a tak trvají spíše na tom, že chtějí štěně od ní, ale jí se ani ten přístup nelíbí,protože ona si pro psa klidně jela i na druhý konec ČR, na krytí pojede také daleko a má zájemce i jiné, co klidně z jiných koutů republiky jsou ochotni přijet. No a tak uvažuje, že by pejska těmto důchodcům neprodala, ale je jí to takové blbé jim to říct a neví jak to obejít, už jim zkoušela shánět i blíž, ale pro ně je to daleko i 100km a nejspíš i méně, upnuli se na to, že chtějí psa od ní.
Můžete poradit co byste dělali vy v té situaci a jak jí mám poradit? Nechci křivdit těm lidem, na jednu stranu asi se na psa cítí, ale...Jde jí hlavně o blaho toho budoucího psa a aby jednou neskončil někde na ulici nebo ve špatných rukou.Díky

Jednak si myslím, že hodně záleží na plemenu, to za prvé. Za druhé si myslím, že věk je vyšší a pokud by se s nima něco stalo, stačí v tomto věku oba chřipku... tak není kdo by vypomohl. Tak jak to popisujete vidím problém, mám babičky (je mi 40..), tak vím co to je, chvíli to vypadá, že dobrý, ale druhý den hrozný... pak zase pohoda. Hold stáří je mrcha. Kdyby jen to, ještě bych se rozmýšlela, ALE vztahy nevypadají ideálně, kord když paní se netají tím, že by ho nejraději vyhodila... To co mě by vadilo je tedy toto asi nejvíc. Když jim štěně slečna neprodá, tak se kouknou jinde a ona nebude mít strach o to co vypiplala... Jako chovatel dám štěně jen tam, kde cítím 100% jistotu, že to bude ok a ani tak nemáte nikdy jistotu... Natož když by jim v tomto okamžiku dala štěně jen ze slušnosti...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
obyčejně nezakládám témata, ale toto mi nedá. Známá přišla se žádostí o radu a já nevím, jak poradit, abych nekřivdil případně novým majitelům.

Slečna co má dilema přišla s tím,že čekají štěňátka a má na jedno z nich následující zájemce: důchodci, nemanželé, paní asi 75let problémy se srdcem, pán asi 65-70let, vypadá docela OK, ale morous, nejsou to vlastně ani přítel a přítelkyně, pán je u paní v nájmu a ona by raději, aby šel pryč. No a teď ten problém, pán chce štěně- už to se slečně nezdá, protože vypadá dost starý, ta paní má sice děti,ale ty mají jiné starosti(zdravotní), než případně převzít ještě starost o "cizího" psa, pán asi nemá žádné příbuzenstvo, alespoň o něm prý nikdy nemluví. Paní by si ze soudnosti žádného psa už nepořizovala, pán ho chce, ale není ochoten pro to příliš udělat.
Když přijeli poprvé se ke slečně podívat,prý strašně psa chtěli hned a tak jim hledala štěně i jinde, jenže vše je pro ně moc daleko, nikam nejsou ochotni si pro něj dojet a tak trvají spíše na tom, že chtějí štěně od ní, ale jí se ani ten přístup nelíbí,protože ona si pro psa klidně jela i na druhý konec ČR, na krytí pojede také daleko a má zájemce i jiné, co klidně z jiných koutů republiky jsou ochotni přijet. No a tak uvažuje, že by pejska těmto důchodcům neprodala, ale je jí to takové blbé jim to říct a neví jak to obejít, už jim zkoušela shánět i blíž, ale pro ně je to daleko i 100km a nejspíš i méně, upnuli se na to, že chtějí psa od ní.
Můžete poradit co byste dělali vy v té situaci a jak jí mám poradit? Nechci křivdit těm lidem, na jednu stranu asi se na psa cítí, ale...Jde jí hlavně o blaho toho budoucího psa a aby jednou neskončil někde na ulici nebo ve špatných rukou.Díky

štěně bych takovému člověku ROZHODNĚ neprodávala, ale co starší pejsek z útulku, který už není tak hyperaktivní a radost udělá stejnou ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
štěně bych takovému člověku ROZHODNĚ neprodávala, ale co starší pejsek z útulku, který už není tak hyperaktivní a radost udělá stejnou ?

rozhodně dejte na intuici,ať je lidem 70 nebo 20...před dvěma lety jsem měli štěňátka labíka....všechny se udali bez problémů,pro posledního (říkali sme mu bacul :))si přijeli mladý lidi kolem 20...nám se moc nezdáli,ale slibovali,jak se budou starat atd....po měsící se nám štěndo vrátilo,vyhublý,neodčervený,s granulema nám málem ukouslo i ruku...no děs....tchýně jim za něj ještě dala zpět peníze,jen aby nám ho nechali....jeli sme hned k vetovi,štěně dali do kupy a dali ho známým,který ho neuvěřitelně rozmazlujou....takže dejte na intuici...pro jedno štěndo si lidi přijeli z druhýho konce čr s babičko,dědou,prostě celá rodina:)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
štěně bych takovému člověku ROZHODNĚ neprodávala, ale co starší pejsek z útulku, který už není tak hyperaktivní a radost udělá stejnou ?

Jestli se tváří jako morous, to může být jen váš pocit, nebo jeho venkovní image, uvnitř takový být nemusí. Vůbec není špatný nápad s tím pořadníkem. Prostě jste desátí na .....a nenarodilo se, bohužel je mimoc líto, můžete počkat na další vrh, který plánujeme za 2 roky. To mi přijde docela slušné odmítnutí. Taky jsme dali štěně důchodcům přes 70, velmi čilým, se kterýma přijeli i děti a přísahali tu, že v případě potřeby se o psa postarají. Za rok a půl jsem jela pro psa. Zdraví vypovědělo a děti odmítli. Ale od jisté doby taky hodně dáme na svou vnitřní intuici. A pokud už mám třeba špatný pocit z telefonátu, tak pak už řeknu, bohužel, pejsek je zadán., nebo musel jít k příbuzným, kterým zemřel pes, to jistě chápete......

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli se tváří jako morous, to může být jen váš pocit, nebo jeho venkovní image, uvnitř takový být nemusí. Vůbec není špatný nápad s tím pořadníkem. Prostě jste desátí na .....a nenarodilo se, bohužel je mimoc líto, můžete počkat na další vrh, který plánujeme za 2 roky. To mi přijde docela slušné odmítnutí. Taky jsme dali štěně důchodcům přes 70, velmi čilým, se kterýma přijeli i děti a přísahali tu, že v případě potřeby se o psa postarají. Za rok a půl jsem jela pro psa. Zdraví vypovědělo a děti odmítli. Ale od jisté doby taky hodně dáme na svou vnitřní intuici. A pokud už mám třeba špatný pocit z telefonátu, tak pak už řeknu, bohužel, pejsek je zadán., nebo musel jít k příbuzným, kterým zemřel pes, to jistě chápete......

Pokud mu štěně dát nechcete, tak mu ho prostě nedávejte. Co chcete obejít? Stydíte se za názor? Buď si stojíte za tím, že štěně nedáte a dokážete si ho obhájit nebo mu ho dejte a není co řešit. U nás chodí 85-ti letá paní, má dva ovčáky psy a dlouho jsem neviděla takhle poslušný zvířata.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud mu štěně dát nechcete, tak mu ho prostě nedávejte. Co chcete obejít? Stydíte se za názor? Buď si stojíte za tím, že štěně nedáte a dokážete si ho obhájit nebo mu ho dejte a není co řešit. U nás chodí 85-ti letá paní, má dva ovčáky psy a dlouho jsem neviděla takhle poslušný zvířata.

Autor: Anonymní (xxxx.43.142) Máte naprostou pravdu. Dnes kult mládí má pocit, že na ně nikdo nemá..já zase nerada dávám štěně mladým a do rodin kde jsou malé děti.Mám přebohaté negativní zkušenosti. Mladý člověk se zhlídne ve psu kterého má kamarád-ka, pak ale na psa nemá vůbec čas, lítá po diskotékách, studuje, cestuje a na psa čas nemá a stejně pes končí u právě takových odsuzovaných prarodičů.. Naopak jsem znala paní, která ve svých 70 letech si už netroufla mít dalšího psa, právě z toho pitomého názoru, že ji pes přežije. Žila skoro do devadesáti a v dobrém zdraví. Byla by si užila krásně dalšího psa.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Autor: Anonymní (xxxx.43.142) Máte naprostou pravdu. Dnes kult mládí má pocit, že na ně nikdo nemá..já zase nerada dávám štěně mladým a do rodin kde jsou malé děti.Mám přebohaté negativní zkušenosti. Mladý člověk se zhlídne ve psu kterého má kamarád-ka, pak ale na psa nemá vůbec čas, lítá po diskotékách, studuje, cestuje a na psa čas nemá a stejně pes končí u právě takových odsuzovaných prarodičů.. Naopak jsem znala paní, která ve svých 70 letech si už netroufla mít dalšího psa, právě z toho pitomého názoru, že ji pes přežije. Žila skoro do devadesáti a v dobrém zdraví. Byla by si užila krásně dalšího psa.

No mně táhne na padesátku a štěně bych jim nedala. Není to mládí a o stáří, třeba 15-ti leté slečně bych štěně neprodala, pokud bych to neměla domluvený s rodiči.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Autor: Anonymní (xxxx.43.142) Máte naprostou pravdu. Dnes kult mládí má pocit, že na ně nikdo nemá..já zase nerada dávám štěně mladým a do rodin kde jsou malé děti.Mám přebohaté negativní zkušenosti. Mladý člověk se zhlídne ve psu kterého má kamarád-ka, pak ale na psa nemá vůbec čas, lítá po diskotékách, studuje, cestuje a na psa čas nemá a stejně pes končí u právě takových odsuzovaných prarodičů.. Naopak jsem znala paní, která ve svých 70 letech si už netroufla mít dalšího psa, právě z toho pitomého názoru, že ji pes přežije. Žila skoro do devadesáti a v dobrém zdraví. Byla by si užila krásně dalšího psa.

ono záleží na psychické vyspělosti člověka. i 16letý člověk může vědět co chce. já si psa brala v 19letech - taky byste si řekla: moc mladá, lítá po diskotekách nedám jí psa? jenže já po diskotekách nelítám, nekouřím, jsem zodpovědný člověk, žiju sama, vydělávám a pro psa bych dýchala a vůbec mi nedělalo problém zodpovědět otázky co mi kladly majitelé. jako: bydlíte v bytě nebo v domě (byt), máte zkušenosti s tak velkým psem(ano, babička měla dalmtina), víte jaké očkování potřebuje štěně až příjde k vám domů a další docela důležitý věci a já neměla poblém zodpovědět, naopak jsem byla ráda, že se zajímají kam štěně půjde a taky na tom, jak na toho majitele působíte. pokud budete arogantní tak vám těžko dají štěně. opravdu podle mě jde o každého člověka jak na vás působí a pokud na zadavatelku jeden ze zájemců nepůsobí dobře, tak se prostě bud vymluvte a nebo ho odmítněte, ale já bych mu řekla pravdu. já jako majitelky feny a štěnat mám právo se sama rozhodnout, komu štěnata dám. a ne že si nějaký děda upnul na ještě nenarozené štěně, ale je línej si jet pro něj jinam. a jak tu někdo psal. co veterina? co když bude muset jet se psem někam na specializovanou kliniku mimo město? to kvůli své lenosti nechá psa radši pojít? už kvůli tomuhle bych mu ho NEDÁVÁLA! :(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ono záleží na psychické vyspělosti člověka. i 16letý člověk může vědět co chce. já si psa brala v 19letech - taky byste si řekla: moc mladá, lítá po diskotekách nedám jí psa? jenže já po diskotekách nelítám, nekouřím, jsem zodpovědný člověk, žiju sama, vydělávám a pro psa bych dýchala a vůbec mi nedělalo problém zodpovědět otázky co mi kladly majitelé. jako: bydlíte v bytě nebo v domě (byt), máte zkušenosti s tak velkým psem(ano, babička měla dalmtina), víte jaké očkování potřebuje štěně až příjde k vám domů a další docela důležitý věci a já neměla poblém zodpovědět, naopak jsem byla ráda, že se zajímají kam štěně půjde a taky na tom, jak na toho majitele působíte. pokud budete arogantní tak vám těžko dají štěně. opravdu podle mě jde o každého člověka jak na vás působí a pokud na zadavatelku jeden ze zájemců nepůsobí dobře, tak se prostě bud vymluvte a nebo ho odmítněte, ale já bych mu řekla pravdu. já jako majitelky feny a štěnat mám právo se sama rozhodnout, komu štěnata dám. a ne že si nějaký děda upnul na ještě nenarozené štěně, ale je línej si jet pro něj jinam. a jak tu někdo psal. co veterina? co když bude muset jet se psem někam na specializovanou kliniku mimo město? to kvůli své lenosti nechá psa radši pojít? už kvůli tomuhle bych mu ho NEDÁVÁLA! :(

Je mi skoro 50 a ani já bych štěně 70 letému pánovi do tohoto prostředí nedala. Ale ani do jiného, prostě 70 let je věk, kdy se zdraví může zhoršit hrozně rychle. Viděla jsem to u rodičů, měli špringla (už od 60 let, dnes je oběma lehce nad 70, psovi je 13 let, je pořád velice akční a rodiče chodí o holích, zradily je klouby). Jenže psíka si vzala ségra, která má jen jednoho svého a pokud by z nějakého důvodu nemohla, přebírám ho já k našim dvěma. Jestliže psíka nemá kdo přebrat, tak bych doporučila staršího pejska na dožití. Ani bych nehledala štěně u někoho jiného, když nechci, aby špatně nedopadlo moje štěně, tak proč do takovéhle situace cpát odchov někoho jiného? Dokonce i dobré útulky se snaží štěňata umisťovat tam, kde budou podmínky, kde bude někdo kdo bude mít dost energie na výchovu, dovádění a všechno co ke štěněti patří. Znám pár starých lidí, kteří milují psy, vždy nějakého měli, ale nemají nikoho, kdo by se postaral, kdyby je další pejsek přežil. A znám je proto, že se potkáváme v útulku, kam chodí venčit, aby mohli být se psíky i když už se na dalšího svého necítí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je mi skoro 50 a ani já bych štěně 70 letému pánovi do tohoto prostředí nedala. Ale ani do jiného, prostě 70 let je věk, kdy se zdraví může zhoršit hrozně rychle. Viděla jsem to u rodičů, měli špringla (už od 60 let, dnes je oběma lehce nad 70, psovi je 13 let, je pořád velice akční a rodiče chodí o holích, zradily je klouby). Jenže psíka si vzala ségra, která má jen jednoho svého a pokud by z nějakého důvodu nemohla, přebírám ho já k našim dvěma. Jestliže psíka nemá kdo přebrat, tak bych doporučila staršího pejska na dožití. Ani bych nehledala štěně u někoho jiného, když nechci, aby špatně nedopadlo moje štěně, tak proč do takovéhle situace cpát odchov někoho jiného? Dokonce i dobré útulky se snaží štěňata umisťovat tam, kde budou podmínky, kde bude někdo kdo bude mít dost energie na výchovu, dovádění a všechno co ke štěněti patří. Znám pár starých lidí, kteří milují psy, vždy nějakého měli, ale nemají nikoho, kdo by se postaral, kdyby je další pejsek přežil. A znám je proto, že se potkáváme v útulku, kam chodí venčit, aby mohli být se psíky i když už se na dalšího svého necítí.

Také čekáme na první krytí naší fenky a musím říct, že první oomítnutí zájemců už máme za sebou. Šlo o mladý pár, žijící spolu u rodičů jednoho z nich. Jednoho pejska již mají a je vidět, že se má dobře. Byli u nás i na návštěvě...holčina příjemná, on tedy hodně zdrženlivý ve vztahu k našim psům. I přes to všechno příjemné jsem se nemohla zbavit pocitu, že se prostě dát případné budoucí štěně do jejich rukou obávám. Nakonec jsem se rozhodla, že ji štěně neprodám a už jsem jim to dokonce sdělila...reakce žádná.
Proč jsem se tak rozhodla? Holčina je evidentně vážně nemocná a čas od času zřejmě pobývá nějaký čas v nemocnici a já jsem si představila, kdo a jak by se o štěně postaral, kdyby se toto stalo. Moje obava byla o to větší, že nemáme zrovna plemeno, které by se bez problémů sneslo s jinými psy a je potřeba opravdu velké zodpovědnosti a obezřetnosti a tu já jsem od nich nějak necítila.
Takže rozumím tomu, že se slečna obává prodat štěně někomu u koho si není jistá. To že se někdo zajímá o štěně z mého vzhu neznamená, že mám ovidnnost mu je prodat...vybírám si pečlivě a pokud nenajdu adekvátní zájemce, tak štěně prostě bude doma tak dlouho, dokud se to nepodaří a nebo zůstane nadobro. Ale já bych opravdu tam, kde si nejsem jistá psa vůbec neprodávala!!!