Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.157.22
Když tady tak pročítám diskuse např: téma pořízení Molose nebo asiata apod. napadá mě že se tady většinou píše že si začátečník takové plemeno nemá pořizovat, ale kdy se ze začátečníka stane nezačátečník aby si tedy mohl psa zodpovědně pořídit ? Pokud si bude pořád dokola pořizovat pudly nezjistí v životě jak na asiata, literatura mu také moc nepomůže jelikož prostě praxe je praxe. Zajímalo by mě jak by to měl teda udělat ? Jak a kde zjistí kde neudělat při výchově chybu. Dle mého názoru lidé dělají zásadní chybu v tom že psy polidšťují, myslí si, že pes okamžitě pochopí když mu porvé řeknou např. "nesmíš" co to znamená aniž by jste mu v té činnosti nějak zabránili. A z toho dle mě pramení většina problémů. A také že psovi podřizují vše, to aby se měl Puňta dobře, jenže oni vůbec netuší že je to špatně a už vůbec je nenapadne se někoho zeptat a nedejbože zeptat někoho dopředu než si to tele pořídí.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.216.60
Já za sebe si myslím, že hodně chyb každý naseká u prvního psa. U druhého už většina ví do čeho jde a ví, co jo a co ne ve vztahu k psovi a má už představu, co od psa očekává. To se týká samouzřeumě lidí, co se psem něco dělají nebo s ním žijí, ne lidí, co psa šoupnou na dvorek a dají mu akorát nažrat. Takže u těch aktivně žijících se psem bych tu zkušenost viděla od druhého psa.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.97.65
Já bych řekla, že molose a asiata by si něměli pořizovat hlavně ti, co nemají přirozenou autoritu. Což tahle plemena umí dokonale využít v neprospěch majitele. Jinak taky od 2-3 velkého (raději) psa.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.16.87
Mám známou , dostala od syna dvouletého šarplanince ! Syn šel za prací , psa si tam vzít nemohl - dal ho k mámě.
Vzpomínám jak mi vyprávěla že se ho docela bála , jak se na ni přísně díval , nevěděla co udělá . . . . .
Neudělal nic , zvykli si na sebe , zamilovala si ho a prožívají spokojený život . . . .pes měl základní výcvik , syn se mu ,když si ho pořídil hodně věnoval.
Známá byla taky začátečnice (ale ne blbka) , žije ve městě , se psem může všude - je úžasnej . . . . . .
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.1.3
On si hlavně člověk musí uvědomit, co od psa čeká. A samozřejmě si načíst nějakou literaturu např. o KAO vyšlo více knížek a celkem pěkných) a konzultovat s chovatelem. Ale to by mělo platit u každého plemene, nejen u pastevců.
Samozřejmě že je plus, pokud má dotyčný alespoň nějakou zkušenost se psy. Zvlášť je potřeba být ve výchově důsledný (ale zas nijak nebít, apod. což bohužel někteří lidé dělají)a je zapotřebí i vrozená autorita.
Mamka vyrůstla v rodině s českými fousky(měli CHS), pak byla pauza a pořídili křížence, rok poté velkého knírače a po dalších 2 letech přibyla fena KAO. Byla to fajn fena, poslechla na slovo - ale žádný dril, jen prostě věděla, že co řekne pán, to platí.
Nyní máme další fenu KAO (já jsem se do nich zamilovala a chtěla bych později 3., ale mamka už velkého psa nechce). Byla celkem sranda pozorovat, že jak já jsem rostla(pořídili jsme ji v mých 11 letech), ona mě začínala čím dál tím víc brát jako šéfa. teďka už poslouchá mě na slovo, i když má občas cca 1x za 3 měsíce takovou tu náladičku, kdy zkouší, zda ustoupím. Když ne, tak povel udělá a bere to jako normál. Zásadně neustupuju, vím že v jejích očích, bych klesla a začala by si rozmýšlet víc a víc povelů.
Úplnému začátečníkovi bez sebemenší zkušenosti se psy bych pastevce nedoporučila, ale pokud by na něm byl vidět velký zájem a snaha, tak bych se tomu zas tak nebránila. Jen tak mimochodem - ono jde na člověku od pohledu poznat, zd atu vrozenou autoritu má či ne. A u výchovy pastevců je nejdůležitější důslednost spolu s láskou k tomu psovi. Jsou to zlatíčka, která by pro páníka dýchala, ale musí cítit u pána tu odezvu.
