Eutanazie - co na to druhý pes

podle mě to druhý pes vycítí..jinak třeba jestli budete dělat hrobeček, tak bych tu druhou fenku vzala za jisté s sebou a ona bude vědět, že se s ní tímto loučí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
podle mě to druhý pes vycítí..jinak třeba jestli budete dělat hrobeček, tak bych tu druhou fenku vzala za jisté s sebou a ona bude vědět, že se s ní tímto loučí

...a ona bude vědět, že se s ní tímto loučí... Opravdu myslíte, že fena pochopí, že pohřbením se loučí? Tohle je lidská tradice...pohřební obřad. Pes těžko pochopí, že uložením do země se má s druhou fenkou rozloučit. Já bych měla obavy z toho, aby se ji nesnažil vyhrabat. Proto bych ji ani sebou nebrala.

Jinak zadavatelce přeji hodně síly. Je to těžké rozloučit se, ale paradoxně to, že jste ji nechala uspat a nenechala ji tak trápit, bude pro Vás útěchou. A ikdyž člověk uspí jednoho a nebo třeba již 5 psů, bolí to pořád stejně.

to je pravda , mám to za sebou momentálně 9 měsíců a je to za ty roky 9 pejsek a je to strašné u každého a moji další 3 kteří jsou tady ho dlouho hledaly ,jeden i po těch měsících občas tiše naříká u dveří,stále dodržují pravidla ,on byl vůdce smečky ,ale k pochování pejska jsme je nevzali.Pro ně prostě odešel.

k pochování bych psa nebrala není to člověk neví co je to hrob,spíš si taky myslím že pokud jí zakopete na zahradě bude se pokoušet jí vyhrabat. psi si rychle zvyknou ,i když jsme jich měli více a některý uhynul ti druzí ho chvíli hledali ale zapoměli rychle, chce to zpočátku jí víc zaměstnat a unavit ,hrát si chodit na procházky a nebo další řešení přinést jí domů jiného psího kámoše.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
k pochování bych psa nebrala není to člověk neví co je to hrob,spíš si taky myslím že pokud jí zakopete na zahradě bude se pokoušet jí vyhrabat. psi si rychle zvyknou ,i když jsme jich měli více a některý uhynul ti druzí ho chvíli hledali ale zapoměli rychle, chce to zpočátku jí víc zaměstnat a unavit ,hrát si chodit na procházky a nebo další řešení přinést jí domů jiného psího kámoše.

Souhlasím.

Brát psa k hrobu je pěkná pitomost, nemá z toho rozum.
Myslím, že nejlepší by byl nový psí kámoš, čím dříve tím lépe

Dobrý den,

pejska k mrtvému kámoši určitě nebrat, nechte je rozloučit se než pejska odvezete na uspání, ale nijak jim nic neříkejte, oni to vycítí že se něco děje, pokud budete pejska pochovávat na zahradě, tak někde kam nemá mladší přístup, opravdu se nám už stalo že nám další pejsci začali mrtvého vyhrabávat, oni to cítí že tam je a neví, že tam má zůstat, tam kde jsme pochovali pejksa už nikdy naše pejsky nepouštíme, protože cítí že tam je jejich kamarád

Letos v červnu jsem byla ve stejné situaci. Mladší fenku, která se starší žila od štěněte a měla ji moc ráda, jsem se snažila co nejvíc ušetřit. S veterinářkou jsem byla domluvena, že přijede k nám domů, proto jsem mladší fenečku na ten den dala mladým, kteří bydlí jinde. I pochování psa na zahradě bylo samozřejmě bez ní. Ze začátku byla hodně smutná, starší fenku hledala, což bylo pro mně, která musela rozhodnout o jejím konci, o to víc drásající, když jsem její chování pozorovala. Teď je to 2 a půl měsíce a myslím, že už si zvykla.
Přeji Vám hodně síly k tomu kroku, který Vás čeká. Já sama jsem z toho vždycky nemocná a denně na starší fenečku vzpomínám a je mi po ní strašně, ale opravdu strašně smutno. Začínám pomalu uvažovat o druhém pejskovi.

Měla jsem dva psy,když jsem staršího musela nechat uspat tak mladší byl asi týden skleslejší ale když jsem s ním cvičila a blbla tak byl normální.Podle mě to fenka stejně nepochopí když budete chtít aby se rozloučila se starší než půjdete na veterinu.A taky bych jí pořídila štěně,nejlepší je hned.Mladá se bude věnovat novýmu štěněti a neměla by tak truchlit když bude mít o zábavu postaráno.Je to smutný když kamarád zestárne ale je to normální a přirozený.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Měla jsem dva psy,když jsem staršího musela nechat uspat tak mladší byl asi týden skleslejší ale když jsem s ním cvičila a blbla tak byl normální.Podle mě to fenka stejně nepochopí když budete chtít aby se rozloučila se starší než půjdete na veterinu.A taky bych jí pořídila štěně,nejlepší je hned.Mladá se bude věnovat novýmu štěněti a neměla by tak truchlit když bude mít o zábavu postaráno.Je to smutný když kamarád zestárne ale je to normální a přirozený.

Kéž by její kamarádka přirozeně zestárla. Má 2,5 roku.

S tím zamezením přístupu k hrobu, aby nedošlo k vyhrabávání, jste mě tedy docela nahlodali. Má totiž být na zahradě, vedle již před lety pohřbené fenky , kterou ani jedna nezažila. A přemýšlím, asi nemám na zahradě místo, kam bych mohla zamezit přístup.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kéž by její kamarádka přirozeně zestárla. Má 2,5 roku.

Tak to je smutný ale zas je od vás správný ji nenechat trápit.Mojeho manžela babička měla vořecha,asi 14let a udělal se mu asi nádor na zadku.Ke konci to měl už trochu otevřený a tekla mu z toho krev jak si to drbal o beton a nechala ho se takhle trápit dost dlouho.Nemohla ho nechat uspat a ani to nedovolila.Mě umřel pes ve 3,5r na srdce,bylo to sice rychlý a nejspíš netrpěl ale bylo to moc brzo.Tak to prostě v životě chodí.

Nám nikdo nic nevyhrabával . . . .

Já bych se nesnažila okolo toho dělat moc velké "loučení" kvůli mladší fence, ona z toho mít pořádně rozum nebude a tu nemocnou budete zbytečně ještě víc stresovat. V takové chvíli bych se asi víc ohlížela na "pocity" a potřeby starší fenky. Ta mladší možná cítí, že něco není v pořádku a bude ji chvíli hledat, ale něco jako "loučení" fungovat nebude a ničemu nepomůže. Časem třeba pomůže nový kamarád do rodiny, až budete všichni připravení.
Buďte silní!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
S tím zamezením přístupu k hrobu, aby nedošlo k vyhrabávání, jste mě tedy docela nahlodali. Má totiž být na zahradě, vedle již před lety pohřbené fenky , kterou ani jedna nezažila. A přemýšlím, asi nemám na zahradě místo, kam bych mohla zamezit přístup.

Nám žádný pes pohřbeného nevyhrabával. Podle mne je to blbost...
Pes je uložen v dece a hluboko pod zemí...

Potkalo mě to loni právě touhle dobou. Moji psi se moc nemuseli - spíš se jen tolerovali a spolupracovali jen při vyhrabávání myší na poli. Byli to oba útulkáči, mladšího cca 5letého jsem přivedla, když staršímu bylo cca 13 a začínal pomalu scházet. Byli spolu necelý rok. Vzhledem k situaci tedy nedošlo k žádnému truchlení. Se staříkem jsem jezdila zhruba půl roku po doktorech, takže když jednoho krásného dne jsem se s ním vrátila neobvykle zabaleným do deky, mladší to ani nějak neřešil.
Hrobeček jsem udělala před oknama v záhoně trvalek - nikdy ani náznakem neprojevil, že by ho toto místo nějakým způsobem interesovalo. Zato se velice od té chvíle upnul na mě. Začal se mnou spávat v posteli a to tak, že se mi nacpal až k hlavě a kolikrát jsem ho musela odstrčit, abych se vůbec vyspala. Jako bych se tím odchodem staršího konečně stala jeho paničkou. Snad to bylo tím, že jsem se nemocnému nutně musela víc věnovat - jinak si neuvědomuju, že bych mladšího nějak vědomě zanedbávala.
Jiřina

je to škoda že je fenka ještě tak mladá bohužel i tohle se stává. ovšem to zahrabání na zahradě bych ještě zvážila ,není příjemný pohled na třeba po dvou měsících vyhrabaného psa, a že jí tam cítit bude to je jasné. já své psy ponechávám na veterině,zůstávají v mých vzpomínkách, několik těch prvních z dětství sice je na zahradě a i když to zní blbě současní psi hraboší a tahají domů různé kosti ,radši nepřemýšlím čí. pokud jí nemáte možnost zakopat někam kam se ostatní psi nedostanou alespoň než důkladně proroste tráva tak bych jí asi nechala na veterině ,nevnucuji vám to ale je to můj názor.

Když jsme my uspávali psa, tak bez přítomnosti druhého. To i při pohřbení do země. Byl zabalený v dece. Ráno jsme ho pohřbili a až další den na zahradu pustili druhého. Nic se nestalo. Nevyhrabával, ale jak jsem psala výše, v případě, že u pohřbení by byla druhá fenka, bála bych se, že by ji poté vyhrabala. Akorát se po určité době slehla jakoby zem, tak jsme přisypávali zeminu, protože poté se na tom místě začal druhý pes zdržovat...byla tam prohlubeň a ta ho zajímala.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
je to škoda že je fenka ještě tak mladá bohužel i tohle se stává. ovšem to zahrabání na zahradě bych ještě zvážila ,není příjemný pohled na třeba po dvou měsících vyhrabaného psa, a že jí tam cítit bude to je jasné. já své psy ponechávám na veterině,zůstávají v mých vzpomínkách, několik těch prvních z dětství sice je na zahradě a i když to zní blbě současní psi hraboší a tahají domů různé kosti ,radši nepřemýšlím čí. pokud jí nemáte možnost zakopat někam kam se ostatní psi nedostanou alespoň než důkladně proroste tráva tak bych jí asi nechala na veterině ,nevnucuji vám to ale je to můj názor.

Naše zesnulé psy máme pohřbené na zahradě, a nikdy je jejich pozůstalí druhové neměli tendenci vyhrabávat. Když jsme je pohřbívali, byli ti pozůstalí s námi, tak jak jsou s námi téměř u všech činností. A ano, asi měsíc trvalo, než si zvykli, že už ti zesnulí nejsou, a přestali je hledat a čekat na ně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
je to škoda že je fenka ještě tak mladá bohužel i tohle se stává. ovšem to zahrabání na zahradě bych ještě zvážila ,není příjemný pohled na třeba po dvou měsících vyhrabaného psa, a že jí tam cítit bude to je jasné. já své psy ponechávám na veterině,zůstávají v mých vzpomínkách, několik těch prvních z dětství sice je na zahradě a i když to zní blbě současní psi hraboší a tahají domů různé kosti ,radši nepřemýšlím čí. pokud jí nemáte možnost zakopat někam kam se ostatní psi nedostanou alespoň než důkladně proroste tráva tak bych jí asi nechala na veterině ,nevnucuji vám to ale je to můj názor.

Psa bych na veterině nikdy nenechala!!!! NEjsem nějaká přecitlivělá, ale tohle bych prostě neudělala.

A jestli Vaši psi nosí kosti, tak bůhví čí ty kosti jsou.... Třeba to jsou jen jejich zahrabané, co jste jim dala.

Pokud pohřbených psů, tak jste vykopali hrobeček příliš mělký.....a nebo musíte mít na zahradě krátery jak na Měsíci...

Taky máme své, již nežijící, pejsky na zahradě, a na nich vždy založíme malou skalku, velké kameny a malinké květinky, každý rok jedna přibývá. Ostatní, přeživší pejsci tam vždy chodili čmuchat, myslím že "místo", když je čerstvé, je docela zajímá.

Teď to neberte jako rejpání ale kam by měli dát lidi svoje psy když nemají např. zahradu?Bydlím v paneláku a dva mí psi museli být uspáni mezi listopademúprosincem a to se dost špatně kope a hlavně bych neměla kde.Tak mi pes usíná v náručí a zůstane taky na veterině.Nejsem tvrďák ale když musí pes odejít kort na stáří tak to prostě beru tak že to je normální.Každej jednou zemře.Smrt prostě k životu patří.(to nebylo pro zadavatelku ale pro příspěvek vejš)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj,

prosím o Váš názor či zkušenosti. Bohužel to vypadá že budu muset v nejbližší době rozhodnout o utracení jedné ze dvou fenek, které je nevyléčitelně nemocná.
Zdravá fenka je na té nemocné docela závislá, dovedli jsme ji coby pološtěně nalezence a tak se na ni upnula.
Jak se zachovat až bude po všem? Nechat ji mrtvou fenku očichat? Anebo ji pohřbít bez kontaktu s ní?
Strašný dotaz, že? Ještě že jsem v kanceláři sama, páč jen při té představě řvu jak želva.
Ale fakt nevím co bude lepší...

Když nám otrávili psa tak jsme ho zabalili do prostěradla a dali do auta že ho odvezem na pitvu. Druhej pes se k němu nějak dostal a očichal si ho. Bylo to děsný. Vyla dva dny...

Když bylo našemu retrieverovi bylo 7 let, koupila jsem si štěně malé rasy, aby nebyl sám. Goldenovi bylo 12 let když odešel za duhový most. Jeho malý kamoš Pinky, který měl v té době 5 let byl na něm velmi závislý. Přesto, že po odchodu retrievera nezůstal sám, měli jsme nové, cca 4 měsíční štěně stejné rasy, velmi truchlil. Měl teplotu, zvracel, třásl se. Venku se choval tak, jak jsem nebyla zvyklá-poslušný, nikam neodbíhal, stále se mě držel jak klíště. Změnila se mu povaha. Dříve celé dny trávil s retrieverem, moc se nechtěl mazlit s lidmi a najednou pravý opak. Koupili jsme nového retrievera. Vznikla mini smečka. Malý, pětiletý časem zaujal místo vůdce, který odešel za duhový most, dvě štěňata dospěla. V současné době je staršímu ,malému necelých 9 let, druhému malému necelé čtyři roky a retrieverovi tři a půl.
Starší malý nikdy neměl k novým psům takový vztah, jako k prvnímu retrieverovi. V současné době mám retrievera už měsíc u dcery, u malých nevidím žádné známky stesku, jen si více lehají k sobě. Dříve byl každý na jiném konci bytu, nebo aspoň postele. Chovají se spokojeně.

Nutí mě to přemýšlet o zákonech smečky. Proč když odešel první retriever, malý kamoš se přimkl ke mě, i když bylo doma štěně. Když je měsíc mimo byt druhý retriever , malý kamoš neleží pořád vedle mě, ale vedle už dospělého druhého malého psa. Pozná pes, kdy se jedná o smrt a kdy pouze přesun psa? S retrieverem sice malý kamoš před smrtí byl, viděl i slyšel okolní dění, že je mu zle, jezdili jsme na veterinu a pak už nebyl doma. Možná pach mrtvého psa uvízl v našem oblečení, když jsme ho autem z veteriny jeli pochovat do země.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Teď to neberte jako rejpání ale kam by měli dát lidi svoje psy když nemají např. zahradu?Bydlím v paneláku a dva mí psi museli být uspáni mezi listopademúprosincem a to se dost špatně kope a hlavně bych neměla kde.Tak mi pes usíná v náručí a zůstane taky na veterině.Nejsem tvrďák ale když musí pes odejít kort na stáří tak to prostě beru tak že to je normální.Každej jednou zemře.Smrt prostě k životu patří.(to nebylo pro zadavatelku ale pro příspěvek vejš)

Jako rejpání to neberu, beru to jako diskusi (pokud to byla reakce na můj příspěvek).

I já jsem už kopala hrobeček v prosinci... Naštěstí ne pro svého psa, ale pro psa své kamarádky.
Země je zmrzlá jen do určité hloubky. To je celkem makačka, ale pak už to jde v pohodě.
Kopala jsem to ve svých osmnácti letech a nejsem žádnej rambo Tak myslím, že by to zvládl každý.

Ale je na každém, jak se rozhodne.

Také bydlím v paneláku, ale mám možnost až to někdy přijde, pochovat pejsana u rodičů na zahradě k RD.
Kdybych tu možnost neměla, tak pejsana stejně na veterině nenechám.
Pohřbila bych ho někde v lese, na odlehlém tichém místě, kam jsem s ním chodila na procházku

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jako rejpání to neberu, beru to jako diskusi (pokud to byla reakce na můj příspěvek).

I já jsem už kopala hrobeček v prosinci... Naštěstí ne pro svého psa, ale pro psa své kamarádky.
Země je zmrzlá jen do určité hloubky. To je celkem makačka, ale pak už to jde v pohodě.
Kopala jsem to ve svých osmnácti letech a nejsem žádnej rambo Tak myslím, že by to zvládl každý.

Ale je na každém, jak se rozhodne.

Také bydlím v paneláku, ale mám možnost až to někdy přijde, pochovat pejsana u rodičů na zahradě k RD.
Kdybych tu možnost neměla, tak pejsana stejně na veterině nenechám.
Pohřbila bych ho někde v lese, na odlehlém tichém místě, kam jsem s ním chodila na procházku

My jsme kopali v lednu 2009 hrobeček pro kavkazanku. Taky bych psa na veterině nenechala. Kdybychom neměli zahradu, pochovali bychom naše pejsky v lese.

Vždycky jsem měla 2 psi. Naposled NO, kterého jsem musela nechat uspat týden před vánocemi a u něj 1/2 roční kavkazan. U pohřbení jsem ho neměla Ale asi týden chodil na to místo lehávat. A to jsme pohřbívali asi 1,2 m do hloubky. Nevím ale asi ho tam cítil.Ale i potom byl hrozně smutnej. Drželo ho to dost dlouho. Už jsem druhého psa nechtěla ale nevydržela jsem to a pořidila mu kavkazí kámošku. Teď jsme šťastní všichni tři. K pohřbení jí neberte i tak to bude pro všechny moc smutné a věřte, že to pozná. Jinak Vám hodně hodně sil a statečnosti.

Mě v květnu umřel psí kamarád v náručí a tak jsem ho nechala dalším dvěma očuchat,pes ho ,,četl" ,fena to asi věděla,tak si jen letmo čuchla.I u zakopání na zahradě byli psi s námi a nic, nemají důvod hrabat a hledat.Prostě jsem jim to řekla,že umřel a že už není a ani ho nehledali,ani doma ani venku.Buďte silní,a fenka to zvládne,uvidíte.

Tak my, když umřel první pes, tak jsme ho zakopali u rybníka (ale nesmí se to!) páč jsme bydleli v paneláku, bylo to v únoru takže země ještě dost zmrzlá. Ale na baráku když nám otrávili psa tak jsem ho vezli na tu pitvu a už jsme ho tam nechali, páč ho pitvali až po ordinačce, a my se byli až druhý den zeptat na co umřel. tak to už jsme ho domů nebrali... Ale na zahradě bych psa pohřbít nemohla, pořád tam něco děláme a přestavujeme. Máme tam pohřbený morčata a kočky ale velkej pes je přece jen už moc velkej, tak spíš někde asi v lese nebo tak...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My jsme kopali v lednu 2009 hrobeček pro kavkazanku. Taky bych psa na veterině nenechala. Kdybychom neměli zahradu, pochovali bychom naše pejsky v lese.

My taky v lednu 2009 . . . nešlo to , krumpáč odskakoval od zmrzlé země jakoby narážel do oceli . . . .
- nakonec pomohlo bourací kladivo "na rozbití" zmrzlého krunýře . . .a pak krumpáč a lopata . . . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My taky v lednu 2009 . . . nešlo to , krumpáč odskakoval od zmrzlé země jakoby narážel do oceli . . . .
- nakonec pomohlo bourací kladivo "na rozbití" zmrzlého krunýře . . .a pak krumpáč a lopata . . . . .

Taky jsme si pomáhali kangem...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj,

prosím o Váš názor či zkušenosti. Bohužel to vypadá že budu muset v nejbližší době rozhodnout o utracení jedné ze dvou fenek, které je nevyléčitelně nemocná.
Zdravá fenka je na té nemocné docela závislá, dovedli jsme ji coby pološtěně nalezence a tak se na ni upnula.
Jak se zachovat až bude po všem? Nechat ji mrtvou fenku očichat? Anebo ji pohřbít bez kontaktu s ní?
Strašný dotaz, že? Ještě že jsem v kanceláři sama, páč jen při té představě řvu jak želva.
Ale fakt nevím co bude lepší...

Pohřbívali jsme třikrát - odešla mi první generace (mám teď tři živé a tedy bohužel tři po smrti), všichni psi žili spolu doma ve smečce a vždycky jsem je nechala toho zesnulého nechala očuchat (pohřbívali jsme bez psů). Někteří sami poznali, že se blíží konec toho nemocného a ani k němu nešli. Doporučuji fenku nechat a buď si čuchne nebo ne. Každý pes se chová jinak. Spíš je otázkou, jak na tom bude fenka, až zůstane sama. Já jsem letos v březnu pochovala 12 letou, která byla nerozlučnou kámoškou 7 leté a přestože k nám přišlo štěně ještě než 12letá náhle onemocněla ( nečekané a bohužel i přes operaci se jí nepodařilo zachránit) - sešli cca na 3 týdny, tak štěndo bylo lékem na skon fenky pro mě a nikoliv pro 7 letou fenku. Je to štěně raubíř, který pořád fenky pošťuchuje (mám ted 2 fenky a tohohle klučinu) a nutí je hrát si a přesto se žíjící 7letá dlouho nemohla smířit s odchodem 12leté. Myslím, že a s háráním, které proběhlo před měsícem se dostala do normy. Předtím pořád vila a málo žrala. Myslím, že by jste měli uvažovat o tomto problému. Píšete, že jsou holky na sebe fixované. Přeji hodně síly a jediné, co si můžete v této chvíli říct, že nemocnou pak nebude nic bolet . Blbá útěcha, ale..... čas jenom čas pomůže . Tak už tak brečím. Ach,jo. Držte se.

Zesnulí, pozůstalí druhové... doprdele, máte doma psy nebo pohřební ústav??? Tfuj. lidi mějte trochu rozum.

no krátery ak na měsíci tam nemáme ,ale ona se ta půda za dvacet nebo třicet let proorává a pohybuje takže bych nevylučovala že některá s těch kostí bude i psí ,ani si nepamatuju na kterých místech jsou přesně zakopaní, krom toho třeba vím že na mém Míšovi vlastně pevním psovi z dětství co byl můj dneska stojí kráíkárna a na jednom z dalších psů bazén což mi taky nepřipadá moc pietní ovšem vysvětlete dětem že bazén nebude protože tam někde je zakopanej pes ,blbý žejo , i o tomhle by měl člověk trošku přemýšlet že asi nebude chtít mít až na dosmrti ze zahrady hřbitov.Nenechali by ste psa na veterině,hmm když mi bylo 13 měla sem taky ten názor ,ale kam dáte babičku ,dědu mámu jste si opravdu jistí že ten popel co vám předá pohřební ústav v plechovce nikde nenahrabali a že to není spálené bůhví co ? kdo mě přesvědčí že to tak není,tohle moc neřešíte ,tomu psovi je to jedno co s ním uděláte po smrti zrovna tak jako je to jedno lidem protože už nejsou, i mě je jedno kam mě kdo dá až umřu protože to nebudu vědět ,to že se se psy setkáme za duhovým mostem je hezká pohádka ale realita je jiná ,prostě se s nimi nesetkáme už nikdy a vůbec protože nejsou a jestli jim uděláme nebo neuděláme hrob je jedno to nepomůže ,můžeme na ně vzpomínat a to je asi tak všechno co můžem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no krátery ak na měsíci tam nemáme ,ale ona se ta půda za dvacet nebo třicet let proorává a pohybuje takže bych nevylučovala že některá s těch kostí bude i psí ,ani si nepamatuju na kterých místech jsou přesně zakopaní, krom toho třeba vím že na mém Míšovi vlastně pevním psovi z dětství co byl můj dneska stojí kráíkárna a na jednom z dalších psů bazén což mi taky nepřipadá moc pietní ovšem vysvětlete dětem že bazén nebude protože tam někde je zakopanej pes ,blbý žejo , i o tomhle by měl člověk trošku přemýšlet že asi nebude chtít mít až na dosmrti ze zahrady hřbitov.Nenechali by ste psa na veterině,hmm když mi bylo 13 měla sem taky ten názor ,ale kam dáte babičku ,dědu mámu jste si opravdu jistí že ten popel co vám předá pohřební ústav v plechovce nikde nenahrabali a že to není spálené bůhví co ? kdo mě přesvědčí že to tak není,tohle moc neřešíte ,tomu psovi je to jedno co s ním uděláte po smrti zrovna tak jako je to jedno lidem protože už nejsou, i mě je jedno kam mě kdo dá až umřu protože to nebudu vědět ,to že se se psy setkáme za duhovým mostem je hezká pohádka ale realita je jiná ,prostě se s nimi nesetkáme už nikdy a vůbec protože nejsou a jestli jim uděláme nebo neuděláme hrob je jedno to nepomůže ,můžeme na ně vzpomínat a to je asi tak všechno co můžem.

Je hezké, že si zdůvodníš proč nechat psa na veterině. Neměla bys nechávat třeba zemřelé příbuzné na prosektuře, než jim zařizovat pohřeb? Třeba by je taky mohli hodit do kafilerky.

Vůbec jsi to nepochopila.
My jsme v zahradě vyhradili místo na pohřbení našich pejsků, každý má svůj hrobeček, na něm má každý velký kámen jiné barvy na památku, a zasazenou koniferu. Spí v místech, kde neplánujeme jiné využití (jinak bychom zvolili jiné místo). Psy jsme měli a máme rádi, a chceme, aby byli s námi i po smrti.
Stejně tak má maminka na zahradě i urnu se svým zesnulým mužem. Tak jsou si všichni stále nablízku.

A jestli je pravdivá pověst o Duhovém mostě? Kdo ví? Ještě se "od tam" nikdo nevrátil, takže nejsou k dispozici relevantní informace.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je hezké, že si zdůvodníš proč nechat psa na veterině. Neměla bys nechávat třeba zemřelé příbuzné na prosektuře, než jim zařizovat pohřeb? Třeba by je taky mohli hodit do kafilerky.

Vůbec jsi to nepochopila.
My jsme v zahradě vyhradili místo na pohřbení našich pejsků, každý má svůj hrobeček, na něm má každý velký kámen jiné barvy na památku, a zasazenou koniferu. Spí v místech, kde neplánujeme jiné využití (jinak bychom zvolili jiné místo). Psy jsme měli a máme rádi, a chceme, aby byli s námi i po smrti.
Stejně tak má maminka na zahradě i urnu se svým zesnulým mužem. Tak jsou si všichni stále nablízku.

A jestli je pravdivá pověst o Duhovém mostě? Kdo ví? Ještě se "od tam" nikdo nevrátil, takže nejsou k dispozici relevantní informace.

no nevím ale pohřeb sem svým zemřelým příbuzným zařídila ale nejsem si stejně jistá jestli to co mi dal pohřební ústav v urně jsou opravdu oni ,připadá mi to stejné když spálí lidi v peci jako když psa dají do kafilerky,nemůžu za to ale obřady jako pohřeb ,svatba apod mi přijdou opravdu zbytečné ,taky má moje rodina nakázáno že když se stane něco se mnou tak žádný pohřeb nedělat ,nechci to.Jinak dobře máš velkou zahradu ,chceš to tak ,ale nedovedu si představit že bych měla mít na zahrádce hrobečky pro celkem 18 psů ,a krom toho plány na využití zahrady se mění ,kde dřív byly stromy je altán nebo třeba ten bazén ,kde je ted skalka může být za pár let něco jiného ,takže když jsme kopali bazén říkala sem příteli ,bacha asi vykopeš psa prostě takový je život ,své psy sem měla ráda stejně tak jako sem měla ráda své zemřelé příbuzné ,ale na co hroby lidé je mají ale stejně je navštěvuje jedna maximálně dvě generace ,napadne tě kde je pohřebená třeba babička tvojí matky ,zajímá tě to když si jí třeba v životě neviděla ,mě ani ne, těžko budu chodit na hrob někomu koho neznám. za dva tři roky si na svého předešlého psa vzpomenu ,ale nevzpomínám příliš na psy co jsme měli před 30 lety občas ,třeba když vidím řeknu takového jsme měli ,nebo mi zůstane v paměti některý něčím vyjímečný,stejně jako moc často nechodím na hřbitov to že tam dám kytku mi přátele a příbuzné nevrátí. takový je prostě života nevěřím pohádkám a pověstem i když jsou hezké a lidi se tím uklidňují ale já mám prostě svůj názor co se stane posmrti, spálí mě nebo shniju v zemi a sežerou mě červi ,ale bude mě to jedno protože to nebudu vědět to je realita tamto jsou jen pohádky pro děti .

No je vidět, že na to máte obě odlišný názor...
Já se přikláním k tomu, že bych na veterině psa nenechala.

A zdaleka na zahradě nemáme hřbitov. Každý pes tam má vysazenou nějakou kytku, nic víc... žádný náhrobek, nic....
A velkou zahradu rozhodně nemáme. Je to místo kousek od plotu, pokud by byla nutnost tam něco postavit nebo vystavět, tak proč ne..... Nevidím na tom nic špatného. Určitě bych rozloženého psa nevyhrabávala. Psa si máme pamatovat pěkného a plného radosti. Né rozpadlého, smrdutého a prolezlého červy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je hezké, že si zdůvodníš proč nechat psa na veterině. Neměla bys nechávat třeba zemřelé příbuzné na prosektuře, než jim zařizovat pohřeb? Třeba by je taky mohli hodit do kafilerky.

Vůbec jsi to nepochopila.
My jsme v zahradě vyhradili místo na pohřbení našich pejsků, každý má svůj hrobeček, na něm má každý velký kámen jiné barvy na památku, a zasazenou koniferu. Spí v místech, kde neplánujeme jiné využití (jinak bychom zvolili jiné místo). Psy jsme měli a máme rádi, a chceme, aby byli s námi i po smrti.
Stejně tak má maminka na zahradě i urnu se svým zesnulým mužem. Tak jsou si všichni stále nablízku.

A jestli je pravdivá pověst o Duhovém mostě? Kdo ví? Ještě se "od tam" nikdo nevrátil, takže nejsou k dispozici relevantní informace.

Pověsti o Duhovém mostě také nevěřím, ale věřte, že je to velmi dobrý prostředek, jak zmírnit trápení člověku, kterému právě pejsek umřel....
Pomáhá to

My jsme pejska pochovali na zahradě a kupodivu se ho ostatní nikdy nepokusili vyhrabat.Ale rozhodně po sobě pejsci teskní.A jelikož jsem věřící člověk,věřím v nebe,kde se setkám se svými psy.

Smutné téma....... během jednoho roku jsem přišla o dva psy, jeden zemřel stářím, druhá na srdeční vadu. Vzhledem k tomu, že zahrádka je opravdu maličká, nechala jsem oba spálit v psím krematoriu a popel bude rozptýlen na zahrádce.Slíbila jsem jim, že zůstanou doma se mnou........ a žijí se mnou další 4 psí důchodci. Nechci na to ani myslet.

Vidím, že empatie a cit ti nic neříká. Třeba tě děcka až umřeš hodí do potoka a můžeš plavat do moře a s trochou štěstí tě snad sežere nějaký žralok, aby tě nesežrali červy. Aspoň budeš užitečná.
Hnus.
Prostě pohřbít svého nejlepšího 4 nohého přítele je úplně normální. Byl to člen rodiny. A zaslouží si důstojné chování..
Nic jsi nepochopila a zrovna lidi jako ty mě fest serou.