Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.17.86
Ahoj,
tak bych se s Vámi ráda podělila o pokračování.
Bohužel v pátek jsme museli nechat nemocnou fenku uspat , strašně jsem se toho bála, že bude u tohu mít nějaké křeče apod. , jak jsem zažila cca před 8 lety u jiného psa. Díkybohu nic takového nenastalo, bylo to velmi rychlé, max. 10 sekund a srdíčko přestalo bít. Už je jí dobře, nic ji nebolí... Vím, že jsem se rozhodla správně, udělali jsme co bylo v v silách našich i veterinární medicíny.
Druhou fenku jsme odvezli k rodičům, takže nebyla ani u našeho příjezdu s mrtvou ani u pohřbívání. Smutná je, v sobotu sežrala půlku v neděli už skoro nic.
Podle mě to už věděla předem, tu poslední noc co byly spolu se chovala jinak, spala jsem s nemocnou v obýváku, přišla za námi lehla si naproti a začala tiše kňourat a pískat, až jsem ji musela zavřít na chodbu. V pátek a v sobotu ji hledala, v neděli už ani ne, to už byla jen smutná. Hrob je u nás na zahradě, nechodí k němu ani nehrabe.
No bude to muset přežít, stejně jako já. Další pejsek není v plánu. Už na to nemám sílu, jeden mi umřel v 5 letech, teď 2,5 roku...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.36
Vím přesně, jak Vám je. Psala jsem Vám ve Vašem předchozím dotazu. To samé jsem prodělala letos 10.června. Smutek po starší fence je u mě stále veliký, mladší fenečka vypadá, že už si zvykla. Začala jsem dokonce uvažovat o pořízení fenky stejného plemene, jako byla moje starší fenečka, ale rodina mě od toho odrazuje, poněvadž jsem na pejsky sama, v důchodě a finanční stránka zajistit řádně dva pejsky není zanedbatelná. Přesto moje touha je veliká, poněvadž jsem 20 let měla vždycky pejsky střeďáky a nyní mi zůstala jen fenečka malého plemene.
Držím Vám pěsti, ať zvládnete smutek nad ztrátou Vaší fenečky, která byla ještě velmi mladá
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.139.110
Dobře jste se rozhodla, feňulka si zvykne a vy po čase také - moc držíme palce!!!
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.156.190
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj,
tak bych se s Vámi ráda podělila o pokračování.
Bohužel v pátek jsme museli nechat nemocnou fenku uspat , strašně jsem se toho bála, že bude u tohu mít nějaké křeče apod. , jak jsem zažila cca před 8 lety u jiného psa. Díkybohu nic takového nenastalo, bylo to velmi rychlé, max. 10 sekund a srdíčko přestalo bít. Už je jí dobře, nic ji nebolí... Vím, že jsem se rozhodla správně, udělali jsme co bylo v v silách našich i veterinární medicíny.
Druhou fenku jsme odvezli k rodičům, takže nebyla ani u našeho příjezdu s mrtvou ani u pohřbívání. Smutná je, v sobotu sežrala půlku v neděli už skoro nic.
Podle mě to už věděla předem, tu poslední noc co byly spolu se chovala jinak, spala jsem s nemocnou v obýváku, přišla za námi lehla si naproti a začala tiše kňourat a pískat, až jsem ji musela zavřít na chodbu. V pátek a v sobotu ji hledala, v neděli už ani ne, to už byla jen smutná. Hrob je u nás na zahradě, nechodí k němu ani nehrabe.
No bude to muset přežít, stejně jako já. Další pejsek není v plánu. Už na to nemám sílu, jeden mi umřel v 5 letech, teď 2,5 roku...
Hm, myslím, že nejste sama komu odešel pejsek. Píšete, že nemáte sílu ale vůbec neberete v úvahu, že by třeba Vaší fenečce prospělo pořídit kamaráda. Mně odešel pejsek v květnu - dvouletý. Jedině díky tomu, že máme ještě dalšího se jeho kámoš z toho dostal, protože byli jako dvojčata - pořád spolu, ve dne v noci. Ale první dny pořád jen chodil a hledal, nežral ......pořád se rozhlížel a hledal odkud vyběhne ten druhý. Jedině díky tomu, že nezůstal sám nesmutnil dlouho. Pouvažujte o tom.