Těhule

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak mě napadlo, že byste mi mohly poradit nějakou hezkou odpověď lidem co poslední dobou potkávám. Jsem těhotná, mám ch.s. a venčím tři malý psy.. A každý kdo mě potká a je trochu známej má hned dotaz a co budete dělat až porodíte se psama???? Začínám být na tento dotaz alergická... Přemýšlím, že jim odpovím, že aspoň bude maso nebo něco v tom smyslu, neb odpovědi, že to bude těžký, ale že to budu muset zvládat a manžel pomáhat mě už přestávají bavit.. Přece když jsem si pořídila psy tak jsem už dopředu věděla, že časem přijde i dítě, proto jsem aji pesany na děti od kamarádek zvykala a kvůli tomu, že teď sama čekám přece nedám pesany pryč?? Už se mi lidi nabízely, že by si psy vzaly.. Asi nechápou, že moje papírový feny bych jen tak zadarmo nedala, a kdyby se nedej bože stalo, že by dítě bylo alergický tak bych se snažila to řešit s rodinou a ne rvát psy cizím lidem... Vrrr

Až se malý narodí, tak ty psy sežerem

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Až se malý narodí, tak ty psy sežerem

No fakt už to mám vždycky na jazyku... ale jsem moc měkká, usměju jak debil a to víte, bude to těžký, ale snad to zvládnem a pak celou cestu nadávám a jsem akorát nas.. Jako jasně že to bude záhul mít kočár a smečku,ale mám tu kousek cestu k poli, kde se dají holky pustit a kočár tam po cestě krásně projede tak v tom problém nevidím.. Jasně barák by byl pro mě lepší než panelák, ale snad to až takovej problém nebude... Mimčo stejně musí na procházku tak co.. Ale je fakt, že kámoška to taky tak dělala-pořídila si psa, pak si pořídila kočku, pes jí přestal vyhovovat narvala ho rodičům, pořídila si dítě, kočka šla ke kamarádce..

Měla jsem 5 psů a když měl malý 6 týdnů, tak jsem si jela pro šestého. Někteří si klepali na čelo, ale je to moje věc. Kdyby nám naše Vendy neumřela, máme jich pořád 6. Malý bude mít tři, má psy rád, já všechno stíhám (prostě nevysedávám denně u kamarádek) a všichni jsme spokojení. Neměnila bych.

Já mám 3 týdenního prcka a dva velké psy v bytě a těhle otázek jsem si během těhotenství vyslechla bezpočet. Ze začátku jsem taky vysvětlovala, že to zvládnem, že manžel pomůže atd, ale pochopila jsem, že to je úplně zbytečné. Pak jsem jenom odpovídala " ještě nevím, buď je dám do útulku nebo utratím, ještě jsem se nerozhodla" a to každého tazatele rychle zchladilo a nikdo už v konverzaci nepokračoval Takže vřele doporučuju

Jo, ještě jsem vás chtěla uklidnit, že zvládnout to jde v pohodě, hlavně se nenechte rozhodit hloupýma řečma. Prvních 14 dní pomohl manžel, teď už to zvládáme sami. Dojedem vždycky s kočárkem někam do pustiny a tam psiska pustím, oni totiž bohužel ostatní psy moc nemusí, tam si lítají, já hážu balonek a prcek spí v kočárku, venek mu očividně svědčí nejlíp. Teď jsem začala používat i nosítko, takže můžem i více do terénu. Určitě přijdou i těžší chvilky, až bude třeba prcek nemocný a psi budou chtít na procházku, ale určitě to i potom nějak vymyslíme, aby byli všichni spokojení. Podle mě je to jenom o tom, jestli to člověk chce zvládnout nebo ne

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak mě napadlo, že byste mi mohly poradit nějakou hezkou odpověď lidem co poslední dobou potkávám. Jsem těhotná, mám ch.s. a venčím tři malý psy.. A každý kdo mě potká a je trochu známej má hned dotaz a co budete dělat až porodíte se psama???? Začínám být na tento dotaz alergická... Přemýšlím, že jim odpovím, že aspoň bude maso nebo něco v tom smyslu, neb odpovědi, že to bude těžký, ale že to budu muset zvládat a manžel pomáhat mě už přestávají bavit.. Přece když jsem si pořídila psy tak jsem už dopředu věděla, že časem přijde i dítě, proto jsem aji pesany na děti od kamarádek zvykala a kvůli tomu, že teď sama čekám přece nedám pesany pryč?? Už se mi lidi nabízely, že by si psy vzaly.. Asi nechápou, že moje papírový feny bych jen tak zadarmo nedala, a kdyby se nedej bože stalo, že by dítě bylo alergický tak bych se snažila to řešit s rodinou a ne rvát psy cizím lidem... Vrrr

Přijeli jsme na akci s partou kamarádů a vyjímečně jsme s sebou nevzali psy. A jedna kamarádka se ptá, kde je máme. Manžel ze srandy odpověděl, že jsme je dali do útulku - a kamarádka se hned, bez zaváhání, na mě otočila a vyhrkla: "Ty jsi těhotná!?" To je logika, co? Připadalo jí naprosto samozřejmé, že když bych otěhotněla, naši tři miláčci poputují okamžitě do útulku...
m.

no ono je docela dost inzerátů - daruji psa (nejlíp co nejstaršího) protože budu mít, nebo se mi narodilo dítě a já nestíhám péči o psa a dítě. Brrr.........
Já měla děti 1,5 roku po sobě, do toho 4 velký temperamentní psy, 2 králíci a 6 morčat a šlo to. Byl to záhul, ale dá se to když se chce. Nyní jsou to už "jen" tři psi (nedávno jsme měli ještě jednoho nemocného a starého psa vyžadujícího péči) a tři králíci a pohodička
Taky jsem poslouchala že se psů určitě zbavím až otěhotním, ale taky jsem nikdy nepochopila proč. Nakonec jsem ještě den před porodem vystavovala

Já jsem ještě ráno pomáhala našemu psovi při krytí (kryje sám, ale fenka byla kapánek hysterka) a v noci se nám narodil chlapeček. Za 63 dnů se narodilo 9 krásných štěňátek

Kámoška porodila a za 10 dnů porodila její fena velkého plemene, vše panelák, jak začala štěňata rozum brát naskládala je do auta, včetně dítka a vyráželi z města do přírody. Pprotže má špatně prodejné plemeno, na baráček se stěhovali ještě se 3 štěňaty ve věku 4 měsíců. Psi si na chůzi vedle kočárku zvyknou. Horší je takové to vyběhnutí na chvíli za barák a novorozenec sám doma,ale i to lze.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak mě napadlo, že byste mi mohly poradit nějakou hezkou odpověď lidem co poslední dobou potkávám. Jsem těhotná, mám ch.s. a venčím tři malý psy.. A každý kdo mě potká a je trochu známej má hned dotaz a co budete dělat až porodíte se psama???? Začínám být na tento dotaz alergická... Přemýšlím, že jim odpovím, že aspoň bude maso nebo něco v tom smyslu, neb odpovědi, že to bude těžký, ale že to budu muset zvládat a manžel pomáhat mě už přestávají bavit.. Přece když jsem si pořídila psy tak jsem už dopředu věděla, že časem přijde i dítě, proto jsem aji pesany na děti od kamarádek zvykala a kvůli tomu, že teď sama čekám přece nedám pesany pryč?? Už se mi lidi nabízely, že by si psy vzaly.. Asi nechápou, že moje papírový feny bych jen tak zadarmo nedala, a kdyby se nedej bože stalo, že by dítě bylo alergický tak bych se snažila to řešit s rodinou a ne rvát psy cizím lidem... Vrrr

tak tohle zrovna řeším taky - mám v bytě fenu NO a maličkou kříženku, jsem těhotná a ze všech stran slyším - ty psy musíš dát pryč, případně - co s těma psema chceš jako dělat ??? takže někomu odpovídám slušně - že to co doteď , sportovní kynologii s velkou a dogdancing s malou a někomu odpovídám - nic, nechám je sežrat mimino a bude zase klid...
a pak se mi někdo diví, že jsem nejradši na cvičáku, kde tyhle stupidity nikoho ani nenapadnou...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přijeli jsme na akci s partou kamarádů a vyjímečně jsme s sebou nevzali psy. A jedna kamarádka se ptá, kde je máme. Manžel ze srandy odpověděl, že jsme je dali do útulku - a kamarádka se hned, bez zaváhání, na mě otočila a vyhrkla: "Ty jsi těhotná!?" To je logika, co? Připadalo jí naprosto samozřejmé, že když bych otěhotněla, naši tři miláčci poputují okamžitě do útulku...
m.

Z mého okolí je to normální reakce...nóbl panička si z nudy pořídí psa, neboť ona nechodí do práce a manžel je od rána do večera pryč. Prostě psa má za náhradu místo mimina. Pak otěhotní a pes šupajdí do útulku. Už splnil svou úlohu "náhrady". Já se vůbec reakce Vaší kamarádky nedivím. Vždyť je plno inzerátu typu prodám/daruji psa zdůvodu těhotenství. Beru, když se narodí mimčo z alergií a tak dají pejska pryč. Ale jinak jsou to kreatury, co by i to mimino neměly mít.

Já si už se slušným pupíkem pořídila osmiměsíční novofundlanďanku, ke své chovatelské stanici border terierů. Ty reakce jste měli vidět
Zásadně tvrdím, že je na výkrm, teď když nás bude víc a doba je zlá, potřebujeme něco pořádného

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já si už se slušným pupíkem pořídila osmiměsíční novofundlanďanku, ke své chovatelské stanici border terierů. Ty reakce jste měli vidět
Zásadně tvrdím, že je na výkrm, teď když nás bude víc a doba je zlá, potřebujeme něco pořádného

ani nevíte jak jste mě potěšily, už jsem z těch keců se začínala i sama bát jestli to zvládnem.. Ale vidím, že to jde... Neříkám, že to bude jednoduchý, ale pokud mimčo nebude alergický, teda alergická, je to určo holka podle plodovky tak to snad všechno zvládnem.. A asi fakt budu odpovídat, že je dám do útulku.. Teď jsem zase potkal ženskou když jsem šla sama a ona koukala a vy jste psy už dala pryč když viděla břicho.. Říkám, ne jen čekají doma, nemůžou se mnou k doktorovi... No prostě sranda... Tak nám držte pěsti a´t jsme hlavně zdraví.. :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ani nevíte jak jste mě potěšily, už jsem z těch keců se začínala i sama bát jestli to zvládnem.. Ale vidím, že to jde... Neříkám, že to bude jednoduchý, ale pokud mimčo nebude alergický, teda alergická, je to určo holka podle plodovky tak to snad všechno zvládnem.. A asi fakt budu odpovídat, že je dám do útulku.. Teď jsem zase potkal ženskou když jsem šla sama a ona koukala a vy jste psy už dala pryč když viděla břicho.. Říkám, ne jen čekají doma, nemůžou se mnou k doktorovi... No prostě sranda... Tak nám držte pěsti a´t jsme hlavně zdraví.. :-)

já to mám k doktorce asi 3 kilometry, tak jsem v pondělí vyrazila pěšky i s ovčandou (jsem ve 3měsíci, tak si to ještě můžu dovolit ) , čubina na mě čekala před ordinací venku a doktorka mi na to říká - ještě že ty psy máte, aspoň se narozdíl od ostatních maminek musíte hejbat a bude se vám dobře rodit... tomu říkám přístup - ne rvát psy do přeplněných útulků kvůli miminku, které bude za rok dva šťastné, že psi doma jsou, že má parťáky...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ani nevíte jak jste mě potěšily, už jsem z těch keců se začínala i sama bát jestli to zvládnem.. Ale vidím, že to jde... Neříkám, že to bude jednoduchý, ale pokud mimčo nebude alergický, teda alergická, je to určo holka podle plodovky tak to snad všechno zvládnem.. A asi fakt budu odpovídat, že je dám do útulku.. Teď jsem zase potkal ženskou když jsem šla sama a ona koukala a vy jste psy už dala pryč když viděla břicho.. Říkám, ne jen čekají doma, nemůžou se mnou k doktorovi... No prostě sranda... Tak nám držte pěsti a´t jsme hlavně zdraví.. :-)

pro lidi bez zvířat budte vždycky exot i když budete mít děti dospělé, mám 9ti letého syna, psy mám +- 20 let a dodnes na mě i moji nebližší koukají jako na něco jiného, vybočujícího z normálu

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
pro lidi bez zvířat budte vždycky exot i když budete mít děti dospělé, mám 9ti letého syna, psy mám +- 20 let a dodnes na mě i moji nebližší koukají jako na něco jiného, vybočujícího z normálu

Jo tak to asi známe všichni ,a nejhorší to je když jedete tak v zimě když jsou plýskanice a bláto ze cvičáku a jste jak čuně a potřebujete nutně něco koupit v supermarketu a potkáte navoněnou,čistou a upravenou spolupracovnici no prostě užas.......

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no ono je docela dost inzerátů - daruji psa (nejlíp co nejstaršího) protože budu mít, nebo se mi narodilo dítě a já nestíhám péči o psa a dítě. Brrr.........
Já měla děti 1,5 roku po sobě, do toho 4 velký temperamentní psy, 2 králíci a 6 morčat a šlo to. Byl to záhul, ale dá se to když se chce. Nyní jsou to už "jen" tři psi (nedávno jsme měli ještě jednoho nemocného a starého psa vyžadujícího péči) a tři králíci a pohodička
Taky jsem poslouchala že se psů určitě zbavím až otěhotním, ale taky jsem nikdy nepochopila proč. Nakonec jsem ještě den před porodem vystavovala

a to jsem ještě zapoměla že při prvním těhotenství jsem byla na rizikovym a tři měsíce před porodem mi fena porodila plánovaně 6 štěňat. Procházky nás dvou těhu byli super. Rychlost tempa u nás byla stejná
Držím palce a ať je holčička zdravá

Kamarádka si pořídila NO hyperaktivní z pracovního spojení a za měsíc otěhotněla, ani na moment ji nenapadlo, že by dala fenu pryč a chodila s námi na cv ičák ještě týden před porodem, výcvikář z toho byl na nervy, pořád jí opakoval, že kdyby něco nemohla dělat, tak at´ to nedělá-cvik se psem. Jednou se jí zeptal co by dělala, kdyby začala rodit na cvičáku-ona se s vážným výrazem zeptala-vy jste nikdy neměl štěňátka?? Celý cvičák vybuchl smíchy. Říkala, že na cvičáku to je v pohodě, všichni tam máme telefony a většina i auta, že horší to je , když jde s fenou ven na pole nebo do lesa, tam nikoho nepotkává.
Neporodila na cvičáku, ale v porodnici a 14dní po porodu už zase byla na cvičáku

Když jsem čekala první dítě tak jsem měla obříka.Už se mi to blížilo,šla jsem od doktora a vzala psa ven.Kyčle jsem měla nějak unavený a bolelo mě v zádech a já si šla v prosinci na procházku .Vůbec mě nenapadlo že už bych měla rodit,večer to na mě hupslo a jelo se.Manžel mě z porodnice vyzvedl a samozřejmě měl psa sebou.Tak mezitím co dával malou do auta a tašky tak jsem se psem blbla.Doma jsem dala kafčo,nakrmila a přebalila a tradá s kočárem a se psem ven,bylo to úžasný po týdnu zas chodit venku .To samý bylo u druhýho dítěte,to už jsem věděla že se chystá porod tak jsem vzala psy a šla do parku pěkně chodit.Volala mi máma kde sem,řekla v parku a že už mám kontrakce po 10min a ona jestli jsem magor a chci rodit venku .Komentáře jsem si taky vyslechla dost často ale spontálně odpovídala nebo jsem to přehlížela.Moje děti od narození v jakýmkoliv počasí byli venku a nevím co to je aby byli nemocný.Neřešte blbý keci,užívejte si mimča i psů.Je to nádherný když spolu vyrůstaj dítě a pes

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ani nevíte jak jste mě potěšily, už jsem z těch keců se začínala i sama bát jestli to zvládnem.. Ale vidím, že to jde... Neříkám, že to bude jednoduchý, ale pokud mimčo nebude alergický, teda alergická, je to určo holka podle plodovky tak to snad všechno zvládnem.. A asi fakt budu odpovídat, že je dám do útulku.. Teď jsem zase potkal ženskou když jsem šla sama a ona koukala a vy jste psy už dala pryč když viděla břicho.. Říkám, ne jen čekají doma, nemůžou se mnou k doktorovi... No prostě sranda... Tak nám držte pěsti a´t jsme hlavně zdraví.. :-)

Neboj nebude moje máti na mně preventivně ječí něco o alergii několik let zatímco dětátka spokojeně chrní se smečkou v posteli pochopitelně umytí psiFakoši tam bez napomenutí jsou schopni vlézt i špinaví

Ja naopak desne obdivuju maminky s hafikama,potkavam jich tu dost a pripada mi,ze jsou klidnejsi kdyz vozi kocarek a u nej cupita hafan nez bez hafana,vzdycky se mile usmejou a celkove z nich vyzaruje pozitivni nalada...

Dcera je taky alergik a doktorka řekla že pes musí prostě pryč.To teda bylo něco na mě.Psa máme pořád a alergie se upravila.Prostě otužovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dcera je taky alergik a doktorka řekla že pes musí prostě pryč.To teda bylo něco na mě.Psa máme pořád a alergie se upravila.Prostě otužovat.

Naštěstí je většina dětí která se narodí a vyroste v opravdu pejskařské a zvířecí rodině naprosto zdrava a bez alergii

Tak nedá mi to, abych se s vámi také nepodělila o můj příběh s alergií. Už od školky jsem si přála psa, rodiče ho ale nechtěli povolit.. Pořád říkali "až budeš větší.." apod... Měla jsem tedy "jen" kočku (venku). Kdykoliv jsem přišla do styku s kočkou, začalo mne vše svědět a spustila se mi alergická rýma. Na ten popud jsem šla na alergologii, kde mi byla zjištěna alergie na zvířecí srst, prach, pyl a roztoče. Doktorka zakázala jakákoliv zvířata a dokonce - a to pozor!! jsem se měla, jak sama řekla - zbavit akvária, které jsem měla ve svém pokoji přímo u hlavy u postele. Tuším, že to bylo tak + / - v páté třídě. Bylo jasné, že akvárko ani kocoura pryč nedám. Rodiče byli stejného názoru, protože to nejsou ti lidé, kteří se zvířat zbavují, když to doktor řekne. Takže jsme mazlení s kocourem omezila, no omezila... chodila jsem za ním častěji na kratší dobu. Alergie po necelých dvou letech naprosto zmizela. V 15ti jsem už měla našetřeno poměrně dost peněz z brigád a mohla si konečně se svolením rodičů koupit psa. Koupila jsem si zlatého retrívra, takže každý asi moc dobře ví, jakou má tento pes srst. Z počátku mne také zase svěděl nos a kýchala jsem. Ale nebrala jsem na to zřetel, se psem jsem byla v podstatě pořád. Asi po roce jsem si všimla, že žádné kýchání ani smrkání už není třeba, pes mi alergii nevyvolával. Tak jsem šla na testy na alergologii. Tam jsem řekla, že mám doma psa, kočku a akvárium u hlavy u postele Doktorka vyvalila oči a udělala mi testy.. No a věřte nebo ne, vyšli mi jen pyly. Po alergii na psa nebo kočku ani památky. Teď mám psa osmým rokem a můžu říct, že své budoucí dítě budu vychovávat v přítomnosti zvířat. Je to to nejlepší, co může být. Jeho obranyschopnost se posílí a nebude jako já, která byla vychovávána odmalička v naprosté (skoro sterilní) čistotě

Samozřejmě není alergie jako alergie... Pokud má někdo vyloženě záchvaty, kdy se dusí, moc se s tím asi dělat nedá....

Máte také někdo stejnou nebo podobnou zkušenost jako já?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak nedá mi to, abych se s vámi také nepodělila o můj příběh s alergií. Už od školky jsem si přála psa, rodiče ho ale nechtěli povolit.. Pořád říkali "až budeš větší.." apod... Měla jsem tedy "jen" kočku (venku). Kdykoliv jsem přišla do styku s kočkou, začalo mne vše svědět a spustila se mi alergická rýma. Na ten popud jsem šla na alergologii, kde mi byla zjištěna alergie na zvířecí srst, prach, pyl a roztoče. Doktorka zakázala jakákoliv zvířata a dokonce - a to pozor!! jsem se měla, jak sama řekla - zbavit akvária, které jsem měla ve svém pokoji přímo u hlavy u postele. Tuším, že to bylo tak + / - v páté třídě. Bylo jasné, že akvárko ani kocoura pryč nedám. Rodiče byli stejného názoru, protože to nejsou ti lidé, kteří se zvířat zbavují, když to doktor řekne. Takže jsme mazlení s kocourem omezila, no omezila... chodila jsem za ním častěji na kratší dobu. Alergie po necelých dvou letech naprosto zmizela. V 15ti jsem už měla našetřeno poměrně dost peněz z brigád a mohla si konečně se svolením rodičů koupit psa. Koupila jsem si zlatého retrívra, takže každý asi moc dobře ví, jakou má tento pes srst. Z počátku mne také zase svěděl nos a kýchala jsem. Ale nebrala jsem na to zřetel, se psem jsem byla v podstatě pořád. Asi po roce jsem si všimla, že žádné kýchání ani smrkání už není třeba, pes mi alergii nevyvolával. Tak jsem šla na testy na alergologii. Tam jsem řekla, že mám doma psa, kočku a akvárium u hlavy u postele Doktorka vyvalila oči a udělala mi testy.. No a věřte nebo ne, vyšli mi jen pyly. Po alergii na psa nebo kočku ani památky. Teď mám psa osmým rokem a můžu říct, že své budoucí dítě budu vychovávat v přítomnosti zvířat. Je to to nejlepší, co může být. Jeho obranyschopnost se posílí a nebude jako já, která byla vychovávána odmalička v naprosté (skoro sterilní) čistotě

Samozřejmě není alergie jako alergie... Pokud má někdo vyloženě záchvaty, kdy se dusí, moc se s tím asi dělat nedá....

Máte také někdo stejnou nebo podobnou zkušenost jako já?

Mam podobnou zkusenost, ale s tim, ze se ma alergie na psy a kocky zjistila nahodne jako soucast imunologickeho vysetreni. Sama jsme nikdy zadne potize nemela, jen asi jednou mi slzely oci po kontaktu s persankou - ale to nemusela byt jeji srst, mohlo to byt neco jineho v prostredi. Takze po vysledku alergie na psy, kocky, plisne a roztoce pani doktorka malem dostala infarkt, kdyz zjistila, ze mame 3 +2 hooodne chlupate psy (beardedky) a dokonce jsou to domaci psi + obcas mame stenata a studuji veterinu. Jeji rada byla zbavit se psu a zmenit studijni obor. Nic se v mem zivote nezmenilo, test se po 2 letech opakoval, opet vysel pozitivne, ale opravdu zadne alergicke potize necitim. Je to teda jina zkusenost, ale taky zkusenost.

Jinak k tematu, muj zivotni styl se psy bere moje blizka i sirsi nekynologicka rodina dost nechapave. Nedavno mi taky jedna teta rekla - az budes mit deti, tak se jich jeste rada zbavis. Takze se tohoto obdobi zacinam taky trochu obavat, protoze tyhle nejapne dotazy, co bude se psy, budu bohuzel slychat hlavne od pribuznych. Asi jim budu rikat, ze psu neubyde, leda tak pribyde - protoze to je myslim odzbroji nejvic.

Úplně doslova čumím, pro kolik lidí je pes jen jako věc a že mají tyhle připomínky typu: Až budou děti, půjdou pryč atd. atd. No hrůza. Sama jsem jako dítě byla pořád ve chlívě a má oblíbená postýlka byla býk Ferda. Samozřejmě, že rodiče mi tam kladli spoustu zábran, ale já je vždycky nějak překonala :-D Teď už bych si na býka nelehla :-D A psa nebo dva jsme měli vždycky. Já jsem vyrůstala s křížencem pitbulla. Sice mě kousl do ruky, ale to když jsem si s ním hrála a držela míček nad hlavou. Vyskočil, chytil, měli jsme oba radost. Jednou ale vyskočil a já blbec cukla rukou a on se mě do ní zahryzl. Nic hroznýho, mám tam pidi jizvičku a má chyba. Kdybych neuhnula, chytil by zase míček.
Teď mám sama 8 měsíční dceru a očividně taky tíhne ke zvířatům a vůbec mě nenapadlo, že bych dala našeho psa pryč. Jsou prima dvojka!
Někde tady na fauně, kdy se probíral příspěvek o tom, jak paní s kočárkem šla s dogou na procházku a ta napadla křížence, který se k nim přiblížil a zabila ho (myslím,že to takhle bylo, už si to moc nepamatuju a nemůžu ho najít), tak jeden pán tam napsal něco v tom smyslu, že: "Tyhle ženský s kočárkama by vůbec neměly mít psy." No tak to mě moc pobouřilo,napsala jsem mu ať se vrátí do středověku. A tihle lidi, co Vám říkají ať dáte psy pryč, když čekáte miminko, ti by tam taky mohli. Nebo radši do útulku pro blbce. ZdeňkaZ.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak nedá mi to, abych se s vámi také nepodělila o můj příběh s alergií. Už od školky jsem si přála psa, rodiče ho ale nechtěli povolit.. Pořád říkali "až budeš větší.." apod... Měla jsem tedy "jen" kočku (venku). Kdykoliv jsem přišla do styku s kočkou, začalo mne vše svědět a spustila se mi alergická rýma. Na ten popud jsem šla na alergologii, kde mi byla zjištěna alergie na zvířecí srst, prach, pyl a roztoče. Doktorka zakázala jakákoliv zvířata a dokonce - a to pozor!! jsem se měla, jak sama řekla - zbavit akvária, které jsem měla ve svém pokoji přímo u hlavy u postele. Tuším, že to bylo tak + / - v páté třídě. Bylo jasné, že akvárko ani kocoura pryč nedám. Rodiče byli stejného názoru, protože to nejsou ti lidé, kteří se zvířat zbavují, když to doktor řekne. Takže jsme mazlení s kocourem omezila, no omezila... chodila jsem za ním častěji na kratší dobu. Alergie po necelých dvou letech naprosto zmizela. V 15ti jsem už měla našetřeno poměrně dost peněz z brigád a mohla si konečně se svolením rodičů koupit psa. Koupila jsem si zlatého retrívra, takže každý asi moc dobře ví, jakou má tento pes srst. Z počátku mne také zase svěděl nos a kýchala jsem. Ale nebrala jsem na to zřetel, se psem jsem byla v podstatě pořád. Asi po roce jsem si všimla, že žádné kýchání ani smrkání už není třeba, pes mi alergii nevyvolával. Tak jsem šla na testy na alergologii. Tam jsem řekla, že mám doma psa, kočku a akvárium u hlavy u postele Doktorka vyvalila oči a udělala mi testy.. No a věřte nebo ne, vyšli mi jen pyly. Po alergii na psa nebo kočku ani památky. Teď mám psa osmým rokem a můžu říct, že své budoucí dítě budu vychovávat v přítomnosti zvířat. Je to to nejlepší, co může být. Jeho obranyschopnost se posílí a nebude jako já, která byla vychovávána odmalička v naprosté (skoro sterilní) čistotě

Samozřejmě není alergie jako alergie... Pokud má někdo vyloženě záchvaty, kdy se dusí, moc se s tím asi dělat nedá....

Máte také někdo stejnou nebo podobnou zkušenost jako já?

Moje kámoška má doma zvěřinec a to dva pity,4kočky,leguána,žaka,králíka a voliéry na zahradě.Zjistila že je taky alergická a to když jí pes olízne tak se jí udělaj fleky a občas to vyvolá i dýchací potíže.Pro každý případ má sprej aby se neudusila.Nikdy by zvířata pryč nedala.Po několika letech zjistila že sprej nepotřebuje.Ale fleky po olíznutí se jí dělaj do dneška.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moje kámoška má doma zvěřinec a to dva pity,4kočky,leguána,žaka,králíka a voliéry na zahradě.Zjistila že je taky alergická a to když jí pes olízne tak se jí udělaj fleky a občas to vyvolá i dýchací potíže.Pro každý případ má sprej aby se neudusila.Nikdy by zvířata pryč nedala.Po několika letech zjistila že sprej nepotřebuje.Ale fleky po olíznutí se jí dělaj do dneška.

Když on stres se ztráty milovaných zvířat může alergii jedině zhoršit

Ahoj, máme dvě děti (5 a 2 roky). K tomu dva větší psy, pidi psa, a bydlíme v bytě. ( ještě máme šneky, potkany, králíka a teď k nám přibyla číča z útulku)
Pro lidi z okolí jsme magoři.Dřív jsem to hodně řešila, trápilo mě to, co si myslí ostatní, jeden čas to bylo hodně zlé. Pak se mi to podařilo hodit za hlavu. Když se někdo zase diví, tak odpovím s tím, že je jim po tom kulový, hovna sbírám, a oni mi to nesponzorují.
Když se narodila druhá dcerka, tak starší ani nežárlila, protože nikdy nebyla "jedináček", byla tu i zvířata, o která jsem se musela postarat. At pršelo nebo ne, děcka byla se mnou a se psama venku. Blbý to bylo v době, kdy obě dcery měly neštovice, mladší byl necelý rok a měla těžší průběh, tak jsem se od ní nemohla hnout, tehdy psi znali jen rychlo špacíry s manželem. A přežili to. Jo, někdy je to těžší, ale za tu radost to stojí. Holky se umí chovat ke zvířatům, starší si po "svém" pidi psovi bobky sbírá, snaží se cvičit. Jen je tu nevýhoda v tom, že se při každém odměnění psa pamlskem odmění taky (fuj). Když není nikdo jiný po ruce, tak mi tahá vlečky, už je z ní prostě super parťák:-)
A věřte mi, že když někoho upozorním já na nesebraný bobek, sem tam se mi dostane nehezkého slova, když někoho upozorní 5 ti leté dítě, tak se dotyčný nezmůže na nic a vypadá, že by se hanbou propadl.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak nedá mi to, abych se s vámi také nepodělila o můj příběh s alergií. Už od školky jsem si přála psa, rodiče ho ale nechtěli povolit.. Pořád říkali "až budeš větší.." apod... Měla jsem tedy "jen" kočku (venku). Kdykoliv jsem přišla do styku s kočkou, začalo mne vše svědět a spustila se mi alergická rýma. Na ten popud jsem šla na alergologii, kde mi byla zjištěna alergie na zvířecí srst, prach, pyl a roztoče. Doktorka zakázala jakákoliv zvířata a dokonce - a to pozor!! jsem se měla, jak sama řekla - zbavit akvária, které jsem měla ve svém pokoji přímo u hlavy u postele. Tuším, že to bylo tak + / - v páté třídě. Bylo jasné, že akvárko ani kocoura pryč nedám. Rodiče byli stejného názoru, protože to nejsou ti lidé, kteří se zvířat zbavují, když to doktor řekne. Takže jsme mazlení s kocourem omezila, no omezila... chodila jsem za ním častěji na kratší dobu. Alergie po necelých dvou letech naprosto zmizela. V 15ti jsem už měla našetřeno poměrně dost peněz z brigád a mohla si konečně se svolením rodičů koupit psa. Koupila jsem si zlatého retrívra, takže každý asi moc dobře ví, jakou má tento pes srst. Z počátku mne také zase svěděl nos a kýchala jsem. Ale nebrala jsem na to zřetel, se psem jsem byla v podstatě pořád. Asi po roce jsem si všimla, že žádné kýchání ani smrkání už není třeba, pes mi alergii nevyvolával. Tak jsem šla na testy na alergologii. Tam jsem řekla, že mám doma psa, kočku a akvárium u hlavy u postele Doktorka vyvalila oči a udělala mi testy.. No a věřte nebo ne, vyšli mi jen pyly. Po alergii na psa nebo kočku ani památky. Teď mám psa osmým rokem a můžu říct, že své budoucí dítě budu vychovávat v přítomnosti zvířat. Je to to nejlepší, co může být. Jeho obranyschopnost se posílí a nebude jako já, která byla vychovávána odmalička v naprosté (skoro sterilní) čistotě

Samozřejmě není alergie jako alergie... Pokud má někdo vyloženě záchvaty, kdy se dusí, moc se s tím asi dělat nedá....

Máte také někdo stejnou nebo podobnou zkušenost jako já?

S tou alergií to znám. Se psama jsem vyrůstala, trávila jsem to s nimi v polích, skákali jsme v seníku (teď bych si za to nafackovala-naštěstí se nikdy nic nestalo). Jednou jsem se po návratu domů strašně dusila, na pohotovosti zjistili otok hrtanové příklopky-fakt papačka- pak se přišlo na alergii na pyly, trávy, psí srst, a že nesmím dělat to, co jsem dělala, a že musí psi pryč. Naštěstí se to nestalo. Ventolin jsem inhalovala snad pořád, záchvaty jsem mívala často, ale hlavně v noci.
Po pár letech se to zmírnilo. Teď se můžu po psech válet, a nic. Jsem sice na kombinované léčbě astmatu, seník by mě zabil, ale myslím si, že právě tím nepřetržitým kontaktem s alergenem se to upravilo. Kdo ví, jak to je.

No právě řeším i k jaké doktorce chodit.. Mám tu jednu blízko, ale ta prý řeší všechno a jak by její sestřička až přijde na kontrolu viděla, že mám tři psy a ještě že mi jdou na sedačku tak asi dostane infarkt.. Známé řekla, že nesmí mít doma záclony, závěsy a ani kytky aby malej neměl furt rýmy neb se na tom drží prach tak známá nemá doma ani to, k nám by nešla, prý jen se savem neb mám psy... No prča, takže tuhle doktorku jsme škrtla, další skoro vůbec neznám, musím se ještě informovat, ale i když by to bylo nejjednodušší neb tahle je tu ode mě pět minut, jiný přes celý město tak se mi k ní fakt nechce..
Ale stejně jste mě strašně všichni potěšily.. Díky moc... Jsem trošku uklidněná, navíc dneska jsem byla na kontrole, hezky rosteme, hlavičkou jsme dolů nachystaný takže snad všechno v pořádku..
Akorát odpo zase nervy s feňulí neb něco spolkla a letěli jsme na veterinu, protože jsem se bála, že to byla včela-minulý týden měla v jazyku žihadlo.. Naštěstí je to už lepší, vůbec nevíme co sežrala, dostala injekci a kdyby s eto nelepšilo tak půjdeme na rentgen jestli tam nemá něco zapíchlýho v krku, ale už tady nepolyká jak čtyři, ani se mi nedusí tak snad to bude dobrý, ale jsou to vždycky nervíky, neb vetoš tu jen do pěti a pak až kdesi 20 km daleko, manžel v práci s autem, to by asi nebylo jen tak..