Pronásleduje zvěř - jak potrestat?

Když je na vás tak fixovaná, zkuste se jí schovat. Když stejně " neslyší ", tak nevolat, schovat se, nechat jí vyplašit, že jste pryč a až vás najde, tak žádné nadšení, ale tak ty jsi mě našla, no to máš ale kliku, jinak jsi tu zůstala na mraze sama. Když se jedná o závislého nalezence, mělo by to fungovat.( Není to kruté?)

nemyslím si ,přesne tak jsem to dělala od stenátka se svou fenulí,poslední dobou se mi zdálo že nereaguje dost rychle tak jsem se jí v práci schovala,zahrada trojského zámku, a ted když jde honit zajíce,má to dovolené ,tak běží jen pár metru a vrací se ke mě.mě se to tedy osvedčilo

Určitě netrestat. Spojila by si = přijdu zpět, potrestají mě. Co z toho plyne? Nepřijdu a budu mít klid.

Mně takhle jednou zdrhnul samojed, ale jen po stopě zajíce. Tak jsem na něj houkla, běžel dál. Houkla jsem už naštvaným tónem, zastavil a chodil po stopě dopředu a zas dozadu. Doběhla jsem k němu, on přičaplý na zem se staženým ocasem (fyzicky jsem ho potrestala jen 1x v životě, když mi cvaknul po ruce, protože jsme mu překazila rvačku s naší fenou)) beze slova jsem ho připla na vodítko a šlo se domů. Příště už poslechnul v půli cesty , chvíli tam stál a pak přiběhnul. Ale poslední dobou tu je zvěře víc a víc (stahuje se sem kvůli honům) a občas pobíhá i cizí pes, tak už raději chodí jen na 30 metrové stopovačce. pro můj klid, protože člověk nikdy neví...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Před zhruba 2mi měsíci jsme našli kříženečka - cca 40 cm v kohoutku, tipově něco jako pudl. Neuměla nic, nyní umí přijít k noze a takové ty základy - prostě jsem s ní schopna chodit na volno po městě - u cesty zastaví (bud sama nebo na stůj) na povel cestu přeběhne, se psy se pokud nedovolím nečuchá.... Je jedinečná - už od prvního okamžiku by pro mě i dýchala a nehne se ode mne na krok, poslouchat poslouchá, ne protože musí, ale protože CHCE a chodí doslova na myšlenku. Brávám si ji tedy ke koním, vše je v pohodě, ale do té doby, než se před námi oběví zvěř - to je jako smyslů zbavená a letí za zvěří. Na pískání nereaguje (reaguje na něj za každé jiné okolnosti s okamžitou reakcí) a nic neřeší... jako by byla najednou v jiném světě. Dříve ji musel někdo šíleně mlátit, protože se nehorázně bojí ruky, chlapů a zvýšeného hlasu a já nevím, jak ji za neposlušnost trestat. Připadá mi jako blbost psa zbít když pronásleduje zvěř, ale příjde. Bohužel (nebo bohudík?) mi teď nedávno ujely nervy když běžela několik km za srnkou, že jsem ji na koni téměř dojela, ona se zarazila a přestala srnku honit a šla za mnou - již skrčená co bude. Já stála na zemi a dala jsem jí lehce (určitě jí to ani nebolelo) bičem přes prdel (abych jí nebyla rukou) a od té doby jsme srnku nepotkali, jen něco malého v lese a nechala se odvolat. Řeším ale, jak postupovat přístě pokud neposlechne? Jak potrestat? Mám strach, že když jí budu trestat když příjde, tak nebude pro jistotu chodit vůbec...

Za co jí chceš trestat? Nauč jí raději pořádné přivolání. Nemáš, za co bys jí měla trestat, není to její chyba

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Před zhruba 2mi měsíci jsme našli kříženečka - cca 40 cm v kohoutku, tipově něco jako pudl. Neuměla nic, nyní umí přijít k noze a takové ty základy - prostě jsem s ní schopna chodit na volno po městě - u cesty zastaví (bud sama nebo na stůj) na povel cestu přeběhne, se psy se pokud nedovolím nečuchá.... Je jedinečná - už od prvního okamžiku by pro mě i dýchala a nehne se ode mne na krok, poslouchat poslouchá, ne protože musí, ale protože CHCE a chodí doslova na myšlenku. Brávám si ji tedy ke koním, vše je v pohodě, ale do té doby, než se před námi oběví zvěř - to je jako smyslů zbavená a letí za zvěří. Na pískání nereaguje (reaguje na něj za každé jiné okolnosti s okamžitou reakcí) a nic neřeší... jako by byla najednou v jiném světě. Dříve ji musel někdo šíleně mlátit, protože se nehorázně bojí ruky, chlapů a zvýšeného hlasu a já nevím, jak ji za neposlušnost trestat. Připadá mi jako blbost psa zbít když pronásleduje zvěř, ale příjde. Bohužel (nebo bohudík?) mi teď nedávno ujely nervy když běžela několik km za srnkou, že jsem ji na koni téměř dojela, ona se zarazila a přestala srnku honit a šla za mnou - již skrčená co bude. Já stála na zemi a dala jsem jí lehce (určitě jí to ani nebolelo) bičem přes prdel (abych jí nebyla rukou) a od té doby jsme srnku nepotkali, jen něco malého v lese a nechala se odvolat. Řeším ale, jak postupovat přístě pokud neposlechne? Jak potrestat? Mám strach, že když jí budu trestat když příjde, tak nebude pro jistotu chodit vůbec...

Je to pud, který má v sobě téměř každý pes. Vidím, jediné řešení, nepouštět z vodítka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to pud, který má v sobě téměř každý pes. Vidím, jediné řešení, nepouštět z vodítka.

To by se nesměli pouštět ani lovečtí psi. Je to jen a jen o výcviku. Zadavatelka to má o to horší, že vlastně psa převychovává, neměla ho od štěněte.

Nemyslela jsem doslova trestat - myslela jsem, jak psovi vysvětlit, že tohle prostě neee. Nevšímat jsem zkoušela - bez úspěchu, příště to udělala zas, jet dál, taky vyzkoušeno a tentýž výsledek. Po asi 4tém útěku za zvěří jsem ji dojela, slezla z koně a pohladila bičem přes zadek (opravdu to nebylo žádné bití, spíš výhružka) a příjde mi, že pochopila a už se nechala odvolat od zajíce, ale řeším, jak postupovat dál kdyby jsme azs něco potkali a ona neposlechla (douám, že poslechne)

A trénovat přivolání je sice krásna rada, ale moc mi nepomůže, protože pes za kterékoli jiné situace dojde doslova na myšlenku - přiznávám se, že tak rychlou reakci na přivolání jsem neviděla ještě u žádného jiného psa a to ani na cvičáku... prostě mi příjde, že se ještě ani nenadechnu a ona je už u mě a je jedno, zdali si někdě čuchá nebo jen jde opodál... Jediný problém, kdy přivolání nejde/nešlo bylo v případě, že jí před čumák skočí zvěř a ráda bych ji naučila i přivolání v takovéto situaci a zde se právě ptám jak psovi vysvětlit, když iteče za zvěří, že takhle neee. Chápu, že je naprostá blbost psa trestat když dojde, protože příště se na mě vykašle (podobný výcvik má známý - vždy když se pes opozdí s reakcí přivolání, zbije ho a pes k němu pro jistotu nechodí), proto jsem ji doslova nepotrestala fyzicky, spíše jí vyhubovala a dělala naštvanou a ona moc dobře věděla o co jde. U druhého psa jsem používala to, že pokud nepřišel hned, tak jak přišla, šla za trest nějakou dobu na vodítku a ta velmi rychle pochopila, že když příjde hned, bude mít volno, ale u téhle malé to neplatí, protože ta i když je na volno, tak mi jde povětšinou u nohy, max. se na známých místech začuchá, proběhne, ale to opravdu jen na známých místech, takže pro ni je vodítko a volnost minimální rozdíl....

Jinak držet psa na vodítku nevidím jako řešení. Kdybych jej chtěla mít na vodítku, tak se zde neptám na rady a zkušenosti s výcvikem, ale spokojím se se psem na špagátě - to já ale nechci, nebo se alejspon vynasnažím udělat vše pro to aby to tak nemuselo být. Navíc jet na vyjížďku a mít u koně na špagátě ani né 10kg psa by byla asi poslední vyjížďka pro toho pejska, bohužel. A řešení nebrat psa ke koním se mi též nelíbí - jedna tím, že tam denně dojíždíme autobusem si zvyká na lidi a nové podněty (což je u ní poseroudky týrané potřeba) a taky se tam alejspon z části vylítá, protože je to pes neunavitelný a neutahatelný :D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jinak držet psa na vodítku nevidím jako řešení. Kdybych jej chtěla mít na vodítku, tak se zde neptám na rady a zkušenosti s výcvikem, ale spokojím se se psem na špagátě - to já ale nechci, nebo se alejspon vynasnažím udělat vše pro to aby to tak nemuselo být. Navíc jet na vyjížďku a mít u koně na špagátě ani né 10kg psa by byla asi poslední vyjížďka pro toho pejska, bohužel. A řešení nebrat psa ke koním se mi též nelíbí - jedna tím, že tam denně dojíždíme autobusem si zvyká na lidi a nové podněty (což je u ní poseroudky týrané potřeba) a taky se tam alejspon z části vylítá, protože je to pes neunavitelný a neutahatelný :D

Pak je ještě jedna možnost : Nechat jí lítat a modlit se ať ji nikdo nepráskne s tím, že když ji práskne, tak si to aspoň užila. Měla život krátký, ale krásný.
Jen bych ji nepouštěla v době mláďat.
Jinak bych jí odvolání od zvěře učila rozhodně pěšky, ne na koni. Pořád vidím jako nejnadějnější schovat se jí, aby ten strach, že se ztratila byl silnější než lovecký pud. Ale s koněm se jí schováte těžko.

ZAD

No tak modlit se at mi ji nikdo nepicne nebudu, nechci, chci mít psa pod kontrolou! Jinak ano, ideální je cvičit tohle ze země, ale ještě se mi za těch hrůzu let co se psy chodím do lesa nestalo, že bych potkala srnku tak z blízka aby mi za ní pes začal utíkat (blíže jak na 10-20 metrů), protože když je zvěř dál, odvolám ji, pouze když nám skočí před čumák, tak to nejde... A schovávat se taky nechci - nevím jaké máte psy, ale ta moje se jednou v houští začuchala a jak vyletěla spátky na uličku, ani se nerozhlídla a běžela zpátky odkdu přišla - přitom my už byli jakoby obráceným směrem (to kde odbočila jsem již minuli) a začala nehorázně stresovat a utíkala pryč a i přes písknutí jak byla ve stresu byla silně dezorientovaná a nechci vystavovat psa ryziku, že se někde zaběhne - kor v této zimě když bydlí doma a je ostříhaná...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Za co jí chceš trestat? Nauč jí raději pořádné přivolání. Nemáš, za co bys jí měla trestat, není to její chyba

Potrestat za to, že pes ignoruje můj povel Ke mě! Jak jednoduché. Prošlo mi rukama už pár psů, včetně dospělých útulkáčů a každý z nich si dovolil utéct maximálně jednou. Víckrát si to nikdo z nich nedovolil.. A to bez jakýchkoliv následků na každé další přivolání.

Dnes je děsně moderní stále hledat, jak psa pochválit a běda, jak se na něj někdo škaredě podívá. Hned je za tyrana. Přitom jeden správně načasovaný lepanec je mnohdy mnohem účinnější než x týdnů tahání stopovačky.

Nevím zda to tu už někdo psal, ale zkusila bych vzít stopovačku, klidně spojit dvě a vyjít tam kde je zvěř. Ne na každého psa to funguje, ale mi jsme takto odnaučili fenu BOM běhat za zvěří. Ta naše je velice citlivá a rychle pochopila, že to se prostě nedělá. Na druhou stranu další naše fena ovčáka pozná kdy je na stopovačce a kdy ne a podle toho se i chová. Takže u ní stopovačka nezabrala.

Jde o to že když vám vyběhne za zvěří, vydáte povel a když neuposlechnete, tak stopovačnou cuknete a když fena následně přiběhne odměníte.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Potrestat za to, že pes ignoruje můj povel Ke mě! Jak jednoduché. Prošlo mi rukama už pár psů, včetně dospělých útulkáčů a každý z nich si dovolil utéct maximálně jednou. Víckrát si to nikdo z nich nedovolil.. A to bez jakýchkoliv následků na každé další přivolání.

Dnes je děsně moderní stále hledat, jak psa pochválit a běda, jak se na něj někdo škaredě podívá. Hned je za tyrana. Přitom jeden správně načasovaný lepanec je mnohdy mnohem účinnější než x týdnů tahání stopovačky.

Nauč jí ten povel, dotáhni to a pak ho bude poslouchat a respektovat. Trestala bys jí za to, že jsi jí ty nenaučila přivolání a nezlob se na mně, za to nepřísluší trest jí. Ta stopovačka, když už jsi jí zmínila, má tu vlastnost, že ti pes za zvěři neuteče. Načasovaný lepane? Jak ho chceš srpávně načasovat, když je pes v háji za zvěří? To ho chceš trestat po návratu nebo jak?
Jestli jsi rozhodnutá jí bít, proč se tady na to ptáš, když ti to tak skvěle funguje???

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nauč jí ten povel, dotáhni to a pak ho bude poslouchat a respektovat. Trestala bys jí za to, že jsi jí ty nenaučila přivolání a nezlob se na mně, za to nepřísluší trest jí. Ta stopovačka, když už jsi jí zmínila, má tu vlastnost, že ti pes za zvěři neuteče. Načasovaný lepane? Jak ho chceš srpávně načasovat, když je pes v háji za zvěří? To ho chceš trestat po návratu nebo jak?
Jestli jsi rozhodnutá jí bít, proč se tady na to ptáš, když ti to tak skvěle funguje???

Možná by bylo fajn neútočit na zadavatelku. Jedním pohledem lze zjistit, že příspěvek, na který reagujete, píše naprosto jiná IP. Tedy zřejmě někdo jiný.

Můj pes měl super poslušnost, když šel ale za zvěří, neviděl, neslyšel. Já jako vůl chodil po samotách a platil ovce, slepice. To co dohonil a zabil v lese, jsem neviděl. Koupil jsem 5 vynesených slepic ze slepičárny a 5 starých králíků od známéno. Vypustil jsem je na zahradu a trénoval přivolání při pronásledování zvěře. Pes vyběhl, nereagoval a zabil. Doběhl jsem k němu, když měl zvíře v hubě a seřezal ho, co se do něj vešlo a psa zavřel do kotce. Za hodinu jsem pokus opakoval, pes vyběhl, neposlechl na zavolání /teď už notně váhavě/ chytil a zabil. Opět jsem doběhl, psa seřezal a dal do kotce. Za další hodinu jsem pokus opakoval. Pes se zvěře ani nevšiml, nevyběhl, naprosto dělal, že tam žádné zvíře není. Od téhle výchovné lekce mi pes za zvěří nikdy nevyběhl, nic neslovil.
Zbylé slepice a králíky jsem zabil a zamrazil pro psa na žrádlo. Pokud mi tu chce někdo nadávat, tak nemusí, protože furt lepší pořádné seřezání, když pes ví za co to má, plus 2 zabitá koupená zvířata, než nechat psa, aby honil zvěř, myslivec ho picnul, nebo já chodil platit lidem stržená zvířata.

Tak já bych naopak toho koně viděla jako výhodu. Pokud, jak říkáš, jinak s přivoláním nemáš problém, jen u zvěře, která vyběhne blízko psa, tak bych jí dojela a potrestala, třeba pleskla tím bičem. Možná, kdyby se ti to povedlo, plesknout jí rovnou v běhu. Myslím, že by to mohlo být účinný. Když jdeš pěšky, tak nezmůžeš nic, protože psa nemáš šanci dohonit a když pak přijde, tak jí už nemůžeš trestat. Takže tam stojíš a čekáš jak trubka. Na moje psy schovávání taky nefunguje. Stopovačka je na dlouhý lokte a když ti uteče jednou třeba za 4 procházky, tak mi to přijde jako zbytečnej opruz. Myslím, že kůň je dobrý řešení, že si pes uvědomí, že na něj prostě můžeš, když se ti zachce...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Můj pes měl super poslušnost, když šel ale za zvěří, neviděl, neslyšel. Já jako vůl chodil po samotách a platil ovce, slepice. To co dohonil a zabil v lese, jsem neviděl. Koupil jsem 5 vynesených slepic ze slepičárny a 5 starých králíků od známéno. Vypustil jsem je na zahradu a trénoval přivolání při pronásledování zvěře. Pes vyběhl, nereagoval a zabil. Doběhl jsem k němu, když měl zvíře v hubě a seřezal ho, co se do něj vešlo a psa zavřel do kotce. Za hodinu jsem pokus opakoval, pes vyběhl, neposlechl na zavolání /teď už notně váhavě/ chytil a zabil. Opět jsem doběhl, psa seřezal a dal do kotce. Za další hodinu jsem pokus opakoval. Pes se zvěře ani nevšiml, nevyběhl, naprosto dělal, že tam žádné zvíře není. Od téhle výchovné lekce mi pes za zvěří nikdy nevyběhl, nic neslovil.
Zbylé slepice a králíky jsem zabil a zamrazil pro psa na žrádlo. Pokud mi tu chce někdo nadávat, tak nemusí, protože furt lepší pořádné seřezání, když pes ví za co to má, plus 2 zabitá koupená zvířata, než nechat psa, aby honil zvěř, myslivec ho picnul, nebo já chodil platit lidem stržená zvířata.

taky způsob Můžete mě říct co máte za psa? Je to lovečák? Opravdu mě to zajímá, není to rýpání, jenom jsem se musela usmívat když jsem četla váš příspěvek, úplně jsem to měla před očima

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
taky způsob Můžete mě říct co máte za psa? Je to lovečák? Opravdu mě to zajímá, není to rýpání, jenom jsem se musela usmívat když jsem četla váš příspěvek, úplně jsem to měla před očima

Tak pokud vás to opravdu zajímá a nehodláte mi tu nadávat , tak je to kříženec NO a kavkazáka ( máma NO, táta kavkazák). Pes je to krásný, velký a silný po kavkazákovi, povahou spíše do ovčáka. Poslouchá jak hodinky, mazlík, paměť má jak slon co si zapamatuje a naučí, to už nikdy nezapomene. Žena s ním chodí na cvičák, má 2 zkoušky.
Člověk by řekl, že když je v něm kavkazák, což je teda podle lidí přírodní plemeno, že bude se zvířaty zadobře, no a ten ovčák v něm by taky neměl strhávat zvěř, že jo. Ale prostě pes byl lovec, ale už není.
On když má člověk pak během půl roku zaplatit 3 ovce, které teda nejsou nikterak levné, tak to chce radikální zásah a ne jen domlouvání a stopovačku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak pokud vás to opravdu zajímá a nehodláte mi tu nadávat , tak je to kříženec NO a kavkazáka ( máma NO, táta kavkazák). Pes je to krásný, velký a silný po kavkazákovi, povahou spíše do ovčáka. Poslouchá jak hodinky, mazlík, paměť má jak slon co si zapamatuje a naučí, to už nikdy nezapomene. Žena s ním chodí na cvičák, má 2 zkoušky.
Člověk by řekl, že když je v něm kavkazák, což je teda podle lidí přírodní plemeno, že bude se zvířaty zadobře, no a ten ovčák v něm by taky neměl strhávat zvěř, že jo. Ale prostě pes byl lovec, ale už není.
On když má člověk pak během půl roku zaplatit 3 ovce, které teda nejsou nikterak levné, tak to chce radikální zásah a ne jen domlouvání a stopovačku.

Díky za info, já mám ohaře, a dokud jsme nedokončili lovecký výcvik, reagoval úplně stejně jako ten váš, proto jsem se musela smát, při té představě Ale ten můj mi všechny svoje úlovky hrdě nosil a odevzdával vzorně v sedu, takže každou slepici a kachnu viděli v jeho mordě i sousedi, fakt se to prodražilo Ptala jsem se taky proto, že mě fascinuje ta rychlost, a teď když vím co máte doma, udivuje mě to dvojnásob, je těžší než můj a přesto tak rychlý, že dokáže dohnat "škodnou" podle něj Jsou to pořád jenom šelmy a schopné se o sebe postarat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak pokud vás to opravdu zajímá a nehodláte mi tu nadávat , tak je to kříženec NO a kavkazáka ( máma NO, táta kavkazák). Pes je to krásný, velký a silný po kavkazákovi, povahou spíše do ovčáka. Poslouchá jak hodinky, mazlík, paměť má jak slon co si zapamatuje a naučí, to už nikdy nezapomene. Žena s ním chodí na cvičák, má 2 zkoušky.
Člověk by řekl, že když je v něm kavkazák, což je teda podle lidí přírodní plemeno, že bude se zvířaty zadobře, no a ten ovčák v něm by taky neměl strhávat zvěř, že jo. Ale prostě pes byl lovec, ale už není.
On když má člověk pak během půl roku zaplatit 3 ovce, které teda nejsou nikterak levné, tak to chce radikální zásah a ne jen domlouvání a stopovačku.

Tak teď jsem se musela usmát já, té stopovačce. Už vidím, jak takový pes vyběhne za srnou, co se asi stane se ženskou na druhé straně stopovačky..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak teď jsem se musela usmát já, té stopovačce. Už vidím, jak takový pes vyběhne za srnou, co se asi stane se ženskou na druhé straně stopovačky..

Já si to umím představit, jednou slabý otřes mozku, podruhé ortéza na ruce skoro půl roku Chybama se člověk učí a hlavně když to bylo na ledu

ZAD

Já nehodlám psa bít, kdybych to chtěla, neptám se zde na jiný názor, ale zatím mně ani vás tady nenapadlo rozumné řešení - vodit psa na stopovačce je nereálné a pes by brzo poznal kdy je uvázaný a kdy ne...
jinde doporučovaný EO je až poslední řešení
vypilovat přivolání bez zvěře - nereálné, bez zvěře ho má 100% a i kdyby ne, tak mi tu nikdo neřekl, jak psa potrestat kdyby nepřišel hned - čili vysvětlit mu, že něco má být jinak... Je to ta samá věc... Jak vysvětlit psovi, že na přivolání má přijít hned? Povel zná, ale ignoruje (nevnímá, honí zvěř), tak jak?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já si to umím představit, jednou slabý otřes mozku, podruhé ortéza na ruce skoro půl roku Chybama se člověk učí a hlavně když to bylo na ledu

Mám pocit, že tohle bych fakt nerad zažil

Myslím, že zdejší "nápad" s nákupem zvířat nebyl vůbec špatný.

Mám fenu a psa. Pes byl od mala u zvířat. Jako štěně "zabil" pár slepic.. nezabil.. jen si s něma strášně chtěl hrát a skákal a packoval.. a hold coby berňák jich pár upackoval. Perfektně mi pomáhal s odchovem ovcí.. Když jsem přijela z města, vyběhl pes s adoptovaným čerstvě narozeným jehňátkem (celé od krve..), které matka odmítla. Neublížil. S věkem ani té slepici, neb zjistil, že to pipiny moc nebaví to hraní, tak raděj dováděl s koňmi. Též vycvičený, na cvičáku fungoval coby "exemplář" poslušnosti neslužebního plemene. Ale zvěř mu nedávala spát.. bažanti. Jednou jsme obcházeli náš areál.. a v rohu oplocení jeden vyletěl a pes za ním. Upozorňuji, že jsem ke psům maximálně spravedlivá a nemám potřebu ubližovat víc, než chytit za mordu a do očí sdělit, že jedná jak hovado, příp. dloubnout do boku, chytit za ucho apod.. Nicméně vyrazil a milého bažanta čapil. Ten snaze uletět mu nedával spát a tak držel a držel a držel. Já se rozletěla, doběhla a vlastního psa rozumnou mírou nakopla. Pustil, sedl a nechápavě čuměl. Od té doby můžu třeba stát v oboře nebo nevím kde.. v holubníku.. a vím, že nic neudělá. Max se bude chtít očuchat a seznámit.

Fena je mladá, nevycválaná, éru ovcí a slepiic doma nezažila, zná jen koně a kočky. A je rychlá.. neuvěřitelně rychlá. Jednou mi takhle vběhla přes oranisko na sousedovic slepici (venčila se za plotem.. jako ta slepice). S nadějí nadzvukové rychlosti jsem se rozběhla přes rozmoklé oranisko za ní. S bílýma ponožkama jsem ztratila jednu botu.. nevzdala jsem se.. Ztratila jsem i tu druhou a jebla držkou do bláta. Byla jsem silná.. už jen dva metry!... Chybělo 50 čísel abych se pokusila fenu zabít.. bohužel.. při doběhu zaprasené běsnící paničky s divným výrazem slepici pustila a přinesla mi botu.. Pubertální příšera! Tak jsem jí mile poděkovala.. na žádost o donesení té druhé už však nereagovala. Takže jsem se slušně omluvila sousedům, že čuba uznala, že musí být pipince v takovém vedru a v takovém opeření horko.. tak teď běhá pipka polonahá.. Brali to s humorem a ve mě vřela krev.

Jsem tvrdohlavá, zkoušela jsem ji dobíhat i na poli, ale fakt to nejde. Dělám to, co radí jiní - přivolám psa a rychlostí dříve nacvičenou neletím dohnat tu chlupatou, ale oba letíme úplně na druhou stranu, skáčeme do brázd, křoví a roští. Po dopadu musím aspoň zavolat na rozběhlou fenu.. aby si vůbec jako všimla, že tam nejsme. Znuděně zpomalí a procházkovým tempem se dočuchá k nám.. vyslouží si ignoraci.

Zkušenosti naznaly, že to takto řešit prostě nejde. Takže chodím s očima na šťopkách a zvěř vyhlížím dřív jak fena (znáte to.. jak jednou máte brýle.. nevidíte pořádně ani s nimi..). Dávám dost na psa, je o něco všímavější a na zvěř se vždy rád podívá.. pak se mrknu já a hned milým hlasem přivolávám momentálně nevnímající fenu ještě před tím, než vyběhne. Jediná fungující možnost.

A tak.. musím říct, že mě prostě pesáči dokáží nesmírně bavit. A jsem neskonale ráda, že jí přestalo bavit dělat si ze mě krávu a ve chvíli, kdy se jí snažím hlubokým hlasem hubovat za to, co zrovna žere, tak už kolem mě nezačně lítat a skákat jak magor a vyzývat ke hře.. ale sedne si, hlavu zarazí hluboko dozadu, čumák pyšně nadzvedne a dívá se mi přímo do očí, ve kterých jí běhají řádky jako v karaoke o tom, jaká je ta panička "děsně důležitá... ale stejně kráva"

Takže až mi nevyjde taktika dopředného odvolání.. a opět mi, asi po roce za něčím vyběhne, budu už chytrá. Koupím si slepice. A první vlastně plot, aby mi ta slepice neutekla dřív, jak vyběhne fena za ní. Pak bych je už zase nedohnala..

Kikuška

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím, že zdejší "nápad" s nákupem zvířat nebyl vůbec špatný.

Mám fenu a psa. Pes byl od mala u zvířat. Jako štěně "zabil" pár slepic.. nezabil.. jen si s něma strášně chtěl hrát a skákal a packoval.. a hold coby berňák jich pár upackoval. Perfektně mi pomáhal s odchovem ovcí.. Když jsem přijela z města, vyběhl pes s adoptovaným čerstvě narozeným jehňátkem (celé od krve..), které matka odmítla. Neublížil. S věkem ani té slepici, neb zjistil, že to pipiny moc nebaví to hraní, tak raděj dováděl s koňmi. Též vycvičený, na cvičáku fungoval coby "exemplář" poslušnosti neslužebního plemene. Ale zvěř mu nedávala spát.. bažanti. Jednou jsme obcházeli náš areál.. a v rohu oplocení jeden vyletěl a pes za ním. Upozorňuji, že jsem ke psům maximálně spravedlivá a nemám potřebu ubližovat víc, než chytit za mordu a do očí sdělit, že jedná jak hovado, příp. dloubnout do boku, chytit za ucho apod.. Nicméně vyrazil a milého bažanta čapil. Ten snaze uletět mu nedával spát a tak držel a držel a držel. Já se rozletěla, doběhla a vlastního psa rozumnou mírou nakopla. Pustil, sedl a nechápavě čuměl. Od té doby můžu třeba stát v oboře nebo nevím kde.. v holubníku.. a vím, že nic neudělá. Max se bude chtít očuchat a seznámit.

Fena je mladá, nevycválaná, éru ovcí a slepiic doma nezažila, zná jen koně a kočky. A je rychlá.. neuvěřitelně rychlá. Jednou mi takhle vběhla přes oranisko na sousedovic slepici (venčila se za plotem.. jako ta slepice). S nadějí nadzvukové rychlosti jsem se rozběhla přes rozmoklé oranisko za ní. S bílýma ponožkama jsem ztratila jednu botu.. nevzdala jsem se.. Ztratila jsem i tu druhou a jebla držkou do bláta. Byla jsem silná.. už jen dva metry!... Chybělo 50 čísel abych se pokusila fenu zabít.. bohužel.. při doběhu zaprasené běsnící paničky s divným výrazem slepici pustila a přinesla mi botu.. Pubertální příšera! Tak jsem jí mile poděkovala.. na žádost o donesení té druhé už však nereagovala. Takže jsem se slušně omluvila sousedům, že čuba uznala, že musí být pipince v takovém vedru a v takovém opeření horko.. tak teď běhá pipka polonahá.. Brali to s humorem a ve mě vřela krev.

Jsem tvrdohlavá, zkoušela jsem ji dobíhat i na poli, ale fakt to nejde. Dělám to, co radí jiní - přivolám psa a rychlostí dříve nacvičenou neletím dohnat tu chlupatou, ale oba letíme úplně na druhou stranu, skáčeme do brázd, křoví a roští. Po dopadu musím aspoň zavolat na rozběhlou fenu.. aby si vůbec jako všimla, že tam nejsme. Znuděně zpomalí a procházkovým tempem se dočuchá k nám.. vyslouží si ignoraci.

Zkušenosti naznaly, že to takto řešit prostě nejde. Takže chodím s očima na šťopkách a zvěř vyhlížím dřív jak fena (znáte to.. jak jednou máte brýle.. nevidíte pořádně ani s nimi..). Dávám dost na psa, je o něco všímavější a na zvěř se vždy rád podívá.. pak se mrknu já a hned milým hlasem přivolávám momentálně nevnímající fenu ještě před tím, než vyběhne. Jediná fungující možnost.

A tak.. musím říct, že mě prostě pesáči dokáží nesmírně bavit. A jsem neskonale ráda, že jí přestalo bavit dělat si ze mě krávu a ve chvíli, kdy se jí snažím hlubokým hlasem hubovat za to, co zrovna žere, tak už kolem mě nezačně lítat a skákat jak magor a vyzývat ke hře.. ale sedne si, hlavu zarazí hluboko dozadu, čumák pyšně nadzvedne a dívá se mi přímo do očí, ve kterých jí běhají řádky jako v karaoke o tom, jaká je ta panička "děsně důležitá... ale stejně kráva"

Takže až mi nevyjde taktika dopředného odvolání.. a opět mi, asi po roce za něčím vyběhne, budu už chytrá. Koupím si slepice. A první vlastně plot, aby mi ta slepice neutekla dřív, jak vyběhne fena za ní. Pak bych je už zase nedohnala..

Kikuška

Super napsané!!!!!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ZAD

Já nehodlám psa bít, kdybych to chtěla, neptám se zde na jiný názor, ale zatím mně ani vás tady nenapadlo rozumné řešení - vodit psa na stopovačce je nereálné a pes by brzo poznal kdy je uvázaný a kdy ne...
jinde doporučovaný EO je až poslední řešení
vypilovat přivolání bez zvěře - nereálné, bez zvěře ho má 100% a i kdyby ne, tak mi tu nikdo neřekl, jak psa potrestat kdyby nepřišel hned - čili vysvětlit mu, že něco má být jinak... Je to ta samá věc... Jak vysvětlit psovi, že na přivolání má přijít hned? Povel zná, ale ignoruje (nevnímá, honí zvěř), tak jak?

Bez urážky, s váma je celkem psina
Chcete, aby váš pes nehonil zvěř a měl 100% poslušnost na přivolání.
Stopovačku nechcete.
Zmydlit ho nechcete.
EO je pro vás poslední řešení.
Přivolání bez zvěře 100%, se zvěří nulové.
Mě pak ale vůbec nenapadá, jak jinak se dá pes naučit, že něco nesmí. Ale pravda, zbývá vám ještě jedna věc. Psa si posadit ke stolu, otevřít si lahvinku a pěkně mu to vysvětlit z oka do oka

Bez urážky, jen žertuji, ale já fakt netuším, co teda chcete.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím, že zdejší "nápad" s nákupem zvířat nebyl vůbec špatný.

Mám fenu a psa. Pes byl od mala u zvířat. Jako štěně "zabil" pár slepic.. nezabil.. jen si s něma strášně chtěl hrát a skákal a packoval.. a hold coby berňák jich pár upackoval. Perfektně mi pomáhal s odchovem ovcí.. Když jsem přijela z města, vyběhl pes s adoptovaným čerstvě narozeným jehňátkem (celé od krve..), které matka odmítla. Neublížil. S věkem ani té slepici, neb zjistil, že to pipiny moc nebaví to hraní, tak raděj dováděl s koňmi. Též vycvičený, na cvičáku fungoval coby "exemplář" poslušnosti neslužebního plemene. Ale zvěř mu nedávala spát.. bažanti. Jednou jsme obcházeli náš areál.. a v rohu oplocení jeden vyletěl a pes za ním. Upozorňuji, že jsem ke psům maximálně spravedlivá a nemám potřebu ubližovat víc, než chytit za mordu a do očí sdělit, že jedná jak hovado, příp. dloubnout do boku, chytit za ucho apod.. Nicméně vyrazil a milého bažanta čapil. Ten snaze uletět mu nedával spát a tak držel a držel a držel. Já se rozletěla, doběhla a vlastního psa rozumnou mírou nakopla. Pustil, sedl a nechápavě čuměl. Od té doby můžu třeba stát v oboře nebo nevím kde.. v holubníku.. a vím, že nic neudělá. Max se bude chtít očuchat a seznámit.

Fena je mladá, nevycválaná, éru ovcí a slepiic doma nezažila, zná jen koně a kočky. A je rychlá.. neuvěřitelně rychlá. Jednou mi takhle vběhla přes oranisko na sousedovic slepici (venčila se za plotem.. jako ta slepice). S nadějí nadzvukové rychlosti jsem se rozběhla přes rozmoklé oranisko za ní. S bílýma ponožkama jsem ztratila jednu botu.. nevzdala jsem se.. Ztratila jsem i tu druhou a jebla držkou do bláta. Byla jsem silná.. už jen dva metry!... Chybělo 50 čísel abych se pokusila fenu zabít.. bohužel.. při doběhu zaprasené běsnící paničky s divným výrazem slepici pustila a přinesla mi botu.. Pubertální příšera! Tak jsem jí mile poděkovala.. na žádost o donesení té druhé už však nereagovala. Takže jsem se slušně omluvila sousedům, že čuba uznala, že musí být pipince v takovém vedru a v takovém opeření horko.. tak teď běhá pipka polonahá.. Brali to s humorem a ve mě vřela krev.

Jsem tvrdohlavá, zkoušela jsem ji dobíhat i na poli, ale fakt to nejde. Dělám to, co radí jiní - přivolám psa a rychlostí dříve nacvičenou neletím dohnat tu chlupatou, ale oba letíme úplně na druhou stranu, skáčeme do brázd, křoví a roští. Po dopadu musím aspoň zavolat na rozběhlou fenu.. aby si vůbec jako všimla, že tam nejsme. Znuděně zpomalí a procházkovým tempem se dočuchá k nám.. vyslouží si ignoraci.

Zkušenosti naznaly, že to takto řešit prostě nejde. Takže chodím s očima na šťopkách a zvěř vyhlížím dřív jak fena (znáte to.. jak jednou máte brýle.. nevidíte pořádně ani s nimi..). Dávám dost na psa, je o něco všímavější a na zvěř se vždy rád podívá.. pak se mrknu já a hned milým hlasem přivolávám momentálně nevnímající fenu ještě před tím, než vyběhne. Jediná fungující možnost.

A tak.. musím říct, že mě prostě pesáči dokáží nesmírně bavit. A jsem neskonale ráda, že jí přestalo bavit dělat si ze mě krávu a ve chvíli, kdy se jí snažím hlubokým hlasem hubovat za to, co zrovna žere, tak už kolem mě nezačně lítat a skákat jak magor a vyzývat ke hře.. ale sedne si, hlavu zarazí hluboko dozadu, čumák pyšně nadzvedne a dívá se mi přímo do očí, ve kterých jí běhají řádky jako v karaoke o tom, jaká je ta panička "děsně důležitá... ale stejně kráva"

Takže až mi nevyjde taktika dopředného odvolání.. a opět mi, asi po roce za něčím vyběhne, budu už chytrá. Koupím si slepice. A první vlastně plot, aby mi ta slepice neutekla dřív, jak vyběhne fena za ní. Pak bych je už zase nedohnala..

Kikuška

Kikuško, kdyby jste vydala "paměti", určitě sem dejte vědět, budu mezi prvníma, kdo si je dojde koupit

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bez urážky, s váma je celkem psina
Chcete, aby váš pes nehonil zvěř a měl 100% poslušnost na přivolání.
Stopovačku nechcete.
Zmydlit ho nechcete.
EO je pro vás poslední řešení.
Přivolání bez zvěře 100%, se zvěří nulové.
Mě pak ale vůbec nenapadá, jak jinak se dá pes naučit, že něco nesmí. Ale pravda, zbývá vám ještě jedna věc. Psa si posadit ke stolu, otevřít si lahvinku a pěkně mu to vysvětlit z oka do oka

Bez urážky, jen žertuji, ale já fakt netuším, co teda chcete.

He,he.. začnu o tom uvažovat, spousta lidí mě o to prosí. Jen nemám čím. Moje štěnda už vyrostli.. neříkám že zmoudřeli, ale už toliko nepožírají věci, co nemají.. jako třeba propisky. A neb jsem vypadala asi smutně a unuděně, tak si maminka pořídila bolonku.. roztomilé štěňátko s ještě roztomilejšími nápady...

Ale třeba jo.. vezmu ty dva rozumnější chlupatý.. zajedem někam do lesa.. a mezitím, než se čuba vrátí z honičky srnky, tak si na to se psem sedneme a něco vymyslíme. A nebo raděj ne.. raděj bez psa. Měl by k tomu hloupé kecy

Jednoznačně kdyby náhodou, dám vědět

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
He,he.. začnu o tom uvažovat, spousta lidí mě o to prosí. Jen nemám čím. Moje štěnda už vyrostli.. neříkám že zmoudřeli, ale už toliko nepožírají věci, co nemají.. jako třeba propisky. A neb jsem vypadala asi smutně a unuděně, tak si maminka pořídila bolonku.. roztomilé štěňátko s ještě roztomilejšími nápady...

Ale třeba jo.. vezmu ty dva rozumnější chlupatý.. zajedem někam do lesa.. a mezitím, než se čuba vrátí z honičky srnky, tak si na to se psem sedneme a něco vymyslíme. A nebo raděj ne.. raděj bez psa. Měl by k tomu hloupé kecy

Jednoznačně kdyby náhodou, dám vědět

Máte osobitý styl psaní a ten mi v současné době na trhu chybí, tedy, určitě se nějaká ta knížka najde, ale ne ze života psů

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bez urážky, s váma je celkem psina
Chcete, aby váš pes nehonil zvěř a měl 100% poslušnost na přivolání.
Stopovačku nechcete.
Zmydlit ho nechcete.
EO je pro vás poslední řešení.
Přivolání bez zvěře 100%, se zvěří nulové.
Mě pak ale vůbec nenapadá, jak jinak se dá pes naučit, že něco nesmí. Ale pravda, zbývá vám ještě jedna věc. Psa si posadit ke stolu, otevřít si lahvinku a pěkně mu to vysvětlit z oka do oka

Bez urážky, jen žertuji, ale já fakt netuším, co teda chcete.

Neřekla jsem, že psa bít nechci - zatím je to pro mě asi nejlepší řešení - ne psa bít doslova, ale spíše jej slovně pokárat, popřípadě třeba přidat lekhé naznačení třeba tím bičem, ale chtěla jsem jestli někdo nemá i jiný způsob...

Koupit zvěř vypadá taky slibně...