Bernský salašnický pes – opravdu společenské plemeno?

Ráda bych se se čtenáři podělila o zážitky, které jsme prožili na II.ročníku letního výcvikového a společenského tábora - PŘÁTELSTVÍ 2003, pořádaného pro švýcarské salašnické psy. Nejen pro ně, ale i naše všechny přátele. Takže jste tam mohli potkat např. rotvajlera, Německého ovčáka, shih-tzu, zlatého retrívra, boxera, Čivavu, papilona, cane corso, border colie, rh. ridgebacka a další kamarády. Největší podíl zastoupených plemen však měla plemena švýcarských salašnických psů a také hovawartů, protože i mezi „hovawarťáky“ máme spoustu přátel. Tábor se konal v areálu Ranče Na Kamenci u Jičína, posledních 14 dní v srpnu.
Abych se však vrátila k nadpisu tohoto článku. Začala bych polemikou, proč vlastně plemeno, jehož prvopočátky jsou na selských dvorech a salaších ve Švýcarsku, kde tito psi byli nejen společníky sedláků, ale i významnými pomocníky a současně hlídači, je nyní začleněno mezi plemena společenská. Máme již několikaleté zkušenosti s jejich výcvikem a lze je hodnotit spíše jako výborně vycvičitelné a v některých prvcích výcviku dokonce jako vynikající.

Budu psát o bernském salašnickém psu, protože ty máme a cvičíme je, a jsou nejvíce zastoupeni z plemen švýcarských salašnických psů. Berňák je pes, který vám přináší „srdce na dlani“. V jeho očích je celá jeho duše. A stejně tak přistupuje i k výcviku. Pokud ho dokáže psovod jenom trochu zafixovat na hračku nebo pamlsek, udělá pro vás první poslední, jenom aby měl páníček radost. Proto není celkem problém naučit berňáka poslušnosti.
Na stopách se většina berňáčků přímo vyžívá a strašně moc je to baví. Dovolím si citovat výrok jedné velmi zkušené výcvikářky z loňského tábora: „Kdyby jenom polovina mladých ovčáků čuchala tak, jako berňáci, mohli by být šťastní“.
Obrany. Nyní se asi řada zkušených kynologů pousměje. Jak se může takový dobrácký medvídek naučit kvalitním obranám. Věřte, opět zde platí, že berňáci přistupují i k této disciplíně s nadšeným srdíčkem a někteří z nich jsou vynikající obranáři. Zákusy plné, pevné, bez překusování. Většinou se u nich neprojevuje „nervík“, jako u některých jiných plemen. I na letním táboře jsme měli fenku, o které prohlásil přítomný svazový figurant, že by jí mohla řada ovčáků nebo dobrmanů závidět.

Samozřejmě, že řada berňáčků má i záchranářské zkoušky a vzhledem ke své poměrně klidné povaze a výbornému „nosu“ jsou k tomu přímo předurčeni.
Tábor ovšem nebyl jenom o klasickém výcviku. Tady jde hlavně o to, aby se psovodi a páníčkové naučili, jak vlastně mají toho svého čtyřnohého mazlíčka učit, a pak už to závisí na nich, zda budou pokračovat.
Měli jsme tu však ještě další dílčí krásné úspěchy. Např. fenka berňáčka, která když přijela na tábor (po dlouhé těžké nemoci), se bála lidí i psů. Nenechala se od nikoho cizího vůbec ani pohladit, stavěla se na vodítku na zadní a snažila se před každým prchnout. Po 12 dnech s ní mladá majitelka složila zkoušku ZOP. Fenka se nechala hladit a dokonce si i pro pohlazení přišla. Toto považujeme za obrovský úspěch. A přitom se nejedná o žádný špičkový výkon z výcviku.

Začínající vystavovatele jsme také učili chování ve výstavním kruhu, který tam byl postaven. Jak mají svého pejska učit výstavnímu postoji a jak mají běhat a pohybovat se.
Také jsme tam pejsky měřili, aby se nebáli měřidla a byli dobře připraveni na svody mladých nebo bonitace. Tento „výcvik“ v kruhu probíhal téměř každý den.
V neděli 24. 8. jsme uspořádali výukovou výstavu. Je to taková naše interní táborová výstava „o vystavování“, které se mohou zúčastnit všechna plemena a kde pak vždy rozhodčí nahlas všem řekne, kde někteří dělali chyby a co se vlastně na výstavě hodnotí.
Této nevděčné, ale krásné role, se pro nás ujal mezinárodní rozhodčí pan V. Adlt. Moc mu za to děkujeme, že takto vlastně šíří osvětu mezi začínající vystavovatele. Všichni byli oceněni medailemi, první dostali poháry a absolutní vítěz – Pavel Pečenka s fenou BSP Dankou z Hodolan – nádherný velký pohár. I tato výstava byla vlastně nazvána: „O Pohár LVT – Prátelství 2003”. Zde bych si dovolila poděkovat sponzorům, kteří nám dodali množství cen a krmení. Jsou to firmy: Hilľs, Bono a Fitmin.

Dalším vyvrcholením táborového pobytu byli zkoušky podle řádů KJ Brno, které proběhly v pátek 29. 8. 2003.
Účastníci zkoušek byli – v kategorii ZOP: 6× Bernský salašnický pes a 1× velký švýcarský sal. pes, – v kategorii ZPU1: 4× bernský salašnický pes a 2× hovawart. Úspěšně pak zkoušky složilo celkem 8 psů a fenek. Rádi zde poděkujeme také rozhodčí Janě Svobodové za spravedlivé posuzování.
Ještě zbývá dodat, že „nejen prací živ je člověk i pes”. Takže jsme měli i řadu jiných akcí, většinou po obědě, kdy jsme nechávali pejsky odpočinout, protože většinu času byla ještě stále vedra.
Měli jsme přednášku MVDr. Bednáře z kliniky v Hr. Králové na téma: Dysplazie kyčlí a loktů (rentgenování a vyhodnocování). Toto stále diskutované téma bylo pro všechny strašně moc zajímavé a pan doktor měl co dělat, abychom ho vůbec pustili domů.

P. Stejskal nám přijel povídat o saňovém sportu, přivezl nám ukázat saně i jednoho ze svých pejsků (evropský saňový pes). Také jsme mohli vidět spoustu fotografií z různých závodů a mistrovství světa.
Dvě přítomné kynoložky, které mají složenou zkoušku z canisterapie nám o tomto poslání povídaly a mohli jsme se přesvědčit na jedné fence bernského salašnického psa a figurantovi, jak vlastně zkouška probíhala. Tato fenka ji skládala přímo v psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích.
Beseda o výcviku, jeho smyslu a všem souvisejícím pak byla samozřejmostí.
Také J. Kubec – figurant, který nám jezdil na výcvik, udělal posezení se zájemci, kteří chtěli vědět něco více z teorie a mohli se vyptat na spoustu zajímavostí.
Prožitých 14 dní bylo velmi náročných. Jak pro pejsky a jejich pány, tak i pro organizátory z řad kynologických nadšenců. Jsem však přesvědčena, že pár semínek nadšení pro výcvik a využití svého miláčka pro kynologický sport bylo zaseto a časem i vzklíčí.
Nakonec bych chtěla všechny zájemce pozvat na náš jarní výcvikový víkend, který proběhne ve dnech 6. – 9. 5. 2004 opět na Ranči Na Kamenci a na III. ročník Letního výcvikového tábora - PŘÁTELSTVÍ – 2004, opět posledních 14 dnů v srpnu.
Na závěr zase jenom heslo:
Bernský salašnický pes = velmi společenské pracovní plemeno.