Černý ruský teriér
Setkání s ďáblem – tak by se dala stručně popsat zkušenost z krizové situace, kterou získá každý, kdo podlehne prvnímu dojmu. Člověk neznalý plemene, působící jako velice elegantní, živě temperamentní a snadno ovladatelné, netuší, že upravený chlupáč v sobě vlastně skrývá čtyři psy. V žilách černého ruského teriéra totiž koluje krev rotvajlera, velkého knírače, erdelteriéra a novofundlanďana. Po každém plemenu zdědil několik vlastností, které tvoří naprosto nového jedince vhodného pro strážní službu.
Charakteristika
Černému ruskému teriérovi říkají také ČRT, ruský teriér, čert, černýš, černá perla Ruska. Pod těmito názvy ve světě znají dnes již uznané plemeno, které vzniklo na objednávku sovětské armády. Ta totiž v období po druhé světové válce potřebovala pro ostrahu továren, zemědělských družstev, věznic či hranic středně velké psy s dostatečnou razancí při ochraně a zásahu proti narušiteli. Na severních hranicích Ruska, pokrytých sněhem, navíc dostávali všichni služební psi záněty spojivek a bylo zapotřebí plemene, kterému by srst chránila zrak.
Jedním z nejzdařilejších výsledků šlechtitelské práce stanice Rudá hvězda, vedené generálplukovníkem Medveděvem, se bezesporu stal právě černý ruský teriér. Rotvajler dal černému teriérovi do vínku ráznost, ostrost a sílu, velký knírač přidal hbitost, od erdelteriéra získal inteligenci, veselou povahu a energičnost a na dotvoření obrazu ideálního psa posloužil novofundlanďan svou oddaností, vyrovnaností a zdrženlivostí. Trvalo několik generací, než se ustálila povaha a exteriérové znaky plemene. Dnes již má černý ruský teriér dostatečně širokou chovatelskou základnu a je z čeho vybírat. Bohužel se chovatelé většinou věnují více exteriéru, než pracovnímu využití těchto psů.
ČRT je pes vyššího a mohutného vzrůstu, silný, zlobný, nedůvěřivý k cizím, vytrvalý a odolný, statečný, sebevědomý, uvědomující si svou sílu, kvadratického nebo téměř kvadratického formátu. Velmi snadno se přizpůsobuje různým klimatickým podmínkám, je dobře cvičitelný a má velmi vyrovnanou povahu. Mnoholeté využití, především v zemi původu, ve strážní a jiné službě potvrzuje jeho vysoké pracovní schopnosti a vytrvalost. Pes působí aristokratickým a neobyčejně dekorativním dojmem, má velmi masivní kostru, proporcionální stavbu těla, pevnou konstituci a mohutnou muskulaturu. Jeho vyšší nervová soustava se vyznačuje vyrovnaností, ale také vznětlivostí v souvislosti s obrannou reakcí v aktivní formě.
"Nechej mě na pokoji a já tě nechám také"
Velkou předností černého ruského teriéra je nepřítomnost specifického zápachu a sezónního línání, pokud ho pravidelně vyčesáváte a stříháte, nebudete mít v domě ani mnoho chlupů. Je také nutno říci, že se jedná o psa jednoho pána. Se ctí a odvahou se černý ruský teriér postaví kdykoliv za svého pána a je připraven za něj položit život, hrozí-li mu nebezpečí. Tohoto psa nevyleká ani ten nejhroznější vrah nebo útočník, neboť sám černý ruský teriér je ve zkušených rukou až děsivou zbraní.
Platí pro něj do puntíku věta: „nechej mě na pokoji a já tě nechám také“. Adekvátnost chování mu dovoluje v nejrůznějších situacích nebýt na obtíž. Po ulicích měst chodí s jistotou a spokojeně. Doma, nehledě na úctyhodné rozměry, zabírá velmi málo místa, nikdy se nemotá pod nohama a není dotěrný. Jeho oddanost rodině, především k dětem je bezbřehá a něžná. Schopnosti k vycvičení jsou pozoruhodné, neboť vše chápe velmi rychle.
Užití plemene
Zkušenosti s použitím černého ruského teriéra v strážní službě jsou vesměs velmi pozitivní. Již svým vzezřením působí na případného protivníka dostatečně varovně. Pokud k tomu přidáme bystrost, živý temperament, úžasnou soustředěnost, skvělou výbušnost, tvrdost na obraně skloubenou s poslušností a odevzdaností pánovi, máme před sebou skvělého představitele služebního psa. Forma výcviku je přibližně stejná jako u velkého knírače, čili značně odlišná od přístupu k výcviku Německého ovčáka.
„Při obraně objektu jsme používali psa a fenu. Pes Emír Mischel je silně temperamentní, dobře ovladatelný a nekompromisní při obraně nebo při strážení svěřeného objektu. Fena Aida Noční bouře je velká, vyrovnaná, nekompromisní při ochraně objektu, silně závislá na psovodovi a členech jeho rodiny. Oba jedinci dokázali velice dobře rozlišit, kdy jsou ve službě a kdy mimo ni. Emír Mischel se dokázal po službě volně pohybovat mezi dětmi u táboráku, aniž by došlo k nějakému konfliktu - je to o vyrovnanosti a výchově,“ vypráví o svých zkušenostech s plemenem pan Hurhot. „Aida Noční bouře svému jménu rozhodně ostudu nedělá, svoji neohroženost dokazovala již od štěněte. V šesti měsících se rozhodla, že koňský povoz prostě kolem domu, kde žila, neprojede. A také neprojel, protože stála uprostřed silnice a pouštěla takovou hrůzu, až se koně zastavili. Po odvolání vítězně přiběhla ke mně, bez náznaku zlosti nebo nervozity. Jen předvedla, že na to má.“
Péče
Černý ruský teriér vyžaduje úpravu srsti. „Ve věku deseti měsíců bylo Aidě nutné tuto úpravu provést a psovod s ní proto musel z Vyškova cestovat do Olomouce. Ve Vyškově fenu odložil před nádražím a šel koupit lístky. Když se vrátil, hladila Aidu na hlavě asi dvouletá holčička za přítomnosti matky. Psici se to očividně velmi líbilo, byla zcela v klidu a potěšená. Při zpáteční cestě z Olomouce vzal psovod Aidu dovnitř na nádraží. Když si u okénka vyzvedával odložená zavazadla, procházeli kolem tři silně podnapilí mladíci tmavé pleti. Jeden z nich se otočil, zařval: „Jé – pes!“, a dupl silně nohou směrem k Aidě. Co se dělo potom, nedovedl nikdo, kdo to viděl, včetně přítomné policejní hlídky, posloupně popsat. Výsledek však byl jasný. Tři muži na zemi, nad nimi stála Aida a hrozivě mručela. Ani jeden z mužů nebyl pokousán, všechny srazila výskokem do vzduchu a tlapami je strhla na zem. Psovod po odvolání Aidy očekával nadávky cestujících a pokutu od policistů. Opak byl pravdou. Tři náperkové se bleskově zvedli a zmizeli ze scény. Policisté sice přišli blíž, ale jen aby se zeptali, co že je to za plemeno. Po dotazu, zda má psovod Aidu pevně na vodítku, jej jeden z hlídky poklepal po rameni a rozloučil se s přáním – choďte sem častěji! O tom, že Aida dokázala rozlišit, kdy použít zuby a kdy stačí jen srazit, jsme se mnohokrát přesvědčili i později, když dospěla a působila s námi ve službě,“ pokračuje ve vyprávění pan Hurhot.
Co říci o černém ruském teriérovi více? Jak dokladují i výše uvedené příhody, je výborný obranář pro pochůzkové činnosti i pořádkovou službu, nevylučující samostatné strážení objektu. Nevýhodu dlouhé srsti vyrovnává tím, že nelíná a aby lépe viděl, dostane tzv. berušku, která odkryje oči. Ti, kteří vědí, co chtějí a pořídí si ho, nebudou zklamáni.
