Bulteriér Část sedmá – život bulteriéra

Život bulteriéra je jako život každého psa rozdělen do několika zásadních fází. Nejprve je to fáze bulteriéřího nemluvňátka, která trvá přibližně do věku dvou měsíců, a štěně je v této době s fenou. Následuje štěněčí období u nového pána, které trvá přibližně do věku šesti měsíců, a poté až do věku dvou až tří let máme doma bulteriéřího puberťáka. Zhruba ve dvou až třech letech je bulteriér plně fyzicky vyvinutý.

Přestože ve třídě veteránů na výstavách může startovat bulík již od věku 8 let, tak zdaleka ne u každého takového pejska můžeme říci, že se jedná o psího seniora. Jako u lidí, tak i pejsků je přechod mezi jednotlivými fázemi výrazně individuální. Některý bulík bude dospělácky rozumný už ve dvou letech, jiný nám ve čtyřech bude dělat puberťácké naschvály. Stejně tak příchod stáří můžeme zaznamenat ve věku kolem osmi let, a některý bulíček bude ještě v deseti letech nadšeně plnit všechny výmysly svého člověčího parťáka.

Bulteriéří miminko

Od narození do dvou měsíců věku je bulteriéří miminko odkázané téměř výhradně na péči matky. V této době se malí bulteriéří dravci snaží poznávat svět kolem sebe, který je pro ně úplně nový. Zpočátku jsou štěňátka slepá, a proto se musí spoléhat pouze na čumáček a své vratké nožičky, se kterými se navíc teprve musí seznamovat. Proto se obvykle nevzdalují z okolí feny, a pokud už by došlo k té situaci, že by se malý bulteriér vzdálil od své starostlivé matky dál, než by bylo obvyklé a bezpečné, vezme své štěňátko za kůži na zadní části krku a přinese ho zpět k jeho sourozencům. V této době plní opravdu nezastupitelnou roli, protože štěňátka jsou na ni zcela odkázána zejména svou výživou, a to až do věku asi dvou měsíců. Záleží samozřejmě na tom, kolik štěňátek se bulteriéří mamince narodilo a kolik má mléka. V případě, že mléka nemá matka dostatek, musí péči, resp. výživu zajistit jeho náhradní rodiče – chovatelé, kteří musí malé křiklouny přikrmovat tak, aby byli silní a dobře prospívali. V období neohrabaného zkoumání okolního světa je dalším velmi důležitým mezníkem procitnutí, tedy okamžik, kdy štěňátka začínají vidět. Většinou se rozkoukávají kolem tří týdnů věku, resp. kolem jednoho měsíce. Tento impuls malým průzkumníkům dodává další chuť k poznávání všeho nového. Je samozřejmé, že tato aktivita takové mladé organismy značně vyčerpává, a proto zaujímá zbývající a stále ještě převažující část dne spánek, který je pro vývoj stejně důležitý jako jejich výživa. V této době je nutné nejen prozkoumat okolní svět, ale naučit se chovat k ostatním cizím psům, svým sourozencům a pochopit hierarchii a chování ve smečce. Vzorná maminka jim již v tomto útlém věku vštěpuje základní zásady psího chování, které se štěňátkům budou v jejich pozdějším životě hodit.

Nezastupitelnou roli hraje ovšem i jejich chovatel, neboť jeho úkolem je štěňata socializovat tak, aby byla zvyklá nejen na mikrosvět zahrnující nejbližší okolí feny a jeho sourozenců, ale i na okolní svět, zejména lidi a zvířata, a vypěstovala si k nim kladný vztah. Toto období je, s ohledem na poznávání okolí, charakteristické směsí zájmu o dění kolem se strachem ze všeho nového, a proto je potřeba štěňátka chránit před případnými bolestivými podněty a negativními zážitky.

Další výrazný zlom v bulteriéřím životě znamená předání štěněte jeho nové rodině. To se děje nejčastěji ve věku dvou měsíců, protože v tomto věku jsou už poměrně samostatná, slyší, vidí, jsou schopna samostatně přijímat krmení a již nejsou závislá na bulteriéří matce.

Bulteriéří štěňátko

Byť to není pravidlem, a umístění štěňátka k novému pánovi nemá na vyspělost samozřejmě vliv, bývá toto přemístění od feny a od jeho sourozenců v jeho životě poměrně velkým skokem. I když jsou většinou již odvážná a soběstačná, jedná se přeci jen o převratnou změnu. Psí miminko si musí zvykat na zcela nové prostředí, musí se pomalu sžívat se svými novými pány, a po pracném objevování mikrosvěta u chovatele přichází do nového „velkého světa“, který je pro něj naprosto neznámým územím. Zejména na jeho novém majiteli závisí ve velké míře utváření povahy jeho psího přítele. Je na něm, aby v něm citlivě probouzel jeho přirozené vlastnosti a dohlížel nad správným utvářením jeho povahových rysů. Již v takto útlém věku je nicméně potřeba pejska citlivě, ale zato důrazně vychovávat tak, aby byl v dospělosti, kdy se z něj stane pořádný psí „dáreček“, ovladatelný, byl svému pánovi správným psím kamarádem a byl schopen poznat, že dominantním členem jeho nové lidské smečky není on sám, ale jeho nový majitel.

I v tomto období pak přetrvává strach z nového okolí spolu se zájmem o vše nové, a proto je potřeba ho chránit před možnými podněty strachu a bolesti, aby bylo předejito možným nevyrovnanostem v jeho povaze. Pokud nebude v tomto věku štěňátku poskytnuto dost vjemů a bude zanedbáváno, může to mít výrazný vliv na jeho osobnost. Je dobré malého nezbedu postupně citlivě seznámit se všemi lidskými i zvířecími členy rodiny, zvykat ho na běžný hluk, konfrontovat ho s novými lidmi, různým prostředím a situacemi, a zprostředkovat mu kompletní přehled o světě tak, aby ho v budoucnu nic výrazně nepřekvapilo.

Později v tomto období je již možno začít s výcvikem a vedením k poslušnosti. Štěňátko pozvolna dospívá a z malého klabáčka se stává bulteriéří dorostenec, dalo by se říci malý bulteriéří puberťáček. Zvláště nyní je potřeba být při počínajícím výcviku zásadový, protože bulteriér, a zvláště pak malý bulteriér, je v tomto období poměrně divoký a rozjívený tvoreček. Výcvik je však vždy potřeba dělat s citem a s ohledem na povahu každého pejska. Pokud by byl výcvik prováděn ať už příliš přísně a tvrdě, nebo druhým extrémním přístupem, tedy s naprostou volností, mohl by napáchat na osobnosti vašeho psího kamaráda nenávratné škody. Pokud mohu mluvit ze své zkušenosti, je nejlepší formou výcviku pro bulteriéra kamarádský přístup, avšak přístup zásadový a férový, rozhodně je lepším přístupem pejska za provedený kousek chválit, než naopak za neprovedený trestat.

Zhruba ve čtyřech až osmi měsících pejsek dosahuje pohlavní zralosti a stává se z něj nefalšovaný psí puberťák. Hormony podobně jako u lidských puberťáků znamenají pro povahu vašeho psího kamaráda především náladovost a neposlušnost. V době puberty pak určitě nejlépe poznáte, které věci jste při vývoji pejska opomněli, nebo dokonce zanedbali. Musíte se připravit na to, že se vás zřejmě pokusí sesadit z výsadního postavení vůdce smečky, a tak je potřeba těmto pokusům vytrvale a především důsledně odolávat, abyste nesestoupil v hierarchickém žebříčku smečky o něco níže, než by bylo záhodno, a vám se líbilo. V tomto období jsou rovněž založeny dominantní rysy budoucího psího dospělce a ten by pak měl již mít osvojeny základní povely, jako je sedni, lehni, ke mně a zůstaň.

Bulteriéří dospělák

Poté, co pejsek bez úhony své i vaší přežije pubertu, se z něj stává již právoplatný psí dospělák. Za věk vstupu do dospělosti lze považovat přibližně osmnáctý měsíc věku bulteriéra. Pes je v této době již většinou klidnější než v dobách puberty, jeho tělesný vývoj je plně dokončen a stejně tak jsou do velké míry utvořeny jeho povahové vlastnosti, které je však záhodno neustále upevňovat, protože se úplně utvářejí až do třetího roku věku. Vzhledem k tomu, že bulteriér pochází z aktivní skupiny teriérů, a vzhledem k jeho historickým kořenům a fyzickým předpokladům je nutné mu poskytnout dostatek pohybu a různých zajímavých aktivit, které uspokojí pohybové nároky a v neposlední řadě také zvídavost vašeho psího kamaráda. Již v předchozích článcích jsem se zmínila, že bulteriér je velmi hravý pes, a proto bude za každou hru se svým pánem určitě vděčen, spokojení tak budete vy i váš psí kamarád. Na závěr je třeba zmínit, že bulteriér může spokojeně žít i v menších bytech, ale musí mít zároveň dostatek možností protáhnout své nožky, všechny svaly, a trénovat své smysly.

Bulteriéří staroušek

Bulteriéřím veteránem se náš pejsek stává s přihlédnutím k individuálním vlastnostem psa zhruba kolem osmého roku věku. Vzhledem k tomu, že průměrný věk bulteriéra činí deset let, je jeho psí důchod poměrně krátký, proto by měl pán věnovat svému psímu kamarádovi zvýšenou pozornost. Je třeba se připravit na to, že pejsek bude potřebovat častěji než v mládí a dospělosti zdravotní péči, která v dnešní době může spokojený život pejska prodloužit a zpříjemnit, případně zmírnit jeho případné stařecké trampoty. Jak už bylo několikrát v tomto i jiných článcích řečeno, záleží samozřejmě na každém jednotlivém pejskovi a jeho vrozených genech, v jakém duchu bude psí důchod probíhat. V některých případech mohou být bulteriéří veteráni velmi čiperní a mohou svého pána ještě pořádně prohánět. Obecně je však nutné připravit se spíše na utlumený pohyb vašeho pejska, prodlužování doby spánku a potřeby odpočinku, šedivění, i případný menší zájem o hru a podobné aktivity. Musíme počítat i s tím, že pejsek může oproti svým dosavadním zvyklostem potřebovat častější venčení, pejsci jsou více citliví na hluky, ať už domácích spotřebičů, či hluky z ulice a silničního provozu. Znakem stárnutí je i větší závislost na pánovi, pejsek trpí více strachem z osamění, a proto nerad zůstává doma sám. V neposlední řadě je potřeba upravit výživu psího seniora tak, aby bylo zabráněno jeho obezitě, a s tím spojenými problémy. Možná více než kdy dříve váš psí kamarád potřebuje trpělivost a oddanou péči svého pána, pejska proto nikdy netrestejte za případnou nehodu nebo nestandardní chování, vzpomeňte si, kolik zábavy, lásky a legrace jste si se svým kamarádem po celá léta užili. Ani venčení třeba v jednu hodinu v noci se při vzpomínce na tyto krásné chvíle nakonec nebude zdát jako nadměrně obtěžující. Tak, jak se o vás s láskou a bez výhrad váš bulteriér staral celý svůj život, přehlížel vaše vrtochy a byl vám na blízku vždy, když vám bylo špatně, tak se teď, když to potřebuje, postarejte i vy o něho.