Čínský chocholatý pes

Snad žádné jiné plemeno nevzbuzuje tolik rozpaků, rozporuplných pocitů a protichůdných reakcí jako čínský naháč. Někdo je jeho nevšedním vzhledem nadšen, jinému se nelíbí. Především je to naprosto originální a neobyčejný pes s jedinečnou osobností.

Jak to?

Co stojí za hříčkou přírody, jakou jsou na první pohled dvě tak exteriérově odlišné variety jedné rasy? Může za to „poblázněný“ gen pro bezsrstost. Ten ovšem nebyl nijak záměrně šlechtěn, vznikl spontánní genetickou mutací.

Pokusím-li se vysvětlit jeho fungování zjednodušeným způsobem, pak každý pes nese dva geny. Osrstěná varieta dva geny pro tvorbu srsti, holá jeden gen pro lysost a druhý pro chlupatost. V praxi to znamená, že spojí-li se dva jedinci holí, případně jeden nahý a jeden osrstěný, mohou nastat kombinace jak genu nahatosti a chlupatosti, tak dvou genů pro osrstění. Potom se ve vrhu mohou narodit jak nahatá, tak osrstěná štěňata. Samozřejmě může dojít i ke spojení dvou genů lysosti, dominantní homozygotnosti. Tato štěňata však nejsou životaschopná, už v děloze matky se přestanou vyvíjet a jsou resorbována.

Pravděpodobnost narození holého štěněte ve vrhu je tedy podmíněna přítomností genu pro lysost alespoň u jednoho z rodičů. Proto se ze spojení dvou osrstěných jedinců, kteří nesou jen geny pro chlupatost, nemůže nikdy narodit holý jedinec. Jejich potomci budou vždy osrstění.

Každý vrh je tedy pro chovatele vždy překvapením. Nejenže s napětím očekává počet kluků a holčiček, ale také variety, jež se narodí.

Kde se vzal, tu se vzal …

Kdy a kde se poprvé bezsrstí psi vyskytli, není známo. Historie a původ jsou dosud málo probádané a ve velké míře neznámé. Předpokládají se dvě lokality vzniku, Jižní Amerika a Čína. Zda čínský chocholatý pes skutečně pochází z Číny, ale není jisté a ani prokázané, i když narážky na jejich existenci samozřejmě nechybí. Nejstarší dochované zápisy se datují zhruba do doby před 1 200 lety. Dřevěné a bronzové figury z tohoto období zobrazují psy, kteří se dnešním chocholatým psům velmi podobají.

Naháči se údajně vyskytovali ve dvou velikostech. Jeden byl „svatyňový“ pes, malý s měkkou kůží, chocholkou chlupů na hlavě, ocase a nohách, a těšil se velké vážnosti. Byli chováni buddhistickými mnichy, kteří si všimli, jak teplá pokožka působí blahodárně na tělo i na duši. Proto byli využíváni k léčbě revmatismu a psychicky nevyrovnaných jedinců. Zároveň sloužili k předpovídání budoucnosti. Vyšší společenská vrstva si těchto psíků velmi považovala a vydržovala je jako luxusní společníky a zároveň hlídače cenností. Projevem velké úcty bylo poskytnutí zvířete jako drahocenného daru.

Druhý typ psa byl větší, hrubě stavěný. Tento pes byl využíván na lodích k chytání hlodavců zamořených blechami, ale zároveň byl živou a stále čerstvou zásobárnou jídla.

Je téměř jisté, že čínští námořníci plavící se po širých mořích měli na palubě psy a že s jejich štěňaty obchodovali s místními obchodníky v jednotlivých přístavech. I dnes je stále možné toto plemeno najít ve starých přístavních městech po celém světě. Na začátku 16. století španělští cestovatelé nalezli čínské chocholaté psy i v Mexiku a dalších částech Střední a Jižní Ameriky. Během 18. a 19. století potkávali britští a portugalští průzkumníci tyto psy v Africe a Asii.

V letech 1850 až 1860 bylo několik psů předvedeno na zoologické výstavě v Anglii a jejich fotografie vyšly posléze v tisku.

Vstup tohoto plemene na americké výstavy psů je datován do roku 1885, kdy byli bezsrstí psi poprvé vystavováni na Westminsterské výstavě. Další jedinec byl předveden v roce 1926 ve Filadelfii. Z USA se do Evropy dostali první naháči v roce 1965. Spojené státy americké a Anglie se pak podílely na prvotní záchraně a znovuvzkříšení plemene.

Do České republiky byli první jedinci importováni roku 1991 ze Slovenska. Jednalo se o nahatého psa Aryana z Vlozu, majitelka Ing. Libuše Brychtová, CHS Z Haliparku, a holou fenku Baby Shan z Vlozu, majitel pan Veselý.

Jak má vypadat

Je to půvabný, ušlechtilý, společenský pes malé velikosti s doporučenou výškou do 33 cm u psů a 30 cm u fen.

Pojmenování chlupaté variety, labutěnky, je odvozeno od anglického slova powderpuff (pudrovátko). Z toho lze usoudit, čím má pejsek okouzlit. Celkovou vznešeností a noblesou, dlouhou, nadýchanou, hebkou a rovnou srstí splývající k zemi jako závoj, která při rychlejším pohybu krásně vlaje. Ne náhodou je labutěnka přirovnávána k miniaturnímu vydání afghánského chrta.

Nahatá varieta (hairless) zaujme elegancí a svým specifickým charizmatem, stejně jako nádherným osrstěním chocholky na hlavě, tlapkách a ocásku. Při troše fantazie lze naháčka připodobnit k miniaturnímu koníkovi.

Stavba těla může být ve dvou variantách. V mohutnějším, pevnějším a robustnějším „cobby“ nebo v lehčím „deer“ typu na vyšších nohách. Chovatelským cílem je však zlatý střed mezi oběma možnostmi, tedy pes středně silné a harmonicky vyvážené konstituce. Je vyžadována štíhlá krásná hlava, hluboký, dobře utvářený hrudník. Tělo středně dlouhého rámce s výborným úhlením obou párů končetin umožňuje vydatný a prostorný rozsah pohybu. Upřednostňován je co nejtmavší pigment nosu a očí. Skus musí být pravidelný nůžkový, u powderpuff jedinců nejlépe s plným chrupem.

Uši u hairless variety jsou vždy vztyčené, čemuž se ve štěněcím věku vypomáhá vylepováním.

U variety powderpuff je povoleno ucho stojící i klopené. Tady ovšem z chovatelského i genetického hlediska vzniká velké dilema. Jak v jednom vrhu dokázat, aby část štěňat měla ucho správně postavené a druhá část dobře přilehlé k hlavě? Tendencí v současném chovu je jejich zpevňování i u labutěnek. Zcela logicky se tím podpoří správně stojící uši u obou variet.

Barvičky

Na výběr je opravdu ze široké škály všech možných barevných rázů. Matka příroda zde zapojila svou fantazii a rozhodně jí meze nekladla. Ale začněme pěkně popořádku, každá varieta zvlášť.

Zbarvení kůže naháčů se dá shrnout do několika základních druhů – černé, šedé a hnědé, všechny s méně či více bílými znaky. Možné je jakékoliv rozpětí uvedených barev. Poslední eventualitou je růžové zabarvení s puntíky. Tmavá štěňátka se dají bez problémů rozeznat těsně po narození, včetně rozložení jednotlivých odznaků. Zato u světle rozených prcků není nikdy jisté, jak budou vypadat. Většinou se jim v několika málo dnech začnou po těle objevovat první malé temné tečky, které se postupně rozšiřují. I zde platí Murphyho zákon – čím více chcete pejska puntíkatého, tím rychleji se fleky rozlévají. Není neobvyklé, že v době odběru má štěně tělíčko téměř celé tmavé.

Zajímavostí je, že skvrny nebo plotny se zvětšují po téměř celý život. Během dospívání a intenzivního růstu rychleji, později se jejich postup zpomaluje, až se skoro zastaví.

Ale aby v tom naháči nebyli sami, i labutěnky dokážou připravit spoustu překvapení. Barevné spektrum je stejně rozsáhlé. Jak však bude srst vypadat v dospělosti, je občas záležitostí dotazu pro křišťálovou kouli. S postupujícím věkem zpravidla intenzita tmavého zabarvení klesá a srst světlá. Sytost zbarvení dokáže ovlivnit nejen složení krmiva či roční období. To ale není vše.

Občas se chlupáč rozhodne, že je načase vyměnit šatník za nový, atraktivnější model. Příkladem může být naše labutěnka. Jako štěně měla barvu černou, která postupně odrostla do téměř čistě bílé. Nakonec se však rozhodla, že to pravé pro ni bude tmavě stříbřitá. Momentálně čekáme, kdy ji opět zachvátí další módní vlna.

Z toho vyplývá, že pokud labutěnka chce, umí být skutečným „mistrem převleků“.

Holí se, nebo neholí?

Občas se setkávám s názorem, že labutěnka je vlastně ten pejsek, který ještě není oholen, a naháč je ten, který už oholen byl. Další představou je, že čínský naháč se vůbec holit nemusí. Jak je to tedy doopravdy?

Labutěnce se holí čumáček, vynikne tak její krásná štíhlá čenichová partie. Krční partie se upraví obdobně jako u pudlů vystříháním přední části, a to do tvaru písmene V nebo U. Ostříháním se zdůrazní elegantní dlouhý krk.

U holé variety je to trochu složitější. Rodí se jak štěňátka čistých, téměř bezúdržbových pejsků, tak mezitypů. Co je mezityp (semicoat)? Je to naháč porostlý srstí také po těle. Ti se dají ještě rozdělit na slabé, střední a silné. Slabý mezityp má úzký proužek srsti na hřbetě a maličko výše chlupy na nožkách, střední má silnější pruh hustší srsti a vyšší ponožky na stehnech a k loktům. Silný mezityp je zarostlý téměř po celém těle, vyjma břicha. Tyto nežádoucí chlupy jsou odstraňovány buď holením, nebo depilací tak, aby konečný efekt odpovídal znění standardu. Jediná úprava, které se nevyhne žádný majitel číňana, je čumák, ten zarůstá vždy.

Bylo by ideálem, pokud by se rodila štěňátka krásně nasrstěná tam, kde mají být, a holá tam, kde srst mít nemají. Tomuto stavu je však těžké se přiblížit. Pokud už se taková štěňátka narodí, je jich jako šafránu.

Dokonale upravený mezityp je svým bohatým osrstěním na požadovaných partiích velmi líbivý a vzbuzuje obdivné pohledy nejen na výstavách. Daní za krásu je ovšem více práce s údržbou. Proto je dobré vybírat štěně s ohledem na to, kolik času bude majitel ochoten věnovat úpravě svého psího kamaráda.

Zdraví

Ačkoliv může čínský chocholatý pes vyvolávat dojem zhýčkaného a choulostivého psa, opak je pravdou. Je to velmi odolné a zdravé plemeno. Bez problémů se dožívá 10 až 15 let, není výjimkou věk 16 roků a výše. Z nemocí, které jsou povinně sledovány, je to vyšetření prc–PRA (progresivní atrofie sítnice) a PLL (primární luxace čočky), dědičně podmíněné choroby očí.

Někteří chovatelé sledují luxace patel, i když dle mého názoru není tento problém až natolik rozšířen jako u miniaturních plemen.

Vyskytnout se mohou také další onemocnění, jsou však spíše záležitostí jednotlivých zvířat než zdravotním zatížením celého plemene.

Alergie

Čínský chocholatý pes se řadí mezi plemena, u kterých chybí typické sezonní línání. Uvolňování srsti je pozvolné a postupné a lze jej přirovnat k přirozenému vypadávání vlasů u člověka. Z tohoto důvodu jsou vyhledáváni jednak zájemci, kteří nechtějí řešit úklid nadměrného množství chlupů v bytě, a jednak lidmi, kteří trpí alergií. Tím ovšem nechci říct, že jsou vhodní pro všechny alergiky, pouze to, že jsou jimi většinou dobře snášeni. Ovšem pozor u lidí citlivých na psí sliny a kůži! V každém případě doporučuji před koupí štěněte test v podobě delší, případně opakované návštěvy u chovatele. Jen tak se získá jistota, jak bude imunitní systém reagovat na přímý kontakt se psem.

Kůže, srst

Každé plemeno potřebuje jistou dávku péče, byť by měla být minimální. Nejinak je tomu u číňanů, i když u holých jedinců je trochu speciální.

Koupání naháčů je velice snadné a rychlé. Po umytí je vhodné vetřít do kůže rychle se vstřebávající hydratační krém pro udržení vláčnosti. Čas od času nezaškodí použít peelingový přípravek k hloubkovému vyčištění pokožky.

Naháči velmi milují teplo a pobyt na sluníčku si vyloženě užívají. Ovšem před prvním jarním sluněním je potřeba naháčka ošetřit krémem s vyšším UV faktorem. Většinou se po dvou až třech kúrách pejsek opálí a nehrozí spáleniny. Pouze u zvířat s převahou světlé barvy kůže je vhodné aplikovat krém pravidelně.

Samostatnou kapitolou by mohlo být téma naháč a zima. Naháč není psem, který by nesnesl zimu, jen se k tomu musí přistupovat s rozumem. Krátkodobě ji bez problémů zvládne, ale dlouhodobé setrvání v chladu nebo při teplotách pod bodem mrazu mu určitě neprospěje. Tady je nasnadě mu poskytnout ochranu vhodným oblečkem.

V období dospívání mohou naháči stejně jako lidé trpět akné. Důležité je udržovat kůži v čistotě, aby mohla dýchat. V krajních případech je nutná návštěva veterinárního lékaře. S dospělostí ale problém většinou odezní.

Hustota a kvalita srsti u labutěnek je dána jak genetickými dispozicemi, výživou, tak péčí. Ta se nijak neliší od jiných dlouhosrstých plemen. Pravidelné česání a používání kvalitní kosmetiky by měly být samozřejmostí. V současné době je prostředků na trhu dostatek a je jen na majiteli, aby našel ten nejlépe vyhovující jeho chlupáči. Vhodný výběr také dokáže ulehčit péči a prodloužit čas mezi jednotlivými intervaly česání. Nešetřit na šamponech a kondicionérech se určitě vyplatí obzvláště v období puberty. V tomto období srst dozrává, mění se ze štěněcí na dospělou a více se cuchá.

Zvláštnosti

Ačkoliv je kůže naháče na omak měkká a jemná, stále je jedinou přirozenou ochranou těla. Proto je silnější, než mají osrstění kolegové, na což se většinou přijde při prvním očkování. Stejně tak regenerační schopnost pokožky je obdivuhodná. Jakýkoliv škrábanec či poranění se hojí dvakrát rychleji než u chlupatých psů. Ačkoliv je jejich tělesná teplota stejná jako u ostatních plemen, na dotyk je teplota pocitově vyšší. Proto je pro většinu lidí příjemným zážitkem hlazení teplého nahého tělíčka. Další zvláštností je výskyt potních žláz po těle, díky nimž se ochlazují pocením jako člověk.

Raritou jsou u číňanů výrazné zaječí tlapky. Úzké a velmi dlouhé, s jedinečným prodloužením malých kostí mezi klouby. Zvláště markantní je to u předních pacek, které vypadají, jako kdyby měly další kloub navíc.

Specifikem tohoto plemene je chudozubost, která je provázána s genem pro nahatost. U holých jedinců je tolerováno chybění premolárů a molárů, případně některých řezáků při zachování správného nůžkového skusu. Od labutěnky jsou vyžadovány čisté a pravidelné nůžky, pokud možno s plným počtem řezáků a celkovou plnochrupostí. Dlouhodobým, několikageneračním spojováním pouze bezsrstých jedinců dochází k dalšímu snižování počtu zubů. Důvodem je přenos neúplné genetické informace.

Osrstění psi pravděpodobně nesou ve svých chromozomech lokusy (místa), které jsou důležité pro vyjádření nahatosti se zachováním kvalitního osrstění na požadovaných partiích bezsrstých zvířat. Zda je to pravda, však ukáže až čas … V každém případě jsou labutěnky nositeli vitality a celkového zdraví plemene, proto je jejich využívání v chovu tak důležité.

Život s naháčem

Temperamentní, živý, hravý, veselý, komediant, šašek, šibal, neposeda zvědavý jako opička. Rychle reagující na podněty okolí a kterému nic neunikne. Tak nějak se dá popsat povaha a naturel číňana, je jedno, zda naháče, nebo labutěnky. Na druhou stranu velmi dobře vnímá emoce a rychle vycítí změnu nálady. Je citlivý, senzitivní a vyloženě vyhledávající těsný fyzický kontakt, mazlení a chování. Miluje a rozdává lásku všem členům rodiny bez rozdílu. Nadšeně vám bude dělat společnost při čemkoliv, co podniknete, ať už to bude dlouhá procházka přírodou, nebo jen lenošení doma.

Protože jsou zcela oddaní a závislí na svých majitelích, mohou být někteří jedinci k cizím osobám zprvu zdrženliví a opatrní. Pokud si je ale dokážete získat, buďte si jisti, že vás při každém dalším setkání budou vítat s živelnou radostí.

Vzhledem k tomu, že jsou velmi rádi hýčkáni, nacházejí uplatnění jako pomocníci v canisterapii. Jejich šikovnost a hbitost se dají využít také v tanci se psem. Ze sportů je pro ně ideální agility a svou rychlost předvádí také na coursingových dostizích. Stejně tak se budou rádi učit lecjaké cirkusové kousky. Prostě malí psi s velkým srdcem!