Velký japonský pes
Historie velkého japonského psa
Počátky historie velkého japonského psa (původně amerického typu akita inu) se shodují s vývojem plemene akita inu. V japonštině znamenají slova "inu" nebo "ken" pes. Akita inu je tedy pes z oblasti Akita.
První svědectví o psovi typu akity pocházejí z éry "Edo" v 17. století, ve které určoval japonskou politiku 5. šogun z rodiny Tokugawa. Jmenoval se Tsunagoski a protože byl narozen ve znamení psa, vydal zvláštní zákony o psech. Psi měli tenkrát velkou cenu a mohly si jej dovolit držet pouze bohaté rodiny. Akita inu platila a ještě dnes platí v Japonsku za symbol zdraví atěstí. Nemocným posílali příbuzní a jejich přátelé malé hliněné figurky akity, zvané "Inukariko" s přáním brzkého uzdravení. Podobně byli obdařeni rodiče právě narozených dětí, kterým tyto figurky měli přinést štěstí. Psi typu dnešního akity byly považovány za národní bohatství. Barva a druh vodítka se staly stavovským symbolem a udávaly sociální postavení rodiny. Zranění či dokonce zabití psa bylo považováno za zločin, který se trestal vězením či dokonce smrtí. Éra "Edo" se však vyznačovala také velkou politickou nestabilitou i vznikem občanských válek, které přinášely na ostrovy nejistotu. V oblastech Akita byly objeveny zlaté doly, které přitahovaly nejrůznější podezřelá individua. Proto si obyvatelé horských venic drželi ke své osobní ochraně i k ochraně svých statků psy, kteří museli být mohutní a odvážní, budící respekt. Druhým typem psa, známého v té době, byl tzv. "Matagi", středně velký lovecký pes, užívaný k lovu medvědů.
V následující éře zvané "Meidži" počínající rokem 1867 a nástupem císaře stejného jména, se v Japonsku rozšířily psí zápasy a domácí plemena byla křížena s těžkými bojovými plemeny typu německé dogy, svatobernardského psa či tosy inu a staré plemeno akita pomalu vymíralo. Rovněž zavlečení vztekliny a zavedení placení daní ze psů vedlo k masívnímu poklesu chovaných psů. V roce 1910 byly psí zápasy vládou zakázány, aby v následujícím opět ožily a křížení s těžkými psy pokračovalo. Akita inu ztrácela svůj původní charakteristický rys, a to špičaté uši a stočený ocas.
Od roku 1910 se však zároveň přátelé starého typu akity snažili o jeho znovuvzkříšení, ale bez větších úspěchů. Staré plemeno nadále vymíralo, ale někteří chovatelé si již začali uvědomovat rozsah napáchaných škod v chovu plemene a zahájili úsilí o jeho záchranu. Základem nového chovu pak byl pes právě typu "Matagi", kterého se dr. Watese podařilo najít ve vzdálených horských oblastech. V roce 1927 byla založena akita inu Hozonkai (AKHO), společnost pro zachování akity, a v roce 1931 bylo pak japonskou vládou prohlášeno plemeno za národní kulturní dědictví a Akita ohodnocený cenami je národním kulturním bohatstvím. V té době byl také zakázán veškerý export, aby se zachovalo několik málo vhodných chovných jedinců pro rozvoj chovu.
Do této doby spadá rovněž, dnes již všeobecně známá, historka věrného psa "Hachito", která velmi přispěla k popularitě akity. V hlavním městě Tokiu na nádraží Šibuya stojí dnes jeho bronzová socha. Hachito každodenně chodíval očekávat svého pána profesora tokijské univerzity dr. Wuno, právě na toto nádraží, kam se vracíval večer z práce domů. V květnu 1925 dr. Wuno na pracovišti zemřel, pes Hachito však ještě po dalších dlouhých 9 let chodíval svého pána marně vyhlížet. Dnes stojí jeho bronzová socha uprostřed uspěchaného davu lidí jako připomenutí, že existuje i něco více než jenom honba za vyděláváním peněž. Za podpory vlády se chov začal úspěšně rozvíjet, avšak druhá světová válka zničila téměř vše co se podařilo s námahou vybudovat. Nehynuli pouze samotní psi, ale díky válečným zmatkům se také poztrácelo mnoho cenných dokumentů.
Po ukončení války si pak američtí vojáci dovezli s sebou při svém návratu domů akity linie Dewa, větších, žíhaných či strakatých psů, aby s nimi oživili dosavadní chov akita v USA. Akity fascinovaly obyvatele USA zejména pro svůj atraktivní vzhled a inteligenci. Svým klidem a dominantním chováním jim pak dokladovali svou vznešenost. První akita však do USA přišli sice již kolem roku 1900 a v roce 1956 byl založen Akita Inu Club, ovšem teprve v roce 1972 dosáhlo plemeno počtu, který je potřebný pro otevření vlastní plemenné knihy v AKC (American Kennel Club). Nyní mohli být akity v USA také řádně hodnoceny na výstavách. Následkem dalšího vývoje, který známe i u jiných plemen (např. anglický a Americký kokršpaněl) dochází v důsledku vlastní cesty při chovu akity, kde se u amerických chovatelů prosazuje, v té době již japonci zatracován typu "Dewa", k vývinu zcela samostatného plemene. Důsledkem těchto rozdílných chovatelských záměrů byl vznik dvou v mnoha směrech odlišných typů tzv. "americký" a "japonský".
Nejpodstatnějším rozdílem pak byla barva. V USA se odchovávaly akity všech barev s tmavou maskou i strakáči, tolik oblíbení i u nás. V Japonsku naopak uznávali pouze barvu bílou, červenou či žíhanou, vždy s bílou maskou. V roce 1992 pak Japonsko, jako země původu, požádalo o změnu standardu akity, dle jejich požadavků a tím započala faktická likvidace "americké" akity, především v zemích FCI. V nastalé době byla "americká" akita zcela diskriminována v chovu i na výstavách. V USA či např. Velké Británii, zemích které nespadají pod organizaci FCI, se pak nadále akity tohoto typu chovaly a vyhrávaly i prestižní výstavy. Někteří tamější chovatelé se sice také pokoušeli prosadit "japonský" typ ve svých chovech, ale bez větších úspěchů. Rozhodl tam tak nakonec vkus veřejnosti. Je totiž nesporné, že zejména tzv. pinto zbarvení, tedy tmavé plotny na bílém podkladě a tmavá maska činí akity velmi hezkými a sympatickými psy.
Chovatelé v zemích FCI, kteří měli zájem účastnit se se svými odchovy výstav a dalšího chovu, se museli přizpůsobit a nastoupili cestu křížení obou typů s vylučováním nestandardních jedinců, za účelem sjednocení ve smyslu standardu. Avšak i dnes po osmi letech této chovatelské práce vidíme mnoho kříženců, kteří sice barvou odpovídají standardu japonské akity, ale ostatními znaky, zejména velikostí a robustní konstitucí se řadí spíše mezi typ americký. U nás tato cesta přinesla, mimo jiné, mezi chovatele i chovatelské kluby zášť a nevraživost, kdy se bezohledně prosazovaly zájmy importovaných jedinců s čistým japonským původem bez ohledu na jejich skutečné kvality či kvality jejich odchovů.
Proto pak jistě všichni příznivci "americké" akity s radostí přivítali dlouho očekávanou událost a to dohodou mezi FCI a JKC o vzniku nového plemene Velký japonský pes, která byla podepsána při příležitosti konání Světové výstavy v Mexiku v roce 1999. Chovatelé tak musí znovu nastoupit nelehkou cestu zpětného křížení, za účelem získání typických představitelů VJP, ale vlastnosti tohoto nádherného plemene za to určitě stojí. Počátkem roku byl již do ČR importován představitel VJP z USA a v březnu t.r. se v ch. st. Czech Jakobín narodil první vrh VJP v typicky "amerických barvách". Samotným dělením dosud prošlo celkem 218 AI, ze kterých pak bylo mezi VJP zařazeno 60 jedinců. Je tedy předpoklad, že do konce roku 2000, kdy bude dělení ukončeno, budeme mít vytvořenou dostatečně širokou základnu pro rozvoj dalšího chovu VJP.
Vlastní rozdělení
Do konce roku 2000 probíhá i u nás rozdělení akita inu na plemeno akita inu (původně japonská akita) a plemeno velký japonský pes (původně americká akita). Podle požadavků FCI je třeba rozhodnout, kteří z jedinců akita inu budou přeřazeni do nově uznaného plemene. Od 1.1. 2000 pak nesmí dojít k vzájemného křížení obou plemen a do konce roku 2000 musí být všichni jedinci posouzeni a rozděleni.
V České republice probíhá rozdělení akita inu před tříčlennou komisí mezinárodních rozhodčích pro posuzování exteriéru psů a zástupců chovatelských klubů. Jedinci, kteří tímto rozdělením zatím neprošli, nemohou být posuzováni na výstavách ani používáni v chovu. Toto posouzení nenahrazuje klubové bonitace. Výše uvedené posouzení na účelem dělení proběhne v nejbližší době dne 2.9. 2000 při konání MVP v Mladé Boleslavi. Pozor, termín je v sobotu, oproti výstavního dne, který je pro obě plemena v neděli. Pro dosud neposouzené jedince je však tato výstava nedostupná a mohou se zúčastnit pouze rozdělování. Další termíny budou zveřejňovány v kynologickém tisku a klubových zpravodajích.
Počátky posuzování jsou stanoveny na 10 hodin. Posouzení se mohou zúčastnit jedinci ve věku od 9 měsíců, část je povolena i háravým či březím fenám. Posouzení se mohou zúčastnit i psi, kteří při dřívějším hodnocením neprošli úspěšně bonitací. Pro rozřazování prováděná v rámci uvedených výstav platí veterinární podmínky, uvedené v propozicích daných výstav.
Majitel akity inu s průkazem původu, který má zájem o účast na posouzení, zašle na adresu ČMKU (U Pergamenky 3, 170 00 Praha 7) formální přihlášku, na které uvede: jméno psa či feny, chovatelskou stanici, číslo zápisu, datum vrhu a svoji adresu, eventuálně telefonní či faxové číslo a přiloží fotokopii průkazu původu daného jedince. Uzávěrka přihlášek je vždy 14 dní před datem majitelem psa zvoleného termínu. Přihlášky nebudou potvrzovány, pouze v případě, že by akce musela být ze závažných důvodů odvolána, bude toto oznámeno.
Jmenovaná komise na základě standardů obou plemen (akita inu a velký japonský pes) rozhodne, do kterého bude posuzovaný jedinec zařazen a o posuzování bude prováděn oficiální zápis. Pokud bude pes zařazen do plemene akita inu, bude jeho průkaz původu označen razítkem vyjadřujícím výsledek posouzení. Dojde-li komise k závěru, že se jedná o velkého japonského psa, obdrží o tom majitel psa písemné potvrzení, průkaz původu takového jedince bude označen, odebrán a příslušná plemenná kniha vystaví průkaz původu nový, který bude nejpozději do 1 měsíce majiteli psa nebo feny zaslán. Toto posuzování je prováděno bezplatně.
Případné informace o technickém zabezpečení poskytne na telefonním čísle 02/87 22 205 (ČMKU) paní Pečená. S odbornými dotazy se můžete obracet na poradkyni chovu akita inu KCHMPP ing. Hanu Blatoňovou na tel. č.: 069/654 60 48.
Jelikož se dá předpokládat, že dosud nebyli informováni všichni, kterých by se tato akce mohla týkat, žádáme tímto všechny čtenáře, kteří znají ve svém okolí majitele akity inu o předání výše uvedené informace. Termín 31.12. 2000 je pro rozdělení konečný, žádné další následné přeřazení již není možné.
Pozvánka na závěr
Závěrem bychom vás rádi pozvali na již výše zmíněnou akci a to IV. Setkání přátel Akita inu a Velkého japonského psa, která proběhne ve dnech 5.-6.8. 2000 v sobotu v autokempu Rožnov pod Radhoštěm. Přihlášky na výstavu a bližší informace můžete získat na adrese: Ladislav Kortiš, Na Pasekách 704, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm. Tel.: 0651/ 57159, 0602/ 164839.
Srdečně Vás zveme k prožití příjemného prázdninového víkendu spolu s vaším čtyřnohým přítelem v malebném prostředí Moravskoslezských Beskyd.
