Sport, u něhož se nestárne
Vyznavači psích sportů nemají tak vyhraněné věkové hranice pro špičkové výkony, jako je tomu třeba u matky sportů – atletiky. A tak se s těmi odrostlejšími, třeba sedmdesátníky, můžeme setkat i na dosti náročných zkouškách a soutěžích, ať už jsou podle národního zkušebního řádu, IPO, nebo v jiných sportech, jako v mushingu.
Mezi těmi, kteří mezi psy zapomněli stárnout, je Ota Janko. Je předsedou klubu chovatelů samojedů, ale především je velkým protagonistou saňového sportu. Recept na neutuchající aktivitu při své skromnosti nemá, ale dá se předpokládat, že se saňovým sportem ani přestat nemůže. Jeho devět samojedů mu nedá pokoj, byť ta menší polovina už nezávodí, jenom si užívá každé příležitosti, kdy vyrazí ven do přírody, ať už v zápřahu, nebo jen tak. „Čtyři jsou už za horizontem přijatelné výkonnosti a vzít je na závody by bylo trápením. Zkrátka každý pes u nás doma dožívá a já jsem rád, že žádný z těch psích staříků či stařenek netrpí poškozením z opravdu namáhavého saňového sportu,“ komentuje musher stav své smečky samojedů. Na závody jezdí se čtyřmi psy, pátého si průběžně připravuje, ale můžeme ho vídat i s osmispřežím. To když si do zápřahu přibere i psy svých přátel, jako tomu bylo třeba naposledy v listopadu 2017 při závodě ve sprintu. Za deště a silného větru bylo uměním ukočírovat v okolí Stochova nejen osm tahounů, ale i poskakující a místy se v bahně topící kárku. „Na sněhu to je neporovnatelně krásnější. Ovšem bez závodů a tréninků s kárkami před zimní sezonou to nejde. Psi musí být postupně trénovaní a být připraveni tak, aby jim enormní výkonnostní nápor na sněhu neublížil,“ říká zkušený musher.
Zimní tábory
Sám se věnuje saňovým závodům třiadvacet let. Začínal trénovat s malamuty, ale poprvé se na start postavil s malamutem a samojedem a později už měl ve spřežení jen samojedy. „Závody s tímto plemenem jsem bral a beru jako reprezentaci našeho Klubu chovatelů samojedů. Nebylo by dobré, aby tento krásný přírodní pes, který byl po staletí šlechtěn pro pomoc lidem v drsných sibiřských podmínkách, skončil jen mezi společenskými plemeny bez pracovní třídy. Myslím, že bychom tím samojedům i ublížili, neboť stále mají v krvi touhu tahat sáně i spát ve sněhu,“ míní Ota Janko. Protože je dost zájemců o mushing, ať už v podobě tahání saní, běžkařů, nebo podobných disciplín, organizuje předseda spolu s činovníky Klubu chovatelů samojedů zimní výcvikový tábor, kde si může každý majitel nebo chovatel samojedů vyzkoušet své pejsky v zápřahu. Vybavení pro takovou zábavu je dnes snadno dostupné prostřednictvím internetu a také ve specializovaných obchodech je nabídek více než dost. Jen saně si musí zájemce sehnat u nějaké tuzemského výrobce nebo koupit v zahraničí. A kdo snad váhá rovnou s koupí, může si výstroj vyzkoušet právě na zimním táboře. Tam je možné si dokonce vyzkoušet Samojeda v zápřahu, ať už na běžkách, nebo na saních. Na startu u cvičného okruhu je vždy Ota Janko, který ochotně a rád pomáhá všem začátečníkům a radí i těm, co už závodí. „Každý má své zkušenosti a mnohé se dozví od těch nejlepších na internetu. Proto o výstroji, trénincích, výživě a péči o psy říkám jen své názory a v pátek a v sobotu večer o všem společně diskutujeme. Mnoho se například mluvilo o mazání tlapek, aby nedocházelo při běhu na ostrém sněhu k jejich poškození. Vyzkoušelo se ledacos, ale já a mnoho dalších musherů jsme se nakonec vrátili k dávno využívanému vepřovému sádlu,“ uvádí jednu ze zkušeností.
Výkony a péče
Psi Oty Janka, stejně jako sám páníček, jsou opravdu zachovalí, aktivní a těší se zdraví i ve vyšším věku, přestože jejich tělo dostalo opravdu zabrat. První závod jel ve Vrchlabí v roce 1995, ale nejvíce vzpomíná na svoji oblíbenou Ledovou jízdu. Je to v tuzemsku nejstarší a nejtěžší závod, dlouhý 150–200 kilometrů, a vede po hřebenech i údolím Krkonoš. „V roce 2018 je plánovaný na 17. až 19. února. Start je v Peci pod Sněžkou v sobotu večer, neboť začíná noční etapou. Už samotný start, obvykle na úpatí sjezdovky, stojí za zhlédnutí. Závodí psí spřežení s musherem a jedním lyžařem, přičemž si veškerou stravu pro sebe a psy a ostatní výbavu musí vézt na saních, neboť nocují ve stanech. V sobotu, v neděli a v pondělí mohou zájemci vidět závodníky na hřebenech například v okolí Luční, Pražské či Kolínské boudy, v okolí Černé a Světlé hory,“ popisuje Ota Janko, který je členem Musher´s clubu Krakonoš, jenž organizuje zmíněný závod. A právě své zkušenosti ze závodů se snaží zprostředkovat všem zájemcům o tento sport. Vždy zdůrazňuje péči o psy, ale zároveň upozorňuje, že na mnohé otázky nelze jednoznačně odpovědět. „Já například dávám do krmiva přípravky, které mají omezit opotřebování kloubů. Dělá to hodně musherů, ale jsou i takoví, kteří mají jinou zkušenost. Takže každý si musí vybrat to, co považuje pro psy za nejlepší,“ míní Ota Janko. Jeho názor na rozmanitost péče o psy potvrzuje třeba přední český musher, magistr Rudolf Chlad mladší: „Pracuji jako fyzioterapeut, takže pohybovým aparátem se zabývám i u lidí. U našich saňových psů žádné přípravky na klouby nepoužíváme. Jsem toho názoru, že efekt neodpovídá vynaloženým prostředkům. Raději se držíme zásady, že všeho moc škodí, a to i u psů. Základem je psy, stejně jako lidi, nepřetěžovat. V posledních letech nemáme s pohybovým aparátem psů žádné problémy, když je rozumně a vhodně trénujeme.“
Zkušenosti a názory vyznavačů saňového sportu mohou být různé, ale v něčem jsou zajedno – všichni mají radost z pohybu, stejně jako jejich čtyřnožci. A pokud to chcete zkusit i vy, majitelé větších pejsků, a umíte-li lyžovat na běžkách, neváhejte. Zima by měla takovému třeba jen rekreačnímu sportování s jedním pejskem přát.
