Autorská práva nevlastním. Ale pokud ještě neznáte, stojí to za přečtení, doporučuji)
Jak se smířit se soužitím s kočičkou
..stačí pochopit základní kočičí pravidla:
Koupelna : Vždy doprovázej hosty do koupelny. Nemusíš vůbec nic dělat. Stačí, když si sedneš a budeš na ně zírat.
Nábytek : Když musíš zvracet, rychle vyskoč na křeslo. Pokud to ve spěchu nestihneš, aspoň se postav na drahý orientální koberec. Pokud v bytě orientální koberec není, postačí i huňatá podložka. Když pak zvracíš na koberec, udělej to s rozběhem a raději hned dvakrát, aby byla skvrna aspoň tak dlouhá jako lidská noha.
Asistence : Pokud jeden z tvých lidí na něčem pracuje a druhý jen líně polehává, drž se toho zaměstnaného. Říká se tomu „pomáhání", u lidí je to obecně známo i jako „překážení".
Následují pravidla správného „pomáhání":
Když dohlížíš na vaření, posaď se těsně za levou patu kuchaře. Neuvidí tě, a tak máš větší šanci, že na tebe šlápne a pak tě vezme do náruče a bude tě hladit.
Když tvůj člověk čte, lehni si mu těsně pod bradu, přesně mezi oči a knihu, pokud nemůžeš ležet přímo na knize.
Když tvůj člověk vyřizuje nějaké papírování, lehni si doprostřed papírů, ale tak, abys jich měl co nejvíc pod sebou. Dělej, jako bys dřímal, ale co nejčastěji sekej tlapkou po tužce.
Když tvůj člověk píše vánoční pohledy nebo vyplňuje daňové přiznání, nezapomeň, že mu musíš pomoct! Posaď se na ten papír, na kterém právě pracuje. Pokud tě přemístí, odměň ho smutným pohledem. Když práce dobře pokračuje, poválej se po papírech a trochu je pomačkej. Když tě podruhé přenese na jiné místo, shazuj ze stolu jednu tužku po druhé - ale pomalu!
Když tvůj člověk čte noviny a drží je ve výšce, skoč před noviny. Lidé také rádi skáčou!
Když tvůj člověk pracuje u počítače, vyskoč na stůl, přeběhni po klávesnici, pohraj si s myší a pak si mu lehni na klín a na paže tak, abys mu užitečně zpomalil psaní.
Dveře : Zavřené dveře jsou zakázané, ať vedou do kteréhokoli pokoje. Postav se na zadní nohy a zpracovávej dveře předními tlapkami. Až pak budou dveře otevřené, nemusíš jimi hned projít. Pokud se ti podařilo, že ti otevřeli dveře ven, zůstaň prostě stát přímo mezi nimi a trochu si popřemýšlej. Obzvlášť důležité je to při chladném počasí, dešti, sněžení nebo silných náletech komárů.
Kočičí záchod : Když používáš záchod, dbej vždy na to, abys vyházel ven co nejvíc steliva. Lidé rádi šlapou bosýma nohama na kočičí stelivo.
Doba spánku : Spi v noci na člověku tak, aby se ve spaní nemohl obracet.
Schovávání : Schovej se občas na místech, kde tě člověk nenajde. V žádném případě nevycházej ven dřív než za tři nebo čtyři hodiny. Člověk propadne panice (to lidé milují!) a bude si myslet, žes utekl. Až pak vyjdeš ven, zahrne tě člověk láskou a pozorností a možná dostaneš i pamlsek.
Běhání : Běhej co nejčastěji a pokud možno přímo pod nohama svého člověka, hlavně na schodech, když drží něco v náručí, ve tmě a ráno, hned jak vstane. Nesmírně tím zlepšíš jeho koordinaci pohybů.
A ještě poslední podnět : Přistup co nejblíž k člověku, nejraději k jeho obličeji, otoč se, zvedni ocas a ukaž mu zadní část těla. Lidé to milují, tak to dělej hodně často! A nezapomínej ani na hosty!
Uživatel s deaktivovaným účtem

Náš kocour vyvrhuje bezoár v noci a za dveře. Takže když je ráno otevírám, tak... Ještě, že to není kadík :D.
joanne.s
napsal(a):
Právě s tím blinkáním mě kocour posledně dostal. udělal to v jediné místnosti bytu, kde mám koberec, a to na třech různých místech, a podle rozptylu hromádek vždy za pochodu).
Tá teda nevím ale moje kočka matka je zlatíčko chodí i blinkat do záchodku, to koťata s tím takový problém nemají a blinkají ideálně pod gaučem :-D.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Peggi16: přidávám se... Když byl první kocourek malé koťátko a měli jsme ho několik dnů, volal mi syn do práce, že ho nemůže najít... "Všechno jsem prohledal, všechno", dušoval se. Tak jsem ho navedla, ať ještě prohledá každý škvírku v každém pokoji zvlášť a zavře za sebou. Nakonec jsem tedy jela dřív domů a hledali jsme znovu. Byl v ploché krabici v synově pokoji a celou dobu tam spinkal... Syn prohlásil, že se tam 2x díval
Blazice: Mně tohle udělaly dospělé kočky, hledala jsem, volala jsem, nic. Barák, resp. byt, je poměrně velký, už jsem byla na nervy, co se stalo. Jedna kočka byla schovaná v posteli mezi peřinou a přikrývkou, a to tak šikovně, že nebyla vůbec vidět. Druhá, to byl vlastně kocour, tak ten se schoval na křeslo, na kterém jsem měla přehozenou deku, že ji uklidím. Tam jsem hledala až nakonec, nenapadlo by mě, že tam bude (prostě si z toho udělal skrýš). Kočky umí opravdu vymýšlet .
Ale už jsem si zvykla, že kočky vyhledávají různé skrýše na ležení a spánek. Asi to má své opodstatnění.
A ještě jeden kocour, když měl tak 1 rok, udělal to, že vlezl do auta (asi na přední nápravu) a naši s tím autem odjeli asi do 1 km vzdáleného místa. Tam vyskočil a byl jak splašený, nic se mu díky bohu nestalo, ale já jsem byla na vyvrácení, když jsem se to dozvěděla. Měl obrovské štěstí, ani nechci pomyslet na to, kdyby za jízdy spadl.
peggi16
napsal(a):
Blazice: Mně tohle udělaly dospělé kočky, hledala jsem, volala jsem, nic. Barák, resp. byt, je poměrně velký, už jsem byla na nervy, co se stalo. Jedna kočka byla schovaná v posteli mezi peřinou a přikrývkou, a to tak šikovně, že nebyla vůbec vidět. Druhá, to byl vlastně kocour, tak ten se schoval na křeslo, na kterém jsem měla přehozenou deku, že ji uklidím. Tam jsem hledala až nakonec, nenapadlo by mě, že tam bude (prostě si z toho udělal skrýš). Kočky umí opravdu vymýšlet .
Ale už jsem si zvykla, že kočky vyhledávají různé skrýše na ležení a spánek. Asi to má své opodstatnění.
A ještě jeden kocour, když měl tak 1 rok, udělal to, že vlezl do auta (asi na přední nápravu) a naši s tím autem odjeli asi do 1 km vzdáleného místa. Tam vyskočil a byl jak splašený, nic se mu díky bohu nestalo, ale já jsem byla na vyvrácení, když jsem se to dozvěděla. Měl obrovské štěstí, ani nechci pomyslet na to, kdyby za jízdy spadl.
Moji příbuzní takto bohužel kdoví jak dlouho jezdili s mrtvou kočkou v motoru. Až zápach je donutil zvednout kapotu a tam takovéto překvapení .
peggi16
napsal(a):
Hrůůůza! Tohle bych zažít teda nechtěla.
Kocour už je opatrný, tak snad se poučil. Ale nevím, co ho to tehdy napadlo...
No on je bratranec ještě strašnej cíťa - jsme na tom stejně, co se týká vztahu ke kočkám a zvířatům vůbec, tak si představte, že to zjistil v Brně, ale neměl sílu (odvahu?) kočenu vzít, tak s ní jel až domů (50km) a tam ji musel z auta vyndat jeho otec a pohřbít...
fikovnice
napsal(a):
No on je bratranec ještě strašnej cíťa - jsme na tom stejně, co se týká vztahu ke kočkám a zvířatům vůbec, tak si představte, že to zjistil v Brně, ale neměl sílu (odvahu?) kočenu vzít, tak s ní jel až domů (50km) a tam ji musel z auta vyndat jeho otec a pohřbít...
Tak to si můžeme podat ruku, jsem na tom stejně. Mně dělají např. mrtvá zvířata na silnici strašně zle, strašně si to beru, je mi jich líto, že je kdosi zajel.
Na konci května jsem takto přišla o kocoura, měl chudák jen 3 roky (paradoxem je, že jsem ho jako malé kotě zachránila ze silnice). Auto mu přejelo hlavu, obrečela (spíš ořvala) jsem to strašně, byla jsem na vyvrácení, nemohla jsem se z toho pohledu vzpamatovat...to víte, chybí mi stále, byl to mazel. Furt si říkám, co když to udělal někdo schválně, jsou takoví...nevím. Ještě ten den (resp. jeho poslední den života) jsem si ho fotila na terase, ležel v psím víně, vypadalo to pěkně...a za 24 hodin jsem ho pohřbila.
No, čím jsem starší, tím to nesu hůř...
peggi16
napsal(a):
Tak to si můžeme podat ruku, jsem na tom stejně. Mně dělají např. mrtvá zvířata na silnici strašně zle, strašně si to beru, je mi jich líto, že je kdosi zajel.
Na konci května jsem takto přišla o kocoura, měl chudák jen 3 roky (paradoxem je, že jsem ho jako malé kotě zachránila ze silnice). Auto mu přejelo hlavu, obrečela (spíš ořvala) jsem to strašně, byla jsem na vyvrácení, nemohla jsem se z toho pohledu vzpamatovat...to víte, chybí mi stále, byl to mazel. Furt si říkám, co když to udělal někdo schválně, jsou takoví...nevím. Ještě ten den (resp. jeho poslední den života) jsem si ho fotila na terase, ležel v psím víně, vypadalo to pěkně...a za 24 hodin jsem ho pohřbila.
No, čím jsem starší, tím to nesu hůř...
No jsme na tom stejně... Alespoň si zde můžeme říct, že jsou pořád lidi, kterým není osud koček a zvířat vůbec lhostejný. Já jsem na podzim r.2013 strašně oplakala minulého kocoura. Byl uspán kvůli selhání ledvin. Bylo mu 12 let a byl se mnou i v těch hodně zlých dobách, a aniž by to tušil, tak mě vždy podržel. Prostě když mi bylo zle, třeba jsem se mu vyplakala do srsti, vzala si jej do postele, no však to tu všichni známe...
fikovnice
napsal(a):
No jsme na tom stejně... Alespoň si zde můžeme říct, že jsou pořád lidi, kterým není osud koček a zvířat vůbec lhostejný. Já jsem na podzim r.2013 strašně oplakala minulého kocoura. Byl uspán kvůli selhání ledvin. Bylo mu 12 let a byl se mnou i v těch hodně zlých dobách, a aniž by to tušil, tak mě vždy podržel. Prostě když mi bylo zle, třeba jsem se mu vyplakala do srsti, vzala si jej do postele, no však to tu všichni známe...
Přesně tak, kočka dokáže podržet člověka i v těch nejtěžších chvílích...
Já jsem takový ten "blb", co pomůže jak lidem tak i zvířatům, a pak funguje známé rčení: každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
Mně takto umřel kocour v necelých 5 letech, byl to takový jiný kocour (v dobrém), strašně jsem ho zbožňovala...nakonec mi umřel v rukou. Nikdy na to nezapomenu. Jsou to zlé zážitky a člověk se s tím hned tak nevyrovná, ještě teď se mi hrnou slzy do očí, jen si na to vzpomenu.
A ještě jsem si vzpomněla, jak jedna holka tady od nás tvrdila, že je na VŠ učili, že jsou kočky falešné, že je to vědecky dokázáno. A navíc i díky výchově kočky ráda neměla. Říkala, jsou falešné, pořídili jsme si kotě a ono odešlo (pravda byla taková, že ho zavřeli do králíkárny, pak ho dali ven bez dozoru...ani myš bych jim nesvěřila). Dnes, po několika letech, mají zas 2 koťata, protože mají plno myší.
Jó, kočka je šíleně falešná, kde ti vědci na takové kraviny chodí. Po 10 dnech pozorování mají výsledek: kočka je falešná. Falešný může být tak akorát člověk. A vědecký posudek...
fikovnice
napsal(a):
No jsme na tom stejně... Alespoň si zde můžeme říct, že jsou pořád lidi, kterým není osud koček a zvířat vůbec lhostejný. Já jsem na podzim r.2013 strašně oplakala minulého kocoura. Byl uspán kvůli selhání ledvin. Bylo mu 12 let a byl se mnou i v těch hodně zlých dobách, a aniž by to tušil, tak mě vždy podržel. Prostě když mi bylo zle, třeba jsem se mu vyplakala do srsti, vzala si jej do postele, no však to tu všichni známe...
Můžeme se všichni vzít za ruce a jít na pivo... Bellinka přišla jako náplast na samotu, ztrátu dítěte a jako můj skvělí parťák její děti jsou jako moje děti. Já jí dávám všechno ze sebe ona mi to stejně oplácí.
saty
napsal(a):
Můžeme se všichni vzít za ruce a jít na pivo... Bellinka přišla jako náplast na samotu, ztrátu dítěte a jako můj skvělí parťák její děti jsou jako moje děti. Já jí dávám všechno ze sebe ona mi to stejně oplácí.
Tak zrovna pivo by mi bodlo! Nějak se mi také zhoršily osobní problémy... Škoda, že nejsme všichni, co zde přispíváme a máme téměř shodné názory, ze stejného města nebo vesnice. Tak aspoň virtuálně připíjím všem kočkomaniakům!
peggi16
napsal(a):
Přesně tak, kočka dokáže podržet člověka i v těch nejtěžších chvílích...
Já jsem takový ten "blb", co pomůže jak lidem tak i zvířatům, a pak funguje známé rčení: každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
Mně takto umřel kocour v necelých 5 letech, byl to takový jiný kocour (v dobrém), strašně jsem ho zbožňovala...nakonec mi umřel v rukou. Nikdy na to nezapomenu. Jsou to zlé zážitky a člověk se s tím hned tak nevyrovná, ještě teď se mi hrnou slzy do očí, jen si na to vzpomenu.
A ještě jsem si vzpomněla, jak jedna holka tady od nás tvrdila, že je na VŠ učili, že jsou kočky falešné, že je to vědecky dokázáno. A navíc i díky výchově kočky ráda neměla. Říkala, jsou falešné, pořídili jsme si kotě a ono odešlo (pravda byla taková, že ho zavřeli do králíkárny, pak ho dali ven bez dozoru...ani myš bych jim nesvěřila). Dnes, po několika letech, mají zas 2 koťata, protože mají plno myší.
Jó, kočka je šíleně falešná, kde ti vědci na takové kraviny chodí. Po 10 dnech pozorování mají výsledek: kočka je falešná. Falešný může být tak akorát člověk. A vědecký posudek...
A smím se zeptat "Peggi" - když máte v nicku tu 16, tak Vám je teprve 16 let? Samozřejmě mi nemusíte odpovídat. Pokud však ano, tak máte neuvěřitelně vyspělé názory!
peggi16
napsal(a):
Přesně tak, kočka dokáže podržet člověka i v těch nejtěžších chvílích...
Já jsem takový ten "blb", co pomůže jak lidem tak i zvířatům, a pak funguje známé rčení: každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
Mně takto umřel kocour v necelých 5 letech, byl to takový jiný kocour (v dobrém), strašně jsem ho zbožňovala...nakonec mi umřel v rukou. Nikdy na to nezapomenu. Jsou to zlé zážitky a člověk se s tím hned tak nevyrovná, ještě teď se mi hrnou slzy do očí, jen si na to vzpomenu.
A ještě jsem si vzpomněla, jak jedna holka tady od nás tvrdila, že je na VŠ učili, že jsou kočky falešné, že je to vědecky dokázáno. A navíc i díky výchově kočky ráda neměla. Říkala, jsou falešné, pořídili jsme si kotě a ono odešlo (pravda byla taková, že ho zavřeli do králíkárny, pak ho dali ven bez dozoru...ani myš bych jim nesvěřila). Dnes, po několika letech, mají zas 2 koťata, protože mají plno myší.
Jó, kočka je šíleně falešná, kde ti vědci na takové kraviny chodí. Po 10 dnech pozorování mají výsledek: kočka je falešná. Falešný může být tak akorát člověk. A vědecký posudek...
"Já jsem takový ten "blb", co pomůže jak lidem tak i zvířatům, a pak funguje známé rčení: každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán."
A také v posledních několika dnech až týdnech jsem byla též po vykonání dobrých skutků náležitě potrestána. Jelikož je to opakovaně, ztrácím pak celkem elán a energii lidem pomáhat tak, jako třeba dřív...a oni se "kupodivu" podivují, že např. nejsem ochotná přijet 50 km někam a odvézt autem brzy ráno dospělou dceru mé kamarádky z dovolené domů, když oni mají v rodině "jen" dvě auta, ale zrovinka nikdo nemá čas tam jet (samozřejmě nejde o odvoz z žádné pustiny a podle mě tam celkem frekventovaně jezdí busy). No co už, možná jsem dřív ani tak nedělala dobré skutky, jako jsem spíš byla naivní a blbá.
Každopádně zvířata se za dobré skutky vždy odměňují, takže vůči nim své chování měnit nehodlám.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Fikovnice: žel, lidi si rychle zvyknou na "výpomoc" známého a rychle "zapomenou", že to není samozřejmost Není na škodu, občas se sám na dotyčného obrátit s nějakou prosbou...
fikovnice
napsal(a):
A smím se zeptat "Peggi" - když máte v nicku tu 16, tak Vám je teprve 16 let? Samozřejmě mi nemusíte odpovídat. Pokud však ano, tak máte neuvěřitelně vyspělé názory!
Smíte.16 mi není, to jsem dala neuváženě.16 je den mého narození. Až po nějaké době mě napadlo, že to nebylo zrovna šťastné a že je to zavádějící. Ale měnit to už nebudu.
fikovnice
napsal(a):
"Já jsem takový ten "blb", co pomůže jak lidem tak i zvířatům, a pak funguje známé rčení: každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán."
A také v posledních několika dnech až týdnech jsem byla též po vykonání dobrých skutků náležitě potrestána. Jelikož je to opakovaně, ztrácím pak celkem elán a energii lidem pomáhat tak, jako třeba dřív...a oni se "kupodivu" podivují, že např. nejsem ochotná přijet 50 km někam a odvézt autem brzy ráno dospělou dceru mé kamarádky z dovolené domů, když oni mají v rodině "jen" dvě auta, ale zrovinka nikdo nemá čas tam jet (samozřejmě nejde o odvoz z žádné pustiny a podle mě tam celkem frekventovaně jezdí busy). No co už, možná jsem dřív ani tak nedělala dobré skutky, jako jsem spíš byla naivní a blbá.
Každopádně zvířata se za dobré skutky vždy odměňují, takže vůči nim své chování měnit nehodlám.
Já jsem v pomoci lidem a zvířatům nepoučitelná. Třeba se to někde počítá.
A s pomocí zvířatům máte pravdu, lidé jim hodně dluží. Já osobně si vážím přírody obecně, nikde jinde si tam neodpočinu a úplný relax je, když vylezu na kopec k našim kozám. Jsou to opravdu společenská a chytrá zvířata...kdyby byli všichni lidi takoví, tak je na světě parádně. Včera večer jsem šla na kopec a společně s kozama jsme si dávaly třešně. Prostě pohoda...
PS: u pomoci zvířatům své chování určitě nemusíte měnit, zvíře Vás nepomluví ani nepodrazí.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Fikovnice: žel, lidi si rychle zvyknou na "výpomoc" známého a rychle "zapomenou", že to není samozřejmost Není na škodu, občas se sám na dotyčného obrátit s nějakou prosbou...
Jak hlubokou pravdu "Blazice" máte!
Také jsem to opakovaně zkusila - obrátit se o pomoc já - a ejhle - ono to nejde, není čas, zrovna je něco důležitějšího atd. atd. Tak jsem dostala obrazně za mé dobré skutky pěkně po hu..(tváři)!
fikovnice
napsal(a):
Jak hlubokou pravdu "Blazice" máte!
Také jsem to opakovaně zkusila - obrátit se o pomoc já - a ejhle - ono to nejde, není čas, zrovna je něco důležitějšího atd. atd. Tak jsem dostala obrazně za mé dobré skutky pěkně po hu..(tváři)!
Dobrý skutek po zásluze potrestán, to mi něco připomíná, ale stále jsem blbá a vstřícná třeba se to věkem zlepší?
saty
napsal(a):
Zatím to nese statecne no tak je trošku starší než ja- táhne mu na 30 tak už ma trochu rozum a je moc hodny
A kde se takoví jedinci shánějí? Též bych potřebovala, i když - pravda - o kapánek starší.
S minulým ex jsem se rozešla na pohřební hostině po pohřbu mojí maminky. Dokonce i v tak vážné chvíli se choval otřesně, vyčítavě a pro mě nepřijatelně.