Měla bych jeden dotaz... vlastníme tři kočky, jednu obyčejnou téměř 6-letou a dvě modré roční britky. S manželem jsme rozhodnuti, že v budoucnu si pořídíme ještě mainského mývalího kocoura. Je to takový náš sen... no, spíš můj, ale podařilo se mi manžela "strhnout".
Chtěla jsem se zeptat, zda se dá přístupem a výchovou ovlivnit, aby kocourek byl mazlivý? Všechny naše tři kočky bohužel mazlivé nejsou, jen občas za náma přijdou, ale o hlazení a mazlení až tak nestojí a nám to přece jen chybí. A tak jsme zvažovali, jak potom ke koťátku přistupovat, aby o mazlení stálo. Myslíte, že se to dá alespoň trochu ovlivnit? Někdy mám obavy, že jsme u britek něco propásly, a navíc měly jedna druhou, tak k nám nevytvořily až tak úzký vztah. Nebo už se koťata takové narodí a mazlivé nebudou, ani kdybychom se snažili jakkoliv? Případně na co si dát při odběru kotěte pozor, zda se už dá předem alespoň trochu poznat, že kotě bude mazlivé?
Zajímaly by mě vaše názory...
No já zažila, že se opravdu s tím hlavně rodí na Sunny první a poslední vrh Dinušky poloviční turecká angora, tak jak ji máma očistila já si ji vzala do ruky ještě mokrou, aby natáhla i lidský pach mezi prvními pachy a ona hned natáhla krček že chce drbat sotva 5 minut na světě, takže ano rodí se s tím je neskutečný mazel do ted. Ale pokud se s kotátkem budete dostatečně každý den mazlit můžete to trošičku ovlivnit. Ale dospělá kočka je prostě svá nebude se mazlit na povel kdy budete chtít vy, ale vy se musíte přispůsobit jí kdy ona chce.
Bejina
napsal(a):
Měla bych jeden dotaz... vlastníme tři kočky, jednu obyčejnou téměř 6-letou a dvě modré roční britky. S manželem jsme rozhodnuti, že v budoucnu si pořídíme ještě mainského mývalího kocoura. Je to takový náš sen... no, spíš můj, ale podařilo se mi manžela "strhnout".
Chtěla jsem se zeptat, zda se dá přístupem a výchovou ovlivnit, aby kocourek byl mazlivý? Všechny naše tři kočky bohužel mazlivé nejsou, jen občas za náma přijdou, ale o hlazení a mazlení až tak nestojí a nám to přece jen chybí. A tak jsme zvažovali, jak potom ke koťátku přistupovat, aby o mazlení stálo. Myslíte, že se to dá alespoň trochu ovlivnit? Někdy mám obavy, že jsme u britek něco propásly, a navíc měly jedna druhou, tak k nám nevytvořily až tak úzký vztah. Nebo už se koťata takové narodí a mazlivé nebudou, ani kdybychom se snažili jakkoliv? Případně na co si dát při odběru kotěte pozor, zda se už dá předem alespoň trochu poznat, že kotě bude mazlivé?
Zajímaly by mě vaše názory...
Já mám pocit, že je to snad vrozené. Můj starší kocour prostě musí chtít, jinak se nemazlí. Teta, když za mnou přijede, tak kocour už si ji oblíbil, vítá ji, ale mazlení nee. Teta je z toho trochu nešťastná, ale já dělám jen to, co chce kocour. A mladší asi mazlivější o něco je, ale také je přece jen trochu rezervovanější. V náruči nejsou rád ani jeden.
evan

XXX.XXX.7.245
Řekla bych, že záleží na tom, jak kočka žije ve věku několika měsíců.
Já jsem tohle "zařídila" za pomoci dětí od sousedů Když byly moje kočky v kotěcím věku, tak za nimi celé letní prázdniny chodily děti z celého okolí a každý den se s nimi na zahradě dlouhé hodiny muckaly a hrály, následkem toho jsou kočky perfektně socializovaný a mazlivý na tisíc procent a z dětí jsou teď zase docela slušný odborníci na kočky.
Takže jen doporučuju poučený rozumný dítě, který na to má víc času než dospělý.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jednoznačně vrozené, přičemž samozřejmě životní zkušenosti ovlivňují, pozitivně i negativně.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Zajímavost - kopíruji:
K procesu učení patří i takzvaný imprinting (vtištění). Toto učení poskytuje novorozeným koťatům jejich matka a na něm záleží, jaký bude postoj a reakce kotěte na okolí a člověka. Důsledků tohoto učení již nikdy nelze kotě zcela zbavit. Proces vtištění můžeme využít k adaptaci malého kotěte na lidskou ruku, což je pro zvíře chované jako společník pro člověka důležité. Malá koťata bereme proto opatrně do ruky a již brzy můžeme pozorovat, jak si na ruku zvyknou. Z uvedeného však také plyne, že koťata z velkochovu, kde nebyl kontakt s lidmi, se nám ani při největší snaze nepodaří převychovat a odnaučit zejména plachosti vůči lidem.
Bejina
napsal(a):
Měla bych jeden dotaz... vlastníme tři kočky, jednu obyčejnou téměř 6-letou a dvě modré roční britky. S manželem jsme rozhodnuti, že v budoucnu si pořídíme ještě mainského mývalího kocoura. Je to takový náš sen... no, spíš můj, ale podařilo se mi manžela "strhnout".
Chtěla jsem se zeptat, zda se dá přístupem a výchovou ovlivnit, aby kocourek byl mazlivý? Všechny naše tři kočky bohužel mazlivé nejsou, jen občas za náma přijdou, ale o hlazení a mazlení až tak nestojí a nám to přece jen chybí. A tak jsme zvažovali, jak potom ke koťátku přistupovat, aby o mazlení stálo. Myslíte, že se to dá alespoň trochu ovlivnit? Někdy mám obavy, že jsme u britek něco propásly, a navíc měly jedna druhou, tak k nám nevytvořily až tak úzký vztah. Nebo už se koťata takové narodí a mazlivé nebudou, ani kdybychom se snažili jakkoliv? Případně na co si dát při odběru kotěte pozor, zda se už dá předem alespoň trochu poznat, že kotě bude mazlivé?
Zajímaly by mě vaše názory...
Nejvíce to ovlivní již chovatel, protože tzv. vtiskávací období je cca od 3 do 7 týdnů, takže na něm je, aby koťata hodně mazlil, seznámil je s různými zvuky domácnosti, atd. Hodně dělá i genetika - takže chtějte vědět povahu rodičů kotěte. Zvláště zda není matka plašan, protože koťata přebírají hodně chování právě od matky.
Vy to samozřejmě také ovlivníte, když kotě budete denně mazlit.
Jo, jinak kočky obecně preferuji spíš si vlézt na klín, než aby je měl člověk "spoutané" v náručí.
Jinak náš kříženeček asi mainky z útulku přišel jako plašan, co se mazlit nechtěl jako cca 10 týdenní. Denně jsem u něj seděla a vyprávěla mu, co ten den bylo. A brala jsem ho pravidelně na klín a mazlila a mazlila ( jako skoro každá kočka miloval drbání pod bradičkou). Vyrostla z něj totální přísavka. ;) Bohužel už s námi od ledna není ( auto :' ( ), ale s úsměvem na tváři na něj vzpomínám, protože to byla moje veliká chlupatá láska.
Uživatel s deaktivovaným účtem

lavacca
napsal(a):
Nejvíce to ovlivní již chovatel, protože tzv. vtiskávací období je cca od 3 do 7 týdnů, takže na něm je, aby koťata hodně mazlil, seznámil je s různými zvuky domácnosti, atd. Hodně dělá i genetika - takže chtějte vědět povahu rodičů kotěte. Zvláště zda není matka plašan, protože koťata přebírají hodně chování právě od matky.
Vy to samozřejmě také ovlivníte, když kotě budete denně mazlit.
Kdysi jsem "odchovala" jeden vrh koťat, matka mazlivá vtěrka, koťata stejnou péči od matky i pozornost od lidí, a přesto (a samozřejmě!) velké rozdíly obecně v povahách včetně "mazlivosti". Základ všeho je v genech, v typu nervové soustavy, vše ostatní už jenom ovlivňuje to, co vytvořila příroda.
Kamarádka teď o víkendu našla v lese opuštěné bílé kotě (foto je v inzerci ) a kočička je naprosto úžasný mazel. Přestože byla asi delší dobu vyhozená, je vychrtlá a byla i značně dehydratovaná, musela vyrůst mezi lidmi, kteří se s ní mazlili. Nebojí se ruky, hlazení, pochování, spí přilepená na člověku a od prvního okamžiku je v bytě i čistotná. Kde se tenhle kočičí andílek v lese vzal, bůh suď... Myslím, že mazlivost je dána nejen úzkým kontaktem s lidmi od mala ale i vrozenou povahou.
Vybírejte kocourka, který bude mazlivý, klidný a vrnící , chovatelé vám určitě s výběrem pomohou.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Kdysi jsem "odchovala" jeden vrh koťat, matka mazlivá vtěrka, koťata stejnou péči od matky i pozornost od lidí, a přesto (a samozřejmě!) velké rozdíly obecně v povahách včetně "mazlivosti". Základ všeho je v genech, v typu nervové soustavy, vše ostatní už jenom ovlivňuje to, co vytvořila příroda.
A byla koťata ve stejné rodině nebo v různých rodinách? Ono i přístup ke kočce se v jednotlivých domácnostech hrozně liší a i dle toho se formuje kočičí povaha. ;)
Jinak třeba náš mladej briťák měl období cca od 4 do 7 měsíců, kdy se nechtěl brát moc do náruče na na klín - vždy u toho měl výraz "neruš! soustředím se na lumpačení!". Pak jak když mávnete kouzelným proutkem je z něj mazlík, co vyžaduje mazlinkání na klíně a sladce u toho přivírá očka.
Čím víc poznávám kočky, tím víc jsem názoru, že prostě poznají své "kočičí lidi", kteří jsou naladění na stejnou vlnu a s těmi se budou mazlit o stošest a pak jsou páníci, kteří jsou "tolerováni", ale nikdy z nich kočka není tak "odvázaná"
Kapku se mi to potvrdilo o víkendu, když jsem z pátku na sobotu byla u kamarádky, jež má 2 kočky a byla v šoku, jak od první chvíle byly obě kočky nasáčkované u mě a vyžadovaly mazlení. V noci se nasáčkovaly k nám do postele a sladce usnuly namáčknuté na mě. Prý se jinak cizích lidí celkem bojí a udržují odstup...což se potvrdilo druhý den při grilování, kdy tam dorazilo dalších 8 lidí a ve chvíli, kdy kočka přišla omrknout, co se tam děje došla ke mně, já ji vzala na klín - ona pozorovala chvíli okolí, seskočila, přeskočila plot na sousední zahrádku, kde teď nikdo nebydlí, a odtamtud znuděně koukala. A ač si jí chtěli další 2 lidi pohladit, tak se jim vyhnula a šla pryč.. docela koukali, že ke mně se přitočila zcela v klidu a nechala se drbat.
Takže za mě dost dělá genetika, socializace u mámy, ale i noví majitelé a jejich naladění na kočky.
Uživatel s deaktivovaným účtem

"A byla koťata ve stejné rodině nebo v různých rodinách? Ono i přístup ke kočce se v jednotlivých domácnostech hrozně liší a i dle toho se formuje kočičí povaha. ;) "
vsjo zůstalo doma (tudíž ideální sovnávací vzorek), z šestičlenné rodiny (mamina+4 kočičky + 1 kocourek) žijí ještě 3 dnes už 16ti leté babušky.
Mám aktuální zkušenost. Mladý byl doma sám cca 16hodin. Přijela jsem, on přešťastný, mazlil se (teď mimochodem mi leží na tričku a přede jak přadlena ). Ale před chvílí jsem se k němu naklonila (k jeho obličeji mým obličejem), že mu dám pusu (ti, co to neuznávají, nechť prominou, já toto prostě občas praktikuji ) a kocour mě sice jemně (bez drápů), ale jasně od sebe odstrčil! Prostě mu smrdím! Anebo je mu až takováto náklonnost nepříjemná. Kdo se takovýchto věcí neštítíte, máte také obdobnou zkušenost?
joanne.s
napsal(a):
Fikovnice: a jindy se chce mazlit takto, tře se rád obličej o obličej? i s pusinkama?
No, když nad tím přemýšlím, tak ladej mi občas olizuje nos, tváře a vlasy. Velkej takto blízkej kontakt až tak rád nemá. Ale ten se zas svalí jak podťatej a jak je tak obrovský (kolem 8kg!), tak většinou něco shodí - to on se třeba takto "svalí" na stole!
No a pusinkuju spíš já. Vím, že to někteří odsoudí. Ale já to tak prostě mám. A vím, že kocouři (ať už je jim to příjemné či není), moc dobře vědí, že jim tím projevuji lásku. Vždy u toho totiž šíleně předou. I u toho odsunování packou mladej předl...
joanne.s
napsal(a):
Fikovnice: Ano. Ale je fakt, že jsou situace, kdy bych pomazlení nedostala - když se na něco hodně soustředí, třeba moucha, můra nebo dobrý film v TV
...no jo můry - jak já jsem za ně vděčná...
A přitom je mi jich líto, třeba tuto noc mladej chytil můru a šel ji trápit - prostě jako myš - odnesl si ji na koberec a pustil a zase chytal, naštěstí to udělal jen jednou (to puštění a zase chycení). Jenže - to je příroda, mám tomu bránit? Já myslím, že snad nedělám nic zlého, když mu/jim to umožňuji.
fikovnice
napsal(a):
...no jo můry - jak já jsem za ně vděčná...
A přitom je mi jich líto, třeba tuto noc mladej chytil můru a šel ji trápit - prostě jako myš - odnesl si ji na koberec a pustil a zase chytal, naštěstí to udělal jen jednou (to puštění a zase chycení). Jenže - to je příroda, mám tomu bránit? Já myslím, že snad nedělám nic zlého, když mu/jim to umožňuji.
To se u nás už dlouho nestalo - protože kocourek trošku přibral, zadek ztěžkl, a kolikrát mu můra "utekla"! A já nespolupracuju, nepomůžu a nepomůžu - fandím můře, zlá panička!
fikovnice
napsal(a):
No, když nad tím přemýšlím, tak ladej mi občas olizuje nos, tváře a vlasy. Velkej takto blízkej kontakt až tak rád nemá. Ale ten se zas svalí jak podťatej a jak je tak obrovský (kolem 8kg!), tak většinou něco shodí - to on se třeba takto "svalí" na stole!
No a pusinkuju spíš já. Vím, že to někteří odsoudí. Ale já to tak prostě mám. A vím, že kocouři (ať už je jim to příjemné či není), moc dobře vědí, že jim tím projevuji lásku. Vždy u toho totiž šíleně předou. I u toho odsunování packou mladej předl...
U nás je to podobné. Mladá ta je maxipřítula, pusinkujeme se taky rády - ona čumáčkuje, olizuje, my pusinkujeme do kožíšku (tedy když ona chce, někdy taky se přikrčí a couvá, tak nenaléhám). Nejraději má teda dceru, to je prostě její hlavní panička. Však si ji taky sama vybrala v útulku (kočka dceru myslím). Mazlí se s námi všemi, ale lehnout si jde většinou jen k ní.
Starší zase je drbací a klínová, pusinku do kožíšku si sice dát nechá, ale ona sama od sebe to neudělá. Ta zas je fixovaná na mně.
joanne.s
napsal(a):
To se u nás už dlouho nestalo - protože kocourek trošku přibral, zadek ztěžkl, a kolikrát mu můra "utekla"! A já nespolupracuju, nepomůžu a nepomůžu - fandím můře, zlá panička!
No můj větší kocour měl teď ode mě naordinován pohyb na chalupě, dnes byl převezen zpět do Brna a zdá se mi ještě tlustší... A to byl na chalupě cca týden a já za ním jezdila, on ale ani moc nechtěl jíst, vždy se jen pomazlil a hrrr ven.
joanne.s
napsal(a):
To se u nás už dlouho nestalo - protože kocourek trošku přibral, zadek ztěžkl, a kolikrát mu můra "utekla"! A já nespolupracuju, nepomůžu a nepomůžu - fandím můře, zlá panička!
Jinak mladej byl dřív šílenej nešika, ale mám pocit, že už se v tom lovení zdokonalil (tedy těch můr, nevěřím, že by ulovil myš, kdyby měl tu možnost ), třeba tuto noc už to odneslo odhadem kolem 5 - 6 můr. Všechny s chutí zkonzumuje...
fikovnice
napsal(a):
No můj větší kocour měl teď ode mě naordinován pohyb na chalupě, dnes byl převezen zpět do Brna a zdá se mi ještě tlustší... A to byl na chalupě cca týden a já za ním jezdila, on ale ani moc nechtěl jíst, vždy se jen pomazlil a hrrr ven.
Jen dodatek: vždy si zobl jen pár těch granulek od Tebe - "Joanne".
Možná že bych konečně našla značku, ke které se uchýlíme...?