Jaké poslední radosti pro kocourka?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dopřejte mu to co má rád. Třeba tu konzervu, vaši přítomnost, "obyčejné" věci.
Můj kocourek se ke konci nechtěl mazlit, ale chtěl být se mnou. Tak jsem si třeba vzala ven nějakou práci, lehla si na trávu a on mi ležel na zádech. To měl rád.

Jé, Vy jste měla kopii měho exkocourka.
Jinak děkuji moc za názor a radu. Měla jsem teď více než hodinový telefonát s paní z prvního útulku - odkud mám velkého. Říkala, že TU chvíli poznám, že když jsem jí popsala jak to teď s malým je, tak že ještě je na světě rád. Tedy zřejmě. Neustále chodí za mnou a když jej hladím, tak přede. Takže kromě konzervy mě mělo hned napadnout, co je pro něj nejcennější. Já. Tj. být s ním, co to jen půjdete. A Vy "Chingis" píšete to stejné . Je to teď nefér vůči staršímu, ale já mu to vynahradím. Snad.

...tak přece přiletěl...
Noční motýl alias lišaj smrtihlav, který vybudil malého k lovu a následné konzumaci. Entomologové by mě za toto rádi neměli, ale jak já jsem vděčná za tyto obrovské můry...v těchto dnech...

Moc jsem si tento server oblíbila a hlavně vás tady - kočkaře. Stojím před dilematem. A moc prosím o radu. Mám zkusit třeba ještě infúzí (to by ale muselo být na veterině) zkvalitnit poslední období mého malého kocourka? Nemoc jej vysává. Je unavený, takže vlastně téměř pořád leží. Ale v noci jsem si jej položila na sebe a mohl se upříst - to pořád ještě není nešťastné zvíře. Pak ještě lovil můry. Jenže každý takovýto lov jej vyčerpá. Co jsem si tu nemoc nastudovala, tak by měla zahubit tím, že kočka úplně ztratí imunitu a zemře na nějakou nemoc. Mého kocoura ale ničí anémie - to je mi úplně jasné - z ní vyplývá ta jeho vyčerpanost. Ne to, že by bojoval s nějakou infekcí (v moudrých knihách píšou, že kočka pak třeba zmírá na zápal plic apod., tak to se (zatím) neděje).

Nechala bych tomu volný průběh.
(tedy já, rozhodnutí je na Vás...).

fikovnice napsal(a):
Moc jsem si tento server oblíbila a hlavně vás tady - kočkaře. Stojím před dilematem. A moc prosím o radu. Mám zkusit třeba ještě infúzí (to by ale muselo být na veterině) zkvalitnit poslední období mého malého kocourka? Nemoc jej vysává. Je unavený, takže vlastně téměř pořád leží. Ale v noci jsem si jej položila na sebe a mohl se upříst - to pořád ještě není nešťastné zvíře. Pak ještě lovil můry. Jenže každý takovýto lov jej vyčerpá. Co jsem si tu nemoc nastudovala, tak by měla zahubit tím, že kočka úplně ztratí imunitu a zemře na nějakou nemoc. Mého kocoura ale ničí anémie - to je mi úplně jasné - z ní vyplývá ta jeho vyčerpanost. Ne to, že by bojoval s nějakou infekcí (v moudrých knihách píšou, že kočka pak třeba zmírá na zápal plic apod., tak to se (zatím) neděje).

Pokud by to bylo zlepšení na pár dní, já bych to asi už nedělala.
To bych - když už - tak spíš riskla tu transfuzi, pokud by byla šance, že se ty červené krvinky "chytí" a mohlo by to změnit zdravotní stav aspoň na nějakou dobu. POkud už ten dosavadní lék na chudokrevnost nezabírá, asi bych ty rizika transfuze neřešila...


A určitě Vaše přítomnost a plná pozornost bude pro kocourka to nej , dobré jídlo taky. Ani mne nenapadá nic jiného, čím kočičce udělat poslední dny hezčí.
My jsme nevěděli, že má Laurinka poslední den, ale fakt měla ten den před smrtí hezký, konzerva kterou snědla tentokrát opravdu s chutí a pak spoustu péče a mazlení...

Jste hodní, že jste hned s "Rapotackou" zareagovali. Děkuji. Mezitím cosi uzrálo v mé hlavě (jsem konzervativec ale když už se k něčemu rozhoupu, tak si za tím opravdu jdu) a já zavolala na tu veterinu, kde mi poprvé malého dali do kupy a když byl v krizi, tak za ním paní dr. přijela ke mně. Telefon vzala zrovna tato dr. a já s ní domluvila její dnešní návštěvu brzy po poledni. Odebere krev velkému na testy FeLV a FIV (prosím, držte nám pěsti) a hlavně se podívá na malého - přiveze ještě vitamíny, domluvily jsme se na inj. železa (na tu anémii), B vitamínu a EVENT. na infúzi - kterou bych mu dala já doma. Ona by zavedla kanylu a přivezla roztoky. Vše asi podle toho, co o něm usoudí také ona. Dr. jsem řekla, že malého už na veterinu vozit nebudu. Takže to je poslední průběh...

Zajímalo by mě, zda zvířata cítí blížící se smrt...? Maličký už je na mně úplně natlačený - to nikdy nedělal, spával mi v nohách. Lísá se ke mně. Naštěstí přede, před chvílí se protahoval - vypadal slastně. Ale vím, že jej prostě šíleně ničí ta únava...

Acamar napsal(a):
Pokud by to bylo zlepšení na pár dní, já bych to asi už nedělala.
To bych - když už - tak spíš riskla tu transfuzi, pokud by byla šance, že se ty červené krvinky "chytí" a mohlo by to změnit zdravotní stav aspoň na nějakou dobu. POkud už ten dosavadní lék na chudokrevnost nezabírá, asi bych ty rizika transfuze neřešila...


A určitě Vaše přítomnost a plná pozornost bude pro kocourka to nej , dobré jídlo taky. Ani mne nenapadá nic jiného, čím kočičce udělat poslední dny hezčí.
My jsme nevěděli, že má Laurinka poslední den, ale fakt měla ten den před smrtí hezký, konzerva kterou snědla tentokrát opravdu s chutí a pak spoustu péče a mazlení...

U něho je ten průběh tak šíleně atypický (mám na mysli jak se dostal z první krize), že člověk neví, co a jak bude dlouho trvat. Věřím na věci mezi nebem a zemí. A já na tom začátku léta VĚŘILA, že se z toho malý dostane, a on opravdu vstal z mrtvých. Teď jsem víru ztratila a malý se horší a horší...

K té transfúzi - ona by mu bohužel život nezachránila. I ona je jen řešením té anémie, nikoli příčiny nemoci, kterou je ten hnusnej vir a potažmo leukémie plus ztráta imunity. Jenže u něj to má ten průběh takový divný v tom, že mu to jaksi mnohem víc ničí červenou krevní řadu (červené krvinky, hemoglobin). Takže transfúze by mu asi pomohla hodně... Ale je to prostě řešení opět jen na čas. Na jak dlouhý, netuším... Já jsem hlavně udělala rozhodnutí jej již netahat pryč z bytu. On byl vždy bytový, takový gaučák oproti velkému.

Děkuji "Acamar" za Vaše slova, myslím, že moje přítomnost mu dělá v podstatě tu nejlepší službu. Jen proboha, kde mám na to brát pořád sílu... Už druhou noc jsem nespala, moc mě to trápí. Opravdu moc. V minulosti jsem již chybovala stran odchodu mně blízkých. A už zase je tu situace, kdy mě opouští blízká bytost. Ten osud mě ne a ne "zocelit", protože jsem naopak v noci s malým v náruči brečela. A to ještě je teď velký kocour tak trochu na vedlejší koleji...

Moc Vám přeju, aby se stal nějaký zázrak a kocourek se uzdravil.

fikovnice napsal(a):
Jste hodní, že jste hned s "Rapotackou" zareagovali. Děkuji. Mezitím cosi uzrálo v mé hlavě (jsem konzervativec ale když už se k něčemu rozhoupu, tak si za tím opravdu jdu) a já zavolala na tu veterinu, kde mi poprvé malého dali do kupy a když byl v krizi, tak za ním paní dr. přijela ke mně. Telefon vzala zrovna tato dr. a já s ní domluvila její dnešní návštěvu brzy po poledni. Odebere krev velkému na testy FeLV a FIV (prosím, držte nám pěsti) a hlavně se podívá na malého - přiveze ještě vitamíny, domluvily jsme se na inj. železa (na tu anémii), B vitamínu a EVENT. na infúzi - kterou bych mu dala já doma. Ona by zavedla kanylu a přivezla roztoky. Vše asi podle toho, co o něm usoudí také ona. Dr. jsem řekla, že malého už na veterinu vozit nebudu. Takže to je poslední průběh...

Zajímalo by mě, zda zvířata cítí blížící se smrt...? Maličký už je na mně úplně natlačený - to nikdy nedělal, spával mi v nohách. Lísá se ke mně. Naštěstí přede, před chvílí se protahoval - vypadal slastně. Ale vím, že jej prostě šíleně ničí ta únava...

Tak pokud přijde vaše veterinářka domů, určitě to proberete lépe s ní než tady.

Já zas teď řeším různící se odpovědi na to, zda je možný u FeLV i nepřímý přenos. Přece jen celou dobu k nám chodí návštěvy, a někteří také chovají kočky. Většina informací na které jsem narazila je, že je přenosná jen přímým kontaktem. Rozhodla jsem se však přímo se zeptat na toto na netových vet-poradnách... a dostala se mi i jedna odpověď, že to možné je a doporučují známých kočky proočkovat
Mohla byste se prosím zeptat vaší vet, jaké má ona zkušenosti?

Jestli zvířata cítí blížící smrt netuším. Ale když mi není dobře, cítím se oslabená, taky mi dělá dobře něčí přítomnost a fyzický kontakt, péče...

To není veselé čtení, je mi z toho dost na nic..natož tak vám Je mi to tak líto. Zkuste ještě chvíli věřit na zázrak...třeba ta infuzka pomůže...kéž by. My také se psem zkoušeli všechno možné, člověk si prostě říká, že musí už zkusit cokoliv, drží se každé kapičky naděje. Bohužel to nevyšlo a je pravdou, že zpětně jsme si říkali, že jsme ho měli radši nechat doma v klidu, ne pořád tahat po veterině...když umřel tak jako tak Ale když vetka přijde k vám, tak je to mnohem lepší, bude s váma, ve svém.

Po čase jsem zase na IFauně a hned taková smutná zpráva. Já bych kocourka transfuzí už netrápila. Pokud není aspoň malá šance na uzdravení, pak bych mu zpříjemňovala život, jak to půjde. A pak bych ho nechala v klidu odejít. Přeji Vám hodně síly a držím palce, aby ta poslední chvíle byla ještě hodně daleko.
Jen mi napadlo, podle mých zkušeností i zkušeností mých přátel, mají kočky i psi rádi silné vývary. Když už nechtěli nic jiného, na trochu vývaru se přemluvit dali.
Držte se - oba (všichni tři, vlastně, držím palce, aby Velký byl zdravý) .

fikovnice napsal(a):
U něho je ten průběh tak šíleně atypický (mám na mysli jak se dostal z první krize), že člověk neví, co a jak bude dlouho trvat. Věřím na věci mezi nebem a zemí. A já na tom začátku léta VĚŘILA, že se z toho malý dostane, a on opravdu vstal z mrtvých. Teď jsem víru ztratila a malý se horší a horší...

K té transfúzi - ona by mu bohužel život nezachránila. I ona je jen řešením té anémie, nikoli příčiny nemoci, kterou je ten hnusnej vir a potažmo leukémie plus ztráta imunity. Jenže u něj to má ten průběh takový divný v tom, že mu to jaksi mnohem víc ničí červenou krevní řadu (červené krvinky, hemoglobin). Takže transfúze by mu asi pomohla hodně... Ale je to prostě řešení opět jen na čas. Na jak dlouhý, netuším... Já jsem hlavně udělala rozhodnutí jej již netahat pryč z bytu. On byl vždy bytový, takový gaučák oproti velkému.

Děkuji "Acamar" za Vaše slova, myslím, že moje přítomnost mu dělá v podstatě tu nejlepší službu. Jen proboha, kde mám na to brát pořád sílu... Už druhou noc jsem nespala, moc mě to trápí. Opravdu moc. V minulosti jsem již chybovala stran odchodu mně blízkých. A už zase je tu situace, kdy mě opouští blízká bytost. Ten osud mě ne a ne "zocelit", protože jsem naopak v noci s malým v náruči brečela. A to ještě je teď velký kocour tak trochu na vedlejší koleji...

Já bych na ty transfuze šla, i když by mu to pomohlo jen na čas. ale aspoň uděláte vše, aby neumřel. na konci budete ráda, že jste to udělala. i těch pár dnů nebo týdnů si ten kocourek zaslouží. já měla před rokem úplně stejné myšlenky jako vy, kočička naštěstí žije, někdy je aktivní až moc jako malé kotě, jindy spí jako 90letý staroušek, jazyk venku, ddezorientovaná, křehká... taky si říkám, až to jednou přijde, bude to hrozné. když si vzpomenu, že musela celé roky trpět hladem a bolestí, že jsem ji mohla dát domov až v nějakých 8-9 letech, tak bych ji nejraději nakoupila všechny pamlsky světa. je jí to hrozně vidět v očích, že měla těžký život. ale má zase jinou nemoc než váš kocourek. umím si moc dobře představit, co pro vás znamená

My jsme dávali psu transfuze dvě, druhou už tělo nepřijalo a tím jsme jeho odchod ještě urychlili. I když nám vet řekl, že už je to pro něj už vlastně jediná možnost léčby(nic jiného nezabralo) tak bych už nikdy do toho nešla...

fikovnice napsal(a):
Jste hodní, že jste hned s "Rapotackou" zareagovali. Děkuji. Mezitím cosi uzrálo v mé hlavě (jsem konzervativec ale když už se k něčemu rozhoupu, tak si za tím opravdu jdu) a já zavolala na tu veterinu, kde mi poprvé malého dali do kupy a když byl v krizi, tak za ním paní dr. přijela ke mně. Telefon vzala zrovna tato dr. a já s ní domluvila její dnešní návštěvu brzy po poledni. Odebere krev velkému na testy FeLV a FIV (prosím, držte nám pěsti) a hlavně se podívá na malého - přiveze ještě vitamíny, domluvily jsme se na inj. železa (na tu anémii), B vitamínu a EVENT. na infúzi - kterou bych mu dala já doma. Ona by zavedla kanylu a přivezla roztoky. Vše asi podle toho, co o něm usoudí také ona. Dr. jsem řekla, že malého už na veterinu vozit nebudu. Takže to je poslední průběh...

Zajímalo by mě, zda zvířata cítí blížící se smrt...? Maličký už je na mně úplně natlačený - to nikdy nedělal, spával mi v nohách. Lísá se ke mně. Naštěstí přede, před chvílí se protahoval - vypadal slastně. Ale vím, že jej prostě šíleně ničí ta únava...

Jako první držím strašně moc pěsti, aby starší kocourek nebyl pozitivní

Nevím, jestli zvířátka cítí blížící se smrt, ale určitě cítí lásku svého dvounožce. Možná si jen zvykl, že tě má víc pro sebe a užívá si to. Taky mu může dělat dobře to lidské teplíčko, které z tebe cítí. Prostě je mu u tebe dobře a dává ti to najevo.

Dej určitě vědět co říkala paní doktorka.

Čikkita napsal(a):
Moc Vám přeju, aby se stal nějaký zázrak a kocourek se uzdravil.

Moc moc děkuji! Ten zázrak se nestane, ale velmi si vážím Vašich slov.

Čikkita napsal(a):
Moc Vám přeju, aby se stal nějaký zázrak a kocourek se uzdravil.

Jé teď jsem Vám naklikala 4 plusové body , ono to někdy takto blbne, ale to nevadí - já si za nimi stojím!

Při každém čtení o vašem maličkém se mi stahuje žaludek, je mi moc líto co prožíváte. Člověku se pak vybaví odchody našich již zemřelých zvířátek... k životu to patří, ale citlivý člověk se s tím těžko smiřuje.
Můj názor je ten, že pokud by ta transfuze měla pomoct, že by se mu ulevilo a byl by s vámi o něco dýl, snad bych to ještě zkusila. O to dýl mu můžete zpříjemňovat ten jeho pomalý konec... svou přítomností, jídlem, které míval moc rád...
... musí to pro vás být moc těžké... naší fence jsme se snažili pomoct dokud to šlo, ale až bylo vidět, že viditelně už velmi trpí, pak jsme věděli, že je čas na milosrdnou eutanázii. Naše dvoukilová fenečka maltézáčka dostala injekci a usínala manželovi v náručí. Doteď to strašně bolí i když je to už 3 roky, ale víme, že pak jsme věděli, že to pro ni bude jen vysvobození.
Takže dokud to půjde, snažte se s malým bojovat, dokud bojuje i on, nevzdávejte to... ve vašem případě bych si ale moc přála, aby se stal zázrak...

fikovnice napsal(a):
Moc moc děkuji! Ten zázrak se nestane, ale velmi si vážím Vašich slov.

Není zač, opravdu bych Vám i jemu moc přála, aby se uzdravil. Člověk by pro ty drobečky udělal cokoliv, kdyby věděl že to pomůže. Je to moc smutné takhle přijít o kamaráda. My jsme tři roky zpátky museli nechat uspat pejska - měl rakovinu a už mu nebylo pomoci - a nikdy nezapomenu jeho oči jak se na mě díval, když mu píchali injekci.

Moc vám všem děkuji za podporu! Protože jsem dvě noci nespala, nejedla jsem, tak jsem po včerejší návštěvě veterinářky a večer pak ještě kamarádky vytuhla. Vůbec nevím zda jsem na nějaké vlákno napsala ty hlavní informace.
Můj velký kocour je NEGATIVNÍ - jak FeLV, tak FIV! Ani vetka tomu nechtěla věřit...
Můj mladší kocourek se mnou ještě je. Ale včerejšek jsem prostě já nedala psychicky, strašně moc jsem se vybrečela. Dr. se ještě kocourek nezdál být na uspání, tak mu zavedla kanylu na infúzi. Když jsme ji chtěly spustit, vytrhl se a utekl. Domluva tedy byla, že mu dám infúzi já sama. To jsem nezvládla, přece jen jedny ruce byly málo. Proto přijela kámoška a když už byl maličký napojený, udělal ze sebe "mrtvolu" - opravdu na nás hodil "flignu", a následně se vytrhl a opět utekl - pod postel. Kamarádka u mě byla přes hodinu, kocourek přesto nevylezl. Po jejím odchodu okamžitě, ale to jsem jej již netrápila. Dnes večer opět přijede vetka a asi kanylu zruší. Absolutně nejsem schopná poznat, jestli už je TA chvíle... Byla jsem dnes u zubaře, vrátím se, malý ihned skočil za mnou do postele, když jsem si lehla a předl a předl... Má prostě ještě dost síly - na to, aby utekl třeba před tou infúzí. Ale jíst moc nechce. Jsem na sebe strašně naštvaná - tedy hlavně včera jsem byla a asi stokrát jsem se malému omluvila. Já absolutně nechápu jak to, že tentokrát NEUMÍM nebo nejsem schopná tu chvíli poznat...

fikovnice napsal(a):
Moc vám všem děkuji za podporu! Protože jsem dvě noci nespala, nejedla jsem, tak jsem po včerejší návštěvě veterinářky a večer pak ještě kamarádky vytuhla. Vůbec nevím zda jsem na nějaké vlákno napsala ty hlavní informace.
Můj velký kocour je NEGATIVNÍ - jak FeLV, tak FIV! Ani vetka tomu nechtěla věřit...
Můj mladší kocourek se mnou ještě je. Ale včerejšek jsem prostě já nedala psychicky, strašně moc jsem se vybrečela. Dr. se ještě kocourek nezdál být na uspání, tak mu zavedla kanylu na infúzi. Když jsme ji chtěly spustit, vytrhl se a utekl. Domluva tedy byla, že mu dám infúzi já sama. To jsem nezvládla, přece jen jedny ruce byly málo. Proto přijela kámoška a když už byl maličký napojený, udělal ze sebe "mrtvolu" - opravdu na nás hodil "flignu", a následně se vytrhl a opět utekl - pod postel. Kamarádka u mě byla přes hodinu, kocourek přesto nevylezl. Po jejím odchodu okamžitě, ale to jsem jej již netrápila. Dnes večer opět přijede vetka a asi kanylu zruší. Absolutně nejsem schopná poznat, jestli už je TA chvíle... Byla jsem dnes u zubaře, vrátím se, malý ihned skočil za mnou do postele, když jsem si lehla a předl a předl... Má prostě ještě dost síly - na to, aby utekl třeba před tou infúzí. Ale jíst moc nechce. Jsem na sebe strašně naštvaná - tedy hlavně včera jsem byla a asi stokrát jsem se malému omluvila. Já absolutně nechápu jak to, že tentokrát NEUMÍM nebo nejsem schopná tu chvíli poznat...

Moc gratuluji k negativním testům u staršího kocourka.
Doporučila u něj veterinářka, nějaké vitamíny, nebo očkování, aby dokud bude malý doma, tak to přeci jen nechytil?

Nepoznáš to jen proto, že nejspíš ještě TA chvíle nepřišla.

Mrkni do SZ.

Machyska napsal(a):
Moc gratuluji k negativním testům u staršího kocourka.
Doporučila u něj veterinářka, nějaké vitamíny, nebo očkování, aby dokud bude malý doma, tak to přeci jen nechytil?

Nepoznáš to jen proto, že nejspíš ještě TA chvíle nepřišla.

Mrkni do SZ.

Souhlasím s Machyskou... nejste si jistá, protože ta chvíle ještě nepřišla...

... já se tehdy bála, že to nepoznám a až to přišlo, pak jsem si byla jistá...

Také gratuluji k negativním testům... konečně aspoň nějaká pozitivní zpráva. A pokud se tak kocourek brání a utíká od infuze, to musí být velký bojovník... bojujte dál...

...držte se...

i mě moc potěšilo, že je starší kocourek OK - to ostatní je stále smutnější čtení... je mi líto, že už malému ani jíst moc nechutná. Ale není divu, že si ve vaší blízkosti spokojeně vrní..jste jeho milující opora Posílám na dálku všechnu sílu na překonání tohoto těžkého období

Machyska napsal(a):
Moc gratuluji k negativním testům u staršího kocourka.
Doporučila u něj veterinářka, nějaké vitamíny, nebo očkování, aby dokud bude malý doma, tak to přeci jen nechytil?

Nepoznáš to jen proto, že nejspíš ještě TA chvíle nepřišla.

Mrkni do SZ.

Kouknu, teď čekám na vetku...
Stran velkého, když jsem se zeptala, zda jej nemám odvézt pryč (na chalupu), tak mi řekla:"Když to nechytil doteď, tak si nemyslím, že to chytí." (žili spolu rok a půl a malý byl EVIDENTNĚ pozitivní od začátku, tj. od mé adopce jeho...).

Moc vám všem děkuji, pomáhají mi vaše příspěvky a podporující slova...

...Protože jsem dvě noci nespala, nejedla jsem...

Kocourek vnímá, že se kvůli němu trápíte. Jezte s radostí, spinkejte uvolněně a mějte sladké sny, žijte přítomností.
Oplakáváte živého kocourka nebo Vaše blízké, kteří Vás předčasně opustili?
Odžíváte si s kocourky nyní i svá minulá trápení a bolesti a bezmoc.
Minulost nezměníme.
Můžeme se s minulostí smířit a přijmout ji.
Vaši kocourci Vás doprovází životem a jsou Vámi milovaní a opečovávaní.
Mají se líp než 90% koček v ČR, protože mají Vás a Vaši lásku.
Nemoc si nikdo nevybírá.
Nezhoršujte i svoje nemoci žalostným smutkem a zoufalstvím,
mají Vás lidi rádi, mají Vás zvířátka rádi,
nikdo nechceme, abyste se trápila.
Vy se loučíte...

Má-li to přijít, tak kocourek odejde na druhý břeh, když by nemoc učinila život nesnesitelným.
Určitě to poznáte, ta chvíle ještě nenastala.

Jsem onkologicky nemocná. Dle lékařů a statistik jsem měla umřít již před 8 lety.
Ale žiju, i když mám bolesti a tak.
Hodně mi vadilo, když nade mnou příbuzní brečeli, když mi bylo zle.
Řekla jsem, nebulte. Radujte se, že jsme ještě spolu. Ještě žiju.
Nechte běh věcí na vyšší moci.
Na bolest existují léky, i opiáty apod.(opiáty ne pro kočky!) Bolest způsobená nemocí se dá efektivně tlumit.
Na zoufalství není účinný lék. Hluboký smutek přitahuje negativní energii.
Nenechte se pohltit. Žijte láskyplně, dopřejte i svému tělu jídlo.
Ať Vám chutná.
Ať chutná i Vašim kocourkům (jejich jídlo).
Máme Vás rádi.

Vidíte v diskuzích ten zástup Vašich fanoušků? Drží Vám pěsti
a chtějí, abyste jedla a spala s požitkem a žila ráda

bouřka napsal(a):
...Protože jsem dvě noci nespala, nejedla jsem...

Kocourek vnímá, že se kvůli němu trápíte. Jezte s radostí, spinkejte uvolněně a mějte sladké sny, žijte přítomností.
Oplakáváte živého kocourka nebo Vaše blízké, kteří Vás předčasně opustili?
Odžíváte si s kocourky nyní i svá minulá trápení a bolesti a bezmoc.
Minulost nezměníme.
Můžeme se s minulostí smířit a přijmout ji.
Vaši kocourci Vás doprovází životem a jsou Vámi milovaní a opečovávaní.
Mají se líp než 90% koček v ČR, protože mají Vás a Vaši lásku.
Nemoc si nikdo nevybírá.
Nezhoršujte i svoje nemoci žalostným smutkem a zoufalstvím,
mají Vás lidi rádi, mají Vás zvířátka rádi,
nikdo nechceme, abyste se trápila.
Vy se loučíte...

Má-li to přijít, tak kocourek odejde na druhý břeh, když by nemoc učinila život nesnesitelným.
Určitě to poznáte, ta chvíle ještě nenastala.

Jsem onkologicky nemocná. Dle lékařů a statistik jsem měla umřít již před 8 lety.
Ale žiju, i když mám bolesti a tak.
Hodně mi vadilo, když nade mnou příbuzní brečeli, když mi bylo zle.
Řekla jsem, nebulte. Radujte se, že jsme ještě spolu. Ještě žiju.
Nechte běh věcí na vyšší moci.
Na bolest existují léky, i opiáty apod.(opiáty ne pro kočky!) Bolest způsobená nemocí se dá efektivně tlumit.
Na zoufalství není účinný lék. Hluboký smutek přitahuje negativní energii.
Nenechte se pohltit. Žijte láskyplně, dopřejte i svému tělu jídlo.
Ať Vám chutná.
Ať chutná i Vašim kocourkům (jejich jídlo).
Máme Vás rádi.

Vidíte v diskuzích ten zástup Vašich fanoušků? Drží Vám pěsti
a chtějí, abyste jedla a spala s požitkem a žila ráda

Nádherně napsané ! ... klobouk dolů...

Snad vám "fikovnice" tento příspěvek pomůže...

... nadále držím palce...

fikovnice napsal(a):
Moc vám všem děkuji za podporu! Protože jsem dvě noci nespala, nejedla jsem, tak jsem po včerejší návštěvě veterinářky a večer pak ještě kamarádky vytuhla. Vůbec nevím zda jsem na nějaké vlákno napsala ty hlavní informace.
Můj velký kocour je NEGATIVNÍ - jak FeLV, tak FIV! Ani vetka tomu nechtěla věřit...
Můj mladší kocourek se mnou ještě je. Ale včerejšek jsem prostě já nedala psychicky, strašně moc jsem se vybrečela. Dr. se ještě kocourek nezdál být na uspání, tak mu zavedla kanylu na infúzi. Když jsme ji chtěly spustit, vytrhl se a utekl. Domluva tedy byla, že mu dám infúzi já sama. To jsem nezvládla, přece jen jedny ruce byly málo. Proto přijela kámoška a když už byl maličký napojený, udělal ze sebe "mrtvolu" - opravdu na nás hodil "flignu", a následně se vytrhl a opět utekl - pod postel. Kamarádka u mě byla přes hodinu, kocourek přesto nevylezl. Po jejím odchodu okamžitě, ale to jsem jej již netrápila. Dnes večer opět přijede vetka a asi kanylu zruší. Absolutně nejsem schopná poznat, jestli už je TA chvíle... Byla jsem dnes u zubaře, vrátím se, malý ihned skočil za mnou do postele, když jsem si lehla a předl a předl... Má prostě ještě dost síly - na to, aby utekl třeba před tou infúzí. Ale jíst moc nechce. Jsem na sebe strašně naštvaná - tedy hlavně včera jsem byla a asi stokrát jsem se malému omluvila. Já absolutně nechápu jak to, že tentokrát NEUMÍM nebo nejsem schopná tu chvíli poznat...

Tak to je super zpráva, že starší kocour je negativní
To Vám moc přeju, že máte aspoň o jedno trápení méně
U nás se s tím mladší kočka bohužel setkala jako cca půlroční kotě, tam je ta pravděpodobnost chycení viru větší, imunita ještě není dobudovaná. No a nebo už to také měla z útulku...i když to si myslím, že by asi už nežila.

S tím nejezením to je právě neštěstí - další oslabování. U nás si Laura dávala třeba ty tekuté snacky, i když taky ne každý den, ale většinou aspoň to snědla.

Souhlasím s holkama - pravá chvíle ještě zřejmě není. Také si myslím, že to určitě poznáte.

bouřka napsal(a):
...Protože jsem dvě noci nespala, nejedla jsem...

Kocourek vnímá, že se kvůli němu trápíte. Jezte s radostí, spinkejte uvolněně a mějte sladké sny, žijte přítomností.
Oplakáváte živého kocourka nebo Vaše blízké, kteří Vás předčasně opustili?
Odžíváte si s kocourky nyní i svá minulá trápení a bolesti a bezmoc.
Minulost nezměníme.
Můžeme se s minulostí smířit a přijmout ji.
Vaši kocourci Vás doprovází životem a jsou Vámi milovaní a opečovávaní.
Mají se líp než 90% koček v ČR, protože mají Vás a Vaši lásku.
Nemoc si nikdo nevybírá.
Nezhoršujte i svoje nemoci žalostným smutkem a zoufalstvím,
mají Vás lidi rádi, mají Vás zvířátka rádi,
nikdo nechceme, abyste se trápila.
Vy se loučíte...

Má-li to přijít, tak kocourek odejde na druhý břeh, když by nemoc učinila život nesnesitelným.
Určitě to poznáte, ta chvíle ještě nenastala.

Jsem onkologicky nemocná. Dle lékařů a statistik jsem měla umřít již před 8 lety.
Ale žiju, i když mám bolesti a tak.
Hodně mi vadilo, když nade mnou příbuzní brečeli, když mi bylo zle.
Řekla jsem, nebulte. Radujte se, že jsme ještě spolu. Ještě žiju.
Nechte běh věcí na vyšší moci.
Na bolest existují léky, i opiáty apod.(opiáty ne pro kočky!) Bolest způsobená nemocí se dá efektivně tlumit.
Na zoufalství není účinný lék. Hluboký smutek přitahuje negativní energii.
Nenechte se pohltit. Žijte láskyplně, dopřejte i svému tělu jídlo.
Ať Vám chutná.
Ať chutná i Vašim kocourkům (jejich jídlo).
Máme Vás rádi.

Vidíte v diskuzích ten zástup Vašich fanoušků? Drží Vám pěsti
a chtějí, abyste jedla a spala s požitkem a žila ráda

Překrásně napsané... a pravdivé.

Můj děda byl politický vězeň v padesátých letech. Popravě utekl jen o vlásek, přežil dlouhé věznění v Jáchymově čehož následkem byla trvalá invalidita, doživotně již nemohl uplatnit své právnické vzdělání v praxi a živil se jen pomocnými pracemi. V podstatě díky režimu zničený lidský život. Důsledně nás děti naučil pozitivnímu myšlení, na každé i sebehorší situaci, kterou nám život připravil, s námi racionálně našel a vyhodnotil pozitivní stránku věci. Předvedl nám a naučil nás, že věci nejsou vždy jen černé, že vždy a všechno ať se to nezdá má i svou světlou stránku. Že negativním prožíváním minulosti působíte na přítomnost (a znechucujete si ji) a ta ovlivňuje budoucnost.
Je to těžké, pro člověka to znamená úplně předělat způsob myšlení, zbavit se předsudků, ale výsledky poté jednoznačně jsou. On sám jen díky tomuto přežil to zlé období a vyšel z něj jako nezlomený člověk a psychický vítěz.

bouřka napsal(a):
...Protože jsem dvě noci nespala, nejedla jsem...

Kocourek vnímá, že se kvůli němu trápíte. Jezte s radostí, spinkejte uvolněně a mějte sladké sny, žijte přítomností.
Oplakáváte živého kocourka nebo Vaše blízké, kteří Vás předčasně opustili?
Odžíváte si s kocourky nyní i svá minulá trápení a bolesti a bezmoc.
Minulost nezměníme.
Můžeme se s minulostí smířit a přijmout ji.
Vaši kocourci Vás doprovází životem a jsou Vámi milovaní a opečovávaní.
Mají se líp než 90% koček v ČR, protože mají Vás a Vaši lásku.
Nemoc si nikdo nevybírá.
Nezhoršujte i svoje nemoci žalostným smutkem a zoufalstvím,
mají Vás lidi rádi, mají Vás zvířátka rádi,
nikdo nechceme, abyste se trápila.
Vy se loučíte...

Má-li to přijít, tak kocourek odejde na druhý břeh, když by nemoc učinila život nesnesitelným.
Určitě to poznáte, ta chvíle ještě nenastala.

Jsem onkologicky nemocná. Dle lékařů a statistik jsem měla umřít již před 8 lety.
Ale žiju, i když mám bolesti a tak.
Hodně mi vadilo, když nade mnou příbuzní brečeli, když mi bylo zle.
Řekla jsem, nebulte. Radujte se, že jsme ještě spolu. Ještě žiju.
Nechte běh věcí na vyšší moci.
Na bolest existují léky, i opiáty apod.(opiáty ne pro kočky!) Bolest způsobená nemocí se dá efektivně tlumit.
Na zoufalství není účinný lék. Hluboký smutek přitahuje negativní energii.
Nenechte se pohltit. Žijte láskyplně, dopřejte i svému tělu jídlo.
Ať Vám chutná.
Ať chutná i Vašim kocourkům (jejich jídlo).
Máme Vás rádi.

Vidíte v diskuzích ten zástup Vašich fanoušků? Drží Vám pěsti
a chtějí, abyste jedla a spala s požitkem a žila ráda

Krásně a pravdivě napsané , není co dodat.

manbea napsal(a):
Překrásně napsané... a pravdivé.

Můj děda byl politický vězeň v padesátých letech. Popravě utekl jen o vlásek, přežil dlouhé věznění v Jáchymově čehož následkem byla trvalá invalidita, doživotně již nemohl uplatnit své právnické vzdělání v praxi a živil se jen pomocnými pracemi. V podstatě díky režimu zničený lidský život. Důsledně nás děti naučil pozitivnímu myšlení, na každé i sebehorší situaci, kterou nám život připravil, s námi racionálně našel a vyhodnotil pozitivní stránku věci. Předvedl nám a naučil nás, že věci nejsou vždy jen černé, že vždy a všechno ať se to nezdá má i svou světlou stránku. Že negativním prožíváním minulosti působíte na přítomnost (a znechucujete si ji) a ta ovlivňuje budoucnost.
Je to těžké, pro člověka to znamená úplně předělat způsob myšlení, zbavit se předsudků, ale výsledky poté jednoznačně jsou. On sám jen díky tomuto přežil to zlé období a vyšel z něj jako nezlomený člověk a psychický vítěz.

Také výstižné... z tohoto příspěvku bychom si všichni měli vzít příklad... i když občas je to velmi, velmi těžké...
... sama jsem zažila hrůzu, kdy byl před 6-ti lety zavražděn můj milovaný tatínek ve svých 56 letech, bohužel se tehdy ocitl v nešťastnou dobu na nešťastném místě... to se velmi těžko hledá ta světlá stránka, velmi těžko se na něco takového pohlíží alespoň trochu pozitivně a velmi těžko se člověk smiřuje se smrtí milovaného člověka, kterému někdo úplně cizí nesmyslně sebral život...
... ale nezbylo než se nějak vzchopit a žít dál, vnímat ty světlé stránky kolem nás, jinak bych se tehdy asi zbláznila...

Proto vám "fikovnice" tady všichni radíme, hlavu vzhůru, vychutnat si co nejvíc okamžiky s maličkým a vážit si každého dne, kdy je tu s vámi...

bouřka napsal(a):
...Protože jsem dvě noci nespala, nejedla jsem...

Kocourek vnímá, že se kvůli němu trápíte. Jezte s radostí, spinkejte uvolněně a mějte sladké sny, žijte přítomností.
Oplakáváte živého kocourka nebo Vaše blízké, kteří Vás předčasně opustili?
Odžíváte si s kocourky nyní i svá minulá trápení a bolesti a bezmoc.
Minulost nezměníme.
Můžeme se s minulostí smířit a přijmout ji.
Vaši kocourci Vás doprovází životem a jsou Vámi milovaní a opečovávaní.
Mají se líp než 90% koček v ČR, protože mají Vás a Vaši lásku.
Nemoc si nikdo nevybírá.
Nezhoršujte i svoje nemoci žalostným smutkem a zoufalstvím,
mají Vás lidi rádi, mají Vás zvířátka rádi,
nikdo nechceme, abyste se trápila.
Vy se loučíte...

Má-li to přijít, tak kocourek odejde na druhý břeh, když by nemoc učinila život nesnesitelným.
Určitě to poznáte, ta chvíle ještě nenastala.

Jsem onkologicky nemocná. Dle lékařů a statistik jsem měla umřít již před 8 lety.
Ale žiju, i když mám bolesti a tak.
Hodně mi vadilo, když nade mnou příbuzní brečeli, když mi bylo zle.
Řekla jsem, nebulte. Radujte se, že jsme ještě spolu. Ještě žiju.
Nechte běh věcí na vyšší moci.
Na bolest existují léky, i opiáty apod.(opiáty ne pro kočky!) Bolest způsobená nemocí se dá efektivně tlumit.
Na zoufalství není účinný lék. Hluboký smutek přitahuje negativní energii.
Nenechte se pohltit. Žijte láskyplně, dopřejte i svému tělu jídlo.
Ať Vám chutná.
Ať chutná i Vašim kocourkům (jejich jídlo).
Máme Vás rádi.

Vidíte v diskuzích ten zástup Vašich fanoušků? Drží Vám pěsti
a chtějí, abyste jedla a spala s požitkem a žila ráda

Z celého srdce děkuji!
Také se léčím na onkologii, píšu to sem poprvé a NIKDY jsem to sem nechtěla napsat...vím, co je utrpení. Jen - je toho už přespříliš...

bouřka napsal(a):
...Protože jsem dvě noci nespala, nejedla jsem...

Kocourek vnímá, že se kvůli němu trápíte. Jezte s radostí, spinkejte uvolněně a mějte sladké sny, žijte přítomností.
Oplakáváte živého kocourka nebo Vaše blízké, kteří Vás předčasně opustili?
Odžíváte si s kocourky nyní i svá minulá trápení a bolesti a bezmoc.
Minulost nezměníme.
Můžeme se s minulostí smířit a přijmout ji.
Vaši kocourci Vás doprovází životem a jsou Vámi milovaní a opečovávaní.
Mají se líp než 90% koček v ČR, protože mají Vás a Vaši lásku.
Nemoc si nikdo nevybírá.
Nezhoršujte i svoje nemoci žalostným smutkem a zoufalstvím,
mají Vás lidi rádi, mají Vás zvířátka rádi,
nikdo nechceme, abyste se trápila.
Vy se loučíte...

Má-li to přijít, tak kocourek odejde na druhý břeh, když by nemoc učinila život nesnesitelným.
Určitě to poznáte, ta chvíle ještě nenastala.

Jsem onkologicky nemocná. Dle lékařů a statistik jsem měla umřít již před 8 lety.
Ale žiju, i když mám bolesti a tak.
Hodně mi vadilo, když nade mnou příbuzní brečeli, když mi bylo zle.
Řekla jsem, nebulte. Radujte se, že jsme ještě spolu. Ještě žiju.
Nechte běh věcí na vyšší moci.
Na bolest existují léky, i opiáty apod.(opiáty ne pro kočky!) Bolest způsobená nemocí se dá efektivně tlumit.
Na zoufalství není účinný lék. Hluboký smutek přitahuje negativní energii.
Nenechte se pohltit. Žijte láskyplně, dopřejte i svému tělu jídlo.
Ať Vám chutná.
Ať chutná i Vašim kocourkům (jejich jídlo).
Máme Vás rádi.

Vidíte v diskuzích ten zástup Vašich fanoušků? Drží Vám pěsti
a chtějí, abyste jedla a spala s požitkem a žila ráda

Již 3x jsem byla na druhém břehu, ale Bůh mě zde z nějakého důvodu ještě chce...
Zase bude dobře...

bouřka napsal(a):
...Protože jsem dvě noci nespala, nejedla jsem...

Kocourek vnímá, že se kvůli němu trápíte. Jezte s radostí, spinkejte uvolněně a mějte sladké sny, žijte přítomností.
Oplakáváte živého kocourka nebo Vaše blízké, kteří Vás předčasně opustili?
Odžíváte si s kocourky nyní i svá minulá trápení a bolesti a bezmoc.
Minulost nezměníme.
Můžeme se s minulostí smířit a přijmout ji.
Vaši kocourci Vás doprovází životem a jsou Vámi milovaní a opečovávaní.
Mají se líp než 90% koček v ČR, protože mají Vás a Vaši lásku.
Nemoc si nikdo nevybírá.
Nezhoršujte i svoje nemoci žalostným smutkem a zoufalstvím,
mají Vás lidi rádi, mají Vás zvířátka rádi,
nikdo nechceme, abyste se trápila.
Vy se loučíte...

Má-li to přijít, tak kocourek odejde na druhý břeh, když by nemoc učinila život nesnesitelným.
Určitě to poznáte, ta chvíle ještě nenastala.

Jsem onkologicky nemocná. Dle lékařů a statistik jsem měla umřít již před 8 lety.
Ale žiju, i když mám bolesti a tak.
Hodně mi vadilo, když nade mnou příbuzní brečeli, když mi bylo zle.
Řekla jsem, nebulte. Radujte se, že jsme ještě spolu. Ještě žiju.
Nechte běh věcí na vyšší moci.
Na bolest existují léky, i opiáty apod.(opiáty ne pro kočky!) Bolest způsobená nemocí se dá efektivně tlumit.
Na zoufalství není účinný lék. Hluboký smutek přitahuje negativní energii.
Nenechte se pohltit. Žijte láskyplně, dopřejte i svému tělu jídlo.
Ať Vám chutná.
Ať chutná i Vašim kocourkům (jejich jídlo).
Máme Vás rádi.

Vidíte v diskuzích ten zástup Vašich fanoušků? Drží Vám pěsti
a chtějí, abyste jedla a spala s požitkem a žila ráda

"Na bolest existují léky, i opiáty apod.(opiáty ne pro kočky!) Bolest způsobená nemocí se dá efektivně tlumit."

Nevím, zda mám právo s tak krásným příspěvkem polemizovat... Ale učinila jsem tak již v odborných debatách na toto téma. Stále ještě neumíme efektivně léčit bolest, ač jsou na světě opiáty tisícovky let. Tak bohužel, někdy ani ty nejsilnější opiáty nepomohou. Ale to je na jinou debatu. A taková situace je pak zřejmě o tom přijmout fyzickou bolest jako součást svého "já". A nebojovat proti ní, to je můj názor.