Je mazlivost kočky výhradně genetická záležitost?

Část je daná - vrozená. Část je plemenem.
Část je naučená.

Já kocoura od začátku nebrala do náruče, jen hladila. S chováním v náruči jsem začala, až si o to začal říkat on sám. A už dlouho denně nechce jinak

Ještě dodatek pro zajímavost - kocour chování v náruči má rád a denně ode mě vyžaduje, naopak v klíně ležet vydrží jen zcela výjimečně.

Nyní po letech, co je se mnou, ho do náruče mohu vzít i já sama od sebe, ovšem zůstat u mě v klíně musí být jen jeho rozhodnutí: jinak jde pryč.

fikovnice napsal(a):
Zdravím všechny kočkaře a zajímaly by mě vaše zkušenosti, které jsou v názvu tématu. Vede mě k tomu to, že můj nový malý kocour (3.5 měsíce) se mi jeví jako nemazlivý. Vzít jej do náruče, na klín...znamená většinou to, že se rychle škrábe ven. Když je unavený a leží, nechá se hladit s velmi hlasitým předením a užívá si to, rozhodně to není tzv. plašánek. Vím, že jsme se tady na to téma už bavili, ale celkem by mě zajímaly jaké jsou vaše zkušenosti, tj. kotě v mládí a pak v dospělosti. Podobnou zkušenost mám s mým starším kocourem - také není extra mazlivý. Dodávám, že samozřejmě nebudu své kocoury nutit do něčeho, co nechtějí. Spíš mě to zajímá jednak teoreticky a jednak, jestli automaticky znamená Nemazlivé kotě = nemazlivá kočka v dospělosti a naopak.

Ano, podle mého názoru a zkušeností platí, že pokud jsou koťata nemazlivá, tak jim to tak většinou zůstane. Myslím si, že už je to v nich a nezmění se to.
Teď už vím, že budu-li si v budoucnu někdy vybírat kotě, budu se první ptát, jak je mazlivé, protože takové bude pak celý život. Kočka se prostě změnit nedá, má to v sobě dané...

Je zajímavé, že já osobně měla nejmazlivější kočky ty, co byly z útulku...

Děkuju všem za odpovědi. K té zkušenosti "Bejiny" - já mám staršího kocoura z útulku (plus ten, co umřel teď, byl také z útulku), a extra mazllivý není/nebyl ani jeden. Ještě mě napadá, že by tam mohlo hrát roli pohlaví, protože já preferuji kocoury před kočkami, ale zase já mám spíš zkušenosti s kastráty, tak nevím...
Jinak velký má své rituály - když ležím večer v posteli, tak přijde a vyleze mi na břicho, leží, přede a přede a já jej u toho hladím. Ale také stejně jako u ostatních - musí on přijít, mít na to náladu, dělával to téměř každý večer, ale teď už jen občas. No a u malého si myslím, že možná teď hraje největší roli hravost - že ani tak nechce ruku, která by jej hladila, ale ruku, na kterou by mohl útočit . Dnes jsem měla návštěvu, a malý se vyřádil v takovém tom trojtunelu - akorát že fakt navážno útočil - byl mrštný jak lasička, museli jsme si dávat pozor na ruce... .

fikovnice napsal(a):
Zdravím všechny kočkaře a zajímaly by mě vaše zkušenosti, které jsou v názvu tématu. Vede mě k tomu to, že můj nový malý kocour (3.5 měsíce) se mi jeví jako nemazlivý. Vzít jej do náruče, na klín...znamená většinou to, že se rychle škrábe ven. Když je unavený a leží, nechá se hladit s velmi hlasitým předením a užívá si to, rozhodně to není tzv. plašánek. Vím, že jsme se tady na to téma už bavili, ale celkem by mě zajímaly jaké jsou vaše zkušenosti, tj. kotě v mládí a pak v dospělosti. Podobnou zkušenost mám s mým starším kocourem - také není extra mazlivý. Dodávám, že samozřejmě nebudu své kocoury nutit do něčeho, co nechtějí. Spíš mě to zajímá jednak teoreticky a jednak, jestli automaticky znamená Nemazlivé kotě = nemazlivá kočka v dospělosti a naopak.

Myslím, že je to spíš mix genetika + odkoukané od mámy + dál, jak se mu člověk věnuje.

Brala jsme si kočky od malého kotěte i pak starší a všichni byli ze začátku odtažití a teď jsou to vtěrky neskutečné. Občas mám pocit, že se o ně ráno přerazim, jak dotírají, že se chtějí mazlit...

Jinak přímo do náruče se mi cpou nejvíc kocouři, kočky radši lehnou na stůl, křeslo, apod. vedle a ať hladim.

Jo a koťata tohle dělají vždy, že neposedí v klíně...aspoň u nás to vždy bylo...aspoň cca do půl roku, pak se pomalu začínali víc a víc mazlit a v roce už přísavky. ;).

Je zajímavé, že jak se nám před pár dny ztratila naše kočička (zatím se nevrátila a hledání prozatím je bez úspěchu), tak ta její sestřička, která nyní s námi zůstala, tak začala být teď mnohem mazlivější než dřív... jakoby když byly spolu dvě, tak nás až tolik nepotřebovaly a jak zůstala sama, tak si nás začala víc vyhledávat...

Co se týče pohlaví, tak to určitě nerozhoduje, protože největší mazel v naší domácnosti byl náš první vykastrovaný kocour z útulku, na toho doposud žádná ze všech našich koček neměla, co se týče mazlení... na toho pana Kocoura doteď vzpomínáme s velkou láskou...

Já bych řekla, že kocouři jsou víc sví, specifičtí, náladoví, mazli i protivové, andílkové i ďáblové v jednom, Kočičky jsou takové stabilnější.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych řekla, že kocouři jsou víc sví, specifičtí, náladoví, mazli i protivové, andílkové i ďáblové v jednom, Kočičky jsou takové stabilnější.

Mám podobnou zkušenost...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych řekla, že kocouři jsou víc sví, specifičtí, náladoví, mazli i protivové, andílkové i ďáblové v jednom, Kočičky jsou takové stabilnější.

My měli kocourky kliďasy.
Kočky náladovější i když... snad bych řekla razantnější.
Když mazlič nevěděl, kdy má kočka hlazení pokrk
inkasoval dobře mířený sekanec ve vteřině (manžel často ).

rapotacka11 napsal(a):

My měli kocourky kliďasy.
Kočky náladovější i když... snad bych řekla razantnější.
Když mazlič nevěděl, kdy má kočka hlazení pokrk
inkasoval dobře mířený sekanec ve vteřině (manžel často ).

Hmn_ napsala: Já bych řekla, že kocouři jsou víc sví, specifičtí, náladoví, mazli i protivové, andílkové i ďáblové v jednom...



...asi tak jak všichni chlapi...

Bejina napsal(a):
Hmn_ napsala: Já bych řekla, že kocouři jsou víc sví, specifičtí, náladoví, mazli i protivové, andílkové i ďáblové v jednom...



...asi tak jak všichni chlapi...

Tak to je trefné!

Máme dva kocoury a jsou milí a přítulní. Dle chovatelky jsou kocouři více kontaktní než kočky. U nás to tedy platí.

U nás - 2 kočky, co jsme si brali jako koťata, tak se co do mazlivosti v dospělosti nezměnily. Jedna nebyla nijak zvlášť mazlivá, druhá naopak docela dost - zůstalo to stejné i v dospělosti, přestože jsme se k oběma chovali a věnovali myslím stejně, možná té první (nemazlivé) i více.

My měli jen kočičí holky, s tou stabilností bych mohla za nás souhlasit neměly nějaké výrazné výkyvy nálad, ale nedůtklivé byly všechny. To asi kočky obecně. Mazlivé byly/jsou každá různě.

Nošení v náručí u nás nevydrží žádná kočka dýl než minutu. Na klíně to jo, když přijdou samy.

Bejina napsal(a):
Hmn_ napsala: Já bych řekla, že kocouři jsou víc sví, specifičtí, náladoví, mazli i protivové, andílkové i ďáblové v jednom...



...asi tak jak všichni chlapi...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Máme dva kocoury a jsou milí a přítulní. Dle chovatelky jsou kocouři více kontaktní než kočky. U nás to tedy platí.

Tak to je zajímavá info. A mluvila chovatelka jen o Tvém plemeni nebo všeobecně?

Acamar napsal(a):
U nás - 2 kočky, co jsme si brali jako koťata, tak se co do mazlivosti v dospělosti nezměnily. Jedna nebyla nijak zvlášť mazlivá, druhá naopak docela dost - zůstalo to stejné i v dospělosti, přestože jsme se k oběma chovali a věnovali myslím stejně, možná té první (nemazlivé) i více.

My měli jen kočičí holky, s tou stabilností bych mohla za nás souhlasit neměly nějaké výrazné výkyvy nálad, ale nedůtklivé byly všechny. To asi kočky obecně. Mazlivé byly/jsou každá různě.

Nošení v náručí u nás nevydrží žádná kočka dýl než minutu. Na klíně to jo, když přijdou samy.

U nás jsou holky spíš zalehnout vedle ruky, apod. a hovět si..i když jedna je totální přísavka, která když se nemůže nasáčkovat do klína, tak aspoň lehne na stůl a zalehne mi ruku tak, že na ní zároveň leží a zároveň ji objímá, abych se nemohla hnout.

A co se týče tahání v náručí, tak to snesou všechny až na jednu výjimku (ta ale nejde ani nezvednout, apod. - vzali jsme si jí jako starší a bůhví, co má vše za sebou). A naopak máme kočičku, která se u nás narodila a my ji odmala ňuchali tak, že ta zas naopak miluje nejvíc, když ji člověk vezme do náruče, položí ji na záda a nosí ji jak mimino.

Ano některé to mají genericky.
A druhá věc je socializace.

Biochemik napsal(a):
Ano některé to mají genericky.
A druhá věc je socializace.

Uf, já se lekla toho slova "genericky", až vzápětí mi došlo, že je to překlep.

Jo pardon genetický

Některé plemena jsou odměřenější, některé méně.
Proto je to krásné, každá je jiná :).

lavacca napsal(a):
U nás jsou holky spíš zalehnout vedle ruky, apod. a hovět si..i když jedna je totální přísavka, která když se nemůže nasáčkovat do klína, tak aspoň lehne na stůl a zalehne mi ruku tak, že na ní zároveň leží a zároveň ji objímá, abych se nemohla hnout.

A co se týče tahání v náručí, tak to snesou všechny až na jednu výjimku (ta ale nejde ani nezvednout, apod. - vzali jsme si jí jako starší a bůhví, co má vše za sebou). A naopak máme kočičku, která se u nás narodila a my ji odmala ňuchali tak, že ta zas naopak miluje nejvíc, když ji člověk vezme do náruče, položí ji na záda a nosí ji jak mimino.

Ano, s tím zalehnutím vedle, to byla přesně naše první ne moc mazlivá čičina. Ta na klín výjimečně, spíš přišla a plácla sebou tak, aby se mne dotýkala, většinou si opřela hlavičku o mou nohu. Ale v noci, to mi spala nalepená pod peřinou na břichu a pak se stěhovala na hlavu a tak...

Další starší útukačka to moc nedělala, ale zase každý den aspoň jednou mne musela na půl hodinky zalehnout.
A mladá, ta má za hlavní paničku naši dceru, tu taky zaléhává docela vydatně. Ke mně spíš přijde a jen si lehne vedle, taky tak aby se dotýkala.

Do náruče se dají vzít, ale fakt vydrží jen chvilku. Vůbec nechápu, že v útulku držely obě kočky manželovi snad hodinu v náručí, než se všechno povyřizovalo. Ani se nehly

Acamar napsal(a):
Ano, s tím zalehnutím vedle, to byla přesně naše první ne moc mazlivá čičina. Ta na klín výjimečně, spíš přišla a plácla sebou tak, aby se mne dotýkala, většinou si opřela hlavičku o mou nohu. Ale v noci, to mi spala nalepená pod peřinou na břichu a pak se stěhovala na hlavu a tak...

Další starší útukačka to moc nedělala, ale zase každý den aspoň jednou mne musela na půl hodinky zalehnout.
A mladá, ta má za hlavní paničku naši dceru, tu taky zaléhává docela vydatně. Ke mně spíš přijde a jen si lehne vedle, taky tak aby se dotýkala.

Do náruče se dají vzít, ale fakt vydrží jen chvilku. Vůbec nechápu, že v útulku držely obě kočky manželovi snad hodinu v náručí, než se všechno povyřizovalo. Ani se nehly

...a to já zase chápu... pochopily, že tam přišly dvě dobré duše a tak se vás držely jako klíšťata, abyste bez nich náhodou neodešli...

fikovnice napsal(a):
...a to já zase chápu... pochopily, že tam přišly dvě dobré duše a tak se vás držely jako klíšťata, abyste bez nich náhodou neodešli...

No, asi to tak muselo být. Ale spíš mne překvapuje takové "plánovité" chování, jakože kočka si umí spočítat, co to znamená a rozhodne se překonat své obvyklé chování (nevím jak to lépe vyjádřit, snad je to srozumitelné).

Přicházím se zajímavostí, že se kočka v průběhu života může přece jen trochu změnit... co se týče mazlivosti...

Měli jsme dvě britky-sestřičky, které spolu vyrůstaly od malička. Byla to nerozlučná dvojka, která si vystačila spolu. Od nás se nechaly sem tam pohladit, ale až tak mazlivé nikdy nebyly, nestály o to... a my je respektovaly.
Nyní jedna z nich přišla tragicky o svůj život a ta druhá, která zůstala, nás začala nyní víc vyhledávat. Začala se mazlit, tulit, začala nás i olizovat, což nikdy předtím nedělala. Jsme úplně vyjevení, jak se změnila. Dřív až tak na své jméno nereagovala, nyní stačí zavolat i kdyby byla hodně daleko a ona okamžitě tryskem letí za námi, snad by se kvůli tomu i přetrhla...
Zkrátka je to zajímavý poznatek... snad si tím, že je k nám mazlivější, vynahrazuje osamělost a smutek ze ztráty své sestřičky...
Jen dodatek : máme ještě starší obyčejnou kočku, takže britka úplně sama není, žijí v poklidu vedle sebe, ale citově vázaná byla pouze na tu svou sestřičku, která zemřela.

Tak to jen pro zajímavost...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych řekla, že kocouři jsou víc sví, specifičtí, náladoví, mazli i protivové, andílkové i ďáblové v jednom, Kočičky jsou takové stabilnější.

Já mám přesně opačnou zkušenost. Kocouři stabilní mazlíci a kočky... no náladový ženský.

Třeba jsme z kocourů udělaly kastrací náladový ženský

joanne.s napsal(a):
Třeba jsme z kocourů udělaly kastrací náladový ženský

Já mám 4 kocoury a všichni od mala mazlíci a to nejsou kastrovaní. Asi přes dva měsíce máme dva malé kocourky a to jsou vyloženě klíšťata Někdy mi to leze už trochu na nervy. Mají přístup na zahradu a stejně mi musí všude asistovat a pořád chtějí chovat. Je zajímavé, že když nemám zrovna čas a nepochovám je, tak vyloženě natahují hrozně mňoukání Brala jsem raději dva, aby si vyhráli a stejně jsou raději u lidí. Tedy jen u nás k cizím nejdou.

Máme doma nyní 3 kocoury a 1 kočičku, vše kastrované, nejstaršímu je 8, roku a nejmladší číče skoro 4 roky. Jsou to obyč kočky nalezenci a darované, mají volný přístup ven, krmení, pelíšky a toalety doma a k dispozici celý barák. Co se týká mazlení jsou každý úplně jiní. Rezavý Mikeš je úžasně kontaktní, přitulí se na lavici nebo na gauči, zařve si na nás, že chce drbat, ale nechce se chovat. Bílo černý Kuba je naprosto závislý na mazlení se se psy, motá se kolem nich klidně hodinu, otírá se, tulí, u toho přede jak traktor. Od nás se rád nechá pohladit i pochovat, ale mám prostě dojem, že s našimi psími dámami se mazlí nejradši a čím je fena větší, tím líp. Favoritkou je nyní cca 40 kg "dorostenka" šarplanince, ale zavděk vezme i německou pinčovou. Druhý bíločerný Šušun potřebuje tělesný kontakt nejlépe s manželem - lehá mu za krkem, na klíně, na klávesnici (a loví ruku na drbání), chovat se nechá klidně a v pohodě, jen příst moc neumí a místo mňoukání "skřípe". Nejmladší kočička je nejrozmazlenější, ráda se mazlí i chová, ale jen tehdy, kdy má náladu, jinak klidně prskne, zasyčí, ale nic jiného. Má ráda spaní ve psích pelíšcích a klidně si pro sebe uhájí i ten největší pelech v domácnosti a chudáčci psi pak musí na gauč nebo na křeslo.

conie napsal(a):
Máme doma nyní 3 kocoury a 1 kočičku, vše kastrované, nejstaršímu je 8, roku a nejmladší číče skoro 4 roky. Jsou to obyč kočky nalezenci a darované, mají volný přístup ven, krmení, pelíšky a toalety doma a k dispozici celý barák. Co se týká mazlení jsou každý úplně jiní. Rezavý Mikeš je úžasně kontaktní, přitulí se na lavici nebo na gauči, zařve si na nás, že chce drbat, ale nechce se chovat. Bílo černý Kuba je naprosto závislý na mazlení se se psy, motá se kolem nich klidně hodinu, otírá se, tulí, u toho přede jak traktor. Od nás se rád nechá pohladit i pochovat, ale mám prostě dojem, že s našimi psími dámami se mazlí nejradši a čím je fena větší, tím líp. Favoritkou je nyní cca 40 kg "dorostenka" šarplanince, ale zavděk vezme i německou pinčovou. Druhý bíločerný Šušun potřebuje tělesný kontakt nejlépe s manželem - lehá mu za krkem, na klíně, na klávesnici (a loví ruku na drbání), chovat se nechá klidně a v pohodě, jen příst moc neumí a místo mňoukání "skřípe". Nejmladší kočička je nejrozmazlenější, ráda se mazlí i chová, ale jen tehdy, kdy má náladu, jinak klidně prskne, zasyčí, ale nic jiného. Má ráda spaní ve psích pelíšcích a klidně si pro sebe uhájí i ten největší pelech v domácnosti a chudáčci psi pak musí na gauč nebo na křeslo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Máme dva kocoury a jsou milí a přítulní. Dle chovatelky jsou kocouři více kontaktní než kočky. U nás to tedy platí.

Svatá pravda, mám kocoura a kočku, kocourek už od malinka byl až moooc mazlivý a čím je starší tím víc je umazlený. Kočka tolik nebyla ale teď na starý kolena(bude jí 7 let)mi sama začala lehávat v klíně, přede a pořád mi kouká zamilovaně do očíJinak se mazlí stále ale do klína mi nikdy nechodila.Asi to odkoukala od kocoura.
A je zajímavý, že když mi je zle(jsem astmatik)a víc kašlu, tak je mám u sebe oba stále.Lehávají mi na hruď, (kocour hlavně v noci) což normálně vůbec nedělají...

Dovolím si jen takové mírné povzdechnutí: můj Kuky (věk asi 4.5 měsíce) je zatím můj asi nejméně mazlivý kocourek, jakého jsem kdy měla. Sice mě to na jednu stranu mrzí, ale na stranu druhou mě tím nějak přitahuje - asi ta jeho hrdost .
Co myslíte - je ve věku, kdy ještě se může stát více mazlivý? Nenutím jej do ničeho na sílu. Teď zrovna mi leží za hlavou a přede. Ale vím, že kdybych se jej pokoušela hladit, tak to nemá rád a přesune se. Přitom po bytě kopíruje můj pohyb, ať jdu kamkoli.

Ještě k tomu "nenutím jej k mazlení na sílu": vím, že u příbuzných, když např. děcka tahají koťata, dlachní je jak já říkám, tak z nich často právě udělají větší mazlivky (samozřejmě nemám na mysli nějaké tahání koček a držení nepřirozeným způsobem, apod.). Tak mám v sobě takový vnitřní rozpor - mám se více snažit o mazlení? Se starším kocourem to mám podobně. Ten ale pro pomazlení alespoň jednou za 24hod přijde a třeba si na mě vyleze, když ležím. Toto malý prostě nedělá - už už se přibližuje a pak jako by si to vždy rozmyslí .

fikovnice napsal(a):
Dovolím si jen takové mírné povzdechnutí: můj Kuky (věk asi 4.5 měsíce) je zatím můj asi nejméně mazlivý kocourek, jakého jsem kdy měla. Sice mě to na jednu stranu mrzí, ale na stranu druhou mě tím nějak přitahuje - asi ta jeho hrdost .
Co myslíte - je ve věku, kdy ještě se může stát více mazlivý? Nenutím jej do ničeho na sílu. Teď zrovna mi leží za hlavou a přede. Ale vím, že kdybych se jej pokoušela hladit, tak to nemá rád a přesune se. Přitom po bytě kopíruje můj pohyb, ať jdu kamkoli.

Tomášek to dělal taky. Jakože předl a když jsme ho začali hladit, tak se nastavil a párkrát se nechal. Pak se zvedl, popošel pár kroků pryč a zase si lehl.

U nás se stal mazlivým určitě, protože jsem ho nutila. Byla jsem ho nucená neustále chytat kvůli lékům. Chvíli(po dobu aplikace) jsem ho držela a pak pustila. Pak byl hodně umazlený. Ale občas to aji tak udělal.

Nám aji dr. právě říkala, že nemazlivý kočky, nebo takoví ti plašani se dají naučit mazlení právě tím, že je chytnete buď na klín, nebo do náruče. Chvíli držíte a hladíte a pak pustíte.

Musím říct, že u nás to zabralo i když to trvalo. Ze začátku jsem ho kvůli lékům musela chytat každou hodinu.

Nečetla jsem všechno.
Psa mám od štěněte nemazlivku, když je unavený, tak si lehne ke mně a je rád v mé blízkosti, nechá se hladit, ale medvídek na mazlení to není, pak zdrhne, když už ho moc otravuju.
A teď malý Kocourek (vím je malý na nějaké soudy) je extra mazlivka, usuzuji to hlavně tomu, jak jsem ho našla smaotinkého venku, tak ještě ten kontakt hodně potřeboval, jakmile usednu na gauč, do postele, sápe se na mě a spí hlavně u mě pod bradou.. drbání miluje, vrní jako blázen a jakmile ho v noci přendám jinam a zachumlám ho do deky, tak stejně vyleze a jde si lehnout ke mně. Doufám, že mu to zůstane, chci doma aspoň jednoho mazlika. V noci se tulí všichni(včetně přítele) to pak ale spím na krajičku postele.

Andrýsek3 napsal(a):
Nečetla jsem všechno.
Psa mám od štěněte nemazlivku, když je unavený, tak si lehne ke mně a je rád v mé blízkosti, nechá se hladit, ale medvídek na mazlení to není, pak zdrhne, když už ho moc otravuju.
A teď malý Kocourek (vím je malý na nějaké soudy) je extra mazlivka, usuzuji to hlavně tomu, jak jsem ho našla smaotinkého venku, tak ještě ten kontakt hodně potřeboval, jakmile usednu na gauč, do postele, sápe se na mě a spí hlavně u mě pod bradou.. drbání miluje, vrní jako blázen a jakmile ho v noci přendám jinam a zachumlám ho do deky, tak stejně vyleze a jde si lehnout ke mně. Doufám, že mu to zůstane, chci doma aspoň jednoho mazlika. V noci se tulí všichni(včetně přítele) to pak ale spím na krajičku postele.

Jako koťata se mnou všechny kočky spaly v posteli na polštáři. V dospělosti je to přešlo. Ale jinak celková umazlenost jim zůstala.:o).

Můj čerstvý prázdninový přírůstek Barunka, který přišel za turisty a zůstal u nás - s největší pravděpodobností kotě kočky místní hospodské, která žije čistě venku a víceméně "na divoko", koťata vyrůstala taky jako venkovní, divoká, bez kontaktu s lidskou rukou (Barunku si brala jedna moje známá a bylo to doslova "když se ti kotě podaří chytit, tak si ho vem")...a kotínka Barunka je super mazlivý komunikativní záprdelník, než kamkoliv vykročím, tak se musím podívat za paty, jestli se tam nerozvaluje Barunka, jdu v noci na WC, samozřejmě s Barunkou v patách, Barunka je další noční závaží na peřině...i přes tu absolutní nesocializaci...

Andrýsek3 napsal(a):
Nečetla jsem všechno.
Psa mám od štěněte nemazlivku, když je unavený, tak si lehne ke mně a je rád v mé blízkosti, nechá se hladit, ale medvídek na mazlení to není, pak zdrhne, když už ho moc otravuju.
A teď malý Kocourek (vím je malý na nějaké soudy) je extra mazlivka, usuzuji to hlavně tomu, jak jsem ho našla smaotinkého venku, tak ještě ten kontakt hodně potřeboval, jakmile usednu na gauč, do postele, sápe se na mě a spí hlavně u mě pod bradou.. drbání miluje, vrní jako blázen a jakmile ho v noci přendám jinam a zachumlám ho do deky, tak stejně vyleze a jde si lehnout ke mně. Doufám, že mu to zůstane, chci doma aspoň jednoho mazlika. V noci se tulí všichni(včetně přítele) to pak ale spím na krajičku postele.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Můj čerstvý prázdninový přírůstek Barunka, který přišel za turisty a zůstal u nás - s největší pravděpodobností kotě kočky místní hospodské, která žije čistě venku a víceméně "na divoko", koťata vyrůstala taky jako venkovní, divoká, bez kontaktu s lidskou rukou (Barunku si brala jedna moje známá a bylo to doslova "když se ti kotě podaří chytit, tak si ho vem")...a kotínka Barunka je super mazlivý komunikativní záprdelník, než kamkoliv vykročím, tak se musím podívat za paty, jestli se tam nerozvaluje Barunka, jdu v noci na WC, samozřejmě s Barunkou v patách, Barunka je další noční závaží na peřině...i přes tu absolutní nesocializaci...

No u mě je to tak, že mám Kukyho v patách, kamkoli se vrtne, i na WC . Cokoli dělám, asistuje... "Jen" nemusí hlazení, mazlení. Nejde o to, že by nechtěl být se mnou, to by se naopak asi zbláznil, i se mnou spí, ale z dosahu hlazení .
Socializovaný podle mě byl dobře, plašanství u něj neexistuje, a i když je ve fázi trhání čehokoli, tak kousání mé ruky zásadně jen tak, aby mi neublížil. Tak nevím...prostě "jen" nemá rád to hlazení...

fikovnice napsal(a):
No u mě je to tak, že mám Kukyho v patách, kamkoli se vrtne, i na WC . Cokoli dělám, asistuje... "Jen" nemusí hlazení, mazlení. Nejde o to, že by nechtěl být se mnou, to by se naopak asi zbláznil, i se mnou spí, ale z dosahu hlazení .
Socializovaný podle mě byl dobře, plašanství u něj neexistuje, a i když je ve fázi trhání čehokoli, tak kousání mé ruky zásadně jen tak, aby mi neublížil. Tak nevím...prostě "jen" nemá rád to hlazení...

*kamkoli se vrtnu.

Fikovnice: a co ducání do hlavy a hubičky, také nee?

K tomu hlazení může teprve dospět (jedna moje kočička k tomu dospívala asi tak 10 let)
...třeba v rámci toho "zabíjení" ruky to můžeš nenápadně převést na drbání bříška (když to teda půjde).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
K tomu hlazení může teprve dospět (jedna moje kočička k tomu dospívala asi tak 10 let)
...třeba v rámci toho "zabíjení" ruky to můžeš nenápadně převést na drbání bříška (když to teda půjde).

Jo jo, to přesně zkouším!
Chvíli se mu to líbí než mu docvakne, že s ním nebojuju, ale že jej zas "otravuju" mazlením.

joanne.s napsal(a):
Fikovnice: a co ducání do hlavy a hubičky, také nee?

No ducání mi nedělá ani starší kocour. Ten se teď úplně upozaďuje, což mě moc mrzí - je zkrátka příliš hodný a nechává prostor kotěti. Takže za velkým se chodím mazlit já. U malého jsem zkoušela "experiment" - přibližovat svůj obličej k jeho (naštěstí mám brýle, kdyby zaútočil, aby mě nedrápl do oka) - vypadal z toho vykuleně, nechá se přiblížit už dost nablízko, ale pak většinou ucukne. Předpokládám, že mu smrdím! Ale jinak opravdu to není plašan. Já to nejvíc připisuji tomu, že je ve fázi, kdy ze všeho nejvíc ho baví hry, lovení apod., takže jakmile jsem v dosahu já, tak on to bere tak "Aha, z toho by mohla kápnout nějaká hra!" Viz jak udělal v neděli tu spoušť - mně fakt přišlo, že je úplně nadšený z mého pobíhání mezi pokoji, koupelnou, pračkou, čištěním - měla jsem ho v patách úplně všude...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
K tomu hlazení může teprve dospět (jedna moje kočička k tomu dospívala asi tak 10 let)
...třeba v rámci toho "zabíjení" ruky to můžeš nenápadně převést na drbání bříška (když to teda půjde).

U nás když při mazlení podrbu bříško, tak to naopak funguje jako výzva, mám ochranu /ochrannou rukavici /, pojď se prát!

někde jsem četla, že kočky v průměru drbání po bříšku nerady, zlobí je to. /včetně mazlivých.

joanne.s napsal(a):
U nás když při mazlení podrbu bříško, tak to naopak funguje jako výzva, mám ochranu /ochrannou rukavici /, pojď se prát!

někde jsem četla, že kočky v průměru drbání po bříšku nerady, zlobí je to. /včetně mazlivých.

Ano, myslím, že bude víc těch, co drbání na bříšku nemusí. Obecně mám za roky vyzkoušeno, že nejraději hlazení po hlavičce, hřbetu a pod krkem.

Fikovnice: u nás od návštěv jen pod krkem. Kam si troufne málokdo:D

Kocourek má moc rád i po hlavičce - ale fakt jen ode mě, od cizích má obavy /asi že třeba veterinář ho chytl za kůži za hlavou/.

Nyní máme doma 4 dny nového 4-měsíčního kocourka. Velmi důkladně jsme si vybírali mezi více chovateli a zvolili si toho nejmazlivějšího kocourka ze všech. Od prvního dne je náš Cay velmi kontaktní a stále by se jen hladil a hladil. Na to, že je u nás 4 dny, tak se na nás upnul neuvěřitelně rychle. Spí s námi v posteli, čehož naše dvě kočenky nevyužívají i když tu možnost mají. Chovatelé nás ujistili, že je od malička velmi mazlivý, že nás bude vyhledávat a opravdu to tak je. Takže podle mého to v těch genech je už dané. Tito chovatelé vymazlovali všechna koťátka stejně, ale přesto takhle extrémně mazliví byli jen náš kocourek a jedna kočička. Další tři až tolik hlazení nevyhledávají a ani vyhledávat nebudou. Takže si myslím, že se to dá rozpoznat už hned u koťátek.

Samozřejmě další vliv mají i okolnosti, ale to hlavní je zkrátka v genech a to bude neměnné.

Bejina napsal(a):
Nyní máme doma 4 dny nového 4-měsíčního kocourka. Velmi důkladně jsme si vybírali mezi více chovateli a zvolili si toho nejmazlivějšího kocourka ze všech. Od prvního dne je náš Cay velmi kontaktní a stále by se jen hladil a hladil. Na to, že je u nás 4 dny, tak se na nás upnul neuvěřitelně rychle. Spí s námi v posteli, čehož naše dvě kočenky nevyužívají i když tu možnost mají. Chovatelé nás ujistili, že je od malička velmi mazlivý, že nás bude vyhledávat a opravdu to tak je. Takže podle mého to v těch genech je už dané. Tito chovatelé vymazlovali všechna koťátka stejně, ale přesto takhle extrémně mazliví byli jen náš kocourek a jedna kočička. Další tři až tolik hlazení nevyhledávají a ani vyhledávat nebudou. Takže si myslím, že se to dá rozpoznat už hned u koťátek.

Samozřejmě další vliv mají i okolnosti, ale to hlavní je zkrátka v genech a to bude neměnné.

Tu mazlivost od koťátek mohu jen potvrdit. Já jsem měla šest koťat a každé bylo jiné. Povahové rysy se daly docela dobře odhadnout od malička.

Jeden kocourek, jen jsem se ho dotkla na bříšku, tak se házel na záda a držel..., taky se mi procházel po hrudníku a otíral se o bradu. Dělal to snad už od svých dvou týdnů a jako jediný (to chození později). Byl to největší mazlík z vrhu a taky mu to zůstalo.

Jedna kočička musela být zase všude první a všechno zkusit první (první se i narodila). Byla takový průzkumník. Když někdo poprvé papal z misky, byla to ona; když někdo poprvé vyskočil na židli byla to ona; když někdo poprvé utekl z ohrádky, byla to ona...
Byla celkově nejodvážnější, ale nejméně mazlivá, postupně si na mazlení zvykla (neměla šanci, měla jsem je v rukách pořád), ale nechodila se mazlit sama. Mazlivější začala být až po kastraci.

Bejina napsal(a):
Nyní máme doma 4 dny nového 4-měsíčního kocourka. Velmi důkladně jsme si vybírali mezi více chovateli a zvolili si toho nejmazlivějšího kocourka ze všech. Od prvního dne je náš Cay velmi kontaktní a stále by se jen hladil a hladil. Na to, že je u nás 4 dny, tak se na nás upnul neuvěřitelně rychle. Spí s námi v posteli, čehož naše dvě kočenky nevyužívají i když tu možnost mají. Chovatelé nás ujistili, že je od malička velmi mazlivý, že nás bude vyhledávat a opravdu to tak je. Takže podle mého to v těch genech je už dané. Tito chovatelé vymazlovali všechna koťátka stejně, ale přesto takhle extrémně mazliví byli jen náš kocourek a jedna kočička. Další tři až tolik hlazení nevyhledávají a ani vyhledávat nebudou. Takže si myslím, že se to dá rozpoznat už hned u koťátek.

Samozřejmě další vliv mají i okolnosti, ale to hlavní je zkrátka v genech a to bude neměnné.

Ano, také věřím Beo, že je to tak jak píšeš. Můj Kuky je prostě hlavně lovec a hráč, mazílek teda ne. Ale miluji jej stejně jako by mazlivý byl.

joanne.s napsal(a):
Fikovnice: u nás od návštěv jen pod krkem. Kam si troufne málokdo:D

Kocourek má moc rád i po hlavičce - ale fakt jen ode mě, od cizích má obavy /asi že třeba veterinář ho chytl za kůži za hlavou/.

"Joanne", u nás zas velký kocour hlazení po hlavě miluje, i Hippie to tak měl, i minulý a předminulý kocour. Možná je to i o tom, kterou část těla my lidé preferujeme hladit. Já i našeho pesana nejraději po hlavě - a mmch. také není extra mazlivý, vítací ano, ale že by byl šmajchlovací to teda ne.

Bejina napsal(a):
Nyní máme doma 4 dny nového 4-měsíčního kocourka. Velmi důkladně jsme si vybírali mezi více chovateli a zvolili si toho nejmazlivějšího kocourka ze všech. Od prvního dne je náš Cay velmi kontaktní a stále by se jen hladil a hladil. Na to, že je u nás 4 dny, tak se na nás upnul neuvěřitelně rychle. Spí s námi v posteli, čehož naše dvě kočenky nevyužívají i když tu možnost mají. Chovatelé nás ujistili, že je od malička velmi mazlivý, že nás bude vyhledávat a opravdu to tak je. Takže podle mého to v těch genech je už dané. Tito chovatelé vymazlovali všechna koťátka stejně, ale přesto takhle extrémně mazliví byli jen náš kocourek a jedna kočička. Další tři až tolik hlazení nevyhledávají a ani vyhledávat nebudou. Takže si myslím, že se to dá rozpoznat už hned u koťátek.

Samozřejmě další vliv mají i okolnosti, ale to hlavní je zkrátka v genech a to bude neměnné.

Jééé, já Ti psala o tom jménu Cay - nepletu se (?) - že jsem četla nějakou povídku, kde vystupoval chlapec Cay a Tvůj kocourek se tak nakonec jmenuje?

Fikovnice: Však já píšu, že můj kocourek taky po hlavičce rád. Jen že se nechce nechat hladit od cizích.

joanne.s napsal(a):
Fikovnice: Však já píšu, že můj kocourek taky po hlavičce rád. Jen že se nechce nechat hladit od cizích.

No můj starší výjimečně se nechá od cizích. Funguje na něj vlídná mluva, občas zašišlání (což ovšem já moc nepraktikuji), takže tuším včera si přilehl ke kámošce, která seděla na gauči a kusem těla se o ni opřel. Největší šok ale pro mě tehdy byl - už jsem to tu psala - že když u mě spala teta (kočkařka), tak v noci šla na záchod a Fido vyskočil zpoza její hlavy - zkrátka s ní spal na polštáři za hlavou. A to se mnou ne - nevěrník jeden , to mně dodnes připadá překvapivé.

fikovnice napsal(a):
Jééé, já Ti psala o tom jménu Cay - nepletu se (?) - že jsem četla nějakou povídku, kde vystupoval chlapec Cay a Tvůj kocourek se tak nakonec jmenuje?

Jo jo, psala jsi to Ty.
V papírech má psané jméno Cayden Roy a my pořád zvažovali jak mu říkat. Ty jsi napsala Cay (dle pohádky Sněhová královna - v norském originále Cay a Gerda) a od té doby ho takhle už píši. Samozřejmě domácky to zní "Kaj", takže shrnuto, je to náš Kájík. ... naše umazlené sluníčko.

fikovnice napsal(a):
No můj starší výjimečně se nechá od cizích. Funguje na něj vlídná mluva, občas zašišlání (což ovšem já moc nepraktikuji), takže tuším včera si přilehl ke kámošce, která seděla na gauči a kusem těla se o ni opřel. Největší šok ale pro mě tehdy byl - už jsem to tu psala - že když u mě spala teta (kočkařka), tak v noci šla na záchod a Fido vyskočil zpoza její hlavy - zkrátka s ní spal na polštáři za hlavou. A to se mnou ne - nevěrník jeden , to mně dodnes připadá překvapivé.

Jistě tam byla jen špatná zóna, tak tam ležet musel, nevěrnost v tom určitě nebyla...

...uklidnila jsem tě?

Mám kamarádku, která od r.1982 provozuje soukromý depozit pro opuštěné kočky. Stále má doma 10 - 20 zvířat, takže za ty roky jí rukama prošlo již více jak 2 tisíce koček.
Její zkušenost je zajímavá - tvrdí, že mazlivost musí být určitě dána geneticky, protože v mnoha vrzích koťat, která se u ní objevila, byl tento povahový rys rozdílný - přestože koťátka měla stejnou péči a zacházení. A zajímavé je i to, že podle ní i určité zbarvení nese podobnou povahu - např. želvovinové kočky jsou vždy divočejší a sebevědomé, pokud prodělaly malou socializaci jsou i hůře ochočitelné, tříbarevky jsou prý naopak přítulné, výborné lovkyně myší a skvělé matky. Rezavobílí kocouři jsou mírní a zřídkakdy agresivní, mourovaté kočičky bývají skromné a vděčné.
Nevím, z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že na naší želvovinou kočku a rezavobílého kocourka tato charakteristika seděla, ale paušalizovat se to určitě nedá. Nicméně možná, že na tom něco bude. U psů je třeba známo, že trpasličí pudl má odlišnou povahu vázanou na zbarvení, byť se jedná pořád o jedno plemeno.

manbea napsal(a):
Mám kamarádku, která od r.1982 provozuje soukromý depozit pro opuštěné kočky. Stále má doma 10 - 20 zvířat, takže za ty roky jí rukama prošlo již více jak 2 tisíce koček.
Její zkušenost je zajímavá - tvrdí, že mazlivost musí být určitě dána geneticky, protože v mnoha vrzích koťat, která se u ní objevila, byl tento povahový rys rozdílný - přestože koťátka měla stejnou péči a zacházení. A zajímavé je i to, že podle ní i určité zbarvení nese podobnou povahu - např. želvovinové kočky jsou vždy divočejší a sebevědomé, pokud prodělaly malou socializaci jsou i hůře ochočitelné, tříbarevky jsou prý naopak přítulné, výborné lovkyně myší a skvělé matky. Rezavobílí kocouři jsou mírní a zřídkakdy agresivní, mourovaté kočičky bývají skromné a vděčné.
Nevím, z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že na naší želvovinou kočku a rezavobílého kocourka tato charakteristika seděla, ale paušalizovat se to určitě nedá. Nicméně možná, že na tom něco bude. U psů je třeba známo, že trpasličí pudl má odlišnou povahu vázanou na zbarvení, byť se jedná pořád o jedno plemeno.

Zajímavé a poučné...

manbea napsal(a):
Mám kamarádku, která od r.1982 provozuje soukromý depozit pro opuštěné kočky. Stále má doma 10 - 20 zvířat, takže za ty roky jí rukama prošlo již více jak 2 tisíce koček.
Její zkušenost je zajímavá - tvrdí, že mazlivost musí být určitě dána geneticky, protože v mnoha vrzích koťat, která se u ní objevila, byl tento povahový rys rozdílný - přestože koťátka měla stejnou péči a zacházení. A zajímavé je i to, že podle ní i určité zbarvení nese podobnou povahu - např. želvovinové kočky jsou vždy divočejší a sebevědomé, pokud prodělaly malou socializaci jsou i hůře ochočitelné, tříbarevky jsou prý naopak přítulné, výborné lovkyně myší a skvělé matky. Rezavobílí kocouři jsou mírní a zřídkakdy agresivní, mourovaté kočičky bývají skromné a vděčné.
Nevím, z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že na naší želvovinou kočku a rezavobílého kocourka tato charakteristika seděla, ale paušalizovat se to určitě nedá. Nicméně možná, že na tom něco bude. U psů je třeba známo, že trpasličí pudl má odlišnou povahu vázanou na zbarvení, byť se jedná pořád o jedno plemeno.

To je zajímavé
Za nás - mourinka skromná a vděčná určitě byla, to sedí. Na černobílé tam škatulku neměla?

Acamar napsal(a):
To je zajímavé
Za nás - mourinka skromná a vděčná určitě byla, to sedí. Na černobílé tam škatulku neměla?

Měla škatulku na čb, ale ve zbarvení černá s bílýma ponožkama - o těch tvrdila, že jsou moulové, tak trochu nešiky a důvěřivé až naivní a proto se hodí pouze do bytu nebo bezpečných prostor. Zrovna nedávno jsem viděla takto zbarvené přejeté kotě , tak doufám, že to byla jen náhoda. Ale vzpomněla jsem si na kamarádku...

manbea napsal(a):
Měla škatulku na čb, ale ve zbarvení černá s bílýma ponožkama - o těch tvrdila, že jsou moulové, tak trochu nešiky a důvěřivé až naivní a proto se hodí pouze do bytu nebo bezpečných prostor. Zrovna nedávno jsem viděla takto zbarvené přejeté kotě , tak doufám, že to byla jen náhoda. Ale vzpomněla jsem si na kamarádku...

Vida! Naše čb opravdu trochu nešikovná je, pořád odněkud padá...ale důvěřivá mi moc nepřijde, spíš hodně lekavá, ale hodně spontánní. Asi má málo černé

Tak to sedí Mám černého kocourka s bílými ponožkami. A důvěřivý je až moc a nešikovný také. Skoro nikam nevyskočí a pak si dá na papulu a naopak jeho černý brácha nemá s výškami problém

Fakt to sedí, náš ČB kocourek je největší mazel, ostatní kočky venku a on pořád doma a mazlí a mazlí. Úplnej trouba.

Bejina napsal(a):
Jo jo, psala jsi to Ty.
V papírech má psané jméno Cayden Roy a my pořád zvažovali jak mu říkat. Ty jsi napsala Cay (dle pohádky Sněhová královna - v norském originále Cay a Gerda) a od té doby ho takhle už píši. Samozřejmě domácky to zní "Kaj", takže shrnuto, je to náš Kájík. ... naše umazlené sluníčko.

Bejina napsal(a):
Jistě tam byla jen špatná zóna, tak tam ležet musel, nevěrnost v tom určitě nebyla...

...uklidnila jsem tě?

Trochu...

karpet napsal(a):
Fakt to sedí, náš ČB kocourek je největší mazel, ostatní kočky venku a on pořád doma a mazlí a mazlí. Úplnej trouba.

karpet napsal(a):
Fakt to sedí, náš ČB kocourek je největší mazel, ostatní kočky venku a on pořád doma a mazlí a mazlí. Úplnej trouba.

Naše čb je také nejmazlivější z koček co jsme měli. Trouba je taky, i když ne ve smyslu hloupá, chápavá ona je velmi rychle. Že by na té barevné teorii něco bylo?

Acamar napsal(a):
Naše čb je také nejmazlivější z koček co jsme měli. Trouba je taky, i když ne ve smyslu hloupá, chápavá ona je velmi rychle. Že by na té barevné teorii něco bylo?

No vidím, že se teorie trochu potvrzuje . Třeba se ještě někdo další se svou zkušeností přidá. A ano, u těch čb kočiček jsem to nemyslela tak, že by byly hloupé, ale výstižnější pro ně je ten výraz trouba .

No, moje čb kočka byla od narození silná osobnost, samostatná jednotka, akční a nejvíc tulačka
druhá čb. byla takový kočkopes, inteligentní, komunikativní
čb. kocour je emotivní akční hajzlík (promiň Tomíku )

ale to jsou čb, ne černé s bílými ponožkami

za troubu je u nás jednoznačně tříbarevná Honzulka

mazlové jsou všichni.

A co mourovatí s bílými ponožkami a náprsenkou?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, moje čb kočka byla od narození silná osobnost, samostatná jednotka, akční a nejvíc tulačka
druhá čb. byla takový kočkopes, inteligentní, komunikativní
čb. kocour je emotivní akční hajzlík (promiň Tomíku )

ale to jsou čb, ne černé s bílými ponožkami

za troubu je u nás jednoznačně tříbarevná Honzulka

mazlové jsou všichni.

Hmn, nerušte nám naše kruhy takovou pěknou teorii jsme si vytvořily...člověk by kouknul na barvu a hned by měl jasno...

Jinak naše čb je taky kromě všeho samostatná jednotka (už od útulku), akční, komunikativní až moc, emotivní a spontánní, ke starší byla tak trochu hajzlík...prostě průřez vašich čb.

Manbea... a o celých černých kočkách by info nebylo?

Bejina napsal(a):
Manbea... a o celých černých kočkách by info nebylo?

Prý jsou poklidné, trpělivé, vděčné, bojácné a nedůvěřivé, ale ke svým pánům mazlivé.

No měli jsme černou kočku a vůbec to nesedí. Až na tu mazlivost. Mazlinka to byla opravdu veliká. :o).

Acamar napsal(a):
Hmn, nerušte nám naše kruhy takovou pěknou teorii jsme si vytvořily...člověk by kouknul na barvu a hned by měl jasno...

Jinak naše čb je taky kromě všeho samostatná jednotka (už od útulku), akční, komunikativní až moc, emotivní a spontánní, ke starší byla tak trochu hajzlík...prostě průřez vašich čb.

No mě vlastně napadá srovnání Hippie vs. Kuky. Fotky znáte - kocouři se opravdu neskutečně podobají - mourovatí s bílými ponožkami a motýlkem. Hippie závislák a mazlivka, a to po osmělení i s cizími a Kuky netykavka, nezávislý divočák, mazlením přímo trpící! Tak se omlouvám, také jsem poněkud narušila kruhy...

Bejina napsal(a):
Manbea... a o celých černých kočkách by info nebylo?

O černých tvrdila, že jsou mazlivé, dobře ochočitelné a vcelku nebojácné, ve větších skupinách koček ale nezřídka vyvolávají konflikty a ani vůči člověku se nebojí vytasit drápy, zejména, když se nechtějí mazlit.
Ono to celé zní divně - povaha/zbarvení, ale já kdysi dávno četla, že např. želvovinové kočky byly po staletí pronásledovány a utrácely se, působily prý jako s kožním onemocněním a tak se jejich výskyt eliminoval. A proto jsou obezřetné, nedůvěřivé a jejich chování vykazuje známky určité divokosti.
Nevím, co je na tom všem pravdy, ale já si stále více zahrávám s myšlenkou, že po letech zase dám domov nějakému opuštěnému kotěti a tak jsem zvědavá co "vyfasuji" za barvu a "povahu"

manbea napsal(a):
O černých tvrdila, že jsou mazlivé, dobře ochočitelné a vcelku nebojácné, ve větších skupinách koček ale nezřídka vyvolávají konflikty a ani vůči člověku se nebojí vytasit drápy, zejména, když se nechtějí mazlit.
Ono to celé zní divně - povaha/zbarvení, ale já kdysi dávno četla, že např. želvovinové kočky byly po staletí pronásledovány a utrácely se, působily prý jako s kožním onemocněním a tak se jejich výskyt eliminoval. A proto jsou obezřetné, nedůvěřivé a jejich chování vykazuje známky určité divokosti.
Nevím, co je na tom všem pravdy, ale já si stále více zahrávám s myšlenkou, že po letech zase dám domov nějakému opuštěnému kotěti a tak jsem zvědavá co "vyfasuji" za barvu a "povahu"

Letošní rok je na "fasování" opuštěných koťat velice produktivní . Většina z nás už má fasování za sebou .

"O černých tvrdila, že jsou mazlivé, dobře ochočitelné a vcelku nebojácné, ve větších skupinách koček ale nezřídka vyvolávají konflikty a ani vůči člověku se nebojí vytasit drápy, zejména, když se nechtějí mazlit."
Moje černá babka je (od narození) absolutní bázlivka, nekonfliktní, mazlivka to je, ale přitulit se odvážila až v cca svých 10ti letech (a to jenom ke mně)

Moje nová čerňuška Barunka (ale ona je taková chiméra, neb je černá ale s viditelnými mourami) je maximálně komunikativní, přátelská (k lidem i veškeré zvěři), mazlivá...

My měli dvě černé kočky a povahově a vůbec ve všem extra třída.
Ten první byl takový "briťákovský" kulatější typ.
Inteligentní, povídavý, mírný a ještě takový "filozof".
Černá kočička, štíhlá jak lasička, vtipálek, felinoterapeutka dokonalá...
Každý den s nimi byl radostný...

Naše 6-letá černá kočena Lucka je zvláštní samorost. Ve 4 měsících přišla k nám na zahradu hladová a od té doby už se od nás nehla. Pomazlit se přijde jen občas a to musí opravdu sama chtít. Vyhovovalo by jí být jedináček, jenže časem pochopila, že u nás jí to nevyjde a tak se s našimi přírůstky časem smířila, nicméně se s nimi až tak nepřátelí. Sleduje je, žije s nimi v poklidu, ale spokojeně sama. Co miluje ze všeho nejvíc je venkovní svoboda, tu si nikdy nenechá odepřít. K cizím lidem moc nejde, uznává pouze nás. Ze všech koček co jsme měli je ona ze všech nejzvláštnější...
... jak naší druhé kočce (britce) zemřela sestřička, pořídili jsme jí kamaráda, nového kocourka, neb víme, že parťáka v naší černé Lucce by nikdy nenašla.

Naše černá Peggy měla krátký život, ale byla ve dne miláček mazlivý, třela se mi čumáčkem o nos, když jsem spala, ale jen tak jemně. Když nastala tma, tak se z ní stávala lítající černá střela. Milovala to noční běhání po zahradě, bohužel jednou odběhla ven ze zahrady... Nikdy na nikoho nevytáhla drápky, moc hodná a oddaná kočička.

Naše druhá černá kočička, spíš želvovinová je naše dámička, vždy chodí tak vznešeně. Jinak mi přijde jako pes obranář, pokud se u nás objeví cizí kocour, tak mu jde ukázat, kdo je zde pánem, většinou ho vyžene strašným nadáváním. Je to naše kecka. Myslím, že je vůdce naší smečky i když se po její kastrací občas někdo pokusí ji z tohoto postu sesadit. Nemají šanci. Mazlit se nechá jen ode mne a manžela, nikdo jiný se jí nesmí dotknout, nedovolí to.

Náš nejmladší černý, spíš kouřový kocourek, je také miloučký a mazlivý kocourek, drápky nevytahuje, ven nakoukne a pokud je tam ošklivé počasí, tak se raději vrátí do peřin. Je taky pěkně ukecaný. Návštěva ho nikdy nevidí, jelikož se strašně bijí cizích lidí. Hned si zaleze pod peřinu.

Naše všechna zvířata co jsme měli, byla a jsou přesvědčena,
že návštěvy chodí hlavně za nimi .

rapotacka11 napsal(a):
Naše všechna zvířata co jsme měli, byla a jsou přesvědčena,
že návštěvy chodí hlavně za nimi .

Tak to máte super, naše kočky se vždy tiše vypaří, jen Bártík z profilu se občas přijde podívat a někdy se nechá i pohladit. Pomalu nám naši známí nevěří, že máme čtyři kočky

Machyska: můj kocour má ještě jinou taktiku.
při příchodu se schová. a až návštěva pozapomene, že je ve hře i kocouří přítomnost,
kocour zničehonic vyskočí na pohovku, ideálně max. půlmetru vedle návštěvy, prosviští a s dupotem! odběhne. většinou je to o infarkt:D.

U nás se vlastně vše klidí před malými dětmi.
Ale ty jezdí, mimo prázdnin, tak 1x za měsíc...

joanne.s napsal(a):
Machyska: můj kocour má ještě jinou taktiku.
při příchodu se schová. a až návštěva pozapomene, že je ve hře i kocouří přítomnost,
kocour zničehonic vyskočí na pohovku, ideálně max. půlmetru vedle návštěvy, prosviští a s dupotem! odběhne. většinou je to o infarkt:D.

Tak to věřím, třeba se to časem naučí i ti moji miláčkové . Je fakt, že jsem docela vycepovaná a hned tak se neleknu, kočka se vždy objeví, když ji nejméně čekáte, pokud tedy nejste u ledničky

rapotacka11 napsal(a):
U nás se vlastně vše klidí před malými dětmi.
Ale ty jezdí, mimo prázdnin, tak 1x za měsíc...

Myslím, že strach z návštěv u našeho nejmladšího kocourka způsobily mé maličké neteře. Když byl ještě kotě cca 10 měsíců, tak k nám ty cácorky (půl a jeden a půl roku) přijely a starší měla pištící období, malý se toho hluku tak bál, že od té doby stačí, aby někdo zazvonil u dveří a on uteče do pokoje pod přehoz na posteli.
Bohužel se to nelepší, nevím jestli by se to dalo nějak odnaučit. Je vždy chudák docela ve stresu. Naštěstí návštěv chodí docela málo a s malými dětmi už téměř nikdo.

joanne.s napsal(a):
Machyska: můj kocour má ještě jinou taktiku.
při příchodu se schová. a až návštěva pozapomene, že je ve hře i kocouří přítomnost,
kocour zničehonic vyskočí na pohovku, ideálně max. půlmetru vedle návštěvy, prosviští a s dupotem! odběhne. většinou je to o infarkt:D.

to je miláček...
jsem na náhlá kočičí zjevení zvyklá, ale to bych teda asi taky infarkt měla.

rapotacka11 napsal(a):
Naše všechna zvířata co jsme měli, byla a jsou přesvědčena,
že návštěvy chodí hlavně za nimi .

No teda...otevřte si nějaký felinoterapeutický salón
Naše vždy byly a jsou tak něco mezi, návštěvu okoukly, pohladit se moc nenechaly, zkontrolovaly tašky a boty a šly se zašít do klidu. Malé ječící děti ale taky fungovaly jako odpuzovač.

rapotacka11 napsal(a):
Naše všechna zvířata co jsme měli, byla a jsou přesvědčena,
že návštěvy chodí hlavně za nimi .

Naše kočeny se vždy návštěvám spíše stranili.
Nyní máme chvíli v naší domácnosti 4-měsíčního hodně mazlivého kocourka a ten se hned k návštěvě hrnul, vedle nich se uvelebil a čekal na hlazení, tak jsem zvědavá, zda mu to zůstane.

Ahoj podívejte se na https://www.ewena.cz/ tam zjistíte vše.

Trapná, ne ?

lena1111 napsal(a):
Ahoj podívejte se na https://www.ewena.cz/ tam zjistíte vše.

To jsem nejspíš nepatří k čemu e-shop s "bižutérií" pro lidi na tomto fóru!

Vidím to jako sprostou reklamu

rapotacka11 napsal(a):
Naše všechna zvířata co jsme měli, byla a jsou přesvědčena,
že návštěvy chodí hlavně za nimi .

My jsme vlastně doma sami dva = žádný vzrůšo .
Opravdu se k návštěvám "vrhají".
Ale je fakt, že k nám chodí spíš jen rodina
i když někdy vzdálená.
Měla jsem i 3 slepice, byly zvědavé taky a krotké.
Jsme taková zvířecí rodina...

rapotacka11 napsal(a):
My jsme vlastně doma sami dva = žádný vzrůšo .
Opravdu se k návštěvám "vrhají".
Ale je fakt, že k nám chodí spíš jen rodina
i když někdy vzdálená.
Měla jsem i 3 slepice, byly zvědavé taky a krotké.
Jsme taková zvířecí rodina...

I naše kočky na blízkou rodinu (babičku a dědu) reagují jinak, přitom je až tak často nevidí.
Možná máme podobný hlas, nebo stejně "smrdíme", ale poznají je.

Velmi zajímavé čtení, dámy.

U našeho Tomáše (sedm let) je zajímavé, že má svá mazlící místa.
Jsou místa na zahradě, kde ke mě prostě nepřijde, ale jakmile si náhodou
sednu na jednu konkrétní lavičku (ze sedmi), tak tam prostě na mě hupsne
a chce pozornost. Blbý je, že zrovna na té já nemám uplně přehled a zas
tak moc mě to tam nebaví, ale co bych pro něj neudělal, že?
(ta zahrada má dva hektary, takže lavičky jsou různě - daleko od sebe,
možná to místo má nějakou zvláštní sílu)

Jinak roční výrostek Cibule se mazlí tuze nerad. Jenom zlobí a leze po stromech.

No a minulou neděli jsem pod autem našel kotě, Májinku.
Tak ta je mazlící uplně hrozně moc. Ona ani normálně nechodí.
Ona jde a pořád se o něco otírá - nejde ani rovně, ale jde podél věcí,
o které je možné se otřít. Muchluje se i s levandulí a s kde čím.
A jakmile se jí něco nelíbí nebo mě chvilku nevidí, tak si mňaukne,
abych se jí ozval. A nejradši má hlazení po hlavě.
Je to uplně jiná povaha, než jsem zase kdy měl. Je dost sebevědomá,
ale hezky, nenamyšleně. A je velmi kontaktní. Poslechne na "Pocem"
anebo když ji jdu sebrat, tak neutíká a stojí a počká přímo na místě.
No uplně dokonalá, láska.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Juuu, Honzo, ta je skvělá

"Opravdu se k návštěvám "vrhají"."
tak koná moje tříbarevná "blbka", což by obecně nevadilo, pokud by se ovšem nevrhala i k fenám přijezdivším na krytí...to už znamenalo jistý problém

honzapm napsal(a):
Velmi zajímavé čtení, dámy.

U našeho Tomáše (sedm let) je zajímavé, že má svá mazlící místa.
Jsou místa na zahradě, kde ke mě prostě nepřijde, ale jakmile si náhodou
sednu na jednu konkrétní lavičku (ze sedmi), tak tam prostě na mě hupsne
a chce pozornost. Blbý je, že zrovna na té já nemám uplně přehled a zas
tak moc mě to tam nebaví, ale co bych pro něj neudělal, že?
(ta zahrada má dva hektary, takže lavičky jsou různě - daleko od sebe,
možná to místo má nějakou zvláštní sílu)

Jinak roční výrostek Cibule se mazlí tuze nerad. Jenom zlobí a leze po stromech.

No a minulou neděli jsem pod autem našel kotě, Májinku.
Tak ta je mazlící uplně hrozně moc. Ona ani normálně nechodí.
Ona jde a pořád se o něco otírá - nejde ani rovně, ale jde podél věcí,
o které je možné se otřít. Muchluje se i s levandulí a s kde čím.
A jakmile se jí něco nelíbí nebo mě chvilku nevidí, tak si mňaukne,
abych se jí ozval. A nejradši má hlazení po hlavě.
Je to uplně jiná povaha, než jsem zase kdy měl. Je dost sebevědomá,
ale hezky, nenamyšleně. A je velmi kontaktní. Poslechne na "Pocem"
anebo když ji jdu sebrat, tak neutíká a stojí a počká přímo na místě.
No uplně dokonalá, láska.

Je moc pěkná , taková povaha je super s ní si ještě užijete.

Vítám Vás do klubu nafasovaných koťat , předpokládám, že když jste ji našel, tak nepatřila do vaší smečky

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Opravdu se k návštěvám "vrhají"."
tak koná moje tříbarevná "blbka", což by obecně nevadilo, pokud by se ovšem nevrhala i k fenám přijezdivším na krytí...to už znamenalo jistý problém

To fenky čučely , už tak byly určitě nervózní a taková mazlivka to byl šok.

Kočka zůstala celá?

Honzapm - Májinka je opravdu dokonalá už napohled

honzapm napsal(a):
Velmi zajímavé čtení, dámy.

U našeho Tomáše (sedm let) je zajímavé, že má svá mazlící místa.
Jsou místa na zahradě, kde ke mě prostě nepřijde, ale jakmile si náhodou
sednu na jednu konkrétní lavičku (ze sedmi), tak tam prostě na mě hupsne
a chce pozornost. Blbý je, že zrovna na té já nemám uplně přehled a zas
tak moc mě to tam nebaví, ale co bych pro něj neudělal, že?
(ta zahrada má dva hektary, takže lavičky jsou různě - daleko od sebe,
možná to místo má nějakou zvláštní sílu)

Jinak roční výrostek Cibule se mazlí tuze nerad. Jenom zlobí a leze po stromech.

No a minulou neděli jsem pod autem našel kotě, Májinku.
Tak ta je mazlící uplně hrozně moc. Ona ani normálně nechodí.
Ona jde a pořád se o něco otírá - nejde ani rovně, ale jde podél věcí,
o které je možné se otřít. Muchluje se i s levandulí a s kde čím.
A jakmile se jí něco nelíbí nebo mě chvilku nevidí, tak si mňaukne,
abych se jí ozval. A nejradši má hlazení po hlavě.
Je to uplně jiná povaha, než jsem zase kdy měl. Je dost sebevědomá,
ale hezky, nenamyšleně. A je velmi kontaktní. Poslechne na "Pocem"
anebo když ji jdu sebrat, tak neutíká a stojí a počká přímo na místě.
No uplně dokonalá, láska.

Rezavobílé zbarvení je nej... , náš Leo byl přesně takový, povahou i vzhledem. Nafasovat náhodně takové stvoření se mi asi nepodaří, ledaže bych tomu u druhého kousku trochu pomohla

Mno jo, to si tak v neděli ráno sednu na mísu a otevřených oknem v koupelně slyším naléhavé mňaukání. Pomyslím si něco o "klidném nedělním ránu" a okamžitě letím ven, co to tam mňauká za ubožátko opuštěné malé. Nevidím nic (občas mívám sluchové halucinace), tak zavolám 2x čičí a zpod auta vyběhla Mája. Netuším, jak se tam dostala. Buďto ji v noci hnala kuna a tak se tam schovala anebo šla po ulici a zahnal ji k nám pes. Protože máme dvoumetrové zdi kolem dokola, žádné plotní prolejzačky. Možná ji k nám někdo hodil úmyslně. Každopádně letos už jednou u nás zvonil soused, jestli nepostrádáme kotě. To ne. Takže on, že jedno zrovna našel. A že už si ho taky vážně nemohou nechat, protože už mají čtyři...
No já osobně si myslím, že původcem nadvýskytu koťat v naší klidné ulici jsou opálení obyvatelé z jednoho domu nedaleko. Páč tam mají několik koček a kastrace je pro ně kosmický pojem. No, takže já takhle "našel" koťata už tři.
Jinak k tématu - měl jsem dva rezavé bratry a každý byl jiný.
Jeden - to je ten sedmiletý Tomáš - se vždycky rád mazlil a hrál si s člověkem.
Druhej - Jiřík - toho už nemám, tak ten se nechal pohladit pouze při krmení a jenom násilím, jinak nikdy ani náhodou. Ani se nenechal vzít, prostě nic.
Měl jsem je od spolužačky z VŠ a ona mi říkala, že pán, od kterého byli, má skleník,
a že Jiřík mu v tom skleníku "trochu" pocuchal okurky na těch provázkových úvazcích.

Takže to možná mohla být nedůvěra získaná, nicméně i po letech byli celkem odlišní.
Jiřík lezl po stromech a chytal ptáky, což se mu stalo osudným, Tomáš je spíš myšilov
a má trpělivost. Jiřík neměl rád ostatní kočky, Tomáš má absolutní pochopení pro fšechny moje "nálezy". Naopak, je rád, že po ztrátě bratra není "sám". Řekl bych.

Acamar napsal(a):
No teda...otevřte si nějaký felinoterapeutický salón
Naše vždy byly a jsou tak něco mezi, návštěvu okoukly, pohladit se moc nenechaly, zkontrolovaly tašky a boty a šly se zašít do klidu. Malé ječící děti ale taky fungovaly jako odpuzovač.

Rapotacka: Možná raději kočičí kavárnu, to bychom se mohly kdykoliv přijít podívat a pomazlit

Dovolím si také narušit zdejší kruhy. Naše tříbarevka nebyla moc kontaktní, ale byla to princezna. Jen korunka ji chybí

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Rapotacka: Možná raději kočičí kavárnu, to bychom se mohly kdykoliv přijít podívat a pomazlit

Prima nápad.
U nás by to šlo.
Akorát chybí finance na vybavení a rozjezd... (ale sportkuju vytrvale-marně...)
V zahrádce by běhali ještě králíčci, morčátka, kuřátka... no, vidělo by se...
- hlavně ta sportka, kdyby si dala říct ...

honzapm napsal(a):
Mno jo, to si tak v neděli ráno sednu na mísu a otevřených oknem v koupelně slyším naléhavé mňaukání. Pomyslím si něco o "klidném nedělním ránu" a okamžitě letím ven, co to tam mňauká za ubožátko opuštěné malé. Nevidím nic (občas mívám sluchové halucinace), tak zavolám 2x čičí a zpod auta vyběhla Mája. Netuším, jak se tam dostala. Buďto ji v noci hnala kuna a tak se tam schovala anebo šla po ulici a zahnal ji k nám pes. Protože máme dvoumetrové zdi kolem dokola, žádné plotní prolejzačky. Možná ji k nám někdo hodil úmyslně. Každopádně letos už jednou u nás zvonil soused, jestli nepostrádáme kotě. To ne. Takže on, že jedno zrovna našel. A že už si ho taky vážně nemohou nechat, protože už mají čtyři...
No já osobně si myslím, že původcem nadvýskytu koťat v naší klidné ulici jsou opálení obyvatelé z jednoho domu nedaleko. Páč tam mají několik koček a kastrace je pro ně kosmický pojem. No, takže já takhle "našel" koťata už tři.
Jinak k tématu - měl jsem dva rezavé bratry a každý byl jiný.
Jeden - to je ten sedmiletý Tomáš - se vždycky rád mazlil a hrál si s člověkem.
Druhej - Jiřík - toho už nemám, tak ten se nechal pohladit pouze při krmení a jenom násilím, jinak nikdy ani náhodou. Ani se nenechal vzít, prostě nic.
Měl jsem je od spolužačky z VŠ a ona mi říkala, že pán, od kterého byli, má skleník,
a že Jiřík mu v tom skleníku "trochu" pocuchal okurky na těch provázkových úvazcích.

Takže to možná mohla být nedůvěra získaná, nicméně i po letech byli celkem odlišní.
Jiřík lezl po stromech a chytal ptáky, což se mu stalo osudným, Tomáš je spíš myšilov
a má trpělivost. Jiřík neměl rád ostatní kočky, Tomáš má absolutní pochopení pro fšechny moje "nálezy". Naopak, je rád, že po ztrátě bratra není "sám". Řekl bych.

Lovení ptáků a lezení po stromech se mu stalo osudným? Mohu se zeptat co se stalo?

Stromy mi přišly pro kočky bezpečné místo a tento příspěvek to mění

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dovolím si také narušit zdejší kruhy. Naše tříbarevka nebyla moc kontaktní, ale byla to princezna. Jen korunka ji chybí

Měla jsem podobnou kočičku...panenku Kačenku...

https://www.ifauna.cz/kocky/forum/r/detail/665644/skrabadlo-z-nemoderky#a708234.

rapotacka11 napsal(a):
Prima nápad.
U nás by to šlo.
Akorát chybí finance na vybavení a rozjezd... (ale sportkuju vytrvale-marně...)
V zahrádce by běhali ještě králíčci, morčátka, kuřátka... no, vidělo by se...
- hlavně ta sportka, kdyby si dala říct ...

To zní dobře vevnitř kočkavárna, venku minizoo. Vaše zvířena nadšená z ruchu a neustálých návštěv...
Tak sportko, jedem...

rapotacka11 napsal(a):
Prima nápad.
U nás by to šlo.
Akorát chybí finance na vybavení a rozjezd... (ale sportkuju vytrvale-marně...)
V zahrádce by běhali ještě králíčci, morčátka, kuřátka... no, vidělo by se...
- hlavně ta sportka, kdyby si dala říct ...

Čáry máry, ať ta sportka vyjde a hned jedeme

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"O černých tvrdila, že jsou mazlivé, dobře ochočitelné a vcelku nebojácné, ve větších skupinách koček ale nezřídka vyvolávají konflikty a ani vůči člověku se nebojí vytasit drápy, zejména, když se nechtějí mazlit."
Moje černá babka je (od narození) absolutní bázlivka, nekonfliktní, mazlivka to je, ale přitulit se odvážila až v cca svých 10ti letech (a to jenom ke mně)

Moje nová čerňuška Barunka (ale ona je taková chiméra, neb je černá ale s viditelnými mourami) je maximálně komunikativní, přátelská (k lidem i veškeré zvěři), mazlivá...

Jéé, moje teta má také chiméru, ale doopravdy. Do půl těla černá, od půlky těla hnědavá. Do půl těla krátkosrstá, pak dlouhosrstá. Někteří se jí smějí, co že je to za paskvil, ale mně to přijde hodně zajímavé...

rapotacka11 napsal(a):
Prima nápad.
U nás by to šlo.
Akorát chybí finance na vybavení a rozjezd... (ale sportkuju vytrvale-marně...)
V zahrádce by běhali ještě králíčci, morčátka, kuřátka... no, vidělo by se...
- hlavně ta sportka, kdyby si dala říct ...

Koukám, že máme další společnou vlastnost- taktéž SPORTKUJU - naprosto pravudelně! Co výhry? Já dvakrát třetí, tj.5 čísel ze 6!

Jo, a vše se vždy děje 3x. Tak čekám, kdy přijde potřetí ta druhá...

Vážené, nejdřív vyhraju já.
Ale slibuju, že jestli to bude nad 200 mega, tak vám milostivě něco nechám.

fikovnice napsal(a):
Koukám, že máme další společnou vlastnost- taktéž SPORTKUJU - naprosto pravudelně! Co výhry? Já dvakrát třetí, tj.5 čísel ze 6!

Takže se fakt dá něco vyhrát? Neuvěřitelné :).

honzapm napsal(a):
Takže se fakt dá něco vyhrát? Neuvěřitelné :).

Dá, také jsem tomu nevěřila, ale teď se podržte. Ta pravděpodobnost 5 čísel ze 6 je šíleně malinká, a víte jaké byly výhry? Poprvé 19tis. Kč a podruhé dokonce jen 11tis. Kč. Na tu šíleně malou pravděp. mi všichni říkali, že jsou to extra malé částky. No, prosázela jsem za život mnohem mnohem víc...

Já jednou v životě.
V r.2005, vím to - narozeniny - kulatiny (bratr) a nález naší kočičky...
5OOO, - na šanci a pak už... nula nula nííc .

honzapm napsal(a):
Takže se fakt dá něco vyhrát? Neuvěřitelné :).

Nedá - věřte mi.

rapotacka11 napsal(a):
Já jednou v životě.
V r.2005, vím to - narozeniny - kulatiny (bratr) a nález naší kočičky...
5OOO, - na šanci a pak už... nula nula nííc .

Na Šanci, když už, tak vyhrávám 50 Kč, dříve dvacku , ale i tak ji dávám. A pořád čekám kdy přijde potřetí ta druhá...

rapotacka11 napsal(a):
Já jednou v životě.
V r.2005, vím to - narozeniny - kulatiny (bratr) a nález naší kočičky...
5OOO, - na šanci a pak už... nula nula nííc .

K tomu mému 5 čísel ze 6, když žil můj táta - matematik, tak mi spočítal, že je to opravdu mizivá pravděpodobnost (natož pak první 6 ze 6), když jsem pak vyhrála, tak byl rozčilený, že je za to tak malá výhra. Ono to fakt není moc - ty výhry výše napsané.

Také mi to kdysi bratr statistik spočítal a já mu svatosvatě před jeho smrtí slíbil, že do sázek nevložím ani korunu. Naší babičce to nevymluvil, sázela léta a vedla si i podrobné záznamy. Tipovala a stírala co se dalo. Měsíčně to spolklo i půl výplaty/důchodu. Byl by to za ta léta menší domek nebo nový automobil lepší třídy. Babi to přepočítávala na okolní pole. Než předloni odešla, "vlastnila" i půl vedlejší vsi, reálně však vyhrála 28400. Slavila měsíc.

Ta pravděpodobnost je směšná a ještě se dá spekulovat o tom, zda je v tom všechno fér. Stále někdo vyhrává, ale kde všichni ti milionáři a miliardáři jsou, je mi dodnes záhadou. Vždy když tato otázka vyvstane tak najednou není člověka v republice, který by alespoň vzdáleně znal někoho, kdo vyhrál nad 5mil. Jasný, na potkání se tím každý nechlubí, ale nikdo na penězích jen tak nevydrží sedět. I když teď už to není jako dřív. Teď už každý poplatí dluhy za hypotéku a je to pryč.

Michelle20 - mám stejné podezření.

Na druhou stranu, četla jsem kdysi pár článků, jak výhercům milionové výhry v podstatě zničily život, takže vlastně můžeme být rádi

Acamar napsal(a):
Michelle20 - mám stejné podezření.

Na druhou stranu, četla jsem kdysi pár článků, jak výhercům milionové výhry v podstatě zničily život, takže vlastně můžeme být rádi

Velmi pozitivní slova pro ty, kteří nikdy nevyhrávají... jako například JÁÁÁ...

S tím souhlasím. Dokážu si představit jak to zamíchá se vztahy a rozhodně ne k lepšímu.

Michelle20 napsal(a):
Také mi to kdysi bratr statistik spočítal a já mu svatosvatě před jeho smrtí slíbil, že do sázek nevložím ani korunu. Naší babičce to nevymluvil, sázela léta a vedla si i podrobné záznamy. Tipovala a stírala co se dalo. Měsíčně to spolklo i půl výplaty/důchodu. Byl by to za ta léta menší domek nebo nový automobil lepší třídy. Babi to přepočítávala na okolní pole. Než předloni odešla, "vlastnila" i půl vedlejší vsi, reálně však vyhrála 28400. Slavila měsíc.

Ta pravděpodobnost je směšná a ještě se dá spekulovat o tom, zda je v tom všechno fér. Stále někdo vyhrává, ale kde všichni ti milionáři a miliardáři jsou, je mi dodnes záhadou. Vždy když tato otázka vyvstane tak najednou není člověka v republice, který by alespoň vzdáleně znal někoho, kdo vyhrál nad 5mil. Jasný, na potkání se tím každý nechlubí, ale nikdo na penězích jen tak nevydrží sedět. I když teď už to není jako dřív. Teď už každý poplatí dluhy za hypotéku a je to pryč.

Tak kdybych vyhrála spoustu, spoustu milionů, tak ujišťuji, že mě tady nejspíš taky nepotkáte...

...protože se už dávno budu i s mými kočičkami válet někde na Havaji...

Nemyslím si, že všichni ti údajní milionáři mizí rychle za hranice. i v tom případě by se někdo ozval, že někoho takového znal, ale už je za kopečkama...
Vy byste utíkala? Sama? nebo by u vás všichni z rodiny chtěli pryč? Nechyběly by vám Čechy? příbuzní, přátelé, známí? U všech co by tu zůstali víte, že by se s vámi bavili jako dříve? ono se řekne válet na Havaji, ale dokázala byste to dlouhodobě? Já bych se z nicnedělání někde v tramtárii zcvoknul. Z narušených vztahů v rodině ale asi taky.

A já bych dala na útulky, na kastrační programy a na veterinární péči pro opuštěné kočičky

Blazice: tomu říkám dobře investované peníze . Dům bych si zvelebil, ne že ne, postavil bych i synům, ale víc bych je kazit nechtěl. Taková dobročinnost rozhodně povede k lepšímu spaní než mezi dveřmi podávat ruličky peněz příbuzným a známým.

- kolem je tolik potřebných...

rapotacka11 napsal(a):
- kolem je tolik potřebných...

Ano

Já jsem si vsadila 3x v životě, ale ani ťuk. Láska je láska

Jednou jsem vyhrála krásnou autosedačku v soutěži s jednorázovými plenkami (ani jsem si u nákupu soutěže nevšimla, až jak jsem po rozbalení četla gratulaci k výhře). Koupila jsem jen jeden balík, byl to v té době luxus, ale zemřela mi babička, tak jsem se nechtěla otravovat na pohřbu s látkovými plenami.
Tak si myslím, že mi tu sedačku poslala babička

Peníze kazí charakter

Tak já žádný vztahy nemám a cynik jsem excelentní, takže by mi případné
stamilionky vůbec s ničím nezamávaly.
A uplně přesně vím, co bych s nima udělal.
Opravit jeden statek a jeden zámek - a budou fuč.
Na malou haciendu ve Španělsku už by mi asi nezbylo.

Jinými slovy - Vesmíre, JÁ JSEM PŘIPRAVEN na výhru. Děkuji a Má úcta.

rapotacka11 napsal(a):
- kolem je tolik potřebných...

Velký souhlas...

Michelle20 napsal(a):
Také mi to kdysi bratr statistik spočítal a já mu svatosvatě před jeho smrtí slíbil, že do sázek nevložím ani korunu. Naší babičce to nevymluvil, sázela léta a vedla si i podrobné záznamy. Tipovala a stírala co se dalo. Měsíčně to spolklo i půl výplaty/důchodu. Byl by to za ta léta menší domek nebo nový automobil lepší třídy. Babi to přepočítávala na okolní pole. Než předloni odešla, "vlastnila" i půl vedlejší vsi, reálně však vyhrála 28400. Slavila měsíc.

Ta pravděpodobnost je směšná a ještě se dá spekulovat o tom, zda je v tom všechno fér. Stále někdo vyhrává, ale kde všichni ti milionáři a miliardáři jsou, je mi dodnes záhadou. Vždy když tato otázka vyvstane tak najednou není člověka v republice, který by alespoň vzdáleně znal někoho, kdo vyhrál nad 5mil. Jasný, na potkání se tím každý nechlubí, ale nikdo na penězích jen tak nevydrží sedět. I když teď už to není jako dřív. Teď už každý poplatí dluhy za hypotéku a je to pryč.

Mě se ptala teta, kterou jsem SPORTKováním nakazila , jestli se tam dá podvádět. Řekla jsem jí, že ne. ALE - pak jsem se zamyslela a myslím, že ano. Nedívám se sice na slosování, ale nějaký fukar tam vyflusává "náhodně" čísla z osudí. JENŽE - může to ovlivnit, a to velmi, váha míčku s číslem. Také o tom kdesi psali - že to pravidelně převažují a že když je odchylka v hmotnosti jen o fous jinde než má být, tak míčky vymění. Ale zkrátka věc, o níž jsem si myslela, že se zkrátka podfouknout nedá, se po mé úvaze zřejmě zfalšovat dá!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A já bych dala na útulky, na kastrační programy a na veterinární péči pro opuštěné kočičky

Já nad tím také přemýšlela...a u mě by zřejmě prioritní byli staří lidé, LDNky apod. Pořád se pořádají nějaké sbírky na děti, i na ta zvířátka, ale mám pocit, že na velmi staré, nemocné a puštěné lidi se kašle. Celej život makali, pak přijde nějaká blbá souhra náhod, děti se projeví jako lumpové, anebo jsou ti lidé bezdětní a osamocení...zkrátka u zvířatek a starých lidí, když je jim nějak ubližováno, tak pláču. Ne že by mnou nepohlo ubližování dětem, to je sviňárna velkého kalibru, ale o tom se zkrátka píše hodně. O seniorech ne.

Jo a ještě by mě zajímalo, jak souvisí mazlivost kočky s výhrou ve SPORTCE? Je fakt někdy legrace, kam až uhneme od daného tématu. Ale je to znamení, že tady ta diskuze žije, a to je dobře!

Sazce jde 50% ze vsazených částek do kapsy. Bývá to přes 100mil./losování. Pravděpodobnost výhry je 0,00000715%. Člověk by si řekl, že nemají tedy potřebu fixlovat. Ale mocipánům tam to nestačí. Kolik těch kauz kdy chtěl notář kecat jak to ve skutečnosti je -snaha o úplatek a případná hrozba likvidací- už bylo na kriminálce zameteno? Vím o třech. Ale přestal jsem se pohybovat v oboru v r.2010. Kolik jich bylo od té doby? Proč kdysi vyhrával na sportku každý třetí tah a dneska když oni chcou nalákat sázkaře na výhru není schopen vyhrát i půl roku nikdo první? Prostě je to hra počítačů a a mají po uzavření sázek 2h na to nechat vygenerovat tu nejvhodnější variantu pro co nejmenší výhry. A lidé sázej a sázej a krmí jim ty účty v domění, že oni vyhrajou. Největší jackpoty a lákadla jsou když sazka potřebuje - viz období kdy vyrostla Sazka aréna vs výhry z losování.

výňatek z kauzy 2011: Nové dluhy Sazky
Příklady dalších pohledávek Sazky přihlášených u soudu:
Telefónica O2 ČR
2 055 819 Kč - za dobíjení mobilů
Lidé a Příležitost, s.r.o.
38 916 Kč
Vladimír Albrecht
88 000 Kč - kauce k terminálu (podobných je už několik)
Nový úklid, a.s.
8 495 Kč
Věřitelé přihlásili dosud pohledávky za cca dvě miliardy korun
(Zdroj: insolvenční rejstřík)

Sazka se z toho rychle oklepala což?

oni si nemusí vůbec pohrávat s míčky. Celé je to ze záznamu. Nikdo nevidí skutečné losování. Kolik je u toho lidí, tolik u toho může být obálek. Žádná věda. Jinde ve světě to buď dávno zakázali nebo tam probíhá losování veřejné, kdy chodí náhodní lidé k velkému osudí kde pomalu! přeskakují míčky, jeden se vybírá a otevírá. V něm je teprve to číslo. Ta rychlost kterou tu prohání v osudí čísla sazka nikde jide nemají. Proč? Jak jsem psal, můžou si generovat co potřebují, mohou mít natočeno x záznamů a pustit pouze ten co potřebují. V dnešní době technologií, efektů a dokonalému střihu ve filmu? hračka. Aby lidi jó nemleli pantem tak občas nějakou tu milionovou výhru pustí mezi stádo aby se o tom vykládalo. nebudu cpát peníze lidem co si snídají kaviár a smějí se obyč. lidem v naději že budu já ten příští jouda kterýmu něco přisypou aby se neřeklo. Jste masírovaný reklamou, kecama typu Kdo nehraje nevyhraje apod. Manipulace, finanční tíseň a naivita lidí, to hraje roli. rozhodně by se k sázení neměly používat slova jako je naděje nebo šance.

fikovnice napsal(a):
Jo a ještě by mě zajímalo, jak souvisí mazlivost kočky s výhrou ve SPORTCE? Je fakt někdy legrace, kam až uhneme od daného tématu. Ale je to znamení, že tady ta diskuze žije, a to je dobře!

Také se občas musím smát, když sleduji, kam až se dané téma rozvine...

Sazka na každé losování Sportky umožňuje přístup veřejnosti.
Ve studiu je místo pro cca dvacet lidí.
Stačí si místo rezervovat na telefonu na jejich webu, případně se poptat ve vrátnici,
zda je na daný den ještě volno. Vstup je s občankou.

Čímžto nechci tvrdit, že přístup veřejnosti zamezí čachrování s váhou míčků.
A vtipné je taky vyjádření - míčky převažujeme, jakmile zjistíme rozdíl, ihned míček
vyměníme (za jiný, ale také lehčí).

A vůbec - nekažme si radost - páč naděje a doufání, to je někdy to jediný, co máme.

Mňáúcta.

fikovnice napsal(a):
Jo a ještě by mě zajímalo, jak souvisí mazlivost kočky s výhrou ve SPORTCE? Je fakt někdy legrace, kam až uhneme od daného tématu. Ale je to znamení, že tady ta diskuze žije, a to je dobře!

Bylo by na kočičí kavárnu, cukrárnu, "pizzovnu"...
(tedy na vybudování) a mohli by se pošmajchlovat
i ti, co kočku mít nemohou.
(genetika-negenetika).

Kočičí kavárna, cukrárna, pizzerka - to zní jako úplný sen Nad masážním salonem k tomu neuvažujete ? Takové kočičí wellness...to ještě nikdo nemá.

Acamar napsal(a):
Kočičí kavárna, cukrárna, pizzerka - to zní jako úplný sen Nad masážním salonem k tomu neuvažujete ? Takové kočičí wellness...to ještě nikdo nemá.

K tomu kocicimu wellness v Japonsku uz ho maju https://www.youtube.com/watch?v=C8FGBRUw46Y

Ale myslim ze aj v CR je dost milovnikov kociek ktory by to ocenili a ak by ste otvorili kocici pizzeriu urcite budem pravidelny navstevnik

"RychlaRota" krááása no jo Japonci, zas o krok napřed.
Ale lepší by bylo, kdyby to otevřela "rapotacka11", bylo by to blíž. Zájem z ifauny by byl jistě značný...

Jirka105 napsal(a):
Sazce jde 50% ze vsazených částek do kapsy. Bývá to přes 100mil./losování. Pravděpodobnost výhry je 0,00000715%. Člověk by si řekl, že nemají tedy potřebu fixlovat. Ale mocipánům tam to nestačí. Kolik těch kauz kdy chtěl notář kecat jak to ve skutečnosti je -snaha o úplatek a případná hrozba likvidací- už bylo na kriminálce zameteno? Vím o třech. Ale přestal jsem se pohybovat v oboru v r.2010. Kolik jich bylo od té doby? Proč kdysi vyhrával na sportku každý třetí tah a dneska když oni chcou nalákat sázkaře na výhru není schopen vyhrát i půl roku nikdo první? Prostě je to hra počítačů a a mají po uzavření sázek 2h na to nechat vygenerovat tu nejvhodnější variantu pro co nejmenší výhry. A lidé sázej a sázej a krmí jim ty účty v domění, že oni vyhrajou. Největší jackpoty a lákadla jsou když sazka potřebuje - viz období kdy vyrostla Sazka aréna vs výhry z losování.

výňatek z kauzy 2011: Nové dluhy Sazky
Příklady dalších pohledávek Sazky přihlášených u soudu:
Telefónica O2 ČR
2 055 819 Kč - za dobíjení mobilů
Lidé a Příležitost, s.r.o.
38 916 Kč
Vladimír Albrecht
88 000 Kč - kauce k terminálu (podobných je už několik)
Nový úklid, a.s.
8 495 Kč
Věřitelé přihlásili dosud pohledávky za cca dvě miliardy korun
(Zdroj: insolvenční rejstřík)

Sazka se z toho rychle oklepala což?

oni si nemusí vůbec pohrávat s míčky. Celé je to ze záznamu. Nikdo nevidí skutečné losování. Kolik je u toho lidí, tolik u toho může být obálek. Žádná věda. Jinde ve světě to buď dávno zakázali nebo tam probíhá losování veřejné, kdy chodí náhodní lidé k velkému osudí kde pomalu! přeskakují míčky, jeden se vybírá a otevírá. V něm je teprve to číslo. Ta rychlost kterou tu prohání v osudí čísla sazka nikde jide nemají. Proč? Jak jsem psal, můžou si generovat co potřebují, mohou mít natočeno x záznamů a pustit pouze ten co potřebují. V dnešní době technologií, efektů a dokonalému střihu ve filmu? hračka. Aby lidi jó nemleli pantem tak občas nějakou tu milionovou výhru pustí mezi stádo aby se o tom vykládalo. nebudu cpát peníze lidem co si snídají kaviár a smějí se obyč. lidem v naději že budu já ten příští jouda kterýmu něco přisypou aby se neřeklo. Jste masírovaný reklamou, kecama typu Kdo nehraje nevyhraje apod. Manipulace, finanční tíseň a naivita lidí, to hraje roli. rozhodně by se k sázení neměly používat slova jako je naděje nebo šance.

Hmm, pokud toto čtu od člověka, co se v dané oblasti pohyboval, tak je to smutné - smutné v tom smyslu, že se prostě asi švindluje úplně všude, i když "honzapm" to zase vyvrací (?). Kdo se v tom nepohybuje, neví nic.

Myslím, že výpotky, že Sazka podvádí (při natáčení) jsou liché.
Nejsem ze Sazky, ani se jich nepotřebuju zastávat.
Nikdy jsem nevyhrál víc, jak cca 240 korun, za což jsem si opět fsadil.
Prosázel jsem daleko víc.

Ale sleduju jejich Fejsbuk. Před každým slosováním skutečně nabízejí lidem,
ať se jdou podívat.
Nebyl jsem tam.

Ovšem - co může divák, sedící někde na pódiu, vidět z minimíčků
ve vzdáleném osudí?
Těžko si je může osahat, vyzkoušet.

A i kdyby to mohl zkusit, kde máme zaručenu objektivitu účastníka?

Prostě - kdo chce stín hledat, ten ho najde na každém rohu.

Začarovaný kruh, který nikdo nerozřeší, ale může to zkoušet.

Já stíny nehledám a (naivně) věřím, že jednou těch dvě stě míčů vyhraju
a opravím si statek a přispěju na cvičení asistenčních psů a krása začne střídat nádheru.
Na Jedličkův ústav přispívám každý měsíc. Přispíval bych víc.

Mňáúcta.

RychlaRota napsal(a):
K tomu kocicimu wellness v Japonsku uz ho maju https://www.youtube.com/watch?v=C8FGBRUw46Y

Ale myslim ze aj v CR je dost milovnikov kociek ktory by to ocenili a ak by ste otvorili kocici pizzeriu urcite budem pravidelny navstevnik

Jak vyhraju, otevřu.
I dva fešáky, šikovný maséry, mám na výběr .
Kočičky taky pomohou.
Fauňáci to budou mít grátis .

honzapm napsal(a):
Myslím, že výpotky, že Sazka podvádí (při natáčení) jsou liché.
Nejsem ze Sazky, ani se jich nepotřebuju zastávat.
Nikdy jsem nevyhrál víc, jak cca 240 korun, za což jsem si opět fsadil.
Prosázel jsem daleko víc.

Ale sleduju jejich Fejsbuk. Před každým slosováním skutečně nabízejí lidem,
ať se jdou podívat.
Nebyl jsem tam.

Ovšem - co může divák, sedící někde na pódiu, vidět z minimíčků
ve vzdáleném osudí?
Těžko si je může osahat, vyzkoušet.

A i kdyby to mohl zkusit, kde máme zaručenu objektivitu účastníka?

Prostě - kdo chce stín hledat, ten ho najde na každém rohu.

Začarovaný kruh, který nikdo nerozřeší, ale může to zkoušet.

Já stíny nehledám a (naivně) věřím, že jednou těch dvě stě míčů vyhraju
a opravím si statek a přispěju na cvičení asistenčních psů a krása začne střídat nádheru.
Na Jedličkův ústav přispívám každý měsíc. Přispíval bych víc.

Mňáúcta.

Jj, tak to jsme věřící dva .
Já na rozdíl od Vás ale dvakrát vyhrála třetí pořadí, tj.5 čísel ze 6.
Tak teď čekám na tu třetí výhru - jak se říká - všeho do třetice, ne?

rapotacka11 napsal(a):
Jak vyhraju, otevřu.
I dva fešáky, šikovný maséry, mám na výběr .
Kočičky taky pomohou.
Fauňáci to budou mít grátis .

V Brně funguje už nějaký čas kočičí kavárna. Ale stydím se - ještě jsem tam nebyla...

Vracím se k původnímu tématu vlákna a přispívám s nějakým časovým odstupem, co mám Kukyho. Už to totiž budou pomalu dva měsíce, co jej mám. Je neskutečný závislák na mně, ale i na starším kocourovi (více tedy na mně - kam se hnu, tam jej mám v patách). Snažím se s ním denně mazlit, ale nee - to se mu dá se říct nelíbí - mám na mysli hlazení. Sice u toho přede jak přadlena, ale po pár pohlazeních přejde do "útoku" - začne mi chňapat ruku apod. Takže můj závěr je ten, že genetika asi hraje roli opravdu hodně významnou stran mazlivosti koček. Kuky mě miluje, já jeho taky, ale o nějaké muchlování nestojí. A já to budu akceptovat, protože takové jsou zkrátka kočky - každá je jiná a přitom svá a hrdost patří mezi jejich úžasné vlastnosti!

fikovnice napsal(a):
Vracím se k původnímu tématu vlákna a přispívám s nějakým časovým odstupem, co mám Kukyho. Už to totiž budou pomalu dva měsíce, co jej mám. Je neskutečný závislák na mně, ale i na starším kocourovi (více tedy na mně - kam se hnu, tam jej mám v patách). Snažím se s ním denně mazlit, ale nee - to se mu dá se říct nelíbí - mám na mysli hlazení. Sice u toho přede jak přadlena, ale po pár pohlazeních přejde do "útoku" - začne mi chňapat ruku apod. Takže můj závěr je ten, že genetika asi hraje roli opravdu hodně významnou stran mazlivosti koček. Kuky mě miluje, já jeho taky, ale o nějaké muchlování nestojí. A já to budu akceptovat, protože takové jsou zkrátka kočky - každá je jiná a přitom svá a hrdost patří mezi jejich úžasné vlastnosti!

Jani, ještě neházej flintu do žita. Náš Damísek byl mazel do cca 3 měsíců, pak prostě na mazlení neměl čas. :D Až kolem 11.měsíce otočil a k mazlení se sám nastavuje a leze do klína, atd. Jinak mazlený byl odmala a oba rodiče jsou přísavky, takže i geneticky by to měl mít v sobě. O víc mě mrzelo, když těch 8 měsíců dělal, že se mazlit nikdy moc nebude...a hle. :).

Tak to já mám vyloženě kocoury pořád na klíně nebo na zádech Pořád chtěji hladit a chovat. Všude asistují a mňaučí když se jich nevšímám. V noci spali semnou v posteli, ale to se nedalo, tak teď zavírám dveře do ložnice a nějakou dobu mňoukají a škrabou na dveře. Po chvíli je to naštěstí přejde a je klid.

lavacca napsal(a):
Jani, ještě neházej flintu do žita. Náš Damísek byl mazel do cca 3 měsíců, pak prostě na mazlení neměl čas. :D Až kolem 11.měsíce otočil a k mazlení se sám nastavuje a leze do klína, atd. Jinak mazlený byl odmala a oba rodiče jsou přísavky, takže i geneticky by to měl mít v sobě. O víc mě mrzelo, když těch 8 měsíců dělal, že se mazlit nikdy moc nebude...a hle. :).

Po kastraci se to taky může změnit, ne?

Acamar napsal(a):
Po kastraci se to taky může změnit, ne?

To také. Jinak náš ještě kastrovaný není, takže u něj to tím nebylo.

Acamar napsal(a):
Po kastraci se to taky může změnit, ne?

Jejda, nestrašte...

...náš skoro 5-ti měsíční kocourek je velký mazílek a já bych ráda, aby mu to zůstalo...

Bejina:
po kastraci se to může spíše zlepšit

Stejně tak i s věkem.

Bejina napsal(a):
Jejda, nestrašte...

...náš skoro 5-ti měsíční kocourek je velký mazílek a já bych ráda, aby mu to zůstalo...

To se naopak otočí k lepšímu. ;) Toho, ze by se po kastraci už mazlit nechtěl, se bát nemusíte. :).

Bejina napsal(a):
Jejda, nestrašte...

...náš skoro 5-ti měsíční kocourek je velký mazílek a já bych ráda, aby mu to zůstalo...

Ano, já jsem to myslela na "Fíkovnici" a jejího nemazlivého kocourka. Jak psala Lavacca, že jejích kocourek se mazlí s přibývajícím věkem a zklidněním, tak jsem k tomu přidala, že i kastrace to může ovlivnit.
Taky myslím, že by po kastraci váš kočiš ustal v mazlení snad nehrozí... Možná tak u hodně starých zvířátek, které už chtějí mít svůj klid, že tam zas mazlení můžou vyhledávat méně...

fikovnice napsal(a):
Jj, tak to jsme věřící dva .
Já na rozdíl od Vás ale dvakrát vyhrála třetí pořadí, tj.5 čísel ze 6.
Tak teď čekám na tu třetí výhru - jak se říká - všeho do třetice, ne?

Doplnění - předminulá SPORTKA - na dva tikety 6 výher, což se vymyká snad všem pravděpodobnostem! Nicméně šlo o minivýhry, ALE...ve finále to bylo 927Kč - taky dobrý! Hned jsem objednala balík ze ZOOHITU!

lavacca napsal(a):
Jani, ještě neházej flintu do žita. Náš Damísek byl mazel do cca 3 měsíců, pak prostě na mazlení neměl čas. :D Až kolem 11.měsíce otočil a k mazlení se sám nastavuje a leze do klína, atd. Jinak mazlený byl odmala a oba rodiče jsou přísavky, takže i geneticky by to měl mít v sobě. O víc mě mrzelo, když těch 8 měsíců dělal, že se mazlit nikdy moc nebude...a hle. :).

Tak to jssem zvědavá a děkuji za uklidnění. Já jsem s tím tak nějak už smířená, že mazel zkrátka nebude - nechá se párkrát pohladit a plynule přejde v kousání! Ale třeba se fakt ještě časem změní. Zajímavé ale je, že jakmile se jeho zuby ocitnou přímo na mé kůži, tak kouše jen jemně. Třeba přes oblečení to je schopen kousat bolestivě. Ale má v sobě zakódováno, že člověka kousat nemůže, pokud na sobě nemá nějaký "kryt"!

Acamar napsal(a):
Ano, já jsem to myslela na "Fíkovnici" a jejího nemazlivého kocourka. Jak psala Lavacca, že jejích kocourek se mazlí s přibývajícím věkem a zklidněním, tak jsem k tomu přidala, že i kastrace to může ovlivnit.
Taky myslím, že by po kastraci váš kočiš ustal v mazlení snad nehrozí... Možná tak u hodně starých zvířátek, které už chtějí mít svůj klid, že tam zas mazlení můžou vyhledávat méně...

Jj, toto si také říkám. Jen se liší názory na věk kastrace. Moje vetka mi řekla, že mám přijít v půlroce věku. ALe to teda nechci. Chci co nejpozději - samozřejmě podle toho, co bude únosné. Pokud by začal značkovat anebo nedejbože houkat po nocích , tak by pod nůž musel jít.

fikovnice napsal(a):
Tak to jssem zvědavá a děkuji za uklidnění. Já jsem s tím tak nějak už smířená, že mazel zkrátka nebude - nechá se párkrát pohladit a plynule přejde v kousání! Ale třeba se fakt ještě časem změní. Zajímavé ale je, že jakmile se jeho zuby ocitnou přímo na mé kůži, tak kouše jen jemně. Třeba přes oblečení to je schopen kousat bolestivě. Ale má v sobě zakódováno, že člověka kousat nemůže, pokud na sobě nemá nějaký "kryt"!

To nám dělá Cesťa - v březnu bude mít 3 roky. Odmala bojovnice ala lehnu na záda a kopu a koušu páníčka do rukou. Jako malá oc mazlení nevydržela, prej ztráta času. A teď to miluje. ;) Kastrovaná v půl roce. Už v té době měla chvíle, kdy snesla mazlení déle...a cca kolem toho roku už je to pravidelně ňucháníčko...které občas zakončí demonstrativním kopancem do mikiny / svetru.